Stará fontána

*Sedí na okraji fontány a dívá se na svůj odraz ve vodě. Vidí svůj obličej, pořád trochu bledý. Sice už ji postřelili před několika dny a dokonce ji už pustili z ošetřovny, pořád se zotavuje. Navíc moc nespí a prakticky nehodí ven, to jejímu stavu neprospívá. Nechodí ven a skoro nespí hlavně kvůli Isaacovi, na kterého pořád musí myslet. Ví, že by neměla., Vyhýbá se mu a nechává ho být, proto je pořád ve své komnatě, ale myšlenkám na něj nejspíše nejde uniknout. Teda, když si dá tři skleničky whisky a víc jde to lépe.. U toho si ale zase vzpomene na právě její setkání s Isaacem v baru, kde se políbili, on ji nepřímo požádal o ruku a pak málem umřel. Vyčítá si to. Neměla ho nechat pít, když ani on ji. Neměla ho políbit.. Doufá, že si nic z toho nebude pamatovat a pokud ano, snad to s ní nebude chtít probírat. Ví, že to všechno udělal jen z opilosti, jinak by ji nikdy nepolíbil a ani nepožádal o ruku. Když na ni někdo promluví, trhne sebou a podívá se na člověka, který se jí rozhodl dělat společnost a ona o tom zjistila až teď a to bůh ví jak dlouho tu stál a jen na ni zíral.*Ahoj..*Řekne tiše a sjede ho pohledem.*Pěkně pokrytecký, ne? Dělat mi přednášky o tom, jak se nesmí pít alkohol na prášky, že se mi něco stane a sám to dělat.. A pak mě ještě vyděsit k smrti tím, že tam omdlíš.*Dost se o něj bála a ptala se doktorů, jak na tom je.*Je ti už lépe?

*Už ho prepustili z ošetrovne, takže sa mohol vrátiť k svojim povinnostiam a problémom. Vlastne by bol radšej, ak by sa nikdy nebol býval prebral, pretože tá temnota, ktorá ho obklopovala, od neho všetko zlé odniesla a zostal len nekonečný pokoj. Vlastne podobne sa cítil aj keď skúsil drogy.* /Bezvedomie a drogy. Tvoja nová životná náplň./ *Pomyslí si, keď kríva chodbami paláca cestou k nejakému opustenému miestu, ktoré mu pre dnešok má v úmysle sa skryť. Nechce sa s nikým rozprávať, stretnúť a vlastne by ho potešilo, ak by sa jednoducho všetci ľudia v momente odparili a zmizli. Vyriešilo by to vlastne úplne všetko. So silným antisociálnym cítením a potrebou sa hrať na pustovníka sa dostane až k starej fontáne, pri ktorej si všimne osobu, ktorej sa chcel vyhnúť zo všetkého najviac.* /Sakra!/ *Chvíľu ju len pozoruje, neschopný pohybu. Jeho myseľ mu našepká, aká je krásna a spomenie si na ten bozk v bare. V tej chvíli má chuť si do mozgu vyliať kyselinu a všetky podobné myšlienky z hlavy dostať preč. No a potom príde vína, ktorú pri stretnutí s ňou cíti vždy. A teraz je ešte väčšia, pretože si uvedomuje, ako veľmi to naposledy posral. Mal by jej urobiť láskavosť a odísť od nej preč. A to hne´d. Lenže to nedokáže, Namiesto toho ju neisto osloví a má chuť od jej zbabelo odvrátiť pohľad. Jej slová nečaká. Naprázdno prehltne a naozaj sa pozrie niekam mimo.* Neviem o čom hovoríš, Char. To, čo sa stalo bola len nehoda. *Odvetí tichšie, ale stále tak, to znelo presvedčivo a ona ho počula. Nechce, aby vedela, čo ho na tú ošetrovňu dostalo. A potom krátko prikvýne hlavou.* Som v poriadku. Nemusíš sa o mňa báť. *Potom si z vrecka nohavíc vytiahne krabičku cigariet. Potrebuje ju, pretože je z jej prítomnosti nervózny a cigarety vždy pomôžu. Jednu si zapáli a krabičku schová. Potiahne si a po celú dobu mlčí. V duchu sa odhodláva k ďalším slovám.* Prepáč. Za všetko. *Vtedy sa na ňu na sekundu pozrie, potom pohľad odvráti a dym vyfúkne.*

*Přemýšlí o Isaacovi, jak jinak. Většina jejích myšlenek se týká právě jeho, i když se tomu snaží bránit, nejde to. Dívá se do vody, která je ve fontáně a nevnímá okolí, do doby, než ji někdo osloví. To sebou trhne a podívá se na svého nového společníka. Celé dny prosedí v komnatě a jen výjimečně vyjde taky ven a zatím se jí téměř pokaždé podařilo narazit právě na Isaaca, kterému se právě tolik vyhýbá.*/Lepší bude, když vycházet nebudu vůbec. Nebo třeba jen v noci.. Mohla bych chodit spát přes den a být vzhůru v noci, prostě si to přehodit?/*Ví, že je to blbost, ale zkrátka už neví, co dělat. Taky Isaaca ale pozdraví a než stihne sám něco říct, začne mluvit ona. Hlavně nezapomene zmínit, jak je pokrytecký, že ona na prášky pít nemohla a že v tom baru skleničku potřebovala, ale on to udělala a pak skončil na ošetřovně, kam ho sama pomohla dostat. Nemohla ho tam nechat jen s tím barmanem, který se jí taky nezdál ani moc důvěryhodný. Potřese nad jeho slovy hlavou, ale nekomentuje to. Stejně by se jen dohadovali. *Ale stejně bojím..*Odvětví potichu, spíše pro sebe. Isaac to slyšet ani moc nepotřebuje. Během toho, co si Isaac vyndává z krabičky cigaretu se zase obrátí k fontáně na jejímž okraji pořád sedí a prstem začne kreslit kroužky po vodě. Neví, co říct a potřebuje se nějak zaměstnat. I když to může působit dětinsky, teď jí je to jedno.*To je v pohodě. Vím, že jsi byl v tom baru opilý.. *Vydechne a znovu se nervózně nadechne.*Co.. Co si vůbec pamatuješ? *Není si ani jistá, jestli na tuto otázku chce znát odpověď či nikoli, ale stejně ji položí. Pocítí na sobě jeho krátký pohled, ale neoplatí mu ho. Pořád se dívá na vodu, ta je strašně zajímavá.*

