Ošetřovna paláce

*Když včera přitáhl svého otce na ošetřovnu, rovnou ho předal doktorům a vyslechl si, co všechno se členům jeho rodiny stalo. Tátu střelili do břicha a je nyní v kómatu, mámu postřelili do břicha a pořezali jí ruku, Edelynne si zlomila nohu a jeho samotného postřelili do ramene. Ještě si prokousl ret, ale to nijak neřeší, je to to nejmenší, co se komu stalo. Nechtěl zůstávat na ošetřovně. Chtěl jít do komnaty, protože věřil, že Charity je v pořádku a chtěl být s ní. Pak ale zjistil, že se taky nachází na ošetřovně, protože jí zabodli nůž do boku. Nesnáší rebely. Všechny. Vlastně teď nechápe, proč s nimi kdysi spolupracoval.* /Jak jsem mohl být takový hajzl?/ *Běží mu hlavou, když sedí na své posteli, záda a hlavu má opřené o stěnu za sebou a pohledem propaluje bílý strop. Doktoři včera objevili i jeho rány na rukou, které má na vnitřní straně paží od zápěstí až po lokty a jednu hlubší na pravé dlani a všechno mu ošetřili. Když poslal komorníka pro triko, aby nemusel být pořád v obleku ze včerejška, přinesl mu jedno černé s krátkým rukávem. Protočil nad tím očima, ale oblékl si ho.* /Když tak to svedu na rebely. Kdo by sem za mnou stejně šel?/ *Pomyslí si a je mu momentálně jedno, že jsou jeho rány vidět.*

*Rychlým krokem přešel na ošetřovnu. Před chvilkou se vrátil z další schůzky a teď chce zjistit, jak jsou na tom členové jeho rodiny. Zadoufá, že se třeba probudil táta, ale jeho přání se bohužel nesplnilo.*/Musí se probrat.. Prostě musí./*Máma na tom taky není nijak dobře a děsí ho to. Už tak byla nemocná a on o ni měl strach a teď.. O Edelynne ví, že bude v pořádku, zlomenina není nic smrtelného. A je rád, že jí včera Jasper pomohl, co aspoň slyšel. Teď míří za Jasperem. Vidí, že je vzhůru a snaží se pousmát.*Čau.*Pozdraví ho a prohlédne si ho. Zarazí se u jeho zápěstí.*Co máš se zápěstím?*Zeptá se ho a nadzvedne obočí. Co ví, postřelili ho do ramene, ale nic o zápěstí se k němu nedostalo. Povzdechne si a přejde blíže k němu. Bez ptaní si sedne do křesla, vedle jeho lůžka.*Jak jsi na tom?*Zeptá se ho. Nějak extra se spolu nebaví, ale je to jeho bratr a teď se hodně mění. Chce s ním mít lepší vztah. Doufá, že i on bude spolupracovat.*

*Propaluje pohledem bílý strop ošetřovny a všechna ta bílá už ho začíná fakt hodně štvát.* /Proč to tady třeba nemůže být černý? Aspoň by z toho nebolely oči./ *Proběhne mu hlavou a pak uslyší hlas svého bratra, ke kterému otočí hlavu a snaží se ho nezavraždit pohledem.* Nazdar. *Pozdraví ho a když se ho zeptá na jeho zápěstí, kde má řezné rány, stejně jako po celé ruce až k lokti, natočí ruku tak, aby na to neviděl.* Nic, to je jedno. *Poznamená hned. Není na Sawyera až tolik naštvaný jako předtím, než se dal znovu dohromady s Charity. Poradil mu sice blbě, ale pak to nakonec dobře dopadlo. Sleduje ho, jak se posadí do křesla.* Jo, klidně se posaď. *Uchechtne se a pak pokrčí zdravým ramenem.* Žiju. A ostatní naštěstí taky. Ale tys mohl mít po účastnici. A teď nemluvim o tom útoku. Příště ti ty křepelky zachraňovat nebudu a necham je skočit. *Ušklíbne se, i když to nemyslí vážně.* Co rodiče? Něco novýho? Mě nic neřekli. *Zeptá se ho.

*Přejde k místu, kde leží Jasper a když ho uvidí, s menším úsměvem ho pozdraví. Přejede ho pohledem a zeptá se ho na zápěstí.*Není to jedno.*Namítne a pak se posadí do křesla. Uchechtne s.*Díky, už jsem se posadil.*Usměje se na něj. Zeptá se, jak je na tom.*Jo, naštěstí nikdo neumřel..*Povzdechne se a pak nadzvedne nechápavě obočí.*Cože? Jaká účastnice? Kdo chtěl skočit?*Nechápe, o co jde a jde to na něm znát. Je skutečně ze slov svého bratra zmatený.*A tebe to zajímá jo?*Pak potřese hlavou.*Vážně se měníš..*Zamumlá.*Táta je pořád v komatu a mamka.. Ta taky teď spí. Prý se na chvilku probudila. Nemluvil jsem s ní, nechtěl jsem jí budit. Edelynne i Lia jsou celkem v pořádku.*Vzpomene si na jejich sestry.*

*Když se ho zeptá, co má se zápěstím, natočí ruce tak, aby na jeho rány neviděl a řekne, že je to jedno.* Prostě jsem potřeboval cítit fyzickou bolest. Spokojenej? *Zamručí nakonec, jak se tam ty rány vzaly a pak se uchechtne, když vidí, jak si jeho bratr jen tak sedl do křesla. Řekne mu, že je živej a naštěstí i všichni ostatní a pak mu oznámí, že mohl mít po účastnici bez ohledu na útok a že příště už mu ty křepelky od skákání zachraňovat nebude. Když vidí jeho překvapení, sklopí pohled. Myslel si, že už mu to Keira stihla říct.* Pár dnů před plesem jsem šel na balkony. Pak tam přišla jedna z účastnic. Chtěla skočit. Já teda taky, ale to je teď jedno. Dali jsme se do řeči. Navzájem jsme si to rozmluvili. That's all. *Převypráví mu zkráceně ten příběh.* Jo.... a máš naprosto idiotský rady, takže prosím, ušetři ty chudinky a v ničem jim neraď, dobře? *Uchechtne se.* Jo, zajímá a ano, měním se. Kvůli ní. *Nemusí ani jmenovat, o kom mluví. Sawyerovi to musí být jasné. Pak si poslechne, jak jsou na tom rodiče.* Takže to všechno padlo na tebe. Zase. Nechceš se rovnou nechat korunovat, když poslední dobou vládneš víc, jak táta? *Zeptá se trochu pobaveně pro odlehčení situace a pak zase zvážní.* Aspoň, že tak. *Poznamená, když slyší o Edelynne a Lie.* Když jsem včera Edy nesl, říkala něco o noze. Neměl jsem čas zjišťovat, o co jde, vracel jsem se tam pro tátu. Má s ní něco? *Zeptá se pak.*

