Část lesa patřící k paláci

*Lehce přikývne hlavou, když jí popíše, jak vypadala jeho cesta sem a pak zareaguje na jeho předzvěst špatných zpráv sarkasmem, protože tam je to pro ní nejlepší a je naučená to takhle dělat.* Někdo, kdo zažil už nesčetně kocovin to pozná na první pohled. *Pokrčí rameny a pak si sáhne do kapsy. Vždycky s sebou nosí několik silných prášků, co jí doktoři dali po tom, jak jí unesli rebelové. Ona je moc ale proti bolesti nepoužívá. To je už spíš zkombinuje s alkoholem, aby se celá otupila co nejrychleji. Jeden prášek mu ale teď hodí.* Tohle zabere, věř mi. *Pak poslouchá jeho slova a u toho sklopí zase pohled a hlavu si opře o kmen stromu.* Je otázka, jestli to, co chtějí, jsou dobré úmysly, nebo je za tím něco jinýho. *Zamumlá sama pro sebe.* Já už to u sebe zkusila a taky to nevyšlo. Ale díky. *Krátce po něm střelí pohledem a zase se vrátí k drbání Čokolády na hlavě.* Nejde o to, že bys ty ničil život mě. Nejdřív jsem si to myslela, ale pak jsem tě poznala a došlo mi, že to spíš já budu ničit život tobě. Takže jestli s tím chceš něco udělat, dělej to pro sebe, ne kvůli mě. *Řekne mu potichu a snaží se rozmrkat další nával slz v jejích očích.*

*Podívá se na léky, co mu hodí a prohlédne si je.* Díky. *Zamumlá vděčně, vyndá si jeden prášek a nasucho ho spolkne. Věří tomu, že to pomůže, protože viděl, jak silné prášky to jsou. Zbytek ji zase hodí, protože věří, že je ještě sama někdy bude potřebovat. Poté ji řekne o té zlé zprávě a nervózně vyčkává na její reakci.* Vážně? Protože já tě fakt nechci odtrhávat od Keenana a celkově od tady toho místa. Vážně bych to zkusil sám, ale prostě rodičům se líbíš a stojí si za tím, že bys doplňovala mé nedostatky. *Podívá se na ní.* Dělám to hlavně kvůli tobě, ano? Máš tu Keenana, prostředí ve kterém ses narodila a já ti to nechci brát. Je jasné, že bys sem třeba jednou do měsíce, maximálně do dvou měsíců přiletěla, ale i tak.. Já i když dokážu být citlivý a jsou věci, které mě dokáží odrovnat, stále myslím tak nějak pozitivně a vážně si nemyslím, že život bys mi zkazila zrovna ty. Vážně mi jde spíše o tebe, protože ty bys letěla někam, kde to vůbec neznáš.. *Prohrábne si vlasy a když uvidí, jak se jí lesknou oči, pomalu k ní přejde a položí si ruku zlehka na tu její.* Nepřemýšlej nad tím, že bys mi zničila život, protože to rozhodně není pravda, jo?

*Přikývne po jeho poděkování a zbytek prášků si zase schová do kapsy. Jak tuší, budou se po setkání s ním opravdu hodit. Když pak slyší o tom, že má doplňovat jeho nedostatky, překvapeně nadzvedne obočí a uchechtne se.* Jo, to určitě. *Ušklíbne se, protože popravdě ani nevěří, že on nějaký nedostatky, které by mohla vykompenzovat zrovna ona, má.* Mě je tohle prostředí u prdele. Je mi u prdele i zbytek rodiny. Jediný, co tu mam a záleží mi na tom, jsou moje zvířata a hlavně Keenan. A ten se jednou i sám zmínil o tom, že kdyby na to došlo, jel by do Dánska taky. Tady jde o tvůj život. Mě je ten můj ukradenej. *Pokrčí bez zájmu jedním ramenem a pak se snaží rozmrkat další slzy v očích a překvapí jí jeho dotek. Trhne hlavou a podívá se mu do očí, přičemž v těch jejích je právě to překvapení a také zmatek. Nechápe, jak je možné, že jeho dotek jí zahřál po celém těle a vůbec netuší, co to s jejím tělem, tenhle věčně pozitivní princ, dělá.* Neznáš mě, abys mohl posoudit, jestli to pravda je, nebo ne. Já sama sebe znám. Věř mi. Daleko šťastnější budeš s nějakou jinou. *Řekne mu potichu, ale i tak je znát v jejích slovech trocha té klasické tvrdohlavosti.*

*Hodí ji zbytek prášků na bolest a sám si ten svůj nasucho spolkne, protože kocovinu nemívá často a takhle silnou ji má snad poprvé, jelikož pil ze včerejška na dnešek, takže pěkně dlouho. Jen teď doufá, že tu před Brikssi nehodí šavli, to by ji nejspíše moc neoslovilo.* Pro tebe to možná zní nesmyslně, ale je to tak. *Pousměje se a více se opře o strom.* No, dobře.. Dejme tomu, že bychom ty, já, má sestra, Keenan a tvé zvířata odletěli do Dánska. Mohli bychom tam tak nějak vlastně žít každý svůj život, ale opravdu chceš žít někde se mnou, v mé blízkosti? Já vím, jak jsi ještě říkala, že se mnou do té podělané zmrzlé země nepoletíš. *Trošku mi zacuká v koutcích.* I kdybychom si na manželé jen hráli, stále bychom museli trávit nějaký čas kvůli médiím společně. Vím, jak jsem tě k tomu nutil a fakt mě to mrzí. Jen jsem byl asi až moc nadšený z toho, že se můžu normálně bavit se svou snoubenkou a sestřenicí.. Když jsem neměl nikdy dříve šanci tě poznat. *Poté přejde k ní a položí ji svou ruku na tu její.* Víš, že i přesto všechno jsi mi přišla vždy snesitelnější jak takové ty miloučké princezničky? Možná to bude znít zle, vůči nim.. Ale každá mi přijde úplně stejná, za to ty si vždy prostě byla jiná v dobrém slova smyslu. Akorát jsem se s tebou asi nebavil jak jsem měl, co? *Sklopí pohled.* Vážně to nechám na tobě. Můžeš se rozmýšlet jak dlouho chceš.. Můžeš to probrat i se svým bratrem a kdyžtak požádám tvé rodiče osobně. *Zamumlá.*