*Posledný týždeň strávil na ošetrovni, takže nepotreboval čas tráviť hneď vo svojej izbe. Namiesto toho sa vybral na nejaké opustené miesto. To sa vlastne pridalo medzi jeho záľuby tu, v Illey - hľadať prázdne miesta, aby sa mohol ďalej prehrabávať vo svojich myšlienkach. Keďže ale jeho šťastie bolo odviate niekam na inú planétu, na opustených miestach skoro vždy niekoho stretne, a tento raz je to Charis. A práve kvôli tomu chce zdrhnúť preč, aby sa vyhol rozhovoru s ňou. Síce sa zobudil na ošetrovni dokonale si ten večer pamätá. Vlastne to je ďalšia vec, ktorú nechápe - prečo z toho večera nemá okno. Urobil vtedy neskutočné kraviny, ktoré si vyčíta až dodnes. Pravdou je, že s Charis vždy trávil čas rád. Síce to bolelo, ale bolesť prerazilo to, čo k nej stále cítil. Po tom poslednom strentutí sa to ale zmenilo, keďže on s ňou neviedol len nevinný rozhovor, ale namiesto toho žiadosti o ruku a iné aktivity, ktoré zahŕňajú aj ústa. Na otázku o liekoch jej odpovie vyhýbavo a možno až priostro. Nechce, aby vedela, že berie nejaké nelegálne prášky. Je mu jasné po jej slovách, že jej to lekári prezradili, ale ich sa rozhodne naivne a tvrdohlavo veriť, že to tak nebolo. Väčšinu času sa díva na ňu, pretože si myslí, že sa už horšie cítiť ani nemôže. Omyl. Keď počuje, že sa oňho bála, tak si povzdychne a odvráti pohľad. Zdá sa mu ako by sa niečo v jeho vnútri opäť rozbilo.* Nemáš na to dôvod, Char. Som tu, živý a zdravý. /Ako zo škatuľky./ *Pomyslí si ironicky a potom si zapáli, pretože táto situácia ho nasmerúva do nervozity. Potiahne si z nej a mlčí, posmeľujúc sa k ďalším slovám. Po jej slovách dym vydýchne niekam pred seba.* To ma neospravedlňuje. *Namietne krátko, keďže nepatrí medzi urečnené typy. Zas si po jej otázke nechá čas na odpoveď.* Všetko. *Odvetí.* Pamätám si všetko. *Prizná, ke´dže klamať v tomto ohľade  by bola neskutočná kravina. Poslednýkrát si potiahne, cigaretu hodí na zem a zahasí opätkom topánky. Potom prejde bližšie k nej, aby sa nemohla vyhnúť jeho pohľadu a cíti, ako sa mu zrýchli tep srdca, pretože to, čo sa chystá povedať, je sebecké a neprístojné..* Mrzí ma hlavne tá časť s tou žiadosťou o ruku. To nebolo fér, ale ten bozk, tak ten neľutujem, Char. *Natiahne k nej ruku a položí jej ju na líce.* Pravdou je, že si mi chýbala a chcel som to spraviť aj na tom plese. Vlastne by som to spravil aj teraz. A ja viem, že je to sebecké a nemožné, ale asi nebude chvíľa, pri ktorej by som ťa pri sebe nechcel. Takže ten bozk neľutujem, ale pravdou, že to nič nemení na našej situácii. /Na tom, že s ňou byť nemôžem, pretože ona si zaslúži niekoho oveľa lepšieho./

*Když jí řekne, že se o něj nemusí bát odvětví, že stejně bála a bát bude i navždycky. I po tom všem ho miluje. Měla bych ho pustit z hlavy, nechat ho být. Dělá proto co může, ale zatím se jí v tom moc nedaří, taky vzhledem k tomu, jak často na něj někde naráží. Znovu nad tím potřese hlavou.*Jo, vypadáš fakt k světu..*V jejím hlase zazní pořádná dávka ironie. Pravda je, že kdyby měla k něčemu přirovnat to, jak Isaac momentálně vypadá, vybrala by si asi oživlou mrtvolu. *Ale ano, to tě omlouvá. Minimálně trochu ano. Prostě jsi nevěděl, co říkáš. To já jsem z nás dvou ta, co by se měla omlouvat.. Byla jsem střízlivá a víc při smyslech než ty.. Promiň. /Neměla jsem ho políbit../*V tu chvíli se jí to zdálo správné ale teď už ví, že to byla chyba. Když znovu ochutnala jeho rty akorát jí to připomnělo, jak moc jí jejich chuť chybí. Po chvilce ticha, kdy sleduje raději vodu, než jeho se odváží zeptat na to, na co chce znát odpověď a zároveň se i bojí, jak ta odpověď bude znít. Nervózně polkne poté, co se jí dostane zjištění, že si to Isaac pamatuje všechno. Taky se nad tím trochu podiví, byl dost opilý a čekala by, že bude mít okno. Když se k ní přiblíží, otočí pohled k němu a dívá se mu přímo do očí. Když se jí dotkne, podívá se na jeho rty. Vnímá jeho slova, ale nechá ho v klidu domluvit a mezitím si rozmýšlí, co mu na to vlastně chce říct sama.*Máš pravdu.*Připustí nakonec.*Nic to na tom nemění.. Ty si zasloužíš někoho lepšího, než jsem já./Někoho jako je Stefanie.. Zrušil teda své zasnoubení s ní?/*Na to se raději ptát nebude.*/Spolu jsme nikdy nemohli být.. Byla to naivní naděje, že bych mohla mít šťastnej konec.. Já mu pořád jen ubližuju, kvůli mě kulhá. On si prostě zaslouží někoho lepšího a stejně tak i Irsko. Vždyť jsem čistej magor s bipolární poruchou.. Jak bych já mohla skončit šťastně? Táta byl prostě jedna výjimka a ani ten neudělal tolik blbostí jako já, vlastně skoro žádný kromě toho, že občas vynechal prášek./*Uhne hlavou na stranu, aby ho donutila pustit ji.*Nedělejme si to ještě těžší..*Má strach, že když se jí bude pořád tak dotýkat, nevydrží to a zase ho políbí. Pak bude ještě těžší ho nechat být.*Snažila jsem se ti vyhýbat, jenže pokaždý když vyjdu z komnaty, narazím na tebe.. Myslím, že proto bude nejlepší, když se vrátím zpět do Francie. Jen tu musím ještě něčemu přijít na kloub a odjedu. /Doma se stáhnu do ústranní, budu bydlet v nějakým menším sídle, nebudu se účastnit akcí ani zahraničních návštěv a už se nikdy neuvidíme./Takže pak budeš mít klid..*Dokončí to.*

