Část lesa patřící k paláci

*Porotže jí konečně skončila směna a ona má volno, vezme Asciana na procházku, pěkně dlouhou, aby mu vynahradila to, že poslední dobou s ním netráví tolik času ale jednat taky proto, aby si utřídila svoje myšlenky. Poslední dobou si přijde trochu zmatená, hlavně přemýšlí o své rodině. Nikdy předtím jí to tak nepřišlo, ale teď.. Připadá si mezi nimi docela zvláštně. Jako by nebyla jejich. Nevypadá jako oni, ani nemá podobné zájmy. Nepřiřadili byste ji k její rodině. Trochu se ztratí v myšlenkách. Prochází lesem a nechává běžet huskyho před ní, když se najednou u ní objeví Ascian, zvedne hlavu a až teprve teď si uvědomí, že není sama.* Ehm.. To je v pořádku. Já doufám, že vás nějak nevylekal.. Nebyl byste první ani poslední, ale nemyslí to zle, když k někomu přiběhne. Je to mazel. *Vychrlí ze sebe rychle a podrbe Asciana, který se dožaduje pozornosti za ušima.* To nejspíše ne. Je to můj výtvor. *Přizná trochu stydlivě. Jen pár idem zazpívala něco svého. A pokaždý to byl někdo z její rodiny, ne nikdo cizí jak je tomu teď. I když jemu zabroukat svou písničku neplánovala. Chvilku se na něj dívá. Má pocit, jako by ho už někde viděla, když si to uvědomí a udělá rychle nějaké pukrle. Musela se naučit jména a postavení hostů, kteří je přijedou navštívit, konec konců jim má sloužit.*Omlouvám se Výsosti, prvně jsem vás nepoznala.. *Nejspíše za to z části mohla i tma, která je kolem nich.* /S takovou tě brzy vyhodí, to by bylo fakt skvělá. Dobrá práce Nyneve. Potkáš prvního hosta, nepoznáš ho, ani se pořádně neukloníš.. Proč já?/ *V duchu si začne vyčítat všechno, co udělala za tu chvilku špatně a díky čemuž se asi i ztrapnila.*

*Možná kdyby se k němu pes blížil s vyceněnými zuby a vrčel, dalo by se mluvit o možnosti, že by ho mohl vylekat, ale to se nestalo. Zvířata byla v mnoha směrem mnohem lépe čitelná než lidi. Na rozdíl od nich své emoce neskrývali a dávali je jasně najevo. Vycházel s nimi lépe než s polovinou lidí, i protože to by němé tváře, tudíž ho nemohlo iritovat, co za hlouposti se rozhodli vypustit z pusy dnes. Nehledě na to, že spousta psů byla vysoce inteligentní a měli mnohem lepší instinkty.* Vůbec ne. Zdá se, že za mnou přišel jen pro podrbání. *Uzná pobaveně. Snaží si v duchu mezitím zařadit melodii, kterou si dívka pobrukovala, bylo v tom cosi povědomého, ale přesto mu to k žádné jemu známé skladbě nesedlo a byl od přírody příliš zvědavý, než aby to nechal být. Překvapí ho, když dívka plaše přizná, že šlo o její výtvor. Přestože sám měl umělecké cítění naprosto minimální, dovedl ho ocenit, tvůrčí talent vyžaduje jinou úroveň inteligence než ten logický.* Opravdu? Velice chytlavé, skládáte hudbu? Má ta píseň již nějaký text? *Zeptá se jí se zájmem a založí ruce do kapes u mikiny.* Omlouvám se, pokud se ptám nezdvořile, ale zvědavost je pravděpodobně moje osudová chyba. *Pokrčí lhostejně rameny. Už si zvykl, že svými neustálými dotazy některé lidi vytáčí. Přestože jinak byl velice dobře vychovaný, v otázce zvědavosti šly hranice a zdrženlivost stranou. V duchu si povzdechne, když dívka náhle udělá pukrle.* Ono je totiž obvyklé, že princ jde běhat v koruně a obleku, ale svěřím Vám tajemství, v polobotkách se běhá příšerně, dělají se z toho puchýře. A tak jsem porušil protokol. Když to ale nikomu nepovíte, já nikomu neřeknu, že jste mě nepoznala. A po dobu, co se budeme nalézat zde, hodlám porušovat veškerá pravidla. Říkejte mi Luciene. Dnes nejsem v náladě na formality. *Když znovu mykne rameny s rukami stále v kapsách, působí téměř klukovsky.* Bude to fér ale jen když mi prozradíte své jméno a představíte mi svůj ctěný doprovod. *Zazubí se na psa, který na něj znovu dotírá a tře se mu o nohy, začne ho znovu drbat na hlavě, s čímž je očividně pes spokojen. O jednoho člověka na drbání více je očividně vše, co potřebuje ke štěstí. On sám se v přítomnosti zvířete cítí více uvolněně. Nejspíše s tím má i co dělat dívka, která svou plachostí a očividným nižším postavením působí jako někdo... před kým stejně nemá cenu si na něco hrát. Ne, že by ji nevnímal jako sobě rovnou, ale nejedná se o někoho, s kým by se musel držet předepsané role.* Smím Vás doprovodit? Stejně máme namířeno stejným směrem. *Dodá. Navíc se potřebuje hýbat, jinak prochladne.*

*Když se její cesta s kříží nějakým cizincem, zastaví a hned se mu začne omlouvat za Ascina. Pár lidí už polekal, když k nim přiběhl, ale většinou k nim jde jen pro pohlazení a ze zvědavosti. Je si jistá, že by ani mouše neublížil.* Dobře, to jsem ráda. On je vážně hodný, ale i tak se ho občas někdo lekne. Nepočítala jsem, že bych tu na někoho mohla teď narazit, jinak bych ho dala na vodítko. *Moc lidí tu v tuhle dobu nevídá, když je tak pozdě a tma.. Proto ho nechala jen tak volně běhat. Když se jí zeptá na písničku, kterou tu broukala, stydlivě přizná, že je to její výtvor. Ale když ji ohledně toho začne vyslýchat, zalituje, že raději neplácla jméno nějaké známé skladby. Nemyslí si, že by to bylo tak dobré a má problém přijímat pochvalu.* Děkuju. No.. je to jen můj koníček, občas něco složím, ale jen výjimečně. *Mnohem raději kreslí a navrhuje šaty. Její vysněné povolání je módní návrhářka, ale je šestá, takže tento sen se jí nejspíše nikdy nesplní. No, je komorná a ta často navrhuje šaty, pokud se o někoho stará. Proto doufá, že ji přiřadí k některé účastnici.* Text má, ale není to nic moc. *Pousměje se a zavrtí hlavou.* Ne v pořádku. Nevadí mi, že se ptáte. *Ujistí ho. Problém není v tom, nýbrž v tom, že je dost stydlivá a nevěří si, když se s někým baví o tom, co napsala nebo nakreslila. Chvilku si ho prohlíží, než konečně pochopí, kdo to před ní vlastně je a udělá rychlé pukrle.* Dobře.. Luciene. *Usměje se. Trochu ji to překvapilo. Nečekala by, že bude princ tak přátelský. Je to už vlastně druhý princ, který jí nabídl, ať mu říká jménem během několika dní.* Já jsem Nyneve, jen obyčejná komorná. *Řekne to schválně, oni možná musí vykat více postaveným, na znamení úcty, ale on se s tím u ní obtěžovat nemusí.* A tohle je Ascien. *Dodá a usměje se na huskyho, který se zase věnuje Lucienovi.* Budu ráda, pokud mě doprovodíte. *řekne zdvořile a vydá se tedy na cestu. Nechá Asciena, aby běžel před nimi.* Líbí se vám v Illey? *Zeptá se, aby mezi nimi nebylo ticho. Pokud si pamatuje dobře, mě by to být princ z Belgie, ale neví, zda tu již někdy byl či nikoli.*

