Vnitřní bazén - 7. ročník

*Teď už povzdych nezadrží a radši se napije vody, aby si vzala trochu času na promyšlení odpovědi. Nechce, aby to sklouzlo zase k nějaké hádce. Těch už si užili dost a ona na to dneska vážně nemá náladu.* Můžu doufat. Navíc by sis taky jednou mohl vzít dovolenou od takovýhle starosti. *Pokrčí rameny, protože vážně... To prostě nemohl aspoň jednou nechat její zkaženou náladu být? Zvlášť, když ona má zkaženou náladu skoro pořád díky své naprosto nevyhovující postavě.* Protože musim. Jsem princezna, musim svojí zemi reprezentovat. Nemůžu být jenom schovaná v komnatě nebo posilovně, i když by se mi to líbilo. A jak tak koukam, tak sourozenci se na to vykašlali za mě. *Odpoví mu nakonec, protože tu nevidí ani sestru a ani bratra.* Protože když se nic neděje, na takovou otázku se většinou odpovídá "dobře". Tvoje "jde to" znamená, něco mě žere, ale snažim se to zvládat. Takže se ptám, co se děje? *Zopakuje svojí otázku a povytáhne obočí.*

*Vejde do již plné místnosti. Na sobě má černé plavky, které by se lépe hodily spíš na pláž, ale co. Přes ně má přehozené žluté XXL tričko. Proč ne? Stejně ho při první možné příležitosti zahodí a skočí do bazénu. Kotníky jí zdobí zlaté náramky. Rozhlédne se po lidech okolo. Rada by našla známou tvář, třeba Faith nebo aspoň tu dívku z letadla. Potřebuje se s někým bavit, přece tu nemůže stát sama. Když nevidí ani jednu, tak se postaví do rohu místnosti a začne přemýšlet, co bude dělat. Za princem jít nemůže, protože se ještě pořád stydí za tu ránu. Upřímně doufá, že toho dementa z letadla vyhodili.*

*Sice to Christophine bezpochyb sluší, sama by jí spíše vybrala jinou barvu. Zlatou, červenou anebo bílou. Možná i modrou? Tahle zelená je docela zvláštní.* Abys zaujmula prince, budu ti muset vybrat oblečení na akci víckrát, když si jinak bereš takové nevýrazné věci. *Uchechtne se. V Illey se nudí a Cristophine má ráda, tak ať se nediví, že si jako jeden ze svých cílů zvolila dohodit ji k princi.*Jak můžeš? Tohle je dokonalost sama.. Co ses to za člověka a proč se s tebou vůbec bavím? *Potřese šokovaně hlavou.* Neboj zlatíčko, když tě nechce tahle holka, já se o tebe postarám.. *Promluví ke svému Mojitu a upije si z něj. Občas je dost bláznivá a zvláštní, člověk se s ní ale nikdy nenudí.* No, aspoň ten panák. *Kývne hlavou ke stolku, kam jej položila. Tím si ji trochu obměkčí. Nerada pije sama, pak si připadá jako alkoholik. No.. ten možná z části je, ale to pomineme.* Tak si hlavně se svojí "šikovností" nezlom nohy hned pět minut po tom, co stoupneš na lyže. *Uchechtne se.* Občas bych t na ošetřovně navštívila, neboj, ale chci si to tam taky užít. *Na její otázku přikývne.*Janě, že jedu. Ta ruka mě nezastaví. Na lyžích nejezdím nějak extra ráda, spíše na snowboardu a ani moc nepadám, takže té ruce by to nemělo vadit. A prý tam bude i vířivka, lázně, městečko a další místa. Ty asi prozkoumám asi první týden, abych si přece jen ještě trochu odpočinula a ta ruka se více zahojila a na kopce se vydám pak. *Zazubí se na ni.* Jo.. hlavně doufám, že tam bude nějakej sexy masér. SI představ mít někoho takovýho doma. To by se mi dost líbilo.

*U bazénu se rozhlédne kolem sebe a trošku nad tím ohromeně sama pro sebe zakroutí hlavou. Pořád ji tu vše přijde jako luxus, možná trošku přehnaný luxus, kdyby měla mluvit o celém paláci. Na tohle není vůbec zvyklá, ona je zvyklá bydlet v domku se skoro rozpadlou střechou a místo bazénu chodit k moři skoro přes celou provincii. Vezme si drink a i s drinkem si sedne k bazénu. Když k ní přijde nějaká dívka, překvapeně se na ni otočí. Připomíná ji nějakou účastnici a chvíli ji trvá, než si k ní konečně přiřadí jméno.* Ahoj, nevadí. *Usměje se na ni a pak zkusí svůj odhad se jménem.* Honey, že jo? A jestli ne, promiň, ve jménech účastnic mám docela zmatek. *Uchechtne se a prohlédne si ji.* Sluší ti to. *Mrkne na ni s menším úsměvem na tváři, ale za to upřímným.*

