Stará fontána

*Pozerá sa na chlapca.* Aha, ja som Hans Gurli Andersson. Stačí keď ma budeš volať Hans. A ty si kto? *Svoj titul mu neprezradí zamerne. Nepovažuje za nutné mu to povedať. Spýta sa aj jeho na meno s úsmevom.* /Malý a odvážny chlapec si prezerá palác. Koľko asi ma rokov.?* A koľko máš rokov? *Spýta sa znova s úsmevom.*

*Zeptá se ho na to, kdo vlastně je a prozradí mu, že si prohlíží palác. Jeho příjmení mu přijde povědomé, když se učil o ostatních zemích a tak, ale vůbec nad tím nepřemýšlí. Při jeho otázce nadzvedne obočí a nakloní hlavu na stranu, ale nic neříká. Rozhodnul se, že by se mohl snažit chovat mile.* Jsem Liam Deak. *Odpoví jednoduše a pak dodá.* Je mi deset let. *podrbe se levou rukou na krku a podívá se na něj.*

*Počúva chlapca keď mu povie svoje meno usmeje sa.* Rad ta spoznávam Liam. Ty si z Maďarska? *Jeho priezvisko mu totiž prezradilo to z kadiaľ je.* To znamená, že si o päť rokov starší ako môj najmladsi syn. Vola sa Isac. *Povie s úsmevom.* Máš tu už nejakých kamarátov?

*Odpoví mu na jeho otázku a prozradí mu, kolik mu je let. Když se ho král zeptá jestli je z Maďarska, tak jenom přikývne a následně se usměje.* Já tebe taky. *Dodá ze zdvořilosti a podívá se do fontány a sleduje vodu, které pomalu stéká dolu. Přijde mu to pěkné.* Isac? Tak ho snad někdy potkám. *Podívá se zpět na něj a zazubí se. Nad jeho další otázkou se musí zamyslet. On je vlastně první člověk, se kterým si tady tak nějak povídá.* Jasně, tebe. *Rozzáří se a odpoví mu s radostí.*

*Musel uznať, že je fajn baviť sa z takýmto krpcom. Naposledy sa tak bavil s Todiasom ale to bolo pred deviatimi rokmi. Takže riadne dávno. Isac bol ten typ syna, ktorý behal všade a nezaujímal sa o to čo mu otec rozpráva. Bolo to problémové dieťa no miloval ho.* Určite. Najskorej niekde v záhrade. *Zmurkne a povie mu kde môže nájsť Icasa.* Oh tak ďakujem, že som od teba dostal titul kamarát. *Zasmeje sa.*

*Řekne mu, že by se někdy docela rád potkal s jeho synem. Když on souhlasí, usměje.* Nikoho jiného jsem tady nepotkal. *Pokrčí rameny, ale stále se usmívá a myslí to vážně. Potom se vyhoupne na kraj fontány a sedne si čelem ven, aby viděl na svého nového kamaráda. Nakloní hlavu na stranu a protože se mu vůbec nelíbí to ticho, tak něco prostě navrhne.* Co rád děláš? *Zeptá se ho a podívá se na něj s nakloněnou hlavou na stranu.*

Však si tu len krátko za chvíľu tu určite spoznáš veľa ľudí. *Usmeje sa a sleduje ho ako si sada na kraj fontány.* Daj si pozor aby si nespadol. *Usmeje sa a stále ho sleduje.* Ja? Nemám veľa voľného času, ale keď už trávim ho s rodinou. Všetky svoje Koníčky som kvôli povinnostiam obmedzil.. A ty čo rad robíš? *Usmeje sa.*

*Pomalu se vyhoupne na okraj fontány a když ho král napomene, zamračí se.* Nespadnu. *Protočí očima a sedne si na fontánu. Protože se mu to ticho nelíbí, tak mu položí nějakou náhodnou otázku.* To musíš mít hodně povinností. *Řekne a zamyslí se nad tím, co by asi tak mohl dělat, ale potom mu taky odpoví.* Já rád hraju deskové hry! Buď s rodinou, nebo s obyvateli paláce. *Usměje se a podívá se na něj.* A taky sbírám plyšáky! *Vzpomene si na svoji sbírku, kterou má doma a potom dodá.* Nemáš třeba u sebe karty?