Jaký ty máš nedostatky, který bych já mohla vykompenzovat? *Zeptá se ho pochybovačně, když si stojí za tím, že to tak je a tak nějak čeká, že teď mu dojde, že je to opravdu kravina a nebude na to mít co říct. Po jeho další otázce stiskne zuby a pohled sklopí k zemi. Je sama ze sebe zmatená a neví, co mu má říct.* Jaký vlastně Dánsko je? *Zeptá se ho a tou otázkou překvapí i sama sebe. Ale vlastně jí to opravdu zajímá. A je to i dobrý tah, jak se vyhnout zodpovídání jeho otázek.* Nenutil jsi mě k ničemu. Udělali jsme dohodu. A pak na sebe prostě často naráželi. To já se měla chovat jinak a nebýt na tebe tak hnusná. Promiň. *Neříká, že s tím skončí. Ani neví, jestli to dokáže. Jestli neni až moc zkažená na to, aby dokázala být milá na někoho jiného, kromě Keenana.* Jak jinak by ses chtěl bavit? Byl jsi na mě milej víc, jak kdy kdo. To já na tebe byla hnusná. Ale jestli ti to přijde snesitelnější, než milá princeznička, klidně na tebe zase hnusná být začnu hned teď. *Cuknou jí koutky rtů nahoru a pak chvilku mlčí a zvažuje svou odpověď. Pak se nadechne a položí svou ruku přes tu jeho. Musí se trochu pousmát tomu, jak má oproti němu malé dlaně, jak nějaká malá holka.* Abych se mohla opravdu rozhodnout, měla bych pořádně zvážit a prozkoumat možnosti, takže bych tě nejdřív měla víc poznat a tolik tě od sebe neodstrkovat. *Pronese potichu a lehce se na něj usměje.*

Nevím, jak ti to vysvětlit. Ale je jasné, že s hodně věcmi budu potřebovat pomoci, protože sama víš, že dokážu být zaslepen pozitivním světlem a na vše se koukat nereálně. Je hodně věcí, které ty obzvlášť umíš a máš je v sobě, narozdíl ode mne. *Pousměje se a následně se zamyslí nad tím, co by ji řekl.* Upřímně Dánsko miluji. V Kodani, kde je i náš palác je to krásný. Je tam největší přístav, tudíž máš krásný pohled na moře, já tam třeba chodím běhat každé ráno. A jelikož patříme mezi nejšetrnější státy světa k přírodě, na jaře tam máme stále zeleno. A jsou tam vážně dobré bary. *Mrkne na ní.* Každopádně tam máme ještě jedno moře, které je příjemně teplé. Jinak máš pravdu v tom, že tam není nejtepleji, ale v zimě teploty většinou neklesají pod nulu, akorát je tam studený vítr. Léto máš prakticky jen v červenci a srpnu, kde ti i výjimečně stoupnou teploty nad třicet stupňů, jinak od konce srpna po podzim často prší, ale záleží na tom, na jakém místě v Dánsku se nacházíš. Já si na naše počasí už zvykl, proto je mi tady někdy šílené horko. *Jemně se zasměje, načež k ní přijde.* Máš a měla jsi důvod být na mě taková. Vím, že dokážu být otravný.. *Vydechne.* Nic si hlavně nevyčítej a neomlouvej se mi. *Zavrtí hlavou,načež se usměje, když ucítí její ruku na té jeho.* Jsi lepší než nějaké namyšlené, rozmazlené princezničky, Lio. *Odmlčí se a když mu řekne, jak by ho měla více poznat a usměje se, rozzáří se mu oči.* Takže.. Začneme od znovu? *Zeptá se nejistě tak, jako kdyby se ujišťoval o tom, zdali to vůbec dobře pochopil.*

Pořád mluvíš všeobecně. Chci konkrétní příklady, jinak tomu těžko uvěřim. *Uchechtne se a potřese nad ním hlavou, protože to vnímá jako své vítězství a má pocit, že on se jí tím předtím snažil jen uchlácholit a nemyslel to vážně. Pak poslouchá jeho vyprávění o Dánsku a vlastně jí to docela překvapí.* Takže to neni zamrzlá pláň? *Zeptá se opatrně, protože to jí trochu zklamalo, jelikož jí to z ní dobře a je to další bod pro Doriana a ne proti němu. Přijde jí, že s každým jeho slovem toho na něj má čím dál tím míň a je hrozně těžké mu odolat.* Tady je krásně. To abych si nakoupila plno bund a roláků. *Ušklíbne se trochu, protože to rozhodně nesedí na její styl. Jenom doufá, že své krátké šortky a topy tam aspoň jednou do roka vytáhne.* Nebyl jsi otravný.... to spíš já hledala důvody, proč je tak vnímat. *Namítne a pak se potichu uchechtne. Dokáže si věci vyčítat i v duchu. Vlastně to dělá celý život. Pak ale tyhle myšlenky odsune stranou a položí ruku na tu jeho.* Jo, to bude nejspíš tim, že jsem vždycky byla v naší rodině dost bokem a mimo. *Poznamená s pokrčením rameny a snaží se o co nejvíc nenucený tón, když to říká. Pak se musí usmát, když vidí, jak se mu rozzářily oči.* Teď vypadáš jako Nota, když jí přinesu novou hračku. *Popíchne ho pobaveně.* Ale jo... asi bysme mohli začít znova. *Přikývne.* Ale nepočítej, že odteď budu vždycky milá jak beránek. *Upozorní ho rovnou s menším úsměvem na tváři, ze které si pak rukou setře ještě zbytky předchozích slz.*

No taak. Proč si prostě neuznáš to, že jsi zkrátka něčím stále výjimečná? Nechci, aby to znělo špatně.. Ale s rodiči mám dobrý vztah. A jelikož nemají důvod se mi mstít, tak mi nějakou dobu vybírali vhodnou snoubenku. *Na slovo 'vhodnou' dá důraz.* A rodiče tě přeci znají. Oni si tě nevybrali jen tak, nevybrali by si nějakou holku, o které by pochybovali, protože oni chtějí mít jistotu, že Dánsku budou vládnout vhodní lidé. Nemůžou mě s někým zasnoubit, přičemž by o něm pochybovali, zdali bude vhodný nástupce trůnu, či ne. Neznám úplně přesné důvody, ale jen proto, protože se s mamkou ani s tátou o holkách nebavím. *Ušklíbne se.* Ne tak docela. Ale ten vítr je dost studený, totiž ti to tak v zimě přijde. A na jaře tam není také úplné teplo, do června se to tam pohybuje tak do dvaceti stupňů. *Pokrčí s menším úsměvem rameny.* Ale léto je teplé, neboj. *Mávne rukou, načež přistoupí k ní a dá na ní ruku.* Takže jsi vlastně někdy na mě to své chování jen hrála? To nene. *Zvedne pobaveně obočí. To ho vážně zajímá.* Mimo kvůli tomu, že jsi zkrátka jiná? A není to tak dobře? Jak by to vypadalo, kdyby bylo všichni stejní. *Zamrmlá.* No jo, ale poslední dobou jsem přestal věřit v to, že mezi námi vůbec k něčemu takovému přijde. *Zasměje se a lehce ji pohladí po ruce.* Vážně? *Teď se vážně usměje.* To je mi fuk, nechci tě zase měnit. *Zazubí se.*

