Vnitřní bazén - 7. ročník

Jo, to je asi pravda. *Uzná nakonec a váhavě přikývne. Když si ale rovnou objedná druhou, neubrání se potřesení hlavou.* Koukám, že sis z toho hodně vzal. Kdo neumí tak holt učí. *Pokrčí rameny a u toho má na tváři pobavený úsměv.* Je hodně naštvaná, že zůstávám? *Zeptá se nakonec trochu váhavě, protože po dnešku moc neví, co si myslet. Očekával, že Jace bude rád, že je tu další člen v rodině, co ho nesnáší a bude to pro něj záminka k tomu ho odsud vystěhovat a ono naopak.* Jasně. To tě radši z tý kocoviny budu léčit sám. Nepotřebuju jí zažít. A se svojí abstinencí jsem spokojenej. *Neplánuje tady začít pít jak nějaká násoska, ani mu alkohol nijak moc nechutná.* A jsi si jistej, že je ve městě? Nemůže se schovávat klidně někde tady? *Napadne ho, protože nikdo neví, jestli Via skutečně z paláce odešla nebo ne. Překvapí ho, když Xavier pošle stráže pryč, i když to udělal i posledně na střeše, když na sebe narazili, ale aspoň se o něco víc uvolní.* Díky. *Poděkuje mu a sám si u barmana objedná obyčejný nealkoholický džus.*

*jakmile dojde na místo konání akce, rozhlédne se a zamíří k baru, kde si objedná whisky. Je to párty, bez alkoholu by se přeci neobešla. Pak už se věnuje jen polonahým ženským okolo něj, což je skvělá zábava. Ani si nevšimne, že se u něj objevila Maddie, dokud ho nepozdraví. Koukne na ní a v očích se mu objeví překvapení, když uvidí, co má na sobě. Zatím ji totiž viděl jen v několika vrstvách oblečení.* Ahoj. Sluší ti to. *řekne uřpímně.* A ten volán... to máš jako na vyrovnání rovnováhy? Víš co, veverky k tomu prý používají ten velkej ocas a ty máš velkej volán... *zeptá se a s náznakem pobavení se pousměje.* Jsi v pořádku? *zeptá se tentokrát už trochu více starostlivěji, protože si všimne, jak rukama objímá skleničku a je nějaká celá ztuhlá. Dost ho i překvapilo, že zrovna na tuhle akci se rozhodla přijít. Přeci jen je jí pořád zima a v plavkách u bazénu se asi zrovna moc neohřeje.*

*Překvapeně povytáhne obočí, když jí řekne, že jí to sluší, protože tomu ani za mák nevěří. Podíval se na ní vůbec? Nebo to řekl omylem? Jen předem nacvičená fráze? Netuší, ale nevěří tomu, že by to bylo upřímné a vážně mířené na ní. Touze otočit se a ujistit se, že nemluví s nějakou hezkou holkou za ní ale zvládne odolat.* Jo, tak něco. Vyrovnání rovnováhy.. *Přikývne nakonec a radši u toho sklopí pohled k desce baru.* /Spíš zakrytí špeků a kostí./ *Sama ani nevnímá, jaká kravina a protimluv se jí právě prohnal hlavou.* Jo, v pohodě. *Ujistí ho rychle a na tváři vyčaruje co nejuvěřitelnější úsměv. Není zvyklá být mezi lidmi, natož v takovémhle oblečení. Ani si neuvědomuje, že stahuje ramena k sobě, aby se udělala co nejmenší, i když nijak velká není.* Jak se máš? *Pokusí se přesměrovat pozornost od své maličkosti.*

