Část lesa patřící k paláci

*Šíleně ji vyděsí, když se Andreas skácí k zemi jako hadrový panák. Kdyby nečetla sama dobrovolně bichle o medicíně, asi by si tak dobře neporadila s první pomocí, naopak by se jí zmocnila panika a tím by moc Andremu nepomohla. Udělá vše potřebné, aby Andreho zas probudila. Opláchne mu čelo, které se mu již začíná trochu potit, zkontroluje zdali ho něco neškrtí a nakonec mu dá nohy výše srdci. Je ráda, že ho to probere. Je ráda až tak moc, že ho obejme, přičemž ji překvapí, že on ji objetí oplatí, ale je ráda. Líbí se jí zase blízkost někoho jiného, než jejích sourozenců. Stekla ji i jedna slza, ale tu si rychle setřela, aby ji Andreas neviděl.* To doufám. Nerada někoho oživuji, přestože se v medicíně a první pomoci vyznám. *Pobaveně se usměje, vážně doufá, že už se tohle nestane. Nerada vidí někoho zraněného, slabého, či smutného. Vždy by nejraději ty špatné pocity vzala na sebe. Když ji odkývá to, že půjdou v kroku, vděčně se na něj usměje. Je rád, že nijak neomlouvá, proto si vysedne zpět na hřebce.* Ještě, že tu žádný beton není. Nemám s sebou nic, takže bych ti nijak nezavolala pomoc a musela bych doufat, že tě nějak dostanu do paláce. *Uchechtne se, ještě než hřebce pobídne ke kroku.* Daroval jsi krev, že? To je hezký čin. *Teď se jí akorát potvrdilo, že je to opravdu dobrý člověk. Poté se k němu otočí, když uslyší jeho poznámku.* Jo.. Ale mohla jsem být lepší. *Jemně pokrčí rameny a usměje se na něj.* Kdyby ti bylo špatně, tak si řekni. Zastavíme a zase se na chvíli položíš.

*Na svého hřebce se nějak vyhoupne, ačkoliv se mu při tom hlava tak že zase málem omdlí.* /Pro dnešek omdlívání stačilo./ *Samotného ho překvapí, když Astrid odkyve to že půjdou v kroku zpátky v paláci. Tohle na něj nebylo obvyklé. Vždycky radši cválal jak nejrychleji to šlo, vyždímal z auto nejvyšší rychlost, i kdyby by měl sjet pneumatiky, nebo riskovat vlastní život. Boxoval do pytle s tak velkou silou že občas pytel spadnul z háčku pro jistotu sám. Když střílel z luku lítal jeden šíp za druhým. Taky že jeho bodyguardi byli rádi když přežili všechny jeho koníčky. Tohle prostě nebyl on, aby šel dobrovolně v kroku, když může cválat. Bylo mu prostě hodně na omdlení. Jede lesem krokem a kupodivu se i drží na koni. Ikdyž se mu pomalu vrací barva.* Co by člověk neudělal pro své sourozence. *Řekne na její otázkou.* Ikdyž Fred z toho nebyl moc nadšený. *Doplní už jen tak do vzduchu. Jeho mladší bratr se sice jmenoval Frederek, ale nikdo z rodiny mu neřekl jinak než Fred. Stejně jako jemu nikdo neříkal Andereas, ale každý si to zkrátil na Andre.* To je dobrý. Stejně se na další tři dny nebudu moct hnout z komnaty, jakmile se to někdo dozví. *Malinko nad tím protočí oči. Věděl že to že omdlel se dřív nebo později dostane k jeho otci a ten se pak asi zblázní a on bude muset poslouchat jeho slova o tom jak si má jako korunní prince dávat na sebe pozor. Když se z lesa pohnou na louku začne se mu vracet barva.* Vlastně je tu docela hezky, mimo všechen ten ruch paláce a selekci k tomu. *Podívá se kolem sebe na louku a pokračuje k paláci.*