*Je si vedomý, že pripomína niekoho, kto nespal minimálne sto rokov, ale je mu to ukradnuté. Jediné, čo ho trápi, je to, že ho Charis vidí v tomto stave a mohla by sa vďaka tomu trápiť.* /Ale aj si jej ich dal už toľko, že toto sa niekde stratí./ *Pomyslí si a jej slová už nechá visieť vo vzduchu.  Nechápe, ako sa ich rozhovor vôbec dostal k tomu, že sa mu ONA ospravedlňuje za to, čo vtedy prebehlo v tom bare.* Preboha, Char, ty si nič zlé neurobila. Neospravedlňuj sa. *Poslednýkrát si potiahne z cigarety a pohľadom sleduje ako ohorok padá na zem. V podstate si ziskáva čas na to, aby si premyslel, čo jej chce povedať. Teda, nič z toho, čo z neho vylezie nemal v pláne jej prezradiť, keďže sa jej chcel hrdinsky vyhýbať, ale keďže osud mu ju vmietol do cesty, tak sa zbabelo správať už nechce. Preto jej vyklopí pravdu. Že si pamätá všetko. A že žiadosť o ruku naozaj bola  cez čiaru, ale že ten bozk neľutuje. Chýbala mu. Každý deň, čo s ňou nemohol byť. Myslel si ale, že ona ho nikdy nechcela a preto za ňou nikdy neprišiel.  Ale všetko, čo sa dozvedel v Illey, ho priviedlo k presvedčeniu, že možno... niekedy... pred dlhým časom ich vzťah bol obojstranný a obaja sa ľúbili. A keďže mu už viackrát povedala, že ho miluje, a dokonca to potvrdil aj jej brat, tak preto nájde odvahu, aby k nej prišiel, dotkol sa jej líca a povedal jej konečne pravdu. Čaká na jej odpoveď a pohľadom sleduje jej oči. A tá odpoveď ho nepoteší, keďže Charis mu zas len pripomenie, aká je len tvrdohlavá. Pousmeje sa, ale skôr je to zúfalý druh úsmevu, ktoré v poslednom čase rozdáva celkom často. Hlavne v jej prítomnosti.* Nie je jedno, kto si koho zaslúži a koho zas nie, keď viem, že k tebe stále niečo cítim? *Nedokáže jej povedať, že ju miluje, ke´dže medzi nimi narástla veľká priepasť, ale jeho city nikdy nezmizli. Nikdy. Po jej slovách od odchode zas mlčí. Pustí ruku z jej líca a otočí sa jej  chrbtom. Premýšľa. A potom sa mu v mysli zjaví šialená myšlienka, nad ktorou sa pousmeje a stále s úsmevom na perách sa pozrie na ňu.* Keby sme boli z iného vesmíra, kde by mohol niekto za mňa prebrať trón, tak by som ušiel s tebou. Síce by som bol kvôli tej nohe nepoužiteľný, ale boli by sme šťastní nemyslíš? *Je na ňom vidieť, že si chce na krátky moment predstaviť ich spoločnú budúcnosť, o ktorej obaja veľmi dobre vedia, že k nej nikdy nedôjde. Prečo by aj takí dvaja tragédi, ako oni dvaja, nemohli na moment snívať?*

*Raději už zmlkne. Stejně si myslí, že z nich dvou ona měla být ta rozumná a nepolíbit ho, nedovolit aby se políbili. On byl opilý a ani nevěděl co dělá, navíc je zasnoubený a když si na to vzpomene teď.. Je to pro ni ještě těžší. Vzpomněla si na to, jak moc jí chybí chuť jeho rtů a to, na co nejvíce právě myslí je, že by je chtěla zase ochutnat. Už se mu ale kvůli tomu nebude omlouvat, protože to nemá smysl. On si myslí, že je to jeho chyba nejspíše a ona zase, že je její a je moc tvrdohlavá na to, aby si začala myslet něco jiného. Doufala, že si nebude tu žádost o ruku pamatovat, ale tohle její zbožné přání se jí bohužel nesplní a on si to vybavuje kupodivu dost dobře, naneštěstí. */Ještě štěstí, že jsem tehdy raději nepila../*Pokud by Isaac nepodplatil toho barmana, aby jí nenaléval v tu chvíli by nejspíše taky nebyla zrovna střízlivá a na jeho otázku, zda si jej vezme odpověděla ano. */A ve filmu bychom se spolu objevili v posteli s prstýnkama na prstech, jako novomanželé../ *Poté, co jí položí ruku na tvář, sjede očima k jeho rtům, ale rychle zase pohled zvedne, než stihne udělat něco, co by tohle ještě více zhoršilo. Uzná, že má pravdu. Jejich situaci nic nemění. Podle ní si Isaac zaslouží někoho lepšího, jak je ona, byla naivní, když si myslela, že by mohla mít šťastný konec s ním. To, když jí jaksi naznačí, že ji pořád miluje jí zároveň zahřeje na srdci, ale zároveň se cítí, jako by jí do něj zabodl nůž. Navíc, jí to jedno není. Nadzvedne lehce obočí, když ho vidí, jak se na ni dívá s menším úsměvem na rtech. Sama se lehce usměje a přikývne.*Tvoje noha by mi nijak nevadila. Bylo by to.. nádherné. Mít společný dům.. S velkou garáží, kde by ses mohl vrtat ve svých autech a skleníkem, kde bych měla kaktusy..*Usměje se o něco více. *