Protože chci od tebe konkrétní důkaz, jinak to zní, že si vymýšlíš, abys mě něčim uchlácholil. *Zasměje se a pokrčí rameny. Když pak poslouchá o tom, jak jí jeho rodiče vybírali dlouho a že jí vidí jako vhodnou kandidátku, musí potlačit úšklebek.* /Spíš se mě chtěl otec zbavit a přesvědčil je../ *Proběhne jí hlavou, ale navenek jenom zakoulí očima a nechá to tak.* Fajn, to jsem na to zvědavá. Až budu chodit nabalená jako velkej chodící polštář, je to kvůli tomu větříčku. *Uchechtne se a potřese nad tím hlavou. Po jeho otázce se na chvíli zasekne a krátce sklopí pohled.* Většinou jsem to nehrála. Ale čím víc jsem tě poznávala, tim těžší bylo být na tebe hnusná. Odmítala jsem si připustit, že jsi docela fajn, protože jsem tě prostě vnímala jako nepřítele, který mě má odvézt daleko od bráchy a se kterym mam vládnout zemi, kde jsem ještě ani jednou nebyla. *Vysvětlí a u toho jí trošku zrůžoví tváře, což je prakticky osmý div světa a Dorian to neuvidí jen tak.* Je to složitý. Jsem jeden velkej omyl. Táta s mámou měli už tři děti. Dvojčata Tessu a Wellse, kterým bylo dvacet jedna a Eathena, tomu bylo patnáct, když máma zjistila, že nebyli dost opatrný a ona je znova těhotná. Narodili jsme se my s Keenanem. Dvě děti, který nikdo vlastně nechtěl a neplánoval a ... prostě jsme na všechno byli vždycky jenom my dva. Spolu. Proto k němu mám o tolik blíž, než k ostatním. *Otevře se mu, na její vkus docela dost, takže doufá, že si toho bude vážit.* Počkej.. To jako fakt? Takže ono to všechno splnilo svůj účel a já to zrovna teď vzdam. Sakra. *Zanadává, ale na tváři jí hraje pobavený úsměv, takže je poznat, že to myslí z legrace.* Jo, vážně. *Přikývne.* To je jedině dobře. *Poznamená, protože se odmítá od někoho nechat měnit.* Co tvoje kocovina? Lepší?

Já si zkrátka myslím, že nebudu dobrým králem. Pořád koukám skrz růžové brýle a potřebuji někdo, kdo bude jako královna mít pevnou ruku a zároveň myslet a jednat realisticky, čímž bys mě doplňovala. Já vím, mám strašné vlastnosti, ale bohužel jsem se narodil jako první dítě. *Prohrábne si vlasy.* Já už jsem tak nějak zvyklý, totiž mi stačí slabší bunda. Občas jsem to zvládl ale jen v obleku, bez bundy, pouze se sakem. Sice jsem měl druhý den horečky, ale i to se počítá. *Zasměje se. Poté se jí zeptá, zdali na něj někdy svou náladu jen hrála. Po její odpovědi chápavě přikývne.* Já to chápu.. Asi bych také nebyl nadšený, kdyby přijel cizí člověk, s kterým bych měl odletět bůhví kam. *Pokýve chápavě hlavou.* Je zvláštní slyšet od tebe to, že jsem fajn. Ale těší mě to. *Zazubí se, následně si všimne těch růžových tváří.* Ty dokonce i růžovíš. *Usměje se, tohle bylo hodně překvapivé.* Já.. Mrzí mě, že to máte takhle.. Ale máte štěstí, že se máte navzájem. *Pousměje se a stiskne ji ruku.* /Nedivím se, že se mají k sobě tak blízko./ No jo, to víš. Kdyby jsi vydržela delší dobu. *Udělá si legraci s ní a zasměje se.* Tak jo.. Řekneš o tom Keenanovi, nebo to mezitím bude jen mezi námi? *Optá se, načež nakloní jemně hlavu do strany. Určitě ji nehodlal nějak měnit, nikoho nikdy neměnil.* Už je to lepší, díky. *Přikývne a pousměje se. Ten prášek opravdu pomáhá.*

A myslíš, že já si o sobě myslím, že budu dobrá královna? Možná tady v Illey, ale ne v Dánsku, kde to ani neznam. Vždyť ani neumim vaší řeč. *Prohrábne si zoufale vlasy, protože když se o tom teď baví, přijde jí to daleko skutečnější a děsivější.* Tak to se teda rozhodně nepočítá, když ti potom už připravovali rakev. *Zasměje se. Jenom doufá, že si na ty teploty taky zvykne a nebude muset pořád chodit nabalená jako kdyby se odstěhovali na Sibiř.* Ale z toho, že ty máš někam přijet a odvézt si odtamtud domů někoho cizího, jsi docela nadšenej byl. *Poznamená trochu pobaveně, protože si vzpomíná, jak se jí ve starých uličkách nadšeně představoval.* Nepočítej s tím, že to budu opakovat nějak často. Slyšel jsi to teď, tak si to zapamatuj a máme vyřešeno na příští minimálně dva roky. *Řekne mu naoko vážně a otráveně, ale v jejích očích jsou vidět pobavené jiskřičky.* Na to si taky nezvykej. *Dá si volnou dlaň, za kterou jí nedrží, na jednu tvář, aby tak růžovění zakryla aspoň trochu.* Jo, to máme. Dva prokletí sourozenci, který pojmenovali po nejvýznamnějším královském páru naší země. Asi nám chtěli dokázat, že nikdy nebudeme tak dobrý, abysme si vybudovali vlastní jméno. *Ušklíbne se trochu a zároveň u toho zabodává pohled do země. Je divný takhle se otevřít někomu, kdo není Keenan. Tomu by tohle nahlas ani říkat nemusela, protože on to má stejné a chápe jí, i když mlčí. Lehce se pousměje na Doriana, když jí stiskne ruku a stisk mu oplatí.* Jestli chceš, můžeme si dát druhý kolo a uvidíme, kdo dřív ztratí nervy. *Vyplázne na něj jazyk, ale po jeho další otázce zvážní.* Říkám mu všechno a nikdy mu nelžu. Ale... nepoběžím za ním hned teď, abych mu to řekla. Uvidím, jak se to vyvine. *Pokrčí jedním ramenem. Ví, že se Keenan bude určitě při nejbližší příležitosti ptát na Doriana a v tu chvíli mu řekne pravdu. Ale asi s tím jako první sama nevyrukuje.* Neni za co. *Odmávne to rukou a pak se začne věnovat Čokoládě, která se začne dožadovat dalšího hlazení. Všimne si i, že Xbox visí kousíček nad Dorianem a vypadá, jako kdyby se svou ohromně pomalou rychlostí snažil přelézt ze stromu na něj.*