*Hned dopředu upozorní na to, že celou cestu zpátky pojedu v kroku, protože se bojí, že kdyby jeli v klusu nebo zase v cvalu, že by se Andremu něco stalo. I když milovala rychlost, byla rozumná a soucitná. Kdyby se mu opravdu něco stalo, vyčítala by si to, protože přeci jen ten závod vymyslela ona, nikoli on.* Také bys pro své sourozence udělal cokoliv. *Zkonstantuje a jemně se zamračí.* Kdyby to bylo potřeba, darovala bych svým sourozencům klidně i všechnu svou krev. Štve mě, že já jsem ten ples prospala, zatímco oni tam byli a bylo jim ublíženo. Kdybych tam byla, mohla jsem se před ně alespoň postavit, cokoliv. Nebo jim alespoň pomoci do bezpečí. *Polkne, když mu řekne to, na co myslí. Pro ně by se byla schopna i obětovat, převzít všechna jejich zranění na sebe, cokoliv.* Tvůj bratr měl určitě zase strach o tebe, že ti něco nedostatek krve udělá. A udělal. *Ještě se na něj podívá, je ráda, že již v obličeji začíná nabírat zdravější barvu. I tak má pořád starost.* Alespoň si odpočineš a bude ti lépe. Zkus to brát z té pozitivní stránky. *Věnuje mu úsměv, než seskočí z hřebce, jakmile jsou na místě.* Pokud chceš, můžeš si už jít odpočinout, klidně ho za tebe odstrojím. Potřebuješ si lehnout. *Dívá se na něj, mezitímco vede hřebce do boxu.*

*Cesta zpátky už není tak zábavná ani plná adrenalinu jako cesta tam, ale aktuálně by ležel na zemi už jenom kdyby kůň natáhl trochu krok natož aby tryskal nebo dělal nějakou větší práci. Je vděčný Astrid za to že ho vzkřísila k životu. Taky ho tam mohla nechat ležet ať si poradí sám. * /Asi bych jí to mohl nějak oplatit./ *Nakonec aspoň tu kytku by si zasloužila. Ne že by jí klidně nenabídnul noc v jeho posteli, ale nehodlal si tu ničit vztahy mezi zeměmi.* /Bordelů je tu určitě dost./ Nakonec pořád jsou to sourozenci, když je člověk občas nemůže vystát a klidně by je poslal na pár dní pryč. *Na tváři má chabý úsměv a je rád že se blíží k paláci a taky do postele.* Myslím že od něj brzo dostanu přezdívku chcípák. *Zavtipkuje a je rád když dojedou do stáje, kde sleze ze hřebce tak aby se mu nezamotala hlava. Normálně slézal z koně zášvihem seskok, ale teď to nějak nešlo. Na poslední slova Astrid už jenom přikývne.* Dobrou noc. Příště budu v lepší kondici. *Usměje se a vydá se zpět dopaláce.*

*Záhrady a skleník už stihla omrknúť. hneď počas prvých dní. Také miesta jednoducho nesmeli ujsť jej pozornosti. Vo svojej izbe nedokázala stráviť priveľa času, i keď to bola najkrajšia miestnosť, v akej sa kedy ocitla. Bolo pre ňu väčším dobrodružstvom sa túlať po chodbách, pripomínajúcich labyrint, a potom sa z nich vymotať von do rozprávkového areálu paláca. Od svojich komorných zistila, že na okraji pozemku sa nachádza les plný starých stromov, zelene a ľúbezného ticha. Áno, aj energické stvorenie, akým je ona sama, dokáže oceniť pokojnú atmosféru. Hlavne, keď mláďatko tigra, ktoré so sebou priviedla do paláca, potrebuje čoraz viac pohybu. Preto sa navlečie do šiat žltej farby, vlasy si stiahne pomocou bielej stuhy a jej módnym doplnkom je malé tigríča s menom Scar, motajúce sa jej okolo nôh. Takto pripravená vyletí zo svojej komnaty. Už cestu z obytného krídla pozná, takže sa nestratí. Nepotrebuje ani mapu, hoci počas prvého týždňa uvažovala nad tým, že by bolo celkom zábavné z knižnice nejaký nákres ukradnúť a potom sa hrať na prieskumníka z kníh Julesa Verna. Možno by sa by v paláci dal splašiť aj starý cylinder, zlatý monokel, dlhý čierny plášť a prípadne aj fajku. Tento plán však ešte nestihla uskutočniť, ale aj tak si ho uložila bezpečne do útrob svojej mysle. Po pár minútach už nasáva do pľúc čerstvý vzduch, pri čom sa vydá po jednom chodníčku v záhradách. Nakoniec sa ale musí prihovoriť jednému zo strážcov a vyžobrať od neho informáciu, ktorým smerom pokračovať. Nečakala však, že dotyčný mladík sa dokonca podujme na to, aby jej cestičku k lesu sám ukázal. Nastáva tu však menší problém. Keď spoločne dorazia až k vstupu do lesa, ochotný strážca sa bojí samú pustiť do tmavého lesa. Ona jeho spoločnosť s milým úsmevom odmietne.