*Dívka se poněkud rozpovídá, nejspíš je z něj nervózní. Doufá, že nepůsobí “creepy”, jak to popsala Kelaya. Potkat osamělá žena uprostřed lesa muže, když padá noc...* /Máš prostě fakt úžasné načasování, Luciene. Co bude příště?/ *V duchu nad tím potřásl hlavou.* Vážně je to v pořádku. *Ujistí ji, tentokrát důrazněji, ale nikoliv nevlídně. Přijde mu je hloupé, že by se měla pořád dokola omlouvat za něco, co vlastně ani není žádná chyba.* Zajímavý koníček. *Uzná. Má pocit, že mu dívka tak nějak nesvěřuje všechno, ale bylo by naivní čekat, že se mu tak rychle otevře. Očividně je stydlivá, což on však oceňuje. Z nějakého důvodu je v blízkosti žen jako je ona klidnější. Mluvit s nimi není jako neustálá slovní přestřelka, jako tomu je například u žen jako je Livia. Nehledě na to, že je zajímavější postupně odkrývat něčí charakter, než dostat všechno naservírované pod nos.* Už jste ten text někomu ukázala? Protože jestli ne, jak můžete vědět, že je nic moc? Zkuste najít někoho, komu věříte, anebo nebo naopak někoho úplně anonymního, aby to posoudil. Pokud chcete tenhle koníček rozvíjet, vždycky se hodí zpětná vazba, člověka to posouvá. *Jako vždy nemůže prostě držet klapačku a musí se dělit o rady, o něž nikdo nestál.* Stejně to bylo poněkud neurvalé, zdá se, že jde o osobní téma, nerad jsem se Vás dotkl. *Ujistí ji vážně, znovu se v něm probudí vychování, alespoň opožděně. Pes ho přeci jen trochu rozptýlil a navíc v přítmí lesa se zdá vše poněkud nereálné a surrealistické. Je fajn na chvíli předstírat, že může existovat jen tady a teď. I to měl na běhání rád, člověk se často zaběhl do takových končin, kde měl jeden pocit, že je od světa naprosto odříznutý.* Oh, a já jsem jen obyčejný člověk. Moje starší sestra by řekla obyčejný pablb, nebo hňup, případně pako. Záleží na náladě. *Dá dost jasně najevo, že když už jí nabídl, aby ho oslovovala jménem, nehodlá si tady hrát na tituly. Vykal jí ze slušnosti, jako by vykal každému, koho zrovna potkal.* Obyčejně neobyčejný pes? *Zkusí to a zaškubou mu koutky.* /Je tak... zdvořilá./ *Už chápe, proč to někomu přijde zvláštní. Dívka se zdrží svého vychování zuby nehty a upřímně mu to přijde vlastně roztomilé. Možná ji měl nechat, aby mu říkala Vaše Výsosti s tím drobným nejistým uhnutím pohledem. Tiše se zasměje, když se rozejdou a ona mu položí otázku.* Pardon, jen... tuhle otázku mi dává téměř každý. Je to asi nová obdoba tázání se na počasí. Dnes je mimochodem poměrně chladno, nemyslíte? To jen když jsme u té drobné zdvořilostní konverzace. *Podotkne škádlivě.* Moc jsem toho z Illey neviděl, abych mohl soudit. *Přizná nakonec upřímně.* Máte v zásobě další běžné otázky? Spousta lidí se mě ptá, zda jsem tu i se sourozenci, anebo zda plánuji zůstat celou Selekci. *Jen lehce se nakloní směrem k ní, nikoliv však tak, aby narušil osobní prostor, dává tím spíše najevo jisté spiklenectví.* Upřímně bych ale raději, kdybychom se bavili o něčem jiném. Jak jste třeba přišla k Ascienovi? Že by nejlepší narozeninový dárek? *Nadhodí zkusmo odhad, i když bude možná mylný. Doufá jen, že téma, které je jí blízké ji více rozmluví. Očividně má k psovi silné citové pouto a mluvit o něčem, co miluje, to spoustu lidí donutí se trochu uvolnit.*