*Zamračí se nad odpovědí Jaspera. Pak si něco spojí dohromady, možná to je zázrak, ale jeho mozek začne vykazovat nějakou aktivitu a jemu asi dojde, co si dělal. Potřese nad tím hlavou, ale nekomentuje to. Neví, co si musel prožívat a jak by to přečkal on, těžko říct. Možná by udělal to stejné, co Jasper, možná ne. Když zmíní, že jedna z účastnic chtěla skočit, nechápavě se na něj dívá. Chce zjistit, kdo to byl a proč a co se vlastně přesně stalo.*Tys chtěl skočit? To není správný Jaspere.. sebevražda nic nevyřeší.*Proměn si obličej.*Která účastnice? *Zeptá se ho a doufá, že mu to řekne. Chce si s ní promluvit.*A.. neví proč to chtěla udělat?/Tlačil jsem na ni nějak moc? Ublížil jsem jí?/*Přemýšlí nad všemi schůzkami s dívkami a snaží se přijít na to, jestli na některé neřekl něco nevhodného, neudělal špatný pohyb nebo tak.*/Byla to Khione? Možná jsem ji vyděsil tím polibkem na ruku.. dneska se taky musela přemáhat./*Vzpomene si na jejich dnešní schůzku.*To je dobře..*Hlesne, když od něj slyší, že si to navzájem rozmluvili.*Cože? Já mám idiotská rady? Jsi snad zpátky s Charity ne?*Nakloní hlavu na stranu. Pak poznamená, že se skutečně změní a po jeho odpovědi se pousměje. Pak se rozpovídá o rodičích, jak na tom jsou. Uchechtne se.*Ne ještě nechci. Hodlám se tomu vyhýbat tak dlouho, jak jen to bude možné.*Řekne a uchechtne se ještě jednou.*Ty bys chtěl? Korunu..*Ví, že ji chtěl, dříve.*Má ji zlomenou. Bude mít pár týdnů sádru, ale jinak bude v pořádku. Kdybys ji neodnesl, nechci ani vědět, co by se jí stalo, stejně tak tátovi.

*Vidí, jak to Sawyerovi seplo a přemýšlí, jestli má tleskat, bouchnout šampaňské, zařídit státní svátek, týdenní oslavy v celé zemi, pronést oslavnou řeč nebo předat Sawyerovi nějakou cenu. Nakonec to ale nijak nekomentuje, protože by tím akorát přitáhnul ještě větší pozornost k jeho ranám na rukou. Řekne mu o tom, co se stalo na balkonech a pak s povzdechem protočí očima.* Neboj, to už taky vim. /Nebo spíš mam důvod proč zůstat mezi živými. Chvíli váhá, když se ho zeptá, která to byla a jestli neví, proč to chtěla udělat.* Hele, já bych ti to neměl říkat. Slíbil jsem jí to. Ale řeknu to tak, abych ten slib neporušil. Nechtěla skočit kvůli ničemu, co se stalo tady. Tyhle pocity si přivezla už z domova. Ale ode mě to nemáš. Chce ti to říct sama, tak jí nech a až začne poslouchej jí. Zjistíš, která to byla. *Řekne mu nakonec a pak mu oznámí, že má idiotské rady. Po jeho otázkách protočí očima.* Ano, ty. A s Charity jsme spolu díky radám té účastnice, kterou jsem potkal na balkonech. Potom, co jsem se snažil držet tvojí rady jsem se právě ocitnul na těch balkonech. *Oznámí mu se sladkým úsměvem.* Ale jinak jo, jsme zase spolu a bydlí se mnou v komnatě. Teda, když oba neležíme tady. Na zrušení jejího zasnoubení začala máma pracovat před tim útokem, ale asi to nestihla. *Poinformuje bratra a pak se ho pobaveně zeptá, jestli se nechce nechat rovnou korunovat.* Zatim ti to moc nevychází. *Zasměje se a pak se na něj koukne a zavrtí hlavou.* Já si momentálně ani nejsem jistý, jestli chci pořád titul prince. Chci pro Charity co nejnormálnější život a nevím, jestli by ho v tomhle blázinci mohla mít. Nevím, jestli je to svět, kde by se cítila dobře. Chci s ní objet celou zemi, ukázat jí všechno, co jenom půjde a já nevim co všechno dál. *Pousměje se, když si vzpomene na Charity a pak se zeptá na Edelynne a po jeho slovech zavrtí hlavou.* Byly by v pořádku, strážci by je sem dopravili. Já jsem je jenom předběhl, nic důležitého. *Pokrčí rameny.*

