Stará fontána

*Listuje rychle tou knihou a když sem přijde Zayden, upřímně není ani trochu nadšená. Nemá chuť na to se s ním bavit, když je mu očividně tak protivná a ona se nedokáže moc držet jen tak v něčí společnosti. Aby odvedla pozornost od něj a zase do něj nezačala něco valit, raději se soustředí na knihu. Po jeho otázce si otráveně pozvdechne a podívá zase na něj.*Nedělej, že ti to nějak vadí. Oba dva víme, že ani náhodou, protože jsem otravná.*odpoví mu a zase se vrátí ke své knize, tedy spíše spisu lidí kteří se přistěhovali do Illey za posledních několik let. Ale už stránky neotáčí s takovou razancí, ale mnohem klidněji, pomaleji.*Vždyť jo..*Zamrle neochotně.*

*když dojde k fontáně a vsimne si Chrysane, zamíří k ní. Přijde mu divné, že odpovídá jen jednou větou, protože to prostě Chrysane není. Potkal se s ní jednou a pochopil, že je ten typ holky, která má ke všemu co říct. Po její odpovědi se zarazí a trochu zamračí. Její řeči ho sice vytáčí, ale to neznamená, že by mu přišla otravná. Navíc se spolu viděli jen jednou.* Řekl jsem to snad někdy? Že jsi otravná? Protože já si na to nevzpomínam. *Řekne podle jeho hlasu jde poznat, že ho tohle celkem vytočilo. Pak pohledem zabrousí ke knize, kterou drží Chrys v rukou a řekne, že by měla trochu zpomalit, protože jinak ty stránky vytrhne.* A teď vážně. Stalo se něco? Udělal jsem něco? *Nakloní hlavu na stranu, protože vy rád že věděl, kde zmizela ta druhá usměvavá a ukecaná Chrysane*

*Odpoví jen krátce. Nechce jej otravovat zase svou ukecaností, a tak se snaží držet se. Navíc se teď soustředí na svou knihu, ve které zběsile listuje. Povzdechne si a zase se na něj podívá.*Ne neřekl, ale poznala jsme to na tobě. *Pokrčí rameny. Všimne si i toho jeho naštvaného tónu a raději se rozhodne to nekomentovat. Nakonec neochotně zpomalí a její tempo v rychlosti otáčení stránek se přece jen o něco zpomalí. Mlčí a nic neříká, dokud na ni zase nepromluví.*Ne, nic se nestalo. Jen se snažím držet. Taky to občas dokážu. Buď jsme ukecaná nebo takováhle.*Pokrčí rameny.*Nic mezitím neexistuje.*Pokrčí rameny.*A teď mám práci, snažím se najít nějakou Navyu, do které je zamilovaný můj bratr.*Utrousí a zarazí se.*Do hájee.. Nic nevíš, dobře? Nechci se s bratrem hádat. To mělo být mezi náma a mě to prostě ujelo, protože ta holka tu snad nikde není a mě dochází trpělivost.*Řekne naštvaně a na knihu se zamračí, jako by byla momentálně její největší nepřítelkyně.*

*zeptá se jí, jestli ji někdy řekl, že je otravná, protože on si to vážně neuvědomuje. Dost ho tohle vytáčí a jde to ne něm i poznat.* Tak tos poznala špatně.*odsekne a už to nechá být. Nechce se s ní teď hádat. Pak ji řekne, aby trochu zpomalila tempo a jakmile tak udělá, zeptá se jí, co se stalo a jestli něco udělal. Pak poslouchá její slova a uchechtne se.* Hraješ si na detektiva, Brepto? *Popíchne ji* Mimochodem, existuje taková super věc jménem internet. Nebo to ve Španělsku neznáte? Většinou tam najdeš všechno.*pokrčí pobaveně rameny.* Vypadáš, že pokud tu holku hned nenajdeš, tak tu knihu roztrháš na kusy. *sjede ji pohledem a na tváři mu při tom hraje úšklebek.*

