Část lesa patřící k paláci

*Zeptá se, jestli nemá s kým si hrát.*V paláci je hodně dětí, musíš se s někým seznámit. Pak takhle sám nebudeš.*Řekne mu. Když uvidí ten jeho obličejík, vzpomene si, že i ona byla jako malá často sama, měla dva starší bratry, ti si hráli většinou spolu a ona se leckdy cítila jako páté kolo u vozu. Proto souhlasí, že si s ním bude hrát a zruší svoje plány. Tipuje, že tenhle klučina jí dokáže zabavit taky docela dost. A nudit se rozhodně nebude. *Dobře, tak schovka.*přikývne. Když řekne, že počítá, otočí se k němu zády a zavře oči. Nahlas začne počítat, do dvacet, myslí si, že to přesně stačí, aby se schoval.*Už jdu!*Oznámí mu nahlas a rozhlédne se okolo sebe. Začne prohledávat nejbližší okolí. Napadne ji i keř, protože tam se schovával předtím. Najednou si ho všimne. Ale i nadále dělá, jakože nic. *Hmm.. Kdepak asi je? Nemůžu ho vůbec.. BAF!*Najednou odhrne keř, ve kterém se skrývá a vítězoslavně se na něj zazubí.*

*Uteká sa schovať do krika a keď uvidí čučoriedky musí ich začať jest. Po chvíli je celý modrý a zababrany od čučoriedok. Keď naňho dievča vybafne z krika usmeje sa a vyjde von.* Tak a teraz rátam ja! *Zakričí a otočí sa v tom za počuje krik. Niekto kričal jeho meno. Otočil sa za hlasom. Bol to Tobias. Rozbehol sa za ním a skočil mu okolo krku.* To je môj brat! *Zakričal na dievča a držal ho.* Ďakujem, že si sa oňho postarala ja ho už vezmem. Maj sa. *Usmial sa Tobias a s Isacom v rukách odkracal preč.*

*Už je to několik dní, co skončila s drogami. Má absťák. Tím nejhorším si už prošla, ale pořád to není nelepší a jí se mírně třesou ruce. Utěšuje se tím, že to dělá hlavně pro Anaydis. Nedávno pochopila, proč se její sestřička chovala tak, jak se chovala a chce jí být co nejlepším příkladem, když si to vyjasnili a teď spolu tráví o hodně více času, za což je ráda. */Ale pořád je tu to moje zasnoubení../*Neví, co bude dělat. Chtěla se vzdát titulu a odjet do Španělska, ale nechce teď Anaydis opustit. Její sestra jí odpustila to, že nebyla tím nejlepším sourozencem pod sluncem, ale bojí se, že tohle by jí odpustit nedokázala. Dost si proto pohrává s myšlenkou, že ano, vzdá se svého titulu stejně je jí na nic, nechce ho a zůstane v Austrálii. Že IS ve městě, kde je palác najde byt a tak by se mohla se svou sestrou stýkat. Vydala se do zahrad, aby byla na čerstvém vzduchu, na sobě má jen černé šortky a červené tílko. Vlasy má v obyčejném culíku. A ani neví jak, ale její kroky ji zavedly až do lesa.*

*Už je to pár dnů od toho, co měla svou chvilku s Kadenem. Ještě to ráno, co se poté probudili, na ní začal být nepříjemný, ale každý den se to jen stupňovalo. Bylo jí jasné, že není na vztahy. To by zvládla, ale nečekala, že na ni bude takový. Ještě, když při té chvilce byla opilá. Napůl toho lituje, ale napůl také ne. Bylo to krásné, jenže kdyby do toho nešla, možná by nebyl takový.* /Vážně mě chtěl jen na to?/ *Stále tomu nechce věřit, i když se to zdálo logické. Pokaždé, když pomyslí na tuto věc, oči se jí zalijí slzami. Občas dokáže být tolik naivní, ale to přátelství, co mezi sebou měli, si chtěla udržet.* /Pokud to nebylo jen přátelství z mé strany./ *Vydechne a jelikož dnes už měla po směně, rozhodla se jít ven. Potřebuje nutně na čerstvý vzduch. Vezme si na sebe volný svetr skořicové barvy a černé kalhoty. Své blonďaté, až skoro bílé delší mikádo si opět nechá volně neupravené a zkrátka vyjde ven. Ani neví, kam míří, zkrátka jde tam, kam ji vedou nohy. Oči má jemně zarudlé a opuchlé od pláče, jelikož dnes směna byla celkem volnější, tudíž měla stále čas přemýšlet nad tím, proč je Kaden takový.* /Neměla bych si to tak brát, přeci už nejsem žádná puberťačka./ *Ale je citlivá, tudíž se tomu zabránit asi nedalo. Je ponořená do myšlenek natolik, že si ani nevšimne, že je v lese. Probere se pořádně až tehdy, kdy do někoho jemně vrazí. Rychle zvedne pohled a omluvně se podívá na dívku, do které vrazila.* Moc se omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu. *Vyhrkne rychle.* Není Vám nic? *Stále musí někomu vykat, protože přeci jen, je zaměstnankyně.*