Pokud by tě být chůvou bot naplňovalo, tak proč ne? *Zacukají mu koutky, než stáhne obočí nad tím, co mu řekne dál.* Víc, než tvou přítomností mi asi teď pomoci nemůžeš.. *Prohrábne si vlasy. Možná se jí to tak nezdá, ale svou přítomností ho vlastně zachraňuje, protože je tu kolem jinak hrozně moc neznámých lidí, což se mu nelíbí. A ji přeci jen už zná.* Začal jsem totiž řešit to, že tátu stáhnu z trůnu. Poslal jsem o tom zprávu pár lidem, kteří pracují pro tátu a jsem si u nich jistý, že mě v tom podpoří, jen i tak jsem kvůli tomu hrozně napjatý. Nevím, kdy se to zvládne dořešit a hlavně se bojím toho, že se o tom táta dozví. Pokud se to dozví dříve, než je v plánu, tak bude hrozný problém, takže kdyby nebylo tohohle, mám se lépe. *Vysvětlí ji a na oplátku se zeptá on jí, jak se má, protože ho to stejně jako jí zajímá.* Jasně, chápu, dokážu si to u tebe živě představit. *Pozvedne koutek.* /Co já bych dal teď za to, být v nějaké té starší části paláce./ *Pomyslí si, než se jej zeptá na to, jak se zde cítí.* Nevydržím tu moc dlouho, ale zatím mě zachraňuješ ty. Zase. *Podívá se na ní vděčně, protože jí za to fakt vděčný je. Kvůli ní je v sedu alespoň o trochu uvolněnější.* A.. Nechceš teda někam zmizet? Třeba tak za hodinku, za půl. Můžeme do staré části paláce, nebo každý jinam, záleží, jak budeš chtít. *Nečekal, že tu nebude také úplně ráda, proto ji to i nabídne, i když trochu nervózně z toho, že se to pro ni bude zdát absurdní. Poté se jí tedy zeptá, zdali by si dala džus, který ji opravdu objedná a přesune ho k ní. Nic na to, že si nedává alkohol neříká, protože to chápe a rozhodně by ji do alkoholu nenutil, když ví sám, jaké svinstvo to občas je.* Jak vlastně zatím probíhá ta vaše Selekce?

Jsi paličák. *Poznamená s menší dávku pobavení, když slyší, že ho bude dál chránit.* Hele, zas tolik určitě zapomínat nebudu a i kdyby, tak to neznamená, že ze mě bude debil. Rozhodně ti neuvěřim, že jsem ty a chuťový pohárky mi těžko změníš, aby mi chlast chutnal. *Brání se pobaveně. Jenom doufá, že to skutečně dopadne tak, jak říká. Ale i kdyby ne...v té době už zapomenou na tu sázku oba dva a stejně se nevsadili o nic konkrétního, takže ani jednomu prohra neuškodí a výhra nijak nepomůže.* Jo, to zní opravdu zábavně. A pak přijde na řadu okolo pexesa, kdy konkrétního člena rodiny budeš muset správně přiřadit ke jménu. Nejobtížnější úkol dne. *Možná by to nebylo tak těžké, kdyby jich v rodině bylo pět, ale takhle?* No.. Jo. Nechtěl jsem, aby si vztek na mě vylila na něm, tak jsem jí napsal. Jenže pak se to vrátilo zpátky do konverzace o tom, že jsem jí zradil, jsem nevděčnej, že budu pořád její syn, ať si říkám cokoliv a tak. A tohle opakovat už asi nepotřebuju. Klidně si to sám přečti. *Ušklíbne se trochu a podá mu svůj telefon otevřený na konverzaci s Daleyzou. Aspoň tak Xavier uvidí, že je opravdu zradit nehodlá a žádný informace nepředává.* Jo, u nás, promiň. *Opraví se. Na tohle mu bude prostě trvat si zvyknout.* Je to děsně povrchní. *Zkonstatuje a potřese nad tím hlavou. Pak si všimne Vii a nakonec pokrčí rameny.* Když půjdeme teď, bude mít třeba klid zítra. *Poznamená a rovnou se zvedne a vydá k ní. Posadí se na lehátko vedle toho, kde ona leží a nadzvedne mírně obočí, když vidí tu flašku alkoholu.* Jak ti je? Jsi v pohodě? I on? *Zeptá se rovnou, protože podle něj nemá smysl chodit okolo horký kaše.*

*Protočila nad tím oči.* Nenapadlo tě, že si beru nevýrazné věci a barvy právě proto, abych nezaujala? *Zaškubou jí koutky. Kel potřebovala být středem pozornosti, aby ji lidé obletovali a obdivovali, hlavně muži. Co se toho týkalo... Zaujmout nějakého muže tay, kdo není princ, jí nijak moc nepomůže, jen by ji to ještě nějak dostalo do potíží, a co se prince týkalo... Byla sebevědomá, ale byly tu i jiné dívky, které měly svůdnost v genech. Raději si vezme pěkně, ale neutrální věci, v kterých se bude cítit dobře, než se ještě ke všemu ošívat v něčem, v čem se necítí přirozeně. Mít ty stejné plavky, co má Kel, asi by byla nervózní.* Protože jsem úžasná- *Odfkrne si rádoby pohoršeně a zavrtí hlavou.* Neříkám, že není dobré, ale právě protože je dobré, opiju se z něj dvakrát rychleji, a pak vyvádím hlouposti. *Což už jí naznačila ve společném chatu. Zasměje se jejímu mumlání k drinku.* /Fajn./ *Bezstarostně se nakloní k drinku spiklenecky blíž.* Lže, vypije tě a půjde si pro další, vůbec jí na tobě nezáleží. *Odolá nutkání vypláznout na Kel jazyk. Díky té troše alkoholu se cítí uvolněně a dovolí si být trochu víc sama sebou. Méně rezervovaná, více rozpustilá.* No dovol! Jsem ve sportech skvělá. *Uraženě sešpulí rty.* Mám prostě jen špatnou karmu. Pokud se chci někomu zalíbit, zafunguje a stane se mi nějaká pitomost, jako že zakopnu a tak. *Pokrčí rameny. Možná za to mohla sama, nějaký divný úkaz psychologie, ale bylo tomu tak.* Abys na ní neskončila ty, to by pak bylo zlé. Kdo by se pak věnoval všem těm pánům, co jen čekají, až budou obdařeni tvou dokonalou společností? *Povzdechne si teatrálně.* /Protože já tě zastupovat nebudu./ *Vyslechne si ji a souhlasně přikývne, její plán dává smysl. Ona sama se těšila hlavně na saunu a na svah.* No jo vlastně. Můžu jít vlastně na masáž? Anebo bych musela říct princi? *Jen na vteřinu zamyšleně stočí pohled jeho směrem. Vlastně to nebyla špatná představa. Ale o zablokovaná záda nestojí, takže taky risk. Potřese hlavou a raději se věnuje Kelaye.*