*Keď stojí blízko pri nej s rukou na jej líci, tak si každá jeho bunka, každé jeho nervové zakončenie uvedomuje, že by stačilo prekonať niekoľko centimetrov a znova by ju mohol pobozkať, ale keďže vie, aký má na toto všetko názor, tak to nespraví. Dokonca aj napriek tomu, že si je vedomý, že jej oči sú na jeho perách a uvažuje asi o niečom podobnom. Je mu jasné, že dnes by sa mali skôr rozprávať a rozhodne nie robiť to, čo naposledy.  Preto od nej aj odstúpi a prizná, že on ten bozk neľutuje, pretože mu chýbala. Dokonca jej aj naznačí, že k nej stále aj niečo cíti. To nie je zas tak prekvapivé. Veď si ju pred rokom a niečo chcel zobrať za ženu. Mal prsteň. A keby ten stupídny ples nepokazil, tak by tu s ňou dnes mohol byť na návšteve. Možno by mali na ceste ich prvé dieťa. Možno by lepšie znášal smrť jeho rodičov a možno by Írsko malo kráľa, ktorého by si aj zaslúžilo. Namiesto toho, aby sa zamýšľal nad touto budúcnosťou, tak si predstaví ešte takú, ktorá je menej prevdepodobná. Takú, kde by na ich pleciach neležalo celé Írsko a nedusila by ich váha ich titulov. S úsmevom, ktorý je tento raz skutočný, sa na ňu pozrie.* Mohli by sme bývať niekde ďaleko od všetkých. Boli by sme tam len my dvaja. Možno niekde, kde je teplo. Tam by tie tvoje kaktusy ani nepotrebovali skleník. Taká Brazília? Rio.... raz za rok by sme z toho domu aj mohli vyliezť na ten karneval, čo tam mávajú. *Pokračuje ďalej v ich malej falošnej budúcnosti, ku ktorej nikdy nedôjde.* A mohla by si tie kaktusy aj predávať. Mali by sme sme ešte malý obchodík v Riu spojený s autodieľňou. Aj keď... ja by som do auta už nesadol a namiesto toho by sme mohli jazdiť na koňoch.

*Nejspíše oba dva myslí na to stejné - jak moc chtějí toho druhého políbit, ale ani jeden vzdálenost mezi nimi nepřekročí a aby k tomu nedošlo, přiměje ho, aby jí pustil. Když od ní odstoupí, je zase o něco více schopná lépe přemýšlet. To, že jí naznačí, že ji pořád miluje jí na jednu strany potěší a na tu druhou už moc ne, protože je jí jasné, že to, co k sobě navzájem cítí je jedno. Stalo se toho hodně na to, aby mohli mít spolu šťastný konec. Ale mohou si ho na chvilku představovat ne? Na chvilku se zasnít, jaké by to bylo, pokud by někdo mohl vzít místo Isaaca vládu nad Irskem a pokud by se to mezi nimi nějak urovnalo. Na rtech jí hraje menší úsměv, když si to v hlavě celé maluje.*Mít hezký domek v Brazílii.. někde blízko pláže, Copacabany.. Jít soplu na ten festival v nějakých kostýmech. /Pokud by se mi podařilo tě do nějakého dostat./Malý obchůdek na kaktusy i s autodílnou a někde za domem stáje pro koně.. Víš, jak jsou ty trochu kýčovité obrázky lidí jezdících na koních na pláži, ideálně při západu slunce.. Tak t bychom třeba byli my.

*Bolo by tak jednoduché prekonať rozdiel niekoľkých centimetrov, ktoré medzi nimi zostáva. Dotknúť sa jej pier tými jeho a po stý raz si pripomenúť chuť jej pier, ktorú si tak dobre pamätá. A tam by to nezostalo veľmi, pretože by ju veľmi rád zbavil jej šiat a pripomenul by si aj iné časti jej tela, ktoré dokonale pozná. Lenže namiesto takéhoto vývoju večera sa začnú rozprávať o niečom, čo nikdy nebudú môcť mať - o spoločnej budúcnosti niekde v Južnej Amerike. Nejako ich prenesie až do Brazíllie, kde by si niekde na samote postavili dom a v meste by mali vlastný podnik, keď by sa vo svojom dome cítili priveľmi osamotení. Konečne sa po dlhom čase dokáže opäť usmievať, pretože toto je presne to, čo by chcel. Stráviť s ňou zbytok života bez poviností, akými sú viesť krajinu alebo robiť si starosti, či náhodou nebude schopný na svet priviesť dediča. Preto sa usmieva ako slniečko na hnoji a tvári sa šťastne, čo sa odráža aj na jeho očiach, čo sa už naozaj nestalo dlhú, predlhú, dobu.* Takže ráno by sme si vyšli na pláž a pozorovali východ slnka? Nikdy som si nemyslel, že sa spolu dostaneme k totálne romantickým úvahám, ale ty si asi jediný človek, s ktorým by mi to nevadilo.* Prizná a počúva ju ďalej, keďže tieto zlátaniny sa naozaj počúvajú dobre. A rozosmeje sa, čo je už naozaj zázrak.* Možno by bol náš život tak dokonalý, že by tie obrázky začali kresliť o nás. A možno by začali spievať aj zamilované portugalské piesne.

