Stará fontána

*Výuku šachů už nijak nekomentuje a přenechá mu tak tu čest mít poslední slovo, protože jak odhadla, přesně proto to řekl.* /Příště budu mít poslední slovo já./ *Slíbí si pobaveně v duchu a je odhodlaná svůj slib dodržet, protože široko daleko je jedna z nejpaličatějších osob. Možná s výjimkou jejího staršího bratra, který je tak neuvěřitelně paličatý, až má sto chutí mu občas omlátit hlavu o zeď. S láskou samozřejmě, protože svého bratra miluje a nikdy by ho za nic nevyměnila.* Em... Taaak... Třeba... Matika, šachy aaa vesmír..? *Dostane ze sebe tři věci, o kterých by mohl rád číst přičemž u prvních dvou odhaduje podle jeho koníčků a u třetího podle toho, že vesmír je docela zajímavý a jestli se rád o něčem učí a dozvídá něco nového, v tomto oboru je toho skutečně spousty. U toho ho zvědavě pozoruje, jestli má štěstí a trefila se.* Fajn, díky tomu mam neomezený možnosti. Něco vymyslím a pak už se stačí jenom domluvit, kdy se zajdeš podívat do královský kuchyně. *Zazubí se na něj a v hlavě si hned probere plno receptů, které zná.* /Ještě se podívám v komnatě na nějaký další../ *Ví moc dobře, že na všechno, co umí nebo by mohla vyzkoušet, si teď nevzpomněla a že má nějaký čas, než se bude muset rozhodnout. Pak nadzvedne obočí, když slyší o jablku, jenže jakmile se pak dozví pointu, vyprskne smíchy.* To někdy vyzkouším. *Potřese pobaveně hlavou a ví, že odteď bude nosit na všechny porady jablko. Naštěstí pro ní i pro hlavy rádců je teď tady, takže porada nějakou dobu ještě nehrozí.* Příště ti to natočím. *Slíbí mu se širokým úsměvem a když vidí, jak se podíval na hodinky, rychle rozsvítí svůj mobil, aby taky viděla kolik jí je a překvapí jí, že už je tak pozdě.* Myslím, že tance bylo dneska už dost. Takže jestli chceš, můžeš mě doprovodit ke komnatě. *Usměje se na něj a pak spolu s ním dojde ke dveřím své komnaty.* Ráda jsem tě poznala trochu víc. Kdykoliv budeš mít čas, stačí poslat vzkaz a něco ti uvařím, nebo se vrhneme na ty šachy. *Usměje se na něj zářivě, protože se na to skutečně těší.* Dobrou noc. *Popřeje mu, než zaleze do své komnaty a na tváři má pořád úsměv, který jí tam vykouzlilo setkání s Noahem.*

*Bol spokojný sám so sebou, že mal posledné slovo. Bol tvrdohlavý už od prírody a dokázal sa hádať až do krvi. Keď si za niečím stál, tak to nenechal len tak bez povšimnutia. Uškrnul sa.* Skoro. Matiky, fyzika a tretia možnosť je všetko ostatné. *Veselo sa zasmial.* Tak to ti verím, že ma nebudeš chcieť otráviť. *Zasmial sa, ale zároveň dôveroval jej kuchárskym schopnostiam, pretože on sám by si nevedel urobiť ani praženicu. On v kuchyni v živote nič nerobil a ani to nemal v pláne.* Ver mi, ja už som to skúšal a takmer nám Francúzsko vyhlásilo vojnu. *Zasmial sa nahlas.* Ale v skutočnosti to jablko bolo namierené na jedného maďarského diplomata a mal som len desať rokov. *Pokúsil sa obhájiť svoje správanie, ale zrejme to bolo tak trochu neospravedlniteľné... Odprevadí ju do jej komnaty, aby sa uistil, že sa jej cestou nič nestane. Predsa sa to tu niekedy hmýri rebelmi...* Rád som ťa spoznal a tá ponuka platí aj z mojej strany. *Usmeje sa a rozlúči sa s ňou.*

*Ještě pořád mu není úplně nejlíp, ale musí v Selekci pokračovat. Což znamená, že dnes se musí obléct do obleku a vydat se ke komnatě jedné z účastnic, kterou pozval na dnešní schůzku. Jde k její komnatě a jakmile dojde ke dveřím zaklepe na ně a počká, než mu dívka otevře. Jakmile se tak stane, donutí se nadzvednout koutky rtů v tom nejvíc uvěřitelném úsměvu, jaký svede.* Ahoj. *Pozdraví jí. Sice si z párty u bazénu moc nepamatuje, ale pamatuje si, že se tam potkal s ní, začal jí tykat a ona se s tím zdála v pohodě.* Můžeme? *Zeptá se jí a nabídne jí rámě. Všiml si, jak moc se jí líbilo v tom zákoutí, které jí ukázal v labyrintu, proto se rozhodl jí ukázat starou fontánu, u které věří, že se jí bude líbit.* Byla jsi už ve staré části paláce, nebo jsi sem ještě nezabloudila? *Zajímá se. Na jednu stranu ho to skutečně zajímá a na druhou jí nechce dávat moc příležitostí mluvit o té párty a jeho celkovém stavu, protože moc dobře ví, že kruhy pod očima a nabledlou pokožku má pořád.*

*Neví, jestli je dobrý nápad na tu schůzku jít. Má o prince strach. Kdyby jí tam ještě zkolaboval, jak by mu pomohla? Jen doufá, že to bude v pořádku a on se od minule více vyspal a odpočinul si, což potřeboval a bylo to na něm vidět.*/Snad nedostatek spánku už nenahrazuje litrama kofeinu./*Povzdechne si, zrovna, když uslyší zaklepání. Vydá se ihned ke dveřím, které i následně otevře a pousměje se na prince. Sjede ho starostlivým pohledem.*Ahoj.*Pozdraví ho.*Bez urážky, ale nevypadáš zrovna nejlépe. Nechceš to přeložit a jít se raději vyspat?*Jí by to nevadilo, kdyby si raději chtěl odpočinout, pochopila by to. Zrovna ona by s tím skutečně neměla žádný problém. To by spíše byly zklamané její komorné, které se těšily, až jim vše řekne. Proto si daly i takovou práci s jejím dnešním zevnějškem. Poprosila je jen o jednoduché světle modré šaty, i když ony ji přesvědčovaly k něčemu více výraznému. Vlasy si nechala taky jen tak ve vlnách rozpuštěné. Líčení jen jemné a stejně tak i malé náušnice v uších, které jsou skoro neviditelné. Nemá ráda výrazné šperky a ani líčení, takže tohle u ní není nic překvapivého.*Můžeme.*Přikývne poté a přijme jeho rameno.* Zatím jsem si prošla jen starými uličkami. Jinak ne. Kam mě chceš vzít?*Zeptá se ho zvědavě.*

