Stará fontána

*Rozhodne se jí říct historku z jejich prvního koncertu, kde spolu s kamarádem spadl. Bylo to trapný a tehdy se z toho chtěl propadnout do země, ale teď se nad tím už jen usmívá. Je rád, že měl aspoň do svých dvaceti let normální život. Kdyby věděl celou dobu, kdo je jeho otec, takhle by to nebylo.*Jo, byl z toho fakt nadšenej.*Uchechtne se.*Ne nic se naštěstí nestalo. Když se mu dívka představí, zeptá se, jestli nemá ráda svoje první jméno. Ale taky ho napadne, že se tak představuje schválně, protože si myslí, že by mu pak mohlo dojít, kdo je. No, to on už ví. Uzná, že je nejspíše vhodný čas říct jí, kdo vlastně je. Trochu se bál, aby od ní neschytal facku a ona se neurazila s tím, že jí to měl říct, i když podle toho, jak se spolu bavili mu mělo být jasné, že ona není tenhle typ princezny. No nečekal, že to, jak ji osloví způsobí to, že ona spadne do fontány a bouchne se do hlavy.*Jsi v pořádku?*Zeptá se rychle, odloží kytaru a vleze za ní do fontány. Pomůže jí vstát a posadit se znovu na místo.*Nevlastní bratr a ano. O tomhle bych fakt nežertoval. *Podívá se, jak si mne místo na hlavě.*Nejspíše tam budeš mít bouli.. Chtělo by to ledový obklad. Mám ti ho přinést? *Sice nemá ponětí, kde se tu nachází kuchyně, ale chce jí nějak pomoct.*

*Poslechne si historku z jeho prvního koncertu a zasměje se, když si to představí. Zároveň jí napadne, že se mu přitom mohlo něco stát.* Tak aspoň že tak. *Když jí potom řekne jejím prvním jménem a zároveň jí osvětlí, kdo je on, dost jí tím šokuje. Tak, že od něj odskočí, jako kdyby na ní použil paralyzér a podaří se jí spadnout dovnitř fontány, kde se bouchne do hlavy.* Jo, jsem v pohodě. *Přikývne a nechá si od něj trochu pomoct zpátky na místo, kde předtím seděla. Teprve pak naváže v konverzaci na předchozí téma a zeptá se ho, jestli je opravdu bratr Coreyho.* Jsi mu trochu podobný. Ale jsi milejší. *Řekne nahlas své prozatimní poznatky o těchto dvou bratrech.* Ne, pro nic nechoď. Budu v pohodě. Nic to není. *Zavrtí hlavou a trochu se na něj pousměje.* Promiň, nevěděla jsem, jak vypadáš. Je to teprve chvilka, co jsem zjistila, že mám nového snoubence a sotva jsem si zatím zapamatovala tvoje jméno. *Omluví se za to, že ho nepoznala hned.*

*Když se mu Angel představí, ale jak pozná druhým jménem, následně jí sám řekne, kdo je vlastně on, čímž nechtěně zapříčiní to, že Angel spadne a bouchne se do hlavy. Rychle odloží kytaru na stranu a skočí do fontány za ní, aby jí pomohl si zase sednout. Uchechtne se.*Díky.. O svým nevlastním bratrovi jsem slyšel ne moc hezkých věcí.. Hádám, že jste neměli dobrý vztah?*Usuzuje to podle toho, jak to řekla. Že je milejší. Nabídne jí, že může skočit pro led, ale když to odmítne, přikývne.*Dobře, stejně nevím jestli bych trefil do kuchyně.. Je to tu jak bludiště. /Ani nemám tucha, jak se dostanu zpět do své komnaty.*To je v pohodě. *Mávne nad tím rukou. Nevadí mu to. Naopak je vlastně rád, že ji mohl poznat takhle.*Musím říct, že se mi zdáš docela fajn. Bál jsem se, abych nebyl zasnoubený s nějakou fiflenou, ale to ty nejsi.*Usměje se na ni.*

*Nechá si od něj pomoct zpátky do sedu na místo, kde seděla předtím a ještě si trochu promne bolavé místo na hlavě, které jí pomalu ale jistě začíná vystupovat díky tvořící se bouli. Pak mu upřímně řekne, že je svému bratrovi trochu podobný, ale na rozdíl od něj je daleko milejší.* Tak nějak. *Odpoví váhavě.* Naše seznámení proběhlo dost bouřlivě a skončilo hlínou v mym obličeji, ale na druhou stranu já taky nebyla nijak extra milá. Když jsem ho viděla naposledy byl hrozně opilej a to jsme spolu mluvili asi nejklidněji. Ale on si to určitě ani nepamatoval, usnul tam mezi kytkama. *Nad tím trochu pobaveně nadzvedne koutky rtů a pokrčí rameny.* To nejspíš jo. Ale já se tu vyznám i poslepu, takže kdyby ses někde ztratil nebo tak, tak mi klidně napiš. *Nabídne mu s úsměvem. Jestli je pravda, že doteď žil naprosto normálním životem, tak pro něj všechno tohle musí být naprosto šílené a bude trvat, než se tu zorientuje.* Jsem ráda, že na tebe takhle působím. Už jsem se setkala s dost princeznama, u kterých jsem byla ráda, že jsem pak mohla utéct zpátky k sobě do komnaty nebo ateliéru. *Uchechtne se.* Tohle je pro tebe asi všechno dost šílený, co? *Zeptá se ho.* Jestli je něco, s čím bych ti mohla pomoct, aby to pro tebe bylo snazší, stačí říct. *Nabídne mu.*