*Keď vidí ako sa zamraci nad jeho pripomienkov musí sa zasmiať.* Prepáč. *Povie a sleduje ho. Potom mu povie o svojich záľubach ktoré vlastne posledných devätnásť rokov života nestihol mat.* To je fajn, s deťmi sme hry hrávali takmer stále. Akú máš najradšej? *Usmeje sa a prszrie si ho.* Fiha, a môžem vedieť koľko ich máš? /Každý predsa musí vedieť koľko kusov ma vo svojej zbierke, alebo nie?/ Prepáč, ale nie. *Odpovie mu na otázku o kartách.*

*Vyhoupne se na fontánu a jeho připomínka mu zrovna radost neudělá, ale nad jeho omluvou se jenom usměje. I když ten úsměv vypadá všelijak. Poví mu o svých koníčcích a nad jeho další otázkou se zamyslí.* Ty, které vyhraju. Takže se to pořád mění. *Řekne rozhodně a naprosto vážně. Když se ho zeptá, kolik má plyšáků, tak to ví naprosto
přesně.* Teď jich je přesně 127 *Odpoví pyšně. Když byl ještě menší, tak se některé plyšové hračky vyházely, jinak by jich bylo ještě víc.*

Fiha tak to je poriadny počet. *Usmeje sa..* Počuj Deak ja už budem musieť ísť. Som rád, že som ťa spoznal. Niekedy ta zoznamim s Isacom, teda ak sa s ním nestretneš skôr sám.. *Usmeje sa a otočí sa.* Zbohom Deak. *Usmeje sa a oside do svojej komnaty..*

*Když se ho zeptá, kolik má plyšáků doma, tak mu odpoví s naprostou přesností. Potom jenom přikývne.* Taky jsem tě rád poznal. *Přikývne a řekne to samé ze slušnosti. Je tu teprve chvíli, a tak se snaží chovat ukázněně.*Jasně. Ahoj. *Přikývne a pozdraví ho. Seskočí z fontány dolů a pozoruje ho, když odchází. Potom ještě chvílí pozoruje stékající vodu dolů. Po chvilce se ale také otočí a zamíří zpět do své komnaty. Cestu si ještě několikrát prodlouží o pár chodeb.*

*Dalo by sa povedať, že odkedy je v Illey, jeho najobľúbenejšou aktivitou je skrývanie sa pred ľudmi a vyhľadávanie miest, na ktorých ho nikto nenájde. Vďaka jeho šťastiu to vždy ale skončí tak, že ho objavia a on musí viesť rozhovor s neznámymi ľudmi, na čo vôbec nemá náladu. Nikdy. Ideálne by pre neho bolo, ak by sa mohol odsťahovať na pustý ostrov, kde by si z kokosu vyrobil kamaráta a mal by pokoj od otravnej ľudskej spoločnosti. Ale namiesto toho musí trčať v Illey a tváriť sa, že je tu dokonca dobrovoľne. A akousi čerešničkou je to, že by mal dokonca zlepšovať vzťahy s inými krajinami. /Zašívanie sa v neznámych kútoch illejského paláca je určite dokonalý spôsob./ *Pomyslí si, keď vojde do nejakých záhrad, ktoré sú plné ružových kvetov. Jeho oči znudene prechádzajú z jedného okvetného lístku na druhý možno až s odporom. Vlastne sa tvári, ako by sa mu čo chvíľa mal spustiť alergický záchvat. Krátko si povzdychne nad iróniou tejto situácie, pretože on určite nie je ten typ, čo by sa nadchol z krásy kvetov. Oprie sa o svoju paličku a krivkajúc sa vydá ku kamennej lavičke, na ktorú sa s ťažkosťou zvalí, keďže sa ozve jeho stará známa - bolesť v kolene. Paličku si položí kúsok od seba, tak aby mu nespadla, keďže bez nej by ďaleko nedošiel. Bolesť v kolenu stále neprechádza. Človek by si myslel, že si po roku na niečo takéto zvykne, ale nie je to tak. Siahne do vrecka svojho saka a vytiahne odtiaľ tabletky proti bolesti. Hneď si do ruky nasype dve tabletky a prehltne ich, ako by to bol cukrík. Je na ne zvyknutý. Možno aj niečo viac. Po chvíľke začne hľadať aj krabičku cigariet, keďže brať prášky a fajčiť je skvelá kombinácia.*

*Není v Illei ani týden a už si tu konečně začíná připadat jinak, než jako ptáček v kleci. Dokonce poznala už dva celkem fajn lidi, které by ráda potkala i v budoucnu, kdyby na to přišlo. Teď se chce ale hlavně zavrtat někde venku. Tolik věcí, na které musí matce odpovědět se jí kupí na stole a ona chce od toho všeho utéct zase alespoň na chvíli. Proto nijak neřeší, zda má na sobě správný společenský outfit nebo ne a vyráží i s pouzdrem na zádech a sluchátky v uších někam do zahrad.* /Ať se klidně snaží jak chce, ale mám taky vlastní život a jsem dospělá, nemusím dělat vždy vše, co mi řekne./ *Rozčiluje se ve své hlavě a v uších jí hraje jedna ze starších skupin. Přesněji Dance with devil od Breaking Benjamin. Tu písničku má ráda. Avšak díky tomu všemu ani pořádně nevnímá své okolí a ani to, že se vlastně žene jako splašená. Proto jí pouzdro s baskytarou začne připadat těžké.* /No to mi ještě scházelo./ *Povzdychne si a začne hledat lavičku. V okolí vidí jen jednu, ale ta je k její smůle obsazená. Dnes by nejraději strávila den sama. I přes tyto pocity se však s diplomatickým úsměvem k lavičce a muži sedícím na ni vydá. Po cestě si ještě vyndá jedno sluchátko z uší, aby slyšela, co ten druhý bude povídat.* Dobrý den, máte tu ještě místo? *Zeptá se zdvořile a až teď si uvědomí, co má na sobě. Upnuté světlé džíny s dírami na kolenou, černé tričko a hnědý kardigan. Takto často chodí doma, takže jí ani nedošlo, že tady by v tom úplně chodit neměla s ohledem na etiketu. No a co více, kdyby se muž před ní podíval lehce nahoru, mohl by vidět i maličký kroužek v nose, který občas také navlékne.*