*Potřese hlavou.*Jasně..*Řekne tichým hlasem a raději to nechá být a zase se věnuje tomu co hledá. A pak řekne, že nic neudělal. Jen jej nechce otravovat. Jde na něm poznat, že jej otravovala a tak to asi bude navždycky. Dokáže se i držet, jak to dělá takhle. Když se ale drží je to proto, že se předtím člověkem raději uzavřela. Tak to má s hodně lidmi. Prostě se před lidmi uzavře a je to. Nebaví se s nimi.*Neříkej mi Brepto.*Protočí očima a pak znovu otráveně.*Já vím o existenci internetu. Nejsem blbá. Zkoušela jsem ji najít, ale není tam. *Pokrčí rameny.*Bydlela ve Španělsku, pak se můj bratr ožral, ona jej viděla s jinou, protože byl namol a odjela Od té doby o ní neměl slyšet až na ni teď narazil. Chci je dát dohromady. Určitě se oba trápí. Minimálně Clavio.*Odpoví mu.*/Ta kniha nebude jediná, koho roztrhám na kusy../*Odpoví mu v duchu.*

*nemá náladu se s ní dohadovat, takže jenom odsekne, že to poznala špatně. Když si Chrysane i tak myslí své, protočí frustrovaně oči. Když se pak dozví, co tak zuřivě v knize hledá, zeptá se jí, jestli si hraje na detektiva. To, jak si z ní utahuje, ho začíná náramně bavit.* Toho už se nezbavíš, Brepto. *uchechtne se.* Ale jestli chceš, klidně se vratim i k tomu Trpaslíkovi.*pokrčí rameny a v duchu hned začne vymýšlet, jak by se ty dvě přezdívky daly zkombinovat. Pak ji oznámí, že existuje skvělá věc jménem internet.* No, vzhledem k tomu, že listuješ v knize, která vypadá že má minimálně 100 let, nevypadá,že bys internet znala.*popíchne ji s úšklebkem na tváři.* Takže detektiv a dohazovač.*zhodnotí pro sebe* Když mi řekneš ještě jednou její jméno, můžu ti pomoct.*jméno té dívky přeslechl, ale pokud bude Chrys chtít, klidně jí pomůže.*

*Ušklíbne se.*Ale zbavím./Nějak se ho musím zbavit../*Nechce si ho vzít a ani si ho nevezme.*Nemůžeš mi prostě říkat Chrysane, prosím? Nebo i Chrys.*Povzdechne si. Nelíbí jí, že jí říká Brepto a ani Trpaslík není o nic lepší.*Ta kniha nemá sto let. Je to spis těch, kteří se do Illey přistěhovali za posledních pět let.*Vysvětlí mu.*Nebo teda těch, kteří se přistěhovali ze Španělska. /A to je jich docela dost. I když do Španělska se z Illey přistěhovalo taky docela dost lidí.*Jo, detektiv a dohazovač. Ráda ti někdy poskytnu své služby.*Nabídne mu s andílkovským úsměvem, který k ní naprosto nesedí. Povzdechne si.*Navya, ale já to zvládnu sama, díky za nabídku.*Nechce, aby jí pomáhal. Nechce mu být nijak zavázána.*

*Jelikož je velmi akční člověk, flákání se v komnatě jí nepřipadá v úvahu. Stejně tak jako ve volném čase nepřipadá v úvahu nějaká sukně nebo šaty. Na sobě má černý džíny s dírama na kolenou, šedý tílko a kostkovanou omotanou okolo pasu. Své zrzavé vlasy má rozpuštěné, takže se jí houpou na zádech, zatímco skotačí palácem s cílem objevit nějaké nové zajímavé místečko. Zítra se plánuje podívat do města. Trávila zde nějakou část svého mládí, takže se tu docela orientuje. Nakonec dojde až ke staré fontáně, která se jí vždycky líbila. V uších má sluchátka s rychlou muzikou, kterou poslouchá a otevírá pusu do slov. Když dojde k fontáně, začne si tam do rytmu tancovat a pohazovat vlasama.*

