Stará fontána

*Řekne že pokud jí to nevadí, bude si s ní ráda tykat. Přitom se do toho sama trochu zamotá a pak přejde blíže k ní a představí se.*Díky, ty ho máš taky hezký. *Potřese si s ní ruku a sjede ji pohledem. Ví, že není nikdo ze Selekce, takže tipuje nějákou princeznu. Není si jistá, jestli je princezna a nebo třeba služebná, ale bude lepší, když nazve služebnou princeznou, než princeznu služebnou.*Rusko, páni. Docela dálka.*V Rusku už taky jednou byla, na nějákém představení, co tam měla. Myslí si, že to bylo Labutí jezero, ale není si jistá. Na její otázku přikývne.*Ano, jsem jedna z účastnic.*Potvrdí jí její domněnku. Když vyzvídá i více, zasměje se.*Teď mi připadáš jako nějáká reportérka z Illea news.*Řekne a pak se vyhoupne na fontánu, kde seděla i předtím Alexis. Doufá, že nepůsobí nějak nevhodně.*Nejsme jedna z těch dívek, co jsou do Wyatta bezhlavě zamilovány. Přijde mi milý, vtipný, jak by ti ho popsala asi každá z nás.*Pokrčí rameny.*Ujišťuji tě, že před tebou právě nesedí žádná budoucí královna Illey. *potřese hlavou.*

*Usměje se na ní, když jí pochválí jméno.* /Jo, po mym tátovi. Po tátovi, kterej je jenom můj, protože máma měla bráchu s nějakym místnim idiotem../ *Povzdychne si v duchu. Najednou jí přijde, že to, že se Illarion jmenuje hlavně po Illee, jako zemi, ze které pochází jeho máma, najednou získalo úplně nový význam.* Jo, to jo, ale letadlem je to pár hodin, takže to člověk postřehne leda tak podle změny klimatu. *Zasměje se. V Rusku by na sobě teď nejspíš měla kožich. Ale i tak zimu miluje a nedokáže si bez sněhu a ledu svůj život představit. Pak ale přesune pozornost na dívku stojící před ní a začne se zajímat, jestli je účastnící Selekce. Když jí to potvrdí, zvědavě se zeptá na pár otázek, které se Selekce týkají.* Neboj, žádnej diktafon ani blok nemam a nic z toho, co mi řekneš se neobjeví v dalším čísle. *Ujistí jí se smíchem, když jí přirovná k reportérce Illea News a zvědavě se jí zaleskne v očích, když čeká na to, až jí odpoví. Během toho se posadí na fontánu vedle ní.* Třeba jo. Třeba se jenom podceňuješ. Já o sobě jako o budoucí královně taky nepřemýšlela a teď jsem najednou korunní princezna z ničeho nic. Podle mě je možný všechno. *Pokrčí rameny s menším úsměvem.* Co ráda děláš ve volnym čase? *Zeptá se jí a doufá, že jí o sobě řekne víc, než o princi. Ráda se seznamuje s novými lidmi a Destiny jí přijde sympatická, takže doufá, že by z tohohle mohla vyjít s nějakou kamarádkou.*