No to jsem rád. Ne že bych teda byl rád za to, že na tebe byl hnusnej, to ne. Jen.. Jsem rád, že jsem vám nepokazil vztah a nebyli jste do sebe zamilovaní, to by bylo dost blbý.*Trochu se do toho zamotá a vjede si rukou do vlasů, čímž způsobí to, že mu ještě více trčí do všech stran.*Mezi kytkama?*Uchechtne se a potřese nad tím hlavou.*Na seznamování se svými snoubenci ale nemáš moc štěstí. Jeden ti hodí do obličeje hlínu, kvůli druhýmu si tu ještě způsobíš otřes mozku. *Nabídne jí, že skočí do kuchyně pro obklad na její hlavu, ale když řekne, že to není potřeba přizná, že ani neví, jak by se do kuchyně dostal.*To ti asi budu psát dvacet čtyři hodin denně. *Uchechtne se.*Ale hodili by se nějaký mapky. Že by u vchodu byl stojánek, kde by si ji každý mohl vzít. To by bylo praktický. /Asi zavedu pak v paláci Polsku../*Ta, se taky bude muset naučit orientovat. Přizná jí, že je rád, protože na něj nepůsobí jako nějaká fiflena. Naopak je docela sympatická.*Ateliéru? Maluješ? *Zeptá se se zájmem.*Ani nevíš jak. Připadám si jako ztracený štěně. *Pousměje se na ni.*Díky, ale nějak to zvládnu, musím si na to všechno zvyknout. Jestli bych tě ale mohl o něco poprosit, chovej se ke mě i nadále normálně.. Teď my všichni vykají, uklání se. Je to divný, zvlášť když jsou v mým věku a nechtějí s tím přestat, i když je o to požádám. Připadám si fakt divně. Abych byl upřímnej, trochu jak mezi mimozemšťanama.*Uchechtne se.*

To bylo, ale s tím si opravdu nemusíš dělat starosti, protože k nějakým citům jsme měli opravdu hodně daleko. *Pokrčí lehce rameny.* Jo, převážil se z lavičky a spadnul do záhonu. Radši jsem ani nezjišťovala reakci zahradníků. *Usměje se pobaveně a po jeho dalších slovech se uchechtne a potřese hlavou.* Jsem v pohodě. Už to ani nebolí. Tohle se zařadí mezi tu dobrou část mých seznamovacích zážitků. Ne že by jich teda bylo nějak hodně, ale pořád dnešek patří do té lepší půlky. *Ujistí ho s úsměvem a pak mu nabídne, že jí klidně může napsat, kdyby se ztratil a potřeboval pomoct.* Mě by to nevadilo. Vážně můžeš klidně napsat. *Usměje se na něj.* Nejsi první a asi ani poslední, kdo to navrhuje. A já budu určitě říkat něco podobného v Polsku. *Zasměje se.* Ne, v tom jsem hrozná. Věnuju se sochařství. Moje máma byla sochařka, než se přihlásila do Selekce a vzala si tátu a naučila mě to. *Odpoví mu a pak se zajímá o to, jak se cítí ohledně svého nového postavení. Musí to být určitě dost šílené.* Určitě to bude časem lepší a zvykneš si. *Ujistí ho, protože popravdě mu asi ani nic jiného nezbývá.* Neboj, budu se k tobě dál chovat normálně, když ty ke mě taky. Občas mi to všechno vykání a úklony taky lezou krkem. *Přitaká.* Ale nabídka pomoci pořád trvá. Neboj se kdykoliv říct nebo napsat.

*Přikývne.*Dobře.*Je fakt rád, že jim nezničil vztah. Musí se uchechtnout nad tím, jak jeho nevlastní bratr skončil mezi kytkami.*Takže sklon k takovým blbostem máme asi v rodině.*Odhadne, vzhledem k tomu, jak jí už říkal, že probíhalo jejich první vystoupení.*Jako fakt? Tohle patří do té lepší poloviny? Takže při jiným seznamování hořelo nebo co? *Nechápe, jak tohle může být v lepší polovině, když spadla do fontány, kde není voda a má teď kvůli tomu bouli na hlavě.*Dobře, když budu fakt ztracený napíšu.*Přikývne. Jelikož jí al nechce pořád otravovat, když bude v okolí někdo jiný, zeptá se jeho. Je rád, že mu chce pomoct, ale nechce ji prostě moc otravovat. *No, rád bych ti nabídl, že v paláci v Polsku ti orientovat se budu pomáhat zase já, ale jelikož jsme tam v paláci byl poprvý včera.. *Potřese hlavou.*No, budeme bloudit aspoň spolu.*Zazubí se na ni.*Páni. Ukážeš mi někdy nějakou sochu, kterou jsi udělala? *Rád by něco viděl. *Selekci má teď i tvůj bratr, že? *Něco si zjišťoval. Ví, že jde o soutěž, kde do paláce přijedou dívky, ze kterých si pak princ vybírá svou manželku. To mu přijde docela ujetý. *Jo, časem snad jo. Jak se zdá, nemám nic jinýho na výběr. Jsem rád, že mám aspoň tak milou snoubenku, jako jsi ty. *Usměje se na ni. Zdá se mu vážně fajn a doufá, že aspoň budou přátelé, když už spolu mají strávit zbytek života.*Neboj budu. A když budu něco potřebovat napíšu. Ale to i ty. Kdyby ses mi třeba přece jen chtěla svěřit s tím co tě trápí.

Nejste jediný. U nás v rodině je to podobný. Brácha jednou přišel do místnosti oknem, ve kterým zůstal viset jak nějakej hadr. *Pokrčí se smíchem rameny.* Ne, to zase úplně ne. Ale prostě to hodnotím jako dobrý seznámení. *Odpoví nakonec, protože se jí nechce nijak vyprávět o tom, co se jí stalo před pár lety, když si myslela, že našla skvělé kamarády.* Dobře. *Přikývne a doufá, že jí opravdu napíše a nebude tady bloudit ztracený nějak extra dlouho.* Nakreslíme si nějakou společnou mapu. *Pokýve pobaveně hlavou.* Nejsou nic extra, nejsem tak dobrá jako máma. Každopádně... Mam ateliér kousek odsud ve starý části paláce, tak jestli chceš... *Ukáže směrem za sebe, kudy je její ateliér a nechá větu vyznít do prázdna, aby se mohl rozhodnout, jestli se tam půjdou podívat, nebo ne.* Ano, má. Ale zatím je to akorát tak tvrdohlavá palice, která se odmítá zamilovat. *Pokrčí jedním ramenem. Ale věří, že se Jace zamiluje a ona pak bude s pocitem zadostiučinění stát na jeho svatbě a usmívat se na Eadlyn, která bude určitě stejně nadšená jako ona.* Jsem ráda, že to tak vidíš. Zvládneš to, neboj. *Usměje se na něj povzbudivě.* Děkuju. Ale... je to složitý a nechci tě tím otravovat. Sám toho máš teď tolik, tolik je toho pro tebe novýho a tak.. Nepotřebuješ ještě problémy někoho dalšího.