Občas se jen hodně podceňuješ, víš? A můžeš mluvit normálně anglicky, dánsky bych tě mohl začít učit sám. Nebo bys mohla mít soukromého učitele/učitelku, pokud bys chtěla. Se vším se dá poradit. *Pousměje se, chce jí uklidnit, protože si dokáže představit, jak je to najednou až moc informací.* Prosimtě, kvůli horečkám. *Zacukají mu koutky. Měl poněkud slabší imunitu, ovšem spíše na to kašlal, i když vždy, když si řekne jak určitě nebude nemocný, onemocní.* Protože já ve všem vidím něco pozitivního a zkrátka jsem byl rád, že tě vidím. *Pousměje se a pokrčí rameny. Věděl, že je jeho sestřenice a on vždy rád poznávala nové lidi. A teď, když je jeho vzdálenou rodinou.. Tak se těšil ještě více. Ze začátku byl zmatený díky tomu, když si představil to, jak si vezme svou sestřenici, ale jelikož spolu nikdy předtím netrávili čas, vlastně mu to nepřijde až tak divné.* No, jestli se znovu omylem neprokecneš. *Také mu v očích pobaveně zajiskří.* Je to nezvyk, ale víš, že to stále jde vidět na druhé tváři, že? Tudíž tvé zakrytí nemá skoro žádný efekt. *Zazubí se. Říká skoro, protože nechce, aby svou ruku dala pryč z té jeho.* Řekl bych, že vás oba dva moc podcenili, jelikož máte páru. *Pousměje se. Je mu líto, jak je dva rodiče brali, i když si s Keenanem si vůbec nerozumí.* Vážně? A nemyslíš si, že je jasné, kdo by vyhrál? *Zvedne pobaveně obočí, načež se začne zase tvářit vážně, když zvážní i Brikssi.* Souhlasím. Jen hádám, že se nějakou dobu budu krýt poté,až to praskne. *Zacukají mu koutky. Úplně už vidí Keenana, jak mu dává preventivní ránu.* Můžu mu pomoct? *Podívá se na lenochoda, který se k němu snaží pomalu přelézt. Opatrně jej chytí a dá si ho na sebe.*

Nepodceňuju. Jsem realista. *Opáčí tvrdohlavě s protočením očí.* Ty bys mě fakt učil? *Zeptá se ho potom překvapeně. Znamenalo by to daleko více času stráveného spolu. Část jí právě začala rozhazovat konfety a oslavovat, ale ta druhá se bojí, jestli by to s ní Dorian doopravdy nevzdal, kdyby spolu byli tak často. Třeba by jí mohl mít za chvíli plné zuby a odkopnout jí. Což by dost bolelo, i když před měsícem by za to dala cokoliv a chtěla toho úmyslně docílit.* Když většina chlapů umírá na normální rýmu, tak si ani nedovedu představit, co s tebou udělala horečka. *Chytí se dramaticky za srdce a jemně se ušklíbne. Pořád jí ale v očích hraje pobavení.* Jo, už jsem zjistila, jak otravná a šílená tvoje pozitivita dokáže být. *Ujistí ho s pobaveným úsměvem.* Neprokecnu. *Nasadí zase trochu tu tvrdou masku na obličej, aby pochopil, že se jen tak prokecnout nehodlá.* Aspoň to neříkej tak nahlas, bože. *Zaúpí, ale ať už se snaží jakkoli, aby to znělo naštvaně, stejně se začne smát a u toho položí ruku zase přes tu jeho.* A to ti vrazil Keenan hodně malou a já zatim žádnou. O naší páře nemáš ani tušení. *Uchechtne se a pak nadzvedne obočí a sebevědomě se usměje.* Jo, vlastně je jasný, že bych vyhrála já, tak tim nebudeme marnit čas a rovnou mi to vítězství připíšeme. *Zazubí se na něj a pak ale trochu zvážní, když se začnou bavit o zasvěcení Keenana do jejich vyhlášení míru.* Kdyžtak ti pak dam pár tipů na schovky. *Pokrčí ramenem. Dřív by ho sama dostrkala před Keenanovo pěstí. Sama moc nechápe tu změnu, která proběhla. Pak se podívá na Xboxe, který se pomalu souká k Dorianovi a po jeho otázce přikývne.* Klidně, ale hlavně opatrně. *Varuje ho, protože její mazlíčci jsou pro ní jednoduše hodně důležití. U toho začne drbat Čokoládu na hlavě a občas hodí klacík Notě, aby se taky trochu proběhla.*

Jo, to jsi. A také jsi šíleně tvrdohlavá. *Pousměje se pobaveně.* Samozřejmě, že ano. Přeci bych tě hned nenechal napospas někomu cizímu, pokud by sis to vyloženě nepřála. Navíc s tím vážně nemám problém, jsem trpělivý, tak proč ne? *Jemně pokrčí rameny. Nejspíše by ho to i bavilo. Rozhodně by se na ní nijak nevykašlal, to neměl v plánu nikdy. Neměl s ní žádné špatné úmysly.* Ale no tak. To si vážně o nás myslíte? *Zasměje se.* Rýmu mu mám prakticky po celou zimu, takže. *Jemně se ušklíbne. Hřeje ho u srdce to, jak se teď spojů baví a smějí.* Je lepší, že jsem optimista, než abych byl šílený pesimista, no ne? Ještě řekni, že nemám pravdu. *Jemně nakloní hlavu do strany.* Dobře, dobře. Když tak na tebe koukám, věřím ti. *Když uvidí její masku, hned věří tomu, že si na jeho vychvalování dá pozor.* Když tu prosimtě nikdo není, aby slyšel, že růžovíš. *Ještě ji chvilku škádlí, přičemž se usmívá, skoro jako malé dítě.* Naštěstí jsem vaší páru v celé své kráse nezažil, ale dokážu si ji skoro živě představit. *Pokrčí s úsměvem rameny.* Ale úplně v celé své kráse ji poznat ani tolik nepotřebuji, dokážu žít i bez toho. *Zasměje se upřímně. Stačila mu jedna slabší rána od Keenana a jeho neustále popichovaní. Aji Brikssi.* No, to nevím. Já spíše mluvil o své výhře. *Zazubí se pobaveně, načež se k ní trošku přisune.* Dobře, to zní dobře. Tipy na schovky by se mi poté hodily. Ale ať to není ten labyrint, to bych poté nevylezl. *Zasměje se, načež se zeptá, zdali si může na sebe vzít jejího lenochoda. Po jejím souhlasu se zaculí a opatrně si jej na sebe vezme.* Lenochodi se hodně tulí, že?