*Když zjistí, že si některá z účastnic a i jeho bratr chtěli vzít život, překvapí ho to a ani trochu se mu to nelíbí. Komu by se to taky líbilo, že?*No dobře..*Hlesne. Přestane si to trochu dávat za vinu, protože jestli Jasper říká pravdu, nejspíš to nebude jeho vina.*/Musím zjistit, co se děje co nejdříve./*Má svůj tip o koho by mohlo jít a je zvědavý, jestli je správný. Pak se ho zeptá, proč by měl mít idiotský rady, když je zase s Charity.*Ani malou zásluhu na tom nemám?*Chytne se naoko dotčeně za srdce.*Kvůli mé radě ses chtěl zabít jo? To bych vážně neměl nikomu už radit..*Ušklíbne se.*S tebou v komnatě jo?*Zamžiká obočím a pobaveně se usmívá.*/Tohle není můj bratr.. Beztak se tehdy na trzích nadýchal moc kouře a přeskočilo mu.. Nebo se ožral, někde sebou sekl a spadl na hlavu./*Pak přikývne. Co ví, je tu i ona, zjistil si to kvůli Jasperovi.*/Ví, že se ještě neprobudila?/*Napadne ho ta otázka.*/Nevěděl ani o rodičích../*Nic neříká. Pak řekne, že se ještě nechce nechat korunovat a hodlá to oddalovat, jak to jen půjde.*No, nevychází.*Uchechtne se.*Tohle slyšet od tebe je divný..*Podívá se na hadičku, kterou má Jasper v jedné ruce.*/Beztak mu do žíl pumpují vodku a je opilej./Je to na tobě. Objet zemi s ní můžeš i jako princ.*Pokrčí rameny.*Ale kdyby ses titulu chtěl vzdát, zařídím ti druhou kastu a dostatečný pravidelný přísun peněz, neboj.*Ujistí ho. Pak mu řekne o Edelynne.*Jo, předběhl jsi je a díky tomu zabránil, aby třeba ještě někdo z nich nestihl schytat kulku.

*Řekne mu, proč chtěla Keira skočit z balkonu, aniž by jí jmenoval nebo porušil svůj slib a přímo Sawyerovi řekl, proč to chtěla udělat. Pak mu řekne o tom, jak má debilní rady a že na těch balkónech se ocitl právě díky němu a s Charity je jenom díky Keiře.* Ne, ani tu nejmenší, brácho. *Zavrtí se smíchem hlavou a pak se souhlasně ušklíbne.* Jo, to bys asi neměl. Jinak bude pod balkonama a střechou dost mrtvol. *Uchechtne se a pak ho poinformuje o tom, jak je na tom s Charity. Když vidí, jak zamžiká obočím a pobaveně se usmívá, zasměje se a zavrtí hlavou.* Asi tomu nebudeš věřit, ale ještě jsme spolu nespali. *Ušklíbne se pobaveně, protože je mu jasné, že tohle mu Sawyer asi neuvěří, i když je to pravda.* /Jenom jsem jí jednou vyprstil, ale to vědět opravdu nepotřebuje./ *Poznamená v duchu a pak se uchechtne a řekne, že mu to s tím nevládnutím nevychází a že on sám korunu nechce. Teď si ani není jistý, jestli chce zůstat princem.* Neboj, sám si to uvědomuju a nechápu, jak to dokázala, ale prostě to tak je. *Pokrčí ramenem, které nemá zavázané a které ho nebolí a pak zaregistruje jeho pohled na hadičku.* Léky proti bolesti a na rozředění krve. Nic návykovýho ani smysly matoucího v tom neni. *Ujistí ho, protože odhadl, na co myslel.* /Kdybych teď pil, dopadlo by to sakra blbě./ *Proběhne mu hlavou a pak mu vysvětlí, proč by se chtěl vzdát titulu.* To můžu, já vim. Spíš to záleží na Charity. Nechci, aby se trápila a jakmile se stane princeznou, bude ve světě bulváru a tak. A ona je dost stydlivá. *Vysvětlí a pak přikývne.* Díky, beru na vědomí. *Pousměje se na něj a pak se baví o Edelynne a jejich tátovi.* Jo, ale táta je stejně v komatu a kulku schytal, takže tomu jsem moc nepomohl. *Vydechne. Dělá si o rodiče dost velké starosti. A o Charity, taky.* Co Charity? Víc o ní něco? *Zeptá se ho.*

*Zasměje se.*Tohle je snad poprvý, co se spolu bavíme normálně a ani jeden z nás není pod vlivem alkoholu.. *Poznamená. Ani neví jak mu ten vztah s bratrem, který měli předtím chyběl. Doufá, že se to mezi nimi zase urovná. Oběma se konečně rozsvítilo, jak se zdá.*Hm.. Mě se to uklízet pod balkonama nechce a pochybuju, že někdo ze služebnictva by to udělal i za tu největší výplatu, takže s radama teda přestanu no..*Povzdechne si naoko zklamaný.*To byl můj celoživotní sen víš? Vzdát se koruny a otevřít si vztahovou poradnu..*Řekne smutným tónem. Snaží se to hrát vážně, ale pobaveně se ušklíbá. Když zjistí, že s ním bydlí Charity v jednom pokoji, zamžiká obočím.*Nespali jo? Co se děje bratříčku? Stárneš? Máš problémy?*Zasměje se.*Jestli se ti nechce postavit.. tak na to jsou prášky víš co.*Má co dělat, aby se zase nezasmál. Pak se baví o koruně a o tom, jestli má Jasper zůstat princem a nebo ne. Nepoznává svého bratra a podívá se na hadičku. Přemýšlí, že mu do žíl pumpují alkohol.*Budu ti věřit..*Uchechtne se.*To je pravda, pozornost by na ní zaměřeně byla. Ale podle mě to musí vědět celou dobu, že se na ni budou soustředit lidi, když bude s tebou a ani to jí nevadí a s tebou je.. A podle mě i kdyby ses titulu vzdal, pořád by vás média pronásledovala. Ale jak říkám, je to na tobě, nebo spíše na vás a já vás podpořím ať se rozhodnete jakkoliv.*Pokrčí rameny.*Ale mohl schytat další, nebo ho mohli unést..*Vzpomene si na Josephine a lehce se zamračí. Pak se zase podívá na Jaspera. Chvilku mlčí.*/To mu to musím říkat já?/*Povzdechne si.*Střelná rána na do boku.. Je v komatu a ještě se neprobudila. Ale doktoři říkají, že je stabilizovaná, neboj.