*Zasměje se.*Oknem? Hele, když bys mě náhodou někdy chtěla navštívit můžeš přijít normálně dvěřma, jo? Jen abys věděla. Nechci, aby ses přizabila lezením do okna. *Trochu ji popíchne. To totiž dělá rád, popichuje ostatní.*Dobře.*Uchechtne se. Zajímalo by ho, jak probíhali jiné její seznámení, když tohle je v lepší polovině. Ujistí ji, že když bude bloudit napíše jí, ale ví, že prvně se pokusí zeptat někoho jiného a ji bude brát až jak poslední možno, protože jinak by jí vážně musel psát několikrát denně a nechce ji moc obtěžovat.*To zní jako dobrý nápad. *Vážně by v paláci podle něj měli být dostupné mapy, protože někdo, kdo je tu poprvé může být dost zmatený. Je to takové okázalé bludiště.*Něco mi říkáš, že se jen podceňuješ. *Přikývne.*Rád se tam stavím ještě dneska.* Vyleze zase z fontány, ve které vlastně až do teď byl.*Takže pokud chápu dobře, je tu stará a novější část paláce, že? *Nikdy tu nebyl, takže se ujišťuje. Uchechtne se.*Třeba jen potřebuje více času. Znáš to, nám chlapům trvá déle, než nám něco dojde. Proto máme takový štěstí, že ženy jsou trpělivá stvoření. /Jinak by bylo lidstvo v háji./Díky Angel. *Usměje se na ni. *Neotravovala bys mě tím. Sama mi nabízíš pomoc, i když toho očividně máš dost. A já tě klidně vyslechnu, když bys chtěla. Stačí napsat, kdykoliv.*

Dobře, neboj. Hrát si na spidermana nepotřebuju. *Ujistí ho pobaveně, protože opravdu nepotřebuje lézt po zdech paláce a objevovat se u někoho v komnatě pomocí okna. Trochu se bojí toho, jak to bude vypadat v Polsku a jak zvládne tý zemi vládnout, ale trošku jí uklidňuje, že nebude jediná, pro koho to bude něco nového, ale že to budou s Cassiusem objevovat všechno společně. A jestli si budou rozumět tak, jako doteď, mohlo by je to třeba ještě více sblížit. Trošku začíná doufat, že by jim to mohlo fungovat a třeba by mohla být aspoň trochu po zbytek života šťastná.* Nepodceňuju. Konstatuji fakt. Nikdy jsem nebyla tak dobrá, jako moje máma a asi ani nikdy nebudu. *Pokrčí rameny.* Ano, přesně tak. Ta stará část paláce tu stojí už asi pět set let. Jenže jednoduše se nějakou dobu neopravoval, protože nebyly peníze a když byly, nemělo smysl renovovat kompletně tuhle část, tak přistavili druhou, která se od té doby používá. Jsou v ní komnaty, všechny salony a tak. Tady se udělalo jen pár oprav, aby to nespadlo a je to spíš takové rekreační místo, kam se lidé chodí spíše zašívat. Ani strážci se tady moc nevyskytují. *Rozpovídá se trochu. Tuhle část paláce naprosto miluje, proto si tu nechala zařídit ateliér, aby zde mohla být častěji.* Jo, to asi máte. *Zazubí se na něj a uchechtne se.* Není za co. Každopádně já bych ti byla vděčná, kdybys mi říkal aspoň Ang. Měl jsi pravdu. Svoje první jméno opravdu nemám moc v lásce. *Pousměje se.* Děkuju, jsi hodný.

I když by takový příhod byl možná vtipný..* Uchechtne se, když si ji představí, jak se snaží dostat do pokoje oknem. Když řekne, že není dobrá v sochařství jako její máma, nevěří jí. Podle něj se jen podceňuje. *Posoudím, až sám uvidím tvoje sochy. Ale měla by sis více věřit. Určitě jsi dobrá.*Tak nějak tuší, ať už by se o tom dohadovali jakkoliv dlouho, ona si bude myslet svoje. No i on to svoje. Ona dva jsou očividně dost tvrdohlaví. Vezme ještě kytaru, protože ji tu nechce nechat a nechá se jí vést do jejího ateliéru, který nemá být daleko. Přitom pozorně poslouchá její vyprávění o starší části palác, kterou právě teď vlastně procházejí.*Je to tu fakt hezký. Dobrá, jak jsi říkala zašívárna. Chodíš sem často? /Zajímalo by mě, jestli je něco takovýho i v paláci v Polsku./*Když slyší, že její bratr je tvrdohlavec, který se nechce zamilovat konstatuje, že mužům prostě déle trvá, než si něco uvědomí, klidně právě i city k nějaké dívce a mají štěstí, že ženy jsou tak trpělivé stvoření.*Určitě. *Uchechtne se.*Kdybys měla na vybranou.. Chtěla bys domluvený sňatek nebo raději Selekci? *Docela ho zajímá její odpověď. On v tom má jasno. Raději tohle, protože představa, že by musel randit před celou zemí, ještě teď, když se dozvěděl, že bude králem někdy předevčírem je děsivá. Ale na druhou stranu.. Takhle by měl zase nějakou možnost volby dívky, se kterou zůstane po celý život. Obojí má asi svoje pro i proti. *Proč ne? Vždyť je hezký a docela na tebe sedí.*Zatím mu připadá jako takový andílek. Nedala mu důvod myslet si opak.*Ale dobře, Ang.*Pak se na ni zazubí.*Aspoň vím, čím tě budu moci provokovat. *Hádá, že na to postačí jí říkat jejím celým prvním jménem.*