*Prvně je za rozhovor s tím strážcem vděčná, ale po chvilce začne být až moc vtíravý, což jí úplně příjemné není. Zachrání jí Lucien, která se tu objeví. Hraje to s ním a potvrdí jeho slova, že tu má doprovod, jeho. Naštěstí ten chlap odejde a místo toho nastane ticho. Na malou chvilku má nutkání se raději vydat i za tím chlápkem, aby ji zase zachránil on od tohohle. Nakonec ale Lucienovi poděkuje a čeká, že se potom vydá na odchod, aby mohla raději taky zmizet, protože se jí tu nechce už moc zůstávat.* Děkuju. *Znovu se napije pití.*/Já chci whisky, vodku, cokoliv s čím se rychle opiju./ *Sklopí pohled ke svým "šatům" a přitáhne si je více k tělu, jako by to mělo něčem upomoct.* Já jsem se bála, aby to nebylo moc. Příště na radu komorných nedám.. *Zamumlá spíše pro sebe. Pokud by se ale Lucien rozhlédl kolem sebe všiml by si, že ona není jediná, kdo má na sobě něco podobného a najdou se zde dívky, které byly více odvážnější, než ona.* Jo.. docela dobře. /Zítra touhle dobou stejně budu už někde jinde, daleko od tohohle všeho./*Psala si jednou s Jacem a ten jí dal pátou kastu. Nabídl jí i titul a druhou kastu, ale tam si myslí, že by byla moc nápadná. Mezi pátými se ztratí snáze a dá se v té kastě už uživit se.* Asi bych se měla jít převléct. *Zkonstatuje a na chvilku se mu podívá do očí.* Vážně díky za to, co jsi udělal. *To, že by se šla převléct je jen výmluva, prostě odtud chce vypadnout. Lucien není jediný, který vycítil jak divná, nucená je mezi nimi konverzace. Pití odloží na stolek a vydá se raději rychle k východu.*

*I když chodbami prošla zde v paláci už několikrát, stále se ohromeně rozhlíží po různých sloupech, ozdobných stropech a tak podobně. Štvalo ji, když si kvůli pobytu na ošetřovně nemohla prohlížet palác a objevovat jeho části, protože se toho pohledu opravdu nemohla nabažit, přestože už tu byla několik dní. Jakmile uvidí u bazénu dívku, o které ví, že je ze Selekce, tak si k ní přisedne. Ráda mluví s lidmi a ví, že by ji mohla teď něčí společnost po útoku rozptýlit. Každopádně se nezapomene zeptat, zdali ji nebude rušit. Když ji řekne, že to nevadí, tak se na ní usměje, avšak poté se zatváří trošku překvapeně, když uhádne její jméno.* Ano, Honey. Promiň, já v těch jménech mám očividně větší zmatek, takže, ty jsi? *Omluvně se na ní usměje a v duchu se pokárá, bude muset si ty jména ještě projít.* Díky, tobě taky. *Zazubí se na dívku upřímně a ponoří si nohy do vody.* Tak co, jak se ti zatím líbí v paláci? *Optá se jí se zájmem, je zvědavá, jak to vnímají ostatní dívky, které jsou tu jako ona ze Selekce.*

*trpělivě čeká na její odpověď, i když se musí k té trpělivosti nutit.* T mohl, ale nemusel. Navíc takovej prostě jsem. Nemůžu si jen tak vzít dovolenou od toho, jakej jsem. To je o samý, jak kdybych ti řekl, aby sis vzala dovolenou od odmítání jídla. Udělala bys to? *zeptá se, i když odpověď zná. Už mu došlo, že donutit ji zase normálně jíst bude trochu oříšek. Ale nehodlá se vzdát. Nemůže ji nechat jen tak.* Sestra na to očividně taky dost kašle. *Na téhle akci není, na žádné předchozí taky nebyla. V paláci ji ani neviděl pořádně.* Fajn, tak se mám dobře. *opraví tedy svou předchozí odpověď, aby byla spokojená* Nic se neděje, prostě už jsem vyčerpal snad všechny možnosti, co dělat. Navíc tu mají na hovno bary, v Austrálii jsou lepší. *postěžuje si a vzpomene si na svou Whisky, kterou teď vypije.* Jinak... nestalo se ti nic při tom posledním útoku? *zeptá se, i když nevypadá, že by jí něco bylo. On se té akce neúčastnil, takže se mu také nic nestalo. *