*Sestra jeho spoločnosť už nemohla zniesť a vyhnala ho von z jej izby, že už by chcela mať aspoň niekoľko minút pokoj. Nešťastne vyšiel von z izby a bezcieľne sa motal po chodbách. Mal o ňu strach, veď len nedávno ju rebeli postrelili do ramena! Nohy ho zaviedli až k starej fontáne. Bol dnes oblečený ležérne, ale stále elegantne, aby jeho oblečenie vypovedalo o jeho postavení. U fontány už niekto bol. Bola to žena a z pohľadu poznal, že to bola ruská princezná Alexis. Z pohľadu ju poznal, ale nikdy nemal možnosť sa s ňou bližšie zoznámiť alebo prehodiť s ňou viac ako dve - tri slová. S pobaveným úsmevom na tvári a potichu si odkašľal, aby na seba upozornil.* Prepáčte, že ruším, ale pokiaľ chcete súkromie, pokojne pôjdem ďalej. *Povedal jej, ale na perách sa mu stále pohrával pobavený úsmev.*

*Doskotačí ke staré fontáně a uvědomí si, že ten volný prostor zde se dá skvěle použít jako taneční parket. A skvělá, chytlavá hudba, která jí zní v uších ze sluchátek tento dojem ještě povzbuzuje. Začne se vlnit do rytmu a občas pohodí vlasy nebo zadkem do rytmu, jako kdyby byla na nějaké diskotéce, či vystoupení. Do toho otvírá pusu podle slov, jako kdyby byla sám zpěvák na nějakém pódiu. Vlastně ani nezaregistruje, že k fontáně přišel někdo jiný, dokud jí nepřijde, že je skvělý čas pro otočku. Vlastně ani neví, že na ní dotyčný mluvil, protože má přeci jen hudbu ve sluchátkách nahlas. Všimne si ho, až když při otočce periferním zrakem uvidí nějakou siluetu. Hned se zarazí uprostřed pohybu a ztratí rovnováhu, takže málem spadne, ale ustojí to. Vyndá si sluchátka z uší a prameny vlasů, které se jí dostaly do uší, si strčí za ucho.* Jejda. Em... Ahoj. *Usměje se na něj.* Ta kapela má prostě skvělý písničky a tak nějak jsem opomněla, že by tady mohl být ještě někdo jiný, tak jsem se do toho trochu vžila. Ale to se ti určitě stává taky, ne? Leda bys měl rád jenom klasickou hudbu, u toho si člověk moc nezatrsá. Leda takový ty nudný klasický tance, ale to mě nikdy nebavilo. Tebe to baví? *Vysype ze sebe rychle, jak je jejím zvykem, protože prostě říká co jí přijde na mysl a po chvíli si uvědomí, že by měla asi zastavit, takže zmlkne a omluvně se na něj pousměje.* Promiň. Nevadí, že ti tykam? *Zeptá se a poškrábe se na zátylku, přičemž jí trochu zrůžoví tváře. Jenom doufá, že ho neviděsila.*

*Pobavene sleduje jej tanečné kreácie a má chuť si s ňou sám zatancovať. Očividne nepočula jeho slová, pretože si stále ide svoje. Až sem počuje dunenie bubnov a spev speváka zo slúchatiek. Sleduje, ako nemo spieva spolu so spevákom.* /Tak takto sa žije na plné obrátky./ *Pomyslel si. Zrazu sa prudko zastaví, pretože si ho všimne a začne trepať dve na tri. Vyzerá rozkošne a milo a s pobavením v očiach ju sledoval, ako habká a tára.* To je v poriadku, niekedy sa aj ja nechám uniesť. *Milo sa usmeje, aby jej ukázal, že sa pred ním nemusí hanbiť.* Aj keď síce tanec ako taký nie je moja parketa. *Priznal sa.* Ja osobne nerád tancujem ani spoločenské tance ani vlastne nijaké. *Povedal jej.* Samozrejme sa to ale odo mňa niekedy vyžaduje, tak vtedy mi nič iné nezostáva. *Pokrčí ramenami a zasemeje sa.* Pokojne mi tykaj, ak môžem tykať aj ja tebe. *Prehodí.* A dovoľ mi, aby som sa ti predstavil. Volám sa Noah de Croy-Solre, k tvojim službám. *Uškrnul sa a mierne sa poklonil. To dievča mu prišlo veľmi sympatické a milé.*

