Část lesa patřící k paláci

*Jelikož měla i Noora smysl pro humor, na jeho popichovaní přešla také a trochu se s ním popichovala, než se začali seznamovat, což přišlo vhod.* Takže rád navštěvujete bary? *Pousměje se.* V paláci máme velký bar, párkrát jsem ho navštívila, když se někdo opil a třeba se tam popral. Jsem ošetřovatelka, tak jsem tam párkrát kvůli nějakým urázům běžela. Ale tam by se ti opravdu líbit mohlo. *Ona se nikdy neopila, samozřejmě občas si dala pár skleniček třeba vína, ale ještě ani jednou nebyla opilá tak, že by nevěděla, co dělá.* Ach, tak. Já toho moc neprocestovala, jelikož nebyla příležitost. *Samozřejmě měl každý z nich jiné možnosti.* Jste skromný. Možná bych vám ale mohla dát alespoň svůj Illeagram, kdybyste se vážně ztratil a nikdo by nebyl po ruce. *Nevinně se zazubí. Nechce ho samozřejmě nijak podceňovat, ale ví, že v paláci se dá ztratit lehce. Když ji následně řekne, že s nikým nechodí, dojde jí, že nejspíše není na vztahy.* To mě mrzí, ale třeba se to dá nějak odvolat. *Snaží se ho nějak povzbudit, protože má teď pocit, že mu zkazila náladu.*

*ani si neuvědomil, že se zmínil o barech a holkách. Nikdy se tím nijak netajil, ale zase to není ten typ, který by to všude vyhlašoval. S Noorou se mu ale mluví kupodivu vážně snadno, což u něj není časté.* Ne, já je nenavštěvuju. Já je pouze vyprazdňuju. *Zamrká na ní jako největší andílek.* Vážně? Tak to mi ho budete muset ukázat. A doufám, že až budu potřebovat ošetřit, budete mou ošetřovatelkou, protože jsem si jistý, že jste ta nejlepší ošetřovatelka pod sluncem.*mrkne na ní a opět zaflirtuje.* Třeba někdy cestovat budete. *Pokrčí rameny. Přeci nemusí zůstat v paláci na pořád.* Fajn, to by bylo skvělý. *Zazubí se na ní. Vytáhne telefon, najede na vyhledávání Illeagramu a podá ji ho, aby tam našla svůj účet. Následně ho vytočí jeho snoubenka, kterou ani ještě nezná. Je hodně náladový a dokáže ho vytočit i každá maličkost, takže se není čemu divit.* Pokud se zruší zasnoubení, je dost možné, že nám Čína vyhlásí válku. A Austrálie je opravdu maličká oproti Číně a to ve všech směrech. *Vest válku s takovou velmocí jako je Čína by opravdu nebylo dobré.* Ale to neřešte. Já už se z toho nějak dostanu. *Ukončí to.* Mám jednu otázku.. můžeme si tykat?*zeptá se, protože už ho to vykání vytáčí.*

*Ona spíše byla na vážně vztahy a nepreferovala chození do klubu, ale chápala, že každý má rád něco jiného a byla ráda, že byl Kaden v její přítomnosti upřímný. Většinou to pro ni znamenalo, že ji člověk důvěřuje, čehož si vážila.* Tak to jo. Mám se stydět, když jsem v baru nebyla za žádné jiné okolnosti, než je záchrana lidí se zraněními? *Zvedne s pobaveným úsměvem obočí, je zvědavá, co jí na to tak řekne.* Ukážu vám ho, až vás budu provázet. A pokud nebudete mít vážná zranění, můžete si mé ošetření vyžádat, ve službě bývám každý den. *Pousměje se, už se jí párkrát stalo, že někteří lidé nechtěli ošetřit od někoho jiného, než od ní. Má totiž něžnou, ale také šikovnou ruku, tudíž je k pacientům velmi šetrná. Některé ošetřovatelky mají naopak pevnou ruku a tím zbytečně pacienty stresují, čímž přidávají na bolesti. Na spokojenosti a zdraví pacientů ji opravdu hodně záleží.* Snad ano, jsou místa, kam bych se vážně chtěla podívat. *Zazubí se, přičemž ji dá do rukou jeho mobil. Opatrně tam vyhledá svůj Illeagram, který mu následně ukáže.* Tak, tady. Kdyby jsi cokoliv potřeboval, můžeš mi napsat. *Usměje se na něj a mobil mu podá.* Tak zkuste na to nemyslet. Manželství je jen papír, i poté si můžete v rámci možností žít svůj život. *Pousměje se a na to, že už by to neměli řešit, souhlasně přikývne.* Tak jo, ráda. Chtěla jsem vá.. *Rychle se opraví.* Ti to nabídnout, ale jako zaměstnankyně mám stále nějaké pravidla. *Pousměje se.*

