Vnitřní bazén - 7. ročník

*Zamíří k vnitřnímu bazénu, protože je dost možný, že by v posilovně narazil na svého bratra a to se mu zrovna nechce. Tady ale zase ro změnu narazí na svou snoubenku. Snaží se jí dávat prostor. Nevadí mu to, vlastně ho sám potřebuje. Pořád si zvyká na to, že je vlastně ženatej a z části ho pokaždý, co dojde do komnaty překvapí, že tam je i ona. Uchechtne se.* To mi došlo, když v tom sama plaveš. *Poukáže na očividní fakt. Sundá si oblečení, kromě plavek a odloží ho stranou. Vydá se do vody a když je v í, připlave blíže ke své manželce.*Začínám si vážně říkat, že těhotná asi budeš, tohle jsou ty hormony? Takhle na tebe působí? *Trochu ji popíchne.* To je v pohodě. Já tě chápu. Je to prostě divný a oba dva si to potřebujeme srovnat v hlavě. Vezmi si kolik času potřebuješ.

*Ujistí ho, že do vody žádný toxiny nevypustila a po jeho reakci se uchechtne.* Taky na ně můžu být imunní, kdyby to byl nějaký můj vlastní vynález. *Pokrčí rameny a protočí očima, když jí připomene těhotenství a hormony. Zrovna na tenhle aspekt se snaží myslet co nejméně to jde. Stejně to jistě budou vědět až za dva týdny, takže nechce stresovat zbytečně.* Klidně na tebe můžu být zase hnusná jako lusknutím prstu, tak mě moc neštvi a nerýpej. *Varuje ho.* Díky. *Teď, když je blíž, všimne si, že se netváří jako by byl zrovna v dobrém rozpoložení. Nebo spíš že se tváří ještě hůř naladěně, než když na sebe narazí v komnatě.* Stalo se něco? *Zajímá se se staženým obočím.*

Hele nestraš mě, nebo fakt odejdu. Ale to by ti asi moc nevadilo, že? Tak já zůstanu. *Zazubí se na ni, zamrká a hned je ve vodě.* To je v pohodě, buď milá, je to tak lepší. *Ujistí ji, že mu to její druhé hnusnější já fakt nechybí.* Zase bratr. *Pokrčí rameny. Vážně ho štve, jak to mezi nimi je. Promne si obličej.* Reálně jsem uvažoval nad tím, že ho uspím nějakou injekcí nebo práškem v pití, svážu a odtáhnu za prvé k doktorovi a za druhé k tomu terapeutovi. Začala ho bolet noha, už zřejmě delší dobu, ale odmítá jít k doktorovi. Ta jeho tvrdohlavost je hrozná. Věř mi, že až se ti někdy bude zdát k nesnesení ta moje tvrodhlavost, jeho je horší. *Povzdechne si a potřese hlavou.* Co ty a tvoje rodina? Jak vzali ten náš sňatek?

*Potřese nad ním s pobaveným úsměvem hlavou a pak ho varuje, že klidně může přepnout na svojí původní verzi, která milá rozhodně není, pokud jí bude štvát. Radši se ho zeptá, co se děje, protože jí nepřijde v pohodě. Zamračí se nad tím, jaké mají s bratrem problémy. Je jí to docela líto. Teď je ještě více ráda za své sourozence, se kterými rozpory nikdy nebrali moc vážně a většinou se nijak nehádali.* To jednoduše nemůžu posoudit, když ho neznám a ta tvoje se mi zdá příšerná už teď. Ale no.. já vím, že tě to štve, ale myslím, že dokud si on neuvědomí, že je něco špatně, těžko s tím něco uděláš. Musí mu to nejdřív docvaknout. A nebo je tu pak ta možnost únosu. *Pokrčí mírně rameny.* Jo, rodiče to docela po chvíli vzali. Vzhledem k jejich minulosti jsem je asi zas tak nepřekvapila a nezklamala až tolik. *Poškrábe se na zátylku. Její táta požádal mámu o ruku přes zprávy na Illeagramu a o tom, jak jejich vztah začal radši ani nemluví. Jenom od svých dětí asi čekali, že nebudou chybovat tolik jako oni a ona jim akorát tak dokázala, že se mýlili a že ona je prostě porouchaná. Nikdy nebyla ukázkový dítě a pochybuje o tom, že by někdy dokázala být takový andílek, jako je její sestra.* A se sourozencema jsem ještě nemluvila. Nějak .. nebyla příležitost. *Snaží se nějak zaobalit to, že kromě jemu se vyhýbala i svému bratrovi a sestře.*