*Tančí na písničku, a otevírá i pusu do slov zpěváka a totálně se do toho ponoří, takže nevnímá, že někdo přišel a mluvil. Všimne si ho až během své brilantní otočky, kterou ale zakončí ztrátou rovnováhy, během které se snaží nerozplácnout na zemi jako nějaký mrož. Jakmile nabude ztracenou rovnováhu a je schopná stát rovně, spustí svou menší omluvu a vysvětlení toho, co viděl, přičemž z ní vylétávají slova obrovskou rychlostí. Tak, jak je u ní vlastně zvykem.* Vážně? Co nejradši posloucháš? Já pop a rock, ale občas se mi zalíbí i nějakej další styl. A nesnášim naprosto dechovku, ta je hrozná. *Ušklíbne se a dojde jí, že by ho taky mohla nechat odpovědět, než začne zase mluvit.* Tak tančit na plese tě neuvidím? Když tedy nejsi vášnivý tanečník, co děláš rád? *Zajímá se a nakloní přitom hlavu mírně na bok. Pak jí dojde, že mu tyká, takže se hned omluvně zeptá, jestli mu to nevadí. Pobaveně se usměje, když vidí, jak se mírně pokloní.* Tykání mi přijde lepší, takový...modernější..? *Zvedne to na konci do otázky, protože neví, jestli se vyjádřila správně.* Jinak já jsem Alexis Psyché Thoosa Vasilejv. *Představí se mu a u toho udělá menší pukrle, u něhož použije košili okolo pasu jako sukni.* Ale stačí Alexis nebo Alex. *Uvědomuje si, že má dlouhé jméno, ale vlastně ho má celé docela ráda, protože každé z nich má svůj význam.*

*Vedel, že by sa mal ozvať ešte raz, ale nemohol si pomôcť a musel ju pri tom jej bláznivom tančeku sledovať.* A to si hovoríš gentleman?!/ *Zhrozil sa sám nad svojím správaním, ale to si dievča všimlo, že má spoločnosť. Má aspoň toľko slušnosti, aby sa jej ospravedlnil, že ju pozoroval.* Ešte raz mi prepáč, ale asi sa ma cez slúchadlá nepočula. *Rozmýšľa vlastne akú hudbu počúva rád, ale jemu je to asi úplne jedno...* Rock a pop je fajn. *Odpovie preto neurčito.* A máš pravdu, klasická hudba je des a hrôza. *Veselo sa zasmeje, pretože tú fakt neznáša.* Nejde o to, že by si ma nevidela tancovať. Jeden, možno dva tance dám, ale potom sa radšej niekam zašijem. Nechcem pošľapať slečnám špičky. *Nadvihne kútiky úst v náznaku úsmevu a žmurkne. Isteže vie tancovať, ale keď sa stratí v myšlienkach, jeho telo si robí čo chce.* Ja mám radšej matematiku a šachy. Niekomu to možno príde ako nuda, ale koľko ľudí, toľko chutí. *Mykne ramenom, pretože nič sa nedeje, keď sa niekomu páči modrá a niekomu červená farba. Je to normálne a tak isto to je aj s koníčkami.* Aj ja si myslím, že vykanie je len zbytočná formalita. *Pretočí očami. Nevie načo je dobré vykať ľuďom, ktorí sú rovnako starí ako on, ak nie aj mladší.* Teší ma Alexis. *Usmeje sa chytiac ju za ruku. Prloží si jej ruku k perám a šibalsky sa usmeje.*