*Uchechtne se a pokrčí rameny.*Já jsem na ni naštvaný za to, jak se chová. *Zamračí se. Aideen se chová strašně dětinsky, snaží se vypadat jakože všemu rozumí, vše zvládá, přitom dělá tolik nezodpovědných věcí a chová se zkrátka strašně. Štve ho to. To, že se sní pohádal a teď s ní nemluví Austinovi raději úmyslně zamlčí. Tak nějak tuší, že by jí přes to všechno, co mu řeka a jak se k němu chovala, bránil. Austin je prostě takový.* Jo.. jsem zvědavej jak dlouho ti ta abstinence vydrží. Za chvilku budeme v rodině uzavírat sázky, kdo tě první zlomí a s kým se první opiješ. Jestli to nebude se mnou, budu žárlit a zlomí mi to srdíčko, to tě upozorňuju. *Chytne se dramaticky na místo na hrudi, kde má srdce.* Po paláci se pár lidí taky mělo podívat.. Ale je to hodně mít, kde se dá schovat, Via je všechny zná a ona je chytrá, nikde určitě nebyla dlouho. *Pokrčí rameny. Ty stráže ho štvou a to je v jejich společnosti asi pět minut, tak je pošle pryč.* Nemáš zač. Věřím ti a stejně jsou u dveří. A ani si nemyslím, že by ostatním hostů bylo příjemné tu mít stráže. *Koukne se okolo sebe.*

*Nenápadně se vzdálí od baru, vzhledem k tomu, že se zde začíná kumulovat až moc lidí. Vezme si na cestu ještě jeden panák tequily a rozhlédne se kolem. Je tu jen jedna povědomá postava, dokonce ani nevidí moc dívek ze Selekce, alespoň ne ty, co by se s nimi bavila. Zamíří tedy k australské princezně. Obě byly bez podpatků, a tudíž v zásadě stejně vysoké, což bylo něco, co si na tom domku na stromě ani neuvědomila. Kel kromě výšky připomínala supermodelky. Ona naproti tomu? Kromě nepříliš pozoruhodné výšky byla navíc spíše sportovní postavy. Ne, že by neměla křivky, ale občas jí přišlo, že jí chyběla ona typická ženská měkkost.* Červená, to mě nepřekvapuje. *Podotkne s mírným úsměvem a podívá se na její drink.* Mojito? *Zeptá se zvědavě. Sama se drinkům vyhýbala, bylo to zákeřné pití. S panáky měla alespoň reálný přehled, kolik toho vypila, drink se v organismu usazoval pomaleji a díky sladkosti a všemu kolem jich člověk do sebe naklopil často moc, než si uvědomil, že to přehnal.*

*Na dnešní akci se narozdíl od té předešlé rozhodne dorazit, protože má přeci jen vodu dost rád. Oblékne se do černých obyčejných plavek a černých žabek, jejichž párů má několik, proto mu ani nevadí, že vlastně jedny z jeho žabek nechal u starého jezírka, kde byl s Pers. Ještě se oblékl do černé košile, u které si rozepl několik knoflíků. Košili by si nejspíše nevzal, kdyby mu na břiše stále nebledly podlitiny, které díky bohu už nebyly tmavě fialové. Pořád myslí na to, co udělal těsně před tím, než se rozloučil s Pers a těžko říct, jestli toho lituje, nebo ne. Každopádně si přes rameno ještě přehodí bílou obyčejnou osušku a rozejde se tedy ke vnitřnímu bazénu. Jakmile je na místě, kde se koná party, u baru si objedná sklenku whisky a začne z ní zlehka upíjet.*

*Popíjí jeden nealkoholický koktejl a postává na party dále od ostatních. Zahlédla tu Austina a i Xaviera u baru, dva svoje bratry..*/Bože.. to ej tak divný nazývat korunního prince a kluka, co mě mučil bratry./ *Najednou zatouží vyměnit svůj nealkoholický koktejl za nějaký alkoholický. Po delším váhání přejde ke stolku a skutečně to udělá. V tu chvíli se u ní objeví jeden ze strážných, které zná. Přece jen tu pracovala a od vidění zná asi nějak všechny. Je docela ráda, že si s ní začne někdo obyčejný povídat. No, i když to není jen tak nevinný rozhovor. Možná s chlapi moc neflirtuje, ale pozná, když to dělají. Nic s ním mít neplánuje a kdyby na chvilku zmlknul, tak by mu to taky řekla, ale pořád mluví.* /Mám utopit jeho nebo sebe?/