Tys nepil? A já doteď myslel, že jo. Meleš samý kraviny. *Zazubí se na něj a pak se zasměje.* Jo, to bude nejlepší. Ještě by pak začalo skákat služebnictvo, kdybys jim radil, jak to maj uklízet. *Zasměje se a pak ho sleduje má co dělat, aby se neudusil smíchy.* Víš, brácho.... každej máme nesplnitelná přání. *Dostane ze sebe se smíchem a pak se pobaveně ušklíbne, když přizná, že s Charity spolu ještě nespali a po jeho otázkách se zasměje.* Jo, už jsem o tom slyšel. Máš nějakou osvědčenou značku, starče? *Zazubí se na něj.* Spíš mam problém s tim, aby se mi neprotrhly kalhoty, když jsem s ní, ale chci, aby si tim byla jistá. A navíc nebylo moc příležitostí, když musíš furt pořádat nějaký ty akce pro Selekci a já tam musim být. Narušuješ mi moje šukací možnosti. *Zatváří se dotčeně tentokrát on.* Co ty? Už se ti z nějaký z těch křepelek postavil? Nebo spolíháš, že až půjdete na věc, pomůže prášek? *Zeptá se ho pobaveně a pak se zasměje a řekne mu, že hadičkou mu do těla žádný alkohol neproudí a dál se baví o tom, proč uvažuje o tom, že by se vzdal titulu.* Jo, to je pravda a děkuju. Někdy to s ní proberu, ale zatim nebylo kdy. *Přesunou se k tématu toho, jak zachránil Edelynne a tátu a pak se uchechtne.* Fajn, tak dobře no, jsem prostě nejlepší. *Pokrčí zdravým ramenem a u toho se uchechtne. Zeptá se na Sawyera, jak je na tom Charity. Zaslechl, že by tu měla ležet, ale vzhledem k tomu, že jsou tu tací, které jet lehce škrábli nožem, doufá, že jeho láska patří právě do téhle skupiny. Když slyší o střelné ráně, má pocit, jakoby mu někdo vysál z plic všechen dýchatelný kyslík. Zvlášť, když slyší o tom, že je v kómatu. Slovo 'stabilizovaná' ho nijak neuklidní.* Ne, to si děláš srandu, že jo? Že si děláš srandu? *Sleduje jeho obličej a čeká na výbuch smíchu, který nepřichází.* To je moje vina. Je to moje vina. To kvůli mě jí.... Vždyť mohla umřít. Může umřít. Měl jsem toho strážce poslat pro Edelynne a jí dál chránit. Nebo vzít Charity, chránit jí svym tělem a jít s ní pro Edelynne. Já... Já za to můžu. *Hlesne nakonec a v jeho očích je vina a strach.* Musim jí vidět. *Rozhodne najednou a pokusí se vstát z postele, jenže se při zvedání opře o postel zrovna zraněnou rukou a jeho ramenem projede ostrá bolest.* Do hajzlu. *Sykne.*

*Pobaveně se usměje.*Dneska jsem nic neměl./Zatím./*Pak se zase zasměje.*Štveš mě.*Pronese z legrace.*Hmm.*Zamručí. Když pak zjistí, že s tou dívkou ještě nespal, začne se vyptávat, jestli má nějaký problém.*Já osobně ještě žádný prášek nepotřeboval. Spíše se zeptej táty, až se probudí.*Uchechtne se.*A nebo jestli vážně potřebuješ, zavolám doktora a s ním se o tom můžeš pobavit.*Nabídne mu ochotně.*Takže je to moje vina? To se ti moc omlouvám. Příští týden akce teda nebude, zařídím vám klid. A za chvilku se těším na spoustu malých synovců a neteří..*Zasměje se. Upřímně si nedovede představit svého bratra jako otce.* Co myslíš?*Nakloní hlavu na stranu a ptá se, jestli to takhle vyhovuje.*Já problémy nemám a prášek není potřeba. *Ujistí ho.*Jen zatím žádná nevypadá, že by se do toho extra hrnula./Ani se některých nemůžu dotknout, jenom třeba podat ruku, aniž by jí to nebylo nepříjemné. Když ho Jasper ujistí, že mu do těla žádný alkohol neproudí, pořád tomu tak nějak nemůže uvěřit.*Fakt nemáš zač.*Řekne a pousměje se. Pak se zmíní o tátovi a Edelynne.*Jo, jsi vážně úžasnej..*Přikývne souhlasně.*Egoista..*Dodá potichu a hraně zakašle. Když se pak zeptá na Charity, v duchu zakleje. Nechce mu to říkat a tak nějak doufal, že to ví. I když je podezřelý, jak byl v pohodě. pak mu to neochotně řekne. Řekne, že ji postřelili a teď je v komatu. Rychle k tomu dodá, že je stabilizovaná.*Nedělám.*Zavrtí hlavou a stoupne si.*Jaspere není to tvoje vina. Nemohl jsi tomu zabránit. Kdybys poslal strážce pro Edelynne, mohlo se něco stát jí. A kdyby s ní běžel pro naši sestru, taky se jí něco mohlo stát. *Zavrtí hlavou.*Není to tvoje vina. *Pak přejde k jeho lůžku.*Ty musíš ležet. Musíš odpočívat.*Když sykne, zamračí se.*V pohodě? Ukaž mi to, aby se ti nevytáhly stehy..

