Lázně paláce

To je od vás milé, ale když už tu jsem, budu tady do té doby, než vás začnu štvát a vy mě nepošlete domů. *Zamrká na něj a potom se na něj usměje.* Dobře, tak ja si to bufu pamatovat. *Uchechtne a zase se více ponoří do vody, protože by ji jinak byla zima. Když ji řekne o těch pomocních na zvyknutí si v jiné kastě, zašklebí se a pokrčí rameny.* Nevím, už jsem byla zvyklá, umím jen ty věci co jsou v mé kastě. Teda bývalé kastě. Živim se jako řidička taxíku, pomáhám mámě jalo švadlenam neumím nic jinýho. *Pokrčí rameny a lehce nakrčí nad tím obočím.* A nebyl by zlomenej nos hezký začátek vaší Selekce? *Uchechtne se a ještě se zkoumavě koukne na jeho nos.* Je vůbec dovolený abych se teď tady s váma bavila? Není to nefér vůči ostatním holkám? *Uchechtne se a nenápadně se přísune na druhou stranu, aby byla blíž. Přece si může dovolit ho provokovat.*

*Kdyby měl poslat ty dívky domů hned, co by jej začaly štvát, rovnou na letišti by akorát přesedly od jiného letadla. Ale to ona neví, takže se jen uchechtne a dále to raději nekomentuje aby mu z pusy nevylítlo něco, co nechce. Když zjistí, že ani ona tu není dobrovolně, trochu se naštve, ale nedává na sobě nic znát. Dovede hrát, že je všechno úplně v pořádku a nic se neděje. Ale řekne jí o lidech, kteří í mohou pomoci s uspořádáním života po Selekci.* Třeba se ještě něco najde, během vašeho pobytu tady. Budete mít dost času to zjistit. Kdybyste o to stála, klidně vám vrátím zase vaši kastu. I když byste byla první lady, která by o to za celou historii Selekce požádala. *Uchechtne se.* Ne, nebyl. Stačí mi tohle. A to jsem chtěl klidnou Selekci.. *Pomalu se naděje nato, že by Selekce někdy mohla být vůbec klidná začíná vzdávat.* No, stejně jsem vás všechny už viděl. Proti pravidlům to vyloženě není, maximálně ony budou naštvané. Řekl bych, že se to nemusí dozvědět, ale tady v paláci se tajemství neudrží.

*Do selekce nechtěla, neprosila se o to. štve ji, že to s ni ani máma neprobrala a přihlásila ji. Chce pomáhat s postíženým bráškou, ale aspoň je ráda, že může takhle "vydělávat" Peníze na pomůcky pro něj. Proto se tady bude snažit zůstat co nejdéle dokáže, aby rodinu zásobila penězi.* Aspoň bych byla první originální. Stejně mi přijde, že to potřebuje nějakou obnovu, nějakou novinku. *Zazubí se na něj a v očích má u toho pobavené jiskřičky.* Co jsem slyšela z vyprávění a četla, nikdy klidná selekce nebyla. O tom svědčí i ten rozpadlej palác, ze kterýho jsme si jako malá dělala hřiště. *Uchechtne se nad tím a pokrčí nad tím rameny. Sem tam tam pořád ráda zajde, ale jako malá milovala prolezávání těch sutin. * Aby mě ještě nějaká za to nezmlátila, aby nežárlila. Beztak si už některá na vás brousí zuby. Být váma se zamykám. Slyšela jsem něco o tom, že se vám někdo bude chtít večer vkrást do komnaty a fotit si vás ve spaní. A aby vám taky nezmizely všechny boxerky. *Pronese pobaveně vše co ji napadne a prohrábne si své blonďaté vlasy.*

Tohle je první Selekce, která se koná v novém paláci. To je dle mého názoru docela velká obnova. *Uchechtne se. Když se zřítil minulý palác, zrovna měl svatbu jeho strýc Justice. Jeho rodiče se vzali pár dní před ním. Párkrát v Angeles byly a on měl možnost to, co z paláce zbylo vidět. Bylo by vždy líto, když viděl, jak to jeho rodinu trápí. Zůstalo tam všechno Fotky, portréty za několik generací, všechny sochy jeho tety.. Doufá, že se nic podobného už nestane.* Vše musí být jednou poprvé, ne? *Zeptá se.* Ale upřímně si taky nemyslím, že by to mohlo probíhat v klidu. Už jen kvůli tomu, že během Selekce na palác vždy rebelové útočí více, než jindy.* To, že si udělala hřiště z domova jeho předků raději nekomentuje. Asi by jí neřekl nic hezkýho. Uvědomuje si vůbec, že tam někde pod sutinami jsou nejspíše ještě lidské ostatky? Bylo nemožné z tama dostat všechny.* Před komnatu si postavím nejméně tucet strážných a stejně tak pod okno. *Uchechtne se. Myslí to z legrace, ale z části je taky v pokušení to udělat.*

Jo, to asi jo. A není taky velká obnova bitka mezi funkcionářem? Nebo to už se nějakéu vašemu předkovi stalo? *Zeptá se ho pobaveně. Když zmíní rebely, zamračí se. I těch je pořád ještě v její provincii dost, ale nechápe je. Nechápe rebely, proč dělají to co dělají, i když ví, že ten život v nízké kastě není nejlepší. Ale ona by rozhodně za lepší život nezabíjelam pak už zmíní jejich starý palác. Nemůže za to, že tam jako dítě chodila. Bydlí poblíž a zrovna kolem do kolo nebylo moc děti v jejím věku, teď už ale ví, že to ještě není uklizený vše, ale i tak ji tam vždy když jde kolem táhne zvědavost.* Šokuje mě, že byste nás ve své komnatě neuvítal. *Na oko uraženě si odfrkne, ale ma tváří má menší úsměv. Navíc slyšela o princi plno věcí, takže si nemyslí, že je takový andílek. A také viděla jeho fotky na Illeagramu a pidle těch si myslí, že má od andílka daleko.*