*Dojde ke komnatě Destiny, se kterou má dneska domluvenou schůzku a zaklepe na její dveře. Jakmile otevře, povytáhne koutky rtů a potlačí protočení očima, když si všimne jejího starostlivého pohledu.* Ne, jsem v pohodě, vážně. A zrovna ty patříš mezi ty klidný účastnice, takže si u toho i trochu odpočinu. *Odpoví jí popravdě a pokrčí u toho ramenem.* Promiň, za tu párty. Byl jsem fakt hodně mimo. *Omluví se jí. Pak už jí nabídne rámě a vydá se s ní ke staré fontáně, kterou jí chce ukázat.* Uličky jsou fajn, občas tam zajdu. *Pousměje se a pak se na ní podívá a zavrtí hlavou.* Nech se překvapit. Kdo je zvědavej, bude brzo starej. A tobě by vrásky neslušely. *Zazubí se na ní.* A než tam dojdeme..... Co jsi vymyslela? *Naváže na jejich předchozí konverzace, kde po ní chtěl, aby našla aspoň jednu věc, kterou na sobě miluje. Po chvilce už projdou starým křídlem paláce a dostanou se až ke staré fontáně, kam měli celou dobu namířeno.* Co na to říkáš? *Nakloní hlavu na stranu a kousek od fontány se i s ní zastaví. Kousek od nich je i menší stolek s občerstvením, které si mohou dát. Jinak je to místo už spousty let prakticky netknuté.*

*Starostlivě se podívá na prince a po jeho reakci se uchechtne.*Klidné účastnice? Čekala jsem, že nás budeš mít nějak rozřazený, ale takhle asi ne.*Řekne upřímně a na tváři má přitom lehce pobavený úsměv.*Dobře, ale kdyby ses necítil nějak dobře, raději to řekni. První pomoc neumím, takže s oživováním by byl z mí strany problém.*Upozorní ho rovnou.*To je v pohodě. Nezlobím se.*Podle ní ani není důvod, proč by měla. Přijme jeho rámě a nechá se od něj vést na místo jejich schůzky. Zeptá se zvědavě, kam ji vede a ani ji nepřekvapí, když jí to nechce říct. Čekala to. Ale vydržela to od doby, co jí poslal pozvánku, pár minutek, než to místo uvidí už přežije.* Pobaveně se usměje.*Moc děkuju za projevenou starost o mé vrásky.*Řekne z legrace. Pak potlačí protočení očí.*Asi to vážně nenecháš být.*Doufala v to.*No... asi podle mě jsem docela dobrá v tanci. jinak bych se tím nemohla živit.*Řekne to, co je asi jasné všem od začátku, když se podívají na její povolání.*Co na sobě vůbec miluješ ty?*Je zvědavá, jestli bude mít taky takové problémy s tím jí něco říct a nebo něco hned vyklopí. Podívá se na starou fontánu a musí uznat, že je to nádherné místo.*Je to tu nádherné.*Řekne upřímně.*Škoda, že je to tu tak.. zastrčený. Hodně lidí se sem asi pak nedostane. Bez tebe nevím, jestli bych sem někdy došla. *Řekne mu upřímně.*A je to škoda.*Chvilku jen mlčí.*Ale asi je to i výhoda, ne? Když o podobných místech skoro nikdo neví. Pak se tu asi dá v klidu zašít a většinou na nikoho nenarazíš. /Jedno z mála míst, kde se dá v paláci dokonale zašít a mít soukromí./

*Uchechtne se po její reakci na to, že jí zařadil mezi klidné účastnice a pak přikývne.* Mám vícero rozřazení. Tohle je jenom jedno z nich. *Přizná.* Jinak bych si vás nikdy nedokázal zapamatovat. *Vysvětlí pobaveně a pak se jí omluví za to, co se stalo na párty.* Vážně? Já si to moc nepamatuji, ale vím, že v podobných stavech nebývám moc příjemný.. *Podívá se na ní a v jejích očích hledá, jestli to myslela upřímně, nebo jenom nechce, aby si dělal starosti. Pak už jsou na cestě ke staré fontáně a on jí odmítne říct, kam jdou. Přeci jen, překvapení je překvapení právě proto, že se neprozrazuje.* Není za co. Dělám si starosti o plno lidí ve vícero ohledech. Starost o vrásky není ta hlavní, takže opravdu nemusíš děkovat. *Potřese pobaveně hlavou a pak jí připomene, o čem spolu mluvili. Pořád se ještě totiž nedozvěděl věc, kterou na sobě dívka miluje.* To neberu. *Oznámí jí hned a mile se u toho pousměje.* Asi? *Nadzvedne obočí, protože si dával pozor na to, jak to zformuluje.* A není to věc, kterou na sobě miluješ. Je to věc, kterou se živíš a jsi v ní vážně dobrá. *Předloží druhou námitku.* Viděl jsem pár záznamů tvých vystoupení, jsi vážně dobrá. *Vysvětlí, proč si tím je jistý a když na něj ona vyrukuje se stejnou otázkou, rychle sklopí pohled. Nečekal, že by se k tomu odvážila.* /Nic, protože nic na mě není lásky hodno./ *Odpoví si hned v duchu, ale ví, že to jí říct nemůže.* Třeba svoje oči. *Odpoví jí nakonec, aby to nepřešel jen tak mlčením a pak ho zachrání to, že dojdou k fontáně.* Možná by ses sem někdy zatoulala. *Pokrčí rameny.* Má to výhodu. Kromě klidu a ticha je výhoda i v tom, že čím méně lidí sem chodí, tím méně je to zdevastované. Lidi akorát všechno ničí. Jak přírodu, tak to, co sami vytvořili. Kdyby sem denně proudili davy lidí, brzo by to spadlo. Takhle občas něco poopravíme, ale jinak jsou všechny podpěry, sloupy a i samotná fontána původní. Což znamená, že jim je už skoro tři sta let. *Řekne jí rovnou něco málo o tom místu a u toho těká pohledem po všech jeho částech. Až když domluví, tak se podívá zpátky na ní a je zvědavý na její reakci.*

*Když slyší, jak si je rozřadil, docela ji to i pobaví.*To chápu. Je nás skutečně docela dost. *Podle ní to až nahání hrůzu, když si člověk uvědomí, že si jednu z nich má vzít. Je ráda, že ona třicet-pět nápadníků nemá a ani mít nebude. Neodvede si představit být v kůži prince.*Vážně. Nic jsi neudělat Wyatte. *Dívá se mu upřeně do očí a sama pohledem neuhne. Myslí to upřímně.*Takže si nemusíš dělat žádné starosti.*Pousměje se se na něj. Nepřekvapí ji, že jí neřekne, kam jdou a když to vydržela tak dlouho, těch pár minutek, než na místo přijdou. Poděkuje mu za jeho starost o její vrásky a myslí to spíše z legrace. Povzdechne si, protože jak se zdá on to téma, co na sobě ona miluje nenechá jen tak být. Takže řekne, že na sobě miluje tanec. Ve kterém je docela dobrá, to sama musí uznat, protože jinak by se asi neuživila baletem.*Proč ne?*Zeptá se.*No asi.*Pokrčí nad tím rameny.*Díky.*Tahle lichotka ji skutečně potěšila. Stojí za tím tvrdé úsilí. Baletu se člověk nemůže věnovat jen ak. Musí intenzivně trénovat už od dětství. Zeptá se ho na stejnou otázku a když sklopí pohled, potřese lehce hlavou.*Že to není jednoduché?*Neodolá a musí se ho na to zeptat.*Oči máš hezký. To na sobě taky mohu říct třeba, že mám ráda své vlasy ale.*Namítne, protože jí se zase nedá tohle.*A taky jsi dost milý, vtipný, starostlivý, když zrovna nemá tu svou masku. *Dopoví za něj pár věcí.*Jde vidět, že se sám podceňuješ a po mě chceš, abych to nedělala. Měl by jsi v tomhle spíše začít u sebe.*Když dojdou k staré fontáně, okouzlí jí to. Přijde jí škoda, že sem se tolik lidí nedostane, protože o ní pravděpodobně ani neví. Sama by sem asi netrefila. Pozorně ho poslouchá a přikyvuje.*To je asi pravda. Kdyby sem pořád někdo chodil, vypadalo by to tu jinak.*Přikývne.*Tři sta let? Páni.*Vydechne.*Tohle je v paláci to nejstarší dochované místo?/Možná hrobka by tu byla ještě déle./*Sama se pořád rozhlíží po fontáně.*