*v její přítomnosti si ani neuvědomuje, o čem mluví, takže je dost upřímný. Po její otázce šokovaně a zhrozeně vykulí oči, ale jen to hraje, protože to tak nějak čekal.* Opila jste se vůbec někdy? Jakože vážně opila a ne jen "dám si jednu skleničku a jsme opilá"?*naznačí rukou uvozovky.* Tak fajn, vyžádám si vás. *slíbí ji a ví, že pokud bude potřeba, opravdu si ji vyžádá.* Kam byste se chtěla podívat? *zeptá se. Poté ji podá svůj mobil, aby našla svůj profil na Illeagramu a když mu ho podá zpátky, začne ji sledovat a uloží si ten profil.* Super, díky. Až budu potřebovat, čekejte spam. *varuje jí pobaveným hlasem.* Jenže pořád s ní budu muset mít děcka a vychovat je. *je tvrdohlavý, stejně jako jeho rodiče. Poté ji nabídne tykání a uchechtne se, když to hned poté poplete.* To je v pohodě. Nevidím tě jako že bys byla nějak podřazená nebo tak. Všichni jsme jen lidi nehledně na titul. *porkčí rameny.*

*Jeho upřímnost ji těší, i když si všímá toho, jak je každý úplně jiný. Ovšem to nejspíše ničemu nevadilo, o to byla jejich konverzace zajímavá. Když vykulí oči, tak se jemně začervená, což se stává málokdy.* Opila se říct nedá, vždycky jsem o sobě věděla. Za sebou jsem měla maximálně dvě skleničky vína, takže ne, neopila. *Poví trochu stydlivým hlasem, ale brzy se zase rozkouká.* Budu kdyžtak s vámi počítat a k vašim službám. *Zasměje se, ale i tak to myslí vážně. Kdyby se mu nedej bože něco stalo a on by si ji vyžádal, splnila by mu jeho požadavek.* Například do Francie, či Anglie. I když vaše Austrálie je také krásná. Nejraději bych procestovala celý svět, to je lehčí. *Poví trochu zasněně, načež mu dá svůj illeagram, aby ji mohl napsat, kdyby se něco dělo.* Proti spamu jsem odolná. *Mrkne na něj a spojí si ruce za zády.* Třeba se vám podaří z toho nějak vyklouznout. *Vydechne,brzy se ale zase usměje, když si konečně začnou tykat.* Jsem ráda, že to berete takhle. Ne každý člen královské rodiny to bere takto. *Pousměje se.*

*všimne si, jak se začervená a trochu zastydí a pousměje se nad tím. Přijde mu snad ještě více roztomilá a chce ji donutit červenat se častěji.* tak to budeme muset napravit. Mám v plánu jít dneska večer do baru, takže jste pozvána. *Usměje se na ní jako andílek. Tenhle nápad se mu opravdu. Poté ji ujistí, že pokud bude potřebovat, tak bude chtít ošetřit jedině od ní.* Jste snílek, co? *Zeptá se pobaveně po její odpovědi o cestování.* Určitě se jednou někam do zahraničí podíváte. *Pousměje se. Poté ji dá svůj mobil, aby našla svůj Illeagram. Určitě se jí někdy ozve.* Tak fajn, to se bude hodit. *Uchechtne se a přejdou na téma jeho zasnoubení.* To doufám..*zamumlá a pročísne si vlasy. Následně si začnou tykat, což je pro něj mnohem příjemnější* jo, to vim a vytáčí mě, když někdo pohlíží na lidi, který jsou nějakým způsobem pod ním, jako na odpad.