*Občas rozmýšľa nad tým, čo zlé urobil v minulom živote. Možno bol sériovým vrahom alebo nejakým diktátorom. Karma ho jednoducho nenávidí a na každom kroku na neho čaká nejaká nástraha, ktorá ho opäť zrazí na kolená, hoci sa to pokúša ustáť. A že sa to stáva sakra často. A Illea nie je výnimkou, keďže asi týždeň, dva, dozadu stratil posledný z pevných bodov v živote a jediný človek, ktorému už môže veriť je on sám. A podľa toho sa aj správa. Nevyhľadáva spoločnosť, hrá sa na pustovníka a keď s ním niekto chce nadviazať kontakt, jednoducho ho odpálkuje preč. To sú presne tie vlastnosti, ktoré by mal mať každý vládca, ktorý nesie zodpovednosť na pleciach za celú krajinu. Svojej obľúbenej aktivite sa venuje aj dnes. Zašije sa v nejakej neznámej časti paláca, dúfajúc, že tu neuvidí nikoho, kto by narušil chvíľku jeho pokoja. Naposledy, keď sa s niekým rozprával, tak ho dotyčná titula zombie a chodiacou depresiou, takže ak sa tu niekto ukáže, možno sa ho zľakne a zdrhne. S podobným naladením sa dostane až k lavičke, na ktorú si sadne a vystrie si nohy pre seba. Na moment jeho oči spočinú na jeho kolene. Pred rokom mal nehodu na motorke a zranil sa tak nešťastne, že jeho koleno sa nikdy neuzdravilo a stále trpí chronickými bolesťami. Po chvíľke si z vrecka vytiahne krabičku cigariet. Dlho nad tým neuvažuje a jednu si zapáli. Dym natiahne do pľúc, chvíľočku ho tam podrží a vyfúkne ho pred seba. Čo však nečaká je to, že sa z toho dymu ktosi vynorí. Trhne sebou a vo vnútri potlačí menší infarkt. A potom sa rozkašle, ako by sa dusil. Keď znova dokáže dýchať, zdvihne k neznámej pohľad hnedých očí. Keďže ho pozoruje, dôjde mu, že sa ho niečo pýtala. Pozrie sa na miesto vedľa seba a potom na ňu.* Pokiaľ sa nezjaví ďalší prízrak, ako Vy, tak potom áno. *Odvetí tichším, hlbokým hlasom a pohľad mu padne na jej puzdro od nejakého hudobného nástroja. Zúžia sa mu zreničky.* Neplánujete sem prísť s celou kapelou, však?

*Popravdě se jí uleví, že najde místo k sezení tak rychle, avšak k její smůle nemá ani tušení, jak sem vůbec došla. Hudba jí hrála v hlavě tak hlasitě a odnesla jí hluboko do jejích myšlenek, že jí okolní svět nezajímal. Teď však svými tmavě hnědýma očima sleduje muže pod sebou. Docela se lekne, když se najednou z ničeho nic zakucká.* Omlouvám se, nechtěla jsem vás tak vystrašit. Jste v pořádku? *Zeptá se ho a v jejích očích se na maličký moment opravdu zjeví starost. Kouř z cigaret jí ani trochu nevadí, její táta kouřil všemožné tabáky a podobné věci, takže jí kouř spíše přijde přitažlivý a cítí v něm vzpomínky. Když jí dovolí se posadit, udělá to a než dosedne, sundá si ze zad pouzdro a postaví ho před sebe. Koutkem oka zabloudí k muži a prohlédne si ho od hlavy až k patě, ale pouze letmo, aby to nevypadalo podezřele.* Kdybych si nějakou přivezla, tak by to možná i bylo možné, ale bohužel, žádnou kapelu nemám. A možná vás ani nebudu rušit, jelikož... *Ukáže na vyndané sluchátko a zadívá se mu do očí.* Si to zapojím do sluchátek a to snad slyšet nebudete. Mimochodem... Jak dlouho už kouříte? *Zeptá se přímo a bez náznaku zvědavosti. Celkem jí zajímá, jak a kdy se lidé rozhodnou, že cigarety jsou dobrý koníček a pomáhají od problémů.*