Má na to právo. Má právo na to, jak se ohledně mě cítí a dává to prostě najevo. Je to asi lepší, než kdyby to držela v sobě. Stejně jako ona tebe nepřemluví, že já jsem zloduch, jak mě ona vidí, tak ty zase nikdy nepřesvědčíš jí, aby se dívala na mě jako na bráchu. *Pokrčí rameny. Aideen nijak nic nezazlívá, chápe jí. Snaží se vžít do její situace a asi by se choval podobně jako ona.* Neboj, lámání srdíčka přenechám těm tvým křepelkám, já se opíjet nehodlám a neopiju se. Vsaď si proti mě, prohraješ. *Usměje se pobaveně, ale z jeho tónu hlasu je znát, že tomu skutečně věří a nehodlá se chovat jinak.* Možná šla sehnat ubytování pro toho kluka. Ten se mi taky neozval, jak u Daleyzy dopadl, ale hádam, že dobře potom, co jsem jí napsal. Třeba jsou teď spolu a nevnímaj nic jinýho. *Jenom doufá, že jsou oba dva v pohodě.* Ani nemam jak komu ublížit. Sotva mi daj do ruky příborák, natož něco, čim bych vás všechny zvládnul povraždit. *Uchechtne se potichu a upije ze skleničky.* Neboj, nebudu tu prudit dlouho, ostatní tu nejspíš akorát tak znervózňuju. *Rozhlédne se kolem sebe a vidí, jak na něj pár lidí zírá.*

/Tak zatím nic moc../*Není tu zrovna moc hostů, což ji dost udivuje, ale nejspíše se ještě léčí ze svých zranění.*/Ano, to by dávalo smysl../*Její paže je tak y ještě obvázaná bílým obvazem, proto dneska nebude moct plavat. Kdyby mohla, už by asi byla v bazénu, což by byla záminka k sundání šatů a možná zaujmutí nějakého z těch mála chlapů, kteří tu dneska jsou. Ale jak se zdá akci asi nestráví sama, protože se vedle ní objeví Christophine, na kterou se usměje.* Mně naopak překvapuje tvoje zelená. *Zkonstatuje, když ji sjede pohledem. Podle ní by se na ni hodila taky svůdně červená, nebo nevinná bílá, případně zlatá.*Jo, miluju ho. *Odpoví jednoduše a napije se. Je to její oblíbené pití.* Jak se těšíš na hory?

*když uvidí svou snoubenku vedle sebe, trochu překvapeně na ni koukne, protože ho překvapuje jak to, že na sobě nemá 4 vrstvy oblečení, tak to, že tady vůbec je. Myslí si ale, že jí to sluší, takže jí to taky řekne. Nezapomene okomentovat i její volán, který mu připadá hrozně velký. Trochu povytáhne obočí, když přizná, že to je tak nějak, jak on říká a vůbec o ničem se nedohaduje. Není slepý a přijde mu, že s ní něco je.* Nejsem pitomej a poznám, že lžeš. *poinformuje jí. Už jen to, jak pořád uhýbá pohledem nebo se dívá do země něco naznačuje.* Co se stalo? *Už jí asi došlo, jak starostlivý je, takže to z ní dneska hodlá dostat jakýmkoliv způsobem. Odolá protočení očima, když nasměruje konverzaci k němu.* Jde to. *odpoví jí. Už se tu upřímně začíná celkem nudit a chybí mu domov a kamarádi..*

*Na dnešní akci dorazí trochu později, protože se zapomněla ve staré části paláce u jedné z básniček, takže se nestíhala včas připravit. Na sobě má džínovou krátkou sukni a černý top na úzkých ramínkách. Pod tím má černé dvojdílné plavky s motivem menších růžových kytek. A i když má na nohou světle růžové sandálky, v ruce nese další pár bot. A to pánské žabky, které si u jezírka nechal Hunter, když tam spolu byli. Když na to myslí, trochu jí růžoví tváře. Teď už se ale snaží to potlačit, aby nevypadala jako idiot, že je tu červená, protože by si to plno lidí nejspíše vyložilo tak, že příčinou jsou pánští hosté a hledá mezi lidmi Huntera. Jakmile ho najde, pousměje se a vydá se k němu.* Ahoj. Tohle sis zapomněl u jezírka. *Zamává ve vzduchu žabkami, které se jí houpají na prstech a pobaveně se usedne, než zapluje na místo vedle něj.* Jak se máš? *Zeptá se ho a i když jde o klasickou konverzační otázku, na kterou mnozí ani nechtějí slyšet upřímnou odpověď, u ní jde o něco jiného. Opravdu jí to zajímá.* Jak vůbec zvládáš tyhle akce? *Zeptá se opatrně. Ví, jak si cení svého prostoru, takže hádá, že mezi tolika lidmi to pro něj není úplně procházka rajskou zahradou.*