*Přikývne a už o tom přestane mluvit. Je ráda, že se nic nestlao a Ascien Luciena nevylekal. Stydlivě přizná, že písnička, kterou broukala cestou po lese je její výtvor, ale následně toho lituje, protože si nevěří, že by byla nějak krásná a stála za to. Jak a melodie tak ten text, na který se princ ptá. Stejně je to ironie. Ráda by se stala módní návrhářkou, ale sama se stydí a nevěří si, že by její návrhy šatů za něco stály. Jak by se chtěla prosadit? Je dobře, že nad tím přemýšlet nemusí. Je šestá a bude šestá navždycky. Je jen obyčejná komorná a nikdy nebude nic více.* Neukázala. Nerada svoje díla ukazuji někomu jinému. *Pokrčí rameny, v tomhle si nevěří.* A sama vidím, že to není nic moc. Navíc, je to vážně jen koníček, se kterým se nikam dál nedostanu.. *Zpěvu se nikdy nebude věnovat jako profesy. Ani by asi nechtěla, to by ji spíše zajímalo právě malování, tomu se taky věnuje více.* Ne, nedotkl. Jen se o tomhle s nikým moc často nebavím a řekněme.. mnoho lidí říká, že ani pořádně nedokážu přijmout pochvalu, jsem moc sebekritická. *Snaží se ho ujistit, že chyba není v tom, že by udělal nebo spíše se zeptal na něco nevhodného, ale chyba je v ní. Pobaveně se usměje. Potěší jí, že to bere takhle a nechová se nijak povýšeně. To se o mnoho lidech vyššího postavení říci nedá.* Vaše sestra.. princezna Livia, pokud se nepletu? Nebo ta druhý, princezna Astrid? Musela jsem se naučit, jména všech členů všech královských rodin, kteří sem přijedou. *Vysvětlí mu to, jen aby věděl a nepůsobila jako nějaký stalker, který o něm ví vše, dokonce i jakou barvu boxerek má právě na sobě. Při této myšlence jí zčervenají tváře. Je štěstí, že je tma a on to nemůže vidět.* Asi tak nějak. *Usměje se a souhlasí s jeho doprovodem. Nechce, aby mezi nimi bylo ticho, takže se jej zeptá, jak se mu líbí v Illey. Zasměje se.* Moc se s princi neprocházím a nebavím. Klidně nějakou konverzaci začněte vy. *Nabídne mu.* Ano, je dost v chladno, už se těším na léto, co vy? *Podívá se na něj pobaveně, když začne mluvit o počasí a trochu mu oplatí to škádlení.* To, že jste tu s oběma sestrami vím. *Uchechtne se, když mu řekne důvod, proč tuto zdvořilostní otázku přeskočila. Bylo by hloupé ptát se na něco, na co zná odpověď, ne? Když se k ní nakloní o něco blíže, lehce nadzvedne obočí.* Ne. Netrefil jste se. Jednou jsem se procházela v parku, který je ve městě a našla ho tam. Je to tak půl roku zpět a on byl ještě úplně malé štěně. Vypadal vystrašeně a vyhladověle. Do teď nechápu, jak ho tam mohl někdo jen tak nechat. *Potřese nad tím hlavou.* Musela jsem ho vzít s sebou, kdybych to neudělala, nikdy bych si to neodpustila. *Zachránila ho a ví, že kdyby bylo potřeba, i on zachrání jí. Získala věrného kamaráda.* Vy máte nějakého mazlíčka? *Zeptá se zvědavě. Zvířata má ráda. Ale stačí jí obyčejné. NE třeba bílý tygr, kterého má zdejší korunní princ.*

*Drobně se pousměje a zahledí se na ni.* Tak to je velká škoda. Ne nadarmo se říká, že každé umění si najde své fanoušky. Jsem si jist, že by se Vaše práce někomu líbila. Třeba by mu ta písnička zlepšila den, když by mu bylo mizerně. Oči umělce vidí ve světě tolik krásy, kterou někteří z nás opomíjí, ale právě díky nim a jejich umění, které dávají na obdiv, si to připomínáme. Umění spoustu lidí … polidšťuje, jakkoliv divně to zní. Doufám, že jednou se rozhodnete nějakou svou práci s někým sdílet. *Raději už mlčí a jen ji vyslechne, nechce působit, že se do toho moc míchá, nebo ji dokonce tlačí mimo její komfortní zónu, přestože právě možná to by potřebovala.* Tak to je hrozné. Asi Vám budu muset skládat komplimenty, abyste se tomu naučila. *V očích se mu potměšile zablýskne.* Máte kupříkladu moc hezké oči, i když už je šero, jsou tak světlé, že v zásadě svítí do tmy. *Poznamená téměř mimochodem, zatímco drbe psa za ušima a ten vrtí ocasem tak nadšeně, že ho jím mlátí zezadu do nohy.* Rozumím. Každopádně převážně Livia, Astrid stojí opodál a dává jí za pravdu jako věrný spiklenec. *Odfrkne si a potřese hlavou, než se rozejde cestou dále. Doufá tedy, že se po téhle stezce dostanou zase z lesa ven, ale ona to tu zná přeci jen lépe, tudíž spoléhá na její sebejistý krok.* Opravdu ne? Tak to Vás musím ujistit, že na mluvení s princi máte od přírody talent. Dal bych Vám hned nějakou cenu. *Ujistí ji s hranou vážností. Špičkování je něco, co si užívá, pokud jde o vkusný a inteligentní humor, proto je rád, že se Nyneve zapojila do hry.* Samozřejmě. Miluju to, jak se člověk pomalu opéká zaživa, když praží slunce, co by jen mráček v nedohlednu a vánek ztracen kdesi v dáli. Moje oblíbené období, opravdu. Člověk by mohl venku chodit nahý a stejně by z něj byla nakonec obdoba pečeného krocana. *Podotkne. Léto rozhodně nepatří k jeho oblíbeným období. Měl rád podzim, případně brzké jaro.* Pravda. *Uzná s úsměvem.* Co ještě jste si o mě zjistila? *Zeptá se nevinně. Ví, že si musela projít seznam hostů, dokonce to zmínila, ale nemohl odolat narážce na to, že by snad zaujatě zkoumala jeho osobu o něco více. Trochu se zachmuří při popisu toho, jak získala Asciana.* Bohužel, takové věci se stávají poměrně často. Má štěstí, že jste ho našla. *Ujistí ji. Pes tedy rozhodně vypadá výsostně spokojeně.* Sestry se počítají? *Vypálí bez rozmýšlení.* Pokud ne, musím bohužel říct, že ne. Přemýšlel jsem též o psu, ale... nějak nevím, zda bych na něj měl dost času. *Vymluví se nakonec. Ač působí jako otevřený člověk a dobrý společník, jsou věci, které nikomu neříká. S časem byl sice na štíru, ale šlo i o tu zodpovědnost. Měl rád svou samotu, když se pro ni rozhodl. Stále si nebyl jistý, zda si ji chce nechat narušovat, byť i jen němou tváří. Na druhou stranu by měl někdo začít, no ne? Za pár let na něj už nejspíše taky budou tlačit, aby se oženil a naučit se snášet neustálou přítomnost psa je snazší, než se naučit tolerovat vlastní ženu, pokud by mělo jít o domluvený sňatek. Stačí, když se podívá na Liviu.* Řekla jste, že jste komorná? Žijete tady od malička? Myslím v paláci či jeho blízkosti? *Zeptá se.* Hádám, že s nadcházející Selekcí musíte mít blázinec. *Stáčí rozhovor spíše k ní, než aby mluvil o sobě. Navíc ho zajímá.* Určitě byste se měla ujistit, že si najdete i čas na odpočinek při takové době. Vzít Asciena na procházku, abych se mohl potloukat někde kolem a navázat rozhovor tam, kde dnes skončíme. *Na rtech mu pohrává škádlivý úsměv, když naznačuje, že by se měli zase vidět. Zajímala by ho její reakce. Že by v hlavě přemýšlela, jak ho co nejzdvořileji odmítnout? Měl by se cítit zle, že ji dostává do tak nepříjmené situace, ale na to se až moc dobře baví.*