Ne, to se taky nestalo. Vidíte? Tahle Selekce je originální až až. *Nic dalšího snad už potřeba není, ne? Akce bylo dost, končíme rebelové stáhněte se.. Jo, kdyby to bylo takhle lehké. Dal by za to cokoliv. Vlastně by dal cokoliv i za účinnou radu, která by zabrala a on by tak věděl, jak na rebely. Co udělat, aby byly všichni spokojení a oni neútočili na palác. Chtějí, aby se nižší kasty měli lépe, ale takhle dosáhnou spíše opaku. Kolik šestých zabili? Šestých, kteří pracovali v paláci, kde je větší plat a posílali ho svým rodinám. Nemluvě o tom, kolik stojí opravy paláce. Ty peníze by se mohli investovat jinak, lépe.* Uvítal, ale za jiných okolností, než uprostřed komnaty, kdybyste si mě fotila a u toho držela moje boxerky.. Pokud tolik toužíte vidět moji komnatu, můžeme si tam dát schůzku. *Mrkne na ni. Nemyslí teď, ale rande, které je čeká. Zvedne se z vířivky.* Rád jsem vás tu potkal. Pomohla jste mi se jakž takž uklidnit, za což děkuju. Ale už budu muset jít. *Vyjde ven a hodí na sebe oblečení. Ani se neutře, takže je mokrý.* Dobrou noc, lady Gretchen. *Rozloučí se s ní a vydá se do své komnaty. Musí se přece vyspinkat do růžovoučka na následující schůzky.*

Myslím si, že si každej princ na vašem místě říkal, že je jeho selekce až moc originální. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Sice žádného jiného korunního prince nikdy nepotkala, ale tak tuší to, že každý to cítil stejně jako tenhle korunnáč. Po jrho slovech si pobaveně odfrkne.* Jenze to nebyl zrovna můj příklad. Jsou tu od toho jiné dívky. Alr jestli si nad tou komnatou trváte. Ja s tím problém nemám. *Pokrčí rameny, ale rozhodně by mu to tak lehké neudělala. Nenechá se zlákat do postele jen proto, že je to princ. Provokování chlapů? To by jí šlo. Ale dovolit jim něco víc? Na to je moc hrdá.* Kdybyste potřeboval se zase někdy uklidnit, dejte vědět. *Pobaveně zasalutuje a mrkne na něj.* Dobrou noc, Vaše Výsosti. *Schválně dá důraz na jeho titul a pohled ji sklouzne na jeho mokré oblečení, načež ho pohleden vyprovodí ven. Potom je ještě chvíli ve vodě, než se taky obleče a vydá se do své komnaty.*

*Jelikož dnes nemá co dělat a má volný den, tak ho nejdříve tráví tím, že se vydá na vyjížďku se svým oblíbeným hřebcem, která trvá přibližně dvě hodiny. Poté, co se převlékne a umyje, tak se zamysli nad tím, kam by mohla jít poté, nebo co alespoň dělat, jelikož nechce svůj volný čas promarnit jen v komnatě, na to je moc akční. Nakonec se však rozhodně, že se vydá do lázní paláce, tudíž se převlékne do černých dvojdílných plavek, jejíchž horní část ještě spojuje ve předu kovový stříbrný kroužek, spodní část plavek je s vyšším pasem. Na boty si nazuje obyčejné a jednoduché žabky, načež si okolo ramen obmotá bílou osušku, aby nešla tak odhalená napříč palácem. Když je konečně na místě, v převlékárně si nechá osušku i žabky. Kousek před lázněmi se zastaví a vlasy si sepne do vysokého ledabylého drdolu, z kterého se jí uvolní pár pramíků jejích neposednývh blonďatých vlasů. Když má vlasy seplé, tak se konečně vydá do vody, do které se i posadí a hlavu si opře o kraj.*

*Na pozornost si jakožto korunní prince zvyknul a nijak už jí nevnímal, ale po smrti jeho otce a nástupu na trůn mi tak nějak začala vadit veškerá pozornost médii otravujících s tím že chtějí rozhovor. I bez nich se jeho život otočil vzhůru nohama. Měl daleko víc práce a pořád někdo něco chtěl. "Vaše veličenstvo potřebujeme tohle." "Vaše veličenstvo věnujte mi pozornost" "Ted když jste král..." Tyhle věty mu začínali silně lézt na nervy. Navíc dávat dohromady účetnictví Švédska po vládě jeho otce byla taky paráda. Po nějakých hodinách práce se rozhodl dát si pauzu a na dveře svojí komnaty pověsil ceduli. Král má pauzu. Vzal si plavky, přes rameno ručník a vydal se do lázní.* /Tohle si zasloužím/ *Když se dostal do lázní v první chvíli si Astrid vůbec nevšiml. Hodil ručník na lehátko a od jejich posledního setkání se změnila jedna věc byl král. Najednou měl pevnější postoj, hlavu víc nahoře jakoby na ní nosil korunu a snad byl i o pár centimetrů vyšší. Pořád to byl ale ten samý člověk.* Tady bych tě nečekal. Nejsou lázně náhodou nuda? *Prohodí směrem k Astrid když si jí všimne.*

*Z vyjížďky byla hodně spocená, bílá košile, kterou nosí často, protože má vlastně i několik kusů bílých košil, se jí krapet lepila na tělo, stejně tak i uvolněné pramínky vlasů, které se jí uvolnily z dvou copů, které měla předtím. Proto hned po vyjížďce, co hřebce odstrojila a dala mu odměnu, se vysprchovala a teď si to míří právě k lázním, v černých plavkách, černých žabkách a s bílou osuškou, kterou je trochu obalená, aby nebylo vidět z jejích ženských křivek více, než je potřeba. Když je konečně u lázní, v převlíkárně si nechá osuškou a žabky, načež se konečně vydá do vody, kam se ponoří. Odpočívá a nevšímá si kroků, které se sem blíží, dokud nezaslechne jí příliš povědomý hlas.* Víš, že bych tě zde sama nečekala? *Pousměje se a podívá se na něj.* Uvolňuji svaly, sem jsem šla hned po dlouhé vyjížďce, takže neboj, dávka adrenalinu dnes už byla a nenudím se celý den. *Chvíli se na něj dívá, dokud nevyleze z vody. Je jí teď jedno, že vystavuje své tělo, což jí je vždy nepříjemné, ale teď má jinou starost, to, jak zvládá Andre, že je král a že mu zemřel otec. Pomalu k němu přijde a poté ho pevně obejme, protože jí přijde, že objetí teď potřebuje. Každopádně ji na celém těle vyskočí husina, když ucítí jeho holou kůži na té své.*