*Jelikož je Noory pokožka bledá, o to její začervenání vynikne více, než by jinak vyniklo na opálených lidech.* Vážně? Nebudu vám tam dělat ostudu? *Zazubí se, ale když se nad tím tak zamyslí, vlastně by to mohla zkusit.. Alespoň jednou.* Ano, možná trošku. *Uzná sama a tiše se zasměje.* Nebo možná trochu více. *Pokrčí s úsměvem rameny. Z veliké části byla snílek, ale dokázala být i realista. Poté mu dá svůj illeagram a vlastně vážně doufá, že by se jí mohl ozvat. I kdyby o nic nešlo, zkrátka jen tak.* To určitě. *Pousměje se a přikývne. I když často pracovala, vždy si najde chvilku na to, odepsat. To není takový problém.* Také mě to mrzí. Hlavně když třeba neví, čím si mohli projít. *Pokýve hlavou. Ještě více ji mrzelo, když lidé z vysokých kast odsuzovali ty chudší, aniž by věděli, čímž si prošli. Ne každý měl růžovou minulost a přesně mezi tyto lidi patřila i Noora.*

*samožřejmě mu neunikne její začervenání. Přijde mu tak roztomilá. Podívá se na ní s hraným zhrozením v očích a řekne, že její chybu budou muset napravit. Opravdu rád by viděl tuhle červenající se komornou s téměř bílými vlasy opilou. Je mu jasné, že by si s ní poté zažil mnoho zábavy.* Nebudete. To vaše roztomilá červenající se tvářička ani nedokáže. *mrkne na ni. Dojde mu, že Noora je celkem snílek a musí se jí na to zeptat.* To vidím. *zasměje se, když mu to dívka potvrdí. Poté si od ní vyžádá její Illeagram, který určitě někdy použije.* Jo, lidi nemaj slitování občas. *souhlasí s ní. Tady v Illee jsou kasty, kdežto v Austálii ne, takže je mu jasné, že tady musí být tahle skutečnost ještě silnější.* Asi už bych se měl vrátit do paláce, abych vůbec do večera našel svou komnatu. Rád jsem tě poznal, Nooro. Užij si zbytek dne. *rozloučí se s ní a vydá se zpět do paláce, přičemž nemůže z hlavy vyhnat její úsměv.*

*Nevěděla, zdali si jejího začervenání všiml, ale doufala, že ne. Občas se takhle červenala a bohužel tomu nedokázala zabránit, jinak by se nejspíše vůbec nečervenala. Následně se jej po jeho nabídce, aby s ním šla do baru optá, zdali by mi tam nedělala ostudu. Když ji odpoví tak, jak odpoví, červenání se na její tváří objeví znovu.* Já se nečervenám. *Zaskuhrá, přičemž si zakryje svými dlaněmi své červené tváře. Následně mu potvrdí, že je snílek, i když dokáže být samozřejmě i realista, ovšem z největší časti je ten snílek. Poté mu dá svůj Illeagram, načež se začnou bavit o občasné nespravedlnosti lidí.* Občas, bohužel. *Pokýve hlavou přičemž se začnou loučit. * Jasně, také jsem tě ráda poznala, Kadene. Měj se hezky. *Usměje se a ona se také vydá svou cestou do postele po noční směně.*