To máme v rodině. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Z jejich rodiny není tvrdohlavá snad jenom její sestřenice přes koleno, Angel. Nechápe, jak je to možný. Je jediná z celé rodiny. Jinak jsou všichni děsně tvrdohlaví paličáci, kteří neustoupí snad ani kdyby jim někdo hrozil odpálením rakety na jejich hlavě.* Tak jo. *Docela se jí líbí nápad, že by jí učil dánsky. Doufá, že by ho tak mohla poznat zase z trochu jiný stránky. Trochu poznat jeho kořeny a tu domovskou stránku jeho osobnosti.* Nemyslíme. To je vědecky dokázáno posledních.......přibližně dvě stě let..? *Zahraje zamyšlení a pak se na něj pobaveně zazubí.* To jako vážně? Myslíš, že teď se mi tam bude chtít? Nesnášim rýmu. Budeš nosit bundu a čepici, protože já odmítám být s někym s rýmou. *Ušklíbne se, ale zároveň má v očích pořád pobavené jiskřičky.* Nemusí to být z extrému do extrému. Nemůžeš být normální realista? *Zasměje se.* To je jedno. Prostě si toho nevšímej a zapomeň, žes toho byl svědkem. *Zakoulí očima a nesnáší své tváře za to, co právě předvádějí, protože během této přestřelky nabraly ještě červenější barvu.* Kdykoliv to můžeme napravit, to se neboj. *Zazubí se na něj, protože i když je na něj teď milá, když jí naštve, nebude jí dělat problém mu vrazit. A Keenanovi to nebude dělat určitě problém, kdykoliv na něj narazí.* Ty bys nevyhrál ani náhodou. *Opáčí sebevědomě se zazubením.* Náhodou, labyrint je nejlepší. Jsou tam uličky, o kterých člověk musí vědět, aby je našel. Ty jsou nejlepší. *Sama labyrint miluje a často je jejím útočištěm. Pak ho nechá, aby pomohl Xboxovi a sleduje ho, jak si ho k sobě vezme. Musí se nad tím trochu pousmát.* Jak který. Zrovna tenhle je na lidi a mazlení zvyklý už odmalička, takže si to oblíbil. *Odpoví mu a pak letmo koukne na hodinky a překvapí jí, kolik už je hodin.* Asi bych měla jít. Keenan mě bude hledat. Teď musim spát i u něj potom, co jsem odešla z ošetřovny, takže mě na mě dává pozor jak na malý dítě. *Přivolá Notu a posadí jí na hřbet Čokoládu. Pak se postaví a podívá se na Doriana.* Jdeš taky, nebo tu zůstaneš? Ale lenochod jde se mnou. *Upozorní ho s pobaveným úsměvem.*

*Poslední dny pro ni nejsou tak sluníčkové, jako byly ty dny, kdy v zde v Illey byla opravdu chvilku. Ani ona nemůže být stále sluníčková a právě přišlo to krušnější období, kdy se vše začíná kupit. Možná ty problémky, co teď má jsou menší, avšak i když jsou menší, stále je jich víc a to bohatě stačí, aby z toho mohla být mimo, až tak, že ji tyto věci poslední dobou nedávají spát, proto opět po dlouhé době má menší kruhy pod očima. Často myslí na to, jaké by vlastně bylo, kdyby neodjela a zůstala v Rakousku. Nějak by rodičům vysvětlila, že si nechce vzít žádného prince/krále a že si radši vezme svého osobního strážce, do kterého se zakoukala. Vysvětlila by jim to důrazněji, než to udělala naposledy a nevyšlo ji to. Ovšem poté, co se zde v Illey špatnou náhodou setkala se svým otcem, který opravdu přiletěl, se začala sama snažit o zrušení zasnoubení s Isaacem, což jí užíralo snad nejvíce. Měla menší plán, že se to zruší a ona s klidným srdcem odletí zpátky, jenže otec ji řekl, že Samuel - ten strážce již v Rakousku není. Nevěděla, co si o tom má myslet, ale uvědomila si, že mu jeho volbu nemůže vyčítat. Zůstával tam kvůli ní a když je pryč, přičemž on si myslí, že se opravdu stane královnou Irska.. Celé je to matoucí, ale i přesto se rozhodla Isaacovi nějak vyhovět. I přes ten pocit, že selhala. Selhala ve všem a hlavně v chování, které nejspíš opravdu nebylo hodno královně. Bylo a je toho v poslední hodně zkrátka hodně, přičemž se se vším musí vypořádat sama, jelikož nechce otravovat svého bratra. Tyto starosti a ještě starosti princezny, kdy ještě má také vyplňovat nějaké papíry. Ty teď ale odsune stranou, přeci jen je už dnes vyplňovala dobrých pár hodin, tudíž se potřebuje na chvíli odreagovat. Proto si oblékne obyčejné džíny a bílou košili, rukou si pročísne své vlasy, které si dnes nechá rozpuštěné, popadne kytaru a jde někam, kde je ticho. Kde ticho bude rušit maximálně zvuk přírody, jasnou volbou je tedy les. Chvíli se s kytarou v ruce jen tak prochází, než se usadí u nějakého stromu, kytaru si opře a začne hrát. Hraje klidnou píseň, která není příliš veselá, což vůbec nevadí. Je jedno, co hraje, vždy má u hraní alespoň pozvednuté koutky rtů, jelikož hudbu miluje a chová k ní lásku už odmalička. Poté i tiše přidá svůj hlas, stejně ji tu nikdo neslyší, proto se ani neohlíží a nebojí se toho, že by ji tu někdo takhle načapal.*

*Pred tým, ako prišiel do Illey tak bol jeho život poriadne komplikovaný. Pokojne by sa o jeho problémoch už vtedy dala napísať kniha. No, počas toho, ako v Illey ubiehali týždne, zamotával sa do problémov ako mucha do pavúčich vlákien. A z tej pavučiny sa nedokázal vymotať žiadnym spôsobom, pretože každé jeho rozhodnutie len prispelo k tomu, aby sa zas niečo pokašľalo o niečo viac. A dalo sa to vyriešiť. So Stefanie mal zrušiť ich zasnúbenie a Charis mal nechať za sebou. Zabudnúť na obe a spraviť za nimi hrubú čiaru. Potom odísť do Írska, vziať si nejakú mrchu a žiť s ňou až do jeho posledného nádychu. A vlastne jeho plán sa absolútne nezmenil, len okolnosti. A stačil na to obyčajný výlet do baru, kde stretol svoju bývalú. Tak trochu ju nepriamo požiadal o ruku a pobozkal. A ten bozk... síce sa kvôli nemu cítil neskutočne previnilo, keď sa jeho pery dotkli tých jej pripadalo mu, že po roku sa konečne dokáže nadýchnuť bez toho, aby mu hruď dlávila obrovská váha všetkého zlého. Bola to však len chvíľková slabosť a nesmie sa to opakovať. Presne preto sa s ňou na ďalšom stretnutí definitívne rozlúčil. Teraz už mu len zostávalo zrušiť zásnuby a z Illey odísť. To bohužiaľ však ešte nejaký čas potrvá, takže mu nezostávalo nič iné, ako len hľadať rozptýlenie a zabíjať čas. Dnes to mala byť prechádzka do lesa.* /Snáď je dostatočne veľlý na to, aby som nikoho nestretol. I keď... pri mojom šťastí sa tam premiestni celé Angeles./ *Pomyslí si, keď oblečený celý v čiernom kráča cez húštiny a kladie nohu pred nohu. Vďaka tomu, že kríva, sa radšej drží lesného chodníčka, čo je rovný a nemusí sa po ňom škriabať, ako by ho čakal výstup na Mount Everest. Hľadí do zeme a vôbec nedáva pozor, kam kráča. Zo zamyslenia ho však vytrhne fakt, že počuje nejaký hlas a spev. Zdvihne pohľad a oči skončia na tvári osoby, ktorej sa chcel vyhýbať najmenej tak... no možno navždy. Aby jej nič nemusel vysvtľovať. Tak, ako vždy ho prekvapí to, aká je dokonalá. Nedokázal by na nej nájsť jedinú chybičku.* /Možno iba tvrdohlavosť./ *A tam to končí. Chvíľku tam len stojí a počúva, ako spieva. Nakoniec sa vydá smerom k nej. Zatiaľ vôbec netuší, čo si od tej situácie vlastne sľubovať.* Hráš krásne. *Poznamená namiesto pozdravu, ale v jeho hlase sa skýva náznak obdivu. Pozrie sa na jej gitaru a potom nájde jej oči.* Ako dlho ti trvalo sa to naučiť?