Nepolezu za tebou nikam oknem. *Zavrtí hlavou. Není na tom zas tak zle jako její sourozenci. Nebo si to aspoň dost dobře namlouvá.* To máš možná pravdu. Ale není to tak jednoduché, jak se to řekne. *Pokrčí rameny. Nikdy nebyla nijak šíleně tvrdohlavá. Radši uzná, že má pravdu ten druhý, aby se nemusela dohadovat. Nesnáší hádky a vždycky jí mrzí, když se s někým pohádá. Pak se zvedne z fontány a vydá se směrem k ateliéru. Během toho mu vypráví o téhle části paláce a o tom, jak se vlastně palác dostal k tomu, že má tyhle dvě části.* Jo, docela jo. Miluju to tady. *Přikývne s úsměvem a pohledem přejede klenbu nad nimi. Nad jeho otázkou se potom musí na chvilku zamyslet, takže je chvíli zticha.* Kdyby se mě na to zeptal Corey, řekla bych okamžitě, že bych chtěla Selekci. Prostě aspoň částečnou svobodnou volbu. Hrozně jsem to bráchovi záviděla. Ale teď... ty jsi fajn. A je možný, že bych v Selekci nenašla nikoho, s kým bych měla naději na to, že spolu budeme aspoň vycházet. Takže teď jsem docela spokojená. *Odpoví mu s úsměvem.* Přesně kvůli tomu. Jako kdyby to jméno mělo předurčovat, jaká jsem. Rodiče si nejspíš potřebovali něco kompenzovat. *Poznamená pobaveně a když slyší o tom provokování ušklíbne se a vyplázne na něj jazyk.* Milé. *Uchechtne se nakonec a pak otevře dveře do svého ateliéru, ve kterém se nachází spousta jejích dokončených i rozpracovaných soch.* A jsme tady.

*Zatváří se naoko smutně a našpulí rty. Byla by to vtipná podívaná.*Jo, to není..*Uzná. Sám to ví z vlastní zkušenosti. Lidi mu říkají, že hraje dobře, ale on si pořád myslí, že by mohl být lepší a není to nic moc. A teď to má stejně i s kralováním. Pochybuje, že bude dobrým králem a představa, že na něm bude záviset tolik lidských životů je děsivá. Ale Angel se mu zdá vážně fajn, takže doufá, že to spolu nějak zvládnou a Polsko na konci jejich vlády bude ještě stát. Vyleze s fontány a spolu s ní zamíří do jejího ateliéru, který by tu nedaleko měl být. Přitom pozorně polosuchá její vyprávění o téhle starší části paláce a doufá, že by něco podobného mohlo být i v Polském paláci. Neví, ještě to nestihl pořádně prozkoumat, protože dlouho tam nepobyl. Jen pár hodin a to vlastně mluvil jen s otcem, který ho se vším seznámil, co a jak teď bude. Pak hned nasedl na letadlo a teď je tady.*Nedivím se ti. *Pousměje se.*Taky to tak vidím.. Bylo by fajn mít nějakou volbu, ale na jednu stranu je divný randit takhle před celým národem a nemáš jistotu, že by tma byla tak fajn holka, jak jsi ty. Takže, neměnil bych. *Je rád, že spolu oni dva vycházejí a proto by neriskoval kvůli nějaké soutěži.*Na mě teda jako andílek docela působíš. Jsi milá, hezká, jakej anděl je, takže to na tebe sedí. *Řekne, že aspoň ví, čím ji provokovat. Říkáním ji celým jménem. Musí se zasmát nad jejím dětinským gestem - vypláznutím jazyku.*Tohle dělá slušná princezna? *Zase ji popíchne. Vejde do ateliéru, po kterém se začne zvědavě rozhlížet. Kytaru si odloží u dveří, nepotřebuje nosit u sebe pořád. Prochází mezi sochami, zaujme ho jedna která je více vzadu.*Hmm.. Hezká práce.*Ukáže na ni a uchechtne se. Je na ni nahej chlápek. *Už jako takovej nadílek nepůsobíš.

*Musí se chvilku zamyslet nad odpovědí na jeho otázku. Ze začátku by dala cokoliv za to, aby mohla mít Selekci stejně, jako Jace a hrozně mu záviděla. Nechápala, co on na tom vidí špatného, protože má aspoň nějakou volbu, kdežto ona neměla žádnou. Ale teď, když se seznámila s Cassiusem jí svitla naděje na to, že i přes zasnoubení by mohla být šťastná. Přijde si trochu provinile, když z toho má radost, protože ví, že je to na úkor toho, co se stalo Coreymu. Že prakticky zemřel, i když stále ještě dýchá. Teď ale podobné myšlenky zaplaší, protože nechce věčně myslet jenom na špatné věci a nakonec ze sebe dostane odpověď, která její pocity vystihuje snad nejvíce. Když slyší, že on to vidí podobně, usměje se na něj.* A kdyby sis mohl vybrat, aby byl králem někdo, koho by si třeba zvolil lid s tím, že ty bys žil dál svůj život, aniž bys měl ponětí o tom, že jsi princ a nebo se toho sám ujmout, jako jsi to udělal teď..co by sis vybral? *Zeptá se ho a pak se dostanou k tomu, že nesnáší, když jí někdo říká celým prvním jménem.* Je hezký to takhle slyšet. *Poznamená s úsměvem a růžovými tvářemi a pak na něm v dětinském gestu vyplázne jazyk.* Nedělá. Ale já nejsem jenom obyčejná slušná princezna, takže je mi to jedno. *Zazubí se na něj se zadostiučiněním a pak otevře dveře do ateliéru a sama přejede sochy pohledem. Když vidí, kam Cassius míří, trochu se zhrozí a znovu zčervená, protože si všimne přesně té sochy, kterou schválně umístila co nejvíce dozadu, aby jí vidělo co nejméně lidí.* Říkala jsem, že nejsem andílek. *Poznamená pobaveně a pokrčí rameny.* Snažila jsem se napodobit sochařství ve starém Řecku. Nijak extra se mi to nepovedlo, proto je tady vzadu. Nahota holt k sochařství patřila a vždycky patřit bude. Je to způsob sochařů, jak zachytit pravou lidskou podstatu a pokus vytvořit dokonalost, s jakou se normální člověk nenarodí. Aspoň teda když mluvíme o vzhledu. *Vysvětlí s pohledem upřeným na kus opracovaného kamene.*