*Pousměje se.* Možná časem. Ale i kdyby.. Stejně bych se tím nikdy nemohla živit. Jsem šestá, v Illey je dost tvrdý kastovní systém. Hudebníci a tak jsou buď v páté nebo druhé kastě. *Neproplatila by se ani do jedné a vdát se jen kvůli kastě taky nechce. Pravděpodobně skončí taky s nějakým šestým. V paláci pátí nejsou, jsou zde druzí, ale který by o ni stál? A navíc, raději by se vdala z lásky klidně i za osmého, než jen kvůli kastě i za prince. Snaží se ho ujistit, že jí rozhodně nevadí, jak se vyptává, jen je prostě stydlivá a moc si nevěří. Bojí se, že by se svými návrhy nebo písničkami mohla ztrapnit, kdyby to někomu ukázala.* Jen to ne. *Usměje se pobaveně, když jí řekne, že jí bude muset skládat komplimenty. Je to od něj milé, ale stejně by jí moc nepomohla překonat ten nedostatek seběvedomí.* Děkuju. *Zase cítí, jak jí začnou hořet tváře. Děkuje Bohu za to, že je tma a o ji nemůže vidět.* Sourozenci dokážou být otravní. Mám dva bratry, taky se proti mě často spojují. *Zná to dost dobře. A to jsou dokonce její bratři mladí, než ona. Člověk by si řekl, že ji v tom případě budou poslouchat, to tak. Na to, jak se mu líbí v Illey se zeptá jen proto, aby přerušila to ticho mezi nimi. Ví, že to není nejlepší otázka, ale hádala, že by snad nikoho přímo neurazila.* Kdyby existovala a já ji dostala, právě bych teď pravděpodobně říkala, jak jsem to nečekala a děkovala své rodině, přátelům i Bohu za to, že při mě stáli. *Pousměje se pobaveně. Nějak takhle vypadá většina děkovných řečí při předávání nějakých cen. Aspoň teda z toho, co viděla. Zasměje se nad tím, jak představí léto.* Pořád lepší než vyjít ven a být zmrzlý na kost a mít u nosu rampouch. *Pokrčí rameny. Vážně se raději peče, než mrzne. Navíc palác má dva bazénu a dokonce soukromou pláž, kam se může skočit osvěžit.* Hmm.. *Dělá, že se zamýšlí. Rozhodla se to hrát s ním.* Abych řekla pravdu, nic moc. Nic zajímavého, zřejmě vedete velice nudný život.. *Popíchne ho a doufá, že to nebylo zase moc přes čáru. V duchu se napomene za to, jak zapomíná udržovat určité meze. Řekne mu příběh jak přišla k Ascienovi, přičemž on jako by pochopil, že mluví o něm k ní přiběhne a ona ho podrbe za ušima. Uchechtne se.* Bohužel ne. I když vás chápu, svoje bratry bych taky mohla označit za nějakou divou zvěř občas. *Rozhodně se nechovají jako dva dospělí lidé. Teda, jeden je dospělí a druhý skoro.* Psi potřebují dost času. Dost na svém páníčkovi lpí. *Znovu ji bodně osten viny, když si uvědomí, že sama teď svého kamaráda zanedbává. I když j úmyslně. Jen se snaží vydělat více peněz pro svou rodinu.* Ano jsem. Žiji zde odmalička. Moji rodiče tu taky pracují. Vlastně jsem ještě nikdy neopustila tuto provincii. *Což je jí líto. Ráda by cestovala. ale nemá jak. Jak už bylo řečeno, je jen komorná, šestá. Nějaké cestování a poznávání cizích zemí, či jen dalších provincií je luxus, který si nemůže dovolit.* To ano. Mají sem přijet ty dívky a teď jste tu ještě vy, zahraniční hosté. Je toho skutečně dost. Vše musí být přece dokonalé. Ani smítko nikde, žádný obraz byť jen trochu nakřivo. Pořád dokola se vše musí přerovnávat. Na jednu stranu se mi líbí, že je zde živo, moc to tak nebývá a je to takový únik od toho neustálého stereotypu. Ale zase na druhou se těším, až bude po všem a bude lid. *Pak se zarazí.* Ne, že bych chtěla naznačit, že jste tu nějak na obtíž, to ne. *Ujistí ho rychle, když si uvědomí, jak zle to mohlo vyznět.* Čas na procházku s Ascienem si jistě najdu a ráda vás zase třeba někdy uvidím. Ale abych byla upřímná, nemyslím si, že by k tomu mělo ještě dojít. Je zde spoustu princezen, které jistě plně zaměstnají vaši pozornost. *Nepovažuje se za nějak extra krásnou či zajímavou na to, aby někdy vyhledával její společnost a dal jí přednost před nějakou šlechtičnou.*