*Poslední dobou se jí vše rozpadá a ona má pocit, jako kdyby tomu mohla pouze přihlížet. V Rakousku byla ještě dívkou, která měla bezproblémový život, byla šťastně zamilovaná. Tedy do té doby, dokud k ní nepřišel otec s tím, že ji zasnoubil a bude muset odletět do Illey, kde se se svým snoubencem seznámí. Na jednu stranu ji to hodně vadilo - kvůli tomu, že už se zamilovala a nikoho jiného mít nechtěla, ale na druhou stranu v to kládala nějaké naděje. Hlavně kvůli tomu, že se zde v Illey její rodiče do sebe zamilovali a nakonec se zde i zasnoubili. Dobře, její problémy nejsou až tak vážně, dá se s nimi žít, ale za tak krátkou dobu se jich nakupilo až moc. Nevěděla, že si jí její snoubenec odmítne vzít a nevěděla, že je její bratr homosexuál a zlomilo by ho, kdyby si vzal ženu. Což přináší další trabli - pokud zrušení zasnoubení vyjde, což bere jako sebezklamání - stane se královnou Rakouska, jelikož by nedokázala přihlížet tomu, jak se její bratr trápí s nějakou ženou a jak se trápí ona. Bude to muset udělat, protože sám její bratr ji řekl, že by se nejraději vzdal titulu. A její dobré srdíčko mu to musí dopřát. /Klidně ať se strhám já, hlavně, ať jsou šťastní všichni ostatní./ Tyto myšlenky ji trápí dennodenně, dokonce jí nedávají ani spát, tudíž se má po dlouhé době kruhy pod očima z nedostatku spánku. Je unavená, ale dnes spát nechce, chce být spíše na čerstvém vzduchu někde v přírodě, v tichu. Vezme si s sebou alespoň kytaru, jelikož hraní na ní je něco, co jí uklidňuje a naplňuje, což by ji mohlo trochu zvednout náladu. Jakmile se převlékne, popadne ji a vydá se do lesa, kde se chvíli toulá, než se posadí na zem a zády se o strom opře. Chvíli se dívá se zakloněnou hlavou na koruny stromů, avšak poté jen sklopí pohled, vezme si do ruky kytaru a začne na ní hrát. Později přidá i svůj hlas a vnímá jen to, jak hraje. Přeruší ji až mužský hlas, který okamžitě pozná. Přestane hrát a jemně se pousměje nad jeho pochvalou.* Děkuju. *Poděkuje mu, načež se mu podívá do očí stejně, jako on jí.* Hraju od šesti let, kdy jsem nehrála ještě tolik pravidelně. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se naučila hrát vše, to se mi povedlo asi až ve třinácti. *Pousměje se na něj a prohlédne si ho.* Potkal jsi už mého otce? *Povzdychne si a prohrábne si vlasy.*

*Zlá nálada a smútok sa ho držia už skoro celý rok. A to nie je fér. Každý človek by mal akýsi limit toho zlého, čo sa mu stane a potom by mali prísť dobré udalosti. Niečo ako miska váh. Lenže v jeho prípade  to tak nie je a zdá sa, že každý deň je horší, ako ten predchádzajúci. Veď už sám nevie, čo je to smiať sa. Teda... na krátky moment sa mu to podarilo, keď bol pred pár dňami s Charis a bavili sa o úplných kravinách. Lenže aj táto krátka chvíľka radosti sa zmenila na smutnú spomienku, pretože mu doteraz pripomína, že s ňou byť nemôže, že jej len ublížil a že ona aj tak o pár dní, či týždňov, odíde do Francúzska. A potom ju už nikdy neuvidí. A presne kvôli tomuto by mal byť spokojný, pretože je to presne to, čo chcel. Ale opak je pravdou. To je presne ďalší dôvod, pre ktorý sa neznáša. Vlastne by pokojne s týmito dôvodmi mohol vydať knihu a určite by to bol bestseller. A potom je tu ešte jeho snúbenica, ku ktorej sa správa úplne strašne od momentu, čo sa prvýkrát stretli a dokonca ju skoro zabil. Obom sa pokúša vyhýbať. Vlastne by veľmi rád zamrzol v čase, ktorá by konfrontácii s Charis alebo so Stefanie úplne zabránila. Preto sa rozhodol prejsť do lesa, o ktorom si myslí, že tu nikoho nestretne, ale keďže je naozaj veľmi šťastný človek a vyššie sily ho zbožňujú, stretne Stefanie, ktorá si hrá na gitare akoby bola nejakou lesnou vílou. Chvíľu ju pozoruje, uvažujúc nad tým, či zdrhne alebo nie. A zároveň na dtým, ako jej dokázal ublížiť a že si to dokonalá osoba, ako ona, vôbec, ale vôbec, nezaslúži. Potom prejde až k nej a pochváli jej hru na gitaru. Myslí to síce úprimne, ale v skutočnosti len získava čas pred tým, ako  začnú riešiť tie podstatné záležitosti.* Ja som mal výuku hudby, ale asi by mi to nikdy nešlo tak dobre ako tebe. *Poznamená a jeho hnedé oči sa dívajú na jej gitaru. Vyhýba sa ale jej tvári a nezmení sa to ani po jej otázke. Pohľad presunie na zem.* Nie. Ešte som ho nestretol. Popravde, ani som nevedel, že je tu. *Prizná a chvíľu mlčí.* Ale je to dobre, že prišiel. Čo najskôr sa s ním stretnem a ty potom budeš voľná. Budeš sa môcť vrátiť domov a tak. *Poznamená sucho. Sám veľmi dobre vie, prečo sa na ňu nedokáže pozrieť. Môže za to, čo sa stalo v meste s Charis. Povzdychne si a sám nevie, či jej to povedať alebo nie.* Do Illey neprišiel len tvoj otec, ale ešte niekto. Pamätáš si, ako som ti hovoril o  mojej bývalej? *Konečne k nej zdvihne pohľad. Dá z neho vyčítať neistota.*