*Když zjistí, že je Alexis princezna z Ruska, pokýve hlavou a řekne, že je to docela dálka. Pak se usměje.*Jo, v Rusku je strašná kosa. Jednou jsem tam byla. Je tam nádherně, ale ta zima.. Nic pro mě.*Řekne upřímně. Doufá, že se princezna nijak neurazí, ale přece sama zmínila jiné klima v Rusku, ne? Potvrdí jí, že je jednou z účastnic Selekce, což je podle ní chyba, neměla se sem dostat. Po jejích dalších zvídavých otázkách řekne, že si připadá jako u nějákého rozhovoru pro Illea news.*Vážně ne? Jen aby. Co já vím, třeba jsi jejich tajný špion.*Sjede si dívku naoko ostražitým pohledem, ale myslí to jen z legrace. Upřímně jí řekne, co si myslí o Wyattovi a jak to tady celé vnímá. Podle sebe sem nepatří a nikdo ji nepřesvědčí o opaku. Sedne si na fontánu a houpe trochu nohama.*Vážně, nevyhraju. Vyhrát nechci. O to být královna nestojím a Wyatta ani nemiluji, abych to skousla. *Kdyby do něj byla zamilovaná, byla by s ním a roli královny by nějak překousla, ale jen ta si ho nevezme.Nadzvedne nechápavě obočí.*Najednou jsi z princezny korunní? Co se stalo?*Zeptá se jí zvědavě. Později jí ale dojde, že to může být dost osobní.*Jestli to nechceš říkat, nemusíš.*Ujistí ji proto rychle.*No.. ráda tancuji. Což je mi mé povolání, jsem baletka. Jednou jsem měla vystoupení i v Rusku. Pak běhám, cvičím, mám ráda hudbu, sama zpívám a hraju na klavír, ráda ale i jezdím na koni. A taky čtu, trochu, nemám vyhraněný žánr.*Dodá k tomu,a by jí ušetřila případnou otázku.*Co ráda děláš ty?

Zima není pro každého. *Pokýve s úsměvem hlavou.* Ale já na ní mám hezký vzpomínky. Když jsme s bráchou stavěly iglú a hráli si tam třeba hodiny. *Uchechtne se a musí se nad tou vzpomínkou usmát. Byly to krásný dny.* Neboj. Kdybych byla jejich špión, vychválila bych se u módní policie. *Ušklíbne se mírně a potřese pobaveně hlavou, když vidí, jak jí sjela ostražitým pohledem.* Takže lituješ toho, že sis podala přihlášku? Nebo jsi se sem ráda podívala s tím, že jsi to aspoň zkusila? *Snaží se pochopit, jak to dívka sedící vedle ní vlastní vnímá.* V pohodě. *Pousměje se a poškrábe se na zátylku.* Tak nějak jsme najednou zjistili, že můj starší brácha není syn mého otce, krále Ruska. Moje máma ho měla s jedním místním týpkem, pochází odsud. A to ze mě udělalo pokrevní právoplatnou dědičku. *Pokrčí jedním ramenem a pak se zajímá o to, co dělá Destiny ráda ve volném čase.* Páni. Vážně baletka? To jsem možná byla na tvém vystoupení. Na balety chodím poměrně často, je to nádherný umění. *Opravdu se jí to hrozně líbilo a věří, že je to skutečně těžké, ale jako malá vždycky snila o tom, že bude baletka. Princeznou, kterou chce být většina malých holčiček, už byla, takže si musela najít něco jiného a to byla právě baletka.* Já miluju vaření. A pak taky rychlou jízdu, ať už na motorce nebo autem. Ráda šermuju a umím i hrát na kytaru. To ale nedělám tak ráda. *Vyjmenuje své koníčky.*

