Část lesa patřící k paláci

*Plesy odvtedy zamilovala a vždy sa na každý z nich tešila a asi ani ten pokazený ples, keď zaútočili rebeli ju neodradí od toho, aby na ne nechodila. Na to mala až priveľmi rada tancovanie, ale s tou rukou len tak skoro tancovať nebude môcť. Colin ju uistí, že na ten piknik nebude musieť ísť, pokiaľ ona nebude sama chcieť, ale jemne pokrúti hlavou.* Dokážem prejsť celú cestu z mojej izby až k lesu, ale tu sa vždy zaseknem. *Striaslo ju pri spomienke na ten šialený beh, keď ledva lapala po dychu. Ten jeho sľub berie veľmi vážne a pritisne sa k nemu úplne napriek tomu, že si pri tom bolestivo zatlačila na zranené miesto. Ale ignorovala tú bolesť a len vdychovala jeho známu vôňu.* Škoda, že niekedy nemôžeme hodiť všetky povinnosti za hlavu, však? Ale nikto to za nás neurobí. *Zamrmlala.* A rodina by vždy mala byť na prvom mieste. *Povedala mysliac pri tom na rodičov, brata a ešte množstvo ďalších ľudí, s ktorými ju síce nespájalo pokrvné puto, ale niečo oveľa hlbšie...*

*Vždy, když nějaký ten ples byl, nemohl ho vynechat, avšak ten poslední, nepodařený.. Na něj se nedostal, protože byl mimo palác. Docela si to i vyčítal. Kdyby byl na tom plese, možná by zabránil tomu, aby Lotte tak ošklivě zranili. Věří a ví, že tu mají pro královské rodiny dobré doktory, avšak i tak to Lotte poznamenalo, psychicky. Ovšem věří, že to Lotte překoná. Je silná a on ji mile rád se vším pomůže a bude tu pro ní.* /Snad bude co nejdříve v pořádku../ *Pomyslí si a dál ji objímá.* Zatím do lesa samozřejmě nepůjdeme. Ale třeba každý druhý den, můžeme udělat krůček blíže k lesu. Půjdeme na to opatrně a pomalu. *Pohladí ji po zádech.* Není to zima? *Zeptá se ještě, nerad by, aby mu tu zmrzla.* To ano, alespoň na chvíli bych vše hodil za hlavu a zapomněl na to, že jsem korunní princ, budoucí král. *Vydechne zamyšleně.* A ty budoucí královna. Není to zvláštní?

*Verila, že skôr či neskôr by rebeli zaútočili, no nečakala, že tak skoro a tak intenzívne.* /Veď koľko času ubehlo medzi tými dvoma útokmi? Tri dni?/ *Nevedela to, ale isté bolo, že to bolo dosť málo času. Jej rýchly tlkot srdca sa konečne spomalil do pokojného tempa a strach, ktorý jej zužoval hrdlo ju začínal v jeho blízkosti opúšťať.* Vždy o kúsok bližšie. *Súhlasila.* Opatrne a pomaly. *Opakovala jeho slová akoby to boli jej vlastné. Potom sa neveselo zasmeje.* S tebou mi nie je zima. Už je všetko v poriadku. *Posledné slová hovorila skôr sebe ako jemu, ale nevadilo jej to.* Musí to byť veľké bremeno a ešte väčšia zodpovednosť. *Súcitila s ním.* Kráľovnou budem len pokiaľ sa môj brat vzdá trónu a prenechá ho mne, ale nemám v pláne mu kradnúť trón spod zadku. *Zamumlala. Nikdy netúžila byť kráľovnou. Noah a Colin boli rovesníci, bola od nich o dva roky mladšia. Celý život žila v bratovom tieni, ale nikdy sa na to nesťažovala, vždy bola spokojná.*

*Obával se toho, kdy zaútočí další rebelové a že to budou zase ti krutější, kterým je prolitá krev jedno, či je spíše hřeje. Byl z toho nesvůj, protože chtěl chránit tolik lidí, avšak při nečekaném útoku si musí vybrat jen ti, co jsou nejblíže. Dvojčátka Cody a Julia, sestřička Sophie a Brianna, jeho mamka, jeho přítel, Lotte.. Na těchto lidech mu strašně moc záleželo a on ani nevěděl, co by si bez nich jen počal. Všiml si, jak dívce ze začátku bušilo srdce, div nevypadlo, avšak teď to vypadalo, že už je to v pořádku. Když zopakuje jeho slova, usměje se a jemně přikývne.* Ano, přesně tak. Začneme až zítra, nebo později, ale dnes ne. Už je pozdě, měla by ses také vyspat. *Řekne starostlivě a odhrne ji vlasy z tváře.* Je to velké břemeno, avšak s tím se dalo počítat. Bude to ještě horší. *Pousměje se, ne vesele. Nevěděl, co přesně od vládnutí čekat, cenu se vyvarovat a čemu naopak ne.* Ale stále jsi princezna, stále na tebe bohužel padají také nějaké povinnosti. *Znovu ji pohladí po zádech, aby ji snad ještě více zahřál.*