Neříkej, že jsi to zjistil až teď. Já tě měl teda za chytřejšího. *Zazubí se na něj. Rád si z lidí utahuje, touž stihl snad Austin poznat. No.. pokud si toho jak je paličatý všimnul vážně až teď, těžko říci.*Nebudeš si nic pamatovat a tudíž ani kdo jsi. Pak ti budu nalhávat, že ti to strašně chutná a ty mi to určitě uvěříš. Jsem přec tvůj nejmilejší bratr. /Jinýho ani nemá, ale to je detail.. Teda snad nemá../*Ale není si vědom toho, že by se táta ještě na stará kolena rozhodl obšťastnit mámu dalším dítětem.* Vidíš! To je dobrý nápad. /Už vím, co mu dám na Valentýna../*Ví, že ej to svátek pro zamilovaný, ale pro ně to jsou spíše jako druhé, menší Vánoce a navzájem si dávají dárky všichni. Objednat si pexeso s obrázky členů jejich rodiny by bylo docela zábavný.*/Dám mu tam i nějakou pratetu a zahrajeme si to pak./*Potřese nad tou velitelkou hlavou.* Sice vím, že tě vychovala.. ale je to blbka. Snad jsem tě teď nějak neurazil. *Jen z dálky se koukne na jeho konverzaci s Daleyzou a napije se raději whisky.* Na tohle fakt střízlivej nemám, takže si ten mobil klidně vezmi, než ho rozčilením nad tou ženskou hodím o zeď nebo tak. *Stačilo, aby mu Austin řekl tohle a už má chuť tu ženskou jít najít a jednu jí vrazit. Na ženskou nevztáhl ruku ještě nikdy, ale ona by si to zasloužila.* Hmm.. *Souhlasně zamručí a vydá se k Vii. Sedne si na sedátku, které je vedle toho jejího, takže je naproti Austinovi.* Hledal jsem tě.. Hledají tě i stráže, kde jsi byla? A nestalo se ti nic? *Zeptá se a přitom vezme mobil, aby mohl říct strážným, že ji už hledat nemusejí, je přece tady.*

Kdyby šlo vždycky o boty někoho zajímavého tak proč ne. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem a doufá, že mu došlo, že on patří mezi lidi, kteří pro ní zajímaví jsou.* Tak v tom případě tě tu budu prudit dokud mě nevyženeš. *Usměje se na něj mile a pak se zaposlouchá do toho, co se děje a u toho stáhne obočí. Má o něj strach, nechce, aby se mu něco stalo a jeho otec mu ublížil, kdyby na to přišel. Je to zvláštní, ale neumí si představit palác bez toho, aniž by na něj nenarážela. A to sama moc dobře ví, že dřív či později odsud bude muset stejně asi odjet. A když ne, tak bude ženou místního korunního prince.* Buď opatrný, prosím. Nechci, aby se ti něco stalo. *Kdyby byli sami dost možná by ho objala, ale tady nemůže.* Snad to dopadne dobře a přesně podle plánu. *Hunter už si prožil dost a ani to si nezasloužil. Jednou by k němu snad osud mohl být hodný a nechat tyto události plynout bez nějakých zádrhelů. Ale sama moc dobře ví, že takhle to úplně nefunguje.* Vždycky k tvým službám. *Usměje se na něj, protože ho klidně podobně zachrání kdykoliv. Je skvělá společnost a pokud mu pomáhá tím, že tu sedí, mluví a užívá si jeho přítomnost, tak jí to nevadí ani trošku.* Klidně můžeme spolu do starý části paláce. *Přikývne, protože věří, že si to užijí víc, jak tuhle přelidněnou akci. Pak upije z džusu, který jí barman přinese a při jeho otázce se podívá na prince Xaviera.* Proběhly první, docela krátký schůzky a teď nás zve postupně. Vždycky za týden třeba tři. Co jsem já zaznamenala, tak zatim docela všechno v klidu. *Zhodnotí s trochou zamyšleným úsměvem.* Pojedeš na ty hory vůbec? *Zeptá se pak zvědavě.*

*Překvapí ji, že se k ní dívka přidá, ale nevadí ji to a to ji taky řekne nahlas. Usměje se na ni a u toho se pokusí uhádnout její jméno a sama pro sebe se vítězně zazubí, když zjistí, že to jméno uhádla dobře. Když se po večerech nudila, učila se jména dívek, dokud je neuměla. Sice ji to nepřišlo extra užitečný a možná spíše ještě víc nudnější než ta nuda, ale aspoň umí jejich jména.*V pohodě. Jsem Gretchen. Mám docela blbě pamatovatelný jméno. *Zašklebí se a pokrčí rameny.* Taky díky. *Pokýve hlavou a nad její otázkou se chvilku zamyslí.* Je to tady docela dobrý. Občas až moc přeplácaný. Jsem zvyklá na ví skromnější věci. Ale moc se mi tady ani nechce zvykat, když nikdy nevím, kdy půjdu domů, takže to nějak budu muset...přetrpět. *Zasměje se a pak na ni upře zvědavý pohled.* Jak se to tady líbí tobě? A schválně... Líbí se ti víc princ nebo jeho kočka? *Zeptá se ji s pobaveným úsměvem.*

Ne, neudělala, protože to je něco jinýho. *Zamračí se nad tím nespokojeně, protože přeci jen tak nemůže přestat nejíst. Jak by pak vypadala? Nehodlá se nechat donutit k jedení. To ani náhodou. Navíc má v tom všem dost velkou praxi, takže všechna jeho snaha vychází dost naprázdno a ona dál pomalu hubne.* Nepochopili jsme tuhle reprezentaci zemí třeba jenom blbě? Já teda nedostala přímo nějaký pokyny, ale řekla bych, že ukázat se aspoň na některých akcích by mezi ně asi patřilo. *Nakrčí obočí v zamyšleném výrazu.* Nejsem idiot. *Oznámí mu, když opraví svojí odpověď.*Hodnotíš každou zemi jenom podle barů? Kde už jsi stihnul vypít všechny místní zásoby? *Zajímá se a jenom při představě toho ohromného čísla kalorií v alkoholu, se trochu otřese.* Jestli se fakt nudíš... Někdy si spolu můžeme zahrát na kytary třeba. *Nabídne mu nakonec.* A nebo se teď pojede na ty hory. Jedeš taky? *Zajímá se a pak potřese hlavou.* Ne, nestalo. Tobě?