*Samozřejmě, že věděl o kastách. Podle něj šlo o naprosto nevhodný a zastaralý systém, který nejen, že omezoval lidi samotné, ale brzdil i ekonomický rozvoj země. Bylo to něco, čím byla Illea nechvalně známá, podobný systém viděl snad jen v Indii. Ještě ten stupidní zákon, který zakazuje mít pohlavní styk před uzavřením manželství. Pochopil by to snad ještě v nábožensky založené zemi, ale zde? Spousta mladých se pak vrhá do svazků, na něž ještě nejsou zralí a vzhledem k tomu, že k rozvodu se zde prý též přihlíží zastarale, jsou pak uvězněni v nefungujícím manželství.* /Příšerná hloupost./ Rozumím, ale nemusíte se tím život a být slavná. Občas stačí dělat radost těm nejbližším. Hlavní je, aby Vás Vaše koníčky bavily.
*Chápe její nejistotu ohledně sdílení její práce, a tak už tohle téma opustí, přestože si z ní začne dělat legraci ohledně komplimentů.* Pozdě. *Zacukaly mu koutky. Měl dojem, že se začervenala, ale v příšeří to bylo těžko znát. Doufal, že brzy opustí hustý lesní porost, který sem propouštěl ještě méně světla. Nebral si telefon, netušil, že se zdrží, a tak ani nemá, čím by jim svítil na cestu, až padne úplná tma.* Taky bych mohl podotknout, že máte příjemný hlas. *Dodá, dodržuje svůj slib ohledně komplimentů, navíc ho baví ji uvádět do rozpaků. Pravdou však je, že by si na to mohla časem zvyknout a přestat to brát vážně a uvolnit se. Byl ochoten to zkusit.* Mladší nebo starší? *Otáže se.* Vždycky jsem si přál bratra. Když se narodila Astrid, byli mi dva. Když jsem zjistil, že mám sestru místo brášky, zažvatlal jsem něco ve smyslu, že “tu jsem nechtěl, tu už mám”. *Zašklebí se nad tou trapnou vzpomínkou, o kterou se s ním rodiče podělili.* Ale nakonec, nehledě na to, jak člověka štvou, jsou to pořád jeho nejbližší. *Sestry by rozhodně chránil do posledního dechu. I když se s věkem čím dál více odcizují, stále jsou jedny z mála, kolem kterých může být kompletně sám sebou, i když ho za to často peskují.*
A samozřejmě MNĚ, že jsem Vám tu cenu předal. *Odfrkne si rádoby uraženě.* Takové snahy a ani poděkování nedostanu, že já se snažím. *Založí si ruce na hrudi a vzhlédne vzhůru, aby podpořil svůj akt, ale díky tomu si nevšimne vystouplého kořenu stromu, který již způli zasahuje do cesty a potkne se o něj. Naštěstí se jen zakymácí a poposkočí bez toho, aniž by spadl na zem jako to největší tele.* Do prdele práce! *Zanadává si, než se zarazí a pohlédne na Nyneve.* Tohle jste nikdy neslyšela. /Princové totiž samozřejmě neklejí, sakra./ Zahřát se je lehčí, než se zchladit. *Pokusí se to zamluvit.* Člověk v létě ani nemůže normálně spát. *Stojí si za svým.* Například... mohu? Slibuji, že je to ve vší počestnosti. *Ukáže na její ruku a dodá ještě ujištění, když vidí její pohled. Opatrně jí vezme ruku. Ty jeho se hřály v kapsách mikiny, ale její dlaň nyní poměrně dost chladná. Schová drobnou ručku ve svých a palci lehce tře pokožku, než ruku pozvedne výše. Vlastně každou chvíli, čeká, že ucukne, ale chce do schovaných dlaní pouze lehce dýchnout, aby je zahřál. Její pokožka se rychle rozehřeje.* Vidíte? *Pokud se už sama nestáhla, ruku pustí.* Stačí teplé oblečení a jsou i takové jiné způsoby, jak se zahřát. Ale pokud je vedro, jen se potíte, pokožka je horká na dotek, a hledáte stín, vodu, cokoliv by na chvíli pomohlo, jenže je to vždy dočasné řešení, horko je vlezlé, dožene Vás a nepustí. Zima se dá odehnat. *Zazubí se. Rád diskutuje, hlavně má taky rád pravdu, přestože tady jde spíše o subjektivní dojmy.*
Ajej, odhalila jste mě. Zjistila jste to podle počtu hodin strávených ve zdejší knihovně? Měl jsem jakýsi dojem, že mě kdosi sleduje. *Povzdechne si.* /I když Liv by si rozhodně stála za tím, že jsem suchar./ Divoká zvěř, oh ano, to by sedělo dokonale. *Zaškubou mu koutky.* No právě. Chci si to v klidu promyslet. Ale vždycky jsem chtěl chrta. *Svěří se jí a trochu rozpačitě se ošije. Ne, že by to byla osobní informace, ale zase se o tuhle informaci s nikým ještě nepodělil. Liv by se mu za volbu psa nejspíše smála a považovala by chrty za ošklivé a podivínské. Nakonec by dodala, že se k němu vlastně díky tomu i hodí. Nechával si to tedy raději pro sebe. Líbí se mu, že se Nyneve rozpovídala, může tak chvíli mlčet a jen jí naslouchat.* To je v pořádku, rozumím, že to musí být náročné. Ale teda popravdě mi jeden obraz v komnatě visí nakřivo. To mě vážně rozladilo. Přijde se mi na to někdo podívat? *Povýšený tón zahraje bezchybně, s trochou upřímnosti si totiž musí přiznat, že se občas povyšovat dokáže. Konečně se dostanou na okraj lesa. Je to tak náhlé, že ho to překvapí, když se za další zatáčkou stromy najednou široce rozestoupí. Zastaví se a pohlédne na ni. Teď jí totiž konečně mnohem lépe vidí do tváře.* Víte, s princeznami je jedna potíž, Nyneve. Musím vedle nich být princ. Ale tam? *Pokývne hlavou směrem k lesu.* A s Vámi? Není potřeba. Neznáte ten pocit, kdy se musíte tolik soustředit na to, kým máte být, že skoro zapomínáte být sama sebou? Jednou za čas je dobré to hodit za hlavu. *Prohodí zamyšleně a kouká kamsi do prázdna, když si v hlavě skládá myšlenky. Občas mu v tom množství trvá udělat si pořádek.* Doufám, že jsem Vám neukradl příliš mnoho času. *Dostane ze sebe, jakmile se vzpamatuje. Přeci jen, on nikam nespěchá, ale ona jasně naznačila, že má práce nad hlavu.*