Páni. Ti je rekord, ne? *Zareaguje hned, když mu Sawyer řekne, že dneska ještě nic neměl.* Od toho mladší bráchové jsou. *Zazubí se na něj a pak přizná, že s Charity ještě nespal a po jeho otázkách hned opáčí, že ten starší je on, a tak se ho hned začne vyptávat, jestli už má osvědčenou značku prášků.* Chudák máma. *Zasměje se, když zmíní jejich tátu a pak zavrtí hlavou, když slyší nabídku konzultace s doktorem.* To je dobrý. Jak říkam. Mam spíš problém se ovládnout, když jsem vedle ní. *Uchechtne se a pak mu řekne, že je to jeho vina, protože pořád pořádá nějaký akce.* Díky. A neboj, já neopomínám existenci kondomů. Jestli ty jo, jsem zvědavej, jak chce určit nejstaršího z tvých potomků, který už běhaj po světě. *Zasměje se.* Já bych nemohl být táta. Minimálně ne teď. Vždyť je mi osmnáct, ty vole. *Potřese pobaveně hlavou.* Z který? *Zeptá se ho hned pobaveně, když se ho Sawyer zeptá, co myslí. Pak se zatváří naoko vážně a přikývne.* Jasně. A za chvíli budeš honit zuby po schodech jak děda. *Zasměje se a nakonec uzná, že je přeci jen vážně ten nejlepší, když zachránil tátu i Edelynne a po tom, co Sawyer začne kašlat se zasměje. Moc dobře mu rozuměl.* Copak mam zavolat sestřičku? Nebo nějakou z těch účastnic? Určitě se nemůžou dočkat prvního polibku a dýchání z úst do úst je pro první polibek přímo dokonalý. *Zazubí se na něj a následně se ho zeptá na Charity. Když slyší o tom, že je postřelená, má pocit, že mu z plic a z okolí zmizel všechen kyslík a on se udusí. Hned mu dojde, že je to jeho chyba. On může za to, že jí postřelili a že je teď v komatu a klidně může umřít. Nevnímá Sawyera, jak si stoupne, pořád si jede svou o tom, že za to může on.* Je to moje chyba. Měl jsem to nějak vyřešit. Nějak je všechny zachránit. Já..... Co když jí ztratím? *Nedokázal by bez ní žít. Ne, když jí před pár dny získal zpátky a už by nebyla šance to napravit. Už by to nikdy nebyl on. Život by pro něj ztratil smysl a on by z těch balkónů doopravdy skočil. Řekne, že jí musí vidět a pokusí se vstát, ale zapře se o postel zrovna zraněnou rukou, kterou mu projede ostrá bolest.* Nemusim odpočívat, musim být s ní. Nejsem tak důležitej. *Chce se stejně pokusit zvednout, ale bolest v rameni ho zastaví.* V pohodě. *Nakonec si ale sundá triko, aby mohl kouknout na obvaz na rameni, který se barví pomalu do ruda.*

*Uchechtne se. Pak zjistí, že jeho bratr s tou dívkou ještě nespal a hnedka se začne zajímat proč. Jestli má jeho bratr nějaký problém, velice rád mu pomůže.*Dobře, ale kdybys vážně potřeboval, stačí mi říct a já ti toho doktora přivedu.*Ujistí ho. Když pak slyší, že je to prý jeho vina, hluboce se mu omluví a slíbí mu, že příští týden akce nebude a že jim zajistí soukromý pokoj, aby měli dost času a prostoru na dělání dětiček.*Já jejcih existenci taky neopomnám. Žádný dítě nemám.. Snad.*Dodá pak.*Tak to, že je ti osmnáct není nějáký problém..*Uchechtne se.*Shaye.. Byl jsem s ní na jachtě.*Objasní. Musí být Jasperovi jasný, že na sobě měla minimálně oblečení. Plavali v moři, měla jen plavky.*Jo a budu se muset barvit, aby nebyly vidět mé šediny, jako táta..*Ušklíbne se.*Ale rok není zas tak moc, taky by sis měl dát pozor.. A ujistit se, že Charity umí barvit vlasy, aby ti s tím pomohla. Já si to zase prověřím u účastnic.*Pokrčí rameny.*/Musíme myslet i dopředu../*Pak zamrmlá, že je egoista a snaží se to zamaskovat zakašláním.*S tím jak se ty holky chovají bych asi umřel.. Takže sestřička bude kdyžtak jistější..*Vzpomene si zase na jachtu, kde musel málem on zachraňovat Shaye. Pak řekne, co se stalo Charity a lituje, že to musí zrovna on říkat svému bratrovi.*Nemohl jsi, nejsi žádnej Superman.. už teď je zázrak, že jsi s postřeleným ramenem zachránil tátu..*Řekne mu.*/Nemá si co vyčítat./Určitě ji neztratíš. Doktoři říkaly, že je stabilizovaná a probere se. Na osmdesát procent bude v pořádku. Takže klid.*Snaží se ho uklidnit. Když řekne, že ji musí vidět, nesouhlasně zavrtí hlavou a když se pokusí vstát a sykne, má chuť nad jeho tvrdohlavostí a trochu hloupostí protočit očima.*Musíš odpočívat. Oni tě k ní stejně nepusít déle než na pár minut.. Co mi říkal doktor, potřebuje hlavně klid, aby se z toho dostala. A ty jsi taky důležitý. Určitě by si pak vyčítala, kdyby se ti něco stalo, kvůli tomu, že bys šel k ní.*Pak se podívá na obvaz svého bratra, který se barví krví.*Do háje..*Zamručí.*Jud pro doktora..*Zamumlá. Na chvilku odejde a pak se vátí i spolu s doktorem a sestřičkami. Stojí bokem a čeká, než mu pomohou.*