*Trvalo mu asi dva dny, než přišel na to, jak mu jeho komnata vyhovuje nejvíc a než jí taky tak předělal. Sice se komorné hodně divili, ale on pak zařídil, že žádné nepotřebuje, takže má ve všem svůj vlastní pořádek, který sice nikdo ostatní nechápe, ale pro něj je to dost důležité. Když už měl konečně předělanou komnatu, rozhodl se prozkoumat trochu palác, aby vůbec věděl, kde bude příštích pár měsíců pobývat. Na sobě má obyčejné černé džíny a k tomu rudou košili. Zrzavé vlasy mu klasicky trčí do všech stran a pod očima má menší kruhy, protože nemohl moc dobře spát, když jeho komnata nebyla dopředělaná a on se tam necítil moc dobře. Dnešním dnem ale konečně nespavost snad odejde a on se poprvé pořádně vyspí. Chvíli se procházel po zahradách paláce a poté zjistil, že je tu i les, takže se vydal k němu a poté se bez rozpaků vydal do něj. Nijak nepřemýšlí nad tím, že byl neměl chodit moc daleko, protože by se mohl ztratit a nevrátit. Prostě jde, dokud neobjeví menší mýtinku, která se mu docela zamlouvá. Kdyby měl city, možná by z toho byl unešený a řekl, že je to nádherný, ale takhle to prostě jen ujde. Posadí se na kraj mýtinky a opře se zády o jeden větší kámen, který tu je. Moc nečte, ani nic podobného, takže chvíli jen tupě zírá před sebe a pak vytáhne z kapsy mobil a začne nezaujatě projíždět Illeagramem.*

*Ráda se prochází v noci zahradami. Je tu i větší klid takhle, než přes den. Je spíše noční tvor. Chodí sem skutečně více v noci, jak ve dne. Přes den je spíše zavřená v komnatě. Na sobě má černé džíny a k tomu červenou mikinu. Vlasy má jen tak rozpuštěné. Na co je mít teď upravené? Stejně nejspíše nikoho nepotká. Ani si zase nevzala sešitek, společně se kterým se dorozumívá. Ale má aspoň mobil, kdyby náhodou, tak může psát zprávy do něj. Má sluchátka a jde do rytmu hudby, kterou zrovna poslouchá. Možná to spíše vypadá jako nějaké poskakování.*/Jako malé dítě../*Tak si občas připadá. */Fakt bych se měla chovat více vyspěle, je mi dvacet jedna. Bože já jsem stará. Táta byl už v tomhle věku ženatý s mamkou a měli mě. /*Ani si neuvědomila, kdy přesně vkročila do lesa, jestli je to pět minut nebo půl hodiny, ztratila se prostě v myšlenkách. Ale je prakticky jedno, jak dlouho tu je a jak hluboko do lesa stihla za tu dobu zajít Vyzná se tu perfektně a ať skončí kdekoliv, dostane se určitě zase zpět. Zrovna poskakuje do rytmu hudby, která jí hraje v uších díky sluchátkám a prochází okolo mýtinky. Ihned si nevšimne, že je tu někdo jiný a že ji vidí, ale když toho dotyčného uvidí, zastaví se. */Nádhera.. tohle je trapas. Neviděl mě? Nebo jo? Je tma, nemusel.. Ale nejsemz as tak daleko. Je to tak deset metrů? Božee../*Vyndá sluchátka. zaměří se vícce na toho dotyčného a pousměje se, když v něm rozezná Caleba.*/No, tak ten by stejně jednou poznal, že jsem trochu trhlá../*Zamává mu a přejde blíže.*"Můžu si sednout?"*Zeptá se znakovou řečí a kývne na místo vedle něj.*"Jestli ale chceš být sám, klidně řekni a já půjdu."*Nechce ho nějak otravovat. Pochopila by, když by chtěl být sám.*

*Objeví les, kterým se vydá dál a je mu úplně jedno, že už se z něj nejspíš nedostane ven. Nějak to potom vymyslí, jako pokaždé, když si musí poradit. Nemít emoce má výhodu v tom, že člověk nestresuje, ale řeší všechno s ledovým klidem, takže snadněji nachází logická řešení. Sice v jeho případě řešení pomocí své logiky, ale pořád lepší, než kdyby tady pak hystericky pobíhal a brečel, že tu umře na hlad, nebo ho, nedej bože, unesou mimozemšťané, co se tu schovávají nebo se nějakým zázrakem dostane až do Narnie. To mu ale naštěstí nehrozí, takže se v klidu posadí na jednu mýtinku, kterou objeví. Začne koukat do mobilu a projíždět Illeagram, aby jen tak nečuměl do blba, protože ho to místo stejně nijak neokouzluje a pak jeho pozornost upoutá mávání, které uvidí periferně. Zvedne pohled a uvidí svou snoubenku, které obyčejně kývne na pozdrav.* Klidně se posaď. *Odpoví jí hlasem bez jakýchkoli emocí a zájmu, jak je to u něj normální.* /To si ještě nevšimla, že se mnou si moc srandy neužije?/ V pohodě, stejně jsem tu nedělal nic důležitýho. *Pokrčí rameny.*