Já ani netoužím být slavná. Bože chraň. S tím jak si nevěřím a jsem nerada středem pozornosti by to byla hotová noční můra. A asi v tom máte pravdu. Své rodině občas něco ze své tvorby předvedu, ale mohla bych být více sdílnější. *Aby jim totiž ukázala například něco nakresleného, musí ji k tomu přesvědčovat a nebo jí sebrat skicák z rukou a utéct s ním někam daleko a rychle, aby je nedohodila. Nejhorší je přetahovat se o něj s jejími bratry. Jsou vyšší jak ona, takže na něj ani nedosáhne. Když si z ní dělá legraci ohledně komplimentů poprosí ho, aby to nedělal, protože se potom červená. Teď je její jediné štěstí to, že tma a on na ni přím nevidí a nemůže s jistotou poznat zda se její tváře zbarvily do nachově červené barvy či nikoli.* Tak už aspoň žádné další komplimenty mi skládat nemusíte. *Pousměje se a doufá, že to vážně dělat nebude. Nechce celou dobu vypadat jako nějaké rajče. Nesouhlasně a zoufale zasténá.* Musí vás hodně bavit takhle mě trápit a uvádět do rozpaků. *Zhodnotí. Zároveň ji to ale i dost těší. Takhle ji ještě nikdo nikdy nelichotil.*/Za týden si na mě stejně nevzpomene. Stejně jako Brayden../*Vzpomene si na prince, kterého potkala nedávno a který k ní byl taktéž velice milý. Stejně jako Lucien ji dost chválil. On ji pro změnu neslyšel zpívat, ale setkala se s ním zrovna, když si chtěla malovat a měla u sebe svůj skicák. A protože si to přál, ukázala mu pár svých kreseb.* Mladší. Jamesovi je dvacet a Taysonovi sedmnáct. Ještě mám sestru, Harper, té není ani půl roku. Zářivě se usměje při vzpomene na to rozkošné miminko. Děti má dost ráda a proto se na to další, které jim přibylo do rodiny neuvěřitelně těšila. Usměje se.* Byl jste malý no. A ještě jste teď díky ní prostřední že? Moc vám nezávidím. *Řekne upřímně.* Říká se, že prostřední děti bývají dost opomíjené. Bylo to u vás tak? *Neví, zda je to pravda. Pokud se podívá a svou rodinu na jí nepřijde, že by to tak bylo u nich, ale kdo ví, jak to její bratři cítí. Nikdy se jich na to nezeptala. Přikývne.* Přesně tak. Je jedno, jak nás štvou, ale osobně bych za bratry, kohokoliv z mé rodiny, položila život. *Má je moc ráda. * Vás bych určitě taky někde na konci ve svém proslovu zmínila.*Popíchne ho. Kromě toho, že má na tváři pobavený úsměv, může vidět i pobavené jiskřičky v jejích očích. Když vidí, jak se Luien zakymácí, chytne ho za rameno, jako by jej chtěla přidržet, aby nespadnul. Kdyby se to ale mělo stát, zřejmě by spadla na něj. Pochybuje, že by jej udržela.* Slyšela. Ale nebojte, nikomu to neřeknu. A navíc, jsem ráda, že jste zaklel. Hned působíte skutečněji. Do teď, jste s tou zdvořilou a zábavnou konverzací spíše připomínal oživlého prince z pohádky. Jen ten bílý kůň chyběl. *Připadal jí vážně až neskutečně. Když vidí, že stojí na nohou a uvědomí si, že ho pořád drží za rameno, ruku stáhne.* Zde v paláci je soukromá pláž a dokonce dva bazény. Jeden vnitřní a druhý venkovní. Pokud jste zde ještě nebyl, doporučuji. Ta se člověk přes léto zchladí dobře. *I když jsou tu v létě skutečně hicy, pořád by si vybrala to, jak zimu. Nadzvedne obočí, ale přikývne a nechá ho, aby vzal její ruku a zahřál jí ji. Poslouchá ho a přikyvuje.* Ano, ale stejně tak se dá odehnat i vedro. Prostě. když vám je zima, zapnete topení, když vedro, tak větrák. Když j vám zima, dáte si čaj, ve vedru třeba ledovou kávu. U zimy existuje dost způsobů jak se zahřát, ale i v teple jak se ochladit. *Doufá, že to co řekla dává nějak smysl. Ruce si schová do kapsy u bundy, aby se zahřála. Dokud její ruku předtím nevzal do té své ani si neuvědomila, že jí docela mrznou.* Vy vážně rád čtete? *To ji docela překvapí. Mnoho mužů tento koníček přece jen nemá.* Máte nějaký oblíbený žánr či dokonce knihu? *Položí mu zvědavě další otázku. Nečte nějak moc, když už má nějaký volný čas, kreslí, zpívá a nebo se věnuje Ascinovi či rodině. Kdyby měla více času, nejspíše by více četla.* Chrt je krásné plemeno. Hodně lidí ho považuje za zvláštní, stejně jako třeba buldoka. Ale mě osobně se líbí. Nicméně chrti jsou prý velice inteligentní, oddaní a přátelští. *To jsou asi přesně ty vlastnosti, kteří lidé od čtyřnohého přítele očekávají.* To neříkejte ani z legrace *Uchechtne se.* Přísahám, celý měsíc před příjezdem prvního hosta, někdo každý den, opravdu každý, obešel všechny obrazy s vodováhou, aby se ujistil, že jsou dokonale rovné. *Připadá jí, že ta příprava paláce zachází občas až o extrémů. Vyjdou z lesa do zahrad a ona se k němu otočí. Moc nevěří tomu, že by se ještě někdy setkali. I když by byla ráda, protože s ním se jí dobře povídá.* Je mi líto, jak se cítíte. Taky.. se musím nějak určitě chovat, když zrovna pracuji. Ale naštěstí mohu tu masku odhodit po směně a být sama sebou po zbytek dne. Musí být těžké takhle žít celý život. A upřímně vás obdivuji, že to zvládáte. *Její život možná není lehký díky tomu v jak nízké je kastě, ale neměnila by s některou z princezen.* Ne, ráda jsem si s vámi popovídala a pokud se někdy potkáme a promluvíme si znovu, jedině mě to potěší. Nicméně, teď už budu bohužel muset jít. *Podívá se na hodinky.* Je skoro půlnoc. Čas s vámi vážně rychle utekl.* Pousměje se na něj.* Dobrou noc Luciene. Kdyby sis někdy chtěl promluvit nebo s něčím pomoct.. klidně napiš třeba na Illeagram. *Řekne s trochu plachým úsměvem. Pak se vydá společně s Ascienem směrem k paláci. Samozřejmě jde trochu oklikou, kudy chodí většinou sloužící a taky tou cestou, která jí rovnou zavede do křídla paláce, kde mají sloužící jako je ona a její rodina svoje pokoje. *