*Nejspíš by ho díky sluchátkům neslyšela, ani kdyby jí tady přečetl celou Illias a Odysseu, takže je ráda, že se rozhodla pro onu otočku.* To je v pohodě. To ty promiň mě. Asi jsi nečekal, že tu narazíš na takovýho blázna. *Zasměje se a mobil se sluchátky zastrčí do kapsy džín a u toho zmíní své oblíbené styly hudby.* Jo, pravdu mam často. *Zazubí se na něj, i když si dělá jenom srandu.* Nevěřím, že jsi tak špatný tanečník, abys šlapal po špičkách. A přesvědčím se o tom na dalším plese. *Informuje ho s úsměvem.* Matiku a šachy? To je zajímavý. Ani jedno mi nikdy nešlo a nikdo neměl ty nervy mě to naučit. *Zasměje se a vzpomene si na její učitele doma, kterým z ní vstávaly vlasy. Nikdy nebyla moc příznivce v sezení nad nějakým sešitem nebo látkou. Pak se vzájemně představí a ona se na něj usměje, když jí políbí na ruku.* Jak se ti líbí v Illey? *Zajímá se ve snaze posunout i trochu dál konverzaci.*

Nie si blázon. *Informuje ju.* Si len človek plný vášne a chuti do života. *Opravil ju a oslňujúco sa usmial. Poznal sa a keď sa nechal uniesť rovnicou z fyziky alebo matematiky, dokázal by pri nej presedieť celé hodiny, len aby dostal výsledok. Potom sa potmehúdsky usmeje.* Každý musí mať aspoň niekedy pravdu, inak by to nebola zábava. *Zasmeje sa a žmurkne na ňu, pretože vedel, že to myslí zo žartu. Potom pokrúti hlavou.* Ver mi keď ti hovorím, že so mnou nechceš tancovať. Ani moja sestra Lotte so mnou netancuje a ona priam zbožňuje plesy a všetko s tým spojené. *Schladil jej hlavu.* Tak, ako sa nie každý narodil pre tanec, tak sa ani každý nenarodil pre matematiku. *Uistí ju.* /Každý máme svoje plusy a svoje mínusy a každý máme svoje koníčky./ *Zamračí sa nad jej otázkou.* Je tu pekne, ale na môj vkus priveľa rebelov a neznámych vírusov. *Stále mal pred očami svoju malú sestričku bledú ako krieda.* /Mal som byť na tom plese s ňou. Mal som ju ochraňovať. Mal som.../

I tak by se to dalo říct. *Přikývne a stále má na tváři pobavený úsměv. Líbí se jí, jak se usmívá on, připadá jí docela roztomilý. A obdivuje ho za jeho vášeň v matematice a šachách, protože ona u toho nikdy nedokázala vydržet a nikdo nedokázal vydržet u toho jí to učit.* To je fakt. *Uzná.* A ty mi věř, že jsem hodně paličatá a že tohle mě neodradí, takže si to vyzkouším na vlastní kůži. *Poinformuje ho se zářivým úsměvem.* Pochybuju, že v tom budeš tak hrozný a já se nemám čeho bát. *Pousměje se na něj povzbudivě, protože nevěří, že jí opravdu pošlape špičky.* Kdo tě vůbec naučil hrát šachy? Jak ses k tomu dostal? *Zeptá se ho zvědavě a pak se zajímá, jak se mu líbí v Illee.* Jo, to je pravda. Já na to jsem tak trochu zvyklá. Teda...ne na ten virus, to mi přijde naprosto šílený. Ale spíš na rebely. Doma v Rusku jich máme taky docela hodně, i když se poslední dobou uklidnili. A moje máma je odsud, takže jsem často byla i tady. Ale stejně jsem vždycky asi měla radši ruskou zimu, i když se v ní hrozně startujou auta a nejde moc jezdit na motorkách, ale toho si užiju tady. *Rozpovídá se zase trochu víc a u toho jí na tváři pohrává menší úsměv.*