*Prochází se, spíše tančí lesem do rytmu hudby. Nemyslí si, že by na někoho narazila, proto se dokáže i tak moc uvolnit. V lese se vyzná dokonale, proto ani nepotřebuje dávat pozor na cestu. Zastaví až si všimne nějaké postavy, sedící nedaleko od ní na zem, na kraji mýtinky a opírá se o kámen. Neví, jestli ji Caleb viděl, jak tu blbne a doufá, že ne. Napíše něco rychle do rodinného chatu a pak mu zamává a vydá se směrem k němu. Zeptá se, jestli se může posadit. Pokud ji tu nechce doufá,že jí to řekne a ona odejde. Nechce ho otravovat. Po jeho svolení se ale osadí na zem k němu, ale v uctivé vzdálenosti.*"Často sem chodím, je to tu krásný. vždycky je tu takový klid.. Když teda nemáš tu smůlu, jako ty teď, že tě tu uvidí tvoje snoubenka." *Pokusí se o menší vtípek. Ale ani nečeká, že se usměje, po tom,co se minule dozvěděla.*"Už ses tu zabydlel? Kdybys něco potřeboval, klidně se ozvi." *Snaží se k němu být milá, chce s ním mít aspoň trochu dobrý vztah. Přátelský. Nezamiilují se do sebe, v takový zázrak nevěří, ale přátelé by být mohli.*

*Řekne jí, že se může klidně posadit, protože je mu to jedno a stejně tady jen zíral do mobilu jako totální idiot. Uklidí mobil do kapsy, aby mohl sledovat jí a hlavně její ruce, kterýma se dorozumívá a nic ho nerozptylovalo.* Nevidím v tom smůlu. Promiň, jestli jsem ti narušil nějaký rituál nebo tak něco. *Odpoví jí s pokrčením rameny.* Jo, už mam konečně komnatu přestavenou podle svých představ. *Pokýve hlavou.* Nic nepotřebuju, díky. *Ujistí jí trošku chladnějším hlasem, než se u vyjádření díků většinou používá.* Jak se vůbec máš? *Zeptá se na úplně obyčejnou otázku. Neumí moc navazovat konverzaci s lidmi, nikdy v tom neexceloval. Většinou nechal někoho jiného rozehrát set ping-pongu a sám odehrával a po svém do konverzace přispíval.*

*Posadí se vedle Caleba a snaží se trochu ho rozpovídat. Řekne, že tohle místo má ráda, je tu vždycky klid a pokusí se i o vtípek, ale nečeká, že na něj bude nějak reagovat, jak se taky i stane.*"Ne, nenarušil. Naopak, jsem ráda, že jsem tě tu potkala." *Myslí to upřímně. Minule se jí s ním docela dobře povídalo. A i když je ráda sama, zvlášť tady a proto sem chodí tak pozdě, jeho přítomnost jí ani moc nevadí. Není jako ostatní. Tím, že nemůže projevovat emoce se vedle něj ironicky cítí lépe, protože ví, že to taky nemá jednoduchý a prostě se u něj necítí tak špatně. Nadzvedne obočí.*"Podle sebe? Co jsi tam změnil?"*Doufá, že to nezní nějak moc vtíravě, ale zajímá jí to. Nabídne mu, že jí může říct, kdyby něco chtěl nebo potřeboval. Ráda mu pomůže. Pousměje se na něj, když poděkuje a mávne nad tím rukou. Nic to není.*"Tak dobře, jak jen můžu. Co ty?"*Zeptá se ho na to stejný.*"Často chodíš na procházky ven takhle pozdě? V noci v lese by sis měl ale dávat pozor, snadno se tu člověk ztratí, když to tu nezná."