*Chtěla si zajít do zahrad, protože je tam většinou klid a což je ještě lepší, niž by nad tím nějak moc přemýšlela, její nohy ji zanesly až do lesa, kde je skutečně ticho. Slyší jen cvrčky a jinak nic. Sice je už docela poměrně tma, ale to jí nevadí. Tmy se nebojí. Dívá se do země a přemýšlí. O tom, co bude dělat dále. Měla všechno naplánovaný, ale teď jí její plny překazila její osmiletá mal sestřička, kterou prostě nemůže opustit. */Je to ale ode mě dost sobecký.. Vzhledem k tomu, že všem jen ubližuju a ničím jim životy, navíc nejsem nejlepší vzor, jí by bylo beze mě lépe. Jenže já jsem sobec a nedokážu ji opustit kvůli tomu, že by mě pak nenáviděla./*Když na to myslí, lehce se mračí. Z jejích myšlenek ji probere, až když se srazí s někým jiným. Naštěstí to obě dvě ustojí a ona se na dotyčnou podívá a sjede ji pohledem.*To.. je v pořádku. *Ujistí dívku.*Já jsem v pořádku a vy?*Zeptá se jí. Jelikož stojí přímo naproti sobě, i přes tmu okolo nich si všimne jejích opuchlých očí.*Potřebujete pomoc? Mimochodem, já jsem Daesyn a vy?

*Ano tolik nepřemýšlela nad tím, kam jde. Bylo jí to fuk, zkrátka šla tam, kam ji nohy vedly. Nedokázala přemýšlet ani nad tím, kam by tak chtěla jít, protože v hlavě měla stále jednu a tu samou osobu. Malátně si vzpomíná na to, jak ji s alkoholem v krvi bylo fajn, ovšem drží se toho, že by pít neměla. Nebude se opíjet jen proto, aby se cítila lépe. To to raději nějak vydrží, protože se bojí toho, že by dopadla jako její otec, kterého skoro nikdy jako svého otce nebrala. Pořádně začala vnímat až tehdy, kdy ucítila vůni lesa a do někoho narazila. Hned se začala omlouvat a ujišťovat se, zdali je dívka v pořádku.* Také jsem v pořádku, ještě jednou se omlouvám. *Vydechne, bylo toho na ní moc.* Nene, všechno je v pořádku, ale děkuji. *Usměje se, co nejvíce důvěřivě.* Noora, řeší mě, Daesyn. *Poví upřímně, ale neví o tom, že ona je sestra toho, kvůli komu se trápí.* Také jste si šla pročistit hlavu?

*Nechodí teď moc mezi lidi, ani do barů, což je u ní co říct. Je většinu dne zavřená v komnatě, když teda není Anaydis, které se snaží vynahradit vše, co společně zameškaly, když se jí tolik nevěnovala. Nevnímá své okolí a z jejích myšlenek ji probere až to, když do někoho vrazí. Samozřejmě zastaví a vzhlédne k dívce, kterou spěšně sjede pohledem. Ujistí ji, že je v pořádku a zeptá se jí na to samé. Nebyla to jen vina druhé dívky, ale i její. Jak se zdálo, ani jedna z nich nedávala pozor na cestu a každá byla zabraná ve svých myšlenkách.*To je v pořádku, já se taky omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu.*Představí se jí a když řekne své jméno, dokáže si ho hned spojit. Ví, že se o ní zmiňoval její bratr, když spolu naposledy mluvili. Poté se pohádali a neprohodili spolu skoro ani slovo. Když teda nepočítá ten večer, kdy zachraňovali Anaydis, která se ztratila a dostala se až ke Starému jezírku.*Ano, potřebovala jsem si vyčistit hlavu.*Přikývne. To, jak má dívka opuchlé oči jí najednou dává smysl.*Nechceš si tykat? *Nabídne jí předtím, než spustí.Mnoho holek, které jsem před svým bratrem varovala to nebraly vážně. Vždycky mě poslaly do háje a naivně si myslely, že ho změní, že je jejich princ na bílém koni. Takže jsem to varování vzdala. *Pokrčí rameny.*Budu upřímná, ale byla jsi jedna z mnoha. *Dodá tomu.*Zmínil se o tobě, když jsme spolu naposledy mluvili. *Vysvětlí jí, proč jí tohle všechno říká.*Kaden je můj bratr, pokud ti to teda ještě nedošlo.