*Probodne ho pohledem, ale i tak je na něm znát trocha pobavení, když Sawyer zase připomene doktora.* To, je dobrý, Sawyere. *Oddělí od sebe jednotlivá slova, aby to zdůraznil a pak poznamená, že on neopomíná existenci kondomů.* Snad. *Zasměje se a pak protočí očima.* Vůbec nevim, jak bych to měl vychovat. A měnit pleny by se mi taky nechtělo. Ale zase, kdybych byl u kojení, Charity by u toho musela vytáhnout vždycky kozy. Ono to má i svoje výhody. *Zauvažuje nahlas a pak se ho zeptá, ze který účastnice se mu postavil. Po jeho odpovědi je mu to jasný.* Všimla si něčeho nebo ne? *Zeptá se pobaveně.* To teď bude věčně obsazenej bazén, co? *Předpokládá, že Sawyer si bude zvát účastnice k vodě, aby je mohl zhodnotit.* Jak si to chceš prověřit? Strčíš každý česací hlavu a schválně, která jí nabarví rychleji, odolneji a nejhezčeji? *Zeptá se ho pobaveně a následně nadzvedne obočí.* Neperou se o tebe? No jo no, vždycky jsem byl z nás dvou ten neodolatelnej já. *Zazubí se na něj.* Ale jelikož jsem zadanej, holt tu musí být kvůli tobě. *Pokrčí ramenem a pak se ho zeptá na Charity a po jeho odpovědi začne vyšilovat.* Mohl jsem se pokusit o větší zázrak a zachránit i jí. *Namítne a pak vytřeští oči.* Osmdesát? Jenom osmdesát? Tim mě chceš uklidnit? Víš jak velký číslo je dvacet procent? *Pokusí se zvednou a jeho ramenem projede ostrá bolest.* I pár minut by mi stačilo. Musím jí vidět. Já nejsem důležitej. *Namítne, ale jeho ramenem prostupuje taková bolest, že ho od vstávání zastaví. Nakonec si sundá triko a vidí, jak se obvaz barví do ruda.* To nemusíš.. *Řekne rychle, ale jeho bratr už je na cestě pryč. Doktor ho položí ho lehu a dá se do zašívání rány, kterou mu pak znovu obváže a řekne mu, aby byl opatrný. Do žíly mu hadičkou pustí víc léků proti bolesti, které ho ale během chvíle začnou rychle uspávat.* Díky, že ses stavil, Sawe. *Zamumlá, když začne usínat.*

*Řekne, že mu nikde snad žádné děti neběhají, i když si tím taky není na sto procent jistý. Pak si představí Jaspera jako otce a snaží se nad tou představou nevyprsknout smíchy.*Ano, přesně tohle je důvod, proč mají lidé děti. Aby jejich otcové mohli čumět na prsa jejich matky, když je bude kojit..*Řekne pobaveným tónem. Pak řekne, že byl se Shaye na jachtě.*Nemyslím si. Za to ona moc nenápadná nebyla..*Ušklíbne se.*Jo, buď bazén, nebo pláž tady, případně pláž ve městě, nebo jachta. Dám ti vědět./Taky nepotřebuju, že kdyby se mi náhodou zadařilo, aby mi tam vlezl on./Přesně tak.*Uchechtne se.*Zatím jsem žádné bitky nezaznamenal. Nevím jestli být rád nebo nějak uražený.*Dělá, že se zamyslí. Pak mu řekne o Charity a taky, že není žádný superhrdina, aby zachránil všechny a že je zázrak, že zachránil jejich otce a sestru. *Jo, osmdesát. A je to velká šance. Dostávají se z toho i lidé, kteří jsou na tom hůř, ona bude v pořádku, je to skoro jistý.*Nikdy se takhle nezamiloval, takže neví, co asi Jasper cítí.*Jsi důležitý.*Zopakuje mu. Když vidí krev na jeho rameni, která prosakuje skrze obvaz. Zavolá doktora a sleduje, jak mu doktoři pomáhají. Když pak odejdou, usměje se.*Nemáš zač./Ten musí být vážně mimo../*Je rád, že se s bratrem dokáže bavit zase normálně. Odejde z ošetřovny rovnou do své komnaty.*

*Pípání přístrojů, to je dlouho jediný zvuk, který se ozývá od jejího lůžka. Najednou se ale trochu zrychlí a ona prudce otevře oči. Hned je zase musí zavřít, kvůli pronikavému světlu. Chvilku počká, než si její oči přivyknou na světlo a rozhlédne se kolem. Chvíli jí trvá, že si vybaví, co se stalo.*/Útok na plese../*Vzpomene si na Jaspera, který jí předal strážci a sám běžel ještě do sálu.*/Je v pohodě? Kde je?/*Neví, co se stalo po té. Tohle je její poslední vzpomínka.*/Musím ho najít../*Prudce se posadí a hned pak bolestně zaskučí a lehne si zpět. Tenhle zvuk přitáhne pozornost a za chvilku u ní je doktor a několik sestřiček, ze kterých se snaží dostat, co se stalo. Dozví se o střelné ráně na jejím boku. Díky prudkému pohybu si málem uvolnila stehy, ale ty to nakonec vydržely. Chce vstát a jít se vydat hledat Jaspera, ale sestřičky jí to nechtějí dovolit.*/Nepotřebuju odpočívat, musím se ujistit, že je on v pořádku../

*Nesnáší to tu. Nesnáší ty bílé stropy a stěny a hadičky a vlastně celé tohle místo. Jediné, nad čím přemýšlí je Charity. 80%. Její šance na přežití. Sawyer si myslel, že ho tím uklidní, ale jemu se to zdá jako hrozně malé číslo. Těch zbylých 20% ho děsí tak, jako už dlouho nic. A pak jsou tu i jeho rodiče, kteří se zatím neprobrali. Mámin stav se o trošku zlepšil a nejspíš se během příštích pár dnů probere, ale jeho táta je na tom pořád stejně. Pokud to takhle půjde dál, šance na jeho probuzení se začnou postupně zmenšovat. A tím pádem i šance na uzdravení jeho mámy. Z podobných myšlenek, kde se odehrávají ty nejvíc hororové scénáře ho probudí probíhající doktor a sestřičky, kteří běží k místu, kde by měla podle všeho Charity. Hned ztuhne a pak se prudce posadí. Stehy v jeho ramenu jsou mu někde. On potřebuje vědět, co se děje.* /Do háje, ne, prosím. Přece nemůže umřít. Musí být v pořádku./ *Má sto chutí začít řvát, že on klidně zemře za ní. Že ona si umřít nezaslouží. Že Sawyer lhal a jí nestačilo ani těch 80%. Pak k němu ale dolehne rozhovor doktora se sestrama a on zjistí, že Charity se probudila. Ještě štěstí, že mu před chvílí od ruky odpojili hadičku, aby ho nepředávkovali léky a on si jí tak teď nevytrhne. Okamžitě vystřelí z postele a rychle běží k Charity. Volání doktora ignoruje. Přiběhne až k Charity a jeho oči zasvítí úlevou a radostí, že jí zase vidí a že je živá.* Jsi v pořádku. Ty jsi .. Žiješ. *Vydechne s úlevným a šťastným úsměvem a pak k ní přejde a přitiskne si jí k sobě v obětí, během kterého dává pozor na její ránu. Bolest v té své ignoruje. Nenechavý doktor se přižene za ním s tím, že byl měl odpočívat a vrátit se do postele.* Ne. Jsem v pořádku. Stejně jste mě chtěli zítra pustit do komnaty, tak tohle berte jako trénink. A teď se běžte radši podívat na někoho, kdo vaši péči momentálně potřebuje, jako například moji rodiče. *Řekne podrážděně doktorovi a pak se zase otočí k Charity a jemně jí pohladí po tváři.* Ani netušíš, jak jsem se o tebe bál. Promiň. Je to moje vina, že tě postřelili. Měl jsem tě chránit. Řekl jsem, že už nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil a zase jsem ten slib porušil. *Nesnáší se za to, jak jí pořád ubližuje.*