*Přikývne. Ona zimu moc nemusí. Raději má léto a teplo.*To muselo být hezký. Máš na dětství určitě krásné vzpomínky.*Pousměje se nad tím. Sama si s bratrem taky často hrála, jen ne ve sněhu. Ten neměli v lásce moc ani jeden. Když byla zima, spíše byli zachumlaní v dekách v obývacím pokoji u krbu, kde pili společně kakao a hráli hry, deskové. Docela kýčovitý obraz, ale ona si to užívala.*Módní policie tě kritizuje často? Moc ostatní upřímně nečtu.. Jen sebe. Vždycky mě štve, jak kritizují i ty nejmenší maličkosti. Do náušnic by se více hodil safír, ne smaragd! *Napodobí otravný hlas nějáké módní kritičky.*No.. Upřímně sama nevím. Kdybych ji nepodala, říkala bych si, co kdyby. Wyatta jsem poznala docela ráda. Přijde mi milý. Ale na druhou stranu si nemyslí, že se sem hodím a měla mít šanci asi jiná dívka, která o tohle stojí víc, jak já./Já o tohle totiž nestojím vůbec../V Rusku Selekci nemáte, že? *Myslí si, že Illea je jediná, co něco takového má, ale pro jistotu se ujišťuje. Zvědavě se zeptá, jak to, že je najednou korunní, ale ujistí jí, že ji nemusí odpovídat. Nechce to z ní dolovat, pokud je to moc osobní. Nerada by, aby se cítila nějak nepříjemně.*Aha.. To musel být dost šok.. Jak kvůli bratrovi tak proto, že se najednou máš stát královnou.*Odmlčí se.*Al od dětství se v tom nějak pohybuješ, ne? Určitě více, jak třeba my, účastnice. Podle mě budeš dobrá královna.*Usměje se na ni povzbudivě.*Ano, jsem baletka.*Přikývne.*Je to nádherné umění. Balet a vlastně celkově tanec úplně miluju. I když jsem ho začala dělat už jako malá hlavně kvůli matce.. Zamilovala jsem si to.*Nedovede si asi ani představit, že by měla dělat něco jiného.*V Rusku jsem myslím tancovala v Labutím jezeře.. asi rok, dva zpátky?*Odhadne.*Ty ses baletu taky někdy nějak věnovala?*Zeptá se zvědavě.*Vaření.. na tom jsem úplný antitalent. Jednou jsem skoro podpálila kuchyň, když jsem se snažila upéct buchtu.. Nechala jsem na plechu rukavici.. Bratr mi to do dneška připomíná./A kdykoliv jdu do kuchyně, drží mobil v ruce, aby mol kdykoliv vytočit hasiče./Šermovat jsem se vždycky chtěla naučit. Přijde mi to jako úžasný sport. *Kdyby ti to nevadilo.. Zkusila bys mě někdy naučit třeba aspoň něco základního? Jak dlouho se šermu vůbec věnuješ?

Jo, to mám. *Přikývne. Opravdu měla krásné vzpomínky. Jak na to rané dětství, kdy si s bráchou stavěli iglú a odmítali jít na nic zpátky do paláce, tak na dospívání, kdy jí bratr učil řídit motorku a auto, šermovat a chodili spolu na výlety. * Jo, kritizují kraviny. A ohledně mě... řekněme, že mám svůj styl, se kterým se těžko smiřují. *Pokrčí se smíchem rameny, protože si s tím moc hlavu neláme.* Jo, to chápu. Občas je lepší něco zkusit, i když z toho nejsme nadšení, než pak celý život přemýšlet, jaké by to asi bylo. *Přikývne, protože v tomhle jí chápe. Proto jde do všeho prakticky bez váhání a po hlavě. Někteří tomu říkají neomalenost, ona to nazývá strategií proti zbytečnýmu uvažování a trápení se a pak také užívání si života.* Ne, nemáme. A v tuhle chvíli nefunguje u nás ani sňatková politika. *Pousměje se mírně, protože jí to tak vyhovuje a může být díky tomu s Noahem. I když jí to kazí momentálně to, že jsou oba dva korunní a budou se muset ujmout vlády každý ve své zemi.* Jo, byl to šok. A pohybuju se v tom sice celý život, ale nikdy jsem s tím nepočítala. Asi o tom vím daleko víc, než třeba vy účastnice, ale i tak na to byl celý život připravovaný hlavně brácha. *Vysvětlí a usměje se na ní, když jí řekne, že bude skvělá královna.* To je pěkný. *Málokdo si zamiluje to, co ho někdo donutil dělat a je ráda, že u toho Destiny nijak netrpí.* Jo, labutí jezero si vybavuju. Tam jsem byla. *Znovu si prohlédne její rysy a oči se jí rozzáří poznáním.* Byla jsi skvělá! Fakt jsem dlouho neviděla tak skvělou baletku, jako tebe. To bylo dokonalý. *Řekne jí rychle a nadšeně, protože si jí pamatuje a skutečně se jí hrozně moc líbilo, jak tančila.* Ne, nevěnovala. Ale stejně jako chce být plno malých holčiček princeznou, já chtěla být baletkou. *Pokrčí jedním ramenem a pak jí vyjmenuje své koníčky.* Můj táta a brácha jsou na tom stejně. Ty už do kuchyně doma ani nepouštim. *Zasměje se.* Je to skvělý sport. *Rozzáří se.* A vůbec by mi to nevadilo. Aspoň budu mít nějakou holčičí společnici. Většinu času jsem spíše v pánský společnosti a občas se mi po holkách celkově zasteskne. *Uchechtne se.* Od svých osmi. Honili jsme se s bráchou po paláci a omylem jsem strčila do jednoho vystavenýho brnění a z toho spadnul meč mě do rukou. Brácha tehdy už šermovat uměl, takže popadl někde svůj. A pak mě to začal učit. Lehčí je to ale s moderníma lehkýma mečma. Ty starý váží klidně osm kilo a s tím se moc máchat nedá. *Zasměje se.*