*Rozvážně upíjí whisky. Stačí jedna a půl sklenky whisky, aby ji pocítil v hlavě. To bude těmi prášky. Poprvé uvidí ono rebela, co se ukázal být členem královské rodiny jako Nyneve. Očividně jsou dvojvaječná dvojčata, podobnost mezi nimi není nijak strhující, ale trochu tam je vidět, když se soustředí. A samotná Nyneve... skoro rozbil sklenici pevným sevřením, když ji uviděl. Ten přehoz se nedal nazývat šaty, sotva něco pořádně zakrýval. Raději pohled odvrátil. Pořád musel přemýšlet o tom, co říkala Liv, že by jí měl říct, že chce, aby zůstala, ale k čemu by to bylo? Navíc zrovna ona sama nebyla na rady ta pravá, když vezme v úvahu, jak to vypadá mezi ní a Eastem. Raději tedy zůstal bokem, přestože po ní po očku pokukoval. Nemohl si tedy nevšimnout, když s ní začal flirtovat jeden strážce. Pro jeho klid ona očividně dle řeči těla neměla zájem. Ne, že by to toho blbce zajímalo. Stál k ní příliš blízko, pořád se tak vtíravě usmíval a když vztáhnul ruku a prsty zavadil o její ruku, měl toho právě tak dost. Možná nešlo o nejlepší chvíli na rozhovor, ale jeho to nezajímalo. Nevedla ho logika, pouze nutkání, když se zvedl a přešel za Nyv, přes temeno její hlavy vrhnul na muže vražedný pohled.* Dáma tu má doprovod. *Ucedí chladně. Ví, že o nich v paláci kolují drby a on se je rozhodne využít. Vlastně se ale trochu bojí shlédnout na Nyv. Raději nechce vědět, jak se při tom sdělení zatvářila, ale doufal, že bude hrát s ním. Kdyby ne... no, neměl asi právo se do toho míchat. Ale je jasné, že se do toho míchat bude.*

A ty máš právo na druhou šanci. Jsi koneckonců náš bratr. A Aideen by si to měla uvědomit. Kdo může mít takový štěstí, že by se mu tu objevili sourozenci, které považovali několik let za mrtvé? Máme neobyčejnou šanci se soplu seznámit a mít dobrý vztahy. *Podle něj by mu Aideen a i ostatní členové jejich rodiny měli dát šanci.*/Aspoň, že táta už zmoudřel./ *Za to je vážně rád.* Vsadím se, že se opiješ se mnou. *Uchechtne se.* A díky za uklidnění. Neměl bys mě spíše jako starostlivý starší bratr ujistit, že mi srdce žádá nezlomí? *Naoko uraženě si odfrkne, ale pobaveně mu cukají koutky rtů, takže Austinovi musí být jasné, že se vážně nezlobí a jen to z legrace hraje.*Možná no.. Ale mohl by aspoň jeden z nich napsat, co a jak. *Štve ho, že se neozvali. Možná někde jsou vážně spolu, ale bylo by aspoň od Vii hezký, aby se ozvala a nenechala svou rodinu tak šílet.*Jo, to taky. A já ti věřím. *Austin vážně seká latinu, pomohl jim odhalit tajné vchody a snad všichni špehové z paláce, které tu rebelové měli, zmizeli.* Nemusíš se cítit špatně, máš úplné právo tu být. Jednou jsi syn krále, můj bratr. Lidi si zvyknout a prostě vždy potřebují něco komentovat.*Propálí skupinku lidi, která na ně zírá pohledem.*Měli by si spíše hledět svýho. *Řekne dostatečně nahlas, aby to všem, kteří jsou blízko nich a pozorují je došlo.*