*Rozhodne se na chvilku s Isaacem zasnít, jak by mohla jejich společná budoucnost vypadat v nějakém alternativním vesmíru, kde by Isaac nemusel být králem a mezi nimi se to vyřešilo. Jeho nápad, že by žili v Riu se jí líbí. Obohatí to o to, že by měli dům někde na pláž a dům, kde by on měl velkou garáž, aby si tam mohl hrát s těmi svými auty a ona pěstovala kaktusy, které by i prodávala. Zasněně se usmívá, když o tom tak přemýšlí. Taková budoucnost by se í líbila. Bohužel taková je a bude jen v jejích představách. Realita se dost liší. Tady nic zalité sluncem jako na té pláži, kde by pozorovali východ slunce nebude.*Přesně tak, pozorovali bychom východ spolu východ slunce a procházeli se přitom bosí na pláži.*Mluví dále, až se nakonec dostane k tomu, že by spolu jezdili na koních i při západu slunce po pláži, takže by to bylo jako na těch podle ní kýčovitých fotkách šťastných párů.*Přesně tak. Pak by o nás zpívali písně.. A abych to dokončila, až bychom zestárli, společně bychom tam luštili křížovky a hlídali vnoučata.*Zazubí se na něj. Ví, že v tom alternativním vesmíru by byla tak šťastná, jako tady v realitě nikdy nebude. Mezi nimi se to nespraví, Isaac bude i nadále králem a společně se do Brazílie nepřestěhují. Ona se vrátí do Francie, tam se odstěhuje do nějakého sídla a bude do smrti sama pěstovat kaktusy, které si časem až jí trochu hrábne, ještě více hrábne, pojmenuje a bude s nimi mluvit, kvůli nedostatku sociálního kontaktu a taky kvůli tomu, že jí nikdo nebude hlídat, aby brala prášky. A Isaac se vrátí do Irska, kde is vezme nějakou mrchu, se kterou bude nešťastný, bude s ní muset mít dítě a dále vládnout jako král.*

*Netuší, ako sa po ich poslednom strenutí dostali práve k tomuto rozhovoru, ktorý sa týka ich spoločnej vymyslenej budúcnosti v Riu. Ak by ich počúval niekto iný, myslel by si, že sú zamilovaná dvojica so širokým spektrom možností, ktorej sa možno raz život v slnkom zaliatom Riu raz podarí. Alebo že sú na drogách. Pri nich dvoch sedí skôr tá druhá možnosť a v jeho prípade závilosti na liekoch to zas nie je tak ďaleko od pravdy. Po jej slovách sa mu zatrasú kútiky úst.* Možno podľa nás urobia aj nejaký presladený kalendár, ktorý si iná o niečo menej šťastná dvojica zavesí nad krb a bude nám v tichosti závidieť. *Dodá do tých ich zlátaniny ďalšiu maličkosť a po jej slovách prikývne.* A v piatky večer by sme chodili hrať bingo do miestneho strediska pre starých, dúfajúc, že vyhráme novú super modernú kosačku na trávu. *Povie, hoci teraz by popravde ani žiadnu kosačku nevedel naštartovať, keďže ju nikdy nedržal v rukách, ale pre ich vymyslený príbeh to postačí. Veľmi rád by tu s ňou strávil ešte kopec času, ale znova sa ozýva jeho koleno. Už dlho si nevzal prášky. V jej prítomnosti na to tak trochu zabudol, ale keďže nechce pred ňou do seba hádzať tú chémiu po ich poslednom stretnutí, oprie sa o paličku  a chystá sa na odchod.* Možno v pararelnom vesmíre niečo také máme. *Ešte raz sa na ňu pousmeje s pohľadom upretým na jej tvár, potláčajúc sa k nej natiahnuť a znova ju pohladiť po líci.* Už musím, Char, ale sľúb mi, že nikam neodídeš bez rozlúčky, dobre? *Chce od nej, aby mu to sľúbila, pretože ak by sa znova len tak vytratila z jeho života, tak by to už nezvládol. Vie, že neskutočne tvrdohlavá a ak sa bude chcieť vrátiť do Francúzska, tak jej v tom nezabráni, ani keby ju zviazal a prilepil k zemi sekundovým lepidlom. Navyše jeho úžasný plán si zobrať za ženu nejakú mrchu sa stále nezmenil. Len by jej chcel povedať ahoj, pretože si myslí, že to potom bude bolieť o niečo menej. Počká na jej odpoveď a keď mu odpovie, tak sa krívajúc bez obzretia vydá preč zrejme asi do svojej komnaty, kde na neho čakjú jeho prášky.*

*Jejich život v alternativním vesmíru se jí zdá krásný. Pokud by si s někým dokázala představit, že by prožila zbytek svého života, byl by to Isaac. Jenže ví, že se to nikdy nestane, kvůli tomu, co všechno se mezi nimi stalo .. A on si chce vzít nějakou mrchu, ona si zase myslí, že není dost dobrá. Trochu se zasměje.*A ty bys jako věděl, co s sekačkou na trávu? *Pochybuje, že nějakou řídil, ani ona sama ne.*Bylo hezký si to představovat i tady. *Pousměje se. Je jí líto, že tahle jejich chvilka končí, protože tuší, že to byla asi jedna z posledních chvilek, co spolu takhle strávili, jelikož ona se mu plánuje nadále vyhýbat a pak rychle odjet, až zjistí, jak se věci mají s Carou. Tentokrát ho nechá ji pohladit po tváři a dívá se mu přitom do očí. To, co ji požádá jí nijak nepotěší, protože ví, že pro ni pak bude odjezd mnohem těžší, ale když si to přeje Isaac, přikývne na souhlas.*Až budu odjíždět.. Dám ti vědět, abychom se mohli rozloučit./Už úplně../*Poté už si každý z nich půjde svou cestou a víckrát se nesetkají.*/Nejlepší by bylo, když bych se i vzdala titulu, abych se nemusela účastnit nějakých akcí.. Ještě by přijel na nějaký ples ve Francii../*Nechtěla by ho tam potkat v budoucnu, už nejspíše s jinou ženou a dětmi.. Sleduje ho, jak se vydá pryč a sama tu už moc dlouho nezůstává. Vydá se jinou cestou k sobě do komnaty.*