*Když se probudí, snaží se zjistit, co se děje, nebo spíš co se stalo. Vzpomene si na páteční ples a na to, že ji Jasper poslal pryč, ale pak na nic. Chce ho najít, rychle se snaží dostat se z postele, ale v tom jí zabrání bolest, která jí vystřelí z boku. Naštěstí se jí stehy nevytáhly, jen musely být trochu poupraveny hadičky, protože se jí podařilo si je obě dvě vytáhnout. Chce najít Jaspera, ale nemůže. Nedovolí jí vstát z postele. Podrážděně zavrčí na sestřičku, která se jí v tom snaží zabránit, zrovna když se tu objeví i Jasper. Její výraz se okamžitě změní z podrážděného na plný úlevy.*/Žije.. Je v pohodě./*Uleví se jí.*Ty taky..*Hlesne šťastně a oplatí mu objetí. Jen slabě, protože ještě nemá tolik síly. Pak se od něj odtáhne, aby se podívala na doktora, který přiběhne za ním. Zamračí se.*Jsi zraněný? Co se ti stalo?*Zeptá se starostlivě a vyděšeně ho sjede pohledem. Zarazí se u jeho ramene. Pak se zarazí.*Tvoji rodiče? Stalo se jim něco?*To, že je z nich nervózní neznamená, že chce, aby se jim něco stalo.*/A Jasperovi by chyběli, i když si to asi nechce připustit./*Pousměje se, když ji Jasper pohladí po tváři a pak lehce zavrtí hlavou.*Za to nemůžeš..*Odmlčí se.*Byl tam moc velký zmatek.*Dodá.*Nevyčítej si to, prosím.*Zvedne sama ruku a lehce ho pohladí po tváři. Přitom se snaží dávat pozor na hadičku, která jí vede z ruky, aby se jí zase nepodařilo si ji vytáhnout z ruky.*

*Jakmile si všimne toho povyku, který je okolo Charity, hned začne vyšilovat, že se jí něco stalo a on měl pravdu, že 80% je hrozně malé číslo. Bez ohledu na jeho rameno vystřelí z postele, když slyší, že se probrala a běží k ní. Volání doktora ignoruje a než ten páprda stihne doběhnout za ním, už je u Charity a opatrně jí objímá.* /Je tak slabá a bledá. A je to jenom moje vina./ *Proběhne mu hlavou, když jmu objetí slabě oplatí. Koukne se podrážděně na doktora a pošle ho dělat svou práci k někomu, kdo to momentálně potřebuje, jako například jeho rodiče. Pak se podívá na Charity a pousměje se na ní.* Jsem v pořádku. Jenom menší kulka v rameni. *Odpoví jí nakonec popravdě a ani si neuvědomí, že má triko s krátkým rukávem stejně, jako když u něj byl Saw, a tak jsou vidět jeho ruce. Potom se podívá někam za ní, když se ho zeptá na rodiče.* Táta je v kómatu. Schytal kulku do břicha. Mámu pořezali na ruce a postřelili jí do nohy. Taky se ještě neprobrala, ale její stav se o trochu zlepšil. Táta nijak zatím nereaguje. Nejspíš jsem ho nedostal do úkrytu včas. *Vyčítá si jak stav Charity, tak stav jeho mladší sestry Edelynne a i stav táty. Měl je všechny zachránit daleko dřív. Pohladí Charity po tváři a omluví se jí za to, že jí neuchránil.* Ale můžu. Měl jsem tě chránit. Měl jsem splnit svůj slib. *Namítne a pak se jí podívá do očí a opře se hlavou do její ruky, kam jí trochu poškrábe svým strništěm.* Dobře. *Souhlasí nakonec, i když moc dobře ví, že vevnitř si to bude vyčítat dál.* Nebolí tě něco? Nepotřebuješ prášky proti bolesti? Nebo něco k pití? K jídlu? *Začne se jí vyptávat, protože jí chce zajistit co největší pohodlí a chce, aby byla v pořádku.*

