Prosklený salón

*dnes se má setkat s princem. Sama. Je z toho nervózní zvlášť po tom co všechno vyklopila té reportérce. Byla to chyba říct jí co si myslí. Od teď bude opatrnější. Je na cestě do salónku kde se má s princem setkat. Na sobě má růžové šaty a k nim růžové balerínky. Na podpatcích totiž neumí chodit a není si jistá jestli ji náhodou nevyhodí hned jak mu poví jak se věci mají, takže jí přijde zbytečné se o to vůbec pokoušet. Cestou si nervózně pohrává se svým rozpuštěnými vlasy. Když vejde do salónku usměje se. Nebo se o to alespoň pokusí. *Zdravím princi, teda chci říct vaše výsosti./ No už teď jsem to pokazila super/ mám se dobře .... A jak se máte vy? * Zeptá se ho a zadívá se z okna jako on před chvílí* máte odsud krásný výhled* poznamená. Když se jí zeptá na to co mu o sobě poví se na chvíli zamyslí.*/ Musím mu říct pravdu. Stejně se jí brzo dozví té ženské z novin nevěřím/* zhluboka se nadechne* než vám povím něco o sobě chci vám povědět proč tu jsem. Vím že ode mě není fér že jsem se přihlásila , a... teď se prosím neurazte ... nestála o vás. Ale jsem tu pro to abych soutěžila kvůli lidem kterým jsem slíbila pomoc. Jak jistě víte z mé přihlášky jsem divadelní herečka, a věc se má tak že divadlo ve kterém pracuji, pardon ve kterém jsem pracovala krachuje. A já se svými dvěma kamarádkami jsme se rozhodli zkusit štěstí v selekci, kvůli finanční podpoře. Navíc já mám výhodu v tom že s tetičkou jsme na tom dobře a finanční částku ze selekce můžeme postrádat. A až se vrátím domů jako třetí nebudou mi ty peníze chybět. Ale peníze budou chybět všem zaměstnancům divadla kteří s velkou pravděpodobností přijdou o práci pokud jim nepomůžu* Zarazí se aby si urovnala co chce ještě říct.* A myslím že by jste měl vědět že mým cílem je je zachránit ne vyhrát. Doufám že to dává alespoň trochu smysl* Dokončí svůj monolog* a upřímně doufám že mě teď hned nepošlete domů* podívá se mu do očí a cítí se vyčerpaně. */ Tohle bylo horší než moje první vystoupení/* čeká co na to odpoví a nervózně si namotává pramínek vlasů na prst*

*potřebuje po lady Realynn trochu uvolnit, a tak si jednou lokne Whiskey. To ještě nikdy nikoho nezabilo. Poté sní jeden koláček, aby to z něj nešlo poznat a mezitím co čeká na další dívku, dívá se ven z okna. Jakmile lady Victoria vstoupí, přejde blíže k ní a pozdraví ji.* Také se mám dobře. *odpoví ji, ale je to lež.* Ano, výhled je tu opravdu krásný. *uzná.* Posaďte se. *pokyne ji k jedné pohovce a sám se posadí na druhou, která je naproti.* Klidně si nabídněte něco z občerstvení. *nabídne ji a poté se jí zeptá, co mu o sobě řekne. Odpověď ho dost překvapí a dá to najevo povytaženým obočím. Neurazila ho, ale neví, co ji na to říct.*/ Přesně jak jsem říkal... další taková. První chce změny v Illee, druhá chce prachy. Třetí bude chtít korunu a ten zbytek taky.../*pomyslí si.* Je od vás moc hezké, že chcete divadlu. To se jen tak nevidí. A nebojte, neurazila jste mě. Každý má nějaký důvod, proč se přihlásit. Domů vás nepošlu. /Možná/ *ujistí ji.* Jak dlouho se věnujete divadlu? *zeptá se-.*

* že setkání s princem měla strach. Už jen kvůli tomu co řekla redaktorce. Když ho vidí jak se dívá z okna než se k ní otočí na jednu maličkou iracionální chviličku si pomyslí že je hezký. Tyhle myšlenky se snaží ignorovat. Je tu kvůli divadlu. Pak si navzájem sdělí že se mají dobře a posadí se * ne děkuji jsem docela nervózní možná až potom.* Odmítne zdvořile občerstvení a poví mu proč je tady. Bála se že ji pošle domů protože zní jako zlatokopka. */ Jako zlatokopka se srdcem na správném místě/* pomyslí si neveselé.* Víte to divadlo je můj domov* řekne po pravdě a donutí se pustit pramínek vlasů a zadívat se na prince*  jsem ráda že vás to neurazilo kdykoliv jsem si to přehrávala v hlavě zněla jsem jako idiot a vždycky to vyznělo urážlivě.* Řekne mu pravdu* děkuju asi si nedokážete představit co to pro mě znamená ale je to hodně. Doufám že to divadlo někdy poctíte svou návštěvou.* Řekne s úsměvem. A neskutečně se jí uleví že tu ještě zůstane* divadlu se věnuju asi od svých osmi let. Moje tetička tam pracovala a dohodila mi roli ve Vánoční koledě. A od té doby tam pracují. A už dva roky hraju Julii vždycky když když hrajeme Romeo a Julie.* Pochlubí se. V jejich divadle je Julie a vlastně každá hlavní ženská role tou nejzásadnější. A ona je většinou dostane.* Vždycky když vstoupím do divadelní budovy je to jako začít snít. Můžu být kdekoli a kdokoli. Je to osvobozující.* Prozradí mu i když si není jistá zda to pochopí. * A těším se až budu mít příležitost navštívit divadlo tady v hlavním městě. Což mě přivádí k tomu, že všichni vždy mluví o tom že nejvyšší pocta je hrát tam. To nemáte v paláci divadlo? * Tahle otázka jí zajímá už pár let. Nikdy neslyšela o tom že by někdo hrál v paláci*