*Vedela, že rebeli sú krutí a často aj krvilační, ale netušila ako veľmi, až kým nepocítila ich hnev na vlastnej koži. Doslova. Vtedy na plese ani sama nevedela, ako sa dostala do úkrytu. Všetko čo sa stalo od postrelenia až dovtedy, kým nesedela v kúte v bezpečí sa jej zlievalo do seba a nedokázala rozlíšiť jednu myšlienku od druhej. Pamätala si emócie, ktoré ju vtedy zvierali, ale nepamätala si, čo sa konkrétne stalo.* Od plesu som sa poriadne nevyspala. *Priznala sa mu a o jej slovách svedčili aj každým dňom sa zväčšujúce kruhy pod očami, ktorá sa márne pokúšala zakryť make-upom.* Nezabúdaj, že vždy sú tu ľudia, ktorí by ti radi pomohli s tým bremenom. *Pripomenula mu a sčasti tým myslela aj seba samú. Rada by mu pomohla, ako len dokáže.* To máš pravdu... niekedy sa pred nimi snažím utiecť, ale vždy si ma nájdu, nech som kdekoľvek. *Priznala sa.* /Byť vodcom nikde nebolo a ani nebude také jednoduché./ *Napadlo jej.* Bol by si taký dobrý a odprevadil ma do paláca? *Spýtala sa ho aj napriek tomu že vedela, že on by ju nikdy neodmietol.*

*Věděl, že se Lotte seznámí s rebely, tomu se nedalo nijak zabránit, avšak doufal, že je nepozná natolik blízko, aby ji ublížili. Měl z toho vztek, že si odvážili ji ublížit, možná i takový vztek, že měl chuť vrazit do něčeho pěstí, avšak před Lotte se snažil ovládat. Neviděla ho ještě nikdy takového, jaký dokázal být. V druhé náladě byl zrůda a on si přál, aby ho tak nikdy nepoznala.* /Až uvidí i mou druhou tvář.. Opustí mě?/ *Zeptá se sám sebe na otázku, které se upřímně bál.* Tak teď se vyspíš pořádně. Budu u tebe a dohlédnu na to, slibuji. Musíš si pořádně odpočinout. *Usměje se na dívku povzbudivě a opatrně se odtáhne, aby ji mohl chytit jemně za zdravou ruku.* Na to nezapomenu, vím, že tu jsou někteří lidé pro mě a já si toho velmi vážím, jenže i vy všichni kolem mě, máte své problémy, Lotte. Nechci vás. Ještě zatěžovat mými problémy, víš? Raději to vše snesu sám, než abych tím trápil i někoho dalšího, na kterém mi záleží. *Věnuje ji milý úsměvem, nejmilejší, jaký uměl, aby věděla, že to nemyslel vůbec nijak zle.* Ty také nezapomeň, že jsem tu pro tebe a s čímkoliv ti rád pomůžu, to přeci víš. *Když se ho zeptá, jestli by ji nedoprovodil, usměje se.* To si myslíš, že bych tě tu nechal? Nikdy. A nikdy bych tě neodmítnul, takže ano, rád tě vyprovodím. *S úsměvem dívce nabídne své rámě, aby ho mohla přijmout a on ji tak mohl vyprovodit do paláce a strávit tam s ní noc.*

*Bola rada, že tú ranu od guľky schytala ona a nie niekto iný. Bola rada, že tam neboli dvaja ľudia, na ktorých jej najviac záleží - Noah a Colin. Nezniesla by pomyslenie, keby sa im niečo stalo. Sama vedela, že si musela už konečne poriadne oddýchnuť, ale ako je možné sa poriadne vyspať, keď zaspávala hodiny a v strede noci sa zobúdzala s krikom, celá spotená, búšiacim srdcom a strachom, že za každým rohom striehne rebel?* Tvoj sľub budem brať vážne. *Zavtipkovala, aby odľahčila pre ňu ťažkú tému.* /Čím som si ho zaslúžila?/ *Úpenlivo dumala.* Ale ja ti chciem pomôcť. *Zašepkala úpenlivo. Prsty zdravej ruky si preplietla s jeho a zladila svoj krok s jeho.* Ja viem a ďakujem ti za to. *Pozrela sa mu do očí, aby vedel, že to všetko myslela smrteľne vážne.* Ďakujem. *Poďakovala sa mu tentoraz za to, že ju odprevadí do paláca, až do svojej izby. Chytí sa ho za rameno a takmer sa do neho zavesí. Verila, skutočne verila, že túto noc sa jej podarí zaspať bez väčších problémov.*

*Vydá se po zámku se svým skicákem v ruce. Není tam prostě dost místa k tomu,. aby mohl nechat svého kreativního ducha bloudit po okolí, takže se potřebuje uvolnit, hlavně od tolika upištěných dívek, které viděl v paláci. To je naprosté faux pas. No, snad aspoň tady přijde na jiné myšlenky. S tužkou píchlou za uchem a zamyšleným výrazem ve tváři, přičemž blok má prostě a jednoduše v ruce, se rozjede po jedné lesní pěšině dál a dál do lesa, zatímco zkoumá okolní přírodu. Okolo krku se mu hýbe foťák, jako by plánoval taktéž fotit. Vždy, když najde něco podle něj zajímavého, jen to vyfotí a pokračuje dál. je rád, když je takhle mimo lidí, protože ti mu vadí a celkově... Nemá rád společnost. Dokonalý prototyp korunního prince.*