/Byl to špatný nápad./ *No, pozdě plakat. A ačkoliv by to asi jen tak nepřiznal, rozhovory s Nyv mu chyběly. O to víc vnímal, jak jsou oba napjatí a neví, co si říct.* Není to... moc, jen... to poutá pozornost. *Dostane ze sebe ztěžka. Nemůže jí přiznat, že je mu celkem jedno, co na sobě mají ostatní, protože jeho pohled se pokaždé stočil k ní, ať se snažil sebevíc. Bylo to hloupé. Ale všechno to nevyřčené mezi nimi ho k ní přitahovalo jako magnet, a přesto se neustále kousal do jazyka a bránil si v tom to vyklopit. Ta neurčitá odpověď byla očividná lež, ale on jen přikývl.* /Co mám vlastně dělat?/ *Doopravdy nesnášel, když neměl plán, jenže jeho plán nezahrnoval mluvení s Nyneve, a přesto tady zase stál, protože se nechal strhnout emocemi.* Fajn. *Vydechl a pokrčil rameny, jako by na tom nesešlo a napjatě ji sledoval opustit místnost. Donutil ji utéct? Nejspíš jí zkazil večer.* /Taky umíš být blbec, Luciene./ *Liv včera poradil, aby si šla s Eastem promuvit. Mezi ním a Nyv byla situace jiná, ale možná měl i on Liv poslechnout, udělat to, co jí později sám radil.* /Jeden bolestně rozpačitý rozhovor, to přežiješ./ *Nyv si alespoň zasloužila vysvětlení. A on na téhle party ani netoužil být. Tiše si sám pro sebe zaklel a odložil sklenku od whisky. Opustil místnost, než se nad tím stihl více zamyslet a celý ten nápad odvolat.*

Jo, napadlo, ale ignoruju to. *Zazubí se na ni. Ráda by ji viděla jako královnu llley. Byla by podle ní úžasný. Je dost milá, hezká a o korunu nestojí, což je přesně ten důvod, proč by ji měla dostat. Pak je tu pořád její zasnoubení s Wallacem a kdyby si Christophine vzala Xaviera, byly by příbuzné. Ale i když si ona Wallace fakt vzít neplánuje a raději bude i předstírat tu svou smrt, pokud nebude zbytí, vidět Christophine jako královnu by bylo milé. Navíc by asi nějaký čas zůstala schovaná v Illey, kde by ona vládla. Musela by pár let počkat, než by ji přestali tak aktivně hledat a pak by se přestěhoval někam jinam, pravděpodobně do Španělska, kde má vzdálenější rodinu a tím jazykem hovoří plynně, dokonale.*Aspoň by to tu něco oživilo. Mohly bychom si společně zatancovat na stole. Dej mi ještě pět minut a díky Mojitu se mi to bude zdát jako dobrý nápad. *Tohle už dopila, takže si vzala rovnou druhé, ke kterému dokonce začne mluvit a utěšovat jej, protože ho přece miluje.*Nelžu.. Možná tě vypiju, ale máš tam už kamaráda a přibyde další, neboj miláčku. *Zamumlá ke sklenici.* Já tě lyžovat neviděla. *Pokrčí rameny. Nemůže vědět, jestli jí to jde nebo ne.* Dobře, takže až tě budu dohazovat princi, musí to být dále od občerstvení, abys na sebe třeba nestrhla všechno jídlo, kdyby ses chtěla zachytit o roh stolu, chápeme se. A nejlépe vás budu nutit trávit čas spolu někde na psychiatrii. Víš jak jsou pro ty blázny udělaný místnosti jen z měkkých zdí? Tak tam vás zavřu.*Díky tomu alkoholu, co vypila se jí to vážně zdá jako geniální nápad.* No to nevím. Ale aspoň bych mohla flirtovat s hezkými doktory. Snad tam nebudu žádní staří. *Sice by raději nějakého toho maséra, i s doktorem by se spokojila.* Podle mě můžeš. Bude to prý vše přístupné všem, zdarma. *Pokrčí rmaney.* Můžeš se ho zeptat a nebo třeba počkat. Možná vám i řeknou blíže co a jak.

*Hned jak dojde k bazénu, zamíří si pro flašku whiskey, se kterou se posadí na lehátko. Jen sleduje okolí, ale nakonec se rozhodne sundat to, co ji zakrývá plavky a položí si to vedle sebe, přičemž si lehne, čímž plánuje i provokovat, jelikož její plavky jsou jednodílné, ale jsou z průhledné látky a jen slabé černé pruhy ji zakrývají to nejdůležitější. Napije naráz čtvrt skoro čtvrt flašky, aby pak flašku mohla položit a zavřít oči a nechat alkohol působit. Když ji ale vyruší hlasy, nespokojeně zamručí a slepě nahmatá své boty, přičemž jednu hodí po Austinovi a druhou po Xavierovi. Nakonec ale otevře oči a nespokojeně na ně zamžourá.* Já jsem pohodě a ho jsem neviděla. *Pohled zabodne do Xaviera a protočí očima.* Tak si ty svý psy zas povolej zpátky. Když nechci být nalezená, tak mě prostě nikdo nenajde. Maximálně ve ztrátách a nálezech. Protože jsem taková ztráta, víte? Ztráta co nechce být nález. *Mluví z ní tráva i alkohol a moc si nepomůže tím, že se zas natáhne pro flašku a napije se.* Ty jdi lovit účastnice a ty jdi lovit rebelu a nechte mě spát... Dobrou. *Pronese a na tvář si položí tričko.*