Dobrá a není důvod být nervózní. *povzbudivě se pousměje.* Nezní to urážlivě. Je od vás hezké, že chcete pomoct divadlu. *zopakuje již podruhé a pousměje se.* Určitě někdy velmi rád zavítám. *zazubí se na ni.* Romeo a Julie je skutečně moc hezký příběh. A také hodně smutný. Jsem si jistý, že roli Julie zvládáte bravurně a opravdu bych vás někdy rád viděl v akci. *mrkne na ni a snaží se, aby to znělo co nejvíce upřímně.* To chápu, to místo je pro vás hodně speciální, není divu, že se ho snažíte zachránit. *kývne hlavou.* V paláci divadlo není, jen kino. Většinou využíváme divadlo které je právě v Angeles. Věřím, že se tam opravdu jednou dostanete. Je to tam kouzelné. *co on ví, tak v paláci opravdu divadlo není.* Kdybyste si mohla svobodně vybrat, jak by vypadal váš život? Chtěla byste jinou kastu nebo zaměstnání? *zeptá se tak, jako všech ostatních dívek.* Co byste jako královna změnila?

* v průběhu rozhovoru si uvědomila že princ není tak hrozný jak čekala. Takže se rozpovídá o divadle a svých rolích které ztvárnila v průběhu své práce v divadle. U toho ho rovnou pozve aby se někdy přišel kouknout. Je ráda že její nabídku přijme* všichni tam z vás budou nadšeni.* Řekne nadšeně.* To je pravda ale taková má láska být. Máte pro ní vzplanout a nakonci s ní schořet.* Řekne zcela vážně*  děkuju* jeho kompliment jí potěší* no určitě vám dám vědět až se budu chystat na další vystoupení. Zamluvím vám nejjlepší místo.* Myslí to zcela vážně. A pak se zmíní o divadle v Angeles a zeptá se zda je v paláci také divadlo* no vidíte v tom případě se tam jistě uvidíme a vy budete moct zhodnotí jak dobrá jsem* usměje se. Nad jeho následující otázkou se zamyslí* kdybych si mohla vybrat z čehokoliv asi bych si stejně zvolila život na divadelních prknech. Je to můj osud. A pak bych potkala svého prince jako Popelka a žila šťastně až navěky. * Tu otázku o kastě přeskočí. Moc dobře ví co si o vyšších kartách myslí chudší obyvatelé. * To nevím* řekne po pravdě* nikdy jsem nad tím nepřemýšlela ještě pár měsíců zpátky jste pro mě byl jako stín co jednou bude řídit zemi se svou krásnou ženou bude žít v paláci a všechny problémy vyřeší za mě protože to bude jeho práce. A ani nevím nic o tom jak Illea jako celek funguje natož abych věděla jaké problémy máte v moči opravdu vyřešit.* Řekne zcela upřímně*  vidíte tady se projevuje že se na královnu nechodím. Můžu být maximálně vaše kamarádka* zasměje se. Moc dobře ví že neumí řešit problémy cizích lidí, natož celé země*

*přijme její nabídku především proto, že je to zdvořilé. Opravdu bude dělat všechno proto, aby u jejího vystoupení neusl.* To asi ano..*řekne, protože upřímně neví, co říct. Je mu jasné, jak bude lid reagovat. Je to korunní princ.* To já nemohu posoudit. Nikdy jsem lásku nezažil. *pokrčí rameny. Ani ji zažít nechce. Nechápe, co na tom všichni vidí. Překvapí ho, když řekne, že mu zamluví nejlevnější místo. Má trochu pocit, že dívka zapomněla, že je korunní princ.* To od vás bude velmi milé. *řekne a pousměje se.*/Kdybych chtěl, tak vám můžu představení přerušit v půlce jen proto, abych udělal striptýz.. a nemusím k tomu mít nejlevnější místo./*pomyslí si a potlačí úšklebek.* Určitě jste výborná.. to vidím už teď. *zalichotí ji.* /A taky máte výborně vysoké sebevědomí./* doplní v duchu.* To je hezká představa. Určitě svého prince brzy potkáte. *mrkne na ni.*/Jen až budete doma/*opět doplní v duchu.* Nevíte, jak funguje země, ve které žijete? Páni..*řekne a ušklíbne se.* To není pravda. Na královnu se hodíte všechny. *namítne a postaví se.* Mrzí mě to, ale náš společný čas je již u konce. Mějte se hezky, lady Victorio. *rozloučí se s ní a pohledem ji vyprovodí z místonosti.*