*V paláci je dost hluku, aspoň na ni. Je ten klidnější typ, trochu šedá myška. Nijak se v Selekci moc neprojevuje a nemyslí si, že tu zůstane. Překvapila ji pozvánka na rande s princem, ale přisuzuje to tomu, že se jen potřebuje utvrdit v tom, že není nijak zajímavá a prostě tu nemá být. Rozhodla se vyjít si do zahrad, ať má chvilku klid od upištěných děvčat a je na čerstvém vzduchu. Na obě má modré šaty s dlouhým rukávem. Celkem obyčejné. Vlasy jen tak rozpuštěné. Makeup jen decentní, spíše, aby se neřeklo. A v uších malé náušnice. Nerada se nějak přehnaně strojí. Nevidí k tomu důvod. Aspoň takhle všichni vidí, že ona není dobrý materiál pro princeznu , natož ještě budoucí královnu. Ze zahrad se dostane až do lesa, který zná docela dobře. Ráda se v něm prochází. Je tam i menší vyšlapaná cestička, po které každý den skoro jde a dneska tomu není výjimkou.*

*Pomalu dále pokračuje lesem, zaseklý ve svých představách o tom, jak by tomu bylo, kdyby nebyl korunní a jediný princ. Nikdy se mu nelíbilo, že by měl usednout na trůn, že by měl někomu vládnout a celkově, že by měl mít na svých zádech zodpovědnost celého státu. Tohle na něj prostě bylo jedno velké sousto, i když na něj byl připravován od doby, co se narodil. Nejradši by utekla začal život jinde, jenomže prokletí královského původu je to, že o vás každý ví i tehdy, když nechcete. Nakonec se zastavínedaleko hlavní cestičky a sundá si tužku, když začne do sešitu črtat postavu a nákres jejích šatů.*

*Prochází cestičkou v lese a přemýšlí nad tím, co tady vlastně dělá a jak se sem dostala. Je tak zamyšlená, že si napoprvé nevšimne jisté postavy, která stojí nedaleko hlavní cestičky, lehce ve stínech. Lekne se a zastaví se.*/Je to rebel? Zabije mě?/*Nezdá se jí to. Jen tak někdo tu není a neschovává se někde ve stínech.*Ehm.. Dobrý večer?/*Pozdraví ho spíše otázkou.*Nechci nijak rušit.. Raději půjdu. Omlouvám se, pokud jsem vás nějak vyrušila..*Omluví se a pak nejistě vykročí, aby mohla projít okolo něho a jít dále. Sama se s lidmi nikdy nebaví. Není tne typ, co začíná rozhovor. Je dost nesmělá a tichá. Stydí se někoho sama oslovit a ještě teď, v noci. Navíc cítí trochu strach.* Přece jen je to neznámý člověk schovávající se ve stínech a ona ví, že na palác útočí často rebelové. Napadne ji, že by se mohlo opakovat to, co se stalo poněkud nedávno.*

*Je tak zabraný do kreslení svého nového nákresu, že si přicházející vůbec nevšimne, a co je nutno dodat, nejspíše ji ani nezaslechne, protože se přeci jen ani neohlédne do doby, než ho pozdraví. To se zase lekne tak, že hlavou narazí přímo o nedalekou vědět a zamračí se tak na dívku, která ho vyleká.* Vy se omlouváte? *Zopakuje poněkud zpomaleně, jako by to říkal pětiletému miminu.* To řekněte tomu stromu, kvůli kterému budu mít na hlavě bouli. *Zavrčí naštvaně a odtrhne kus papíru, načež ho hodí na zem. Jsou na něm nakreslené šaty, které vypadají celkem dobře, ale no... Jemu se asi nelíbily. Tak to tam nechá ležet a jde pryč.*

*Prochází se lesem, než na někoho narazí. Pak se omluví, že ho vyrušuje.*Ano, omlouvám.*Přikývne. Když na ni pak naštvaně zavrčí, lehce se zamračí.*Nejste jediný, kdo se vylekal. A já se aspoň omluvila. Nechtěla jsem, aby jste se leknul a ublížil si.*Podívá se na papír, který hodí na zem.*To jste vždycky takhle příjemný?*Zeptá se možná trochu troufale, ale tohle chování se jí nelíbí. Pak se skloní a vezme ten papír do ruky a následně rozloží a podívá se na šaty.*Co musím uznat je, že máte talent, jsou to nádherné šaty.*Spíše na něj zavolá. Pak si povzdechne a papír složí. Přijde jí líto to tam jen tak nechat. Raději se otočí a pokračuje jiným směrem, jak on.*