*Astrid byla asi poslední člověk, kterého v lázních čekal. Ne že by on chodil nějak často do lázní. Měl rád saunu, ale tam zamířil jenom když byl extra vymrzlý a to se mu stávalo málokdy. Většinou si v komnatě ani netopil a tady v Midstonu měl okno otevřené pořád. Sprchoval se studenou vodou a v noci ani nespal pod peřinou.* /Hrozný vedro tady mají./ Ne že bych navštěvoval lázně nějak pravidelně. Ale občas taky potřebuju relax, ikdyž mám radši saunu ale na tu je tu moc velký vedro. *Představa že by šel teď do sauny pro něj znamenala smrt. Do sauny se chodilo v zimě podle něj.* Tak to máš lepší než já. Dávat dohromady účetnictví v kterým byl posledních dvacet let bordel není nic moc, ikdyž chvílemi to taky adrenalin je. Když člověk zjistí že mu chybí dokument na platbu za nějakých pár milionů. *Jejich otec neměl úplně ve všem pořádek a účetnictví byl takový chaos že ho bude dohromady dávat ještě nějaký ten pátek. Její plavky by i jindy ocenil, ale teď toho měl vážně trochu nad hlavu, ale nějaké ty myšlenky v hlavě se mu honily. Když k němu přijde a obejme ho tak nějak ho to překvapí, ale taky jí obejme. Bylo příjemné cítit její tělo na tom svém a probouzelo se v něm nutkání jí políbit.* /Kde se tohle ve mě bere? Vždyť já jsem nikdy nebyl romantická duše, nebo člověk na vztahy./

*Ne, že by ho ona tady čekala. To nejspíše rozhodně ne, ale chápala, že zvlášť teď potřebuje odpočinek, proto bylo pochopitelné, že se vydal na místo, kde může relaxovat. Oddychnout si od toho všeho. Teď je král, zemřel mu otec a proto musí mít neuvěřitelně moc starostí, zaslouží si chvíli odpočinku a relaxu.* Přesně tak, hlavně si ten relax i zasloužíš, ne jen, že ho potřebuješ. Každopádně si myslím, že tu je přiměřené počasí.. Ani teplo, ani zima. *Lehce pobaveně se usměje.* /Jak mu může být horko? Mluví, jak kdybychom byli někde na Sahaře./ *Vlastně je vtipné, jak každý z noch vnímá teploty úplně jinak.* Pokud.. Pokud chceš nějak pomoci, pokud můžu tedy nějak pomoci.. Mohla bych ti zkusit nabídnout pomocnou ruku. Nejspíše ti pomáhají sourozenci, ale pokud chceš, můžu se přidat i já, nějak. Jakkoliv. *Nechce, aby se trápil nad tak velkým množstvím práce. Proto mu právě i pomoc nabídne. Poté však vyleze z vody a obejme ho, protože má takové tušení, že objetí teď potřebuje. Pomalu zavře oči a ignoruje to, že jí z jeho blízkosti naskočila husina a také ji začalo trochu splašeněji bit srdce. Pohladí ho krátce po zádech, opatrně se odtáhne a když dává hlavu dozadu, omylem se mu rty lehce otře o místo nad klíční kostí, tedy na místě mezi krkem a ramenem. Zakloní lehce hlavu, aby mu v pořádku koukala do očí a tváře ji naberou lehce červený odstín.* Promiň.. To bylo omylem. *Omluví se rychle, jelikož trošku zazmatkuje.*

*Ani v nejmenším nebyl ten typ člověka, který pravidelně navštěvuje lázně nebo podobné věci. Už od mala nebyl ten typ dítěte co sedí s knížkou, nebo kouká na pohádky. Jeho spíš naháněli po všech čertech a když měl sedět a učit se tak pořád cvakal tužkou, nebo něco podobného. Zůstalo mu to dodneška. Na práci se soustředil, ale daleko líp se mu četli dokumenty když chodil po místnosti než když seděl za stolem.* Přiměřené počasí by tu možná bylo v zimě. *Pousměje se pobaveně. Ona byla z Belgie, zatímco on byl spíš sněhulák ze Švédska, který se v teple roztával. Její nabídka na pomoc zní lákavě.* /Možná bych mohl něčím zaměstnat Freda./ *On měl spíš ve zvyku tak nějak nechat sourozence bez povinností, když už měli tě luxus že nebyli korunní.* Asi to nějak zvládnu, každopádně díky za nabídku.*Pousměje se na ní. Nevěděl co s ním ta holka dělala, ale tak nějak to viděl trochu jinak než ten zbytek dívek, který proplul jeho životem. Když ho obejme a začne cítit svojí kůži na její projede mu tělem závan horka, jakoby se mu v její blízkosti začalo plašit srdce a krev proudit rychleji v žilách. Vlastně je mu to příjemné i ty její rty na jeho klíční kosti.* Neomlouvej se. *Ne že by jí zatím přiznal že se mu to líbilo, ale pomalu jí odrhne svojí bledou rukou, která vypadá že nikdy neviděla sluníčko pramínek vlasů za ucho a nahne se k ní pro polibek. A jeho studené rty s trochou tou severskou drsností se dotknou těch jejich.*