*Neví, jak mu má vysvětlit to, co se s ní děje a proč není ve své kůži. Tak trochu doufala, že by mu to mohlo dojít, jenže ono asi ne. Muži jsou někdy holt až zbytečně moc pomalí.* To je jedna věc, ta druhá je, že by ses to mohl rozhodnout ignorovat. *Pokrčí mírně rameny a potlačí zaúpění, když to z ní dál doluje.* Nic. Prostě nejsem zvyklá na tolik lidí a tak málo oblečení. *Zamumlá nakonec dosti neochotně a povytáhne si nahoru džíny, které jí o trochu sjely dolů díky její vyhublé postavě.* Jde to? Teď jsi na řadě ty. Co se děje? *Vytasí na něj se stejně starostlivou otázkou a sjede ho zkoumavým pohledem.*

*Na akci jde později, jelikož se nemohla rozhodnout, co si vzít za plavky, takže ji o trošku zpomalilo. Nakonec si ale vzala plavky, které asi nesou vodné pro účastnici, ale to ji nijak netrápí. Jsou na dva díly a vzorované jako tygr, levhart nebo prostě takové nějaké zvíře. Do toho má na sobě černé kraťasy a černý přehoz. Když dojde k bazénu, rozhlédne se kolem sebe a zastaví se u baru, kde si vezme nějaký drink a i s drinkem zamíří k bazenu, přičemž si sedne na kraj, sundá si boty, které položí vedle sebe a nohy si ponoří do bazénu. Možná půjde později do bazenu celá, ale teď zatím jen sedí s drinkem v ruce.*

*Upijí ze své sklenky whisky a hlídá si, aby se lidé kolem něj zbytečně nemotali. Normálně by akci opět vynechal, ale zkoušel se na to dívat z té dobré stránky, kvůli vodě, kterou má rád. Ale spíše si to namlouvá a jde tam především jen z povinnosti, aby trochu reprezentoval svou zemi a nemuseli mu tak přicházet zbytečně výhrůžné zprávy od jeho otce. Nechává pohled zabodnutý ve skleničce, jako kdyby to byla ta nejzajímavější věc k vidění, než vedle sebe zaslechne jemu již známý hlas. Jemně pootočí hlavu k dívce a snaží se více uvolnit.* Ahoj, jo, díky, žes mi je přinesla. *Pozvedne koutek a převezme si žabky, které jsou naprosto totožné s těmi, co má i teď na sobě.* Jde to, mohlo by být hůře. Jen mě tak trochu štve, že tu musím být. *Jemně se zamračí a odhrne si z očí vlasy, aby se na ní mohl podívat pořádně a nedívat se na ní skrz vlasy.* Jak se máš ty? *Optá se jí upřímně, načež si povzdychne, když se ho zeptá na tu další otázku.* Je tu na mě moc lidí.. Ale jako korunní princ musím někdy reprezentovat svou zemi, takže.. *Zamumlá a jemně nakloní hlavu, s pohledem upřeným na ní.* Ty máš asi takovéto akce ráda, že? *Nejspíše to bere mnohem lépe než on, zvlášť když je více společenská, jak on.* Každopádně.. Sluší ti to. *Poznamená a napije se zase ze sklenky. Byl by se na ní usmál, kdyby nebyl z té přítomnosti tolika lidí trochu rozhozený.* Dáš si něco k pití?

*Už ani neví, jak se ze všeho má cítit, jaký má mít pocity a co vlastně dělat. Jít na akci bez Cardana jí přijde jako jít na akci bez hlavy. Prostě jako by ji chyběla polovina těla. Sama sebe nechápe, jak si dokázala normálně psát s Austinem bez toho, aniž by byla nepříjemná a měla kousavý poznámky. Na akci se ale rozhodla jít kvůli tomu, že tam bude alkohol.Před tím než vyšla si potáhla trávy, aby měla aspoň o něco lepší náladu. Na sobě má docela vyzývavé plavky a make upem má zadělané kruhy pod očima, které jí ale i tak trošku prosvítají. Jakmile dojde k bazénu, radši se ani nerozhlíží, rychle u baru čapne whiskey a sedne si na lehátko, daleko od lidí.*