* je ráda že se jejích rozhovor točí kolem toho čemu rozumí. Je ráda že věří tomu že je dobrá herečka. Nabídne mu že mu sežene nejlepší místa. Dělá to v podstatě že zvyku. Vždycky svým novým znám nabídne že mohou zajít na její vystoupení a že jim sežene místa.  Pak se dostanou k pointě Romea a Julie. Ona osobně nechce schořet a lásce se proto vyhne. Když pak odpovídá na jeho první otázku o tom co by si svobodně vybrala zavtipkuje o princi. * No to určitě* zasměje se. Pak se pustí do druhé odpovědi* mýlím to tak že nevím s jakými vnějšími vlivy se při vládě potkáte. Nevím co všechno si můžete dovolit, a co všechno můžete ovlivnit.* Objasní mu * když myslíte* pak jí oznámí že jejich čas vypršel a tak se zvedne k odchodu* ta nabídka přátelství platí.... mimochodem máte v levém koutku flek od čokolády.* Usměje se a opustí místnost. Z jejich setkání má rozporu plné pocity*

*pro dnešek ho čeká poslední schůzka. Už se nemůže dočkat, až to bude mít za sebou. Unavuje ho to, nebaví a snad všechny ty holky ho nějak stihly vytočit. Sedí na jedné pohovce v proskleném salonu a čeká na poslední dívku - lady Lindsey. Doufá, že tohle setkání proběhne bez problémů. Jakmile dívka přijde do místnosti, postaví se.* Dobrý večer, lady. Jak se máte? *řekne tuhle frázi za dnešek už počtvrté.* Posaďte se, prosím. *pokyne ji k pohovce, která je naproti němu a i on se opět posadí.* Klidně si nabídněte něco z občerstvení. *nabídne jí.* Co mi o sobě řeknete?

*Dnes a přesněji za chvíli ji čeká první schůzka s princem. Ani neví, zdali má nějaká očekávání, každopádně se těší, až prince pozná, ovšem zároveň je trochu nervózní z toho, že něco pokazí a přeci jen se najde něco, čím prince naštve. Věděla, že celá Selekce je a bude pro prince náročná, proto by mu ji nechtěla nijak ztěžovat, protože si nedokáže představit, kolik toho princ musí mít. Její komorné ji připravily světle modré společenské šaty se spadlými rameny a s volánkem. Poté měla lodičky stejné barvy a doplňky dostala ve stříbrné barvě a to náhrdelník s hvězdami a náušnice také stříbrné, se stejným motivem. Líbilo se jí to mít tak sladěné. Vlasy si sčesala sama do vysokého culíku, který si ještě něčím ozvláštnila. Když se podívala na hodiny a zjistila, že už má být za pár minut v proskleném salónku, vyrazila do uliček paláce. V duchu doufá, že se nikde neztratí, protože i přesto, že ji to tu komorné nějak ukázaly, pořád se zde nedokázala orientovat.* /Taková škoda, že nemohu vidět barvy. Určitě by to tu s barvami bylo ještě hezčí./ *Každý den ji mrzelo to, že je barvoslepá. A teď v paláci ji to mrzelo ještě více, protože nemohla obdivovat květinové záhony na zahradách jako ostatní, ani krásné ozdobené chodby a ani šaty, které zde bude nosit každý den. Komorné ji hodně pomáhaly, protože jí to vše barevně připravily tak, aby to ladilo. Ona viděla pouze černobíle. Tyto myšlenky ji dovedly až do proskleného salónku, kde si všimne i prince, který právě vstal a pozdravil ji. Upřímně a milé se usměje, načež se ukloní.* Dobrý večer i Vám, Vaše Výsosti. Mám se dobře, jak se máte vy? *Optá se jemně, načež se na jeho vyzvání posadí. Když ji i nabídne něco z občerstvení, usměje se.* Děkuji. *Poděkuje a vezme si jen jahodu. Následně ji sní a začne něco o sobě povídat, tak, jak ji princ žádal.* Jmenuji se tedy Lindsey Juliet Herondale a jsem z provincie Ottaro. Je mi osmnáct let a hraju hokej a na housle, to jsou tak mé největší koníčky. Jinak pracuji jako veterinářka. *Jemně se zazubí a poté se podívá na prince. Přeci nebudou mluvit jen o ní.* Řeknete mi něco i vy o vás, prosím? Například, jaké máte koníčky a tak podobně, ať nemluvíme pouze o mně. *Usměje se tak, že se jí zvýrazní lícní kosti.*