*Dneska si na sebe vzala černé džíny a bílé tričko, kde jde už poznat trochu těhotenské břicho. Už ráno se stavila za Chrisem. Tráví s ním většinu času, skoro celý den. Teď odešla na oběd a jít na procházku s Lokim. Později má v plánu se znova vrátit na ošetřovnu. Má pocit, že Chrise svou neustálou přítomností brzy začne i štvát, protože je u něj skoro většinu dne. Snaží se mu zajistit co nejvíce pohodlí a nejlepší péči od doktorů. Musí se uzdravit. Konečně se do něj zamilovala a nedovede si představit, že by ho měla ztratit. A ne jen ona, ale i jejich nenarozené dítě. Zrovna je v jedenáctém týdnu těhotenství, za dva týdny bude muset na vyšetření a ta naděje, že se Chris do té doby vyléčí je víceméně mizivá.*/Tady by už pomohl snad jen zázrak../*Pokud u toho skutečně nebude moci být, pořád mají tu náhradní možnost. Celou dobu, co jde do lesa se dívá do země a přemýšlí o tomhle. Lokiho nechává jít před sebou. Před tím, než se sem ale vydala si vzala v kuchyni menší sklenici okurek, na které má chuť. Ty těhotenské chutě ji pořád neopustili.*

*Už má všeho fakt plný zuby. Jeho tvrdohlavej táta, který vypadá každým dnem hůř, prostě odmítá ustoupit a vzdát se aspoň části práce. Do toho do něj šijí rádci, kteří by byli nejradši, kdyby se zamiloval na povel a za týden už s vyznáním lásky požádal nějakou z těch holek o ruku. Přitom jedna polovina ho má za ignoranta a debila, druhá má pocit, že v paláci nemá co dělat a třetí je do něj platonicky zamilovaná takovým způsobem, že je to šíleně otravný a ani ve volný chvilce nemá díky vzkazům pokoj. Před půl hodinou akorát opustil další poradu, kde do něj rádci jeli ohledně toho, že se v Selekci nejspíš nesnaží dost a že jeho přístup je naprosto hrozný. Neměl potom chuť se zašít v komnatě, protože by nejspíš většina věcí letěla proti zdi. Radši se prohnal zahradama jako velká voda a pak se ztratil v lese. Potom co se uklidnil pěstím do jednoho z kmenů si sedne na zem a zády se o jeden kmen opře. Musí pevně zatínat zuby, protože má chuť tak akorát řvát a mlátit okolo sebe, ale teď zvládne jenom sedět na zemi a koukat do blba. Z tohohle stavu ho probere až když se před ním zastaví čtyřnohá velká kočka. Pozná v ní mazlíčka Camille, takže už jenom pohled upře ke směru, odkud kočka přišla a během chvilky si všimne, jak sem míří i jeho mladší sestra.* Ahoj. *Pozdraví jí nakonec. Čeká, že bude pokračovat v chůzi, protože kdo by se s ním chtěl zahazovat, že? Obzvlášť někdo, kdo na dva roky zmizel i kvůli tomu, že na něj byl hnusnej.*

*Prochází se lesem a mysl na Chrise. Přitom se jí podařilo vyjíst asi polovinu okurek ze sklenice. Ani nevnímá cestu. Jde prostě po vyšlapané cestičce, kterou zná. celý les prošla několikrát a ani když nebude vnímat cestu, dostane se z něj později bez problémů. Když na ni někdo promluví, až poté zvedne zrak od země všimne si Wyatta, který sedí na zemi a opírá se o kmen stromu.*Ahoj.*Ví, že mezi sebou nemají nejlepší vztahy, ale nemůže ho tu jen tak nechat. Vidí, že na tom není nejlépe. Přejde až k němu a posadí se na zem vedle něj. Sklenici z okurkama položí vedle sebe a nechá Lokiho, aby si lehl a dal jí hlavu do klína.*Co se stalo? Zase se do tebe pustili rádci?*Zeptá se ho a podívá se na něj.*Nebo další hádka s tátou? *Tohle jsou nejčastější důvody, proč bývá Wyatt v tomhle stavu.*Nebo už snad trable s láskou?*Popíchne ho trochu a na tváři se jí objeví menší pobavený úsměv.*

*Jakmile se mu podaří dostat z té porady, vyrazí rychlým krokem do lesa, který je většinu času prázdný a i když v něm je někdo další, není pravděpodobné, že na sebe narazí. Přeci jen je les dost rozlehlý. Jakmile je dost hluboko v lese, neudrží se a vrazí pěstí do jednoho z kmenů. Trochu si odře klouby na ruce, ale neřeší to. Pak si pod ten strom sedne a opře se o kmen zády. Neví, kolik uběhlo času, než se před ním zastavil Loki a po něm se tu objevila Camille. Může to být hodina nebo taky pár minut. Pozdraví svou sestru, přičemž počítá s tím, že bude pokračovat dál a nejspíš ho ani nepozdraví nazpátek. Ona ho ale překvapí tím, že si sedne vedle něj. Když výčet otázek zakončí zmínkou o lásce, potichu se uchechtne, ale je to spíše zoufalstvím než pobavením.* To je jedno. Nedělej si starosti. *Potřese nakonec hlavou, protože úkolem staršího bratra je pomáhat mladším sourozencům od jejich starostí a ne jim přidělávat další.* Jak jsi na tom? Je s dítětem všechno v pohodě? *Zajímá se a pohledem sjede krátce k jejímu břichu, které už je docela dost znát.* Co Chris? *Zeptá se jí pak, protože ví, že byl první nakažený v paláci a doufá, že bude v pořádku a jeho sestra s ním bude moct být šťastná.*