*Povzdechne si. Nějak tak tuší, že by z něj to, co se děje tahala, dokud by nezačal mluvit a nemá chuť na dohadování se, proto to ze sebe všechno vysype a pak se jí sám zeptá na její rodinu a na to, jak brali ten jejich nenadálý sňatek.* Doufám, že by mi s únosem pomohla moje nejmilejší manželka.. Minule jsi mluvila jako bys s tím měla zkušenosti.*Uchechtne se. Pak chápavě přikývne.* Jo.. slyšel jsem, jakej byl asi jejich vztah. *Jestli je to pravda, tak to taky nebyla zrovna procházka růžovým sadem, ale naopak pěkná jízda.*/A teď spolu jsou přece jen šťastný../*O tohle nikdy nestál, zamilovat se do Livii nechce. Ani neví proč. Možná, že si pak bude připadat nějak zranitelnej? Stačí mu, když se podívá na Timothyho, jak bere Taysu a Ash. Možná je v tomhle prostě srab.* Děje se něco? *Zeptá se jí, protože na její odpovědi ohledně sourozenců se mu něco prostě nezdá.* Mimochodem, moje sestra tě chce poznat. Je jí deset a pořád mluví o ponících. Takže až k tobě přiběhne někdo s plyšákem fialovýho koně, bude házet třpytky a možná se tě ptát, zda jsi chlap.. tak je to ona. Jen menší varování.

Spíš jsem nad tím logicky uvažovala a snažila se vzpomenout, co jsem viděla ve filmech. Jeho manželka by ti nepomohla? Ať je nás aspoň víc.. *Je pro ní trochu divný použít "nás" při zmínce jí a Eastona, ale snaží se to ignorovat. Přeci jen o nic nejde.* Tak potom už aspoň víš po kom jsem a co ode mě cca můžeš očekávat. *Pokrčí letmo rameny. Sice nemá moc ráda, když jí někde předchází pověst jejích rodičů, ale zrovna tady to nejspíš platí dost dobře vzhledem k tomu, jakou blbost provedla a jakým způsobem přišla k manželství, takže je to asi stejně jedno.* /Jenom otázka, jestli nejsem ještě horší, jak oni../ Co? Ne. Nic se neděje. *Zavrtí rychle hlavou. Sama se snaží svojí rodinu zmiňovat co nejméně a nebo jí nezmiňovat ideálně vůbec, jak si už mohl všimnout, takže vztahy se svými sourozencemi a to, jaké reakce od nich očekává, si prostě nechá pro sebe.* Jakože... Fakt nefalšovaný pravý dítě? *Podívá se na něj dost překvapeně a vylekaně a dokonce i nahlas polkne.* Ona neví jak vypadám, ne? To znamená, že mě pozná až když mě uvidí vedle tebe. Takže... zachráníš mě kdyžtak? *Koukne na něj trochu prosebně a zároveň stále trochu vyděšeně.* Já to s dětma prostě neumim. Při mým štěstí tak jí něco ještě udělám, rozbrečím jí, nebo jí nějak zkazim. *Zašermuje trochu rukama, jako to dělá pokaždé, když je nervózní.*

*Pokrčí rameny.* Nevím.. Jak jsem už řekl minule, oni dva spolu nemají nejlepší vztah, možná bych řekl, že ještě horší jak my dva, protože my spolu teď aspoň mluvíme. Ona většinou Timothyho ignoruje. Aspoň tak to bylo při příjezdu sem. Nevím, zda se to nějak zlepšilo, pokaždé, co jsem bratra potkal tak jsme se pohádali. *Ušklíbne se.* Nebudu tě přece soudit podle činů tvých rodičů. *Potřese nesouhlasně hlavou. Nejspíše to mnoho lidí udělalo, ale on na ni má takový názor jaký má, který si vytvořil čistě podle jejího chování.* Jo, jasně.. Hele, řekl jsem ti dost osobních věcí a taky se nerad svěřuju.. Bude jedině férové, když to uděláš taky ne? A navíc, pokoj ti jen tak nedám. *Sice je jeho bratr tvrdohlavější, ale i on si dokáže stát pevně za svým. Řekne jí o své sestře a uchechtne se nad její reakcí.* Neboj.. Tak hrozná není. Jo, vážně je to dítě, je jí deset, skoro jedenáct, což je věc na což dává důraz. Pokud se nějak budeš zmiňovat o jejím věku, řekni spíše to druhé, tak si ji získáš a bude tě méně zpovídat. Ale neboj, když tak tě na akci někam odtáhnu. /Když to bude táborák mohl bych se vymluvit na to, že musíme jít rychle pryč, aby Livii jako čarodějnici neupálili../ *Neví proč, ale když mu proběhne hlavou tohle, sám se za sebe trochu zastydí.* Hlavně si dávej pozor na to, co říkáš.. Včera jsme se potkali u fontány, já, bratr, sestra, manželka bratra a moje neteř a.. No, prvně se chtěla podívat na poníky, pak chtěla vidět film Texaský masakr motorovou pilou, Timothy se zmínil o kondomech, tak jsme jí namluvili, že to je takový štít, který chrání před pusinkováním.. Tím pusinkováním myslíme logicky štít.