*Neměnil by. I když si snoubenku sám nemohl vybrat, Angel je mu sympatická, takže doufá, že by jim to mohlo fungovat. Navíc mít Selekci by nechtěl. Vybírat si takhle manželku se mu zdá zvláštní. I když domluvený sňatky v tomhle století taky.. Raději nad tím potřese hlavou a už o tom více nepřemýšlí. Stejně nemá na výběr. Byla to otázku jen, co by kdyby.*Upřímně.. nevím. *Zamyslí se nad její otázkou.*Na kralování jsem se nepřipravoval, nevím jak to všechno chodí a tak.. A přiznávám se, že mám docela strach. Koruna mi sedne na hlavu a celý Polsko vybouchne. *Uchechtne se.*/To snad nejde, že ne?/Celej život jsem to byl jen já a máma. Neměl jsem tátu.. Teda měl, ale nevěděl jsem, kdo to je. Máma o tom ani nechtěla mluvit. /Nebo spíše nemohla./Takže jsem si připadal tak nějak neúplný. Nevěděl jsem, kdo přesně jsem a tak. Teď to vím a tahle otázka mě už tolik nemusí užírat. Ale na tu druhou stranu králem se mi být nechce. A kdyby si zvolili lidé někoho, koho by chtěli, nejspíše by byl lepší jak já a oni by s tím byli spokojeni.. Fakt nevím. Chtěl bych vědět, kdo jsem, kdo je můj otec, ale bez toho, abych se musel jednou stát králem a lidé si zvolili někoho lepšího, jak jsem já. *Ani neví, jestli to, co řekl dávalo smysl, je to dost zamotané. Stejně jak v jeho hlavě. Usměje se.*A roztomilá, když se červenáš.*Dodá ještě k tomu, jak se k ní hodí její jméno. Vážně jí připomíná andílka.* Takže andílek s ďáblem v těle, to se mi líbí. *Zazubí se na ni. To vypláznutí jazyka na něj ho pobavilo. Začne se dívat po sochách a zaujme ho jedna, která je více vzadu.*Povedlo se ti to. Máš fakt talent. *Uzná.*Kdybys nebyla princezna, chtěla by ses tím živit? Sochařstvím?

*Sama mu položí otázku, co by si vybral, kdyby mohl moci a zvědavě poslouchá jeho odpověď. Nepřerušuje ho, protože to chce slyšet celý a doufá, že by ho tak mohla třeba trochu více poznat i z jiné stránky, když mluví teď chvilku o něco více otevřeněji než před chvílí.* Jo, to chápu. Ale už jenom to, že ti to není jedno, nesnažíš se to celé nějak sabotovat nebo tak o tobě vypovídá, že to v sobě máš. A že to zvládneš. Ty jsi vyrůstal v Polsku. Víš, jak to tam chodí a na rozdíl od ostatních panovníků jsi vyrůstal mezi normálními obyvateli a ne v paláci. Máš díky tomu daleko větší rozhled o tom, co je potřeba změnit a jak se doopravdy lidi mají. A já zase vyrostla v tomhle světě a vidím do těch vnitřních věcech, které jsou k řízení země potřeba. Sice jsem se to učila tady v Illey, ale snad nebude tak těžké ty vědomosti nějak aplikovat v Polsku. Když se spojíme a budeme se snažit, tak to dopadne dobře. Třeba jsi pro Polsko tou nejlepší volbou, jakou mohli mít. Do voleb často chodí lidé, kterým jde jenom o moc a bohatství. A na tobě jde vidět, že ti jde o lidi okolo tobě. *Pokrčí rameny a povzbudivě se na něj usměje. Doufá, že to dávalo aspoň trochu smysl a podařilo se jí ho povzbudit aspoň trošku.* Nejsem roztomilá. *Zamračí se nespokojeně, když to slyší a doufá, že červeň její tváře rychle opustí. Nesnáší tyhle chvíle, kdy se červená. Přijde si pak jako kdyby do ní lidé rovnou viděli, což dost často nechce. Radši své emoce schovává, protože si tak přijde více v bezpečí a mít na obličeji takovýhle projektor myšlenek a emocí jí přijde jako osobní očistec.* Děkuju. *Usměje se na něj, když jí pochválí tu sochu, u které se pozastavil a po jeho otázce zavrtí hlavou.* Ne, nejspíš ne. Je hrozně těžké uživit se jako umělec. Asi by to pro mě byl vždycky koníček, kterým bych si maximálně přivydělávala, ale nejspíš bych skončila v nějaké nudné obyčejné práci podle toho, v jaké bych byla kastě.