*Pokýve hlavou a víc to už nekomentuje, protože má pravdu a účastnic je skutečně plno. Možná na jednoho člověka až moc, ale vzhledem k tomu, že je třicet pět provincií, není možné to zařídit jinak, aby to bylo spravedlivé a nemusela se kvůli tomu překopat celá země.* Dobře. *Uzná, že to myslí upřímně a on nejspíš skutečně neprovedl nic hrozného a pak už radši naváže na jejich předešlé konverzace. Hned jí vysvětlí, proč její odpověď nebere, přičemž použije rovnou dva důvody.* Buď si trochu víc jistá. Žádné asi. Uznej, že jsi v tancování dobrá. A pak hned můžeš dovymyslet tu věc, kterou na sobě miluješ. *Nadzvedne jeden koutek rtů, protože to nehodlá nechat jen tak a pak pohled sklopí, když se ho zeptá na to samé.* U mě je to jiný. *Odpoví vyhýbavě a pak zmíní svoje oči, jenom proto, aby měl klid v duši, že něco odpověděl a aby jí nedával munici tím, že by mlčel.* Vždyť jsi to mohla říct. Mohla jsi říct, že na sobě miluješ svoje vlasy nebo svoje oči. *Pokrčí s úsměvem rameny, protože to tak je. Nemusela se snažit vymyslet něco převratného a složitého.* A ty jsi hrozně všímavá a vlastně ani nevím, proč se o mojí masku tolik zajímáš. *Opáčí upřímně a krátce se jí podívá do očí. Nemyslel to špatně, ani uštěpačně, spíše trochu udiveně, překvapeně a nechápavě.* Vždycky se lépe začíná u druhých. *Namítne s menším pobavením v hlase a pak už dojdou k fontáně. Řekne jí něco málo o tomhle místu.* Hodně jinak. *Přitaká.* Celá tahle část paláce je přibližně stejně stará. Úplně nejstarší je ale stará katedrála. Kdysi bylo náboženství to nejdůležitější, takže katedrály a tak se stavěly jako první. Podle zdrojů, co máme, tak je mezi tímhle místem a katedrálou rozdíl přibližně čtyřicet let. Nejmladší je staré jezírko, dvě stě padesát let. Asi si uvědomili až později, že by se jim líbilo mít bazén. *Uchechtne se.* Tohle místo je druhý nejstarší. *Zkonstatuje nakonec.* Klidně si dej něco z občerstvení, jestli chceš. *Pousměje se na ní a kývne hlavou ke stolku opodál.*

*Je ráda, že si nemusí svého nastávajícího vybírat z dalších třiceti-pěti mladíků. Nezvládla by to a nechápe, jak to může zvládat Wyatt. V tomhle ho docela obdivuje. Pak mu řekne, že skutečně nic neudělal. Jen jí řekl pravdu. I když z toho byla prvně zaražená, není to nic, za co by se dle jejího názoru měl omlouvat. A ani se jí to více nechce rozebírat. Když to nechá být, je proto skutečně ráda. Když nenechá být to, co na sobě miluje, zmíní se o tancování a zpočátku nechápe, proč by to nemohl brát.*Dobře.. jsem dobrá.*Musí to asi skutečně polknout.*Hádám že jako princ ses tancovat musel naučit. Máš to rád? A nebo je to spíše jen něco, co trpíš?*Položí mu další otázku.*Čím je to jiný?*Jen tak ho nechat nemá v plánu. Pak se uchechtne.*No, tak v tom případě by to bylo asi jednodušší, plácnout první věc, co tě napadne u svého vzhledu.*Myslí si, že i on to plácl jen tak, aby nemlčel./Přijde mi líto, že ji nosíš.*Řekne mu upřímně.*Jsi moc milý a měli by to vidět i ostatní. Nosíš tu masku, protože si nechceš pouštět lidi k tělu.. Což je asi pochopitelný. Pak ti někdo může ublížit. Ale ve většině případech přijdeš o možnost poznat někoho, s kým by sis rozuměl. Spíše nošením té masky sám sobě škodíš a mohl bys toho v budoucnu litovat. *Řekne mu, proč se o to zajímá a proč by byla ráda, kdyby se lidem aspoň o něco více otevíral.*Navíc, to vidím.. Hraješ si na nepřístupného, nevrlého, že tě nic nerozhází a takhle si jiný, pod tou maskou. Myslíš si, že bys byl slabocha, kdybys tuhle stránku projevil?*Je to to další, co jí k tomu napadlo.*I když možná to k roli korunního prince a budoucího krále patří. Na veřejnosti se od tebe očekává, že budeš klidný za každé situace a taky se tak tváříš, to ti vychází. Ale v soukromí mi přijdeš škoda ji nosit. Ale je to jen můj názor.*Uzavře to. Nebude mu přece říkat, co by měl dělat, jen mu na to chtěla říct, co si o tom myslí. Pak se znovu pobaveně usměje, když řekne, že se lépe začíná u druhých.*To je pravda. Snadněji se to druhému řekneš, než se začne s tím u sebe.*Pak se začnou bavit o tomto místě a ona ho pozorně poslouchá. Chce se o tom dozvědět o něco více.*Jasně, katedrála. Na tu jsem zapomněla.*Je jasné, že ta bude starší, jak tohle. Ale v tuhle chvíli si ji vůbec nevybavila.*/Je to až neuvěřitelný./*Uchechtne se spolu s ním, když zmíní bazén. Pak se podívá ke stolku s občerstvením a přejde k němu, vezme si jahodu a druhou nabídne Wyattovi.*