*Dnes si myslel, že sa mu konečne podarilo nájsť miesto, kde bude sám so svojimi myšlienky, ale tak to nebolo, pretože po chvíľke posedávania na lavičke, sa zrazu z dymu pred ním vynorí nejaké dievča. Najskôr si myslí, že je to len nejaká halucinácia a rovnako rýchlo, ako sa objavila, zas aj zmizne. Keď naňho však halucinácia prehovorí, uvedomí si, že nie len predstavou, ale skutočným človekom, ktorému by mal odpovedať a nemal by ju ignorovať. Najskôr však musí prekonať kašeľ a až potom prehovorí. Nad jej slovami krátko pokrúti hlavou, čím vlastne získava čas, dokým znova objaví spôsob, akým sa dýcha.* V pohode. Len som tu nikoho popravde nečakal. *Odvetí jej po pár sekundách trápneho ticha. Hovorí jej pravdu, keďže schválne sa pokúšal nájsť miesto, ktoré bude opustené. Po udalostiach v paláci a pri jeho šťastí na stretnutie úplných cudzincov sa nabudúce vydá na Severný pól. Keďže sa jeho dýchanie znova ustálilo, tak si znova potiahne z cigarety a sleduje neznámu pred sebou. Nejako si ani neuvedomuje, že by jej ten dym mohol vadiť. Zaujme ho v celku obal, čo jej visí na pleci. V duchu mu napadne, že sem chodieva skúšať nejaká kapela z paláca a on bude musieť nadviazať kontakt ešte s viac osobami. V tom prípade by sa asi zdvihol a s cigaretou by sa vydal inam. Jej odpoveď ho v celku upokojí. Až teraz si uvedomí, že sedel vystretý ako sviečka a v momente, ako mu potvrdila, že sa sem tiež v podstate prišla zašiť, jeho plecia mu uvoľnene spadnú.* Takže ste sa sem prišli skryť rovnako ako ja... *Zhodnotí nakoniec a jeho oči zaostria na slúchadlo v jej ruke.* Ak je toto super miesto na skúšanie, tak pôjdem preč. Predsa len sa všade nenájde dobrá akustika. *Poznamená. Keďže vyrastal v kráľovskej rodine, musel sa naučiť hrať na nejaký hudobný nástroj a niečo o hudbe vie. Nie nič extra, ale aspoň základy. Jej otázku nečaká. Cigeretu práve drží medzi končekmi prstov a pri jej otázke sa na ňu zadíva. Pokrčí ramenami na znak toho, že sám nevie.* Už je to pár rokov a rozhodne je to dlhšie, ako je to zákonom povolené. *Odvetí, keďže fajčiť ako pubertiak a odvtedy si na to zvykol. Dnes mu to ukľudňuje nervy a je to rýchlejšie riešenie ako alkohol. Vytiahne krabičku.* Chcete jednu? *Spýta sa jej a krabičku natrčí jej smerom.*

*Uleví se jí, že ho nijak nevyděsila, ale spíše jen překvapila. Jako malá hrozně ráda strašila bratra, když vyšel zpoza rohu, ale to už je dávno minulostí. Nakonec se vedle něj na lavičku konečně posadí a protáhne si záda, která má lehce ztuhlá jak od pouzdra, tak postele, na kterou si ještě pořádně nezvykla, i když má doma podobnou. Pouzdro si pak vezme do rukou a palci po něm přejíždí.* Tak nějak by se to dalo říct. I když... Byla vlastně náhoda, že jsem se sem dostala, jelikož jsem ani nevnímala, kam jdu a kudy jdu. *Pousměje se na něj. Opravdu jen občas se jí stane, že nedává pozor na cestu, ale to je jen když má hodně práce, nebo je naštvaná na množství povinností udělených její mámou.* /Večer jí musím dát vědět, jak to vlastně s tím vším vypadá, aby sem nevtrhla a nezačala to řešit sama./ *Tato myšlenka jí naprosto vyděsí. Kdyby se tu její máma objevila z ničeho nic a vzala věci do vlastních rukou, byl by to její konec.* Myslím, že na akustice tu úplně nezáleží, takže klidně můžete zůstat sedět. *Ujistí ho a rozepne trochu pouzdro, ze kterého vykoukne krk s pouze čtyřmi strunami. Když toto udělá, rozepne ho celé, pouzdro nechá spadnout na zem a basu si vezme do rukou tak, aby muži vedle sebe nepřekážela.* Páni... Takže už tak dlouho... Já nekouřím, ale mám ráda vůni toho kouře. Přináší vzpomínky. *Poví mu během ladění strun. Poté se sehne k pouzdru a vytáhne z něj malou krabičku, kterou zapojí na konec kytary a do krabičky zapojí i sluchátka. V tu chvíli si něco uvědomí. Z ničeho nic k muži natáhne pravačku.* Jinak, jsem Margarethe. *Poví prostě. Už si tu chvíli povídají, takže usoudila, že nebude potřeba tolik formálnosti. Navíc osoba vedle ní úplně nevypadá na to, že by si na takové věci potrpěl.*