*jakmile vejde dívka do salonku, postaví se a pozdraví ji.* Také se mám dobře, jen upřímně už jsem trošku unavený. *přizná a uchechtne se. Už toho má za dnešek opravdu dost. Poté se usadí na jednu pohovku a usměje se na ni, když mu poděkuje.* Hokej je spíše klučičí sport.. co vás k tomu vedlo?*zeptá se.* Samozřejm.. jste první, která se za dnešek zeptala. *uchechtne se.* Rád šermuji, boxuji a taky hraju na kytaru. Mám dvě lišky - Chilli a paper. *řekne jí něco více o sobě.* Kdybyste si mohla svobodně vybrat, jak by vypadal váš život? Chtěla byste jinou kastu nebo zaměstnání? *položí ji otázku, kterou pokládá všem dívkám*

*Do salónku vejde s trochu nervózním pocitem. Přeci jen, nevěděla, jak si s princem sedne, i když ona si sedne s každým, protože je na všechny milá, i když někteří lidé na ni jsou zlí. Ona vidí v každém to dobré, takže ji sednou všichni, ovšem jak je to na druhé straně, to neví.* To chápu, musel jste toho mít dnes hodně. Pokud chcete a jste velmi unavený, mohli bychom třeba naší schůzi přesunout, nebo zrušit úplně. Abyste si odpočinul. *Chtěla si s princem povídat a zároveň ho poznat, ovšem na druhou stranu ji bylo celkem líto, že je unavený. Věděla, že toho musel mít hodně.* To je.. *Da princi za pravdu. I když hraje takový sport, nevypadá jako žádná kulturistka, na křehkém vzhledu ji to ani neubírá, přestože hokej hraje už třináct let.* Vedl mě k němu můj otec, který hraje hokej už dlouho. Už odmala jsem měla své rodiče za takový vzor a chtěla jsem se naučit z každé strany něco. No a z tátové strany to byl hokej. *Vysvětlí princi s úsměvem.* První? To mě celkem překvapuje. Jen mi nepřijde spravedlivé, abychom tu mluvili jen o mně a vy byste se tak nedostal ke slovu. *Pokrčí jemně rameny. Je zvědavá, co se o princi dozví.* Na kytaru jsem se chtěla vždy naučit. Hrajete na ni dlouho? *Zeptá se se zájmem.* Lišky? To jsou krásná zvířata. *Vydechne s úsměvem. Jako veterinářka miluje zvířata.* Svůj život bych asi neměnila. Jsem spokojená a vděčná za to, co mám. *Zavrtí hlavou a usměje se.*

Ne, to ne. Nic přesouvat nebudeme ani rušit. Těším se na naši schůzku. *řekne a usměje se, aby co nejvíce zamaskoval lež.* Ach tak, to je hezké, že vám jdou rodiče vzorem. Každé dítě by mělo mít v rodičích dobrý vzor. A hokej je skvělý sport. *i on má ve svých rodičích vzor.* Ano, opravdu jste první. Jedna mě teoreticky hned poslala do háje, druhá má šílený sebevědomí a třetí měla nějak divně moc energie. *uchechtne se. Poté ji tedy řekne něco o sobě.* Naučil jsem se na ni hrát v deseti letech. Ale nehraji moc často. Někdy vás to mohu naučit. *usměje se a mrkne na ni.* Ano, to jsou. Od mala je mám rád. *souhlasí s ní.* To jste myslím také první, která by nic neměnila.*uchechtne se.* Za jakým účelem jste se přihlásila? A co byste jako královna změnila?

*Nad princovou odpovědí se upřímně usměje.* Dobře, to jsem ráda. Jen bych vás nerada zdržovala, v případě toho, že by se vám na schůzce nechtělo zůstávat. *Poznamená. Záleželo ji na tom, jak se cítili i ostatní lidé kolem ní, to byla celá ona.* To ano, jsem ráda, že jsou pro mě oba rodiče vzorem. *Pousměje se a přikývne. Potěší ji, když řekne, že hokej je dobrý sport. Ona ten sport přímo miluje.* Ach.. Stále jsem ale jen čtvrtá, určitě se najde nějaká, s kterou si budete rozumět a bude vám sympatická. *Uklidní jej, opět s menším úsměvem a poté se zeptá na něj.* To by bylo skvělé. *Zazubí se a přikývne.* Pokud máte trpělivost. *Zasměje se, občas ji něco nešlo a podařilo se jí to až na několikátý pokus.* Já vzhledem ke svému povolání miluji všechna zvířata. *Poví upřímně, když se ještě dostanou k jeho liškám.* Můžu se jen zeptat, proč vlastně Chilli a Paper? *Zeptá se s upřímným zájmem, načež ji položí otázku znovu on.* Já jsem toho názoru, že jsem dostala svůj život proto, abych ho žila. A jsem celkem skromná, takže bych opravdu nic neměnila. *Pokrčí rameny.* Vlastně jsem se přihlásila kvůli naději, že bych mohla najít štěstí. Nejvíce mě k tomu dokopla má mamka, která si také prošla Selekcí a díky ní si našla svou životní lásku. Já vím, možná to je naivní, ale prostě zkouším štěstí. Je to hloupé, že? *Tiše se zasměje.* Jako královna bych pár věcí změnila, ale jsou to maličkosti, protože vím, že vaše matka je skvělá královna. Ovšem nejvíce bych se zaměřila na spokojenost občanů, na to, aby v Illee bylo co nejméně lidi bez domova a tak podobně. Zkrátka na ty nedokonalosti, které se ovšem bohužel vyskytují všude. *Řekne nahlas svůj názor.* Vy jste se svou zemí spokojený?