*Přikývne.* Taky jsem nikdy nepochopil, proč někdo chce být dobrovolně slavný. Všechny ty kulty celebrit, je to v zásadě otřesné. Vzdát se vlastního soukromí, stát se objektem neustálých spekulací, drbů a tak dále. Stačí mi to, co znám, a to přestože je královská rodina uznávaná, není podle mě nic proti tomu, co se děje právě slavným osobnostem jako jsou třeba herci atd. *Otřese se při té představě. Lidé si v dnešní době neváží správných hodnot. Nepřekvapuje jej to, ví, že inteligentních lidí není dostatek, ale občas ho to dokáže doopravdy iritovat.* Jistěže nemusím, ale je to velice přirozená věc. Muži, kteří stojí po boku krásné ženy a neskládají jí komplimenty, to jsou podle mě hlupáci. *Odmítne to zamítavě.* Zcela upřímně? Považuju to za nejlepší věc tohohle týdne. *Sdělí jí, čímž jí dá za pravdu a zároveň v zásadě složí další kompliment.* /Dvě mouchy jednou ranou./ *Vážně musí potlačovat smích nad jejím útrpným zasténáním. Vyslechne si o její rodině. Počet dětí ho ani nepřekvapuje, ví, že u nižších kast to tak bývá, ale ten věkový rozdíl už trochu ano.* Páni, nejmladší sestřička musela být překvapení. *Dokáže si v hlavě rychle spočítat, že šlo u matky nejspíše v jejím věku i o rizikové těhotenství. Teď jsou za přírustek v rodině jistě rádi, ale musely to být těžké měsíce. Nechce se však až příliš vyptávat, přijde mu to přeci jen už moc osobní a Nyneve není zrovna nejsdílnější dívka, přestože nejspíše příliš milá a slušná, než aby mu neodpověděla na přímý dotaz. Z nějakého důvodu se mu však příčí využívat další psychologické triky k tomu, aby z ní mámil odpovědi.*
Nevnímal jsem to. *Přizná se. Nepřišel si nikdy vyloženě opomíjený, přestože největší pozornost se vždy upínala na Livii a Astrid se pro změnu stala miláčkem rodiny.* Jako kluk jsem navíc dělal tolik potíží, že mě nemohli rodiče opomíjet, jinak by ze mě vyrostlo bůh ví co. *Pobaveně si odfrkne.* /Možná hacker?/ *Upřímně má stále velké znalosti, co se týče softwaru. Navíc je rád, že rodiče nikdy nezjistili, že se dokázal připojit k darkwebu. Sic jen jednou, ale tyhle ilegální stínové stránky opravdového internetu nebyly dostupné zrovna každému.* Tomu rozumím. *Má to podobně. Jediný, kdo může jeho sestry zabít, bude jednoho dne on sám. Zakopne a zanadává, a když ho Nyneve přidrží. Na vteřinu se chytne jejího lokte, ale rychle nabere rovnováhu, načež zdvořile o krok ustoupí, vzhledem k tomu, že se k ní dostal nepřístojně blízko. Alespoň neslítl a nestáhl ji k zemi s sebou.* Jenže tahle iluze musí vytrvat! Rozhodně to musí zůstat naše malé tajemství. Jinak bych si musel najít způsob, jakým Vás umlčet. *Vyhrožuje z legrace. Bohužel si tím na vteřinu představí velice příjemné způsoby, jakými by ji dokázal umlčet. Na druhou stranu měla opravdu líbezný hlas, byl by škoda neslyšet její vzdychy a steny, když by se ztratila v potěšení.* /Ale to ty nikdy nezjistíš, klid Luciene./ *Měl by si po návratu do komnaty dát studenou sprchu. Zatím mu musí stačit její studené ruce, které se snaží zahřát.*
V létě máte komáry, neustále propocené oblečení, lepíte se ke koženým sedačkám, vzduch je téměř nedýchatelný, klimatizace a větráky fungují jen napůl, voda v bazénech i moři se vlivem velkého horka ohřívá a už neosvěží, z ledových nápojů člověk dostane angínu... Raději zimu než léto. Pokud mám být však upřímný, mým favoritem ke podzim, konkrétně konec září až začátek listopadu. *Ruce jí brzy pustí.* Ano, čtu. Vlastně je to můj nejoblíbenější koníček. *Pokrčí nonšalantně rameny.* Odborné publikace, ačkoliv to asi nezní moc napínavě. Knihy jsou ale téměř bezednou studnicí vědění, člověk by je tak měl vnímat. Ale pokud bych přeci jen zatoužil po beletrii, nejspíše bych skončil u nějaké detektivky nebo thrilleru. *Zeptá se ho i na oblíbenou knihu a on chvilku váhá. Nejedná se zrovna o knihu, kterou by do něj člověk řekl.* Květy zla. Charles Baudelaire. *Přizná nakonec po chvíli. Období prokletých básníků zbožňoval. I Edgar Allan Poe patřil například mezi jeho oblíbence. Upřímně překvapeně na ni pohlédne.* Nečekal bych, že najdu někoho, kdo bude sdílet můj názor. Ano, chrti jsou často zavrhováni, protože jsou jiní. Přitom se jedná o jedny z nejúžasnějších plemen, co se povahy týče. Škoda, že se dnešní svět naučil zatracovat vše, co se liší. *Poslední byla spíše jeho filozofická myšlenka, kterou si ani neuvědomil ,že vyslovil nahlas. Občas se mu to stávalo. Vedlejší efekt toho, když máte hlavu neustále plnou myšlenek, občas prostě začnou přetékat.*
To doopravdy? *Pobaveně na ni pohlédne. Zdá se, že to někdo s přípravou na Selekci notně přehání. On sám asi zhatil dílo sloužících, když ze své komnaty v zásadě udělal skládku knih. Povaluji se všude možně. Zastaví na kraji lesa. Nechápavě svraští obočí.* Vy obdivujete mě? *Nevěřícně zakroutí hlavou. Očividně by si Nyneve rozuměla s Astrid. Mají v sobě dobré srdce a kousek naivity.* Tvrdě pracujete, abyste pomohla uživit rodinu, nemáte ani pořádně volbu v tom, co můžete v životě dělat, nemůžete cestovat, každý den jste si zvykla žít v rámci omezujících pravidel, které Vám zakazují jít za svými sny. A budete obdivovat mě, protože musím před lidmi předstírat, že jsem někdo trochu jiný, než doopravdy jsem? Říkáte, že jste sebekritická, ale neuvědomujete si, že si zasloužíte obdiv za každý den, který zvládnete. *Obrátí oči v sloup.* Typické. *Ženy, které si zaslouží ono pověstné modré z nebe, samy sebe většinou nevidí hodny. Proto pro ně má slabost. Je to jako by vám na rameno usedl pták ohnivák, a přestože si ho hýčkáte a dáváte mu svobodu, ujišťujete ho o své výjimečnosti, on stále sedí na svém místě, protože se bojí, že nebude umět létat.* To tedy rozhodně, doopravdy mě mrzí, že jsem Vás tak zdržel. *Ujistí ji a natáhne se ještě jednou, aby podrbal psa za ušima. Možná by se doopravdy mohl odhodlat a pořídit si vlastního. Vzhlédne k ní a znovu se lehce pousměje.* Jsem si jistý, že najdu něco, s čím budu potřebovat pomoc. *Zaškubaly mu koutky. Věděl, že to nemyslela dvojsmyslně, ale stejně ho to pobavilo.* Rád jsem Vás poznal Nyneve, vážně doufám, že se nevidíme naposledy. *Pokývne jí.* Dobrou noc. *Popřeje ještě vřele a vydá klidným krokem směrem k paláci. Nespěchá, stejně si musí srovnat myšlenky a vyhnat z hlavy jedny průzračně modré oči. Nepřijel přeci do Illey dělat trable a tohle jako potíže rozhodně zavánělo. Ale který problém on kdy nevyřešil?*

*Po pár hodinách spánku se probudil a mobil mu připomněl že vlastně slíbil noční závod Astrid.* /No tak dneska asi nevyhraju./ *Když se začal blížit večer převléknul se do černých jezdeckých kalhot, nazul si své vysoké jezdecké boty, které se krásně leskly a košili vyměnil za pohodlné bílé triko. Po dnešní návštěvě ošetřovny věděl že Fred bude brzo v pohodě a Roza stejně asi aktuálně vyspávala kocovinu. Ještě v noci kdy donesl Freda na ošetřovnu mu odebrali skoro 0,5 litru krve pro Freda. Říkali mu že bude tak 2-3 dny značně oslabený než jeho tělo doplní aspoň část ztracené krve. Nikdy nebyl moc opálený díky krajině ve které se narodil ale teď byl obzvláště bledý. Ráno se sotva držel na nohou, ale teď už to bylo lepší. Vydal se tedy do stáje kde osedlal černého hřebce, kterého bral na vyjížďku před pár dny.* Dneska to bude asi z větší části na tobě kamaráde. *Promluvil k němu a dal mu mrkev poté co ho osedlal. Vyšel před stáj v momentě kdy se stmívalo a vydal se krokem na kraj lesa.* /Musím šetřit síly jemu i sobě./ *Věděl že tohle byl špatný nápad, ale jeho ego by nedopustilo aby to odložil. Vychovali ho tak že král nemůže ukázat slabost. On jí taky neukazoval. Čekal na kraji lesa na Astrid a mezitím si upravil třmeny tak aby se mu v nich dobře tryskalo a krokoval hřebce.*