No, i tak jí kdyžtak zapojíme, ať už bude chtít nebo ne. *Pokrčí rameny. Přeci jen jednou je to její manžel, měla by se o něj taky trochu starat. Ne, že by se ona sama nějak zajímala o Eastona, ale v takové situaci by neváhala a pomohla mu.* Nebyl bys první a asi ani zdaleka poslední. Jsem na to zvyklá. *Pokrčí rameny. Je to tak a pro ní to vůbec není nic nového.* Ale se svěřováním se pojí city. Hlavně když přijde na rodiny. *Namítne a z jejího hlasu i pohledu je vidět ten odpor a taky strach, co z citů má. Pak poslouchá o jeho mladší sestře a nakonec se musí pousmát. Přijde jí roztomilý v roli staršího bratra. Nikdy by do něj neřekla, že mu to tolik půjde s dětma.* Fajn, číslo jedenáct bych si mohla zapamatovat, ale za rok už to pak bude problém. *Poznamená trochu pobaveně, protože až bude May starší, asi jí bude mít problém zařadit do správného věku.* Já si nedokážu dát pozor na to, co říkám. Vždyť jsem ti říkala, že jí ještě nějak zkazim nebo tak. Nejde se jí nějak vyhnout? Já tohle fakt neumim. Nikdy jsem s dětma nemluvila nebo tak. Ještě ze mě bude mít nakonec noční můry. *Polkne nahlas při představě sebe při jakékoliv s malym dítětem.*

Proti její vůli? To bych ji radši nechal být. Ji budeme muset taky svázat a to by nám přidělalo problémy. *Neví jak to mezi Timothym a jeho manželkou. Všiml si, že u fontány spolu prohodili pár slov, ale Ash se před Mayven snaží vždycky. Je rád, že aspoň to a díky tomu si jeho malá sestřička nedělá o nic starosti. Však ona vše pochopí, až bude věší, ale teď si má užívat bezstarostné dětství.* To.. je m líto. Lidi by nikdy neměli soudit děcka za chyby jejich rodičů. Je to pitomost. *Vážně je a on by nikdy podle toho, co udělali její rodiče nesoudil.* Takže toho se tak bojíš.. Nemusíš. Teda aspoň ne přede mnou, budeme spolu do konce života, což ej docela dlouhá doba. Nemůžeš přece pořád skrývat tohle. Navíc já ti s tím nic neudělám. Nijak tvých pocitů nevyužiju nevyužiju, abych ti ublížil nebo tak. /Že by to někdo udělal a proto ona byla taková?/*Uchechtne se.*Nebude, věř mi. S radostí nám ráda připomíná, kolik jí má být a jak je velká. Tohle prostě nejde zapomenout. *Uchechtne se.*Kli.*Natáhne se a pohladí jí lehce po paži.* Bude to dobrý. Mayven si oblíbí všechny. Ash taky nebyla moc sdílná, ale teď si už rozumí. Když tak ti pomůžu, kdybys řekla něco nevhodného a ona to bude chtít vysvětlovat. Ale zase ne, že mi to uděláš naschvál, něco řekneš, pak zdrhneš a všechno budu říkat já. *Pobaveně mu zacukají koutky. Kdyby se ale v takové situaci skutečně octil, moc vtipná by mu asi nepřišla.*

Fajn, tak ho zvládneme jenom spolu. *Pokrčí rameny. Je zvyklá na to, že jí lidi soudí podle jejích rodičů. Jejich očekávání se nejspíš potvrdí hned jakmile jí poznají. Občas si dokonce myslí, že je ještě horší, jak oni.* Na světě se dějou horší věci. *Zkonstatuje, protože to tak je a ona se naučila z toho tolik nedělat. Nebo aspoň ne navenek. Uzavírá to v sobě jako většinu věcí.* Já o svých pocitech mluvit neumim. Nemluvim o nich. Je to něco, co je vevnitř a tim to končí. *Zamne si trochu nervózně ruce, protože celá tahle konverzace je pro ní něco neobvyklého a sama neví, jestli toho už teď neřekla hodně. Sama v sobě emoce uzavřela už před dost dlouhou dobou, takže celá tahle konverzace je pro ní zvláštní. Když se jí pak snaží uklidnit a dotkne se jí přitom, trochu překvapeně k němu vzhlédne a koukne mu do očí. Tímhle gestem jí docela vzal vítr z plachet.* To bych mě být tebou teď moc neštvala. Mam čim se ti pomstít. *Řekne mu s pobavením, které ale není tak silné jako je tomu běžně, protože v ní furt přetrvává strach z toho, že by měla s nějakym dítětem přijít do styku.*