*Většinou vydrží je u adrenalinu a když to ne i adrenalin, tak se třeba učí medicínu, která ji vlastně dost zajímá a už kvůli tomu jednou probrala Andreho z mdlob. Jinak ji pocit adrenalinu nic nenahradí, ať už je to adrenalin v podobě létání v letadle, zkrátka vznášení se po obloze, nebo adrenalin v podobě rychlého cvalu na hřbetu koně. Zkrátka to miluje a tenhle pocit ji nic nenahradí a má za to, že je takový i Andre, jenže on měl místo letadel auta. Oba nejspíše překvapilo, že se zde vidí.* V zimě je tu i tak poradna zima. A o horách už vůbec nemluvím. *Zasměje se, jejich názory byly na tohle až vtipně rozdílné. Poté vyleze z vody a jelikož má pocit, že to potřebuje, tak Andreho obejme a nabídne mu pomoc, kterou si zaslouží.* Kdybys to nezvládal, ozvi se. Vždy tu pro tebe budu, nemusíš děkovat. *Snaží se ignorovat husí kůži, která ji při jejich objetí naskočí. Je to pro ni zvláštně příjemný pocit, cítit jeho nahou kůži na té své, proto se jí i rozbuší srdce, zvlášť když se pomalu odtáhne a omylem se mu rty otře o klíční kost, což jí donutí zvednout pohled a zčervenat. Omluví se mu a poté jen se zatajeným dechem sleduje, jak se k němu přibližuje. Nechá ho, aby ji zastrčil pramínek vlasů za ucho, mezitímco ho pohladí po tváři a pak.. Pak jeho polibek prohloubí a stoupne si na špičky. Chvíli tak stojí, dokud ji nedocvakne, že tohle je prostě špatné. Nemůže po tom, co jí řekla Róza.* Já.. *Zakoktá, když se odtáhne.* Promiň, nemůžu si nechat znovu ublížit. *Zamumlá a odběhne pryč. Hodí přes sebe osuškou, nechá tam boty a nechá ho tam stát, zatímco se rozběhne do komnaty.*

*Možná že se toho na něj poslední dobou sypalo trochu moc, ale co by to nezvládnul. Každý král zvládnul těch prvních pár let vlády a ustál fakt že se po smrti otce musí okamžitě ujmout funkce vládce. Proč by to tedy neměl zvládnout i on. Nebyl o nic míň než ti všichni, kteří seděli na trůně před ním.* /A nebo ano./ Co když budu? *Poušklíbne se a pak už cítí její tělo na tom svém. Nevěděl co se to s ním při tom doteku dělo, ale to teplo které mu projíždělo tělem bylo příjemné a někde vhloubi duše, ikdyž si to nepřiznal si přál aby tahle chvíle ještě chvíli trvala. Ne navždy, ale chvíle na víc by mu stačila. I ten jeden polibek mu připadal až moc hezký na to aby to byla realita. Moc pohádkový na to aby byl pravdiví. Jedna sladká, pohádková chvilka mezi tou bolestí a vytížeností, která ho posledních pár dnů provázela na každém kroku. I to pohlazení po tváři ho nějak vykolejilo z reality. Tohle všechno se rozplynulo poté co mu Astrid utekla. Chvíli tam stál a koukal jako puk* /Proč musejí být ženský tak moc komplikovaný. Vždyť já tomu ani z poloviny nerozumím./ *Po nějaké chvíli se sebral a šel do komnaty.* /Že já se do něčeho pouštím./

*Její matka je v kómatu, jak se dozvěděla její dvojče má nemoc na kterou neexistuje lék.. Moc se jí nedaří vidět svět v pozitivním světle. V komnatě byla sama a i když je už trochu pozdě rozhodla si jít zpříjemnit o něco více večer a zajít si do Lázní. Nejspíše to nepomůže moc, ale v komnatě se musí. Nějak ji nebaví malování, ani čtení a jen tam kouká do stropu. Na sebe si vzala dvoudílné plavky které jsou v modré barvě a jsou na nich ještě zlaté trojúhelníky. Jednoduchého náušnice jsou jediný šperk, který na sobě má a co se týče nějakého make-upu má jen světle stíny. A než ty nalakované na modro. Vlasy má v drdolu, aby ji vlasy tolik nezavazely v obličeji až půjde do vody. Přes plavky si dala jen bile šaty, které na takové rychle přeběhnutí z komnaty do lázní stačí. Když tam dojde, sundá že sebe šaty a vleze do první vířivky, kterou tu najde. *

*Dnes má hodně zařizování, ale nakonec se mu podaří vše stihnout dříve, než očekával, a než říkal Nyv. Rozhodne se jí to nepsat a překvapit ji, vzhledem k tomu, co se teď děje v její rodině, ji jen rád rozveselí. Přijde mu, že se mu to poslední dny těžce nedaří. Objeví však, že v komnatě není, podaří se mu však zjistit, kam šla. A tak si oblékne plavky a košili. Vezme si ručník a zamíří do lázní. Nyv najde v jedné z vířivek.* Ahoj, stojíš o společnost? *Pousměje se na ni a svlékne si košili, kterou s ručníkem odloží na jedno z lehátek a jde za ní do vody. Bez přemýšlení si sedne vedle ní, nikoliv naproti a políbí ji na tvář.* Jak se cítíš? *Zeptá se jí a pohledem pátrá v její tváři. Rozhodně stojí o její upřímnou odpověď, ne mazání medu kolem pusy. Ví, jak to má teď těžké.*