*Poslední dobou, hlavně s příchodem jejího táty poslouchá samé špatné novinky, ani jedna novinka pro ní není veselá. Rozhodně čekala, že si od táty vyslechne něco špatného, jenže bylo toho o něco více, než čekala. Dokonce se jí všechny ty nové věci dotkly až tak, že přestala myslet pozitivně, nebo se například i přestala koukat na svět skrz růžové brýle, jak to vždycky měla. Často se smála, usmívala a dělala lidem kolem sebe radost, protože to bylo něco, co jí naplňovalo, ale teď na to snad ani neměla energii, i když se snažila a dává pozitivní energii alespoň svému bratrovi. Ohledně drog si také něco vyslechla, věděla, že si to její otec vyloží špatně. Vymyslela si nějaký důvod, proč přesně k tomu přišla a snažila se z toho co nejvíce vynechat Isaaca, protože nechce, aby si na něj její otec vytvořil špatný názor. Myslela si, že je to již všechno, ale to ji otec ještě řekl, že Samuel není v rakouském paláci. Najednou se nechce vrátit domů, protože jí bolí představa, že by se hnala chodbami, kterými se hnali spolu se Samuelem, sama. Když ji to otec řekl, otočila se a šla i přes jeho volání pryč, potřebovala si vše nějak srovnat v hlavě. Byla v komnatě, kdy za ní přišel její bratr. Povídali si, dokud z něj nevypadlo, že by se chtěl vzdát titulu, jelikož si nedokáže vzít žádnou ženu. Představa, že by Damian byl s někým, s kým by nebyl šťastný a stejně tak ta žena, jí rozhodila ještě více, než byla předtím. Chápe jeho rozhodnutí a proto se ho rozhodla samozřejmě i podpořit tím, kdyby zrušení zasnoubení vyšlo, tak by se stala královnou Rakouska. Neví, jak na to budou reagovat rodiče, protože už jen to, že si ji nechce někdo vzít a tak nechce, aby se stala královnou jeho země, pro ně něco znamená.* /Možná na to vážně nejsem stavěná a vidí to všichni, jen já ne./ *Pomyslí si, ale jelikož celý den nechce přemýšlet takhle a utápět se ve smutku, popadne svou kytaru a rozejde se s ní ven, někam do ticha, do přírody. Zvolí les a nezastaví se úplně na začátku, kde by byla celkem velká pravděpodobnost, že by někoho potkala. Proto si sedne ke stromu trochu dál od kraje a začne hrát, později i zpívat. Ani si neuvědomí, že ji někdo pozoruje, spíše něčí přítomnost začne vnímat až tehdy, kdy na ni její snoubenec promluví.* Nepodceňuj se, třeba by ti to šlo i lépe, jak mně. *Pousměje se a zlehka pokrčí rameny. Všimne si, jak se vyhýbá jejímu pohledu, proto ji hned napadne, že se něco stalo, ale zatím to neříká nahlas.* Necelé dva týdny už tu je. Nevím, jak dlouho se zdrží, ale podle mě třeba za týden pojede domů, aby nenechával na mamce samotné vládnutí. *Poznamená, protože on samozřejmě její mamku hrozně moc miloval a byl s ní jako úplně jiný člověk, toho si musel všimnout úplně každý, kdo je spolu viděl.* Podle tebe budu Isaacu volná, ale já to beru jako sebezklamání, víš? Ale chci pro tebe alespoň něco udělat, proto se to zasnoubení pokouším zrušit i já, aby ses měl lépe. *Přizná a podívá se na své prsty, které má položené na kytaře.* A domů už se mi ani tolik nechce. *Podootkne, načež ucítí, jak se k ní konečně zvedne jeho pohled. Proto i ona zvedne pohled a po jeho slovech polkne.* Ano, pamatuji. *Přikývne a sama má nyní nervózní pohled. +*

*Keďže jeho stratégia riešenia problémov spočíva v tom, že chodí na opustené miesta, aby mal možnosť by so svojimi myšlienkami, skončí v lese. Keďže zároveň patrí medzi osoby, ktoré sú obdarené šťastím, tak stretne osobu, ktorej sa chcel vyhýbať minimálne ešte tak týždeň. Avšak nie je až takým zbabelcom, aby sa teraz otočil a zdrhol. Namiesto toho prejde k nej, pochváli jej hru na gitaru a vyhýba sa jej pohľadu. Nad jej slovami pokrúti hlavou a kúsok sa pousmeje. Nedá sa to však nazvať ozajstným úsmevom, ale skôr niečím, čo ten úsmev vzdialene pripomína.* To si nemyslím. Na tebe je vidieť, že je to jedna z vecí, čo ťa napĺňa. *Namietne krátko. Síce mal aj hudobnú výchovu a naučil sa hrať napríklad na klavír,  nikdy sa to nezaradilo medzi jeho záľuby. Teda... jeho záľuby v poslednej dobe spočívajú vo fajčení, pití a vyhýbaniu sa spoločnosti iných.* /Si fakt žiadaná partia./ *Pomyslí si a presne tá myšlienka mu pripomenie, že toto stretnutie môže využiť na to, aby so Stefanie porozprával o dôležitých veciach. Prekvapivo, začne s ním sama informáciou, že sa v krajine nachádza jej otec.* Tak si s ním dohodnem stretnutie a o ten týždeň budeš môcť odísť s ním. *Cíti sa strašne, keď to hovorí, pretože ona predsa neurobila nič hrozné. To on ju dostal do problémov. Všetko je to jeho vina. Po jej slovách sa povzdychne a má zrazu chuť nakopnúť kameň, čo sa povaľuje kúsok od jeho nohy v lístí. Asi to ale nie je dobrý nápad.* Ty si neurobila nič zle, Stefanie a keby sme sa stretli niekde v pararelnom vesmíre, tak by som si ťa vzal. Ja som pre teba tou hroznou partiou a je mi ľúto, že si kvôli mne začala o seba pochybovať. *Povie jej veci na rovinu, pretože to robí vlastne od začiatku a je neskoro to nejako zmeniť. Nad jej slová o tom, že sa jej domov nechce, nič nepovie. Namiesto toho sa jej rozhodne povedať o Charis. Nevie si predstaviť ako zareaguje, ale je mu jasné, že nebude o nič šťastnejšia.* /Takže presne tu ten rozhovor usekneme a o zbytku sa nikdy nedozvie.../ *Chvíľku dúfa, že si nebude pamätať, kto bola jeho bývalá, ale bohužiaľ, nemá šťastie ani v tejto záležitosti. Povzdychne si, čo robí počas ich rozhovoru celkom často a po v celku dlhej odmlke spustí.*  No moja bývalá... vlastne sa volá Charis... prišla sem už na začiatku Selekcie. Párkrát sme sa stretli. *Nevie, ako pokračovať ďalej.* /O tom, ako ti povedala, že ťa stále miluje, ale chce z Illey odísť? Alebo skôr o tom, že si ju pobozkal a nepriamo požiadal o ruku? Hm... fakt ťažký výber a príťažlivé možnosti./ Pobozkali sme sa. *Prvýkrát sa na ňu pozrie, ale nechce to spraviť, pretože tuší, čo tam nájde,*