*Nejde tomu odolať. Keď sa usmieva ona, musí sa usmievať aj on. Jej úsmev bol nákazlivý a teraz vyškierajúci sa od ucha k uchu si pripadal tak trochu hlúpo. Rýchlo sa spamätal a nasidil si na tvár vyrovnaný výraz, ale v očiach mu šibalsky iskrilo aj naďalej.* Ver mi, že hneď po niekoľkých prvých sekundách budeš to rozhodnutie ľutovať. *Pokúšal sa ju odradiť, ale ona bola tvrdohlavá. To však nevedela, že on je ešte tvrdohlavejší.* Určite sa na plese nájde mnoho iných princov, ktorí by si s tebou radi zatancovali. /Narozdiel odo mňa./ *Prehováral ju.* Po jednom tanci so mnou by si si musela ísť vyzuť črievičky, ale s kýmkoľvek iným by si si ples užila viacej ako so mnou. *Trval si na svojom.* To môj domáci učiteľ. Raz som ho videl trénovať šachy a on ma naučil pravidlá. Tú hru sa nedalo nezamilovať si. *Odpovie úprimne a ešte stále spomína na milého vráskavého starčeka, ktorým je jeho bývalý učiteľ teraz. Ešte stále zvykne za ním skočiť na jednu-dve partičky šachu.* Ja mám radšej teplejšie podnebie Belgicka. *Prizná sa.* Zimu som nikdy nemal rád a ani ju rád mať nebudem. *Striasol sa pri pomyslení na chladné Rusko. Páčil sa mu však úsmev, ktoý sa jej usadil na tvári počas celého jej rozprávania.*

*Na tváři má úsměv, jak je jejím zvykem, protože jestli je někdo optimista, je to rozhodně ona.* No tak, nepodceňuj se. *Usměje se na něj povzbudivě.* No.. Leda tak můj bratr a o tom pochybuju, že se na plese ukáže. *Pokrčí letmo rameny. Měli spolu skvělý vztah, ale on moc na formality, jako je ples, nebyl, přesto že je korunní princ.* Ty jsi taky docela paličák, co? *Zasměje se potom a následně se zajímá, jak se dostal k hraní šachů.* Máš můj obdiv. Já si nikdy nedokázala zapamatovat, či se dá jak hýbat. *Vysvětlí s pobaveným úsměvem. Ona je ráda, že rozezná královnu od jezdce, natož, aby chápala pravidla a dokázala říct, kterou figurkou se jak hýbe.* Kdybych vyrůstala v teplý krajině, asi budu mít taky radši teplo. A teplo má svý výhody. Třeba ježdění na motorkách nebo plavání venku. *Pokrčí mírně rameny. Na všem se dají najít klady i zápory.*

*Tiež sa na ňu usmial, pretože keď sa usmievala aj ona, bolo nemožné zachovať si kamennú tvár. Dobrá nálada z nej priam sálala a pristihol sa, ako sa mu na tvári objavuje úsmev od ucha k uchu.* Nepodceňujem sa, len hovorím pravdu. *Pokrčil ramenami a povedal vážnym tónom.* A pre informáciu, ja nikdy neklamem. *Žmurkol na ňu a vážne prikývol, aby dodal svojím slovám na význame. Popravde aj on sa vyhýbal plesom ako čert kríža. Keď nemusel ísť, tak ani nešiel. Potom zdvihne kútiky úst v náznaku úsmevu.* Skús si najbližšie napísať na papier ako sa ktorá figúrka hýbe a farebne si ich odlíš, možno ti to pomôže. *Zažartoval, ale v podstate to podľa neho ani nebol až taký zlý nápad, keby tak učil hrať dieťa... On nikdy nemal problém zapamätať si mená a z hlavy dokáže počítať s celkom slušnými číslami.* Na tom niečo bude. *Prikývol.* /Zvyk je železná košeľa a keď niekto vyrastá v teple, tak v zime mu bude nepríjemne./ A v lete nemusím chodiť v kabáte a netrasiem sa od zimy. *Zasmial sa.* A v teple sa dá robiť ešte mnoho iných skvelých vecí. *Žmurkol.*