Ne, to je naprosto to samý.*namítne, protože on v tom žádný rozdíl nevidí. On je starostlivý, ona odmítá jíst. Vidí to stejně. I když on se to u ní snaží změnit, protože jí nehodlá pozorovat, jak se takhle ničí a pomalu zabíjí.* Možná? Vypadá to tak upřímně. Ale třeba jim to dojde a chyba bude na jejich straně. *pokrčí rameny.* Fakt? Seš si jistá? *nakloní hlavu mírně na stranu a zatváří se jako andílek. Někdy mu ale jako idoit fakt přijde.* Jo, většinou jo, ale doma je prostě doma. A já netušim, v kolika barech jsem byl. To střídam, pokaždý nějaký jiný, ale už mi začínají docházet. *uchechtne se.* Ty bys se mnou fakt dobrovolně trávila čas něčím takovým? *zeptá se dost překvapeně, protože asi každému by došlo, že zrovna nejsou ti milující se snoubenci a pokaždý, když jsou spolu tak mu spíše přijde, že jí jeho přítomnost vytáčí a otravuje. Což je ostatně dost často vzájemné.* Ještě jsem se definitivně nerozhodl, ale asi jo. Ty pojedeš? *zeptá se, i když o tom trochu pochybuje. Přeci jen tam bude asi dost velká zima a je mu jasné, že nějaké zimní sporty by ani dělat nemohla.* Taky se mi nic nestalo. A.. jsem rád, že se ti nic nestalo. *přizná. Ani si nedokáže představit, jak by to dopadlo, kdyby jí skutečně zranili, vzhledem k jejím sstavu,*

Ignoruješ všechno, co se ti nehodí do krámu? *Zeptá se s pozvednutým obočím, ale její tón jasně naznačuje, že si dělá legraci. Byla za Kel ráda. Vzhledem k tomu, že nebyla její soupeřkou v Selekci, mohla si s ní povídat úplně normálně a svěřit jí i věci, u kterým by u jiné účastnice váhala. Sice to byla princezna, ale moc se tak nechovala, a tak jí ani nedělalo problém tenhle fakt zdárně ignorovat a bavit se s ní normálně. Zazubí se nad jejím nápadem.* Tak to bych potřebovala ještě alespoň tři panáky. Mám to ozkoušené. *Doopravdy jednou tancovala na stole. Kupodivu se jí navzdory hladině alkoholu v krvi nic nestalo, ale zopakovat si to nepotřebovala.* Stejně si vás ale nechá jen chvilku, a pak vás navždycky spláchne. *Má co dělat, aby se nesmála, tahle konverzace byla absurdní. Ale ty dva panáky jí rozvázaly jazyk. Nakonec po chvilce váhání ukáže vztyčený ukazováček na znak toho, aby jí Kel dala vteřinu a zašla si pro další ke stolu. Tentokrát si i dala skořici na hřbet dlaně, aby ji mohla olíznout a vychutnat si tak tequilu správným způsobem.* /Tři, a dost./ *Ujistí se v duchu.* Ale možná uvidíš. *Pokrčí rameny. Nebyl to její nejlepší sport, byla skvělá v gymnastice nebo jízdě na koni, taky rychle běhala. Ale téměř jakýkoliv sport jí nakonec šel přirozeně. Měla v sobě až moc nevybité energie a dobrý smysl pro rovnováhu, což byl dobrý základ.* Jak jako dohazovat? *Zorničky se jí rozšíří jen napůl předstíraným zděšením.* /To by dopadlo./ Jo, měkké stěny, ale co když on to rád tvrdě? *Nadhodí zamyšleně, než si připlácne ruku přes pusu.* /Ne, třetí panák nebyl dobrý nápad./ *Občas měla s filtrem mezi mozkem a pusou problémy, ale když pila? Neexistoval.* Mohla by ses obléct jako sexy sestřička. *Lidi měli různé úchylky a tahle představa ji pobavila.* Snad jo. *Masáž by vlastně vážně uvítala. Na welness se celkově hodně těšila* Asi raději počkám. *Nevinně se pousměje. Kel by mohlo být jasné, že se ho jen tak zeptat nepůjde.* /Teoreticky bych mu ale mohla napsat./ *Opilému já se to zdálo jako dobrý nápad, ale jakmile vystřízlivý, tak jí to nutkání nejspíše opustí. Naštěstí.*