Trochu dál za zahradami se nachází královský les. Skvělé místo na pořádání honů. Přes den je volně přístupný a v noci na jeho okraji hlídají strážci, kteří nepouští nikoho dovnitř. Les je totiž strašně rozlehlý a i přes den se v něm jde ztratit. Natož v noci..

*Rozhodl se využít pozůstatků světla skomírajícího dne a vyrazit si zaběhat. Přestože byl člověk, jehož spíše zajímala mysl, nikdy nepodceňoval starost o tělo. Naopak po všech těch odborných knihách o lidském těle věděl, jak přínosné je udržovat se v kondici. Upřímně mu však scházel box, mlátit v posilovně do boxovacího pytle prostě nebylo ono. Potřeboval by oponenta, nechat se pohltit povzbuzováním davu u ringu, cítit nejen pach potu, ale i krve, když zápas pokročil. A nejlepší soupeř by byl ten hajzl, co zlomil srdce její mladší sestře. Ještě dnes ráno se postaral o to, aby toho parchanta vyrazili ze služby a u žádné dobré bezpečnostní agentury už si neškrtne. Přesto by byl nejraději, kdyby mu přišel pod ruky. Nejspíš by z něj vymlátil duši. Pravidelným poklusem zamíří k lesu u paláce, pod běžeckými botami se práší z udusané země, která postrádá vláhu. Zvlášť teď k večeru se ochladilo, ale vláha ve vzduchu nikde. Oblékl si šedé tepláky, funkční triko s krátkým rukávem a černou mikinu. Dokud běžel, chlad se mu nezakusoval do kůže. Ztratil se v myšlenkách, hlasitý zvuk jeho dechu a pravidelný dusot podrážek ho uklidňovaly. Proto ho překvapilo, když měl pocit, že zaslechl štěkot. Mihl se snad támhle mezi stromy pes. Trochu zpomalil tempo, aby měl možnost to více prozkoumat.*

*Teď dělá i dvojité směny, s blížící se Selekcí je zde hodně práce. Skončila před chvilkou, přesně v šest, skočila si do kuchyně pro něco k snědku a pak vzala Ascianam což je její pes, husky, ven na procházku. Má pocit, jako by ho poslední dobou trochu zanedbávala. */Ani to asi není pocit, ale pravda../*Má prostě dost práce. Je ráda, že když nemůže, aspoň ho vezme ven některý z jejích bratrů. Než se vydala na procházku ven, logicky ze sebe taky shodila stejnokroj komorných. Na sobě teď má černé džíny, bílé tričko a přes něj ještě riflovou bundu. Své blond vlasy má v culíku. */Blond vlasy.. Nikdo z rodiny je blond nemá./ *Všichni členi její rodiny jsou bruneti a ona nemá tušení, jak to, že je ona zrovna blondýna. Napadlo ji, že by nemusela být dcerou svého táty, ale co ji nenapadlo je, že vlastně ani není dcerou své matky a její skutečnými rodiči jsou král a královna Illey. Takové šílené historce by snad ani neuvěřila a připadala by jí směšná. Proto si asi nikdy nevšimla podobnosti mezi ní a královnou. A že tam ta podobnost je dost viditelná. Prochází zahradami, až se dostane k lesu, který je u paláce. Ani moc nevnímá cestu, nechává Asciana, aby šel před ní a pobrukuje si. Ráda zpívá, je jen jediná věc, kterou dělá raději a to je malování. Ale to jaksi nejde provozovat během procházky lesem.*

/No doopravdy./ *Skrz stromy přibíhal vzrostlý pes, plemeno husky, pokud se nemýlil. Na vteřinu zastavil a zavětřil, potom jako by naklonil hlavu na stranu, než k němu zamířil.* /Kde máš pána?/ *Zastavil se a sklonil se, aby k psovi natáhl ruku a nechal ho, aby si ho očuchal. Lehce podezíravě sklopené uši se tak brzy narovnaly a pejsek začal vrtět ocasem. Opatrně a zdráhavě ho podrbal za ušima, což pes však uvítal. Očividně byl na lidi zvyklý, pochyboval, že by se zaběhl, a kdyby, tak ne před dlouhou dobou. Vlastně teď už slyšel něčí pobrukování a pes se štěkotem odběhl k postavě, které se vynořila mezi stromy.* /Nebo paničku, no samozřejmě./ *Zdálky si na vteřinu myslel, že se jedná o královnu Illey, ale když dívka přišla blíž, došlo mu, že je příliš mladá a rysy jsou přeci jen trochu jiné.* /Tady jsou si všichni tolik podobní./ *Zatím měl pocit, že všechny ženy, které zde potkal, měly podobné rysy. Strohé tváře, bledou pleť, sic v různých odstínech tak světlé vlasy. Chvílemi měl dojem, jako by se na svět začal dívat přes filtr a všechny barvy na zdejších ženách začaly být vybledlé. Pes obkroužil paničku a zaběhl zpět k němu, jako by snad chtěl ukázat ,,Podívej, co jsem našel!” Omluvně se pousmál.* Omlouvám se, lady, přiběhl ke mně, bál jsem se, že se zaběhl. *Ospravedlnil své postávání na cestě. Přešlápl na místě, nikoliv z nervozity, ale protože mu propocené triko lpělo k tělu a dával se do něj chlad.* Mimochodem ta píseň, co jste si broukala, zněla povědomě. Je možné, že bych ji znal? *Pozvedl obočí. Letmo si dívku prohlédl. Nebyla mu známá, nejspíš zaměstnanec paláce? Kastu těžko odhadoval, oblečení bylo čisté a udržované, přestože obyčejné, ale on sám nyní taky nepůsobil jako princ, no ne? Když odhlédl od podobností, jež si předtím všiml, uznal, že je dívka hezká, přestože působila jakýmsi křehkým dojmem.*