*Poznamená, že to musí být krásné vzpomínky. Ona s bratrem jich několik taky má. Když zmíní módní polici upřímně jí řekne, že ona moc nečte Nedívá se, jak všechny hodnotí. Maximálně jen na sebe. Přijde jí, že módní policie kritizuje úplné maličkosti a zbytečnosti.*Tak tě párkrát zkritizují, není to přece konec světa. Důležitější je podle mě být sama sebou, což ty asi jsi.*Pousměje se na ni. Když se jí zeptá, jestli by do Selekce šla znovu, kdyby měla šanci. Zamyslí se nad tím a odpoví jí upřímně. Před pár dny by řekla, že by sem šla stoprocentně, ale po tom, co se stalo na koncertě si to trochu promyslela a není si tím už úplně jistá. I když je pořád ráda, že mohla Wyatta aspoň trochu poznat.*Přesně tak.*Přikývne. Zeptá se, jestli je v Rusku taky Selekce.*Tak to je dobře. Sňatková politika.. přijde mi to jako hloupost, upřímně. I lidi bez titulu mají volbu o tom, koho si chtějí vzít a nebo ne, měli byste i vy. I když jste princové a princezny. V tomhle je Selekce i dobrá, protože má takhle Wyatt aspoň nějakou možnost volby.*Tohle se jí na Selekci líbí.*/A ty blokuješ místo holce, se kterou by mohl být šťastný. Skvělá práce Des./*Ironicky se v duchu pochválí.*Zvládneš to. tvoji rodiče ti určitě pomohou. Podle mě budeš skvělá. Jsi mi dost sympatická a mám dojem, že ti bude moct záležet na lidech v Rusku a budeš dělat pro něj jen to nejlepší.*Usměje se na ni. Řekne, že je baletka a v Rusku vystupovala. Ví i při jakém vystoupení.*Díky.*Prohrábne si vlasy a s menším úsměvem. Vždycky se cítí trochu rozpačitě, když ji někdo chválí. Lépe dokáže přijmout kritiku, jak chválu, což je asi docela ironie.*Klidně ti i někdy něco ukážu, když budeš chtít. *Pokrčí rameny. Balet je těžký a člověk se jej musí učit od dětství.*Skoro podpálili palác?*Zeptá se jí s pobaveným úsměvem. Zvědavě se zeptá, jak dlouho šermuje.*Zajímavější příběh než to, jak jsem se já dostala k baletu.*Uchechtne se.*

Jo, to jsem. A na další ples už mam připravený nádherný šaty. Tak trochu holografický. Jsou božský. *Rozzáří se jí oči, když o těch šatech mluví, protože jí opravdu připadají dokonalé a pak se dostanou až k tomu, že v Rusku se momentálně ani nevyužívá sňatková politika.* /Ale jestli nebudu moct být s Noahem, nikoho jinýho chtít nebudu a před korunovací se budu muset vdát, takže to domluveným sňatkem asi skončí.../ *Povzdychne si v duchu.* Má určitý smysl, ale spíš pro politiku. Lidem to akorát přidělává starosti. Ale plno lidem to vyšlo a nakonec se do sebe zamilovali a jsou spokojení. Třeba mojí tetě a mým prarodičům to vyšlo. *Pokrčí jedním ramenem. Ale i tak by nechtěla být zasnoubená. Bylo by to, jako kdyby jí na nohu přimontovali kouli.* Děkuju. *Pousměje se na ní vděčně, když jí řekne, že vypadá sympaticky a určitě jí bude záležet na lidech v Rusku. Pak už si vzpomene, že byla na baletu, kde tančila i ona a je nadšená tím nápadem, že by jí někdy něco mohla ukázat.* To bys opravdu mohla? To by bylo super. *Zazubí se na ní natěšeně.* Tátovi jednou chytly dvě útěrky naráz. A bráchu jsem naštěstí vyprovodila dřív, než to stihnul zopakovat. *Zasměje se.* Jo, být málem rozmáčklá brněním je hodně zajímavá historka. *Zasměje se a pobaveně potřese hlavou. Pak se koukne na hodinky a zjistí, že už je docela pozdě.* Už bych asi měla jít, ať zítra nevypadám jako zombie. Hrozně ráda jsem tě potkala, Destiny. Ještě se určitě uvidíme. *Rozloučí se s ní s úsměvem a pak seskočí z fontány, naposledy se na ní zazubí a vydá se k sobě do komnaty. Rozhovor s Des jí hodně zvedl náladu.*