*Nad její otázkou se pořádně zamyslí a pokusí se na ni odpovědět aby tomu měla možnost ještě jakž takž porozumět. Bojí se být králem, protože si myslí, že bude akorát zklamání a Polsko pod jeho vládou půjde do záhuby. Ale na druhou stranu, celý život ho trápilo to, že neví, kdo je jeho otec a měl pocit, že on sám neví, kdo z poloviny je. Teď to zase ví. Taky by záleželo na tom, koho by si lidé zvolili. Jestli někoho schopnějšího k vládnutí, jak je on, což bude dost lidí, bylo by to pro Polsko lepší. Poslouchá Angel a usměje se na ni.*Děkuju. A asi máš pravdu.. To, že jsem vyrůstal dvacet let mezi normálními obyvateli se dá vlastně obrátit k tomu dobrýmu. /Něco na tom fakt je./Spolu to nějak zvládneme. *Přitaká ještě a usměje se na ni. Je rád, že je jeho snoubenka právě ona. *I ty budeš určitě dobrá královna, tím jsem si jistý. *Už jen kvůli tomu, jak teď mluví.*Ale jo jsi. Připadáš mi jako rajčátko.*Podle toho, jak se usměje jí může dojít, že má od něj novou přezdívku, kterou jí bude škádlit tak často, jak to jen půjde. V jejím ateliéru se pozastaví u jedné sochy, kterou jasně chtěla schovat. Došlo mu, proč asi bude takhle vzadu. No, kdyby udělal on sám něco podobného, asi by to taky nenechal hned všem na očích.*Je to těžké, ale ty bys to podle mě zvládla.*Má vážně talent, jde to vidět. I když si ona myslí opak.*Jo vlastně.. Illea je takhle nějak trochu zvláštně rozdělená.. Jak to vlastně funguje? Ty kasty? *Snažil se něco zjistit, ale za tu krátkou dobu nemohl zjistit všechno.*

*Snaží se ho nějak podpořit a povzbudit, aby o sobě tolik nepochyboval a celé to viděl z té lepší stránky. Pokouší se na věci dívat co nejvíce pozitivně to jde, i když jí to poslední dobou nijak zvlášť nejde, pořád se snaží. A z jeho úsměvu, který jí potom věnuje, usoudí, že se jí to aspoň částečně povedlo, za což je ráda.* Přesně tak. To je trochu i smyslem Selekce, kterou tady máme. Dokázat, že holka, která vyrůstala obyčejně a ne v paláci, dokáže být dobrou královnou. Zatím to vychází docela dobře, moje máma je úžasná. *Vždycky jí obdivovala a jednou by chtěla být aspoň částečně tak dobrá, jako je ona.* Děkuju, ale o Polsku toho zase tolik nevím. Neumím ani mluvit vaším jazykem. Navíc... naši vojáci zabili vaší královnu. Je normální, že nás nesnáší. Že budou nesnášet mě, přesně jak řekl Corey. Podle něj by bylo ideální manželství, že bychom si řekli ano, já zůstala tady a on odjel vládnout do Polska, takhle to chtěl. *Přizná a zamne si u toho trochu nervózně ruce, protože ukázala trochu ze strachu, který ze života v Polsku má. Bojí se, že jí lid bude nesnášet a pokusí se jí udělat to, co udělala její země jim. Že jí zabijí, což Corey jednou také naznačil.* Nejsem žádný rajčátko. *Brání se a protočí přitom oči. Má chuť si omlátit obličej o nějakou ze stěn, aby se přestal červenat, ale pochybuje, že by Cassius zapomněl na tuhle hroznou přezdívku i kdyby to udělala.* Možná. *Pokrčí nad tím rameny. Všechno je to jeden velký otazník, na který nikdy nezíská odpověď, protože ona normální obyvatelkou nikdy nebude.* Je jich osm. Do první kasty patří jenom potomci královské rodiny. Čím nižší je kasta, tím nižší jsou obvykle příjmy člověka. Každá kasta má určité zaměření. Třeba pátá kasta jsou umělci. Celebrity, rádcové krále a další důležití lidé jsou druzí. Naopak rebelové, zločinci, mentálně postižení lidé, jednoduše takový okraj společnosti, ti jsou osmí. Jsou nejchudší. Snažíme se pomáhat všem kastám, kteří to potřebují, což jsou většinou od páté níže. Člověk získá kastu podle toho, do jaké patří rodiče. Když zvládne nashromáždit dost peněz, může se proplatit do vyšší kasty, ale to se neděje tak často. Když se vezmou dva lidé z různých kast, žena přebírá kastu po muži, i kdyby měla spadnout z dvojky na šestku. *Snaží se co nejstručněji popsat systém, jaký tady mají zavedený a doufá, že to řekla srozumitelně.*

*To, jak se ho snaží podpořit skutečně pomůže. Má pravdu v tom, že vyrůstal mezi obyčejnýma lidma a proto ví, co by se mělo zlepšit. Pokusí se být co nejlepším králem, co to půjde.*Určitě budeš stejně dobrá jako ona. Podle toho, jak se projevuješ teď je jasné, že ti na lidech a tvých poddaných bude záležet. A to je to nejdůležitější. Společně to nějak zvládneme.*Usměje se na ni povzbudivě.*To, že nemluvíš polsky přece nevadí. Stejně se většinu používá angličtina a časem třeba něco pochytíš. Kdybys chtěla, se základními frázemi ti mohu pomoci i já. *Nabídne jí zase a doufá, že kdyby se naučila třeba něco, více by si věřila a nebyla tak nervózní.*Za to, co se stalo ale ty nemůžeš, Ang. Ty jsi zabití naší královny nenařídila a jsem si jistý, že si tě v Polsku brzy zamilují, když uvidí jaká jsi. Možná ze začátku nebudou tak přívětiví.. Ale neboj, nic se ti nestane, to nedovolím. A brzy, když uvidí, jak dobře budeš Polsku vládnout, se to všechno urovná a získáš si je. *Povzdechne si. Ví, že se bojí a oprávněně a je mu to líto.* Pokud se budeš cítit bezpečněji.. Nějak by snad mělo jít zařídit, aby sis do Polska sebou vzala pár strážců z Illey. Aby tě ze začátku hlídali a cítila by ses více v bezpečí. *Pokusí se jí navrhnout tohle řešení. Nechce aby se jí něco stalo a v Polsku se jen bála.*Ale jo jsi. Roztomilý rajčátko.*Tahle přezdívka jí zůstane už asi navždycky ať dělá co dělá on toho jen tak nenechá. Jde vidět, že má talent a podle něj by se sochařstvím uživila určitě. Zeptá se jí na kasty, jelikož moc neví, jak to funguje. Jediné co ví je, že v každé jsou nejspíše jiné povolání, která mohou lidí vykonávat. Přikývne na náznak, že to nějak chápe.*Snad tě to neurazí.. Ale podle mě je to trochu hloupost.. Že to, co můžeš vykonávat za povolání určuje, komu ses narodil. Když třeba v té kastě někdo musí být malířem, ale má dobré předpoklady být třeba tím rádcem v druhé kastě, ale nejspíše nenashromáždí tolik peněz, aby se proplatil do kasty vyšší..*Je rád, že v Polsku nic podobného není a lidé jsou tam více svobodní, co se volby povolání týče.*