*Nečakané zjavenie, ktoré sa vynorí z dymu, ho prekvapí a to až tak, že asi prekoná menší infarkt, keďže tu žiadnu spoločnosť nečakal. Nechá ju, nech sa zloží na lavičke vedľa neho a on sa zatiaľ venuje svojej cigarete, ktorá nezhasla ani po tom, ako prekonal menší záchvat kašľa. Zvedavo ju pozoruje. Asi hlavne kvôli tomu puzdru, čo jej visí na chrbte, pretože jemu by sa s tým teda cez celý zámok trepať nechcelo.* Prečo vlastne necvičíte u seba v komnate? *Spýta sa jej. Nepatrí medzi najzhovorčivejších ľudí a rovnako nie je ten typ, ktorý sa ľahko dá do reči s niekým, koho práve stretol. Vlastne je to totálny introvert - uzavretý do seba a málo zhovorčivý. Preto nemá ani veľa kamarátov. Vlastne žiadnych. Na jej slová nakoniec kývne, ale to aby od nej mohol zdrhnúť kvôli narúšaniu akustiky, bola zámienka, ako sa vypariť bez toho, aby k nej musel byť hnusný alebo neslušný. Keďže mu to nevýjde, tak si len v duchu povzdychne a pozrie sa niekam pred seba. Na jej slová len krátko prikývne namiesto odpovede. Potom sa ich "rozhovor" nejako stočí ku cigaretám a on jej jednu ponúkne.* Aha, tak to budete aspoň dlhšie zdravá. *Odvetí neutrálnym, možno trochu unaveným, tónom, ktorý naznačuje, že jemu je jehi zdravie úplne ukradnuté a vo fajčení plánuje pokračovať ďalej. Sleduje, ako si rozbaľuje svoj hudobný nástroj a medzitým si vytiahne ďalšiu cigaretu. Keď sa zrazu pred ním vynorí jej ruka, prechytí si cigaretu do druhej ruky a tou jej jej krátko potrasie.* Isaac. Teší ma, Margarethe. *Potom jej ruku pustí a pozrie sa niekam pred seba.* Vy nie ste odtiaľto, však? *Usudzuje to na základe jej prízvuku, ktorý je niečím iný.*

To je na delší vyprávění. Má komorná je lehce nesnesitelná a stejně jako má matka na mě moc naléhá. Ale mám jí opravdu ráda, je moc milá a je o pár let starší než já, takže si docela rozumíme. *Trochu více se rozmluví. Není zvyklá moc o sobě mluvit před cizími lidmi, ale občas to prostě potřebuje dostat ven a k tomu potřebuje zas někoho, kdo je raději potichu a raději poslouchá, co ten druhý říká. Jeho pokus o útěk neprokoukne a nabídne mu, aby tu s ní ještě nějakou chvíli zůstal. Je sice empatická a všímavá, ale pokud se soustředí na něco jiného, nevšimne si toho.* Hádám, že ano. Ale kdo ví. Pasivní kouření taky není nejzdravější věcí na světě. *Pokrčí nad tím rameny. Cigaret by se sama asi nedotkla, ale její kamarádi i táta kouřili a jí se ten kouř začal líbit. co si ale užívá jsou vodní dýmky, kde to není tolik nezdravé a hezky to voní.* Těší mě, Isaacu. *Pevněji mu stiskne ruku a pak jí opět stáhne k sobě a zadívá se na kytaru.* Nein. Ich komme aus Deutchland. *Poví svou mateřštinou a i kdyby jí nerozuměl, němčinu museli slyšet snad všichni.* Vy jste místní, nebo taky naplavenina? *Zavtipkuje lehce, aby ho náhodou neurazila.*