*Všimla si, že ej tu i Lucien, kromě jejich bratrů, ale nevěnovala tomu pozornost. Nebude se mu vnucovat a minule jí dost jasně naznačit, že se s ní bavit nechce. J prvně docela ráda za rozptýlený v podobě jednoho ze strážců, se kterým se už od viděn í zná. Teda až do doby, než s ní začne flirtovat. Nemá o něj zájem, což mu dost jasně, aspoň dle svého názoru naznačuje a když se jí pokusí už chytit za ruku, ucukne.*/To ho mám kopnout do rozkroku, aby mu to došlo?/*Než stihne ale cokoliv udělat a nebo říct, promluví za ní hlas, který okamžitě pozná. Chvilku se na toho strážce jen dívá, než začne přikyvovat.* Ano.. ano mám. *Potvrdí slova Luciena a na toho strážce se zamračí.*/Už má taky něco upito../*Je ráda, že toho ale není moc, jelikož se po tomhle otočí a vydá pryč. Zhluboka se nadechne a následně vydechne.* Ehm.. děkuju. *Řekne Lucienovi a pohled pořád upírá někam k zemi a raději se napije svého pití. nikdy neměla tak strašnou chuť se opít jako teď.*

Ona si to uvědomuje. Jenom daleko víc vnímá to, že jsem byl rebelem. Ale to se třeba spraví časem. Každopádně to není nic, kvůli čemu byste se měli hádat. Nestojí to za to. Nechci mezi vás přinášet rozepře. *Přizná, protože kdyby nějakým způsobem jejich rodinu rozbil, neodpustil by si to. Všichni si musí nejspíše zvyknout na to, jak všechno dopadlo. Byl tu všeho všudy teprve týden, to člověk moc změn v přístupu neudělá. Nebo aspoň ne tak paličatý jako Aideen.* Vsadím se, že na to budeš čekat do doby, než nám vypadnou zuby a pak mě za to čekání umlátíš holí, takže se toho nikdy nedočkáš. *Uchechtne se nad představou jich dvou jako dědků. On sám je ale momentálně ve stádiu, kdy si budoucnost nijak neplánuje. Bude tady v paláci? Bude mít jednou se všemi dobrý vztah? Nebo ho nějací budou pořád nenávidět? A nebo skončí někde na ulici? Bude ho mít Ava plný zuby nebo s ním zůstane? Je to až moc otázek na to, aby mohl o budoucnosti přemýšlet nějak vážně.* No... Nerad ti dávám falešné naděje. *Odpoví mu s pobaveným úsměvem.* Jo, to asi jo. Ale velitelce kvůli tomu psát už radši nebudu. Dvakrát do týdne stačilo. *Zamumlá trochu zamračeně, protože už znovu nechce poslouchat/číst ty kecy o tom, jak jí zradil, opustil a tak dále.* Toho si vážim. *Ujistí ho s menším úsměvem.* Tohle jsem nikdy nepochopil. Tu vzájemnou, ale skrývanou nevraživost tady v paláci. Ne přímo u vás v rodině, ale myslim celkově. Jako kdyby k nikomu nikdo neměl respekt. *Potřese nad tím hlavou, i když zrovna v jeho případě je to asi zcela opodstatněné.* Tak... Která ti jako první zlomí srdce? *Rozhlédne se po holkách tady a některé se mu rovnou podaří přiřadit k Selekci u toho ale pohledem narazí na Viu.* Tady jí máme. *Koukne na Xaviera a kývne k ní hlavou. Neví, jestli je dobrý nápad, aby za ní šel přímo on sám.*