*Po dlouhé době se zase zamyslela natolik, přestala vnímat svět kolem sebe. Dokázala být veliký snílek, ovšem poslední dobou se jí to už tolik nestávalo, protože začínala
konečně stát nohama pevně na zemi. Prochází se jen tak po venkovnějších prostorech paláce, dokud nenarazí omylem do nějaké dívky. Hned se začne samozřejmě omlouvat, i když to vypadá tak, že byly zamýšlené obě dvě.* Hlavní je, že jsme to obě ustály. *Pousměje se, načež si zlehka založí ruce na prsou. Následně se navzájem představí, ovšem její jméno ji zatím nic neříká, protože i když se Kaden o své sestře zmiňoval, nezmiňoval se o ní jménem.* Jasně, ráda. Jen musím ze začátku vykat každému, protože jsem zaměstnankyně a nikdy nevím, s kým mluvím, pokud to není zdejší královská rodina. *Poví upřímně, avšak nečeká to, co jí dívka řekne. Zadrhne se jí dech, proto tam před ní s pootevřenými ústy. Chvíli vůbec nic neříká.* Já nevím, co jsem pořádně čekala.. Ale byla jsem poprvé opilá a pořádně jsem nevěděla, co dělám a to mi stačily dva panáky whiskey. A zkrátka jsem k němu chtěla být ještě blíže, ale nevěděla jsem, že šlo pouze o tohle. *Vydechne a rozmrká slzy, které se jí zase ženou do očí.* Děkuju, že jsi mi to řekla a že jsi byla upřímná. *Polkne, protože bylo alespoň trochu fajn vědět, jak na tom je. Ovšem je jí ještě hůře z toho, že je jedna z MNOHA.*

*Přikývne.*Ano, to je hlavní.*Vina to byla bez pochyby jich obou, obě dvě se ztratili ve svých myšlenkách, jak šlo vidět. Když se jí dívka představí, dojde jí, kdo to je Vzpomene si, že se o dívce, jménem Noora její bratr, Kaden, zmiňoval, když spolu naposledy mluvili ve venkovních jízdárnách. A pochybuje, že tu bude více dívek s tím samým jménem a to, jak dívka vypadá jí dost napoví o tom, co se stalo. Viděla tak dost holek. Ona do nedávna takhle nějak vypadala.*Jo, to chápu, etiketa. Taky musím všem vykat, ale co nejdříve jim nabídnu tykání, protože se pořád hlídat s vykání je leckdy otravné.*Nechce chodit okolo horké kaše a hned začne mluvit o svém bratrovi.*Jo, to je s ní hodně holek. Doma v Austrálii má skoro každý večer jinou./Já na tom s chlapama nejsem o nic líp../*Jediný rozdíl mezi tím, co oni dělají je, že ona jim dopředu řekne, že vztah nechce, Kaden ty holky namotává na sladká slovíčka a tahle to dopadá.*/Dělá prakticky to stejný, co Asher./Já ti tím nechtěla nijak ranit..*Řekne klidněji, když vidí, že jí to do očí vehnalo slzy.*Věř nebo ne, znám to taky. Jeden kluk si se mnou taky dost dlouho hrál a já naivka mu to věřila. Vím, jak to bolí a je mi líto, že si tím musíš procházet a ještě víc, když vím, že to udělal můj bratr.*Váhavě ji pohladí po paži.*Pravda sice bolí, ale jednou by ses ji stejně dozvěděla. A je lepší, to vědět co nejdříve, rychleji se z toho pak dostaneš. *Dodá ještě k tomu.*

*Jemně zvedne koutky do úsměvu, když s ní dívka souhlasí. I když se jí představí, neví vlastně, o kom se jedná. Samozřejmě, že se s Kadenem bavila i o jejich rodinách, tudíž zjistila, že má dvě mladší sestry, ovšem jménem je neznala, proto ji to nedošlo hned.* Také nemám ráda vykání, ale sama to nabídnout lidem kteří jsou výše postavení nabídnout nemůžu, takže jsem ráda, že jsi to udělala. *Pronese upřímně, načež se znovu pousměje. Nemá důvod být na Daesyn nějaká nepříjemná či zlá kvůli tomu, co se stalo. Naopak k ní chce být co nejmilejší.* Aha.. Já pořádně ani nevím, co na to říct.. Doufala jsem, že jsme se začali bavit z jiného důvodu. *Pronese tichým hlasem, načež si poklepe ukazováčkem zamyšleně na spodní ret. Ani si neuvědomí, že má slzy v očích.* To je v pořádku, naopak jsem ráda, že jsi mi to všechno řekla. Děkuji. *Zavrtí jemně hlavou, když ji řekne, že ji nechtěla ranit. Ona ji neranila, spíše někdo jiný.* Vážně? To mě moc mrzí. *Pronese upřímně, když ji řekne, že si to prožila také. Už teď si lidé u ní těžko získávali důvěru, no ale teď to bude rozhodně ještě těžší.* Jsem ráda, že vím, jak na tom jsem. A jsem ráda, že jsem se to mohla dozvědět od tebe. *Váhavě se na ní pousměje. Je jí vděčná za to, že ji teď nelhala a řekla ji pravdu, i když byla bolestivá.*