*Usmívá se na něj a pak mírně nadzvedne obočí, když jí řekne, že se nepodceňuje.* /Však já si to zjistím. Kdy že je příští ples? Nějaký by mohl být příští týden, ne?/ *Zauvažuje rychle a pak se usměje.* To je dobře. S lhářema se nebavim. *Pokrčí lehce jedním ramenem a u toho se na něj zazubí.* Ještě potřebuju někoho, kdo mi to vysvětlí, abych si to mohla napsat a kdo by mi u toho pomáhal. *Doplní a podívá se na něj pohledem, kterým se ptá, jestli oním nešťastlivcem, který bude muset absolvovat test nervů, bude právě on.* Jo, to je taky pravda. Při cestování do teplý krajiny ti oblečení zabere tak třetinu toho, co bys potřeboval do zimy. *Přikývne s pobaveným úsměvem, protože i jí samotnou překvapilo, že do Illey si toho sbalila vlastně docela málo.* Například? Co rád děláš? *Zeptá se ho a pak jí dojde, že by jí mohl mít za blázna s poruchou pamětí, protože o počítání a hraní šachů už jí říkal.* Teda kromě toho, co už jsi mi říkal. *Doplní rychle, protože pochybuje, že bude mít jenom dvě věci, které ho baví a kterými tráví dlouhé chvíle.*

*Už teraz hľadal výhovorky, prečo by sa na plese nemusel objaviť.* /Nemohol by som si do jedla primiešať preháňadlo?/ *Rozmýšľal, aby mu naozaj aj niekto uveril.* /Alebo by som si mohol takú hodinku postáť v daždi./ *Napadlo ho, ale potom si spomenul, čo sa stalo jeho sestre na poslednom plese a že tam nebol, aby jej pomohol. Ešte stále toho ľutoval a vyčítal si to. Šarmantne sa usmeje.* Bude mi cťou naučiť ťa hrať šachy. Bude to moja osobná výzva. *Žmurkol na ňu.* /Naučím ťa hrať šachy, či chceš alebo nie./ *Zaumienil si a na tvári sa mu objavil prefíkaný výraz.* A nielen to. V kufri mi zostane viacej miesta na knihy. *Zasmial sa, čím jej prezradil ďalší jeho koníček.* Čo robím rád ja? Rád by som vedel, čo robíš aj ty, okrem tancovania. *Odpovedal jej na otázku otázkou.* Ale aby si mi nevyčíta, že toho o mne nevieš dosť... *Uťahoval si tak trošku z nej.* Keď práve nemám vladárske povinnosti, rád športujem, ale zvyčajne hneď aj vyjdem z kondičky, lebo veď to poznáš... samé papierovačky a otravné porady. *Žiarivo sa na ňu usmial.*

*Dívá se na něj a pohledem se ho ptá, jestli bude tím dobrodincem, který by se jí pokusil naučit šachy. Už třetím v řadě, protože ti před ním to vzdali po pár hodinách marného snažení se.* Tak to už se těším. A jsem zvědavá na tvojí trpělivost. *Zasměje se, protože to s ní nebude mít rozhodně jednoduché.* Ale kdybych ti pak lezla na nervy a ty mě měl plný zuby, tak se neboj mi to říct. Občas je to se mnou náročný. Tak neboj, neurazim se nebo tak a ty jsi strašně fajn, to bych se snad ani urazit nemohla. Takže prostě... *Uvědomí si, že zase hodně mluví, takže zmlkne a omluvně se pousměje, přičemž si zamne ruce.* Čteš často? Teda, podle toho, cos řekl asi jo. Co čteš nejraději? *Zajímá se se pak se pousměje.* Já miluju rychlou jízdu. Buď v autě nebo na motorce, naučil mě to můj starší brácha, stejně jako šerm. Pak taky ráda vařim, doma jsem vždycky pomáhala našim kuchařkám. Většinou teda kuchyň vypadala jako po výbuchu, ale zamilovala jsem si to. A táta mě naučil na kytaru, i když na tu hraju jenom když se hodně nudim, což moc často není. *Vyjmenuje mu své koníčky a u toho se samozřejmě zase rozpovídala. Pak už ale zmlkla a poslouchala jeho.* Jo, jasně, znám to. Porady jsou hrůza. Naši rádci mě prakticky nesnáší, takže spolu odnepaměti vedem takový menší války. *Zasměje se.* Jaký sporty máš nejraději? *Zeptá se ho se zájmem.*