Taky mi nevadí, že jsem tě potkal. *Vyjádří se asi nejvíce pozitivně ohledně její přítomnosti zde, jak dokáže. Vlastně se mu zdá jako skvělá holka, se kterou by si i mohl představit jako dobrou kamarádku, podle jeho možností a schopností. Každopádně ale nechce, aby ona skončila s ním, protože by se s ním tak akorát trápila. Ona si nezaslouží skončit s někým jako je on. Zaslouží si být šťastná.* No.. Jenom pár věcí, co mi nedávaly smysl. *Pokrčí neurčitě rameny.* Ale ono to teď nedává zase smysl ostatním, však víš... *Neukončí tu větu. Posledně jí říkal o tom, že jeho porucha přináší jistou vlastní nepochopenou logiku.* Klidně se přijď podívat. *Nabídne jí, protože jestli to chce skutečně vědět, bude nejlepší to vidět na vlastní oči. A možná jí tím tak vyděsí, že s ním nebude chtít nic mít.* Jo, dobrý. *Odpoví na její otázku, protože nemá moc co k tomu víc říct.* Teď mam tebe a ty bys mě mohla vyvézt ven. *Mrkne na ní.* Chodím ven jednoduše jak se mi zachce. V noci je všude větší klid a míň lidí. *Vysvětlí. Velkou masu lidí moc nezvládá a necítí se úplně svůj, takže se tomu vyhýbá, jak jen může.*

*Usměje se ba něj. Je ráda, tě mu její přítomnost nevadí. Ona s ním docela ráda tráví čas. Přijde jí, že jsou si podobní. Zvědavě se zeptá, jak si přestavěl komnatu. Ví co jí říkal minule a proto je na to diář zvědavá.*"Jo, vím. Pamatuji si co jsi mi řekl minule. Proto jsem se taky zeptala, jak sis to přestavěl." *Pak se posměje a taky přikývne. *"Když by ti to nevadilo a já tě neotravovala, ráda bych se někdy stavila." *Chtěla by to tam vidět, protože doufá že ho tak ještě více pochopí. Jak přemýšlí. Snaží se mu co nejvíce porozumět. Odpoví mu na to, jak se má a následně se ho zeptá na to stejné. Jednoduše Přikývne a více to nemá potřebu komentovat. Zase se trochu rozpovídá s zeptá se ho na pár otázek. *"Jo, klidně ti pomůžu ven ale tady odtud je to jen tamhle tou cestičkou." *Natáhne ruku a ukáže mu to. *"Taky ven chodím raději v noci. A i ze stejných důvodu." *Usměje se nad tím, že v tomhle se shodnou.*"No, les tu není jediný místo, kde nikdo moc není. Ta návštěvu stojí i vodopád, ten je v zadní části zahrad. Nebo domek na stromě. Taky starý uličky nebo stará katedrála či jezírko." *Dá mu pár tipů, kam se může příště zasit před světem.*

Aha. *Přikývne. Neví, co jiného na to říct. Na jednu stranu ho trochu překvapuje, že si to zapamatovala a na druhou se diví, že i když si to pamatuje, sama se chce přesvědčit o tom, jak hodně retardovanej je. Ale bere to i jako pozitivní věc. Aspoň jí ukáže, že je opravdu narušený a ona s ním nebude chtít mít nic společnýho.* Kdyby mi to vadilo, nenabídl bych ti to. *Pokrčí rameny.* Ale no.. komorný mě maj za totálního blázna. Zařídil jsem si, aby už ke mě žádný nechodili. Pak mě tak uvidíš i ty. *Poznamená a pokrčí u toho, jako kdyby mu to bylo jedno, což vlastně je, ale na jednu stranu...trošku ho to možná mrzí. Že prostě nemůže být normální. Že prostě nikdy pořádně nezapadne. Což je taky důvod, proč se pokusil o sebevraždu, která ale nevyšla a zanechala mu akorát tak ošklivé jizvy. Teď sám sebe vlastně trestá za to, jak je narušený tím, že nebere prášky, i když je to vlastně dost kontraproduktivní, ale v jeho hlavě to dává smysl.* Čekal jsem to složitější. Díky. *Pokývne hlavou.* To zní dobře. Zítra bych je mohl jít omrknout. *Ty tipy od ní mu zní fakt docela dobře a doufá, že si tu brzo najde místa, kde se bude moct zašít a uzavřít se tam před celým širým světem.* Není ti zima? Klidně můžeš mojí komnatu vidět hned. *Nabídne jí za úmyslem jí vystrašit co nejdříve, aby s ním netrávila více času, než je potřeba.*