*Vítězně se usměje, když přizná, že je dobrá a nepoužije při té formulaci žádnou pochybnost.* Mám to docela rád. Hlavně, když hraje aspoň trochu modernější hudba a můžu tancovat s kým chci. Před Selekci to byla prostě povinnost, zatančit si s tamtou baronkou, tamtou princeznou, abych neurazil jejich zemi. Spíš to byla vždycky povinnost, kterou jsem si musel přetrpět, to mi to trochu zošklivilo. *Odpoví jí upřímně, jak vnímá tancování a když se ho pak zeptá na to, co na sobě miluje, hned opáčí, že u něj je to jiný. Mohl čekat, že bude ve vyptávání pokračovat, ale i tak doufal, že nebude.* To je jedno. *Potřese hlavou, protože jí nechce říkat pravdu a to, jak to doopravdy vnímá.* Jenže bys tím lhala nejen mě, ale hlavně sobě, protože bys to tak doopravdy necítila. *Opáčí na její slova a u toho se mírně pousměje. Pak už se jí zeptá na její zájem o jeho masku.* /Už lituju. Všichni si myslí, že nikdy nebudu dobrým králem a jejich názor už těžko někdy změním./ *Proběhne mu hlavou a nic neříká do doby, než ona nedomluví.* Už je pozdě měnit názor veřejnosti. Mají mě nějak zafixovaného a je to tak dobře. Celá tahle "maska" není jenom o mě. *Naznačí ve vzduchu uvozovky a pak na chvíli zmlkne a přemýšlí, jestli být konkrétnější nebo ne.* Moji sourozenci a ostatní v paláci... My nikdy nebudeme mít normální život. Vždycky budeme středem pozornosti a všichni budou akorát čekat na to, kdy uděláme nějakou chybu, aby jí pak mohli rozebrat na několika stránkách časopisu. To je důvod, proč moje sestra tehdy odjela. Chtěla normální život. A když veškerou pozornost lidí upoutám já tím, jak se chovám, oni můžou mít aspoň trochu normální život a není na ně upřeno tolik pozornosti. Sice z toho pak usuzujou, že budu příšerným králem, což mají stejně pravdu, každopádně mi to za to stojí. A oni ani nikdo jiný o tom vědět nemusí. *Při poslední větě se na ní podívá pohledem, kterým říká, že jestli se to jenom opováží někomu dalšímu říct, rozhodně milý nebude. Je vlastně prvním člověkem, kterému to takhle přiznal. Dobře, ještě to tak trochu zmínil kdysi na střeše před Camille, když už byla na odchodu, ale to ho stejně pořádně nevnímala, takže se to nepočítá.* Lidi mě už takhle mají zafixovaného. Jejich názor už by se těžko měnil, i kdybych se o to snažil. A jakmile by zjistili, jaký jsem normálně, už bych pro ně nebyl zajímavý. *Pokrčí rameny.* /A je lepší, abych se to všechno snažil ustát já, než abych to házel na zbytek rodiny./ *Pak už jí řekne více o staré části paláce.* Někdy se tam můžeš jít podívat. *Sáhne do kapsy a vyndá z ní přeložený papír.* Je tam zakreslená fontána, jezírko, katedrála i další místa v týhle části, který by se ti mohly líbit. *Podá jí další mapu, kterou jí nakreslil a pak poukáže na stolek s občerstvením a vezme si od ní jahodu, kterou mu nabídne.* Díky. *Pousměje se.* Kdybys dopředu věděla, že tě vyberou do Selekce... podala bys tu přihlášku? *Zeptá se jí a podívá se na ní zvědavýma očima, které ale touží po upřímné odpovědi.*

*Vidí jeho vítězný úsměv a protočí nad tím očima, i když se přitom pobaveně usmívá. Zeptá se, jak on vnímá tancování, protože to j zajímá. Přece jen ona má tanec moc ráda.*Jo, to chápu. Pokud tě pošlou zatancovat si se stoletou francouzskou baronkou, asi to není moc příjemný. Měl jsi jim schválně šlapat na špičky, pak by to příště třeba neriskovali. Zkoušel jsi to?*Přijde jí, že i on by mohl. Aby se tomu vyhnul, což chápe.* Zeptá se, jak je to u něj jiný a ta odpověď ji zajímá.*Dobře, jak myslíš. Já tě do odpovědi nutit nebudu. Nechci aby ti to bylo.. nějak moc nepříjemné. A vím, že většinu času svými otázkami jsem možná dost vlezlá, takže mě klidně utni.*Taky pravda.*Uzná a pak mu řekne, proč se tolik zajímá o jeho masku, kterou nosí.*Vždyť tvůj strýc spolupracoval s rebely, taky ho lidé neměli rádi a mnoho lidí nechápalo, jak se tak dokázal změnit a ani mu nevěřili. Názor se může změnit a u tebe to podle mě nebude problém. Pokud se zamiluješ v Selekci, pak to půjde snadno. A i bez toho.*Než ho poznala blíže, nevěděla, co si o něm myslet a kdyby dávala jen na Illea news, nebylo by to nic pozitivního. Ale tohle ona odmítala. Nechce si dělat názor o člověku, jenom podle toho, co o něm píší média, která navíc vše zveličují a hledají jen to špatné. Je jí líto, že právě podle toho ale většina lidí Wyatta a celkově Schreave soudí. Mlčí se poslouchá ho, nechce, aby jí něco uniklo. I malá drobnost by mohla zapříčinit to, že mu neporozumí tak dobře.*Neboj, nikomu to neřeknu.*Nemá to v plánu. Je jí jasné, že s tímhle se asi svěřil jen pár lidem.*Ale jak si sám řekl.. Média čekají jen na to, až uděláte chybu a tu pak zveličují. To dobré, co děláte a čehož je podstatně více, nechají jen tak. Protože spíše než si lidi přečtou článek "Princ Wyatt si hrál s dětmi v sirotčinci" si přečtou "Princ Wyatt byl v klubu obklopen dívkami". Protože to je poutavější čtení a to média ví. Jenomže těm čtenářům to nedochází a na pozitivní články o vás se nedívají. Pak si tvoří obrázek jen podle tohohle. Nemluvě o tom, že podle médií by si na tebe názor dělat neměli a nejen na tebe, ale i na celou tvou rodinu. Ty všechno nafukují.*Odmlčí se.*Takže tohle všechno děláš aspoň z části kvůli své rodině? Abys na sebe strhl tu pozornost a oni měli klidnější život?*Nadzvedne obočí.*Co jsem viděla před tím, než jsem sem viděla, tak se ti to docela dařilo. Ale.. nikdy se toho nezbaví. Té pozornosti. Lidé se o ně budou vždycky zajímat. Ať už tady a nebo v cizině, kam se odstěhují dvě tvé sestry, pokud se nemýlím.*Potřese hlavou.*Názor lidí se mění. Jak jsem řekla, podívej se na svého strýce. Byl s rebely, celá země ho nenáviděla, ale pak se to změnilo. A jde vidět, že ty jsi moc milý, starostlivý, pak to poznají sami. Až se jednou staneš králem, budeš skvělý. A oni to pochopí.*Chvilku se baví o starších částí paláce a když jí podá mapu, vezme si ji od něj.*Díky. Je to od tebe moc milý. *Řekne upřímně a přeložený papír drží v rukou. Vezme si jahodu a jednu mu i podá.*Nemáš zač.*On jí tu maluje mapy, takže to, že mu nabídla jahodu je úplná maličkost. Na jeho otázku přikývne.*Sice si pořád myslím, že se sem nehodím a některá dívka by se sem hodila lépe, jak svým vystupování.. prostě vším. Jo, přihlásila. Stojí to za tu možnost tě o něco blíže poznat.