*Před chvilkou právě přijel do Illey. Ani pořádně nestihl všechno pochopit, co se vlastně stalo. Jeho život se teď obrátil vzhůru nohama a to nepřehání. Najednou zjistil, že jeho otec je král Polska, jeho nevlastní bratr je v kómatu a to z něj činí korunního prince a budoucího krále, což je role, na kterou se připravuje od.. včerejška. Nemá tušení, jak to všechno zvládne a připadá si dost ztracený. Přál by si aby se k němu lidé zase chovali normálně. Teď je to samé klanění, Výsosti sem a Výsosti tam. Má pocit, že zešílí. Jak si na tohle má zvyknout? Když ho odvedli do komnaty, shodil ze sebe oblek, vzal si obyčejné černé džíny a šedou mikinu. Poté popadl svou starou kytaru a míří někam, kde bude jen sám. Prochází se uličkami a přitom pochybuje, že někdy ještě trefí zpět do svého pokoje, dokud nedojde k nějaké fontáně, vypadající dost staře. Sedne si na její kraj a začne hrát na kytaru. Doufá, že tím přijde na jiné myšlenky a všechno se mu v hlavě taky utřídí.*

*Hrozně se jí ulevilo, že se z komatu probral jak její bratr, tak táta, ale i tak jí dělá hrozné starosti tátův zdravotní stav a to, že bude muset být na invalidním vozíčku. A jako kdyby toho nebylo dost, její snoubenec skončil díky rebelům také v komatu. Jenže na rozdíl od jejího táty a Jace, ten nemá prakticky žádnou šanci k tomu, aby se probudil. Přemýšlí o tom, jaký to musí být. Být prakticky mrtvý, ale pořád dýchat. Sama si tak trochu připadá. Jako tělo, který akorát tak funguje, ale vevnitř už nikdo není. Mrzí jí, že bude pryč, když se narodí její nejmladší sourozenec, kterého díky tomu ani pořádně nebude moci poznat. A bojí se seznamování s novým snoubencem, který měl dnes do Illey přijet. Když se seznamovala s Coreym, málem na ní zaútočil netopýr a skončila s hlínou v obličeji, což je něco, na co opravdu nerada vzpomíná a nepotřebuje si to zopakovat. Trochu se bojí toho, že jeho bratr, i když nevlastní, bude dost podobný. I když vlastně ani neví, kdo to je. Neví, jak vypadá. Jenom ví, že je to levoboček polského krále, který se až teď dozvěděl, kdo vlastně je. Přes den se snažila něco vytvořit ve svém ateliéru, který má ve staré části paláce, ale myšlenky jí pořád uhýbali směrem ke všem jejím problémům, že to nakonec vzdala. Do komnaty se jí ale ještě nechtělo, takže zůstala ve staré části paláce, kde došla k fontáně a tam si sedla do stínu za jeden ze sloupů, přitáhla si kolena k bradě a na ně položila hlavu. Možná by to ze sebe všechno nejradši dostala pláčem, ale žádné slzy už nepřicházejí. Ani neví, jak dlouho tu takhle na zemi sedí a pak najednou uslyší zvuk kytary. Hned zpozorní, potichu se postaví a vykoukne zpoza sloupu, aby na dotyčného viděla. Zdá se jí docela sympatický, takže když dohraje, odhodlá se vylézt zpoza sloupu a promluvit na něj.* Hraješ krásně. *Řekne mu upřímně a pokusí se na něj pousmát, ale moc jí to vzhledem ke všemu v její hlavě nejde.* Promiň, nechtěla jsem špehovat. Jenom jsem tu seděla a najednou jsem tě slyšela hrát. *Omluví se hned.*

* Hraní na kytaru mu vždycky pomohla utřídit mu myšlenky a doufá, že to pomůže i dneska. Protože ještě nikdy nebyl tak ztracený a zmatený ze všeho jako právě teď. Jako by ani nevěděl, co se stalo. Všechno to totiž bylo strašně najednou. A i když by tohle na hlas nepřiznal, bojí se, co bude dál. Hraje jednu z písniček, kterou napsal společně s kamarády, se kterýma hrával v kapele. Takhle to zní jako strašně dávno, ale jejich poslední koncert byl před týdnem a zítra měli mít další, na Halloween. Sice hraje, ale moc nevnímá. Myšlenkama je pořád někde jinde. Až když dohraje a někdo na něj promluví, jako by začal vnímat. Otočí se na dívku, jak odhadne podle hlasu a sjede ji pohledem. Hned pozná o koho jde, princeznu Illey a jeho snoubenku, Angel. Vyhledal si ji na Illeagramu a podíval se na její fotky. Chtěl aspoň vědět, jak vypadá. *Dík. *Pousměje se na ni.*V pohodě. Sedělas? Sorry.. Nevšiml jsem si tě, jsem myšlenkama mimo. *Potřese hlavou. Podívá se jí do obličeje a zamračí se.*Jsi v pohodě? Vypadáš.. unaveně. /Ještě mi tu zkolabuje.. Fakt skvělý představení. Pak ji odnesu na ošetřovnu, kde to špatně pochopí a budou si myslet, že jsem jí ještě něco udělal a Polsko s Illeou budou zase válčit a vztahy mezi zeměmi se zhorší. Bože, jsem princ druhej den a už kvůli mě začíná válka.. /*Podle jeho myšlenek je jasné, jak moc si asi ve svém postavení věří.*