*Když narazí na Wyatta, sedne si vedle něj, čímž překvapí jak jeho tak i sebe. Vztahy mezi nimi nejsou nejlepší, ale ráda by je aspoň částečně napravila. Zvlášť, když vidí, jak je na tom. Když řekne, aby to nechala být, protočí očima a ani se to nesnaží zakrýt.*Wyatte, vím, že naše vztahy nejsou nejlepší, ale ráda bych je aspoň z části napravila. A vidím, že na tom nejsi nejlépe. Taky se o mě staráš, tak mě nech, abych se i já starala o tebe. To, že jsi nejstarší a máš pocit, že nás musíš chránit je sice hezký, ale nech i nás dělat to pro tebe. To, že jsi nejstarší neznamená, že na to musíš být sám. *Odmlčí se.*A momentálně na tom naše rodina není nejlépe, tak to ještě nestěžujme.. Musíme tu pro sebe být.*Dodá k tomu později. Podívá se na své břicho a přikývne.*Jo. Víceméně je to v pohodě. I když mě ten prcek štve svýma chutěma. Ve tři ráno mě budí a má šílenou chuť na okurky s čokoládou, jako třeba dneska.*Vezme si ze sklenice další okurku.*Nechápu, proč to nemůžeme mít jako mořští koníci./To by tohle nebyla moje starost./*Po jeho další otázce chvilku mlčí.*Bojím se o něj. Ještě na tom není tak hrozně, jak by mohl být.. Ale mám strach, že..*Potřese hlavou a nechá tu větu jen tak.*Co Selekce? Asi si ty tvoje holky proklepnu a uspořádám nějáký setkání.

*Překvapí ho, když si k němu sedne a jakmile se ho zeptá, co se děje, potřese hlavou. Nechce jí přidělávat starosti.* Starám? Kdy jsem se o tebe naposledy postaral, Cam? Kvůli tomu, jak jsem se k tobě choval jsi na dva roky zmizela... *Sklopí pohled, protože si to dost vyčítá a akorát mu to dokazuje, že všechno dokáže leda tak posrat.* Rádcům přijde, že se nesnažím dost. Že Selekci neberu vážně a všechno jde hrozně pomalu. Jsem podle nich naprosto nespolehlivej. Táta se nechce vzdát ani části svý práce a každej den vypadá hůř. Polovina holek ze Selekce mě nesnáší a má mě za ignoranta. A ty nejlepší, se kterýma si zatím rozumím nejvíc si zase myslí, že se do paláce vůbec nehodí. Podle rádců by bylo nejspíš nejlepší, kdybych nějakou požádal o ruku hned příští týden. Ale i tak by to bylo k ničemu, protože stejně nikdy nebudu dobrej král. Přesně jak píšou v Illea News. Nesnáší mě celá naše země a daleko lepším korunním princem by byl Stefan, jenže to, že jsem se narodil už nezměnim a nemůžu mu udělat to, že bych se koruny vzdal, protože má Elsie a sám uvažuje o tom, že by se vzdal titulu. Navíc mě nesnáší kvůli tomu, jak jsem před Selekcí zmizel, ty jsi kvůli mě odjela na dva roky, Rhia se mi vyhýbá jak jen může a Aless je na mě milá jenom, když něco potřebuje. *Vypustí to ze sebe všechno a moc se mezi větama ani nenadechuje. Jednoduše to ze sebe vysype a pak k ní opatrně zvedne pohled. Pak se zajímá o její těhotenství.*Jednu ten špunt oželí, ne? *Zasměje se a natáhne se ke sklenici, ze který si jednu okurku vezme.* Naposledy jsem včera obědval. *Vysvětlí. Nějak nestíhal a jídlo odsunul na vedlejší kolej. Její poznámce o mořských konících se jen zasměje a zeptá se na Chrise.* Bude v pohodě. Zvládne to. Má k tomu dva úžasný důvody. *Pousměje se na ní a sjede pohledem znovu k jejímu břichu, aby pochopila, že těmi důvody myslí jí a jejich dítě.* Klidně. Můžeš za mě pak vést vyřazování a pár jich rovnou vykopnout. *Prohrábne si vlasy.* Nedovedu si představit, že bych si jednu z nich měl vzít.. *Potřese hlavou.*