*Potlačí uchechtnutí, když vidí, jak protočila očima a pak jí řekne, jak to má s tancováním.* Jo, zkoušel. Tak do patnácti. Pak jsem pochopil, že jakákoliv chyba i v tanci dokáže rozpoutat válku, tak jsem s tím radši přestal. *Uchechtne se a pokrčí u toho rameny.* To je v pohodě. Nejsi vlezlá. *Pousměje se na ní mírně, ale její otázku v čem se liší, nechá bez odpovědi. Pak už jí řekne pravdu ohledně své masky.* Když se změnil a oni pochopili, že to myslí vážně, přesunuli více pozornosti zase k někomu jinému a to je to, co já nechci dopustit. *Vysvětlí.* Jenže ten názor si dělají. V tom jim nikdo nezabrání. *Pokrčí ramenem a pak jí řekne, že to dělá kvůli své rodině.* Já vím, že se toho nezbaví úplně. Ale aspoň částečně jim od toho můžu pomoct. Jsem jejich starší bratr, je mojí povinností se o ně postarat. A nechci, aby se opakovalo něco podobného tomu, jak Camille zmizela. Byla pryč dva roky. *Potřese hlavou.* Nebudu skvělý. *Zavrtí hlavou.* Máš nějaký sourozence? *Zeptá se jí, protože jestli nemá, tomuhle nejspíš nikdy neporozumí.* Oni nesmí přijít na to, jak je to doopravdy. Protože pak budou mít plno prostoru, který budou moct zaplnit Stefanem a jeho neurozenou přítelkyní, Camille a jejím těhotenstvím nebo Alessií a jejími výlety na různé párty a vztah s nějakym zpěvákem, kterej na ní kašle. Něčím budou muset nahradit zprávy o mě. *Vydechne.* To je jedno. Nemá smysl tě tím nějak zatěžovat. Nemusíš to řešit. *Zavrtí nakonec hlavou, protože má pocit, že Destiny to stejně nikdy plně nepochopí a on nerad mluví o sobě, svých pocitech a postojích v takovýhle oblastech. Místo toho se zaměří na mapu, kterou jí nakreslil a která jí dovede na konkrétní místa ve staré části paláce.* To nestojí za řeč. *Pousměje se na ní a vezme si od ní jahodu. Pak se jí zeptá na Selekci.* Ty se sem hodíš, Des. *Použije zkráceninu jejího jména a u toho se jí podívá do očí.* Oproti ostatním dívkám v Selekci vyčníváš. Právě svým vystupováním, vkusem a chováním. Kdyby šlo jenom o vystupování hodné královny, byla bys mezi poslední trojkou a pak možná i vítězkou. A myslím to opravdu vážně. Nic nezveličuju. *Ujistí jí. Pro něj by bylo asi snazší, kdyby Selekce byla jenom o tomhle, ale bohužel pro něj se od něj očekává, že se zamiluje, což není nijak jednoduché.* Měla by sis začít víc věřit. *Pousměje se.* Jsem rád, že jsi tu přihlášku podala. *Řekne jí upřímně.*

*Uchechtne se.*Válka kvůli pošlapání nohou při tancování..*Jen si to představí a musí se uchechtnout.*Raději bys to riskovat neměl no.*Uzná poté. Řekne mu, ať jí klidně stopne, kdyby byla moc otravná a když ji ujistí, že není otravná, přikývne.*Dobře.*Doufá, že kdyby mu to skutečně vadilo, tak by jí to řekl a upozornil ji na to.*Pokud se ukážeš takový jaký jsi, budeš pro ně nudný a oni se budou soustředit na tvé sourozence a ti budou středem jejich pozornosti. A své sourozence se snažíš chránit..*Pokýve hlavou.*Tohle je od tebe hezký. Že je talk chráníš, i když pak jsi sám v ne moc dobrém světle. Ale je to vůči tobě i dost neférové.*Řekne popravdě.*To nezabrání. Ale názor se může změnit.*Stojí si za svým a i stát bude.*Jo, to asi nějak chápu. Chceš je jen chránit, protože to bereš jako svou povinnost, když jsi nejstarší. To znám sama.*Vzpomene si na svého bratra.*Budeš skvělý. A o tomhle nemá smysl se dohadovat.. Stejně si každý budeme stát za svým. To je jasný. Protože ty se moc podceňuješ.*Usměje se.*Jo, mám jednoho staršího bratra. Taky byl docela ochranářský Než se sám před pěti lety oženil a teď se spíše věnuje své rodině, což je pochopitelný. Každý máme spíše už vlastní život. I když se docela dost vídáme. Snažíme se. Má už i vlastní dceru, mou neteř, s ní jsem dala i fotku na Illegram, taky chce být baletka. To je asi dědičné v naší rodině.*Trochu se o své rodině rozpovídá. Lehce ho po jeho slovech pohladí po paži.*Zajišťuješ jim tímhle klid. Snažíš se to schytat za ně, což je chválihodné. Vidíš, já říkala, že jsi starostlivý.*Řekne vítězně, protože předtím tomu asi sám nevěřil přitom je tohle přesný důkaz toho.*Mně nezatěžuje,když se mi svěřuješ a neboj,nikomu to neřeknu. Jsou to tvoje věci. Ale jestli to už nechceš řešit, dobře. Kdyby ale.. jsi potřeboval někoho, kdo by tě vyslechl, jsem tu. I kdy chápu, že si jen tak pro svěřování se si asi nezavoláš cizí holku.*Uvědomí si vzápětí. Nečeká, že by ji kvůli tomu někdy skutečně kontaktoval, ale to nemění nic na tom, že kdyby se to stalo, ona ho klidně vyslechne. Poděkuje mu za mapu, kterou jí namaloval.*Ale stojí. Muselo ti to dát práci.*Namítne . Pak mu podá jahodu a když se jí zeptá, jestli by se přihlásila, kdyby věděla dopředu, že ji vyberu, odpoví že ano. Podívá se mu přitom do očí.*Děkuju. *Pousměje se na něj a pak se uchechtne.*To bys měl ty taky.*Odpoví mu na to, že i on sám by si měl více věřit, to už probírali předtím.*To jsem ráda. Já tě moc ráda měla možnost poznat. *Řekne upřímně.*Kdyby jsi měl možnost.. Vybrat si, jestli Selekci chceš a nebo ne, chtěl by sis tím projít? A upřímně. I kdyby byla odpověď záporná.*Chce vědět jeho skutečný názor na to.*