*Ani neví, jak dlouho tady sedí schovaná, dokud jí ze zamyšlení nevyruší zvuk kytary. Poslouchá tu hezkou melodii a vykoukne ze svého úkrytu, aby viděla, kdo to hraje. Připadá si takhle jako nějaká malá ustrašená holka, ale to teď nejspíše doopravdy tak trochu je. Když uvidí, že je ten kluk sympatický, rozhodne se vylézt na světlo a promluvit na něj.* Jo, já byla taky dost mimo. *Poznamená trochu pobaveně a po jeho dalších slovech sklopí pohled ke špičkám svých tenisek a rukama zamne rukávy mikiny, kterou má na sobě.* Jo, jsem. Jenom...se toho teď děje hrozně moc. Ale budu v pohodě. *Zamumlá.* Promiň, asi jsem měla prostě skončit u toho, že jsem v pohodě, takhle se to dělá, když někoho vidíš poprvý, ale já nikdy neuměla lhát, takže bys mi to asi stejně nevěřil a navíc já lžu i nerada, takže tohle všeobecný pravidlo u seznamování šlo vždycky mimo mě. To je i jeden z důvodů, proč se nijak často neseznamuju. *Začne plácat naprostý kraviny a když jí to dojde, zmlkne a zčervenají jí tváře.* Promiň. Už budu mlčet. *Převrátí sama nad sebou očima a trochu rozpačitě si vjede rukou do vlasů.*

*Když dohraje první písničku a někdo na něj promluví, trochu sebou trhne a otočí se na onu dívku, která tu nejspíše byla už když přišel on. Tak tomu aspoň porozumí z jejích slov. Taky se jí omluví, protože si jí nevšiml, Dneska je dost mimo. Je rád, že ji to neurazí a naopak dodá, že taky je dost mimo. *Těžký den?*Zeptá se a pak si všimne, jak bledá jeho snoubenka je, takže se ho zeptá, jestli je v pořádku. Nechce, aby se mu tu ještě zhroutila. Jen co si to představí jeho fantazie začne pracovat na plné obrátky a už si představuje, jak kvůli tomuhle začne další válka. S nadzvednutým obočím ji poslouchá.*Ok.. Pochopit tohle můj mozek asi dneska nezvládne.*Uchechtne se.*V pohodě.. Takže jsi vážně v pohodě? Nezhroutíš se tu? Nemusíš tam stát, klidně si pojď pro jistotu sednout..*Nabídne jí a posune se, aby uvolnil místo u sebe a ona se mohla posadit k němu na okraj fontány. *

Těžký měsíc spíš. *Pokrčí lehce rameny a pak se rozkecá o tom, že měla skončit u toho, že je v pořádku a nic dalšího nedodávat. Tohle seznamování jí nikdo nešlo. Může za to hlavně fakt, že už se několik let zásadně s nikým neseznamuje, pokud přímo nemusí. Přesněji od té doby, co si ve městě našla dva kamarády, kterým doopravdy věřila a pak zjistila, že se s ní bavili jenom proto, aby se dostali do paláce a mohli zde něco ukrást, což se jim i podařilo, než na to stihla přijít. A vzhledem k tomu, kolik jim toho řekla a jak moc jim věřila, tak ji to ranilo natolik, že se před cizími lidmi uzavřela a už si do života nikoho nového pouštět nechce.* Těžký den? *Zeptá se ho na oplátku, když slyší, že jeho mozek nepobírá, co právě řekla. I když to ona sama vlastně taky ne, když se nad tím zamyslí.* Nezhroutím se tady, to ti slibuju. V tomhle ohledu jsem naprosto v pohodě. *Ujistí ho a pak se lehce pousměje a dojde se posadit vedle něj na okraj fontány, kde si přitáhne kolena k hrudi.* Jak dlouho už hraješ? *Zeptá se ho, aby řeč nestála.*

Klidně se můžeš vypovídat. I když chápu, když nebudeš chtít.. Vidíme se konec konců poprvé.*Ani si není jistý, jestli ona ví, kdo vlastně je. On ví, že je to jeho snoubenka, ale ona ho nejspíše nepoznává. Rozhodne se to ale ještě chvilku nechat tak. Když se Angel nějak zamotá do toho, co říká, odpoví jí, že tohle jeho mozek momentálně nedokáže pobrat. *Jo, těžký týden. No ani ne týden../Poslední dva dny, kdy jsem se dozvěděl, kdo je můj otec, že je můj nevlastní bratr v kómatu, stal jsem se korunním princem, odjedl do jiné země, začal se učit jak být dobrým budoucím králem a právě teď tu mluvím se svou snoubenkou.. /Dobře. *Pousměje se na něj a poté se posune, aby si mohla sednout vedle něj na okraj fontány.*Už pár let.. Osm? Možná víc. Poslední tři rok jsem dokonce hrál v kapele./Jenže to teď přestalo../Ty na něco hraješ? *Zeptá se se zájmem. Jelikož hudbu má velice rád, potěšilo by ho, kdyby tohle měli společné. *

Nechci tě tím zatěžovat. To je v pohodě. Nějak to zvládnu. *Ujistí ho a pokusí se na něj co nejuvěřitelněji usmát. Sice před ním poté spustí naprostou lavinu slov, ale svěřit se mu s něčím, co jí trápí a co se jí děje momentálně v životě, by nedokázala. Až moc by se bála, že toho nějak zneužije, i když by asi nebylo jak, ale jednoduše v ní je tenhle strach zakořeněný už pár let.* /Nějaký lepší seznámení si nechám pro svýho druhýho snoubence. Víc ode mě nikdo už chtít nemůže./ Klidně se můžeš vypovídat. I když pochopím, kdybys nechtěl. *Zopakuje mu prakticky to, co jí on řekl před malou chvílí a u toho se na něj mile pousměje. Působí na ní jako fajn člověk. Pak se posadí vedle něj na okraj fontány a aby řeč nestála, zeptá se ho na první věc, která jí napadne. A tou je konkrétně jeho hraní na kytaru.* V kapele? To muselo být úžasný. Určitě máš díky tomu skvělý zážitky. *Tohle mu docela dost závidí, protože ona nikdy neměla šanci něco takového zažít. Ať už nechat lidi obdivovat její sochy, nebo se přidat také do nějaké kapely a uplatnit to, že umí hrát na dva hudební nástroje. Její život byl předem předurčen k ukončení války.* Jo, hraju. Už odmalinka na bubny a posledních šest let i na piano. *Odpoví mu na otázku.*