*Nemá ráda vykání, proto jí hned nabídla tykání, když měla příležitost. Navíc, dívka je v tak jejím věku, vykat si zrovna s ní jí přijde docela zvláštní.*Jo, to chápu. *Přikývne. Etiketu docela zná, kupodivu ji i většinou používá.*Kaden dokáže odvést rozhovor úplně jinam a přimět ho vypadat úplně jinak, no..*Prohrábne si rukou vlasy. O Nooře slyšela už předtím a věděla, co s ní její bratr zamýšlel, ale jak už řekla většina dívek si její rady nebrala k srdci a poslala ji do háje, proto je už nevaruje, nechce se do toho míchat, taky ji to nebaví, má teď i dost vlastních problémů. Omluví se jí, nechtěla jí tím nijak ublížit, jen chtěla, aby věděla pravdu, kterou by se později stejně dozvěděla. Takhle je to akorát dříve a i díky tomu se z toho třeba dříve dostane.*Nemáš zač.*Odpoví jednoduše. Ví, že ji to bolí, i ji to bolelo, protože se jí stalo prakticky to samé. Až na to, že Asher si s ní hrál ještě déle, jak Kaden s Noorou.*Jo a díky.. Už je to pryč, víceméně.*Necítí se už nejhůře, taky je to už několik měsíců. Taky se na ni lehce pousměje.*Je mi to fakt líto. Nepřijdeš mi jako holka, co by si to zasloužila.. Mnoho z nich bylo nafrněných a podobně, ale ty ji.. milá. /Stejně jako já před Asherem.. /*Proběhne jí hlavou. Poté se dost změnila o něco více uzavřela, začala kouřit, pít a chodit do barů. Jen doufá, že Noora neskončí stejně jako ona sama.*

*Jelikož jí bylo jasné, že budou nějak v podobném věku, hned nabídku o tykání přijala, protože pro ni samotnou bylo zvláštní tykat někomu stejně starému, ale etiketa je etiketa.* To je nejspíše pravda.. Myslíš si, že se mám nějak snažit? *Koukne se na ni.* Nebo to nechat tak, jak to je a smířit se s tím? *Upřímně ví, že ji bude bolet ho vidět, ale zase ji bude bolet, když ho dlouho neuvidí.* /Proč je to tak těžký, se rozhodnout?/ *Opravdu nevěděla, jak celá ta situace mezi nimi dopadne. Každopádně ho měla jako dobrého kamaráda a věřila mu, tudíž si nedovedla představit, jak by to mohlo dopadnout. Chtěl se s ní jen vyspat a nakonec to dopadlo tak, že dostal co chtěl.* Ale mám.. Nakonec jsem ráda, že jsem tě tu potkala a měla možnost tě poznat. *Jemně se pousměje. Ví o těch drogách a také si pamatuje to, jak ji Kaden říkal, že se o ní bojí. Vypadal opravdu zoufale a bylo vidět, že jej mrzela ta hádka, která se mezi nimi stala. Ovšem teď, když si Daesyn prohlížela, vypadala docela v pořádku, nejspíše by ani nepostřehla, že má s tímto problémy.* Je dobře, že už si to tolik nebereš, určitě se pro tebe někdo najde. Někdo, kdo si tě opravdu zaslouží. *Pousměje se. Zrovna teď si nedokáže představit to, že by na Kadena vůbec přestala myslet. Musí na něj myslet pořád.* Jo, děkuji.. Také jsi milá. *Ona njdky namyšlená nebyla, spíše byla takové to milé sluníčko, které si váží každé maličkosti kvůli tomu, čím si už prošla.*

*Po její otázce má chuť protočit očima, ale neudělá to. Ví, jak se ta holka cítí a nechce, aby se cítila mizerněji. Ale zároveň doufala, že už to pochopí podle jejích předchozích slov.*S Kadenem jsme se potkli v Jízdárnách, kde o tobě padla řeč. Řekl, cituji "přemýšlím maximálně o nejbližší budoucnosti s ní v posteli". Domysli si to sama. Hele, já fakt vím, že je to těžký přijmout a bolí to, ale.. Kaden tohle dělá pořád. Jako klidně to s ním zkus, dolejzej za ním, ale vsadím se, že jediný co se stan je, že tě maximálně dostane znovu do postele, to taky často dělá. Sám říká, že na vztahy není.*Pokrčí rameny.*/Myslela jsem, že tahle až taková husa nebude../*Jestli za Kadenem ale bude Noora pořád chodit, asi to přehodnotí. Ví totiž, jak to u jejího bratra chodí.*Jo, já tebe taky, jsi fajn. *Pousměje se.*Díky ale... o nikoho už raději nestojím. Pravá láska je jako dinosauři, už dávno vymřela. Stačí mi románky na jednu noc.*Pokrčí rameny.*Jo, docela ironie, když tu skoro nadávám na svýho bráchu, kdy dělám to stejný, ale rozdíl je v tom, že já to těm chlápkům říkám na rovinu a netahám je za nos. *Chce se aspoň trochu obhájit.*Díky. *Odmlčí se za chvilku.*Takže ty tu pracuješ? Co děláš?