*Přikývne.* Jo, nějak jo.*Nečekal by, že bude plánovat únos svého bratra a to ještě ke všemu se svou manželkou, Liviou.* Neříkám, že ne, ale to nic nemění na podstatě věci a ta je, že soudit děti podle věcí, které udělali jejich rodiče není dobrý a dělá to jen pitomec. *Pořád si v tomhle bude stát za svým a nic na tom nezmění. Podívejme se na to taky naopak. Jak Livia mohla sama ovlivnit chování svých rodičů? Nijak, nebyla totiž na světě.* Ale proč? Hele, jednou se o tom naučit budeš muset.. Budeme muset mít dítě jednou. A přece nechceš, aby bylo nešťastný z toho, že jeho máma nějak neprojevuje city. Proč nezačít s procvičováním teď? Já se ti nijak smát tomu co cítíš nebudu. *To by neudělal, takovej hajzl zase není. Ptá se na to, protože s ní chce aspoň nějak vycházet. Uchechtne se.* Bych ji za tebou zase někdy za trest přivedl. Až bych věděl, že budeš v komnatě, řekl bych jí, že jdeme navštívit tetu Liviu. Tak ti mimochodem asi bude říkat. Věci jako švagrová a tak jsou pro ni ještě mimo. Pokud je ti to oslovení nějak nepříjemný, klidně mi to řekni a já ji upozorním, aby ti říkala jen třeba jménem nebo "hej ty" jak chceš. *Nad tím druhým se pobaveně usměje.*

No.. Když si to tak vezme. Člověk zdědí po svých rodičích hodně. Vzhled, nadání ke koníčkům, charakter.. Občas se dá předpokládat, jaký bude dítě nějakých lidí. Ale neříkám, že je to správný. Záleží i na výchově a tak. *Jí samotné to nevadí tolik, když se to týká jí a nemá potřebu dávat kvůli tomu najevo rozhořčení. Kdyby šlo ale o někoho jiného, na kom by jí záleželo, to by bylo něco jinýho. Pak už na něj překvapeně kouká, když se jí snaž přemluvit k projevování emocí a když pak vytáhne jejich dítě, trochu svraští obočí. Ať už chce nebo nechce být mámou, nechtěla by, aby se její dítě trápilo.* Já nečekam, že se mi budeš smát. Ale prostě.. já nemam ani přátele, nehledám si je. Tohle není nic pro mě. *Zavrtí rychle hlavou a pak si trochu povzdychne.* Máš jednu otázku ohledně emocí a tohohle všeho. Odpovim ti popravdě. *Vydechne nakonec, protože je prostě až moc tvrdohlavý a musí uznat, že má i trochu pravdu. Jejich dítě by asi spokojené nebylo, kdyby se chovala takhle. Ale nedokáže najednou zapnout emoce zničeho nic, takže pro dnešek mu musí stačit jedna otázka.* Teta Livia? To zní .. zvláštně. Přijdu si stará. *Ušklíbne se trochu.* Klidně ať mi tak říká, myslím, že tohle je to nejmenší. *Pokrčí nakonec ramenem. Možná když to uslyší poprvé, tak to bude divné, ale čeká, že si na to rychle zvykne.* /Bože.. Proč když si člověk někoho vezme, bere si prakticky celou jeho rodinu?/

Jo, to je pravda. Ale i tak. Někdo po svých rodičích nutně být nemusí. *Podle něj je prostě soudit podle rodičů i jejich potomky pitomost. Chce, aby se mu svěřila, co se děje mezi ní a jejími sourozencemi. Taky nerad ukazuje svoje emoce a mluví o svojí rodině, ale snaží se, aby spolu aspoň trochu dobře vycházeli a blíže se poznali.* Ale proč? Taky se nerad svěřuju, ale kdyby země třeba brácha nic nevytáhl, nesl bych si to všechno sám. To je pak strašně těžký. *Zavrtí hlavou. Nad jejími slovy se zamyslí.*Proč se takhle uzavíráš? Čeho se bojíš? *Zeptá se jí tedy a zvědavě čeká na její odpověď.* Si představ, jaký to bylo pro mě, když se malá Mayven narodila. Sám jsem byl v pubertě a najednou jsem měl ještě sestru. *Uchechtne se. Asi logicky se o ni prvně moc nezajímal. Který skoro puberťák by sis taky hrál s malým miminem, že? Přikývne*