Spíš jsem furt doufal, že je to jen prvotní dojem. *Uchechtne se.* Ale zároveň i ten neotravnější. *Připomene mu druhou stranu mince toho, že je jeho jediný bratr.* To jako vážně? Já myslel, že mě máš rád a budeš hodnej malej bráška a ne že mě budeš mučit jménama všech našich příbuzných. *Zamračí se nespokojeně, ale koutky rtů mu cukají od potlačovaného smíchu. Pak už mu řekne, jak probíhala jeho konverzace s Daleyzou.* Ne, to vůbec. Máš pravdu. Ale hlavně je to lhářka. *To ho na tom celém nejvíc štve. Ten fakt, že mu celý život lhala. Radši telefon schová, než Xaviera vytočí ještě víc.* Radši si hoď svym. *Poznamená nakonec mírně pobaveně na odlehčení situace. Pak už dojde k Vie, u které se posadí na vedlejší lehátko a protočí očima, když mu její bota narazí do holé hrudi. Jako kdyby mu to snad mohlo nějak ublížit.* Připomeň mi, že než tě naučim, jak někomu skutečně vrazit, tak tě budu muset naučit mířit. *Prohodí bez většího zájmu a sjede jí pohledem.* Ty nejsi přece ztráta. Nijak ztracená nejsi. Máš někoho, kdo se vzdal lidí, se kterými strávil spoustu let jenom kvůli tomu, že tě miluje. Dneska kvůli tobě riskoval život. Místo, abys mu vyznala lásku nazpátek a běžela ho obejmout, tak tu budeš chlastat a nejspíš i hulit? Přestaň si nalhávat, že jsi ztracená, když máš všechno, po čem většina lidí na tomhle světě touží, rodinu a lásku, a přijmi to. *Možná nezvolil úplně jemný způsob promluvy, ale věří, že má pravdu.* Tady spát nebudeš. *Protočí očima a chytne jí za ruce, aby jí mohl vytáhnout na nohy.* Zvládneš stát? *Klidně si jí hodí i přes rameno, když bude potřeba. Jenže stráže to vezmou nejspíš jako pokus o napadení, takže se k nim rychle přiženou a zamíří na něj zbraněma.* Když jí teď pustim, tak spadne a zraní se. *Namítne na jejich pokyn, aby jí pustil a zvednul ruce nad hlavu.*

Možná? *Usměje se jako to největší neviňátko pod Sluncem.* To se dá snadno zařídit! klidně ti je i přinesu. *Ohledně alkoholu je vždy ochota sama. Nejspíše b kromě jí vzala panáky i pro sebe. To by se taky opila ještě snadněji, kdyby začala míchat Mojito a panáky vodky.* A vážně jsi tancovala někdy na stole? *Nadzvedne obočí.* Ona taky a kdyby jí to Christophine potvrdila, aspoň by se necítila tak špatně.*/Tahle holka vypadá jako andílek, neviňátko, ale ve skutečnosti taková fakt není./*A je za to ráda, protože s takovými lidi jako je i Chris je větší zábava než s nějakými stydlivými holkami, které se věčně červenají, připitoměle culí a pijí jen nějaké džusíky.* Nevyprávěj jim too. Zlomíš jim srdce. *Podívá se vyčítavě na ni.* Maminka vás miluje, nebojte..*Řekne ke sklenici a pak už to nevydrží a rozesměje se. Není to poprvé, co alkoholu vyznávala nehynoucí lásku, ale nikdy u sebe neměla nikoho podobnému Christophine, která by si povídala s ní a to je to o to zábavnější.* Někdy klidně můžeme jít na kopce spolu. *Navrhne a pokrčí rameny.* No normálně dohazovat. Zajistit, abyste na konci Selekce byli jak dvě zamilované hrdličky. Družičkou mě ale dělat nemusíš. Nechci za trest od tebe nějaké hnusné růžové a nebo zelené brčálové šaty. *Potřese hlavou. Tu čest mít na sobě tohle přenechá raději někomu jinému.* /Ale zase by tam třeba byla hezká družba, se kterou bych šla ve dvojici../*To by bylo zajisté velké plus. Nahlas se zasměje.* Dobrýý.. už přemýšlíš nad tím, jak to má rád. /Tohle bude snadnější, než jsem myslela. / Na kostýmy a hraní rolí jsem v posteli nikdy nebyla. Spíše budu hrát jak je mi strašně špatně, aby mě litovali. *Uchechtne se.* Jo, napsat mu ohledně toho můžeš asi kdykoliv. /Neměla jsme jí spíše říct, aby mu napsala hned? By mu vyznala lásku, on jí v opilosti třeba taky, vzali by se a bylo by to! Kde je kněz?/

Dneska nemam náladu na dohadování, ale stejně si myslim stejně to stejný. *Poznamená a pokrčí u toho rameny. Pak upije opět ze skleničky, aby zaplnila prázdný žaludek a zamezila tomu, že jí v něm bude kručet nějak nahlas.* Jo, třeba, ale pokud platí pravidlo toho, že většina dojde většinou ke správnému výsledku, tak jsme asi v háji my dva. Ale lepší zmizet odsud kdykoliv se nám zachce, než se muset narychlo oblíkat, protože by nám došlo, že tu máme být. *Uchechtne se a zase si povytáhne padající kalhoty.* Co si najít jinej způsob trávení času než jenom do sebe cpát nechutný množství kalorií v alkoholu? *Navrhne a potřese nad ním hlavou.* Když se se mnou začneš dohadovat nebo to nebude fungovat, kdykoliv odejdu. Ale jinak.. máme se tu poznat, ne? Chci vědět, jestli sis to hraní na kytaru jenom nevymyslel. *Zakření se na něj trochu.* Jo, už se docela těšim. Na snowboardu jsem nejezdila děsně dlouho. *Dříve to milovala, jenže to byla jedna z věcí, kterou ráda dělala se svým bývalým přítelem, takže na to docela zanevřela. Teď by si to ale ráda zase zkusila.* Já jsem ráda, že se nic nestalo tobě. *Usměje se na něj a vypije zbytek vody ze sklenice. Přitom se jí odrhnou vlasy z ramene, takže je vidět, jak má kostnaté rameno, které vypadá, jak kdyby jí klíční kost měla propíchnout kůži. Rychle ale skleničku položí zpátky na bar a vlasy si přehodí zpátky, aby to zakryla.*