To asi ne. *Přitaká s pobaveným úsměvem a pak už jí odhalí, proč nosí onu masku. Docela ho překvapí, když vidí, že skutečně pochopila, proč to dělá a jaký to má smysl. A stejně tak, proč s tím nehodlá přestat.* Život je neférový. Tak to prostě je. A já jsem rád, že můžu aspoň nějak pomoci jim. I když oni o tom neví a mají mě za ignoranta. *Poškrábe se na zátylku, protože moc dobře ví, že jeho sourozenci ho vnímají úplně stejně, jako lid Illey.* Nepodceňuju. Jsem realista. A ty jsi šíleně tvrdohlavá. *Uchechtne se pak jí poslouchá, když mu vypráví o její rodině, obzvlášť bratrovi a neteři.* Tu fotku si vybavuju. Obě dvě jste kouzelný. *Usměje se, když si vzpomene na tu fotku. Ta malá holčička tam koukala na Destiny tak nadšeně.* Je vidět, že tě má ráda a že jsi pro ní vzorem. *Zhodnotí a když pak ucítí, jak ho pohladí po paži, překvapí ho to, ale nijak neucukne.* Díky. *Pousměje se na ní a pak přikývne.* Nepřijdeš mi jako cizí, Des. Ze Selekce patříš mezi ty, který znám nejvíc. A se kterýma je mi nejlíp. Neshazuj se pořád. *Poví jí upřímně a následně jí předá mapu.* Pomohlo mi to se vymluvit z jedné porady. Rádci měli radost, že dělám něco pro nějakou z účastnic a že se nevymlouvám jen proto, abych se mohl flákat. Takže to prospělo nám oběma. Já se vyhnul nudný poradě a ty trefíš sem a zpátky. *Zkonstatuje a pak jí popravdě řekne, že je rád, že si přihlášku do Selekce podala a on jí tak mohl poznat.* Kdyby ses mě zeptala ještě před měsícem, odpověděl bych ti, že bych dal cokoliv za to, abych si tím projít nemusel. Jenže vzhledem k tomu, jak málo času zbývá mýmu tátovi.... Vím, že bez manželky nastoupit na trůn nemůžu. Nebo můžu, ale s tím, že slovo rádců by v tom případě mělo skoro stejnou moc jako moje, kdybych neměl po svém boku nějakou ženu. Kvůli němu bych se pro Selekci teď dobrovolně rozhodl, protože je to nejrychlejší způsob. A přeci jen mám možnost výběru a to je lepší, než zasnoubení s nějakou zahraniční princeznou. *Odpoví jí.* I když je to dost namáhavé a procházka růžovým sadem to není. *Doplní poté s pobavením v hlase.*

Třeba se tvůj vztah se sourozenci zlepší. Taky to teď nemají jednoduché, stejně jak ty. Potřebují si urovnat prvně svůj život a pak napravovat vztahy. Doufám, že to pak bude lepší.*Snaží se ho trochu povzbudit. Sama to docela zná.*To, že jsem realista od teď budu proti tobě používat taky.*Uchechtne se nad tím.*Šíleně tvrdohlavá? To je jedna z pár věcí, které máme společné. Slyšela jsem o neuvěřitelné Schreave tvrdohlavosti a když se s tebou takhle bavím, je to možná ještě horší, než jsem čekala.*Usměje se. Pak se trochu rozvypráví o své rodině.*Hlavně ona. Je to takový rodinný andílek.*Docela se i těší, až se vrátí domů, hlavně na svou neteř.*Taky ji mám moc ráda. Je to skvělá holčička a jednou bude i skvělá baletka.*Ví, že její neteř má velké nadání, větší, jak ona v jejím věku. Trochu váhavě ho pohladí po paži, není si jistá, jestli to udělat a nebo ne, ale když nijak Wyatt neucukne, uleví se jí. Nechtěla udělat nic, co by mu bylo nepříjemné.*To je maličkost.*Ujistí ho.*Dobře, dobře. Pokusím se neshazovat.*Slíbí mu*Jinak.. to jsem ráda.*Řekne upřímně. Zajímalo by ji i, kdo jsou zbylé účastnice a jestli taky odhalily jeho masku a nebo dávají jen na média. Ale pokud si s nimi má Wyatt blízko, asi spíše to první.*Výhodné pro oba.*Uzná pobaveně. Řekne, že by přihlášku podala, kdyby věděla, že ji vyberou, protože je ráda, že má možnost se s ním poznat o něco více. Stojí za to. Sama ho požádá, aby jí popravdě odpověděl na to, jestli by chtěl Selekci.*Tvůj táta tu snad bude co nejdéle. Určitě bude bojovat, aby tu mohl být, s tebou a tvými sourozenci. /Aby mu pomáhal s povinnostmi krále, protože na trůn asi nastoupí dost brzy../To asi chápu. Sama si nedovedu představit, že by se o mě snažilo třicet-pět mužů. *Potřese hlavou.*A taky je to i trochu děsivý. Myšlenka, že bys musel být s někým, koho by jsi nemiloval. Což se doufám nestane. Ale i tak.. A třeba ten pocit, že s dívkou, se kterou jsi mohl být šťastný sis na prví schůzce nesedl a vyřadil jsi ji jen kvůli prvnímu dojmu..*Potřese hlavou.*Upřímně tě za tohle dost obdivuju. Že to tak zvládáš. A ještě tomu své povinnosti, jakožto skoro vládce země, to s tou rodinou..*Odmlčí se.*Zvládáš to skutečně dobře. I když si to asi nemyslíš.

Jo, to máš nejspíš pravdu. /Aspoň v to můžu doufat, i když mi to přijde zbytečné./ *Proběhne mu hlavou, ale nahlas to neřekne, protože moc dobře ví, jak tvrdohlavá osoba proti němu stojí a že by to nenechala jen tak a snažila se ho přesvědčit o opaku.* Nemůžeš. Na to mám já autorský práva. *Zasměje se a pak potřese pobaveně hlavou po jejích dalších slovech.* Vyřídím to všem Schreave. Myslím, že ti dokážeme dokázat ještě větší extrém. Počkej až bude někdy hromadná večeře. Nevydržíš do hlavního chodu. *Popíchne jí pobaveně, i když to částečně myslí vážně. Pochybuje, že všichni přežijí hromadnou večeři, která se plánuje, ve zdraví.* Stejně jako její teta. *Doplní, protože moc dobře ví, že Destiny je skvělá baletka.* Chybí ti rodina hodně? *Nakloní hlavu mírně na stranu. Přemýšlel o tom, že by pozval do paláce rodiny účastnic, ale chce s tím chvíli počkat. Přeci jen bez nich ještě nejsou až tak dlouho, aby se to nedalo zvládnout, i kdyby na ně byly emocionálně hodně fixované. Navíc není úplně jednoduché to zorganizovat vzhledem k tomu, že teď celé křídlo paláce zabírají i rebelové.* A já ti slíbím to stejné, dobře? *Pousměje se na ní, protože jí věří, že se na tom pokusí pracovat a on jí v tom chce podpořit a zároveň jí udělat radost. Pak už jí řekne, jak vnímá Selekci a jak by se rozhodl, kdyby měl na vybranou a nebyla to pro něj povinnost.* Doufám v to. /Jinak absolutně netuším, co budu dělat, protože to bez něj nezvládnu./ *Dopoví v duchu.* To je ten důvod, proč jsem po prvních schůzkách nevyřazoval. Ale moc dobře vím, že to jednou přijde. Je to zodpovědnost. Ne tak zodpovědnost za život ostatních, ale hlavně za svůj vlastní. A to je snad ještě horší. *Prohrábne si rukou vlasy.* Věř mi, moc to nezvládám. To asi dokazuje to, jak jsem skončil na ošetřovně a obrovskej arch v mý komnatě, kde mam vypsaný všechny účastnice a mam k nim napsaný poznámky, protože jinak bych se ve vás všech totálně ztrácel. *Zasměje se u té poslední části, ale jinak to myslí vážně.* Ale díky, že si to myslíš. *Pousměje se.*