To jo. *Pokýve hlavou po jeho slovech a už to nechá být. Má pocit, že k tomuhle tématu řekli už vše, co vůbec šlo. Když se pak dostanou k citům a emocím, radši by probírala genetiku. A to o ní prakticky nic neví.* Není to zas tak těžký. Po čase si na to zvykneš. *Namítne. Ona sama si už tolik nepřipadá sama jako tomu bylo dřív. Ze začátku to bylo těžké, ale přesvědčila sama sebe, že je to tak dobře a naučila se s tím žít. Těžší je to zase až v posledních dnech. Člověk celý život sleduje zamilované filmy o tom, jak je manželství nádherné a když se pak ocitne v takovéhle situaci, tak si přijde víc sám, protože s manželem nemá prakticky žádný vztah a nic z těch filmů nejspíš nikdy nezažije. Ale nechce se tím nechat úplně zdeptat. Občas dokáže nějaký emoce uzamknout dost dobře i sama před sebou.* Protože jsem pak míň zranitelná. Lidi neví, jak mi ublížit. Když nemluvím o svojí rodině, myslí si, že mi na nich nezáleží a nemůžou to nijak použit proti mě. Když si nikoho nepustim blíž, tak mi nemůžou ublížit nebo jenom minimálně. Jednoduše pak neví, kde jsi zranitelný a s čím tě můžou vydírat a využívat. *Odpoví mu popravdě, ale svojí dřívější zkušenost právě s tímhle si nechá pro sebe. Neřekla o tom nikdy nikomu a i kdyby na to přišlo, nejspíš by se s tím nedokázala svěřit ani sourozencům.* To si neumim moc představit. Mě vyhovuje, že jsme si věkově dost blízký se sourozencema. Pro ostatní to možná tak lehký nebylo, když jsme vyrůstali, ale já byla šťastná. *Pousměje se trochu. Dětství měla skutečně dost krásné.*

*Potřese hlavou.* Ne, to asi nezvyknu. A taky pak nevidím vůbec význam v tom, proč bychom na sebe měli být taky nějak milí a bavit se spolu. Hele, nemusíme se milovat, to tu nehrozí, ale rád bych se s tebou aspoň přátelil, aby to bylo pro nás oba dva přijemnější, ale proto se taky musíš trochu otevřít..*Povzdechne si.* Hele, mě je jasný, že ti na tvý rodině záleží. A jak jsme řekl, neplánuju ti nijak ublížit. Takovej hajzl nejsem a jsme navíc manželé. Co by zasáhlo tebe by nějak zasáhlo vždycky i mě. *Pokrčí rameny. Má taky pocit, že mu neříká vše, ale stejně z ní dneska asi více nedostane.*/Třeba časem../*Přece celej život nebude takhle, ne? Jen mu nejspíše potřebuje začít věřit a jelikož spolu budou hodně dlouho, tak se to třeba po čase stane. Pousměje se.* Jo, jsem rád, že mám ještě bratra. Ale Mayvem je mi trochu líto. Samozřejmě se jí snažíme věnovat nějakou pozornost, ale taky to není ono no. Potřebovala by k sobě někoho ve svým věku ne dvacetiletý bráchy, kteří jsou už ženatí.. Teď má aspoň mou neteř, Taysu, ale ta je zase malá, je o něco málo více než měsíc. Jsem jí chtěl dát to bodyčko s mimozemšťanem, ale to bratr odmítl. Si ji asi budu muset půjčit na hlídání, obléct jí to a pak ji jim tak vrátit. Ještě by bylo dobrý ji dát Ash, aby se divila, co to na ni Timothy navlíkl. *Uchechtne se.*