*Potřese hlavou.*Nebylo to jen kvůli tobě, ale i kvůli Alessii. Ale hlavně kvůli tlaku médií. Nedávala jsem to. Sám víš, jaké problémy s tím měla a má naše máma. Nejraději by od toho utekla. V tomhle jsem prostě po ní. A jsi dobrý bratr. I když mě občas štveš, jde vidět, že se zajímáš. Za ty dva roky, co jsem tu nebyla ses taky dost změnil. V mnohých věcech k lepšímu, i když to sám nevidíš.*Pobídne ho, aby jí všechno řekne a bedlivě ho poslouchá, když začne mluvit. Vidí, že to má prakticky na jeden nádech  pobaveně se usměje.*Hele, klid, jo? Nepotřebuji, abys mi tu zase zkolaboval. Nádech, výdech.*Pak přemýšlí, kde začít a rozhodne se od začátku.*Táta se ti snaží pomáhat. Dokud bude moct,  bude dělat svou práci, i když byste se o tom dohadovali od rána do večera. Ví, že toho máš moc. Hledáš si manželku, máš dost své práce a připravuješ se pořád na roli budoucího krále. Na trůn navíc asi budeš muset nastoupit dříve, než se očekávalo.*Odmlčí se. Doufá, že tu jejich táta bude ještě dlouho, ale je realista.*Co se týče ze Selekce.. Třeba se to změní. Třeba se zamiluješ a pokud ne, prostě si vybereš dívku, se kterou budeš nejraději trávit čas a která je ti podporou. Sám jsi říkal, že si s některými rozumíš. Tak si vybav třeba jednu až tři dívky, se kterými nejvíce  a na ty se zkus nějak zaměřit. V budoucnu, pokud se to nezmění. /Ještě že já nemám Selekci../Můj sňatek je dohodnutý a vzhledem k tomu, jaká jsem asi nikdo nečekal, že bych se mohla do Chrise kdy zamilovat, ani já sama tomu nevěřila a nedávala tomu naději, ale stalo se. Prvně jsem se mu vyhýbala, ale pak byl útok, stalo se to, co se stalo, já přišla o jedno dítě, ale jedno přežilo a právě to nás spojilo. Trávili jsme spolu více času, protože jsme si procházeli tím samým. A to nás sblížilo. Bylo mis ním dobře, vždycky se staral a já si pak uvědomila, že ho postě miluju, i když mi docela trvalo, než jsem si to uvědomila.*Pousměje se.*Tím ti teď nechci říct, aby jsi z některé z těch holek hned udělal matku, abyste se sblížili.*Uchechtne se nad tím.*Na rádce kašli. Jedná se o tvou budoucnost. Na Selekci si vezmi tolik času, kolik bude potřeba, než si budeš stoprocentně jistý, že si chceš vzít právě tu jednu dívku. Ať už, jestli ji budeš milovat, v což doufám, a nebo k ní budeš mít i bez lásky nejblíže.*Přeje mu, ale aby se do ní skutečně zamiloval.*A mýlíš se. Budeš dobrým králem. Práci plníš, na lidech ti záleží. To jak jsi vedl tu poradu s rebely.. Já jen zírala. Pohotově jsi zareagoval na to, co chtěla Arowen. Působil jsi tak jistě. Věděl jsi, co říkáš. Působil jsi jako pravý král. Takže to, že by jsi nebyl to si ani nemysli. Moc se podceňuješ. /S tím má problém asi celá naše rodina./Rodinné vztahy.. Ty jsou komplikované no. Ale třeba to nějak dáme dohromady. A můžeme začít u nás dvou. *Pokrčí rameny. Následně mu řekne o svém těhotenství a na jeho otázku přikývne a sama mu sklenici nabídne.*poslední normální jídlo jsi měl včera? A ještě k tomu to byl už oběd? Wyatte, měl by ses jít najíst. Tohle není dobrý. Pak zase skončíš na ošetřovně. *Stáhne starostlivě obočí. Pak se vděčně pousměje.*Díky. *Položí si ruce na břicho, kde je i ten drobek.*/Za chvilku tvůj tatínek bude v pořádku.. snad./Proklepnu si je.*Přitaká.*No tak.. To zvládneš. Vyřadíš ty, se kterými si prostě rozumíš a se kterými nemáš nic společnýho. Tam by to prostě nemohlo fungovat. Sám si řekl, že si rozumíš s část a ne se všema. Vybereš třeba pět dívek, se kterými tu budoucnost prostě nevidíš. Pak zase chvilku počkáš a mezitím se určitě s některou sblížíš víc a bude to jednodušší. Sám už máš teď nějáké favoritky, ne?