Mám pravdu.*Řekne přesvědčeně.*Zvlášť v těžkých situacích... Když je potřeba, rodina se dokáže semknout. To už jsme myslím probírali minule.*Uvědomí si a pak nad tím pokrčí rameny a nechá to teda být. Pak řekne, že to, že je realista bude používat i ona proti němu a zasměje se jeho argumentu.*Jasně, autorský práva..*Řekne ještě s dost jasným pobavením v hlase. Pak se zmíní o Schreave tvrdohlavosti, o které jí vyprávěly komorné. Prvně tomu nevěřila, ale když se baví s Wyattem, už tomu věří. On je dost tvrdohlavej.*Nepodceňuj mě. Vydržím to až do konce té večeře. Klidně se s tebou i vsadím.*Tak hrozné to nebude, jak doufá. Pak se baví o rodině a ona řekne, že její neteř je moc talentovaná a když ji doplňují, pousměje se a nic na to neříká, i když má chuť říct, že přehání. Slíbila, že se s podceňováním bude snažit krotit.*Docela jo.. Jako s mámou se stejně moc nevídáme. Po smrtí táty nás spíše nechala být a sama cestuje po světě a užívá si. Takže být bez ní mi ani nepřijde divný.*Řekne upřímně.*Ale brácha a neteř mi docela chybí. I když vlastně ani s bráchou se už taky moc nebavím. Po tom, co zemřel táta začal vést jeho nahrávací společnost. Taky naše vztahy nejsou ideální. Ale jak jsem řekla, v tomto věku to tak prostě je. Každý máme svou práci, on už má i svou rodinu.*Často se i cítí sama, protože rodinu skoro nemá a jen pár přátel, ale nedává to najevo. Proto je asi i taková, jaká je, ochotna všechny vyslechnout, aby se s nimi mohla sblížit. Pak řekne, že se teda pokusí se neshazovat.*Jo, pokusíme se o to oba dva a oba dva si pokusíme více věřit. Potřebujeme to jako sůl.*Oba dva se dost shazují a nevěří si, v tomhle jsou stejní. Doufá, že jeho otec tu bude ještě dlouho, aby mu pomohl s nástupem na trůn a celkově tu pro něj byl.*Věřím, že to tvoje zkolabování bylo jen ojedinělé. Máš to teď dost těžký./Tohle se momentálně dá omluvit./V minulosti Selekce vyšla, tobě určitě vyjde taky.*Skutečně mu to přeje. Aby byl šťastný a měl vedle sebe někoho, kdo mu bude oporou. Pak se zasměje.*Náhodou, tohle je spíše dobře. Aspoň, když máš s některou z nás schůzku víš, o koho se jedná a nepleteš si všechno. Aspoň u mě sis nic nespletl, takže to pomáhá, ne?*Nadzvedne obočí.*Za tohle nemusíš děkovat.*Pousměje se na něj.*

To jo. *Přikývne, protože si vzpomíná, jak to posledně rozebírali.* O co se chceš vsadit? *Zamžiká obočím, protože jestli něco rád dělá, tak je to sázení se. Je zvědavý, co dívka stojící před ním dokáže navrhnout jako výhru a prohru v sázce. Pak se zajímá o její rodinu. Na jejím místě by mu ta jeho také chyběla, i když by to nahlas nikdy nepřiznal.* To je mi líto. Rád bych ti nějak pomohl a navrhl nějaké řešení, ale... Upřímně moc nevím, jak bych ti mohl pomoct. *Pousměje se na ní omluvně a skutečně je mu to líto.* Dohodnuto. *Usměje se na ní, když si slíbí, že se pokusí nepodceňovat a pak jí řekne, že to vlastně nijak moc nezvládá.* Doufám v to. *Přikývne a pak se zasměje.* Jo, pomáhá. Ale neboj, ono to jednou přijde a já na něco zapomenu nebo to popletu. *Odpoví jí se smíchem a pak se podívá na hodinky a zjistí, že už je celkem pozdě.* Navrhuji doprovod do komnaty, protože až moc dobře vím, jaké to je, když člověk nejde včas spát a nechci tě mít na svědomí. *Usměje se na ní a znovu jí nabídne rámě. Dojde zpátky k její komnatě a tam se zastaví a usměje se na ní.* Moc děkuju za dnešek. Hodně mi to pomohlo. *Řekne jí upřímně a pak k ní natáhne ruku a dá jí uvolněný pramínek za ucho. U toho se jí dívá do očí.* Dobrou noc, Des. *Popřeje jí a pak se sám odporoučí do své komnaty.*

*Navrhne i sázku, protože si je jistá, že večeři s Schreave rodinou přežije.*Pokud vydržím celou večeři s tvou rodinou až do konce, na maškarní, které doufám taky bude si vezmeš mnou vybraný kostým.Nic moc hroznýho, ne? A taková klasika.. *Zlomyslně se uchechtne.* Pokud vyhraješ ty a do konce večeře uteču, pro mě trest můžeš vybrat sám.*To nechá na něm. Pak řekne, že skutečně chybí, i když se moc nevídají.*To je v pohodě. Tak to prostě je. Bratr má vlastní rodinu a když ji sourozenci mají, jistě, že se o něco odcizí, mají své starosti.*Pokrčí rameny. Pak řekne, že se pokusí nepodceňovat se, pokud i on, protože oběma by se hodilo větší sebevědomí. Baví se o tom, jestli to zvládá nebo ne, podle ní to vše zvládá skvěle.*Nedivila bych se. Je nás skutečně dost.*Ona nečekala, že si toho o ní bude pamatovat nějak extra moc.*Jo. A ty by sis měl taky lehnout. *Taky ho nechce mít na svědomí. Přijme jeho rámě a nechá se dovést až ke komnatě.*To já děkuju. Za dnešek i za mapu.*Zvedne ruku, ve které ji drží.*Pokud ti to aspoň trochu skutečně pomohla, jsme ráda.*Řekne upřímně. Když k ní natáhne ruku a dá jí pramínek vlasů za ucho, pousměje se a lehce zčervená.*Dobrou Wyatte.*Popřeje mu a pak zapadne do své komnaty. Ještě pořád jí hoří tváře a sama nad sebou musí potřást hlavou.*