Jenže já nevim jak, chápeš? Já tohle neumím. Nikdy jsem to neuměla. Nedokážu se jen tak otevřít a najednou být skvělá kamarádka. *Potřese hlavou, protože tohle není něco, co by šlo změnit lusknutím prstu. A ona popravdě moc neví, jak to změnit, kdyby opravdu chtěla a začala mu věřit.* Jo, to máš asi pravdu. Promiň, tohle prostě ... neni to pro mě jednoduchý a omlouvám se, že ti to nijak neusnadňuju, ale dělám, co můžu. *Ujistí ho. Záměrně by mu to neztěžovala, protože to s ním přeci jen musí vydržet a kdyby ho schválně štvala, akorát by to zhoršovala i pro sebe.* Takže teď budeš krást neteř, abys z ní mohl udělat ufouna a nacvičit si to, kdybych náhodou fakt byla v tom? *Uchechtne se a potřese nad ním pobaveně hlavou.* /To je to teď i moje neteř nebo jak? Tohle je fakt šílený./ *Proběhne jí hlavou. V těchhle rodinných vztazích se nijak moc neorientuje.* Třeba se ale najde tady někdo ve věku tvý ségry. /Jak že se jmenuje?/ *Nedokáže si vzpomenout, jak jí to říkal, když o ní mluvil.* Takže svýmu bráchovi už jsi to řekl? Jak reagoval? *Zajímá se, protože by ráda znala nějakou realistickou reakci, aby věděla, na co se může připravit, až to bude říkat Lucienovi.*

Dobře, dobře.. Tak to můžeme zkusit postupně. Pokud ti nějaká konverzace nebude příjemná a budu zacházet až moc daleko, řekne mi to, ano? Jinak se společně zkusíme bavit normálně. Občas mi o sobě můžeš zkusit říct něco, co všem moc neříkáš a uvidíš. *Není nějakej psycholog, aby jí přesně řekl co a jak. Takže tomu zkusí dát prostě čas.*Neomlouvej se. Taky se nerad svěřuju, ale asi k tomu mám menší averzi jak ty. Ale vážně v pohodě. Prostě tomu dáme čas, ano? *Pousměje se na ni.* Přesně tak. *Zazubí se. Nicméně to s Taysou vážně plánuje.* Doufám v to. Zatím si tu prý kamarády nenašla, ale uvidíme, asi to prostě jen chce taky čas.* Pokrčí rameny.* Bratr už to ví a no.. Prvně na mě koukal jako bych se zbláznil, popichoval mě, ale taky řekl, že jsem pitomec. Takže tak.. Prvně jsem se bál, aby mě nezačal nahánět nebo tak. Ale upřímně taky myslím, že byl i trochu zklamanej, že u tý svatby nebyl.. *Musela být i Mayven, ta by tak ráda šla za družičku. ŠTve ho, že je zklamal.*

*Neumí si představit, co je to "něco, co všem ostatním moc neříkáš", protože v jejím případě je to kromě jména, země původu, postavení a občas věku, prakticky všechno.* Dobře, tak jo. *Souhlasí ale nakonec, i když z toho má už teď strach. Co ale musí uznat, to je to, že se opravdu snaží a chová se k ní mile. Vlastně mu důvěřuje o něco malinko více než ještě třeba včera. Není to velký pokrok, ale aspoň nějaký a vlastně jí svým chováním pořád dost překvapuje. Ale to bude nejspíše tím, že od všech očekává většinou to nejhorší.* Díky, že se to snažíš pochopit. *Oplatí mu úsměv.* A dokonce se i usmíváš. *Poznamená docela spokojeně, protože ho přeci jen ráda vidí takhle a ne jenom jako věčně zamračeného mrzouta. U toho na něj šplouchne trochu vody.* Určitě tu budou ještě nějaký děti, jsem si tim jistá. A když tak možná teta Livia bude občas souhlasit s hlídáním, když se jí povede ji při prvním setkání nijak nevyděsit nebo tak.. *Poškrábe se na zátylku. Není si úplně jistá, jestli toho nebude litovat a taky proto to řekla dost váhavě, ale jak o ní slyšela Easta mluvit, začalo jí být jeho sestry docela líto, že tu nikoho nemá.* Hele... Třeba... By to šlo nějak zařídit. Prostě se jakože vzít před nima s výzdobou a těma všema kravinama. Jenom neoficiální svatba pro ně. *Navrhne, protože moc dobře ví, že to bylo líto i jejím rodičům.*

*Přikývne.* Za tohle neděkuj. *Možná se občas vážně chová jako idiot, ale teď zároveň ví, že s touhle dívkou už bude po zbytek života, který by chtěl klidný, bez většího dohadování a nadávání si. Taky ho to zrovna nebaví. Zasměje se.* Jestli si mě z toho budeš moc utahovat, hned se zase budu mračit. *Varuje ji. Když na něj cákne vodu, nadzvedne obočí, ale pak se ušklíbne a cákne na ni taky, přičemž se nevinně zazubí. Vzpomene si taky na setkání u fontány, kde se takhle škádlil se sourozenci.*Určitě ji nevyděsíš. Stačí nevykládat, že pod postelí jsou monstra a podobně a budeš to v pohodě. *Uchechtne se. Pokýve hlavou ze strany na stranu.* Možná bychom tohle udělat mohli. *On sice nějakej obřad a oslavu nepotřebuje, ale kvůli své rodině by to nějak přetrpěl.* Ale to ne teď, ale až po Selekci až pojedeme pryč, ne?