*Keďže ľudia okolo neho buď zvyknú umierať alebo ho zradiť, tak sa stiahol do obranného módu. Jednoducho sa z neho stal introvertná, uzavretá a asociálna osoba, ktorá od seba všetkých drží ďaleko, ako sa len dá. Dalo by sa povedať, že si okolo seba postavil nedobytný múr, za ktorým sa skrýva len on sám. A to je presne ten dôvod, pre ktorý zvyčajne s cudzími vôbec nenaväzuje rozhovor a urobí všetko preto, aby sa mu mohol vyhnúť. Keď sa ale taká možnosť nenájde, väčšinou prejde k plánu B. Ten spočíva v tom, že je k tej druhej osobe hnusný. Ona to väčšinou s ním veľmi rýchlo vzdá a dá mu pokoj. Po istých udalostiach na plese sa dnes cíti unavene a nemá na to, aby okolo seba začal páliť nepríjemné poznámky, ktoré by dievča z dymu odohnali. A preto ju namiesto toho počúva. Aspoň sa nemusí sústrediť na svoje problémy a na chvíľu nájde rozptýlenie aspoň takto.* Tak to chápem prečo ste odtiaľ ušli. *Poznamená a myslí to vážne, keďže on uteká prakticky pred všetkými. Nie len pred panovačnými komornými. Potom predsa len hľadá zámienku, ktorá by ho odtiaľto dostala, ale nepodarí sa mu to. Nejako ho to ale nenaštve. Len si vytiahne ďalšiu cigaretu a pokračuje v ich rozhovore o cigaretách.* Neviem ale, či máte také šťastie, že sa nonstop nachádzate v priestore fajčiarov, ako som ja. Určite budete v poriadku. *Odvetí jej a sám si z cigarety potiahne. Ozve sa jeho svedomie, ktoré mu vraví, aby tú cigaretu zahasil, ale on ten hlások neposlúchne, pretože ho momentálne tá cigareta upokojuje. Potom sa už z neznámeho divečaťa stane Margareth. Je zvláštne, že aj on, taká kvôpka nervov, si nájde v paláci nových známych. Po tom, ako mu odpovie po nemecky, sa na ňu v celku prekvapene pozrie. Samozrejme, keďže vyrastal v paláci, zopár jazykov okrem angličtiny pozná a jedným z nich je aj nemčina.* Ich habe nicht gedacht, dass du aus Deutschland kommst. Tipoval by som také Francúzsko. *Poznamená nakoniec. Radšej už v angličtine, pretože zas rozhovor v nemčine nechce. Nad jej otázkou kývne hlavou.* Naplavenina z Írska. /A doplavená do Illey aj napriek tomu, že sem  vôbec nechcel./ *Pomyslí si a rozhodne sa jej zas niečo spýtať, pretože o sebe rozprávať nechce.* Prečo ste sem vlastne išli? Zlepšovanie vzťahov? Cestujete? Alebo ste s niekým zasnúbená?

*Co se týče lidí, je jí jejich přítomnost a existence více méně ukradená, pokud si s nimi nějakým způsobem nesedne a to jen málo kdy. Zatím v Illei to vypadá tak na dva, možná tři lidi, co tu potkala, ale na víc by to netipovala. Ne každému je totiž její úsměv zakrývající všechny pocity příjemný. Ale u kluka sedícího vedle ní to zatím vypadá, že by to mohlo klapnout i v jeho případě. Mezitím, co si popotahuje z cigarety, ještě doladí kytaru a zkusí pár pohybů po pražci, které jsou slyšet naštěstí jen ve sluchátkách. Naskočí ji husí kůže. Tak moc miluje dunění basy, ty hluboké tóny, čirá eufonie, která u houslí není tak patrná.* Jak říkám, mám jí ráda, ale... Někdy je docela na nervy, jako každá žena. *Pousměje se na něj o něco více a natočí na něj hlavu.* Táta celkem dost... *Myšlenku nedořekne. Na tomto se s rodinou shodla snad jako na jediné věci. Otce ani příčinu jeho smrti nikdy nezmíní, jako by se ani nestala. A toto je schopná dodržet do konce svého nebohého života.* Oh, Frankreich. Super. Ale Francii popravdě nemám moc v lásce. To víš, ty všechny historické události a tak. Pořád to mezi námi visí ve vzduchu. *Pošeptá mu s nepatrným pobavením v hlase a trochu se k němu nakloní.* Ale proti Irsku nic nemáme. Náhodou je to krásná země plná úžasných historických památek a dobrého basketbalového týmu. *Zase se od něj odtáhne a její úsměv se změní. Už není tak politicky aranžovaný, ale je o něco upřímnější a hezčí.* Řekněme že královské povinnosti mé rodiny. Nebyl to můj nápad. Proč ale vlastně utíkáš na takové odlehlé místo? A vůbec. Co tě přivádí do tak vzdálené země? *Zeptá se ho hned na několik otázek a podá mu druhé sluchátko, které měla celou dobu volné.* Jestli chceš, něco ti zahraju, jen mi musíš říct co a zda to vůbec budu znát. Ale umím toho opravdu hodně, takže by to problém být neměl. *Neměla nikdy moc ráda, když jí poslouchal někdo cizí, ale z nějakého důvodu je u něj ochotná to překousnout a možná mu i nevědomky zlepšit náladu.*