Vůbec mě nezdržujete. *ujistí ji s úsměvem.* Některé děti nemají takové štěstí a rodiče jim moc příkladem nejdou. *doplní trochu tišším hlasem.* To snad ano. /Ani nemusí, jen ať už všechny vypadnou domů./ Nebojte, trpělivosti mám dost. *ujistí ji pobaveně a uchechtne se.* Jste veterinářka, že? Doufám, že se nepletu. *zeptá se a opravdu doufá, že si to neplete s jinou účastnicí.* K tomu se váže delší příběh, třeba vám ho jednou povím. *vymluví se z toho a usměje se pobaveně.* To je hezký názor. Hodně lidí by nejraději překopalo svůj život od zálkadů. *kývne hlavou..* Vaše matka byla také v Selekci? To už jste druhá.*oznámí ji a pousměje se.* A vůbec to není hloupé.*ujistí ji.* Celkem ano.. pár věcí bych také rád změnil, ale nic zásadního.*odpoví ji.* Mrzí mě to, ale náš čas je už u konce. Mějte příjemný zbytek večera, lady. Dobrou noc. *řekne, jakmile se postaví a pohledem jiu vyprovodí z místnosti. Chvíli poté odejdi i on so dvé komnaty.*

*Podívá se na prince.* Dobře, budu vám věřit. *Usměje se.* Ano, to mi přijde smutné, že ne každé dítě má ty správné rodiče, ve kterých může zároveň vidět svůj vzor. Bohužel to tak není vždycky, proto si toho i tolik vážím. *Poví upřímně.* Určitě ano, věřte a uvidíte. *Povzbudí jej ještě trošku.* Vážně? Tak to je dobře. Nechci vás nějak děsit dopředu, ale myslím, že ji budete potřebovat. *Zasměje se, načež přikývne.* Ano, jsem veterinářka. Nepletete se. *Usměje se. Miluje to povolání. Následně se zeptá an jeho lišky a když ji neřekne důvod, zazubí se.* Takže jde až tak tajemný? *Zeptá se pobaveným hlasem.* /Tak v to případě doufám, že ten význam někdy zjistím./ Třeba ano. *Souhlasí s tím, že možná ten příběh někdy uslyší a následně mu řekne o tom, jak by svůj život neměnila.* Bohužel, jsou tu tací kteří svůj život nemají rádi a chtěli by více. *Pokýve hlavou. To ona ovšem nebyla.* Ano, byla. Je celkem náhoda, že se nás sem dostalo více. *Poví s upřímným překvapení, vlastně to ani netušila.* Také se mějte hezky, Vaše Výsosti. Dobrou noc i vám. *Popřeje princi a ukloní se. Poté se otočí a míří si to k východu. Uprostřed dveří se však zastaví.* A nezapomeňte také odpočívat. *Řekne jemně starostlivým hlasem, když si uvědomí, kolik toho teď musí mít. Nakonec místnost opustí a vydá se do své komnaty.*

*další schůzka - pro dnešek už druhá- ho čeká s lady Misty. S tou mluvil už jednou v letadle, takže doufá, že mu nic nebude vyčítat, ani ho zvát do nudného divadla a tak dále. Z kruhovitého salonku přešel do proskleného a posadil se opět na jednu pohovku. Zatímco čekal na lady, díval se z okna. Jakmile se otevřely dveře, postavil se a podíval se tím směrem.* Dobré odpoledne, lady. Jak se dnes máte? *zopakuje frázi, kterou za dnešek a včerejšek už řekl několikrát.* Posaďte se prosím a klidně si nabídněte něco z občerstvení. *pokyne jí k pohovce naproti němu a sám se posadí.* Sice jsme spolu už jednou mluvili, ale jelikož se ptám všech dívek, tak se zeptám i vás, abyste se necítila ochuzená o něco. Co mi o sobě řeknete? *zeptá se jí a mírně nadzvedne koutky rtů.* /S tím, jak rychle mluvila minule by to mohlo odsýpat aspoň rychle./