Promiň, jenom je to pro mě nezvyklý. Musim na to upozornit. *Uchechtne se a když jí cáknutí oplatí, tak si zakryje oči a u toho se rozesměje.* Hlavně mi nenamoč vlasy. Chlor je děsně ničí. *Řekne mu pobaveně a pak už trochu nervózně nabídne, že by sem tam mohla klidně nějaký čas strávit s jeho sestrou, pokud jí hned napoprvé nějak nevyděsí.* Fajn. Žádný příšery pod postelí. Emm... Nechceš mi napsat seznam, co všechno před ní nemam říkat? Začíná toho být docela hodně. *Poznamená trochu zoufale. Nikdy by neřekla, že během výletu do Illey bude zoufalá a bude vyšilovat kvůli seznámení se s desetiletou sestrou svého manžela.* Můžeme se jich zeptat, jestli by o to stáli. A my sami bysme si aspoň nějakou svatbu pamatovali. *Poznamená s menším pobaveným úsměvem, protože ona si stále nevzpomněla na nic z té noci.* Jo. Klidně se to dá udělat v Angcii potom nebo tak. To bysme se domluvili. *Pokýve hlavou a pak rozčeří vodu okolo sebe.* A teď mi ukaž jak dobrej jsi plavec. Závod na konec bazénu, startujeme teď. *Nedá mu žádný čas na vzpamatování a hned vyrazí ke druhému konci. Díky tomu, jaký měla momentálně skvělý výhled na jeho tělo ví moc dobře, že fyzicky je na tom skvěle, takže je dost možné, že do cíle dorazí i přes náskok jako druhá. Ale jednoduše jí šlo o to, aby tam jen tak nestáli, protože jí už začínala být pomalu ale jistě zima a taky aby se trochu oba odreagovali od všech těch témat, která teď probrali.*

*Uchechtne se. Protože na něj cákne udělá to samý. Je rád, že se usmívá a baví se.* Jsi v bazénu a nechceš si namočit vlasy? proč ti na tom tak záleží? Krásná bys byla i bez tohohle přehnanýho starání se o sebe. *Připluje k ní blíže a odrhne jí pramínek vlasů z obličeje, přičemž ji rovnou lehce pohladí po tváři.* Nic o sexu a žádných příšerách, to je tak vše. Neboj.. Bude tě mít určitě moc ráda. Má ráda všechny. Bys jí musela říct, že nesnášíš poníky, ji, její bratry, Barbie a že ji v noci sežere příšera, aby tě neměla ráda a to neuděláš. Tak hnusně ses nechovala ze začátku ani ke mě a to že jsem si to zasloužil. *Rozhodně více, než by si to zasloužila jeho malá sestra. Její nápad na nějakou menší svatební oslavu se mu docela líbí. Hlavně kvůli jeho rodině, kterou mrzí, že u toho nebyli.* Nebo v Belgii. Mně osobně je to jedno. *Pokrčí rameny.* Cože? *Podívá se na ni a pak se usměje. Moc dlouho nečeká a vydá se za ní. Nechce jí to nechat jen tak a už kvůli tomuhle podvodnému chování, kdy ho ani nenechala se pořádně vzpamatovat ví, že musí vyhrát. Což se stane a na ni se podívá s vítězným úsměvem.* Druhý místo je krásné.. Gratuluji.

*Po jeho otázce zůstane chvílinku potichu a přemýšlí, jak mu odpovědět.* No.. Dřív jsem dost často od učitelů a chův poslouchala, že když už ze mě nic nebude, protože jsem podle nich blbá, tak jsem aspoň hezká. Tak jsem se o sebe prostě začala víc starat. Chci se líbit sobě i ostatním. *Odpoví mu nakonec popravdě a znovu se o něco malinko pootevře, protože tohle taky neříká nikomu jen tak na potkání. Když jí pohladí po tváři, podívá se mu do očí a vydechne.* Tobě se líbim? *Zeptá se nakonec. Přeci jen bylo by fajn vědět, jestli se líbí vlastnímu manželovi nebo ne.* Jo.. No.. Snad to nedopadne jako jedna velká katastrofa. *Poznamená si spíš sama pro sebe. Pak už rychle vyrazí kupředu a snaží se doplavat na druhý konec bazénu jako první. Jak ale tuší, to se jí nepovede a Easton jí předeplave. Po jeho slovech se zašklebí.* Příště tě porazim. *Řekne rozhodně a se smíchem potřese hlavou nad tím, že se tu za sebou honí jak malé děti.* Už jsem docela unavená. Nepůjdeme? Teda... Ty tu klidně zůstaň, ale já už asi půjdu. *Zarazí se trochu nad tím, že automaticky použila množné číslo. Nechce, aby si myslel, že od teď očekává, že budou vše podnikat spolu, protože tak to rozhodně neni. Mezitím vyleze z bazénu a vydá se pro ručník.*