*V Illey sa nachádza naozaj široká skupina ľudí, ktorá by s ním chcela tráviť čas. Napríklad jeho bývalá Charis, ktorú plánoval požiadať o ruku, a ona ho potom podviedla s iným. Alebo jeho snúbenica, ktorú by už radšej nikdy nestretol, keďže je presvedčený o tom, že jej zničí život. Pokojne by sa našiel ďalší tucet ľudí, ktorý by s ními radi trávili čas, ale on sa im oveľa radšej bude vyhýbať, dokým vôbec takú možnosť má. To dievča, ktoré sem za ním prišlo našťastie vôbec nepozná, a tým pádom od neho nemôže nič chcieť. Možno práve z toho dôvodu sa len tak nepostavil a neodkráčal preč. Navyše, tá si so sebou doniesla hudobný nástroj, takže dúfa, že viac pozornosti bude hudbe, ako jemu. Rozhovor s ňou mu zatiaľ neprekáža, keďže on ten rozhovor nemusí ťahať a ona rozpráva viac. A hlavne - neťahá z neho žiadne osobné informácie, pretože tie pripomínajú akúsi Pandorinu skrinku, ktorú stráži a nemieni ju otvárať, pretože by to neublížilo len jemu, ale ľuďom okolo neho.* Rozumiem. Ale aj napriek tomu ju máte rada a za inú by ste ju nevymenili. *Dokončí jej slová. On sa neusmieva. Teda... asi by sa muselo stať naozaj niečo výnimočné, aby sa mu kútiky úst zvnili v úsmeve. Dnešok bohužiaľ medzi také dni nepatrí. Potom ich téma na malý moment zabehne k fajčeniu a ona spomenie svojho otca. Všimne si, že asi niečo nie je v poriadku, takže sa jej na nič nepýta a tvári sa, ako by do tejto oblasti ani len nezabrdli. Oznámi jej, že by ju tipoval skôr na Francúzsku. Sám nevie prečo. Možno si myslel, že Nemci sú chladný národ posadnutý pivom a nečakal, že by niekto, ako ona, mohla byť ich princeznou. Túto svoju teóriu však nahlas radšej nepredostrie. Namiesto toho len prikývne.* Európa bola vždy niečo, ako kotol s pušným prachom čakajúci na vybuchnutie. A vy,  Nemci, Francúzi, Taliani a Španieli ste boli vždy v čele týchto nepokojov. Takže chápem. *Keď spomenie Írsko tak sa mu tvár o kúsok rozjasní.* Áno, pre turistov je Írsko skvelým miestom. Chcela by si sa tam niekedy pozrieť? *Spýta sa jej dúfajúc, že sa otázkam na telo ešte dlhšie vyhnú, ale zjavne sa mu to nepodarí, keďže hneď v ďalšej vete počuje salvu otázok. Odvráti od nej pohľad a v duchu na moment premýšľa, ako vyhýbavú odpoveď jej ponúkne. Má na ne talent.* Len som chcel byť chvíľu sám. To je všetko. A každý máme svoje povinnosti, ktoré si musíme plniť. Ja som tu kvôli nim. *Odvetí jej vyhýbavo, ale stále slušne a potom pohľad presunie na jej slúchadlo, neskôr k jej tvári.* Zahraj mi pokojne niečo, čo máš rada. Môj hudobný vkus je príšerne nudný. *Odvetí nakoniec a slúchadlo si nakoniec strčí do ucha.*

*Překvapivě jí jeho přítomnost přijde vítaná a příjemná. Nevyptává se jako mnozí na nějaké osobní věci, nedělá nic, co by jí bylo nepříjemného a může mu říct i nějakých pár věcí navíc, aniž by si toho pořádně všiml a řešil to. Alespoň takový z něj má dojem. A on to samé může očekávat od ní. Nerada se zbytečně vyptává, když na člověku vidí, jak jsou mu nějaké věci nepříjemné. Což je další věc, kterou jí překvapil. Všiml si totiž, že její komorná je jednou z jejích lepších kamarádek a že o otci úplně mluvit nechce, i když by jí to s největší pravděpodobností prospělo. Trochu si upraví kytaru na klíně a vyhrne si rukávy na kardigenu. * To s tím kotlem souhlasím, ale zbytek už ne. Ano, Francouzi a Španělé byli hodně agresivní, ale jediné, za co je Německo opravdu vinno je první světová válka. Jelikož za druhou může psychicky labilní Rakušan. A Rusové jsou taky pěkně agresivní národ. Zotročit si polovinu Evropy na skoro půl století... To není nic příjemného. A Italové... byli krysy co přebíhali z jedné strany na druhou, jak se jim to hodilo. Na jejich obranu... měli důvod být naštvaní. *Dostane ze sebe takový delší výklad historie. Vždy jí měla ráda a občas jí zveličovala a občas se při ní, jako právě například teď, zbytečně rozvášnila.* Asi ano. Chtěla bych navštívit všechna místa s těmi kamennými kříži a i několik měst... A třeba se i podívat do Severního Irska, tam kde byla postavena nepotopitelná loď. *Poví, jakmile se uklidní. Procházet se po historických místech. hradech, zámcích. Mít přitom na sobě dlouhé široké šaty jako z té doby je pro ní taková menší úchylka. Neví proč, ale klidně by raději žila v minulosti, než v této době plné technologii.* Takže jsme na tom vlastně podobně. A vy by jste chtěl do Německa na návštěvu? *Zeptá se ho a sleduje, jak si zandavá jedno ze sluchátek do ucha. Pak se na něj šibalsky usměje a podívá se na struny a pražce. První zahraje kousek The sound of Silence, kdy se její prsty pohybují nejen po krku, ale i u těla kytary, takže to vydává i mnohem jemnější tóny. Avšak v půlce skladby přejde na její více oblíbenou River Flows in You. Tam je zase zvláštní, že z těla přejíždí rukou na krk, takže má obě ruce na stejném místě. A nakonec přejde z této skladby na Guilty all the same od Linkin Park kde má ruce zase na těle a druhou na krku. Celkem hraje necelé tři minuty, i když se to Isaacovi nemusí zdát.* Tak co? Trefila jsem se do vkusu? *Podívá se na něj s přivřenýma očima a už ví jakou další skladbu by mu zahrála. Ale ta by byla pravděpodobně poslední.*