*Samozřejmě si pamatuje, co jí minule říkal. Že má svoji logiku, kterou nikdo nechápe. Chce vidět jeho pokoj, doufá, tě ho tak více pochopí. Jak přesně na jinou logiku a tak.* "Dobře, ráda se někdy stavím."*Usměje se na něj. Je ráda že ji tam chce vůbec pustit. *"Neví to o tobě.. To co já. Pak by se na to určitě taky divaly jinak. Nepřipadáš mi jako blázen a nevěřím že mi tak připadat budeš i poté, co spatřím tvou komnatu. Chci se tam podívat schválně, abych to líp pochopila.." *Pak se baví o tom, že není zrovna bezpečné, aby sem chodil takhle pozdě. Protože pak by se ještě mohl ztratit. Z této mytinky se dá dojít do zahrad normalne. Je tu cestička, kterou mu ukáže. *" Sem na mytinku chodí dost lidí, je tu už vyslapana cesta. "*Pokrčí rameny.*"A nemáš zač." *Dodá k tomu později. Dá mu několik tipů, kam může zajít, pokud bude chtít být sám. Sama často na ta místa chodí. * "Fakt to stojí za to." *Nebude podle ní litovat, pokud se tam podívá.*"Rada se na ni podívám už dneska."*Souhlasi a zvedne se ze země. Trochu se opráší, aby nebyla špinavá a vydá se spolu s nik k paláci. *"Jinak.. Slyšel jsi ty drby o nás?" *Jí to dost pobavilo. Důkaz toho, že většina lidí v paláci neví co vy, že si vymysli to, jak si to s Calebem rozdávali, i když mu jen pomohla najít komnatu. *

*Už je to pár dní, co se potkala s Isaacem, ani neví, jestli si on na jejich setkání pamatuje. Byl minule očividně na šrot. Od té doby nevyšla ze své komnaty, ani jednou, Veškeré jídlo si nechala posílat do ní. Dneska už se ale odhodlala vyjít. Zamíří do lesa, protože tuší, že tam by na nikoho nemusela narazit. Ale už se cítí docela dobře. Jde vidět, že vysazení léků skutečně pomohla. Na tváři má úsměv a přemýšlí, co by ještě dneska mohla zkusit.*/Zajdu třeba do kina.. ne to by byla nuda, do baru. Luxury bar je prý dobrý, je i hezky, mohla bych na lán. Ještě nikdy jsem nezkusila surfování! To bych moha../*Prochází les svižným krokem a nezastavuje se. Dokonce ani moc nevnímá své okolí, jak jí lítají myšlenky sem a tam.*/Zas tak dobře tu les neznám, co když se ztratím? Ale to by bylo zase takový dobrodružství.. Ale určitě bych našla cestu zpět. Není to asi nijak hlubokej les./*I kdyby teď začala dávat pozor na cestu, už by bylo pravděpodobně pozdě, protože ani neví, odkud sem přišla.*

*Dnes sa znova vybral do lesa. Pomaly skákal pomedzi stromy a ohanal sa mečom. Poskakoval a spieval si nejakú pesničku aby mu bolo veselšie. Síce vedel, že keď ide po lese mal by byť ticho ale je mu to jedno. Zástavi sa pri nejakom kríky a začne sa oháňať mečom práve na tento krik zrazu za počuje kroky a vidí osobu na druhej strane kriku. Dá mec pred seba, takže keď ta osoba chce prejsť musí ho obísť a čaká.* /Možno je to ďalší človek, ktorému som spôsobil traumu.* Povie si v hlave a čaká na reakciu neznámej. Z kriku zatiaľ nevyšiel takže z neho vytŕča len mec, ktorý sa dievčata jemne dotýka.*