*Je jí jasné, že s tou otázkou musela být trochu otravná ale i tak se musela zeptat, zdali to má nějakou cenu, jelikož to nechtěla hned tak zahodit a vzdát to. Ovšem po Daesyn proslovu se zdálo, že to nejspíš opravdu cenu nemá.. Že to zůstane tak, jak to je a lepší už to nebude.* /Zvládnu to a dostanu se přes to. Poslední, co chci je, aby si o mně Kaden ještě myslel, že jsem nějaká vlezdoprdelka.. Zkrátka začnu zase odznova, jako jsem fungovala ještě před tím, než jsem ho poznala./ *I když u jeho citace ji bodne na prsou.* Jasně, tak to chápu. Každý zkrátka na lásku a ty věci okolo není. *Přikývne chápavě a doufá, že tím Daesyn předtím nijak neurazila.* Ano, pracuji jako ošetřovatelka. *Pousměje se. V jejím hlase zazní jemně její norský přízvuk.* Jak se ti tu v Illee líbí? *Optá se, sama tu nebydlí od narození, ale nějaký pátek už to je.*

*Nechápe, jak se na to Noora může ještě vůbec ptát, když odpověď se jí zdála jasná. Její bratr není na vztahy, sám to o sobě prohlašuje Holky oblbne, užije sis nima a pak je odkopne, to je u něj normální A i když to zní možná hnusné, nevěří, že by pro něj byla Noora nějak extra výjimečná. Odcituje jí to, co jí minule Kaden řekl a když to konečně pochopí, je ráda.*Nemá smysl se kvůli tomu moc trápit.. Najde se pro tebe lepší, věrnější a někdo, kdo ti nezlomí srdce, pokud lásce dáš ještě šanci./Ne jak já./*Ona sama se lásky vzdala. *Já byla, ale poté, jak jsem se spálila s Asherem, už to riskovat nechci. To raději skočím z útesu, to bude bolet méně./Bože tu říkám samý citáty../*Zeptá se, jestli tu tedy pracuje, i když i to by se dalo zařadit mezi zbytečné otázky, ale doufá, že jí i Noora řekne něco více.*Aha tak.. Baví tě to?*Zeptá se a nějakého přízvuku si ani nevšimne.*Hodně moc. Je to něco jako můj další domov. Moje babička bydlela v Illey, byla to princezna zdejší než si vzala mého dědu a stala se královnou ve Španělsku a pak si moje máma nevzala tátu a stala se královnou Austrálie, do tama jsem, ale to nejspíše víš. /To jí Kaden určitě řekl./

*Občas byla opravdu dost naivní a snažila se ve všem najít něco dobrého, nějakou šanci k tomu vše zlepšit. Bohužel v tomto případě to nešlo, ale ona se i tak zeptala, kvůli čemuž mohla opravdu vypadat jako hloupá husa, což jí hned zamrzí. Následně si vyslechne vše, co jí Daesyn řekne. Nechce si připustit, že o ní tohle vše vážně řekl. A že ona mu naletěla.* Myslím, že dám lásce šanci, až se naskytne příležitost. Vážně děkuji. *Vděčně se na Daesyn pousměje.* Chápu tě a mrzí mě, že sis to sama prožila. *Daesyn vypadala jako opravdu milá dívka, tudíž si tohle také určitě nezasloužila. Celkově by si toto nezasloužil nikdo, avšak většinou se to stávalo jen těm milejším lidem. Následně se začnou bavit o její práci.* Ano, baví mě to. Chtěla jsem vždy nějakou práci, kde bych pomáhala lidem a navíc jsem to okoukala od své tety, u které jsem bydlela. Vlastně jsem měla i velké štěstí, že mě přijmuli sem do paláce. *Pousměje se a následně se jí zeptá na Illeu. Vyslechne si vše, co řekne.* To se ani nedivím, že se ti tu tolik líbí. Já jsem třeba z Norska, bydlela jsem tam docela dost dlouho, ale tady se mi líbí snad ještě více. *Usměje se.* Máš ještě mladší sestřičku, že?

*Přikývne.*Není zač, nemusíš děkovat...*Pousměje se. Doufá, že tak aspoň trochu odčinila to co Nooře udělal její bratr, Kaden.*Mě mezí to, že sis to stejný prožila s mým bratrem.. Docela ironie. Kaden Ashere nesnáší, kvůli tomu, co udělal mě, ale sám to dělá ostatním.*Za tohle ho nemá moc v lásce. Navíc Noora si to fakt nezasloužila. Zeptá se jí na její práci, kterou zdě dělá a jak zjistí, je to ošetřovatelka. Přikývne.*Je dobře, že děláš práci, která tě baví. Já teď dost sama přemýšlím o tom, co budu dělat dále.*Přizná se. Plánuje se v Austrálii vzdát titulu a živit se sama, ale neví čím. Ale má dost ráda zvířata, tak třeba veterina? Klidně by i dále studovala..*/Na to rozmyšlení mám ještě pár týdnů čas../Fakt? Dobrý.*Pousměje se, když zjistí, že je dívka z Norska.*Ano mám. Jmenuje se Anaydis, je jí teprve osm. Pokud ji potkáš.. raději utíkej, pokud nechceš být na následující hodiny její zajatec se kterým ukradne sušenky z kuchyně, bude mít čajový dýchánek a podobně. Ona. si nemá moc s kým hrát. Korně mě s Kadenem a my navíc máme i svoje povinnosti, tak je to těžký.