*S princem už mluvila v letadle, takže není zase tolik nervózní, jako nejspíše ostatní dívky. Komorné jí navrhly a ušili růžové šaty, které ladí k jejím vlasům. Ona by brala možná i méně těch krajek a byla pro něco obyčejnějšího, ale to jim neřekla, nechtěla je urazit a viděla, jak jsou z toho nadšené a pořád říkaly, že se tom bude princi líbit. Ani jim neřekla, že o tohle nestojí. Nechce jim kazit tu radost. Lodičky jsou taktéž růžové a na vysokém podpatku, toho se nebojí, umí na nich chodit ladně. Nehty má taktéž nalakované na růžovo a růžové jsou i oční stíny. */Sice mám růžovou ráda, ale tohle je až moc../*Dva pramínky vlasů má vzadu sepnuté, ale jinak jsou volně. Do salónku vejde přesně na čas, jak má a když uvidí prince, udělá pukrle, podle etikety.*Dobré odpoledne Vaše Výsosti. *Usměje se na něj. Posadí se na místo, kam jí pokyne a z občerstvení si zatím nic nedá. možná později.*No kromě toho, že se dneska cítím jako nějaká žvýkačka.. *Poukáže na tu růžovou, kterou má na sobě a pokusí se tak o menší vtip.*Co bych vám o sobě měla říct? Dost jsme si toho řekli v letadle.. Moje koníčky jsou zpěv, malování a tanec, i sport, mám ráda zvířata. V Selekci jsem jen díky své sestře.*Pokrčí rameny.*Ale už musím uznat, že mě to tolik neštve palác je nádherný. I když si i na druhou stranu trochu vyčítám, že jsem tak vzala místo jiné dívce, které by účast v Selekci pomohla a třeba byste v sobě i našli zalíbení.*Připustí.*Jak se máte vy? Neunavuje vás to už trochu? A pokud jste netrénoval lhaní, rovnou si to můžete odpustit a mluvit pravdu.

*jakmile vejde lady Misty dovnitř, pozdraví ji a posadí se na pohovku naproti ní.* Oprava - moc hezká žvýkačka. Sluší vám to. *opraví ji a mrkne na ni.* /Fakt vypadá jak žvýkačka.. její komorně jsou možná závislé na žvýkačkách../*napadne ho, i když je to docela blbost.* Neměla byste si to vyčítat. To místo patří právoplatně vám a třeba zde také najdete štěstí. *pokrčí rameny a nad jejími dalšími slovy se uchechtne.* Lhaní jsem trénoval, ale vám asi stejně nemá smysl lhát. Už mě to dost unavuje. Některé účastnice jsou vyčerpávající. *uzná. Doufá, že lady Misty nebude mít nějakou blbou náladu a bude se chovat lépe než ty předchozí.* /To mluvení a upřímnost se dá přetrpět../ Kdybyste si mohla vybrat, jak by vypadal váš život? Chtěla byste jinou kastu, zaměstnání atd.?*zeptá se jí tak, jako všech.*

*Uchechtne se.*Osobně o tom dost pochybuju, ale děkuju. Ale když jsem viděla nadšené výrazy mých komorných, nemohla jsem na to nic namítnout, neměla jsem to srdce.*Pousměje se a posadí se na místo, kam princ ukáže.*To se nejspíše teprve uvidí.*Pochybuje, že by tu našla štěstí. No, možná částečně jo, třeba si najde nějaké kamarádky z řad účastnic Selekce, ale pochybuje, že si najde štěstí v lásce, což naznačovala.*Není nás zrovna nejméně. Je asi pochopitelné, že vám to už přijde vyčerpávající. A to máte mít schůzky ještě dva dny? Držím vám palce. Ale třeba si i některé užijete. Zkuste myslet aspoň trochu pozitivně.*Usměje se. Neměl by to podle ní hned vzdávat a být na schůzkách jen otrávený, ale prostě to zkusit, i když si Selekci nepřál, aspoň tak to vnímá ona vzhledem k jejich předchozímu rozhovoru v letadle a tomu, jak se chová*Nejspíše bych nic neměnila. Ve svém zaměstnání jsem spokojená, dělám co mě baví, kastou jsem druhá.. A vím, jaké v tom mám štěstí, vzhledem k tomu, že v Illey převažuje počet lidí s pátou a nižší kastou, kteří to nemají tak jednoduché. Mně osobně by ani nevadilo být v nižší kastě, v páté, kde bych se mohla věnovat zpěvu taky a kdybych měla stejnou rodinu, byla bych spokojená i tam. Přece jen, peníze a bohatství nejsou všechno, podle mě je nejdůležitější, aby člověk dělal to, co má rád a měl okolo sebe lidi, které miluje. *Trochu odpověď rozvede.*Promiňte, vím, že dost mluvím a to někdo nemusí, takže pokud bych vás otravovala až příliš, klidně mě stopněte.. *Neřekne, pokud bych vás otravovala, ale pokud bych vás otravovala až příliš, protože s tím, že ho už otravuje počítá rovnou.*Jakožto korunní princ jste měl víceméně svůj život už nalinkovaný od narození.. Ale když by to bylo jen čistě na vás, co byste chtěl dělat vy? *Oplatí mu otázku, kterou jí sám položil a skutečně je zvědavá, jak bude znít jeho odpověď.*

