Vnitřní bazén - 7. ročník

Náhdou, angličtina mi jde stejně dobře jako Dánština. Oba jsou moje dá se říct rodný jazyky. Takže mi dej pokoj s tím, že neumím Anglicky, jinak na teb budu mluvit jen v Dánštině, smůla. *ZAšklebí se na ni, ale úsměv i škleb mu z tváře zmizí, když ho začne překecávat o tom, že bude skvělý král. Pochybuje o tom, to rozhodně.* Nebudu, nebudu nikdy lepší než moji předci, budu akorát tak horší. Všichni mi moc věří, na to abych to zvládnul. *Protočí nad tím očima.- budeš skvělou královnou. No a co, že se opíjíš a tak? Se mnou to stejně nebudeš přehánět. *Pobaveně na ni mrkne. Nakonec nad její starostlivostí protočí očima.* Tak buď klidná na sto procent, prtože jsem vážně v pohodě. *Ujistí i zase and ní, tentokrát pobaveně, zakoutí očima.* Kdybys zrmzla, asi těžko bych nějakou snoubenku měl. Fyzika? *Oplatí ji to stejný, s čím provokovala ona jeho. Jakmile si vezme šaty, ale bez vrchního dílu plavek, zamračí se nad tím, jelikož stále an ni jde přece jen něco vidět, takže ji chtě nechtě přetáhne přes hlavu mikinu a sbě si hned po tom přes hlavu přetáhne tričko.* Lepší. *Pokýve hlavou.* Už půjdu, ješt musím doděla práci. *Omluvně se na ni pousměje.* Měj se. *Usměje se na ni ještě víc, políbí ji rychle na rty a odejde s lepší náladou do komnaty.*

*zmlkne, když řekne, že na ní bude mluvit jen dánsky, protože to nechce. Ale zašklebení neodolá. Pak už ho začne přesvědčovat o tom, že bude skvělý král. Nechápe, proč si v tom nevěří. Vždyť je to přesně ten typ člověka, který hravě zvládne vést celou zemi. Na rozdíl od ní.* Ne, všichni ne. Chybí jeden člověk, ty. Takže si začni taky věřit a pak ti budou věřit už úplně všichni. *zazubí se na něj.* To si jenom myslíš. Já piju, když chci, ne když mi někdo řekne. *nevinně na něj zamrká.* Tři procenta. *stále si stojí za svým, v tom nehodlá polevit. Na sto procent si bude jistá, až bude úplně v pořádku. Zasměje se, když pak zase narazí na fyziku.* Bys mě mohl mít zamrazenou v kostce ledu, takže bych furt byla. *Namítne pobaveně. Pak už se chce také obléct, ale nevidí nikde svůj horní díl plavek a hledat se jí ho nechce. Překvapí jí, když jí přetáhne mikinu přes hlavu, ale nic nenamítá. A taky mu jí už neplánuje vrátit.* Lepší. *potvrdí se zazubením. Tu mikinu má prakticky stejně dlouhou jako šaty, protože je o dost menší* Jasně, to je v pohodě. *pousměje se a oplatí mu ten krátký polibek.* Ty taky. *když odejde, sama se vydá do své komnaty, která je ale jiným směrem, než ta jeho.*