*Až z blízka si všimne obvazu, což ji za ni zamrzí. Nechce na něj však upozorňovat, protože se Kel zmínila, že nemá ráda, když nevypadá dokonale. Ona sama byla oblečená cudněji, nad lemem šortek u boku šly vidět zelené šňůrky spodního dílu plavek, a to stejné u ramene a krku a na výstřihu na zádech, ale dokud se nerozhodne jít do vody, většina zůstane skryta.* Je to neutrální barva. *Zazubí se zvesela. Znamená to, že si jí snad nikdo nebude všímat, i kdyby se rozhodla jít zaplavat. Neměla se svým tělem žádné potíže, navíc byla zvyklá nosit plavky, přeci jen měla školu u pobřeží, jen si prostě neužívala pozornost tím způsobem, co Kel. Vyhovovalo jí, že zapadne.* Já drinky nepiju, nikdy pak nevím, jak na tom vlastně jsem. *Ušklíbne se a potřese hlavou, přičemž se rozhodne do sebe kopnout panáka, ať ho pořád nedrží a odloží ho na jeden ze stolků, načež kousne do plátku pomeranče, který měla na okraji. Skořici neměla bohužel po ruce. V očích se jí nadšeně zablýskne.* Hodně. Už jsem nějakou dobu nelyžovala. *Přizná se.* /A tady je pořád takové otravbé teplo./ *Večer vždy sice teplota klesla, ale pořád to nebyla zima jako taková.* Pojedeš taky? *Zeptá se opatrně, přeci jen je Kel zraněná, ale určitě tam bude i nějaké welness a podobně.* Určitě by byla škoda, kdyby ne, představ si všechen ten nový sexy mužský personál, anebo lidi ve městě, určitě tam bude dobrá lovná půda. *Protočí očima. Nic pro ni, ale Kel to určitě ocení.*

*snaží se z ní dostat odpověď na to, co se stalo, protože není tak pitomý, aby si nevšiml, že není ve své kůži. Jenže jak už je zvykem, Maddie mu to neřekne hned, takže ji do toho musí trochu tlačit.* Myslíš že zrovna já budu něco takovýho ignorovat? *povytáhne obočí, protože jestli jí za tu dobu ještě nedošlo, jak starostlivý a neodbytný dokáže být, tak asi definitivně končí.* Tak proč jsi sem šla? *zeptá se nechápavě.* Vážně ti to sluší. Nemusíš se cítit nějak špatně. *pokusí se jí přesvědčit, i když už teď ví, že je to naprosto zbytečné.* Nic. Co a proč by se mělo dít? *zeptá se*

*Kývne hlavou po jeho poděkování ohledně žabek. Podle ní o nic tak velkého nejde.* Není za co. Asi začnu přemýšlet o změně profese a budu chůva bot. *Zazubí se na něj a pak se vedle něj posadí a zeptá se ho, jak se má.* Mohlo by být hůře je ten nejhorší možnej argument, Huntere. Vždycky může být hůř, to jo. Ale na druhou stranu, řekl bys někomu, kdo je šťastný, že to nic neni, protože to může být lepší? Neshazuj svoje pocity kvůli tomu, že někdo se má hůř, nebo může být hůř. A radši mi řekni, jak ti můžu pomoct. *Stáhne starostlivě obočí a musí potlačit touhu ho povzbudivě pohladit po ruce. Moc dobře ví, že je účastnicí Selekce a že si takové projevy náklonosti na veřejnosti nemůže dovolit ani náhodou.* Dobře. Akorát jsem dneska nestíhala. Klasicky jsem se zapomněla ve starý části paláce a ztratila pojem o čase. *Zasměje se a zeptá se ho na další starostlivou otázku.* No.. A nestačí, že ses tu objevil? Třeba by stačila ještě chvilka a pak se můžeš vypařit, ne? *Nadzvedne obočí. Klidně by se vypařila s ním, ale hádá, že po takovýhle akci bude chtít být spíš sám.* Neřekla bych úplně ráda. Je divný být mezi tolika lidmi. Člověk by nejradši každýho obešel a zeptal se, jak se má. Ale nijak mi tolik lidí nevadí, zvládám to. *Odpoví s úsměvem.* Děkuju, tobě taky. *Sjede rychle pohledem k jeho polorozeplé košili.* Asi jenom džus. Na alkohol nejsem moc stavěná. *Zasměje se.*