Určitě ti budou slušet.*Usměje se na ni.*Pak se mi musíš ukázat. Já budu mít červený V pase budou nejtmavší a pak půjdou do světlejší červené.*Taky se jí dost líbí. Označila by je i za nejhezčí ze všech šatů, co jí komorné ušily. Baví se společně o Rusku a o tom, že nevyužívají sňatkovou politiku. Jí se to upřímně i zdá jako blbost. Nedokázala by své dítě jen tak s někým zasnoubit. Kdyby toho člověka nemilovalo.*/Další důvod, proč se nehodím na královnu. Podobným věcem bych přihlížet nedokázala./Ale, co kdyby to nevyšlo? Není to pravidlo.*Pokrčí rameny.*Jsem ráda, že mě se to netýká a snad ani nikdy nebude.*Je ráda, pokud to někomu vyšlo, ale sama si myslí, že spíše sou lidi, kterým ne. Řekne jí, že jí osobně připadá sympatická a podle ní bude dobrá královna. Myslí si, že je přesně ten typ vládkyně, které půjde hlavně o blaho její země. Aby se ruský lid měl dobře.*Nemáš zač. Za pravdu se neděkuje.*Usměje se na ni. Zmíní, že je baletka a pak jí nabídne, že jí něco ukáže a zkusí jí to naučit.*Jo, ráda to udělám.*Když vidí, jak je nadšená, samotná se nad tím usměje.*Dvě utěrky? Mně jen jedna. Tak to tak velkej antitalent nejsem.*Uchechtne se.*No, je to skvělá historka.*Přikývne s pobaveným úsměvem a jiskřičkami v očích. Nevšimla si, kolik je hodin, že je vlastně dost pozdě. Ale pak přikývne.*Já tě taky ráda potkala. Zase někdy.*Rozloučí se s ní. Po chvilce seskočí z fontány a vydá se taky do své komnaty.*

*Jelikož dnes měla Ember průzkumnickou náladu, rozhodla se, že se vydá někam hlouběji do paláce. Vzala si s sebou pro jistotu i křídu, kterou dělala po cestě tečky na zeď, aby se neztratila. Samozřejmě, že až půjde zpátky do své komnaty, tak tečky smaže, jen se teď nepotřebovala ztratit a tím obtěžovat zdejší stráž, jako minule. Věděla, že zde jsou mnohem vážnější případy, tudíž nechtěla přidělávat práci, tak si poradila takhle. Tečkováním zdí došla až k jakési fontáně, v starší části paláce. Ještě zde nebyla, proto se spokojeně usmála, že našla zase něco tak krásného a začala se rozhlížet po okolí, byla tu sama. Přesto došla pomalu k fontáně a namočila si do ní konečky prstů.*