*Je ráda, když vidí, že mu její slova opravdu pomohla aspoň trochu.* Jo, máš pravdu. Společně to dáme. /Snad./ *Nemůže se zbavit pochyb, protože zrovna v tomhle ohledu se jí nedaří být moc pozitivní.* Fakt bys mě něco naučil? *Zeptá se překvapeně. Nechce ho nijak moc obtěžovat a otravovat. Díky Coreymu se naučila, že by neměla tolik mluvit o budoucnosti a tolik se snažit trávit čas se snoubencem, protože třeba Coreyho to dost děsilo.* Jo, já vím, že já to nenařídila, ale oni to tak neuvidí. Corey to tak taky neviděl. Jsem z Illey, to prostě stačí. *Pokrčí rameny.* Nechci Illeyu obírat o strážce, který potřebuje. Já to nějak zvládnu. Promiň, že jsem tě s tím otravovala, nedělej si starosti. *Ujistí ho s úsměvem a když jí pak nazve rajčátkem, probodne ho pohledem a zamračí se. Ani náhodou se jí taková přezdívka nelíbí.* Nejsem žádný rajče. *Našpulí nespokojeně rty a když se jí pak zeptá na kasty, snaží se mu to co nejsrozumitelněji vysvětlit.* Je pravda, že to není ideální systém, ale funguje to. Kdyby se kasty zrušili, nebyl by nikdo, kdo by šel dobrovolně třeba opravovat silnice a tak. Díky tomuhle máme ve všech zaměstnáních vcelku rovnoměrné počty. Ale je pravda, že by to nejspíše šlo zařídit i jinak. Mě samotný se to nijak moc nelíbí. *Uzná, ale vzhledem, že brzo už bude královnou Polska, tak tohle není moc už její starost.*

*Pousměje se. Je jí vděčný, že se ho snaží podpořit a uklidnit. Skutečně mu to pomohlo. Chce, aby byla taky z přestěhování se do Polska méně nervózní, takže jí nabídne, že by ji jejich jazykem naučil aspoň nějaké základní fráze.*Jo, jasně moc rád. Stačí jen říct. *Rád jí pro změnu pomůže v něčem on. Chápe, proč se přestěhování do Polska bojí a ví, že lidé tam Illeu nemají zrovna v lásce, ale to má změnit právě jejich sňatek . Angel navíc za nic nemůže. *Jsme si jistý, že si tě brzy zamilují. Nikoho tam už válčení a ta nenávist nebaví, to vím sám, náš sňatek to má právě ukončit. Zvládneme to, dobře? Nic se ti nestane, slibuju. *Nechce, aby se tam jen bála, takže navrhne, že by si s sebou mohla vzít do Polska pár strážných z Illey, pokud by to její rodině nevadilo, což nejspíše ne.*Nechci, abys tam byla ve strachu.. Stačilo by třeba jen deset strážných. Směny bývají třeba po osmi hodinách, vždycky by u tebe byli dva a dva by byli v rezervě. A za tohle se neomlouvej.. Je pochopitelný, že se bojíš a já ti chci pomoct. Přece se tam denně nemůžeš bát o svůj život.*Zamračí se nad tím, protože tohle se mu ani trochu nelíbí. Nazve ji rajčátkem, což je od teď její nová přezdívka ,které se jen tak nezbaví.*Vypadáš tak, když se červenáš.*Zazubí se na ni. vyslechne si všechno o kastách. Osobně se mu to zdá jako blbost, takhle rozdělovat občany a nedát jim svobodnou volbu povolání.*Asi to má jak svoje mínusy tak i plusy. *Přikývne chápavě.*

Tak jo, to by bylo skvělý. *Usměje se, protože by si připadala daleko jistější, kdyby uměla aspoň pár vět a nepůsobila v Polsku jako nevděčná Illejčanka, která si tam přijede vládnout, aniž by uměla aspoň pozdravit.* Dobře, děkuju. Jsi hodný. *Je ráda, že se jí snaží pomoci, protože se díky tomu dokáže na budoucnost dívat aspoň trochu pozitivněji. Nechce si brát do Polska strážce odsud, protože i když by se možná cítila bezpečněji, nechce Illeu obírat o strážce, které potřebuje vzhledem k tomu, kolik vede ještě válek. A také ví, jak je pro občany těžké, když jim syn odejde do paláce a nechce odvézt někoho od jeho rodiny ještě dál.* Budu v pořádku, vážně. Nechci odvézt ty lidi dál od jejich rodin, než jsou už teď. Navíc Illea strážce potřebuje kvůli rebelům a válkám, tady budou více platní. Já to zvládnu. *Ujistí ho s menším úsměvem a pak mu důrazně řekne, že žádný rajče neni.* Nevypadám. *Brání se nespokojeně a u toho se na něj mračí jako malé dítě, kterému někdo odmítl koupit lízátko.* Jako všechno v životě. *Přikývne, když se baví o kastách.*