*Nemá nejlepší náladu a jelikož je v komnatě sama, není si jistá kam šel Lucien, ale vsadila by se že nejspíše za svou sestrou nebo dodělává nějakou práci. Taky to pro něj teď není nejjednodušší. Když Astrid postřelili.. Jen doufá, že bude v pořádku. Když je ve vířivce, spokojeně přivře oči. Ale nemůže se zbavit těch nehezkých myšlenek. No, o něco ji zlepší náladu přítomnost Luciena. *Ahoj. *Dokonce se na něj i pousměje. *O tvou vždycky. *Je ráda, že se tu objevil, i když to nečekala.* Už máš dneska vše hotové? *No, je dost pozdě, takže tipuje, že ano, ale kdo ví, třeba si sem jde jen odpočinout. Lucien je ten typ člověka, který bude dodělávat papíry i po půlnoci jen aby je měl hotové a nenechával to na ráno. Pousměje se, když ji políbí na tvář a opře si svou hlavu o jeho rameno.* Nic moc. Stav mámy se nezměnil nijak. Lék pro Austina jen tak taky nevymysleli. *Povzdechne si. Je to neférové. Konečně se po dvaceti-třech letech dvojčata setkala a teď od sebe mají být odtržení znovu?* Co ty? Jak je na tom Astrid? *Ví, že si vyčítá, co se jí stalo, ale je to pitomost. Nemůže za to, její myšlenky ovlivnit nemůže a vsadila by se o cokoliv, že kdyby to bylo naopak tak před ni skočí taky.* A jak se má Livia? Šílí z přibírání pořád stejně nebo se to ještě stupňuje? *Sama má jen dobře za to, že Livia přibere a zůstane ji to i po tom, co se děti narodí. Pár kilometrů shodí, ale kdyby ji třeba o pět více, než měla předtím zůstalo bylo by to jen dobře. Lucienova starší sestra se ji zdála až moc hubená. *

*Upozornil Nyv, že se dnes s prací možná zdrží, měl dnes na starost hodně papírování. I když to neměl ve zvyku, pár věcí teď odložil kvůli dlení u Astrid, takže to musel dohnat. Podaří se mu to však rychleji, než čekal, a tak se může večer aspoň ještě chvíli věnovat Nyneve, kterou navštíví v lázních. Spokojeně se pousměje a připojí se k ní ve vířivce.* Dnes ano. *Vydechne spokojeně. Zítra ho toho čeká citelně méně. Obejme ji kolem ramenou, když si o něj opře hlavu a prstem jí kreslí kroužky na paži, jak má ve zvyku.* Máma bude určitě brzy v pořádku. *Ujistí ji.* A Austinovi taky určitě pomůžou. Rozhodně není nic ztraceno, jen se teď musí šetřit. *Uklidňuje ji, ale ví, že v rámci tohohle jde jen o plané řeči. Ne, že by nebyly pravdivé, jen ve srovnání se zdrcující skutečností působily příliš neuspokojivě.* Jsem v pořádku. *Ujistí ji. Jistě, stále si vyčítá, co se Astrid stalo. A v noci špatně spí, protože se mu ta událost vrací ve snech, ale necítí se na pokraji zhroucení ani nic podobného, a to mu přijde na v pořádku jako dostačující.* Už je na tom lépe, podle doktorů je mimo nebezpečí. *Pousměje se úlevně. Ztratila hodně krve a ta kulka nadělala v břiše paseku, ale dle všeho by se z toho měla dostat bez komplikací.* Livia vždycky najde něco, kvůli čemu vyšilovat. Člověk jen občas ztrácí přehled, kvůli čemu je to zrovna v tu chvíli. *Pokrčí rameny.* Ale myslím, že už se s tím přibírán celkem smířila. East se navíc na ty děti dost těší a zdá se mi, ze to nadšení tak trochu přenáší i na ni.* Navíc jsem si vyjednal, že by se jedno mohlo jmenovat po mně. Aspoň druhým jménem. *Zaškubou mu koutky.* Tak nějak doufám, že to s tebou budu mít snazší, než jak to má teď East, až budeme čekat svoje. *Podotkne zamyšleně. Jako vždy v hlavě plánuje až moc dopředu, ale kdyby s Nyv zůstali, vzali se, je v zásadě nasnadě, aby měli i děti, tak s tím prostě počítá, protože s Nyv budoucnost rozhodně plánuje. Je to šílené, nezná ji zas tak dlouho, no ne? A není jako Liv, impulzivní. Jenže ještě nikdy necítil takovou jistotu jako při představě společného života s Nyneve. Nejen, že absolutně nechtěl, aby někdo nahradil její místo. Ono by to ani nešlo. Vzala si z něj hodně. A ta zranitelnost vůči tomu byla trochu znepokojující, ale rozhodně by neměnil.*

To je dobře. Je už dost pozdě.. Kdybys mi řekl, že jsi ještě neskončil, asi bych tě stejně sama dotáhla do komnaty. *A dovede zajistit, aby z tama už nevyšli ven a on zůstal s ní v posteli. Opře si hlavu o jeho rameno a pousměje se, když ji obejme okolo ramenou a kreslí jí na paži kroužky. Je s ním takhle ráda.* Doufám, že ano. Je naštěstí mimo ohrožení života a co jsem už stihla pochopit tak je moc paličatá na to, aby to jen tak vzdala, zvlášť když teď Austin bude mít dítě a z ní bude babička. *Všichni jsou z toho nadšení a i ona se na dítě svého bratra těší. I když pokud s Lucienem odjede do Belgie tak často jej vídat nebude.. * Vážně? Vím, že si pořád vyčítáš, co se stalo Astrid, i když za to vážně nemůžeš. Kdyby to bylo naopak, jsem si jistá, že bys před ni skočil taky, aby si ji ochránil. Denně u ní sedíš, při útoku jsi ji taky dostal bezpečně k doktorům. Jsem si jistá, že ani ona ti nebude nic vyčítat.*Nechce, by se tím Lucien trápil, kór když nemá žádný důvod.* To je to hlavní. *Usměje se. V paláci jsou nejlepší doktoři, ti ji z toho snad vysekají brzy a za chvilku se Astrid i probudí.* To jsou ty těhotenské hormony no, ale co vím, tak v druhým trimestru by se to mělo ještě více uklidnit. *Pokrčí rameny. Vzhledem k tomu jak je Lucien vzdělaný tak nějak čeká, že ví, co to ten trimestr je. Moc chlapů tenhle pojem nezná, ale u něj by se nedivila. A asi si taky kvůli Livii nějaké věc hledal a tohle je to nejzákladnější.* Tak aspoň to. Teď ji ještě přesvědčit, že to zvládne a bude skvělá máma. *Co ví, tak o tom taky dost pochybuje. Uchechtne se.*Hmm.. Na truc to budou tři holky, vsadíš se? Už ale lituji tvou neteř, Luciena. *Zaškubou jí pobaveně koutky.*/Chudák holčička./ *Nadzvedne překvapeně obočí.*Teď jsem se reálně lekla, jestli nevíš něco více než já.. *Potřese hlavou. Děti má ráda a chce vlastní, ale teď nejspíše ne. Ne, když bude mít její bratr dítě, Livia tři.. Užije se jich dost.* Ale nic ti neslibuju. Jelikož došlo už i na rodinný Schreave historky, tak prý většinou holky od Schreave mají rády palačinky, okurky z čokoládou a zmrzlinou a tak. Takže kdyby na to za pár let došlo, už víš, čeho si udělat zásoby, jestli chceš přežít. *