*Slyšela, že s hledáním léku na ten virus dost pokročili a že už něco testují na pár pacientech. Doufá, že to zabere a oni co nejdříve vyléčí jejího bratra a Eathena, do kterého se zamilovala. Pobytem v paláci už si moc jako rebel nepřipadá. Stejně tak si připadá zvláštně, že její máma čeká další dítě a ona bude mít mladšího sourozence. Také se dozvěděla, že její táta má nějaké dítě se samotnou ruskou královnou, která dříve patřila k Illejským rebelům. Tím pádem je jejím nejstarším sourozencem nevlastní bratr Illarion, ruský princ. Ještě ho nepotkala a nedá se říct, že by po tom nějak toužila. Stejně hádá, že mu bude úplně jedno jako své starší sestře, která jen tak před pár lety zmizela a založila si vlastní rebely. Tuší, že by mohla být taky v paláci, ale radši se vyhýbá všem možným místům, kde se dá na někoho narazit. Dneska se vydala ke staré fontáně, kterou nedávno objevila. Na sobě má klasicky černé oblečení a své fialové vlasy si nechala rozpuštěné. Když dojde k fontáně, všimne si, že je tu i nějaká další holka.* Dobrý den...? *Zvedne to na konci mírně do otázky a nadzvedne koutky rtů o pár milimetrů.*

*Dívka byla zase velmi příjemně naladěná, tudíž mezitím, co si značkovala zdi a třeba i nějaké sloupy, si tiše broukala, div při chůzi netančila. Nevěděla, zdali objeví nějaké místečko, ale po nějaké chvilce bloudění nebloudění, se objevila u staré fontány, která zde byla. Palác se jí líbil více a více, hlavně jí okouzlovaly tyto starší místa paláce, které byly třeba i přes 300 let staré, jak ji řekl zdejší korunní princ. Tyto místa v sobě měly své kouzlo, které ji vždy dokázalo tak unést. S úsměvem přišla k fontáně a namočila si do ní bříšky prstů, přičemž fontánu stále obcházela, avšak po chvíli se zastavila, aby nevypadala jako nějaká podivínka, která zde páchá nějaký rituál. Sice ani nevěděla, jestli někoho potká, ale nakonec se opravdu tak stalo, kdy ji pozdravila nějaká dívka, která ji zaujala svým vzhledem. Líbilo se jí, když lidé měli svůj styl a něčím se lišili od ostatních, tudíž se hned na dívku zářivě usmála.* Ahoj, mně můžeš tykat, určitě nebudu o tolik starší jako ty a navíc nejsem nějak vysoce postavená, jsem jen dívka ze selekce. *Zazubí se na dívku, aby jí ujistila, že ji opravdu vykat nemusí.* Jsem Ember. *Přejde k dívce a s úsměvem ji nabídne ruku.*

*Dojde ke staré fontáně, kam posledních pár dnů často chodí, protože je tu většinou prázdno a ona nemá na moc lidí náladu. Má pocit, že všichni okolo ní jí akorát opouští, takže si neplánuje někoho dalšího pouštět k tělu. Když uvidí dívku u fontány, má chuť se otočit a odejít, ale ona si jí všimne, tak jí normálně pozdraví.* Jo, já vím. Selekce je plnej bulvár. *Pronese mírně pobaveně, protože moc dobře věděla, že se jmenuje Ember a patří do Selekce.* Já Eris. *Představí se jí s menším milým úsměvem a přijme její nabízenou ruku.* Jsi na prohlídce svýho možná budoucího domova? *Zeptá se jí s pobaveným úsměvem a krátce přelétne fontánu pohledem.*

*Když Ember došla k fontáně a potkala zde nějakou dívku, schovala si zase zpátky křídou do pytlíčku a položila ji na menší výklenek ve zdi, aby jí nemusela držet mezitím v rukou. S dívkou se pozdravila a hned ji nabídla, aby si tykaly, protože přeci jen dívka vypadala, že nebude o moc mladší jak ona a s tykáním by mohla být i konverzace o něco příjemnější. Vůbec ji při nedošlo, že by ji dívka mohla znát jménem, i když to bylo dost možné.* To je pravda. Ale jak už tu jsem těch pár dní, zapomínám, že jsem v nějaké soutěži. *Zasměje se a rozhlédne se znovu po okolí.* Těší mě, Eris. *Mile se na dívku usměje a poté ji zacukají koutky.* Jsem na takovém průzkumu, ano. Stále se zde trochu ztrácím, tak jsem si řekla, že to tu celé prolezu abych přibližně věděla, kde co je. *Zasměje se, bez křídy by to ovšem nezvládla.* Šla si jsem asi hledat nějaký klid, viď? *Usměje se, bylo jí jasné, že sem nikdo moc často nechodil.*