* Zvládnem to sama, ďakujem. Prípadne tu mám ako ochranu Scara. *Povie, pri čom sa skloní k tigrovi, pohladiac ho po hlave. Potom už necháva strážcu za chrbtom, vydajúc sa do tmavého lesa. Zasnene sa obzerá okolo seba, pri čom si nedokáže zabrániť v tom, aby lesnú vegetáciu porovnála s lesom, čo obklopuje ich dom v Bonite. Chýba naozaj málo od toho, aby sa otočila na päte, vrátila sa po notes a začala si robiť zápisky všetkých druhov flóry, ktoré sa tu nachádzajú.*

*Po akci se rozhodla zase prozkoumat kus venkovního areálu paláce. Už má za sebou bazén a skleník a dlouho se nikde neprocházela, takže dnešní volba byla skoro jasná. V Ottaru mají husté lesy, plné skal, kam jako malá chodila šplhat, když se šlo na rodinný výlet. Doufá, že něco podobného najde i tam, i když by si už nedovolila na žádnou skálu bez jištění vylézt. Na sebe si oblékne světle modré šaty s výstřihem do písmene u se širokými ramínky a k tomu jako vždy zvolí balerínky, které nakonec vymění za plátěné tenisky. Vlasy sváže do vysokého francouzského copu a s pitím ve vaku se vydá na cestu. Komorné ji řekli jak se tam dostat a také, že je snadné se tam ztratit. Což není nic hrozného, pokud na ně nezaútočí rebelové. Před lesem ji zastaví strážný, že sama by tam jít neměla, že takto už prošla jiná účastnice.* Nebojte, když mě pustíte, ještě mám šanci ji chytit. *Usměje se na ně mile a aby jim to dokázala, jde opravdu rychle. Les je obrovský a stromy dělají nádherný stín. Netrvá dlouho a opravdu onu účastnici dožene. A co víc, všimne si pruhovaného zvířátka. Jelikož má co dočinění s mědvědem, tygr není o nic nebezpečnější. Proto za ní jde rovnou.* Ahojky, ty jsi Rio že? Jediná účastnice s takovou hřívou. Jsem Artemis. *Tentokrát zkusí být trochu odvážnější. Přestala se bát někoho oslovit, nebo přinejmenším si nedělá moc starosti s tím, že by jí dotyčná osoba poslala někam. Zahlédla ji včera u bazénu, ale jinak s ní nikdy nemluvila. No, možnost k tomu je teď.*

*Svoj pobyt v paláci nebrala priveľmi vážne. Veď prehrala stávku so svojím najlepším kamarátom a trest bolo odoslanie prihlášky do Selekcie. Nikdy nepatrila medzi tie dievčatá, ktorým by sa prudko zrýchlil tep srdca pri tom, ako sa na obrazovke zjavila princova hlava a ani medzi tie, čo by túžili po tom, aby ich hlavy zdobila zlatá koruna. Ocitla sa tu len úplnou náhodou, takže pobyt v paláci bol pre ňu akýmsi dobrodružstvom a prázdninami. Netuší, ako dlho tu zostane a kedy sa ju Aaron rozhodne poslať domov, ale plánovala si vychutnať každú sekundu, ktorá jej tu bola dopriata. Medzi to patrilo aj skúmanie kráľovských pozemkov. A dnešným cieľom sa stal les. Vďaka ochotnému strážcovi to miesto ľahko nájde. V momente, ako položí nohu na machom obrastený chodníček, prestáva vnímať svet okolo seba. Jednoducho sa stratí v myšlienkach a sústredí sa len na vysoké koruny stromov, listy popadané na zemi a harmonický smev vtákov. Nečudo, že si ani nevšimne dievča, ktoré sa ju pokúša dobehnúť. Presne z toho dôvodu kúsok nadskočí, keď sa za ňou ozve neznámy hlas. Prudko sa otočí, ako by ju niekto začal naháňať a ona by chcela zahliadnuť tvár daného útočníka. S úľavou si položí ruku na srdce, keď zistí, že je to nejaké dievča, približne v jej veku.