*Lem prochází rychlým krokem. Dneska je odhodlána toho ještě hodně stihnout, jako například si poprvé zasurfovat.*/Pak bych si dala večeři, teda spíše oběd, tem jsem neměla. Tak oběd a večeři? Má si dát i obě a i večeři zároveň?Dala bych si hamburger.. prý je ve městě podnik, co je dělá výtečné. Takže projdu lesem, převleču se v komnatě a půjdu na pláž ve městem, kde si zasurfuju , pak zajdu na burgery a nakonec se vrátím,převleču se a půjdu do Luxury baru./*Naplánuje si. Má dost energie, přímo jí srší. Vysadila své prášky na bipolární poruchu a tohle je důsledek toho. Přešla už od mánie, kde si člověk připadá plný energie, je pozitivní, nemá potřebu spát a podobně. Najednou ucítí něco na svém břiše, zastaví se v pohybu, docela neochotně a podívá se na to. Je to meč, který čouhá z keře.S nadzvednutým obočím se na něj podívá.*Halo? Kdo je tam? Můžeš to dát pryč? Já mm ještě hodně věcí, co musím udělat a tohle mě trochu zdržuje.*Vysvětlí to rychle, vlastně to spíše vyhrkna najednou a není si jistá, jestli jí měl vůbec šanci porozumět.*

*Hra sa v lese a keď niekoho počuje skryje sa v kríkoch. Keď za počuje neochotu zo strany osoby mec drží na mieste a po chvíli vyjde von. S iskrou a malou nádejou v očiach.* Zahraš sa so mnou? *Vybafne na ňu psie oči a prosika ju aby sa zahrala. Nevyzerá byť nadšená z jeho prítomnosti a tak len prosí a čaká co sa bude diať. Veľmi rád by sa s niekym zahral. Nemal tu nikoho, kto by bol odhodlaný sa s ním hrať a tak vždy len smutné bludil po paláci a okolí aby nasiel miesto kde sa zahrá sám. Už mu to začínalo liezť na nervy a tak by mu prítomnosť nejakej osoby spravila dobre.*

*Všechno si v hlavě hezky naplánuje a je to podle ní přímo geniální plán. To, že je po šesté večer ji nijak netrápí. Je odhodlaná všechno stihnout. I když na to surfování nemá zase tolik času, protože pak bude tma a to by byl docela problém. Zastaví ji v pohybu když něco ucítí na svém břiše. Podívá se na to a zjistí, že se jedná o meč, samozřejmě je to jen dětská hračka a tak promluví ke keři, kde nejspíše bude schovaný nějaký chlapec,co se ji pokusil vyděsit. Tipuje správně. Nadzvedne obočí.*ty nemáš žádné kamarády ve svém věku, se kterými by sis mohl hrát? V paláci je hodně dětí.*Když ale vidí, jeho malý obličejík, ve kterém je znát, že doufá, že na hru kývne, dojde jí, že prostě nemůže odejít.*/Nemůžu mu to udělat, je moc roztomilej. Děti jsou moc roztomilý, musím mít co nejdříve vlastní. To bych stihla než odjedu z Illey zase do Francie?/Dobře, budu si s tebou hrát..*Souhlasí a usměje se na něj široce.*A co si chceš zahrát? Schovka, honička, chceš s tím děsit další nevinný okolo procházející lidi?*Kývne k jeho meči.*Nebo něco jinýho?

*Keď vyskočí z kríku so psymi očami pozerá na dievča.* No, nemám. *Povie smutne a pozerá na dievča. Keď však Povie ze sa zahrá oči mu zaiskria radosťou.* /skvelé, mam program./ *Dievča sa spýta ako sa chce zahrať a tak sa na ňu pozrie.* Naháňačka! Alebo radšej schovka! *Pozrie na ňu a usmeje sa.* Počítaš! *Zakričí a rozbehne sa preč. Uteká cez les a po chvíli sa schová do kríku. Pozrie sa okolo, dievča nevidí no uvidel okolo seba čučoriedku a musel si jednu odtrhnúť. Veselo ju zuzle v ústach.*