*Když řekne, že nemusí děkovat, jen se vděčně pousměje.* Jsi jeho sestra a nechce, aby ti někdo ubližoval, což chápu. *Pousměje se a jemně pokrčí rameny. Přeci jen, kdyby měla ona sourozence, určitě by také nechtěl, aby si s ní takhle někdo hrál. Ovšem ona žádného sourozence nemá, tudíž je to jinak.* Já jsem také ráda, nejspíše bych nezvládla dělat něco, co by mě nebavilo, když to budu dělat až do té doby, dokud budu moct normálně fungovat. *Pousměje se.* Tak ať to vyjde kdyžtak tvá vysněná práce. *Popřeje ji. Z vlastní zkušenosti ví, že pár jejích přátel se dalo na práci, která je vůbec nebavila. A pěkně na to doplatili. Ona alespoň dokázala do své práce chodit s úsměvem na rtech, těšit se do ní.* Byla jsi někdy v Norsku? *Optá se, načež se začnou bavit o její sestře.* Takže je to takové zlobivé zlatíčko? *Zvedne s jemně pobaveným úsměvem obočí. Vždycky si přála sourozence a je i možné, že ho vlastně má, ovšem jelikož ji sociální péče odebrala rodičům, už se to nikdy nedozví.*

*Ví, že má Illea kasty, což je podle ní naprostá pitomost a proto je ráda, že Noora dělá něco, co ji baví. Je asi jedna z mála lidí, co může dělat práci, která ho baví.*Jo, dělat to, co tě nebaví musí být otrava. *Přitaká. I proto si chce najít práci, co ji bude bavit, protože pak by z toho byla tak akorát otrávená a to nechce. Až se osamostatní, chce si to užívat.*Díky. Uvažuju nad veterinou mám docela ráda zvířata, hlavně želvy, ale nejsem si ještě jistá. *Pokrčí rameny.*Jo, myslím, že jednou na návštěvě určitě. Byla jsem v dost zemí, politické návštěvy a tak.. Bohužel většinou je to otrava, jsem v paláci, zavřená. účastním se večeří a tak. Nemám moc čau tu zemi prozkoumat.*Hodně lidí si mysl, jak je super být členem královské rodiny, protože se podívají na hodně míst, ale opak je pravdou.*Jo, tak bych ji nazvala. Andílek s růžkama.*Pousměje se. Má svou sestřičku moc ráda.*Během rozhovoru se dali do chůze a ona si teď všimla, že už jsou u východu z lesa.*Já už půjdu do paláce.. Ráda jsem tě poznala, Nooro. Mým bratrem si nelámej hlavu, najde se pro tebe někdo lepší, někdo, koho si zasloužíš.*Pousměje se na ni povzbudivě.*Tak zatím.*Rozloučí se s ní a pot se sama pomalu vydá směrem k paláci.*

*Potom, co se stalo včera, se cítí příšerně. Ne jenom po včerejšku, ale ten na tom sehrál největší roli a má ho nejvíce živě v paměti. Už nějakou dobu věděla, že ona nikdy nebude mít normální život a částečně se s tím i smířila, ale včerejší setkání s Dorianem jí dokázalo, že ona ani nedokáže být normálním dobrým člověkem. Dorian si zaslouží někoho daleko lepšího, než je ona a snad mu to včera i došlo. Snad to s ní konečně vzdal a bude se jí vyhýbat. Tím si ušetří čas, který by jinak strávil marnou snahou jí poznat a najde si nějakou jinou snoubenku, se kterou bude šťastný. A ušetří jí tak i toho zmatku, který jí panuje v hlavě. Doufá, že to během pár dnů odezní, když se s ním nebude vídat. Což nejspíš nehrozí. Připadá si jako ten nejhorší člověk na zemi. Nechápe, jak může mít geny svých rodičů, kteří jsou něco jako hrdiny země. Její obětavý otec, který přišel o matku i o bratra a dokázal svému synovci přese všechno pomoci s chodem země a matka, která je nejtrpělivější žena pod sluncem a ideální princezna. Potřebuje vypadnout z toho naoko dokonalého prostředí paláce a vybere si pro to les. Nechce chodit do města, kde by na někoho narazila a ten někdo mohl vidět její oči oteklé od pláče. Vlastně by ani nedokázala říct konkrétní důvod toho pláče. Dorian? Ona sama? Vyhlídka na opuštění Keenana? Samota? Pocit, že nikam nezapadá? Pocit, že nemá jak utéct? Že všechny akorát zklamala? Tentokrát s sebou vzala všechny své zvířata, protože jí dodávají aspoň trochu klidu. V lese má své oblíbené místo. Malou mýtinku, která je od paláce docela daleko a málokdy tam někdo další zabloudí. Posadí se pod jeden strom, na jehož větvích se začne houpat její lenochod Xbox. Na klíně má svojí pandu Čokoládu a vedle ní leží husky Nota. Oba dva tyhle chlupáče drbe a obličej má zabořený v Čokoládině srsti, která jí dodává pocit bezpečí. To způsobí, že slzy, které nevybrečela v noci se jí po tvářích začnou kutálet teď. Do toho si začne potichu broukat svojí oblíbenou písničku.*