* Prepáč, nemyslela som, že tu niekoho stretnem. Veď uričte vieš koľko strašidelných príbehov sa odohráva práve v lese. *Ospravedlňujúco sa na ňu zazubí, pri čom si z čele odhrnie kučeru, čo jej pred tým spadla do tváre. Podľa toho, čo jej dievča povie, ju jednoduchšie zaradí. Ďalšia účastníčka. Problém je ten, že ona má s menami stále problém. I keď sa včera zoznámila s Niamh, na začiatku nepoznala jej meno.* Presne tak. Trafila si klinec po hlavičke *Prikývne s veselým úsmevom.* Skryť sa s touto hrivou je skoro nemožné. *Poznamená, pri čom si nedomky medzi prsty vezme prameň vlasov a začne sa s ním hrať. Asi si nezvykne na to, že ľudia, ktorých vidí prvý raz v živote poznajú jej meno aj bez toho, aby ich stretla.* Mne ale budeš dať menšiu nápovedu. Zdá sa. že vy všetky ste lepšie pripravené ako ja a poznáte sa navzájom, i keď ste spolu nikdy neprehovorili. *Nehovorí to pohŕdavo, so závisťou a ani podpichovačne. Takých poznámok asi ani nie je schopná. K dievčaťu natiahne ruku, čakajúc, kým jej aj ona prezradí svoje meno. Popritom si však pozornosť začína pýtať aj malý Scar. Tigríča sa totižto pripletie bližšie k nim a konkrétne bližšie k jej novej známej, pri čom sa jej obtrie o jej nohy, ako to robí väčšina mačiek.* Aj ty si sa chcel zoznámiť, však? Ty malý žiarlivec. *S úsmevom sa skloní k tigrovi, pri čom ho stiahne bližšie k sebe, pretože nevie, či sa Artemis bojí zvierat alebo dokáže prítomnosť tigra prijať s absolútnym pokojom.* Prepáč, nemusíš sa ho vôbec báť. Korisť si z teba nespraví. Na to strávil už príliš veľa času s ľudmi a stáva sa z neho malá rozmaznaná mačička. Niečo ako Garfield.  *Vysvetlí Artemis s krátkym uchechnutím, pri čom nezabudne tigra hladkať po jeho pásikavej srsti.* A mimochodom, keď sa mu už tak veľmi páčiš, tak je to Scar.

*V paláci už byla snad všude a snad odevšad má nějaké vzpomínky. Ať je to knihovna, staré jezírko nebo skleník a bazén. Přijde si, že toto místo na ní má dobrý vliv, co se týká jejího vztahu k lidem. Vždy musí vystoupit z komfortní zóny a s někým se seznámit, což doma nemusela. Tam měla sourozence a vždy se měla s kým bavit. Dalo by se říct, že tady je na všechno sama. A je to dobře, protože co se vydá do lesa, má to štěstí potkat Rio, o které od svých komorných dost slyšela a taky si její hřívy všimla na akci u bazénu. Moc nečeká, že se jí dívka lekne, ale jak se stane, sama trochu uskočí.* Promiň, nechtěla jsem tě vylekat. Ale to s lesem a strašidelnými příběhy si zmiňovat nemusela. *Poví ze vtipu, ale nenápadně se rozhlédne kolem, zda je někdo nesleduje. Vždy se bála, že se něco takového stane i ji a strach ze tmy a všemožných brouků ji v tom moc nepomáhal.* Proč bys ji schovávala? Máš nádherné vlasy. Není moc těžké se o ně starat? *Sama má vlinité vlasy, ale tak moc vlnité by asi nepřežila. Nebo spíše by to s ní nepřežili komorné a vlasy by ji ostříhaly, aby měli o něco méně práce.