*Přikývne a nechá to tedy být. Chápe, že jsou vlastně cizinci a ona se mu ani nemá proč svěřovat. Když ze sebe najednou vysype tak velkou lavinu slov, všechno to jeho mozek nestihne pobrat, na to prostě nemá.*Ne, nechci tě tím zatěžovat, zvládnu to.*Zopakuje to, co před chvilkou ona a musí se nad tím pobaveně usmát. Posune se, aby se mohla jeho snoubenka posadit na kraj fontány a jen tak tam nestála.*Jo, to mám. Bylo to fajn.*Usměje se. Mrzí ho, že to teď bude muset přestat. Ale doufá, že občas aspoň najde čas, aby mohl jít na nějakej koncert té kapely, jelikož ona se nerozpadla.*Občas bychom si mohli zahrát spolu.*Navrhne jí. Přece jen se mají vzít, takže by bylo fajn, kdyby se poznali o něco více. *

*Nabídne mu, stejně jako on jí před chvílí, že si ho klidně vyslechne a pousměje se, když slyší prakticky stejnou odpověď, jakou dala ona jemu. Nezatěžoval by jí tím. Klidně by si ho vyslechla a snažila se mu i nějak pomoci, ale chápe, že možná má stejně nebo minimálně podobné důvody, jako ona a to to, že jednoduše nerad mluví o svých problémech a pocitech s cizími lidmi. Nakonec se posadí vedle něj a zavede téma hovoru k hudbě, protože jak pochopila z jeho hraní, nejspíše jí bude mít rád. Nebo bude aspoň dosti nadaný.* Nějaký super zážitek, se kterým by ses se mnou podělil? *Nadzvedne zvědavě obočí, protože když už to sama nikdy nemohla a nebude moct zažít, aspoň si o tom chce poslechnout a na chvíli si to představit.* Jo, to by bylo fajn. *Přikývne, i když se hned v její hlavě hned rozbliká červené varovné světýlko, že je pro ní pořád neznámý a ona s ním plánuje strávit další chvíle. Ale stejně nepočítá s tím, že by to vyšlo. Palác je velký a pravděpodobnost, že na sebe ještě někdy narazí, než bude muset odjet, je malá. Navíc si nepřipadá nijak zvláštní, aby on měl důvod jí nějak vyhledat a snažit se s ní opravdu trávit dobrovolně čas.* Asi jsem se nepředstavila, promiň. Jsem Seraphina. Ale slyšim na zkráceninu Sera. *Představí se mu svým druhým jménem, které má radši, tak, jak to dělá u všech neznámých lidí a doufá, že se dozví zase na oplátku jeho jméno.*

*Taky odpoví, že ji nechce otravovat tím, že by se jí tu svěřil se vším, co ho teď momentálně trápí, protoze málo toho není. Poznal, že i ona na tom není nejlépe a i proto ji nechce něčím zatěžovat. Je rád, že jejich rozhovor svede směrem k hudbě. Po její otázce se zamýsli. *Těch zážitků je několik. Stěží se dá vybrat jen jeden. No ale asi bych zmínil náš první koncert. *Když si na to sám vzpomene, musí se pobaveně usmát. *Všichni jsme byli nervózní, což je asi normální. No a jak jsme šli na pódium, zakopl jsem o nějakej kabel a spadl, přičemž jsem sebou vzal ještě jednoho svého kamaráda, kterej spadl na mě.. Bylo to trochu divný.. *Uchechtne se. Nemá problém ai sám že sebe dělat srandu. I když zrovna v tu chvíli, co tam na sobě tak leželi, moc vtipný mu to nepřišlo. Když zjistí, že hraje na bubny a piano nabídne jí, že by si mohli někdy zahrát spolu a potěší ho, když souhlasí. Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí. *Nemáš ráda svoje jméno, Angel? Jo, vím kdo jsi. *Pousměje se. *Ty ale asi fakt nemáš tušení. Já jsem Cassius, těší mě, snoubenko.

*Zeptá se ho, jestli jí odvypráví nějaký svůj zážitek z koncertů, aby o tom mohla aspoň na chvíli poslouchat a představit si to, když už to sama nemůže zažít. Když pak slyší, co se mu povedlo na prvním koncertu, zasěmje se a potřese nad ním hlavou.* Kamarád ti asi poděkoval, co? *Zeptá se pobaveně.* Nestalo se vám něco? *Ptá se ho dál trochu se staženým obočím, protože člověk si během takových pádů může klidně způsobit nějaký úraz. Ale vzhledem k tomu, že nohu nejspíše má svou pravou, tak to vypadá, že je v pořádku. Pak jí dojde, že se mu ještě nepředstavila, takže to hned napraví a použije své druhé jméno. Poklesne jí brada, když slyší své první jméno a nechápavě se na něj dívá. Když slyší, jakým oslovením jí poté nazve a jakým jménem se představí, dojde jí, že v obličeji má podobné rysy jako Corey. Když jí to dojde, cukne sebou trochu směrem od něj, jako kdyby dostala ránu proudem a díky tomu ztratí rovnováhu a podaří se jí spadnout dovnitř fontány, kde naštěstí není žádná voda, takže si jen natluče zadek a hlavu.* Au, do háje. *Zanadává potichu a zamne si hlavu, kde jí nejspíše brzy vyraší boule a snaží se vyškrábat zpátky na své místo.* Ty..... Ty jsi fakt bratr Coreyho? *Sleduje pořád zmateně jeho tvář.*