*Napriek tomu, že sa správa utiahnuto a jeho problémy naozaj patria len jemu, nedá sa o ňom tvrdiť, že by nebol empatickým alebo chápavým človekom. Práve naopak. Prešiel si už všeličím, takže vie ostatných pochopiť a vypočuť. Horšie je to už s tým, že nerád trávi čas v spoločnosti iných, a práve vďaka tomu jeho empatia, súcit sú nevyužité a zapadajú prachom. Ich rozhovor sa týka naozaj rôznych tém, ale vyhovuje mu, že ona je tou, ktorá viac rozpráva, a jemu stačí, ak jej odpovie pár vetami. Ak by totižto mal viesť monológ on, asi by mu to bolo proti srsti. A nejako zabrdnú až do svetovej histórie, o ktorej má samozrejme prehľad, ale určite ňou nie je tak fascinovaný ako ona.* /Psychicky labilný Rakúšan... je skvelé, že moja budúca pochádza práve odtiaľ./ *Sleduje ju, ale niečo sa mu na jej slovách nezdá, takže sa rozhodne namietnuť.* Tak ale síce Hitler odtiaľ pochádzal, on si všetko sám nevybudoval a boli to Nemci, ktorí sa k nemu pridávali. Ale zas sa to dalo pochopiť, keďže vaša situácia po prvej svetovej vojne nebola najslávnejšia, museli ste odovzdať časti svoje územia a zbytok Európy sa na vás díval cez prsty. A ešte aj inflácia a hospodárska kríza. *Krátko pokrčí ramenami.* Ako hovorím, vtedy asi bolo jednoduché uveriť a nasledovať báchorky psychicky labilného Rakúšana. *Zhodnotí a zbytok jej slov už nechá visieť vo vzduchu, pretože tento jeho prehovor bol naozaj niečo nezvyčajné a plne mu stačil. Keď povie, že by sa chcela prísť pozrieť do Írska a spomenie pár miest, tak krátko kývne hlavou.* Práve si spomenula tie z najzaujímavejších miest. *Zhodnotí, pretože je na nej vidieť, že má naozaj prehľad a jeho krajinu pozná aj napriek tomu, že ju ešte nenavštívila. Tak to aspoň pochopil z jej slov.* Ja nie som práve ten typ, čo túži po cestovaní a spoznávaní sveta. Keď sa vrátim do Írska, tak tam zostanem a odídem len vtedy, keď to bude potrebné. *Odvetí jej pravdivo. K cestovaniu získal skôr odpor. Kvôli jeho nohe, ktorá nefunguje tak, ako by mala a aj skúsenostiam, ktoré tam nabral. Vo Francúzsku mu jedna žena zlomila srdce, mal tam nehodu na motorke. A ktovie? Ak by sa vybral do Nemecka, pri jeho šťastí by sa lietadlo padlo niekde nad oceánom a už by ho nikto nikdy nevidel. Potom si už nasadí slúchadlo do ucha a výber piesne nechá na nej, pretože on v posledných rokoch veľa hudby nepočúva a ak áno, tak je to skôr klasika. Potom ale ticho počúva jej hudbu a sleduje ako jej prsty behajú po strunách. Poslednú pieseň spozná. Linkin Park. Ak by ich nepoznal, tak by asi po celý život musel žiť v nore.* Hráš krásne. Poslednú aj poznám. *Zhodnotí a v podstate ju pochváli, keďže sa mu to páčilo. Potom sa natiahne po paličke, ktorú ma položenú v blízskosti jeho lavičky.* Ja už pôjdem. Aj tak je pri hraní človeku asi lepšie samému. *Poznamená smerom k nej. O paličku sa rukou zaprie, s námahou sa zdvihne. Krátko sa ešte na Margarethe pozrie.* Maj sa pekne, Margarethe. *Poznamená. Prekvapivo ho stretnutie s ňou nejako extra nevyčerpalo a ani nedopadlo strašne, čo je pri jeho správaní tak trošku zázrak. Potom sa krívajúc vydá preč. Pravdepodobne už do svojej komnaty.*