*Strašně se jí uleví, když vidí Jaspera. Objímá ho lehce, stejně jak on ji a přitom se lehce usmívá. Pak se podívá na doktora, který přiběhl za ním a hnedka se ho zeptá, co se mu stalo a co se stalo jeho rodičům, které zmínil. Starostlivě se podívá na jeho ramen. Jeho slova ji nijak neuklidnila.*Měl bys odpočívat..*Řekne potichu. Poslouchá co se stalo jeho rodičům.*To je mi líto, snad se jejich stav brzo zlepší.*Pousměje se na něj povzbudivě.*Není to tvoje vina Jaspere.*Řekne hnedka.*Nemohl jsi tomu zabránit, ani tomu, co se stalo tvému otci a ani mě. Důležité je, že jsi ho dostal do bezpečí./Nemá si co vyčítat, vždyť ho dost možná zachránil./*Proběhne jí hlavou. Když ji pohladí po tváři, trochu se do jeho ruky opře a pak zavrtí hlavou. Podle ní za to nemůže.*Nemůžeš za to. Snažil ses mě ochránit, ale byl tam strašný zmatek. Prosím, nevyčítej si to.*Požádá ho. Nelíbí se jí představa, že by si to měl vyčítat. Podívá se mu do očí a pohladí ho po tváři. Když se opře do její ruky, pousměje se, protože ji poškrábe svým strništěm.*Nebolí mě nic, doktoři mi už daly léky a ty zabraly. Už jsem se taky napila.. *Poukáže na vodu, která je na stolku, který je z druhé strany postele, na které leží.*A nemám hlad.*Jídlo je to poslední, na co teď myslí.*Nepotřebuju nic, navíc teď jsi tu se mnou ty. I když bys měl sám spíše odpočívat.*Potřese hlavou. Trochu se posune, aby měl více místa na posteli a sedělo se mu pohodlněji. Přitom si všimne jeho rukou Zarazí se a dívá se upřeně na ně. Pak se tedy podívá na něj.*J-jasper ty ses řezal?*Zeptá se ho dost vyděšeně.*No jasně.. proto ta žiletka na útesech..*Potřese nad svou nechápavostí hlavou.*

To říkáš ty mě? *Uchechtne se.* Slyšel jsem, jak jsi chtěla hned běžet hledat mě. *Usměje se na ní a pak jí řekne, jak jsou na tom jeho rodiče.* Taky v to doufám. *Pousměje se na Charity. Dělá si o rodiče dost starostí. A o ní taky.* Já vím, ale i tak mám pocit, že jsem mohl udělat daleko víc. Třeba by táta nemusel být v kómatu. Nebo ty postřelená. Nebo by Edelynne nemusela mít zlomenou nohu. *Pokrčí zdravým ramenem a pak přikývne, když ho poprosí, aby si nic nevyčítal. Vevnitř si to ale bude vyčítat dál. Opře se do její ruky, když ho pohladí po tváři a přitom jí trochu poškrábe svým strništěm. Ještě se nedostal k tomu se oholit, od doby, co je tady a upřímně je mu to úplně jedno. Rychle ze sebe vysype pár otázek ohledně toho, jestli jí něco nechybí. Pak začne přikyvovat a pak se na ní usměje.* Odpočívám, když jsem s tebou, zlato. *Odpoví jí se zamilovaným úsměvem a když si pak všimne jeho rukou, natočí je rychle tak, aby nebylo vidět na rány.* To nic není. Netrap se tím. *Sklopí pohled a trochu nervózně si začne hrát s rukama. Nechtěl, aby na to přišla. Kdyby si to uvědomil, hodil by na sebe župan nebo něco, když sem šel.*

*Protočí očima.*Jo, běžela bych, kdyby mě pustili..*Řekne a zamračí se na jednu sestřičku, která zrovna projde kolem, moc zaměstnaná, aby si všimla jejího spíše dětinského zamračení. Ještě by si měla založit ruce na hrudi a našpulit rty. Pak se dozví, jak na tom jsou král s královnou. Je jí to vážně líto, nechce, aby se nad tím trápil Jasper a nebo Lia, nikdo z jejich rodiny. Jasně, že hlavně myslí na Jaspera.*/Kdyby ještě král zemřel.. Určitě by si to vyčítal.. A dost možná ještě více, protože teď se svým otcem nemá dobrý vztah a nestihl by to urovnat./*Ví, že by si to měl se svým otcem urovnat.*Vážně ne. Už tak je úžasný, co jsi udělal. Edelynne má zlomenou nohu? Chudáček.*Polituje jí.*Ale to jsi taky nemohl ovlivnit.. Navíc ona bude určitě v pořádku. Bude mít pár týdnů sádru, ale pak to bude v pořádku.*Snaží se ho uklidnit. Pak ho poprosí, aby si nic nevyčítal a pohladí ho po lehce zarostlé tváři.*/Je celkem zvláštní ho vidět se strništěm.. Ale sluší mu to./*Když se jí začne ptát, jestli něco nepotřebuje, všechno odmítne. Stačí jí on. I když se jí taky moc nelíbí, že neleží v posteli, protože by měl podle ní více odpočívat, je ráda, že je tu s ní. Posune se na posteli, aby měl více místa a díky tomu si všimne jeho rukou. Zamračí se nad tím.*No to teda je.*Namítne a zamračí se. Vezme ho za ruku, ale opatrně, aby mu nijak neublížila.*T-to je kvůli m-mě?*Zeptá se ho a polkne. I když na něj předtím byla naštvaná, nechtěla, aby si ubližoval, nikdy.*

Neboj se. Já za tebou přiběhnu kamkoliv. *Usměje se na ní a potichu se uchechtne, když vidí její trucovitě zamračení směrem k sestřičce. Pak se začnou bavit o jeho rodině, kde si vyčítá zranění Edelynne a táty.* Mluvíš jako Sawyer. *Potřese pobaveně hlavou.* Ale jo, máš pravdu. Je to lepší, než kdyby jí postřelili, pořezali, nebo unesli. /Nebo kdyby tam uhořela./ *Vzpomene si na ten dým a žár, který zničil celý velký sál a pak i několik dalších míst v paláci. Poškrábe jí na ruce svým strništěm, u čehož se na ní usměje a pak sklopí pohled, když si všimne jeho rukou. Hned si v hlavě začne nadávat do blbců, že mu to nedošlo dříve a něčím si ruce nezakryl. Řekne jí, že je to jedno a pak jí sleduje, jak bere jeho ruku a začne prohlížet ty rány, ale neováží se podívat do jejího obličeje.* Vážně to nic není. *Namítne potichu a po její další otázce se jí opatrně podívá do očí.* Já... Musel jsem nějak vykompenzovat to, jak jsem ublížil tobě. *Vysvětlí jí a pak jí pohladí po tváři.* Netrap se tím, dobře? Jsem v pořádku. Už je všechno v pohodě.