* Jsem Artemis. A taky mám se jmény problém, pamatuju si pořádně jen ty, co jsou nějak charakteristické, nebo jsem se s nimi setkala. *Usměje se na ni konejšivě. V tomto proncovi hodně závidí, že si pamatuje obličeje a vlastně všechno okolo účastnic. Ona sama by toto nedokázala, nezná tolik lidí, aby si na to vytrénovala paměť a tak ví jen co jí řekli o sobě komorné a Purity s Daphne. A doufá, že si zapamatuje i něco o Rio, protože osobnostně se jí zdá hodně zajímavá. Trochu sebou cukne, když se jí o nohu otře malý tygr. Není to úlekem, spíše překvapením, že je tak krotký. Při pohledu na něj se jí ale rozzáří očka.* Mohla bych si ho pohladit? Doma máme teď dva medvědy, jednoho nově, takže se šelem moc nebojím. Ale zas si ho nechci hladit, pokud bys mi to nedovolila. *Zase se moc rozkecá, ale je to tím, že zvířata miluje více než lidi a pokud jde o kočky, je jimi skoro posedlá. Vždyť sama tu má jednu obrovskou chundelatou. Toto je to samé, jen o něco větší.*

*Keď počuje, že nemala spomínať les plný strašidelných bytostí, mátoh, strašidiel a prízrakov - nedokáže si v tom zabraníť, ale jej kučeravá hlava sa poobzerá okolo seba, ako by spoza najbližšieho smreka na ňu nemala vyskočiť Artemis, ale muž bez hlavy.* Ale nebolo by to úžasné? *Pýta sa Artemis s novým nadšením zjaviacim sa z ničoho nič v jej hlase.* Ak by sme odtiaľto po čase odišli s príbehmi o tom, že kráľovská rodina na svojich pozemkoch skrýva začarovaný les plný mátoh!  *Možno si Artemis takto nepredstavuje pokojnú prechádzku v lese, ale pre ňu by to bolo vzrušujúce a je možné, že by sa s jednou zo zblúdilých duší nakoniec aj skamarátila. A potom sa dostanú k jej vlasom. Keď bola menšia, nemala ich rada. Sťahovala si ich do zapletaných copov, snažiac sa ich skryť a hlavne skrotiť, ale už dávno našla sebavedomie, ale i tak sa na Artemis vďačne usmeje.* Ďakujem. *A potom sa zamyslí nad tou starostlivosťou. Nejaká obrovská teda nie je.* Stačí sa držať jedného pravidla - nikdy ich nerozčesávať, pokým nie sú mokré, inak budeš vyzerať ako pudlík pripravený sa ísť prejsť na výstavu, Rio. *Poznamená,  ako by práve sama sebe udelila nezabudnuteľnú radu. A potom sa konečne dozvie meno dievčaťa a nad jej slovami o tom, aké mená si dokáže zapamätať, len pokýve niekoľkokrát hlavou, pretože jej nezostáva nič iné, ako súhlasiť.* To je pravda. Tvoje je jedinečné a krásne, tak sa mi bude pamätať ľahko. *Povie s malým úsmevom a potom pokračuje ďalej.* Ale zdá sa, že som jediná, čo s tým má problém. Vy všetci okolo máte asi priveľmi dobrú pamäť. Dokonca aj princ, ale sľúbil mi, že keď sa stretneme, tak mu smiem na čelo jeho meno napísať. Aby sa náhodou nestalo, že namiesto Aarona, nám bude vládnuť Juan, Dickon,Vlad alebo Lyssander. *Rýchlo vymenuje niekoľko mien, ktoré jej napadnú v spojistosti s jeho illejskou Výsosťou. Nevidí nič zlé na tom, že Artemis vyzradila túto informáciu. Veď včera s Niamh preberala princovu otravu betelovými orechmi. Sleduje, ako sa malý Scar priblíži k Artemis. Naozaj z neho vyrastá malé, rozmaznané tigríča a je za to zodpovedná ona. Je jej ale jasné, že nie každý je ako ona a niektoré osoby majú chuť vziať nohy na ramená, keď pri sebe vidia pásikatého tigra. Preto ho ťahá k sebe, aby Artemis neotravoval a držal sa od nej v bezpečnej vzdialenosti. Pokojne ho hladká po jeho oranžovo čiernej srsti, ale keď počuje slová jej novej známej, zarazí sa. Zdvihne pohľad, v ktorom sa dá najsť milé prekvapenie.* Naozaj?  *Scara vypustí von z náručia a ten sa rozbehne k Artemis, ako by stále chcel byť centrom pozornosti a zároveň sa zoznámiť.* Ak to zvládneš s medveďom, tak Scar bude pre teba roztomilá mačička. *Zároveň celkom nechápe, prečo by jej malo vadiť, že si ho pohladká.* A určite, že mi to nevadí. Zatiaľ si nenašiel veľa kamarátov, pretože väčšina ujde, pretože si myslí, že si na nich bude trénovať svoje mladé zuby. *Postaví sa.* Takže pracuješ so zvieratami? *Pýta sa jej a je jasne počuť z jej tónu, že ju to naozaj zaujíma.*

*Trochu zděšeně zavrtí hlavou. Ve dne by to možná dokázala snést, ale v noci by se k lesu pak už nepřiblížila. To by se raději tváří v tvář setkala s sedmihlavým drakem.* No, já už bych tam pak nevlezla, ale bylo by to asi zajímavé, narazit na nějakou bludičku, nebo lesní strašidlo. *Usměje se trochu křečovitě, ale přesto mile. Ze tmy má strach a ještě víc z temných bytostí, které žijí v lese a požírají lidi. Třeba takové wendigo by už asi nerozdýchala.* Není za co. *Usměje se na ni o něco zářivěji. Přeci jen, co se netýká stínů a příšer, je pro ni naprosto v pořádku téma.* Tomu věřím, musí být náročné se o ně starat, ale opravdu s nimi vypadáš úchvatně. Trochu jako lev. Majestátně. *Holky nebrala jako své konkurentky, spíše jako materiál na kamarádky, takže s nimi tak i jednala. O výhru ji nejde, nešlo a ani nepůjde. Drží palce všem stejně, tedy až na Purity, té trochu víc, ale jinak věří, že každá, kterou si princ vybere, bude skvělou královnou, nebo se jí alespoň stane. A Rio vypadá sympaticky, sice bláznivě, ale sympaticky.* Tvoje je ještě lehčí. *Musí podotknout. Přeci jen, kdo by si nezapamatoval jméno Rio, to by byl opravdu nehorázný hlupáček. A navíc, když jeho nositelka vypadá jako egyptská nebo řecká bohyně. Vypadá vážně krásně, jako by byla samo slunce. A i ta aura tak Artemis přijde.* Není to tak složité. Například je jednoduché si zapamatovat zrzavé účasnice. Jsou tu jen tři. Purity, Niamh a Kai. Poté už je to složitější a musíš si dát pozor na jiné charakteristické rysy. *Pak se ale zasekne, protože jí dojde, jak moc se teď rozjela a zakryje si pusu, aby se zastavila a zakryla i červenající se tváře studem.* Promiň, taková nebývám. Sedla sis s princem? Jaké bylo vlastně vaše setkání? *Není to tak, že by je chtěla porovnávat, spíše se chce ujistit, jaká z nich by mohla být princovou favoritkou a možná i budoucí královnou. A pokud to bude jedna z dívek, kterou zná, šťastnější už být nemůže. Po vyjmenování jmen se zasměje. To člověk jen tak nevymyslí.* Opravdu. *Přykývne a nechá tygříka k sobě doběhnout, poklekne a pak ho jemnými tahy začne hladit po zádech.* Tygři jsou taková malá koťátka. A pokud se jim člověk věnuje a vycvičí je, jsou to naprostí andílci. Alespoň myslím, toto je poprvé, co nějakého vidím. *I medvědi jsou docela krotká zvířata, když jim člověk dá dostatečnou péči a ukáže jim, co mohou a co ne. Pak je to jako mít plyšáka, ale živého.* Chudák, přitom vypadá tak k nakousnutí. *Nechápe, jak lidi mohou utíkat před něčím, co běžně vidí v zoo. A navíc není tak obrovský, aby někomu něco udělal. Spíš naopak, vypadá naprosto neškodně.* Občas. Táta je veterinář a má záchrannou stanici, takže když je čas, nálada nebo práce, chodím mu tam pomáhat. Ale je to spíše koníček, než že bych to studovala, nebo dělala profesionálně. Co ty? Děláš se zvířaty?