*Hodně teď čte o ročních dětech, kvůli Anthonymu. O menších ví snad vše, to si nastudovala, když ještě byla těhotná s Taysou. No a teď byla dost zvědavá, jestli už ten malý drobeček, kterého zachránil Timothy může do vody. Normálně ve vaně jej to strašně baví a jelikož má už rok, mohl by i do bazénu. Malá Taysa je napapaná a momentálně jí hlídá chůva a ona se rozhodla zajít tedy s Timothym do vody. Na sobě má bílé plavky a přes ně ještě přehozené světle modré lehké šaty. Vlasy má v drdolu, aby jí vlasy, až se namočí pořád nelezly do očí. Malému dala plínku, kterou děti do bazénu nosit mají a taky ještě tričko a kalhoty. Tu mu ale hned u bazénu svleče a sama zůstane taky jen v plavkách. Jsou tu sami, za což je docela ráda, chce pro malého klid.* Tak c? Těšíš se do vody? Tady budeš moci hoodně cákat. *Promluví na toho andílka, kterého drží v náručí a vejde s ním do vody. Prvně ale stojí na schodech tak, aby si mohl Thony jen namočit špičky. Vezme do dlaně trochu vody a polije mu jí paži.* Dobrý? Zvládneš to? *Voda je ale dost teplá a Thony k ní dokonce dychtivě natahuje ručičku, takže to nevypadá, jako by s ní měl nějaký problém.* Tak dobře.. *Vejde s ním do vody. Pořád je ale na kraji, kdyby si stoupla, voda by jí sahala maximálně k břichu. Musí se zasmát, když okolo sebe ten malý začne hned s radostí cákat.*

*Dneska mu doktor konečně sundal sádru, takže má volnou nohu, na kterou zvládá v pohodě došlapovat. Cvičit ale pořád nemůže, což ho šíleně štve a má pocit, že už to dýl nevydrží. Vydá se aspoň k bazénu, protože plavání je taky pohyb a ten provozovat může. Na sobě má kraťasový plavky a obyčejný triko, který si v převlékárně svlíkne. K bazénu jde už normálně jenom v plavkách. Když tam uvidí Ash, chvilku je oba s Thonym sleduje zpovzdálí a u toho se široce usmívá.* Jste kouzelný. *Ozve se nakonec po chvilce a dojde k nim. Posadí se na okraj bazénu a nohy si strčí do vody. Když mu Thony zamává pěstičkou a u toho ještě víc zacáká, tak se na něj zakření a zamává mu nazpátek.*

*S Thonym se vydá k bazénu, protože v tomhle věku už tam může normálně a ve vaně je rád. Rád tam teda hlavně cáká, což je vždycky legrace. Bazén je přece jen o něco větší takže hádá, že z tohohle bude ještě více u vytržení. Jen ho drží a nechá ho, ať si nadšeně hraje s vodou. Z obličeje jí po chvilce už kape voda a vypadá jako vodník, ale to je jí vážně jedno. Podívá sena Timothyho, který se tu objeví taky a pousměje se na něj.* Půjdeme za tatínkem? *Zeptá se Thonyho, která na něj ukazuje.*Dobře, ale když tam budeme, musíš ho pořádně pocákat, ano? *Zašeptá a políbí ho na hlavičku. Přejde k Timothymu a jen co jsou trochu blíže, Thony jako by přesně věděl, co dělat a cákne na něj vodu. Usměje se.* Aspoň nevypadám jako vodník jen já. *Řekne pobaveně.* Šikovný chlapeček jsi, no ano. Placák? *Nastaví Thonymu ruku, chce si s ním plácnout, ale ten místo plácne do vody a tentokrát to zasáhne ji, přímo do obličeje.* Ale tohle jsme si teda nedomluvili, nejsem už já mokrá dost? *Uchechtne se a podívá se zase na Timothyho.* Docela mě diví, že jsi se hned nevydal do posilovny. *Kývne na jeho nohu, de už není sádra.*Ale je to dobře, neměl by jsi to ještě tak namáhat.