*Lehce se na ní pousměje, i když to, co říká, znamená, že selhal v další věci. V tom, snažit se, aby se média soustředila na něj a ne tolik na jeho sourozence. Pak už se dá do vysvětlování toho, co se děje. Ale vzhledem k tomu, že není zvyklý se svěřovat a připadá si u toho hrozně divně, nedokáže mluvit pomalu a pořádně se mezi větama nadechovat.* Nezkolabuju. *Ujistí jí s menším pobaveným úsměvem a pak jí poslouchá.* Jo, jenže on tady klidně zítra nemusí být, do háje. A ten stres z práce mu akorát přitěžuje. *Rozmáchne rukama, i když ví, že Camille to moc neovlivní.* Jenže tim pádem oberu tu holku o šanci najít lásku. *Namítne, když mu navrhne, aby si nakonec vzal tu, se kterou si bude nejvíce rozumět, pokud se nezamiluje.* Neboj, matky z nich fakt dělat neplánuju. Každý jsem nechal podstrčit do vitamínů antikoncepci. Kdyby náhodou. *Uchechtne se.* Jsem rád, že jsi se do Chrise zamilovala. Změnil tě. K lepšímu. Teď už nepůsobíš jako nějaká vraždící saň, ale jako normální milej člověk. Co dokáže občas mluvit i rozumě. *Zazubí se na ní, protože by to nebyl on, kdyby si do ní nějak nerýpnul. Pak se na ní usměje, když zmíní tu sobotní poradu s rebely.* Ty máš o podceňování co říkat. *Vyplázne na ní jazyk.* Díky. *Řekne jí potom a myslí to vážně. Pořád nedokáže uvěřit tomu, že tady sedí s Camille, normálně si povídají a ona ho ještě k tomu uklidňuje.* Takže vyhlašujeme mír? *Nadzvedne mírně obočí a usměje se na ní. Aspoň jeden člověk ubyl ze seznamu těch, kteří ho nenávidí. Pak už jí ukradne jednu okurku, do který se hned zakousne a mírně protočí očima po jejích slovech o jídle.* Jo, já vím, neboj. Jenom jsem to nějak nestíhal. Na večeři dneska dojdu. Nezkolabuju. Probouzení se na ošetřovně mi už stačilo. *Prohrábne si vlasy.* Jo, to máš asi pravdu. Ale klidně to můžeš vzít za mě. *Zasměje se a jakmile zmíní favoritky uhne pohledem a poškrábe se na zátylku. Samozřejmě, že mu pár obličejů hned vyskočilo v hlavě, aniž by to mohl nějak ovlivnit.*

*Snaží se ho trochu uklidnit, aby jí tu ještě nezkolaboval. Jak to ze sebe rychle vyklopil na jeden nádech, ani by se tomu nedivila.*Já vím, já vím. Ale jak říkám, on se jen ti snaží pomoct. Sám byl ve té situaci a ví, jak je to těžké. Proto to dělá. Zkus to pochopit.*Pak řekne, jak by to mohl udělat se Selekcí.*Té holky se zeptáš, jestli si tě chce vzít. Nemusíš veřejně, ale prvně soukromě. A uvidíš, která s tím bude souhlasit. Pokud žádná.. No s tím ti nepomůžu.*Prohrábne si rukou vlasy.*Ale klid. Selekce běží jak dlouho? Měsíc? To ještě nic není. Máš ještě dost času./Mně trvalo rok, než jsem se do Chrise zamilovala, možná i déle./*Pak potřese hlavou.*Myslel jsi na všechno.*Uchechtne se.*Jenže to i já. Myslíš, že jsem antikoncepci nebrala? Někdy ani ta nepomůže.*Poukáže na to sama na sobě.*Vraždící saň? Měl by sis dávat bacha. do z nás tu má vraždící kočku?*Pohrozí mu Lokim, která ale spokojeně podřimuje s hlavou v jejím klíně.*Pokud bych ho vzbudila, byl by nevrlej./Jako já po probuzení./Jo, občas rozumě mluvit dokážu. A ty ses to z části za ty dva roky naučil taky.*Uchechtne se. Pak akorát řekne, že se podceňuje a jakmile na ni vyplázne jazyk, uchechtne se.*Jsi jak přerostlý dítě. *Zkonstatuje. Přikývne.*Jo, vyhlašujeme mír. *Pousměje se na něj. Když zjistí, že on jedl naposledy včera, začne si o něj dělat starosti.*Jo, aspoň tě to poučilo. Vezmi si další.*Nabídne mu a sama si jednu vezme a zakousne se do ní.*Ne, to si nechám ujít. Pokud chceš, při vyřazování tam s tebou klidně budu jako opora, ale řekneš jim to sám.*Uchechtne se. Zeptá se, jestli má favoritky a po jeho reakce se zlomyslně ušklíbne.*Takže máš. No tak.. Svěř se sestřičce. Musím vědět na koho se soustředit hlavně a koho ti zkontrolovat.