*Usměje se na ni. Nedělal by mu problém ji naučit aspoň něco základního v polštině.*Dobře, tak až někdy budeš chtít, ozvi se. Kdykoliv. *Chápe proč se bojí jet do Polska, ale nedovolí, aby se jí něco stalo. Hned jak tam přijedou jí nechá pro jistotu přiřadit nějaké strážce, kterým bude věřit. Už teď se s pár zná, kteří ho doprovázejí do Illey, takže poté nejspíše ty. Ale skutečně věří tomu, že si brzy všechny v Polsku získá. Je moc milá a bude dobrou královnou, tím si je jistý.*Nemusíš děkovat, není za to. *Usměje se na ni. Nabídne jí, že by si s sebou pro pocit většího bezpečí mohla vzít do Polska třeba pár strážců z Illey.*Dobře, ale kdyby sis to rozmyslela, řekni a zařídíme to, jo? *Začne se s ní dohadovat o tom, jestli je rajče nebo ne. Podle něj se mu když se červená podobá a proto se téhle přezdívky nehodlá vzdát a oslovovat jí tak bude často.*Ať bychom se dohadovali jakkoliv dlouho, stejně na to každý budeme mít svůj názor.*Řekne a pokrčí rameny. Dohadování o tomhle je nejspíše zbytečná ztráta času.*Jo to máš pravdu.*Kasty mají svoje výhody i nevýhody, no on je rád, že vyrůstal v zemi, kde žádné nejsou a lidé si mohou svobodně volit, čím chtějí být.* Už nejspíše půjdu. Chci se ještě trochu prospat.*Kvůli tomu posunu času je dost unavený.*Půjdeš už taky nebo tě tu mám nechat?*Cestu zpět by nějak našel, kdyby tu chtěla zůstat a třeba pracovat na nějaké soše, proto se jí zeptá*

Dobře. *Přikývne s úsměvem a pak mu poděkuje za to, jak se jí snaží ujistit, že to bude v pořádku a lidé si jí v Polsku zamilují. I když je to podle ní přehnané tvrzení, tak doufá, že na tom aspoň něco málo skutečně bude a lidé jí přijmou, možná jí dokonce budou mít aspoň trochu rádi, protože i když tamodsud nepochází, bude jí na nich záležet a bude se pro ně snažit udělat co nejvíc bude moct.* Ale je. A to za hodně. Aspoň se na to díky tobě dokážu dívat pozitivněji. *Namítne, protože podle ní opravdu je za co děkovat. Pak mu vysvětlí, proč si do Polska nechce s sebou brát žádné strážce. Myslí hlavně na to, co by to udělalo s těmi dotyčnými strážci a jejich rodinami. A i deset strážců by zdejší palác při útocích rebelů dost postrádal a ona tak nechce ohrozit svojí rodinu, kteří jsou právě terči těch útoků.* Kdyžtak ti řeknu, neboj. *Přikývne a pak se mu snaží co nejvíce ukázat, že s tou přezdívkou ani v nejmenším nesouhlasí. Většinou jí nedělá problém ustoupit, ale zrovna v tomhle si stojí tvrdohlavě za svým.* To je nejspíš pravda, tak můžeme pokračovat příště. *Pokrčí rameny pobaveně, protože zároveň uzná, že se nejspíš dohadovali jako malé děti o hračku na pískovišti.* Jo, jasně. Promiň, jestli jsem tě nějak zdržela nebo tak. *Omluví se mu hned, protože jí nejspíše mělo dojít, že když přiletěl teprve dneska, bude ze všeho dosti utahaný.* Půjdu s tebou. Ukážu ti cestu zpátky. *Nechce ho tu nechat bloudit. Ve staré části paláce nejsou ani tak rozmístěné hlídky stráží a služebnictvo tudy prakticky neprochází, takže by se sám nemohl ani nikoho na cestu zeptat. Navíc mu svou pomoc slíbila už i předtím, takže teď mu chce dokázat, že to myslela vážně. Počká, než si vezme svojí kytaru a pak se s ním vydá chodbami paláce nejdříve do nové části a potom i k jeho komnatě.* Kdyby ses kdykoliv ztratil, chtěl nějakou kratší prohlídku nebo cokoliv, tak mi napiš. A hezky se vyspi. *Popřeje mu ještě s úsměvem, než se otočí, aby ho nezdržovala a vydá se k sobě do komnaty.*

*Pousměje se.*To jsem rád.*Skutečně je. Chce, aby se pokud možno do Polska alespoň trochu těšila. Nejela tam úplně jen z donucení. Nedovede si představit, co teď musí prožívat. Má se přestěhovat do země, jejíž občané ji nejspíše nepřivítají zrovna s otevřenou náručí, daleko od rodiny, vzít si někoho koho nemiluje a stát se královnou. On aspoň bude doma a lidé k němu budou přívětivý. Ale je rozhodnutý jí to co nejvíce ulehčit. Udělá pro to vše, co bude v jeho moci. Nabídne jí, aby si kvůli většímu pocitu bezpečí vzala s sebou strážce a když to odmítne, ještě ji ujistí že kdyby si to rozmyslela, může mu říct. Dohadují se o tom, jestli se podobá rajčátku, což je její nová přezdívka nebo ne. Po chvilce řekne něco, což je více než jasné. Že je jedno jak dlouho by se tu dohadovali, ale stejně se nikdy neshodnou a jí ta přezdívka zůstane ať se jí to líbí nebo ne. Uchechtne se.*Dobře, tak příště, rajčátko.*Zazubí se na ni, když ji tak osloví. Už dost značně pociťuje únavu, takže se rozhodne jít pryč a zeptá se, jestli půjde taky nebo ji tu má nechat samotnou.*Ne, nezdržela jsi mě, naopak, rád jsem tě dnes potkal a strávil s tebou chvilku. *Kdyby s ní nechtěl být, buď by se omluvil hned poté, co se ozvala u té fontány a nebo by s ní ani nešel do jejího ateliéru. *Dobře, díky.*Vezme si kytaru a mlčky s ní přejde až ke své komnatě. Je rád, že ho doprovodila až sem, protože sám by sem asi vážně netrefil.*Je to tu fakt jako bludiště. *Rozhlédne se po chodbě.*Kdyby něco, napíšu, děkuju ti. A dobrou noc, Ang. *Usměje se na ni naposledy a sleduje, jak odchází pryč, až poté se sám otočí a vejde do své komnaty.*