*Povzdechne si.* Hele.. neřešme to, jo? Stejně tě budu dále bránit a stát si za svým a to, ze by se měli všichni k tobě chovat lépe. *Pokrčí rameny. Prostě podle něj si zaslouží druhou šanci. Své rodiny si váží více než cokoliv a Austin je jeho bratr. Uchechtne se.* Ne, ty jsi starší a bude zapomínat dříve, než já. Takže ti prostě namluvím jak máš alkohol rád, nebo ti budu tvrdit, že jsi já a já alkohol piju a opiju tě. A klidně si počkám od doby, než mi bude osmdesát a klidně déle. *Zazubí se na něj.*Nakonec spolu budeme závodit na vozíčkách a nebo pomáhat hledat tomu druhému umělé zuby, co nám vypadly. *Naplánuje jim jejich stáří a takhle to nezní až tak nudně, ne? Pak se tváří naoko uraženě, když mu řekne, že lámání jeho srdce přenechá na účastnicích. Neměl by ho spíše jako starší bratr podpořit?* Ty jsi jí psal? *Nadzvedne obočí. Pošle stráže, které ho maní hlídat pryč. Stejně tu nemá jak nikomu ublížit. Zbraně tu nejsou a kdyby se něco dělo, je tu jen on sám. A navíc u věří. Jen se na něj pousměje, když mu řekne, že si toho váží.*U nás v rodině. *Opraví ho.* No.. každý si myslí že když se dostane do paláce, je taky něco více. Všichni ti rádci a jejich rodiny, které mají aspoň nějakou moc. Když se jí snaží získat více, jdou i přes mrtvoly a všechny považují za nepřátele. *Zamračí se lehce a když uvidí Viu, zůstane na ní viset pohledem.*Měli bychom k ní jít nebo ji raději nechat? *Sám si není jistý, co by bylo lepší teď udělat.*

*Rád by řekl, že ji šel zachránit kvůli tomu, že jí pozornost strážce nebyla příjemná, ale pravdou bylo, že to dělal kvůli sobě. Nelíbilo se mu, že se kolem ní ochomýtal.* /Jsi patetický./ *Nyv ale brzy odjede, a tak se svými emocemi nebude muset zabývat. Je rád, že s ním začne hrát, ale neshlédne k ní, místo toho strážce v zásadě vraždí pohledem a odolává nutkání své tvrzení podpořit tím, že ji obejme kolem pasu. Kdyby kvůli tomu ucukla, nejspíše by ho to ranilo, přestože by na to měla právo. Onen muž to však pochopí i tak a s jakýmsi mumláním se vzdálí. Zhluboka se nadechne a podívá se na Nyv.* Není zač. *Ucedí. Vážně se do toho neměl plést. Co jí teď má říct?* Sluší ti to. *Podotkne, ale mračí se u toho.* /Až moc./ Ale s takovou budeš podobné přitahovat jako můru ke světlu. *Potlačí povzdech. Nejen že byla atraktivní, ale nyní ještě pro každého zajímavá, téměř trofej, ztracená princezna.* Jak... jak to zvládáš? *Zeptá se jí, ale neupřesní to. Jako vždy prostě předpokládá, že si lidí spojí stejné nitky jako on a uvědomí si, na co konkrétního se ptá. V tomhle případě myslí onu pozornost a vše, co se na ni navalilo po tom únosu. Trpí tím, jak je konverzaci mezi nimi nucená, když si vzpomene, jak přirozeně se spolu bavili předtím, ale byla to jeho vina, čehož si byl vědom.*

*Rozhodne se na dnešní akci dorazit, přestože byla z předchozí akce stále vyklepaná. Netušila, že hned na první akci se strhne útok rebelů, proto to vzala trochu hůře, ještě, když z nich má panickou hrůzu kvůli tomu, že ji zemřela mamka, právě kvůli nim. Na sebe si vzala žluté dvojdílné plavky a na ně černé kraťasy, přičemž si kolem ramen přehodí ještě černou osušku, aby nebyla tak odhalená. Poté, co jí na poslední akci postřelili do stehna, tak stále maličko kulhá kvůli zasaženému svalu a stehům, ale není to nic hrozného. Jakmile je konečně na akci, u baru si vezme ve sklence obyčejný džus a rozejde se k bazénu, kde se posadí k nějaké dívce, ale tuší, že je to účastnice.* Ahoj, nevadí ti, že se ti sem připletu? *Mile se na ní pousměje.*