*Dojde k fontáně, kde narazí na jednu z holek ze Selekce. Pozná jí, takže ví, jak se jmenuje a ví i její předešlou kastu, zaměstnání, věk a jak je na tom přibližně u veřejnosti.* /Ty holky si už moc soukromý neužijou./ *Ušklíbne se v duchu.* To je to až taková pohoda? Neškrtíte se navzájem po nocích, abyste eliminovali konkurenci? *Zeptá se jí pobaveně a pak se vzájemně představí.* Mě taky. *Pousměje se na ní.* Je těžký se tu vyznat. *Uzná. Sama je ráda, že si pamatuje cestu na pár míst. V paláci se celkově ale vůbec nevyzná. Nejlépe zná cestu do společenských sálů, kde nejčastěji jako rebelové útočili.* Je to jedno z míst, na který trefim a neni nijak extra přezdobený. *Odpoví jí s pokrčením rameny.*

*Nevěděla, kolik toho o nich ostatní obyvatelé paláce vědí, avšak bylo jasné, že toho ví hodně. Nad dívčinou poznámkou se musí zasmát, jelikož ji to pobavilo.* Nemůžu mluvit za všechny účastnice selekce, samozřejmě. *Pobaveně se usměje.* Ale já přeju výhru všem, takže ke škrcení ještě nedošlo, alespoň u mě. *Zazubí se a pokrčí rameny. Možná by se něco takového v Selekci i dělo, kdyby nebylo v pravidlech, že se účastnice nesmí mezi sebou napadat.* To je. Je to hotové bludiště, do jedné místnosti se mi podařilo vejít třikrát, přestože to nebyla ta místnost, do které jsem měla namířeno. *Zasměje se a poté musí dát dívce za pravdu.* Jeto tu hezky obyčejné. *Jemně se usměje.*

Přeješ výhru všem? Neni to...divný? Neměla bys chtít vyhrát a mít prince pro sebe? *Zeptá se jí s nadzvednutým obočím, protože tahle "nesobeckost" jí přišla hrozně divná až otravná.* Jedním nebo více vchody? *Zasměje se, protože jestli jedním vchodem, tak je orientovací schopnost Ember ta nejhorší, jakou kdy u někoho viděla. To ona si aspoň pamatuje místa, okolo kterých už prošla.* Jaký další místa se ti tady líbí? *Zajímá se a pak jí očima bleskne zvědavost.* A co princ? Co jsi s ním už zažila? *Zeptá se jí na otázku, která jí zajímá daleko více.*

*Jemně ji zčervenají tváře ze studu, trošku se lekla z toho, že ji teď bude dívka brát jako někoho hloupého, když přeje výhru všem.* Asi je to zvláštní a samozřejmě bych chtěla být s princem, ale nakonec si vybere on, tudíž je zbytečné mezi sebou jako účastnice soupeřit. *Zazubí se a pokrčí rameny.* Naštěstí více! Vždy se koukám i okolo, abych si zapamatovala nějaké body kolem, takže to bylo více vchody. *Usměje se.* /Naštěstí./ Ještě se mi zde hodně líbí knihovna a staré jezírko, nebo zahrady. Jinak ještě hodně míst, ale to bych tu vyprávěla dlouho. *Zasměje se a pokýve hlavou.* A kde se líbí tobě, ještě? *Zeptá se dívky, aby nebyla pozadu.* No.. Na druhé schůzce jsme letěli společně do jiné provincie, kde bydlím a bydlí tam i jedna malinká holčička, kterou beru jako sestřičku a ona měla takový sen, vidět se s princem. *Poví ji se zářivým úsměvem a podívá se na ruku, kde má stříbrný řetízek z hvězdičkami.*