*Včerejší den už ho opravdu vytočil. Možná by tak nevybouchl, ovšem až moc dlouhou dobu udržoval všechen vztek v sobě a byl jen pozitivní, tudíž to jednou prostě muselo prasknout. Každým dnem začínal mít větší a větší pocit, že jeho veškerá snaha je naprosto zbytečná. Snaží se být správným nastávajícím králem, ovšem poté, když už si začne věřit, se najde nějaký výtisk novin, kde o něj jeho země pochybuje. Proto i rodiče mu zařídili zasnoubení, které měl právě s Brikssi, kterou si určitě nevybrali jen tak. Nejspíše ona ho měla zachránit a zajistit, že Dánsku bude vládnout někdo, kdo k tomu je stvořený. Rodiče měli za to, že se navzájem doplňují a že jim to bude klapat, ovšem on začal pomalu, ale jistě pochybovat když viděl Brikssi odpor.* /Však ji do toho nemůžu nutit, sakra!/ *Včera poté, co dorazil z lázní, zavolal rodičům. Snažil se jim vysvětlit, že to zasnoubení nejspíše nebyl dobrý nápad a že mezitím může vládnout sám, než si někoho najde, ovšem to okamžitě zamítli. A to ho naštvalo ještě více. Dokonce tak moc, že se skutečně po dlouhé době opil a ve své komnatě udělal neskutečný nepořádek. Rozbil židle, které začal házet o stěny a pokračovalo by to, kdyby jej nepřišla uklidnit stráž. Ovšem pít nepřestal. Pil až do rána, kdy poté zničehonic padl a usnul. Spal hrozně dlouho, na zemi. Když se konečně vzbudil se šílenou kocovinou, vzal si nějaký prášek na bolest hlavy a vyrazil někam ven, protože hrozně moc potřebuje na čerstvý vzduch. Jeho nohy ho zavedou až k lesu, ovšem on cestu nevnímá a zkrátka jde, dokud se neobjeví na jedné mýtině.* /No do háje./ *Vůbec nevěděl, v jaké části lesa se nachází, protože v lese tu ještě nebyl a nevypadalo to, jako kdyby byl na začátku lesíka.* /Fakt skvělý, Doriane./ *Pro točí očima a udělá pár kroků, než si všimne lenochoda nad jeho hlavou a Brikssi opřenou o strom, vedle kterého stojí, avšak z druhé strany. Pod nohou mu praskne větvička a on tiše zakleje. Vlasy má celé rozcuchá mé a má i zarudlé 'pomačkané tváře, ještě ze spánku.* Já vím, nechceš mě tu, nemusíš to ani říkat. *Zavrtí hlavou a udělá zase několik kroků dál s tím, že odejde a nechá ji tam, ale všimne si, že brečí. A to ho donutí zastavit.* /Vypadám jako stalker./ *Povzdychne si.* Poslyš vím, že to asi vypadá, jako kdybych tě sledoval, ale sám nevím, jak jsem se dostal zrovna sem a ani nevím cestu zpátky, takže.. *Podívá se na její tváře. Neví, jak se k ní zachovat. Proto si v tichosti sedne vedle ní, ovšem třeba alespoň dva metry od ní, aby se necítila tak, že se na ni zase lepí.*

*Jak své útočiště si dneska vybere les, protože v něm není nic z povrchní dokonalosti paláce. Je prostě jen obyčejný a žije si svým životem. Většinou se schovává v labyrintu, ale i ten jí pro dnešek přišel až moc palácový. V lese dojde na jednu mýtinku, kterou objevila už jako malá a kam se často utíkala schovat a sedne si pod jeden ze stromů. Xboxe nechá lézt po větvích a ona sama zavrtá obličej do srsti Čokolády a přitom drbe Notu za ušima. Ani neví, kdy přesně začne brečet, prostě jenom po chvíli zjistí, že brečí a začne si broukat i svou oblíbenou písničku, která je také depresivní a vystihuje tak její náladu. Jakmile ale uslyší křupnutí větvičky, přestane si broukat a vyděšeně trhne hlavou nahoru. Ví, že to mohl být jen Xbox, ale i tak se lekne. Ovšem Xbox se zdá být naprosto v pořádku, na rozdíl od narušitele, který se tu objevil a který vypadá hrozně. Rychle si uvědomí, že má rudé, opuchlé oči a slzy na tvářích, takže je co nejrychleji setře svým rukávem a po jeho konstatování jen sklopí pohled k zemi.* Takže cesta zpátky vede tamtím směrem. *Dopoví za něj a ukáže mu správnou cestu k paláci. Nevzhlédne, dokud se vedle ní neposadí, čímž jí docela vyrazí dech.* Vypadáš strašně, kdyby tě to zajímalo. *Rýpne si do něj, ale její hlas postrádá obvyklou radost a jízlivost.*