Alebo by to mohol Zakázaný les, ako z Harryho Pottera. Kentauri, jednorožce, poloobri, len dúfam, že Voldemort a potomkovia Aragoga by sa nám mohli vyhnúť. /I keď vidieť pavúka s tak obrovskými rozmermi by bolo rozhodne zaujímavé. Možno by to bolo aj na svetový rekord./ *Z čisto vedeckého pohľadu by si vedela predstaviť, že by ich hniezdo vystopovala a napísala o nich posudok. Veľa živočísnych druhov zostávalo nepochopených. Napríklad Hagrid bol dôkazom, že človek sa môže skamarátiť aj s ľudožravou hovoriacou akromantulou.*  A ty s tvojím roztomilým a jemným vzhľadom pripomínaš lesnú vílu, ktorej som práve narušila územie. *Usmeje sa na Artemis, ale pokračuje ďalej.* Len dúfam, že váš druh nemá sklon ľudí schytiť za ruky a potom v kole utancovať k smrti. *Dodá pobaveným hlasom, pri čom si Artemis premeria, ako by ju naozaj podozrievala z toho, že pochádza z lesného kmeňa víl a má nejaké postranné úmysly. A potom sa dostanú k menám ostatných účastníčok, ktoré si ona zatiaľ nestihla zapamätať. Nie je to tým, že by mala hroznú pamäť. Veď si do hlavy dokázala natlačiť latinské názvy z botaniky i zoológie. Skôr išlo o jej priority. Selekciu vidí len ako prázdniny. Prestávku, od jej štúdií. Útek z reality. Dobrodružsvo, o ktorom raz snáď bude rozprávať svojim vnúčatám. Určite im povie aj o lesnej víle Artemis. Nad radou Artemis pokýve hlavou.* Keď to povieš takto, tak to vyzerá skoro jednoducho. Ale myslím, že keď ostatné z nás postupne stretnem, naučím sa vaše mená. Pokiaľ tu nebudeme mať  tak štyri Jennifer, 5 Ashley a podobne. *Prehlási s náznakom pobavenia. V jej prípade nie je ťažké nájsť chvíľu, pri ktorej sa jej na tvári zjaví úsmev. Skôr takú, pri ktorej má hroznú náladu a opúšťa ju jej večný optimizmus. Prekvapene nadvihne obočie. Nerozumie za čo presne sa jej ospravedlňuje.* Myslíš, že úplne normálna, príjemná, sympatická a milá? *Pýta sa jej.* Tak to som naozaj rada, že som ťa stretla počas tvojho dobrého dňa. *Kútiky úst sa jej roztiahnu vo veselom úsmeve, naznačujúcom, že naozaj netuší, za čo sa jej vôbec ospravedlňuje.* Vieš čo, pred tým, ako som sem prišla, myslela som si dve veci. Po prvé, že princ bude neskutočný suchár. Vieš, taký blázon, čo sa vyžíva v usporiadávaní papierov a slovo zábava mu preletelo okolo hlavy bez toho, aby si to všimol. Ale to mi princ hneď vyvrátil. *Veď jej sľúbil, že budú spoločne degustovať záhradu, dajú si bežecké závody a na čele mu môže zanechať umelecký výtvor nakreslený fixkou.* A ešte tiež som myslela, že je gay. *Vypadne z nej bez štipky studu.* A čo ty? Snívala si o tom, že pozrieš do Selekcie, pretože je Aaron tvoja tajná láska? Alebo je to dobrodružstvo a príležitosť k novým skúsenostiam? *Skúmavo sa na ňu zadíva, ako by sa chcela dostať poza bariéry jej mysle a vyčítať jej odpoveď telepaticky. A od zoznamovania sa presunú k malému Scarovi, ktorý sa im motá popod nohami. Už si zvykla, že nie každý sa k tigríčaťu dokáže správať milo.* Väčšina sa od tohto malého diablika drží čo najďalej s obavami, čo by im mohol spraviť. Teda, už sa mu podarilo rozdrápať záclony v mojej komnate a obľubou sa šplhá po mojich komorných, ale keďže je odmalička v ľudskej spoločnosti, tak si na ľudí privykol. *Vysvetlí, pri čom sleduje, ako sa malý tiger presunie bližšie k Artemis a dovolí sa jej nechať pohladkať. Oči sa jej rozšíria záujmom.* Páni, tak to musí byť úžasné, že tvoj tatino takto pomáha zvieratám a ty si mohla byť pri tom. Pomáhať mu, niečo sa naučiť a tak.*Zhodnotí s obdivom.* A čo študuješ niečo iné, keď nekráčaš v stopách tvojho ocina? *Položí jej ďalšiu otázku a až potom jej zodpovie tú jej.* Ja práve študujem veterinu. Vlastne som nedávno predčasne dokončila skúšky z druhého ročníka. A vo voľnom čase som praxovala v ZOO a tam som sa stretla s týmto malým darebákom. *Zrazu sa v tvári zjaví akýsi tieň a jej tón zvážnie.* Scarova mama bola chorá a po vrhu to nedokázala prežiť, takže sme sa s chovateľmi jeho rodinou stali my.