Já vím. /Ale on by se taky mohl snažit pochopit mě a že sledovat ho takhle dost bolí../ *Proběhne mu hlavou, ale nahlas to neřekne, protože už jí dneska odhalil dost na to, že spolu přes dva roky nemluvili.* Pokud žádná, tak holt budu vypadat před celou zemí, jako totální zabedněnec a první, komu nevyšla Selekce. Aspoň něco bych dokázal jako první. Teda... kromě nastěhování rebelů do paláce, to se myslim taky nestalo. *Uchechtne se a potřese hlavou.* /Vyčnívám opravdu skvěle../ *Poznamená sarkasticky v duchu a když slyší, že Camille brala antikoncepci, podívá se na ní a vykulí zděšeně oči.* Ty si děláš prdel, že jo? Že jo? My chceš říct, že si člověk v tomhle století nedokáže ani bezpečně zašukat? *Rozhodí rukama a je rád, že zatím se držel jen u toho, že pár dívek políbil, ale s žádnou ještě nespal.* Jo, vážně vypadá nebezpečně. *Zasměje se při pohledu na oddechujícího Lokiho.* Z části? Tsss. Já jsem jedno chodící moudro. *Zazubí se na ní.* Aspoň je se mnou sranda. *Pokrčí rameny, když ho nazve přerostlým dítětem.* A aspoň jsem vyšší. Ty jsi trpaslík. Od třinácti pořád stejně vysoká. *Rýpne si do ní a pak se na ní pousměje, když souhlasí s tím, že vyhlásí mír.* To je dobrý. Jedna mi stačí. Zbytek nech synovcovi nebo neteři. *Uchechtne se a znovu si kousne do okurky, kterou si vzal předtím.* Tak to teda děkuju. *Zasměje se.* Až se začnou vztekat, můžeš jí odtáhnout pryč a pohrozit jim Lokim. *Pobaveně se usměje nad představou toho, jak Camille vyvádí běsnící účastnice a hrozí jim tím, že je Loki sežere. Pak uhne pohledem, když zmíní favoritky.* Nebo koho mi odehnat. *Ušklíbne se, protože podle něj dopadne to její zkontrolování spíše útěkem účastnic z paláce.* Polaris, Destiny, Leslie, Emeber. A trochu ještě Topsy. Ale se všema jsem se ještě neviděl podruhý, takže se to může ještě celý změnit. *Pokrčí rameny potom, co ze sebe vysype pět jmen.*

Vidíš. On se snaží ti prostě pomoct.*Pokrčí rameny.*I když by pomoct potřeboval spíše sám.*/Zkusím jim nějak sama pomoct. Řekne mu, jak by to mohl udělat se Selekcí a ona věří, že mu to vyjde a kdyby ne, aspoň by si vzal některou z dívek, se kterou by si nejvíce rozuměl a ona by jeho nabídku k sňatku přijala.*Nikdo před tebou do paláce rebely nenastěhoval.*Přikývne.*Vyjde ti to Wyatte. Věřím, že ano.*Pousměje se na něj. Pak mu řekne, že i ona brala antikoncepci a po jeho reakci se rozesměje.*Jo, možná ti už op světě nějáký ten potomek běhá. *Uchechtne se.*Klid je to jen malá šance. Stane se to jedné ze sta-tisíce. *Jeho reakce ji vážně rozesmála. Podívá se na Lokiho.*Je nebezpečný. Zvlášť, když ho vzbudím. Pak je horší, jak já.*Pohrozí mu jím znovu.*Jasně, chodící moudro..*Uchechtne se znovu.*Sranda s tebou je. Docela. Když se netváříš jak nějáký kakabus. *Ušklíbne se nad tím.*To není pravda! Jsem dost vysoká. Na holku přiměřeně./Jsme trpaslík../*Uzná v duchu, ale nahlas to rozhodně nepřizná. Nabídne mu další okurku a pak jen pokrčí rameny a sama si další vezme.*No nemáš zač.*Uchechtne se.*Přesně tak. Budu tam stát za tebou s Lokim a ony si rozmyslí, jestli budou namítat, dělat scénky a nebo tak. *Vidí v tom jen samé výhody, jak jinak.*A Loki by měl aspoň oběd.*Nikoho ti neodeženu. To bych ti neudělala, i kdybychom byli sebevíc rozhádáni.*Potřese nad tím hlavou.*Polaris to je ta obarvená? Dost se od ostatních liší vzhledem a to se mi dost líbí. Destiny a Ember, to jsou blondýnky? Taky vypadají sympatický. Leslie, zrzka, ta je taky dost snadno zapamatovatelná. Všechny vypadají dost sympaticky. *Uzná.*Aspoň na první pohled.*Dodá tomu.*Slyšela jsem něco o romantických dopisech mezi tebou a jednou z účastnic. *Vzpomene si na drby, které zaslechla.*Někdo zase tvrdil, že tě spíše zahlcuje dopisy a je to stíhačka. Jak je to?

*Palác více-méně prošla už celý. Co by taky jiného měla dělat, než objevovat v paláci nová a nová místa, že? Dneska se rozhodla poprvé zajít do lesa. Má lesy docela ráda. Je tam vždycky klid, jen slyšíte zpět ptáků. A v hlučném paláci snad žádné tiché místo není, takže tohle je skutečně příjemná změna. Na sobě má lehké krémové šaty. Vlasy si nechala rozpuštěné, takže jí vlny sahají až skoro do půlky zad. Není ani nijak extra nalíčená, jako vždycky. A v uších má jen malé náušnice, protože na nich trvaly komorné. Pořád argumentují tím, že jestli chce vyhrát princovo srdce a chce se stát královnou, musí tak vypadat. A nechápou, že ani o jedno ona nestojí.* Protože je v lese, schválně si vzala jen baleríny, ne lodičky na vysokém podpatku. Nejlepší by byly tenisky, ale ty jaksi nejsou k mání. A navíc má pocit, že kdyby si je vzala k šatům, její komorné by měly infarkt.*