Moja trpezlivosť nemá hranice. *Ubezpečil ju, pretože on mal skutočne veľa trpezlivosti. Pokiaľ išlo o dajaký príklad, dovtedy ho počítal, kým neprišiel k správnemu riešeniu a nenervačil sa, keď mu to nešlo. Páčilo sa mu, keď tak tárala, bola rozkošná.* Ja ťa nikdy neodmietam, pokiaľ to nie je niečo skutočne závažné. *Povedal jej.* A nemusíš sa báť, že ba ma tvoja spoločnosť omrzela alebo tak niečo. Také prekrásne dievča nejde odmietnuť alebo poslať preč. *Zalichotil jej. Úprimne si nevedel predstaviť, že by mu liezla na nervy.* To čo sa páči mne, sa asi nebude veľmi páčiť tebe. Ja mám radšej skôr vedecké a odborné knihy, z ktorých sa dozviem alebo naučím niečo zaujímavé. *Odpovedal jej na otázku.* Aj to znie zaujímavo. *Prehovoril, keď mu vymenovala svoje koníčky.* Uvarila by si mi niekedy niečo dobré? *Spýtal sa zvedavý na jej odpoveď.* Ja väčšinou na poradách vediem vojnu sám so sebou. *Zasmial sa na svojom pokuse o žart.*

/To jsem zvědavá, jestli objevím dosud neobjevené hranice jeho trpělivosti./ *Uchechtne se v duchu a pak si zamne ruce, když si uvědomí, že se zase rozpovídala a měla by ho taky pustit ke slovu. Vlastně se polovina jejího života točila jenom kolem toho, že mluvila a uvědomovala si, že by měla taky chvíli mlčet. Široce se na něj usměje, když jí zalichotí.* Tím pádem mi bude ctí se od tebe šachy naučit. *Zazubí se na něj a pak se ho zeptá, co rád čte.* Že mě to nepřekvapuje. Nějaký obor, o kterém nejradši čteš? *Nakloní hlavu zvědavě na stranu a zrzavé vlasy jí napadají přes rameno na stejnou stranu, jako naklání hlavu. Následně mu sama vyjmenovala své koníčky.* No jasně. *Rozzářila se, když slyšela, že by od ní chtěl něco uvařit.* Co rád jíš? *Vystřelí hned další otázku, aby mu mohla uvařit něco, co mu opravdu bude chutnat.* Jo, to taky znám. I když teda.... válka uvnitř mě vypadá tak, že přemýšlim, jestli něco na rádce hodit hned nebo až potom. Jednou jsem jim na hlavu hodila talíř plnej šlehačky. Teda... To mi bylo asi dvanáct. Teď bych to neudělala... Nebo... Jo dobře, udělala, ale spíš bych vymyslela něco lepšího. *Uzná se smíchem.*

Mne bude cťou teba ich naučiť hrať. *Zopakoval svoje slová, pretože chcel mať v tomto posledné slovo.* /Naučím ťa hrať ich tak dobre, že budeš patriť k profesionálom./ *Zaumienil si. A čo si on už raz zaumienil, to zvyčajne aj dosiahol.* Môžeš hádať, máš tri pokusy. *Vyzval ju so šibalstvom v očiach. Keď sa ho spýta, čo rád je, hneď ho napadne.* /Sladké ryšavé dievčatá./ *Rýchlo však poznámku prehltol, pretože bola nanajvýš nevhodná.* Úprimne zjem všetko, čo predo mňa položia na tanier - mäso, cestoviny, sladké... skrátka naozaj všetko .*Zasmeje sa. Potom si vypočuje jej myšlienkový pochod a usmeje sa.* Hovorí sa, že jedno jablko denne je dobré na nervy. Pokiaľ ho hodíš dosť silno a presne. *Zasmial sa.* Lenže pri takýchto poradách jedno jablko nestačí.* Potom vyprskol do smiechu, keď sa mu priznala, že hodila do niekoho tanier plný šľahačky.* To by som si rád pozrel. *Povedal lapajúc po dychu. Potom pozrie na hodinky a zamračí sa.* Ja už budem musieť pomaly ísť. Odprevadím ťa niekam alebo budeš ešte tancovať? *Spýta sa jej a pre istotu jej ponúkne rameno.*