Dávejte si pozor, aby vás příště rovnou nenabarvili na růžovo. *varuje jí s lehký pobavením v hlase.* Ano, ještě dva dny. Minimálně může, nastat změna. *potvrdí ji.* Jasně, užiju.. *zamumlá ironicky pro sebe a lehce se ušklíbne* To je opravdu hezké. Mnoho lidí to tak nevnímá a záleží jim jen na tom, aby měli dost peněz a vysokou kastu, přitom úplně zapomínají na svou kastu. /Viz Lady Jessica./*dodá pro sebe. Lady Jessica ho tímto dost vytočila a přijde mu to sobecké.* Ne, neomlouvejte se, to je v pořádku. Klidně mluvte dál. /Aspoň mluví normálně a ne, jak kdyby byla jasná vítězka../*pomyslí si.* Nad tím jsem asi nepřemýšlel nikdy. *přizná se a začne nad její otázkou opravdu přemýšlet. Ani on sám tomu nevěří.* Rád bych se věnoval asi hudbě nebo nějakému sportu, například šermu. Ale jinak vlastně ani nevím.. nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, protože jsem smířený s tím, jaký je můj život. Ale jediné co vím je, že bych chtěl, abych byl s rodinou a naše vztahy byly hezčí než jsou teď *opravdu nad tím nikdy nepřemýšlel.. přišlo mu to zbytečné.* Je tady něco, co byste jako královna změnila? *zeptá se jí jako všech. Ostatních dívek se i ptá, za jakým účelem se přihlásily, ale u lady Misty už ví, že ji přihlásila sestra.*

*Uchechtne se.*To už bych je zarazila i já. Tak daleko to zajít nehodlám nechat../Stačí růžové vlasy.. Ale asi bych se mohla odbarvit./*Nad tím přemýšlela už před začátkem Selekce, ale líbí se jí to. Ale růžovou už má docela dlouho a chtělo by to změnu. Zase se třeba na chvilku vrátit ke své přirozené barvě vlasů, blond. Vzhledem k tomu, že od sebe nesedí tak daleko, zaslechne jeho poznámku. * Moje máma mi často o Selekci vyprávěla. Jak to všechno probíhalo a tak.. Ráda na to vzpomíná. Ale s časem přibývalo i více detailů a jedním z nich i bylo to, že jako i vy, se ani váš otec ze začátku ze Selekce netěšil, co poznala, ba naopak.. Ale teď? Je šťastný, to určitě sám vidíte. Třeba ty letmé pohledy, které si věnují při nějakém vystoupení v televizi a tak. Mnoho lidí to nevnímá, ale když si toho všimnete je to fakt krásný.. Nicméně, co tím chci říct.. Proč to prostě nezkusit a hned to sabotovat a myslet si to nejhorší? *Nakloní hlavu na stranu.* U členů z královských rodin není žádnou výjimkou, když někomu sňatek domluví, vy aspoň máte šanci si najít dívku, kterou budete mít vážně rád. *Doufá, že ho tím moc nenaštve, ale musela to říct, když vidí, jak se chová.*Jo, vím, že takoví lidé jsou, nejhorší na tom je, že nás pak všechny házejí od jednoho pytle a myslí si, že jsme stejní, nafrnění, staráme se jen o peníze.. Ale vám to asi nemusím říkat, nejspíše to máte stejně. /Možná ještě horší./*Omluví se mu za to, jak moc mluví, její máma je docela tichá, ale tu její plachost po ní nezdědila. Zeptá se, čemu by se věnoval on, kdyby mohl a o, že nad tím nepřemýšlel ji docela udivilo, jistě je to korunní princ a svůj život má nalinkovaný, ale i tak, každý se občas zamyslí nad tím, co kdyby ne?*Třeba budou lepší, nikdy nevíte, co se může stát. S rodinou to není jednoduché snad nikdy, jde o to, že se člověk nikdy nesmí přestat snažit. *Odmlčí se.*No a taky jde z části o to, udržet se a ve vypjatých chvílích je nezabít.*Pousměje se.*O tom jsem pro změnu nepřemýšlela já. /Vzhledem k tomu, že jsem ani nikdy nechtěla být královnou, asi je to taky logické./Když už bych se měla stát královnou, prostě bych se snažila vzít svoje povinnosti co nejvážněji a pomoct hlavně lidem z nižších kast, zařídit o něco větší vzdělání. Sama vím, že se vzděláním to není dobré už ani moc v páté kastě, s tím jsem se setkala osobně. Máma vede uměleckou školu a každý rok nabízíme stipendium nadaným dětem z pátých kast.. A to ani nemluvím o šestých či sedmých.. Je to ale těžké jen tak říct, přece jen, dovnitř toho všeho nevidím, nevím to, co vy a zároveň jsem si jistá, že děláte maximum, co můžete.

Ale máte dobrý kostým na maškarní. Můžete jít za žvýkačku. *navrhne ji a pokrčí rameny. Poté poslouchá její přednášku o tom, jak si v Selekci štěstí najde. Už to slyšel tolikrát, že ho to opravdu nudí, takže je tupě kouká před sebe.* Tohle říká každej.. že si najdu lásku, jako můj táta a děda a všichni ti ostatní.. ale já nejsem do háje můj otec a ani jeden z předků. To, že si štěstí našli oni neznamená, že i já. *odsekne a moc se mu nedaří skrýt podrážděnost v jeho hlase.* Vytkly mi to už asi 2 účastnice. A ta 3 odsoudila vesměs všechny v nižší kastě a rovnou řekla, že by chtěla být první. Je druhá, jen tak mimochodem. Být druhý je to nejlepší, co může občan mít. Tolik lidí je na tom o tolik hůře než ona a stejně nemá dost. *řekne upřímně a pokrčí rameny.* Jo, ale je to vyčerpávající.. hádáme se pořád. *povzdychne si.* To je občas opravdu těžké.. nevím, co je náročnější, jestli přežít, nebo ostatní neuškrtit. *uchechtne se.* To je od vás moc hezké. V nižších kastách je určitě plno nadaných jedinců, kteří ale nikdy nebudou mít šanci se projevit. *kývne hlavou a postaví se.* Mrzí mě to, ale obávám se, že náš čas už vypršel. Užijte si zbytek večera, lady Misty. *řekne s úsměvem a pohledem ji vyprovodí z místnosti.*