*Nad její pohrůžkou se musí pobaveně pousmát.* Promiň, dnes se toho nakupilo nějak více. *Ví, že se jí dnes vůbec nevěnoval, ale některé dny se to takhle prostě sešlo. Již párkrát přišel do komnaty, když už spala, protože nějaké jednání se protáhlo. Zvlášť když šlo o videohovory, protože v Belgii byl úplně jiný čas než zde a sladit to nebylo vždy snadné. On navíc k normálnímu fungování moc spánku nepotřeboval. Býval zvyklý prospat klidně jen dvě hodiny noci a následně bez problému přečkat celý den.* To je dobře. /Určitě se nebojíš sama./ *Nezávidí nikomu z jejich rodiny. Co věděl, Xavier to prý taky schytal? Do toho Aideen a ta věc s Austinem.* A z tebe bude teta, aspoň v tom nebudu sám. *Sám jí odpoví, že je v pohodě a dokonce má i ten dojem. Když je tady s ní, cítí se klidnější a práce mu taky dost ironicky pročistila hlavu.* Ne, nebude mi nic vyčítat. *Povzdechne si. Zná, svou sestru, byla nesobecká, naivní a hodná.* Ale tu kulku jsem měl schytat já. *Pokroutí nespokojeně hlavou.* Chybělo málo a následky mohly být fatální, ztratila vážně hodně krve. *Dostane ze sebe bezvýrazně, jako by se ho to netýkalo, přestože to byl on, kdo měl všechnu tu krev na oblečení a na rukou. A bylo jí tolik... Jenže když nad tím přemýšlel, ničemu tím nepomáhal, a tak odsunul tyhle vzpomínky do pozadí.* Doufejme. ALe myslím, že její sklony k vyšilování nemají s hormony zas tolik společného. Má to prostě v genech. *Zacukají mu koutky.* To mi ani nepovídej. Vím, že bude skvělá máma, ale přesvědčit ji o tom? To spíše dřív pohneš skálou. A největší vliv na ni má stejně East, tak ať se s tím popere. *Ušklíbne se. Ne, že by nehodlal přiložit ruku k dílu, ale byl vážně rád, že jeho partnerkou byla Nyneve. Byl si jist, že i ona bude mít nějaké pochyby, ale taky si myslel, že bude převážně reagovat klidněji a též nebude tak tvrdohlavě stát za svým, když se ji pokusí tyhle domněnky vyvrátit.* Hej! Tak by to byla Luciana, nebo Lucianne, Lucy, Lucile, Lucinda... je tolik možností. *Zakroutí rezolutně hlavou. Rozhodně Liv bude muset pojmenovat jedno dítě po něm, jinak ať s hlídáním nepočítá! Fajn... tak daleko by asi nezašel, ale určitě by jí to do konce života předhazoval.* Hlupáčku. *Pousměje se, ale položí jí dlaň na břicho.* Jednou určitě... ale máme spoustu času. /Zvlášť, když teď kolem nás bude dětí jako smetí./ *Trojčata Liv, do toho dítě Austina... A na Xaviera budou dost možná taky vyvíjet tlak, aby nějakého potomka brzy zplodil. Ne, rozhodně se nebudou nudit. A aspoň nasbírají zkušenosti dřív, než do toho padnou sami.* Liv chtěla zmrzliny s okurkou, mě nepřekvapíš. *Zavrtí hlavou a neodolá, přitáhne si ji na klín. Vlastně je zázrak, že to udělal až teď.* Navíc budeš mít mě. Pokud ti budu muset dělat každý den snídani do postele, máš to mít. *Usměje se zeširoka.* /Stejně s tím, že budeš devět měsíců nosit to malé pod srdcem, odvedeš těžší práci... nehledě na porod./