Takže já jsem pro tebe zajímavý? *Optá se se zvědavým a menším úsměvem. Ale rozhodně se to dá za úsměv počítat, ačkoliv je jiný.* Jestli tě vyženu. *Pobaveně jí doplní, protože jí opravdu ani trošku vyhánět nechce. Spíše mu podvědomí říká, že si ji chce naopak u sebe udržet a on si to připouští, protože si to sám uvědomuje, jen by to neřekl nahlas tak otevřeně. Alespoň ne teď. Poté ji poví o tom, co ho trápí. Doufá, že vše půjde podle plánu. Pokud by se to jeho otec dozvěděl dříve, má strach, že by s jeho krutostí popravil ty, kteří se mu snaží pomoci. A bůhví, jak dopadne on, až přijede do Rakouska na korunovaci, pokud vše vyjde tak, jak má. I tak se obává toho, že ho otec zmaluje předtím, než vypadne z paláce.* Snažím se být opatrný, dávám si pozor. *Zacuká mu ruka, kvůli tomu, jak má jakési nutkání ji položit svou ruku na tu její a stisknout ji na znamení, že říká pravdu a že snad bude v pořádku. Rád by tím přesvědčil i sebe.* Také doufám. *Pronese upřímně, i když se snaží se připravovat na nejhorší. Ví, že si s ním život hraje už od jeho čtrnácti, i když teď doufá, že se vážně slituje.* A já k tvým službám. *Její poznámku ji vrátí s potěšeným tónem, načež se jí nabídne, že by se společně mohli vypařit do starší části paláce.* Tak si řekni, až budeš chtít odejít. *Je rád, že jeho nabídku přijala, ale zase ji nechce táhnout z akce, když nechce. Proto to nechá na ní a zeptá se ji raději na průběh Selekce.* To je fajn, že to probíhá v klidu. Rozumíte si alespoň? *Podívá se na ní, přičemž se jí podívá i do očím ví, že je to možná soukromá otázka, ale bohužel. Nemůže si pomoct, zajímá ho to.* Jasně, budu. Před několika lety mě mamka naučila na snowboardu, tak toho chci trošku využít. *Pokýve hlavou.* Vy tam jedete jako Selekce povinně, že?

*Je ráda, že dívce její přítomnost nevadí. Kdyby jo, tak by se asi zašila někam ke zdi, nebo by oslovila nejspíše někoho jiného, ale Gretch se jí zdála sympatická, proto si i zvolila jí.* Ale zajímavý a hezký jméno. Každopádně mě těší. *Zazubí se a hned se jí zeptá, jak se jí tu líbí, přičemž po jejím názoru pokýve hlavou.* Mně se tu také líbí, i když je to tu pro mě jako moc velké bludiště. Jsem ze šesté kasty, takže jak jsi řekla ty, jsem zvyklá na skromný domeček. *Pousměje se.* Také se tu snažím moc nezvykat. I když na to jídlo.. Na to bych si zvykla vlastně i ráda. *Pronese pobaveně, měla na mysli hlavně to sladké jídlo. Ještě když jsou v provincii, kde se dělá ta nejlepší čokoláda. Minule ochutnala na akci jeden čokoládový bonbón a myslela si, že se blahem rozplyne.* Kočka! I když poté, co mě princ odnesl do úkrytu kvůli mému zranění, tak se přeci jen i k němu naklonily mé sympatie, asi i kvůli tomu vděku. *Podívá se na ní a úsměvem zvedne obočí.* A co ty? *Zeptá se ji hned, aby věděla její názor na věc.*

Já a otravná? Pff.. Jsem zlato! *Napije se whisky, aby podpořil svoje slova. To je totiž určitě dobrý a správný způsob jak to udělat, no ne?*Ne jsem maleej. Je mi dvacet-jedna. A pokdu mi budeš říkat "malej" tak tam dám i jména našich pratet, prapradědů a všeho možnýho. *Uchechtne se.*/V háji je, že si je nepamatuju všechny ani já./ *Koukne se zběžně na jeho konverzaci s Daleyzou. Věří, že nic neudělá a tenhle důkaz ani vidět nemusel, ale stejně ho docela potěší, že mu vážně ještě chce dokazovat, že nic neplánuje.* Jo.. musí být fakt hrozný jen tak zjistit, že celý tvůj život byl lež. Kdyby sis o tom chtěl více promluvit, jsem tu, jo? *Pousměje se na něj. Oni to mají docela podobně. Taky si jeho rodiče mysleli, že o dítě přišli a oni zase, že přišli o sourozence, ale to jak to měl Austin je určitě horší.* Čekal jsme, jako že ten zodpovědnější bratr řekneš, abych ničím neházel. *Uchechtne se. Nakonec se vydá k Vii, kterou hledalo a vlastně pořád hledá dost lidí a jakmile si to uvědomí, napíše jim, aby toho nechali. Na co stráže nechat pobíhat nesmyslně po městě, když je jeho sestřenka tady? Botu, která na něj míří rychle chytne a zamračí se.*Austin má pravdu. Nejsi ztracená. *Povzdychne si a stoupne.*Pomůžu ti. *Podepře taky Viu a protočí očima nad strážnýma.* Jo, ona je opilá a asi i sjetá a on jí jde ublížit.. *Protočí nad nima očima.* Skloňte zbraně. Musíme ji dostat do pokoje.. Nebo lépe na ošetřovnu. *Asi toho v sobě má dost a potřebuje se ujistit, že bude v pořádku.*