*Nevěděl ani, kam ho nohy vedou. Věděl jen to, že urychleně se potřebuje nadýchat čerstvého vzduchu, který by mohl jeho kocovině jen prospět. V paláci se zdálo být naprosto nedýchatelně. Procházel se s rukama v kapsách a s dost zamyšleným pohledem, kdy se mu i svraštilo zamýšleně jedno obočí. Cestou nakopával různé věci před sebou, ať už kamínky, šišky, nebo klacky. Z té kocoviny a z toho, co se v poslední době děje je celkem přešlý, protože dlouho se mu nestalo tolik věcí najednou, jako tady za krátkou dobu v Illey. Nějakou dobu bloudí v paláci, ovšem jakmile dorazí na nějakou mýtinku, uvědomí si, že vůbec nemá tušení o tom, kde je. Jak tak se začne rozhlížet, všimne si lenochoda na větvi nad ním, načež se podívá za strom a uvidí tam Brikssi. Slz si všimne až tehdy, kdy se chystá odejít. Ale nakonec to neudělá.* /Proč to nenechám sakra být, když mě u sebe nechce?/ *Pomyslí si, ale i tak si prostě sedne vedle ní, ale s nějakou mezerou.* Taky vím, jakým směrem jsem přišel. Ale vůbec nevím, kudy jít. Budu to muset poté najít. *Nad její další poznámkou se jemně ušklíbne.* Oba teď asi nevypadáme úplně nejlíp, co? *Opře se o jiný strom.* /Ale stejně ji to sluší./ *V duchu si nadává za to, nad čím myslí. Následně si ale tiše zase povzdychne.* Měla bys něco vědět. Něco, co tě nejspíše nepotěší.

*Lekne se, když uslyší prasknutí větvičky a když pak uvidí Doriana, rychle si setře všechny slzy z tváří, i když ví, že je to marný pokus a ona tak nic nezamaskuje. Pak mu ukáže směr, jakým se dostane k paláci.* Stačí jít jenom rovně. To zvládneš, nebo jsi na to moc ožralej? *Nadzvedne obočí a sjede ho pohledem. Vidí, že rozhodně není ve své typické náladě a rozpoložení.* Ale i tak vypadáš hůř. *Namítne potichu tvrdohlavě a začne drbat Čokoládu na hlavičce. Trochu jí cuknou koutky rtů nahoru, když vidí, jak se jí to líbí a jak se k ní hned přitulí. Ten náznak úsměvu je ale pryč, když slyší jeho další slova.* /Jo... Špatný zprávy je přesně to, co teď potřebuju slyšet./ *Ucedí v duchu.* Copak? Vypil jsi všechny palácový zásoby? Tragédie, ale já mam tajný skrýše. *Ušklíbne se. Jako vždy zvolí jako zbraň proti nepříjemnostem sarkasmus, díky kterému si přijde nad věcí a ne tolik zranitelná.*

*Samozřejmě, že si všiml toho, jak si utřela slzy. Tak moc nenápadný to teda nebylo. Nevěděl, kudy se sem dostal, takže opravdu netušil, jestli nějak zatáčel, nezatáčel a nebo prostě šel jenom rovně. Celou cestu byl ztracený ve svých myšlenkách.* Když jsem sem šel, nedával jsem vůbec pozor na to, kam šlapu. Tudíž jsem ani nepostřehl to, že to bylo rovně. *Opře si hlavu o strom a zakloní ji tak, že se právě dívá na nebe, které z větší části zakrývají koruny stromů.* Jak všechno poznáš? To jde fakt tak vidět, že právě prožívám svou největší kocovinu? *Zaskuhrá.* Tak vidíš. Zrovna teď mě to ani tolik netrápí, spíš mě teď trápí ta hlava. Ani ti pitomý prášky nezabíraj. *Postěžuje si. Fakt mu teď je jedno, jak vypadá.* Já.. Volal jsem domů, protože jsem prostě přemýšlel a nechci, abys strávila zbytek života s někým, koho prostě nemůžeš vystát. Nechci ti takhke zkazit život, proto jsem se i včera snažil udělat vše proto, aby naše zasnoubení zrušili. A dělám to kvůli tobě. *Podívá se na ní.* Nabídl jsem dokonce, že nějaký čas budu prostě vládnout sám, dokud se někdo nenajde. Ale rodiče to zavrhli, oba.. Prý měli moc dobrý důvod si vybrat tebe a oni ví, co chtějí, Lio. Takže pokud chceš být opět svobodná, zkus to prosím u vás. U mě to totiž na plné čáře nevyšlo, mrzí mě to. *Nervózně si poposedne.*