*Přikývne po jejích slovech, i když spíše čekala, že jako účastnice budou mezi sebou bojovat, aby zneškodnili všechny ostatní a zůstali ony jako jedinou volbou. Ale na druhou stranu, kdyby měla být v Selekci ona, rozhodně by se o princ nijak nervala.* Za chvíli se tu budeš orientovat, neboj. *Uklidní jí, protože přeci tu nebude bloudit několik měsíců. Zlepší se to. Ona sama taky první den netrefila pořádně ani k sobě do komnaty a to jí teď nedělá skoro vůbec problém.* Nádvoří, zahrady a altánek jsou nádherný. *Ráda tráví čas venku, takže tam to má prozkoumané zatím nejvíc.* To je milý. *Poznamená a v duchu se ušklíbne.* /Princátko si hraje na dokonalýho chlapa. Chudáci holky../

*Ember jako osoba by neublížila ani mouše, proto ani s nikým nesoupeřila a vlastně úplně vždy se snažila věci vyřešit v klidu, bez hádek a zbytečného dramatu, měla na to trpělivost. Bavila se tu i s pár dívkami ze selekce a ty na tom byly podobně jako ona, také nechtěli mezi sebou nějak soupeřit, takže se to vlastně celé vyvíjelo v klidu, za což byla Em vážně ráda.* Ano, já vím. Za pár dnů to bude zase mnohem lepší. *Usměje se a přikývne, za pár dnů i věří, že nebude potřebovat tu křídu.* Máš to ráda venku. *Zazubí se a pokýve hlavou.* Já také. *Poví s úsměvem a přikývne.* To je milé, byla jsem nadšená a stále z toho jsem, že pro mě a pro Caroline udělal princ toto. *Jemně se zaculí a rozhlédne se.* Jaký máš názor na prince ty, jestli se mohu zeptat? *Zeptá se s úsměvem, byla zvědavá na to, jaký na něj bude mít názor někdo jiný, než dívky ze selekce.*

*Hans sa po príchode do Illey rozhodol prejsť ja. Na seba si obliekol čierne tričko a modré nohavice. Všetky miesta co tu videl ešte pred rokmi chcel ukázať Isacovi no ten mu hneď pri druhom mieste zdrhol a tak sa rozhodol prejsť sám. Jeho kroky zavítali ku starej fontáne. Prišiel k nej a začal pozorovať vodu. Ako kvapky stekajú a nasledne sa spájajú v jednej časti z ktorej znova stekajú ďalej.*

*Když přijel do paláce, kde bude trávit nějakou tu dobu čas, tak se rozhodl, že si to tady aspoň prohlédne. Na sobě má obyčejné bílé tričko s krátkým rukávem a modré kalhoty. Rychlou chůzí se rozešel přímo za nosem a vždy odbočil na jinou stranu. Hlavu otáčel ze strany na stranu, protože si všechno pečlivě prohlížel. Dojde až fontáně, u které stojí, podle jeho názoru, starý pán. Zamíří bez rozmyšlení k němu a stoupne si vedle něj.* Ahoj *Pozdraví ho a zazubí se na něj.*

*Len stojí pri fontáne a sleduje kvapky keď spoza jeho chrbát zacuje detský hlas otočí sa a mal pravdu. Naozaj tam stojí chlapec. Vek cca deväť možno desať rokov. Určite bol starší ako Isac no aj tak málo skúsený. Keby iného kráľa pozdravil Ahoj určite by ho rozdrapil no Hans si na to nepotrpi pozrie naňho a usmeje sa.* Ahoj, stratil si sa? *Bola prvá otázka ktoru zo seba dostal a pozeral na neznámeho.*

*Rychlou chůzí dojde až ke králi, kterého ovšem nepozná, a tak ho jednoduše pozdraví ahoj. Sice i kdyby ho poznal, tak by se jeho pozdrav nezměnil. Když na něj promluví, podívá se na něj a nadzvedne obočí.* Ne, vůbec. Prohlížím si palác a přišel jsem až sem. Kdo jsi? *Odpoví na jeho otázku a při tom zavrtí hlavou. Ani ho nenapadne, že by to mohl být král, a tak mu jednoduše tyká. Sám se ani nepředstavuje, protože si myslí, že ho všichni musí znát.*