V pohodě. Já se jen bojím o tebe. *Starostlivě stáhne obočí. Teď, když je Astrid postřelená, on je často u ní, pracuje a v noci se moc nevyspí. A tentokrát to není kvůli jejich nočním aktivitám v posteli, ale spíše kvůli nočním můrám, kterými poslední dobou trpí. Občas sebou dokonce vrtí a jelikož ona má lehké spaní, budí se. Štve ji, že mu s tím ale nemůže pořádně pomoct. Přikývne. Je ráda, že je její máma mimo nebezpečí. Nerada by ji ztratila zrovna, když se konečně našly a začaly pořádně bavit.* Jo, ale když jsem to zjistila, nevyšilovala jsem z toho prvně jako ty. Nebo spíše.. jsem za spamovala Austina oblečkama pro děti. Asi si dovedeš představit jaký byl nadšený. *Uchechtne se.* A ještě bych si měla promluvit s Avou. Abych se s ní prvně seznámila, než jí neposílám desítky svatebních šatů a nevytáhnu ji do města do nějakých salonů a tak. Trochu se začínám bát, že mě s takovou raději na svatbu ani nepozvou a jejich dítě uvidím až bude dospělé. /A to se k němu budu ještě muset plížit jako zloděj./ Nevyčítej si to. Astrid to dělat přece nemusela. Není to tvoje vina. *Pohladí ho po paži. Nerada jej vidí takhle.* Naštěstí jsi ji k doktorům dostal včas a nad tím "co by kdyby" raději nepřemýšlej, ano? Soustřeď se na to, že je mimo nebezpečí a bude v pořádku. A až se probudí, beztak tě sprdne za to jak ses o ni bál, že pořádně nespíš a tak. *Usměje se na něj.*/Aspoň v tom nebudu sama./ Možná se to tím, ale třeba trochu stupňuje? Na to by ses měl asi zeptat spíše Eastona, jestli mu třeba nenadávala, že dýchá moc nahlas. *To by hádá normálně Livia neudělala. Zase tak praštěná jí teda nepřišla.* Třeba až se děti narodí uvidí to jinak. Bude na sebe pyšná že to zvládla s nimi b břiše devět měsíců i přes to, jak je to rizikové. Až ji poprvé chytne některé miminko za palec a tak se na ni pousměje a nebo poprvé řekne "máma" možná ji o tom bude i snadnější přesvědčit. *Ví, že to bude mít dost náročné, s trojčaty, ale ráda jí kdykoliv pomůže, pokud odjede do Belgie, s čímž zatím teda dost počítá a taky se těší. Nikdy nebyla v cizí zemi.* Ehm. Lucinda taky zní docela zvláštně. Tak staře. Ale Lucianne zní vážně hezky a i Lucy.. Chudáci děti, favorita mezi nimi budeš mít jasného jen kvůli tomu jak je pojmenují Livia s Eastonem. *Možná by mu mohl trochu nadržovat, ale určitě se bude věnovat i dalším dětem, to nepochybuje a bude je mít všechny rád.* Naprosto souhlasím. Teď budu zatím jen ráda dělat chůvu a to jak dětem Livie tak i občas Austinovi. *Ví, že s tím to bude těžší, když on bude v Illey, ale počítá s tím, že se budou často navštěvovat.* Mám si to vzít jako výzvu? Co takhle grilovaný tuňák politý čokoládou? Ehh.. fuj to zní hrozně. *Potřese hlavou. Nemluvě o tom, že ona zrovna ryby moc nemusí. Spokojeně se usadí na jeho klíně.* Jsi úžasný. *Usměje se na něj, když jí slíbí, že by jí klidně dělal snídaně do postele. Nakloní se k němu, aby ho mohla políbit. Když je u něj takhle blízko, jen těžko tomu odolá.*

Jak jinak. *Pousměje se. Nyv měla vždycky tendenci starat se více o druhé než o sebe, takže ho to už prostě nepřekvapovalo. Upřímně ale neví, že ví o jeho nočních můrách. On sám předpokládá, že odejdou časem samy.* Jo, jenže Austin se nezlil jako doga, nevzal si někoho, o kom prohlašoval, že ho nenávidí, nepostnul na Illegram příspěvek o tom, že čeká mimomšťanana a nezadělal na trojčata! *Zamračí se. Dle jeho názoru měl teda plné právo vyšilovat, když se dozvěděl, že se Liv vdala a možná čeká dítě. A když mu řekla, že je těhotná, tak už žádné vyšilování nenastalo, stejně tak ani u toho, když mu oznámila, že to budou trojčata. To se jí možná trochu posmíval chviličku, ale následně ji uklidňoval.* Já se začínám být tebe. Jestli jsi takhle nadšená do svateb a do dětí, co mě čeká za pár měsíců? *Ušklíbne se, ale jen si ji dobírá. Ženský z jeho pohledu tyhle věci prostě vždycky hrozně prožívají. Racionálně ví, že nemůže za to, co se stalo Astrid, ale pocit viny není něco, co by se dalo ovládnout logikou a rozumem. Její dotek ho však trochu uklidňuje a vrací ze vzpomínek do současnosti.* Hmm, no jo. *Povzdechne si. Astrid to dost možná udělá. A on bude mít, co dělat, aby jí nevyhuboval za to, že před něj skočila.* Vsadím se, že nadávala. *Nyv má pořád o Livii až moc milé představy. Miloval svou sestru, ale uměla být nevypočitatelná fúrie.* Upřímně bych spíš řekl, že čím víc je bude milovat, tím víc se bude stresovat, že pro ně není dost dobrá. *Prohlásí zamyšleně a pokrčí rameny.* ALe je brzy o tom mluvit, navíc tam budeme, abychom jí s tím vším pomohli. Nevinně se uculí.* No a co. Matka nesmí mít favority. O strejdech se nic neříká. *NAvíc holky bude mít určitě všechny rád. Jen holt...* Budeme oba chůvy a vychovatelé a učitelé na plný úvazek, jen počkej, jak nás budou využívat. *Pousměje se.* Uh, ačkoliv kombinace sladkého a slaného schvaluju, tohle zní příšerně. *Zamítavě zavrtí hlavou. Přitáhne si ji na klín a zeširoka se usměje, když ho nazve úžasným.* Já vím. *Zabrouká rádoby narcisticky, ačkoliv ho to hřeje u srdce. Potlačí spokojený povzdech, když ho políbí a bez váhání jí polibek oplatí. Prsty jí přejede po tváři a polibek něžně prohloubí, téměř ospale, vychutnává si její ústa. Poslední dny na sebe neměli moc času.* Ty jsi úžasná. *Zamumlá.* A taky skoro nahá a hodně blízko, takže pokud chceš pokračovat v relaxování či konverzaci, rozhodně bys mě neměla takhle líbat. *Dodá s lehce provokativním úsměvem a nakloní hlavu tak, aby ji mohl políbit na krku. Jen zlehka. Kdyby ji chtěl svádět, dá si záležet víc. Pro jednou nechává tohle na ní. Přišla si sem odpočinout a jemu její společnost chyběla, bere s povděkem cokoliv.*