Pokud by to bylo takto, tak by mi to nevadilo. Ale ty pavouky bych asi nedala. Bych skončila jako Ron. Vyděšená s panickým záchvatem. *Umí si to dokonale představit. Hromada pavouků se na ní snáší a ona se nehne ani o milimetr, protože by ji strachem zkameněly nohy. U ní naprosto normální.* No, to taky doufám, protože tancovat moc neumím. *Zazubí se na ni, ale má rudé tváře.* Každopádně děkuju za kompliment, ale jako víla si moc nepřipadám. Spíš jako skřítek. Co jsem viděla na plese, hromada dívek je tak o hlavu vyšší než já. Než mi. *Podívá se na Rio a projede ji zkoumavým pohledem. Taky nepatří k těm obryním, co mají dva metry i s podpatky. Cítí se mezi nimi jako brouček, kterého mohou jen tak zašlápnout a nevšimnou si toho.* Myslím, že takové tu nejsou. Ale opravdu si nepamatuju všechny a nějaké mají jména, že ani nejdou vyslovit. Jedinou výjimkou je lady Niamh, ta má divné nevyslovitelné jméno, které se snadno zapamatuje. *Samozřejmě to nemyslí zle, lady potkala jen jednou, a měla štěstí, že její jméno vyslovila správně. Ale kdyby ji měla střetnout za jiných okolností, její jméno v její paměti dlouho neutkví. Přesto doufá, že bude jednou z těch, se kterými si sedne. Posledně při prvním plese jí pomáhala s Purity, je jí za to hrozně vděčná, protože to byla pomocná síla navíc a mohla se díky tomu rychleji dostat do úkrytu. Zavrtí prudce hlavou a poté se poškrábe na zátylku.* Myslela jsem ukecaná. To se mi do teď nestávalo. *Omluví se za to. Vážně nepatřila k těm, co mluvili hodiny a hodiny, naopak, ty hodiny využívala k tomu, aby někoho vyslechla a pomohla té druhé osobě se z problému vymluvit a zlepšila mu tím náladu. Ale i tak se uculí a zrudne jako krásně zralé rajče během letního dne. Cítí se s Rio dobře. Možná je to tím zájmem o zvířata, ale není si tím jistá.* Taky jsem si to myslela. Ale co jsem ho omylem potkala v knihovně a povídala si s ním, přišel mi potrhlý, ale úplně jiným způsobem. Je hrozně fajn a byla jsem z něj hrozně nervózní, což… Jsem ze všech, ale toho si nevšímej. *Pokusí se o vtip a poslouchá Rio dál, aby ji neskákala do řeči.* Cože? To jsi vzala kde? *Vytřeští na ni skoro zděšeně oči. Samozřejmě tu byla nějaká pomluva, ale dostala se k ní poměrně pozdě.* Bože jen to ne. *Podívá se stranou a trochu se začervená.* Přihlásila mě sestra, abych vystoupila ze své komfortní zóny, trochu se oťukala a hlavně abych si udělala kamarády. Co ty? Co byl tvůj důvod sem jít? *Ráda by na to nějak zavtipkovala, ale na toto téma už toho využila Rio, takže by to byl jen vtip navíc a hlavně chce vědět, co jí opravdu vedlo k tomu jít sem.* To je docela škoda, vypadá opravdu roztomile a dělá to, co každá kočka. Tu, co tu mám s sebou, to napadalo taky, ale protože už je stará a bez jedné tlapky, tak ji to přešlo. *Usměje se na Rio trochu smutněji. Abby byla sladká kočka a když se k nim dostala, její tlapka nevypadala vůbec dobře, musela pryč. A protože lidi moc rozbité “věci” nemají v lásce, nechala si ji pro sebe.* Je, jsem za něj hrozně ráda. A studuju historii s mytologií, takže kráčím ve stopách moji mámy, ale mám raději zvířata, než lidi. *Usměje se na ni, ale úsměv ji povadne.* To je mi moc líto. Ale je dobře, že jste se o něj rozhodli postarat. Určitě se vám to jednou vrátí a bude vám dlouhou dobu dělat radost. *Pohledem zajede k malému a podrbká ho jemně za ouškem.* /Takže ani v Zoo nejsou šťastné příběhy, co maličký?/