*Uchechtne se.*To ano, rozhodně by to bylo originální.*Přikývne. Ale snad oběma je jasné, že za žvýkačku by nikdy nešla. Pak řekne svůj názor na Selekci a i to, že by to podle ní neměl tak rychle odsuzovat a vzdávat Navíc má štěstí, mnoho lidí z královských rodin si nemůže vybrat toho, koho si vezme.*Omlouvám se..*Věděla, že z toho princ není nadšený, ale že ho až tak naštvou její slova a její názor a odsekne ji moc nečekala.*/Mohlo to být vypjatými nervy.. Jenže tím taky nejde omlouvat všechno../*Když si vzpomene, za co je označil na Illeagramu a jak o nich mluví.. Raději se zaměří na hypnotizování květiny, která je v květináči postavená na stolku.* Víte.. je to docela ironie.. Shodneme se na tom, jak je hrozné, když si někdo neváží toho co má a jak pak i všechny ostatní lidi špatně škatulkují, ale vy děláte to samé. Neodsoudil jste nás už dávno všechny účastnice? Podle toho, jak se vyjadřujete jde vidět, že podle vás jsme všechny jen mrchy a zlatokopky.. /To je prakticky to stejný, jako když někdo řekne o lidech z vyšší kasty, že jsou všichni určitě nafrnění. On si o nás zase myslí, že chceme jen korunu a bohatství./Tak to v rodinách bývá. *Odpoví jednoduše. Rozpovídala se o tom, že on nemá rád, když ho někdo hází do jednoho pytle a soudí předčasně, i když on udělal to samé, u nich, ale teď už odpovídá jednoduše. Nemá moc chuť do mluvení poté, co ji tak odsekl. Nemohla přece vědět, že mu to už někdo řekl víckrát a byl to jen její osobní názor. */Být s někým, kdo bude hned naštvaný poté, co řeknu, co si myslím nechci./*Když u je v Selekci chtěla to aspoň zkusit, protože prvně se jí princ zdál milý, ale po tomhle si tím zase není tak jistá.*/Stejně mě teď vyhodí./*Nedivila by se tomu.*To je.*Přikývne.*Ráda jsem vás poznala, Vaše Výsosti, taky přeji hezký zbytek dne.*Stoupne si, udělá pukrle a vyjde z místnosti. Zamíří rovnou do hudebního salónku, kde se chce rozptýlit hrou na kytaru.*

*konečně je večer a před sebou má jednu jedinou schůzku, která doufá, že proběhne bez problému, aby pak mohl odejít. A když bez problému neproběhne, aspoň bude moct jít do baru. Jakmile dívka přijde, vstane a pousměj se na ni.* Dobrý den, lady. Jak se máte? *Zeptá se ji ze slušnosti a sám zase přejde k místo, kde seděl a rukou ji pokyne ke křeslu naproti.* Posaďte se. *Pak rukou mávne k jídlu a k pití a pousměje se na ni.* nabídněte si. Otrávené to není. *Uchechtne se a následně se více opře do opěrky.* Tak, co mi o sobě řeknete? *Zeptá se jí a snaží se tvářit zaujatě a jakože ho to zajímá.*

*z dnešní schůzky je opravdu hodně nervózní. Kdo by nebyl nervózní ze setkání s korunním princem. Na sobě má růžové šaty s menším výstřihem, růžové lodičky a taky oční stíny má do růžova. Vlasy má rozpuštěné, jen dva přední pramínky sepnuté vzadu. Doplňky má jen jemné - stříbrné naušnice a náhrdelník. Vejde do salonku, kde se koná její schůzka princem a pokusí se zakrýt všechnu nervozitu.* Dobrý den i vám, Výsosti. *udělá pukrle.* Mám se dobře, jak se máte vy? *zeptá se a pousměje se. Posadí se na pohovku.* To doufám, že to otrávené není.*prohodí z legrace a lehce se začervená. Natáhne se pro jednu jahodu, kterou sní. Přijde jí neslušné to odmítnout.* Jmenuji se Eden Gianna Sailor, jsem ze sedmé kasty, ale žiju u jedné rodiny čtvrtých a pocházím z Dominici.*řekne mu tedy tak ve zkratce její životopis.* Povíte mi něco o sobě i vy? *zeptá se ho a doufá, že neudělala právě osudovou chybu*