*Pokrčí rameny. Měl by si už zvyknout, že se prvně zajímá o druhé, než o sebe. Uchechtne se.* No.. jo asi jsi měl právo vyšilovat. *Zacukají jí pobaveně koutky a pak potřese hlavou.* Měl jsi plné právo vyšilovat, zvlášť když si vezmeš, že se tohle stalo jen za Leden a Únor. *Teď je začátek Března a je zvědavá, co vymyslí jeho sestra tento měsíc. I když kdyby byl klidnější, asi by se nikdo nezlobil.* Dostanu tě k oltáři ani nebudeš vědět jak. Jednou mrkneš a už stojíš před knězem ve smokingu. Být tebou, spím s jedním okem pořád otevřeným..*Uchechtne se. * Neboj.. vážně ne. I když společné bydlení jsme vzali hopem, na svatbu máme ještě docela dost času. * Sama se na to necítí. Sice si nedovede představit svůj budoucí život bez Luciena, ale na to, aby se vzali je času zkrátka dost. Znají se dost krátkou dobu. Nemají žádný domluvený sňatek, aby na to museli spěchat. Začne ho konejšivě hladit po rameni. Ví jak si to s Astrid vyčítá, ale to přece není jeho vina. Nemůže za to, že před něj Astrid skočila ani za to, že to bylo nutný. Útok rebelů přece nezajistil.* Tak to bych vážně chtěla vidět. *Pobaveně se usměje.* Ale raději na to nebudu tolik myslet. Chci si s Livií popovídat a takhle se jí brzy začnu bát. *Podezřívavě se na něj podívá.* Že to je tvůj tajný plán? Máš smůlu, trapné historky z dětství z ní prostě vytáhnout chci. *To přežije i nadávání za to, že mrká moc nahlas.* Taky možnost.. Ale raději to budu vidět optimisticky. /O děti se bude určitě starat, budou určitě šťastné, zdravé a to sama uvidí. Pak už nebude snad moct popírat./Už vidím, jak ti to dítě budou muset Livia s Eastonem páčit z rukou, protože se ho nebudeš chtít vzdát. *Nedivila by se, kdyby i na to došlo. Beztak z dětí bude naprosto unešený a nebude se od nich chtít hnout. * Já se na to náhodou těším. Děti mám ráda. A až budou potřeba přebalit, strčím je když tak dobře. Ty se jako statečný muž přece obětuješ a navíc tě chci přitom vidět. To bude taky zážitek na celý život. *Ano, možná je trochu zlomyslná, ale tak.. Představa Luciena jak přebaluje vtipná.*Aby ti z toho moc nenarostl hřebínek. *Usměje se na něj. Když sedí na jeho klíně, rozhodne se ho políbit. Spolu teď moc nejsou a když je u něj takhle blízko, nedokáže si pomoct a jejich rty nespojit.* Já vím. *Zabrouká a zamrká jako nevinný andílek, stejně jako předtím on. Ale myslí to ironicky. Nikdy by sama sebe nenazvala úžasnou a nemyslela to vážně.* Stejně už tak nějak počítám s dalšími drby. Ještě jak jsi mě předtím pohladil po břiše, už to vidím.. "Viděla jsem prince Luciena a jeho přítelkyni Nyneve ve vířivce. Lucien jí hladil břicho. To už spolu čekají dítě? Princ Lucien je stejný jako jeho sestra, jen čekám tajnou svatbu.." *Nasadí trochu vyšší pomlouvačný a otravný tón. Spokojeně se usměje, když ji políbí na krk.* Už si ani skoro nemaskuju tvoje značky. *Teď je jeda docela dost vidět. Stejně o nich všichni ví a mě se to líbí.

Asi? *Pozvedn obočí, ale nakonec mu dá Nyv za pravdu.* Děkuju. *Zaškubou mu koutky.* Navíc, kdybys ji jako já znala celý život, tak tě zarazí i ta její změna, stalo se toho prostě nějak moc. *Nevěřícně pokroutí, vážně mu přijde, že muselo uběhnout více času. Předstírá vyděšeného.* Tak tohle je teda tvůj plán, jo? Tak to se zase stěhuju do své komnaty. *Navrhne rádoby vážně.* To teda máme, a i na děti. Ještě nějakou dobu bych tě měl rád jen sám pro sebe a rozmazloval tebe, případně své neteře. *Uzná nakonec. Zasměje se tomu, jaké konspirační teorie vytváří.* Je mi jasný, že ti na mě všechno vyklopí tak jako tak, jen doufám, že cenou za ty informace bude nějaké tvoje utrpení v podobě její náladovosti a tak. *Pokrčí rameny.* Ty jsi z nás dvou rozhodně větší optimista. *Zhodnotí to. On je spíš realista, občas trochu skeptik. Má tendenci o všem pochybovat.* Spíš to vidím, jak mi ty děti dávají, aby měli chvíli klidu. *Oponuje pobaveně. Možná to bude ale obojí náraz.* Co máte všichni proti přebalování? *Nachápe.* Vás taky musel někdo přebalovat, a až budeme stáří, Bůh nedej, se k tomu i vrátíme. *Protočí očima. Péče o děti přece není zábava, ale povinnost a tohle k tomu patří. Jemu to zas tak nevadí.* hmm, pozdě, děláš ze mě egoistu. *Zaškubou mu koutky a spokojeně jí obmotá paže kolem pasu. Polibek ochotně prodlouží, ale nakonec se musí trochu odtáhnout, pokud si chce udržet jasné myšlenky.* Měla bys to vědět neironicky. *Lehounce se zamračí. Pořád se podceňuje. Zasměje se jejímu napodobení těch pomlouvačných sloužících.* Tak to budou zklamaní, mně je to jedno. *Usoudí a políbí ji na krku. Drby ho nikdy nezajímaly.* Hmm, to jsem rád. *Ujistí ji. Sám jí jich tolik nedělá, spíš vždy jednu nebo dvě, čistě protože se mu na její kůži líbí a on ví, že jí taky. Ale okolí už snad dávno chápe, že jsou spolu, a tak se nejedná veskrze o majetnické gestu. Postupuje s polibky až jejímu uchu.* Ale chápu, pokud nechceš pobuřovat... *Podotkne pobaveně a odtáhne se. Nevinnost sama.*