*Mít staršího bratra pro ní byla vždycky jistota a samozřejmost. A před pár dny přišla na to, že to tak nikdy nejspíš brát neměla. Protože najednou její bratr z ničeho nic zmizel, ona zjistila, že jsou vlastně nevlastní sourozenci a když si to všechno dala dohromady, došlo jí, že je její bratr vlastně potomek dvou Illejských rebelů. Historii své matky zná dost dobře. Vždycky ten příběh, jak jí táta zachránil před prakticky jistou smrtí, ráda poslouchala. Přišlo jí to daleko lepší, jak nějaká pohádka. V pohádkách jí přišlo vše až moc zalité sluncem, i když to bylo uprostřed zápletky a hlavní hrdina se měl nejhůř. Opravdový život je daleko komplikovanější, i když ona sama na něj často koukala spíše dětskýma očima a snažila se si to nepřipouštět a vše si užít na 120%. Jenže potom, co se ze dne na den stala korunní princeznou Ruska, to není moc jednoduché. Všichni jí doma mají za lehkomyslnou princeznu, co se chová jak dítě a není schopná mít nějaké normální povinnosti. A teď jim má najednou co nejdříve vládnout. Ještě k tomu je tu problém ohledně jejího vztahu s Noahem, který si naprosto ukradl její srdce. Oba dva jsou nyní korunní a oba dva se budou muset ujmout svých povinností. A to znamená, že nebudou moci být spolu. Ráda by si o tom všem promluvila s Illarionem, jenže ten je neznámo kde. Zamíří na jedno ze svých oblíbených míst zde, které má ještě k tomu spojené s tím, že se tu seznámila s Noahem. Je jím stará fontána. Na sobě má obyčejné modré džíny a kostkovanou červenou košili. Své zrzavé vlasy má stažené v culíku. Když dojde k fontáně, vlastně ani neví, co tu má dělat. S tichým pozdychem si sedne na okraj fontány a rozhlíží se okolo sebe po tom místě.*

*Míří ke Staré fontáně. Před necelým měsícem tu měla schůzku s Wyattem a oblíbila si to místo. Už dávno sem trefí bez mapy. Prvně ji ale docela hodně využívala. Teˇuž ale cestu zná skoro nazpaměť. Chodí tam asi každý druhý den. Na sobě má obyčejné jednoduché šaty, krémové s tenkým černý páskem v pase. Líčení má ve stejné barvě jako šaty,. jen hodně světlé. Malé perly, jako náušnice a vlasy jen tak volně. Často si je nechává jen tak rozpuštěné. Poslední dny přemýšlí dost hlavně nad Wyattem. Dělala, že je všechno v pořádku, mezi nimi, ale ve skutečnosti si tím není jistá. To, jak se zachoval ji zarazilo. Je jen ráda, že se s ním ještě nikde nepotkala a jen sis ním dneska vyměnila asi čtyři zprávy přes Ileagram. */Bude to v pohodě. Stejně mě po tomhle nejspíše vyhodí a já se tím nebudu muset dále zaobírat. Kdy jen konečně bude to vyřazování?/*Už se docela těší domů. Pořád není přesvědčená o tom, že by sem patřila, Wyatta nemiluje a teď si ohledně jeho není zrovna jistá. */Prostě budu dělat, že se nic neděje. Stejně se nepotkáváme, občas na akcích, ale to jsem většinu času s Topsy a Juliet. Takže to bude v pohodě./*Dojde na místo, ztracená v myšlenkách a prvně si nevšimne dalšího člověka. Pka ale zvedne zrak a všimne si dívky. Přeměří si ji pohledem.*Ehm.. Dobrý den?*Pozdraví ji trochu otázkou.*Neruším vás? Klidně mohu odejít.*Nabídne. Přece tu byla první a pokud chce dívka soukromí, klidně jí ho dopřeje.*

*Dojde ke staré fontáně, která je jedním z jejich oblíbených míst hned po kuchyni. Tady se s Noahem poprvé potkala, v kuchyni se poprvé políbili. Na obě místa má krásné vzpomínky a možná právě to je ten důvod, proč sem dneska přišla. Nejspíš doufala, že by tu mohl být. Jenže jakmile sem dojde a uvidí, že je tady sama, musí se sama nad sebou uchechtnout.* /Nejspíš má práci nebo třeba hraje šachy./ *Potřese nad sebou hlavou a pak se posadí na okraj fontány a rozhlídne se po tom místě. Nějak neví, co tu teď dělat. Dřív by měla v uších sluchátka s hlasitou hudbou a nejspíš tančila do jejího rytmu, ale na to teď nemá nějak náladu.* /Teď bych se nejspíš měla chovat dospěle jako budoucí vládkyně./ *Povzdychne si v duchu a pak uslyší hlas a vzhlédne k jeho majitelce.* Ne, to je v pohodě. *Potřese rychle hlavou. Nepoznává jí, takže jí zařadí mezi účastnice Selekce nebo nějaký personál paláce.* A ahoj. Teda.... Jestli ti nevadí tykání. Teda vám. Teda no... *Poškrábe se na zátylku a zasměje se sama sobě.* Já jsem Alexis. *Představí se jí a seskočí z okraje fontány, aby byli ve stejné výšce a ona k ní mohla natáhnout ruku.*

*Přemýšlí o Wyattovi a o tom, jak se zachoval. Věděla, že nemá dobrou náladu, takže je to spíše její chyba, že za ním šla, ale stejně. Trochu ji to zaskočilo. Doufala i, že jí aspoň trochu věří a když bude potřeba, svěří se jí, ale jak se ukázalo, mýlila se.*/Viděli jsme se asi čtyřikrát, byla jsem jen bláhová. Je UT mnoho dívek, se kterými si bude rozumět více./*Sama nad sebou potřese hlavou. Myslela si, že si aspoň trochu rozumí a jde o nich říct, že jsou přátelé, ale asi ne. Snaží se na to nemyslet. Logické tedy moc není, že jde na místo, které jí ukázal právě Wyatt. Ale naštěstí tu on není a jen nějáká dívka. Hádá, že buď nějáká služebná a nebo někdo ze zahraničních hostů. Ví jistě, že to není účastnice, ty zná snad všechny. Pozdraví jí a nabídne, že odejde, pokud jí tu vadí. Pak se na ni ale přátelsky usměje.*To je v pořádku. Mně tykání nevadí, jestli ne vám Teda obě. No..*uchechtne se nad tím, jak se do toho obě dvě trochu zamotaly. Přejde blíže k ní a příjme její ruku.*Těší mě, já jsem Destiny.* Potřese si s ní a pak ji stáhne k sobě.*Hádám, že jsi zahraniční host. Princezna?*Tipuje.*

*Zvedne pohled k dívce, která na ní promluvila a pak jí navrhne tykání, ale trochu se do toho zamotá.* Kdyby mi to vadilo, nenabízela bych to. *Pokrčí rameny, zatímco se na ní jemně zazubí a pak seskočí z okraje fontány a představí se jí. Potřesou si rukou a mezitím si poslechne její jméno.* /Vypadá fakt sympaticky./ *Zhodnotí v duchu.* Krásný jméno. *Pochválí jí a po její otázce přikývne.* /Tak přeci jen se nechovám, jako malý dítě a lidi ve mě princeznu poznají./ *Proběhne jí hlavou s trochou zadostiučinění.* Jo, jsem princezna. Z Ruska. /Nově korunní princezna, ale moje rodinný drama tě asi zajímat nebude./ *Dopoví v myšlenkách.* A ty jsi jedna ze Selekce? *Zajímá se.* Jaké to je? Jaký je Wyatt? *Začne se jí ptát se zvědavostí v očích.*