*Poslední dny byly vskutku náročné. Předevčírem se stal útok, při kterém se naštěstí nezranila, protože byla mimo ples, ale za to se potkala s rebelem v tváří tvář. Před plesem ve své komnatě usnula, tudíž se na ples nedostavila, ale ten hluk ji hned vzbudil. Komorné nepotkala, tudíž neměla nejmenší tušení, kde se ukrýt, několik minut běhala po paláci, vyděšená k smrti, sem tam potkala na zemi nějaké tělo. Ke každému si klekla, chtěla jim pomoci, ale poté když k ní zahnul rebel, musela se dát na útěk. Běžela po schodech, spadla na nich a vytvořila si tak na těle několik modřin a odřeninu na tváři pod lícní kostí, ale zvládla to, protože jí zachránil strážce, který toho rebela který za ní běžel zajal a jí pomohl do úkrytu. Od té doby spala minimálně, protože měla vždy před očima ty bezvládná těla, proto má i teď kruhy pod očima, má i starosti i své sourozence, kteří právě leží na ošetřovně. Ovšem dnešní závod rozhodně zrušit nechtěla, i když byla poměrně unavená. Vzala to tak, že se u závodu odreaguje, proto se opravdu převlékla do tmavě hnědých jezdeckých kalhot, černých kotníkových jezdeckých bot a do bílé košile. Jakmile je převlečená, rozejde se do stájí ke svému tmavě hnědému oblíbenci s tmavou hřívou, kterého připraví na jízdu osedláním. Ještě mu dá jablko a jakmile ho sní, pohladí ho po krku.* Pašák. *Pochválí ho tiše s menším úsměvem, načež se s ním rozejde na kraj lesa, kde se má sejít s Andreasem, přičemž se dívá na západ slunce. Jakmile stojí u něj, tak se na něj usměje.* Ahoj, tak co? Jsi připraven? *Pousměje se, ale neujde jí, že ani on není v nejlepší formě. Ona má kruhy pod očima, on je v obličeji pobledlejší více, než obvykle.*

*Zatímco on krokuje a připravuje hřebce na výkon uvidí Astrid jak dorazí k němu. Vidí její kruhy pod očima a zřejmě ani ona není v nejlepší kondici.* /Takže závod mrzáků./ *Pomyslí si v hlavě, ale neřekne to. Rýpání si nechá na jindy.* Ahoj. *Odpoví na její pozdrav a podívá se na ní a rozhodně nehodlá připustit to aby mu jeho ztráta krve zamezila ve vyhraní závodu. On se přeci nevzdával jen tak. Byl přeci budoucí Švédský král.* Já jsem připraven vždycky, spíš jestli ty? *Podívá se na ní s menším úšklebkem a venku mezitím padla tma. Nikdo kromě nich tu není. Kdo jiný by šel tak závodit v noci a po tmě.* Kde si dáme cíl? *Zeptá se jí a začne si pomalu sbírat do rukou povolené otěže tak aby hřebce připravil na to že se začne něco dít. Podívá se na její červené boty.* Tak červenou barvu jezdeckých bot jsem ještě neviděl.*Pronese pobaveně směrem k ní.* /V těch nízkých botech se jí teda pojede úžasně./ *On sám byl velmi zkušený jezdec a nosil už jenom vysoké boty. Začne si koně opracovávat na jednom kruhu nejdříve v klusu a pak i ve cvalu. Je vidět že je velmi zkušený jezdec a s koňmi to umí.* Už jsi vymyslela co budeš chtít když vyhraješ. *Pronese s lehkým úšklebkem směrem k ní a doufá že to nebude nic šíleného.* /Stejně vyhraju./ Takže abychom odstartovali. *Postaví se s koněm vedle jednoho kamene, jako by tam byla startovní čára. Otočí se na ní jestli pochopila že to je start.* Chce dáma odstartovat. *Pronese s úšklebkem směrem k ní, ikdyž je vidět že nemá tolik síly jako obvykle.*

*Jelikož ještě nezapadlo slunce, vidí to, jak je Andreas pobledlý, ale nijak slovně na to nenarazí, protože chápe, že poslední dny museli být složité pro každého obyvatele paláce. I když je unavená, také je rozhodnuta udělat cokoliv pro to, aby vyhrála. Je dost soutěživá, ale prohru dokáže uznat. Jenže by ráda viděla Andreho v šatech, proto doufá, že vyhraje.* Já jsem připravena vždycky. *Zazubí se, jakoby to přeci bylo jasné. Jakmile opravdu na obloze padne tma, dá si jednu nohu do třmenu a vysedne na hřebce, načež si dá druhou nohu i do druhého třmenu.* Cíl bych si dala na louce za lesem, až zkrátka začne les řídnout, poznáš, až budeme blízko. Souhlasíš? *Mrkne na něj, zdali je s tímto rozhodnutím v pohodě, přičemž si v rukou zkrátí otěže tak, jak je potřeba.* Nejsou červené, možná se ti to zdálo kvůli západu slunce. Jsou černé. *Zazubí se a ze třmenů vystrčí nohy, aby věděl, že jsou opravdu černé.* Ale přiznám se ti s tím, že jsem si jako malá dupla a rodiče mi nechali udělat světle modré jezdecké boty. *Pobaveně se ušklíbne a nohy da zpět do třmenů a propne paty, aby měla špičky nahoře. Když si začne koně opracovávat, sama mlaskne a pobídne hřebce nejdříve jen ke kroku a pak ke klusu, cval zatím nechá, chce jen, aby si zvykl na ní.* Samozřejmě, že vymyslela. Pokud prohraješ, vezmeš si alespoň na tři hodiny šaty, aby sis vyzkoušel, jak dívčí etiketa je nepříjemná. *Pobaveně se na něj zazubí, přestože ví, že tohle je dost škodolibý nápad.. Ale tak co už.* A když prohraju já, platí ten hon za prasaty? *Pobaveně na něj pozvedne obočí, než upozorní na to, že by už měli závod odpočítat.* Ano, chce. *Přikývne a podívá se před sebe, pevně chytí otěže a nechá i jeho, aby se připravil.* Tak na tři. Raz, dva.. Tři! *Zvolá, pobídne hřebce a hned se s hřebcem ztratí v lese. Vítr ji z rychlosti čechrá vlasy, avšak ten adrenalin ji vykouzlí na tváři úsměv.*

*Závod ve tmě by sice normální lidi asi nelákal, ale jeho naopak o to víc. Miloval to když mu adrenalin koloval v krvi, ikdyž teď tam té krve bylo míň. Nenechal si kvůli tomu kazit závod či snad proklouznout výhru mezi prsty.* /Přeci mě neporazí holka./ *To by dost pohnulo s jeho egem a on sám měl zrovna ego, které bylo vyšší než Everest. Ostatně to se v jejich rodině dost spolehlivě dědilo už několik generací. * Jen aby. *Ušklíbne se směrem k ní a už si představuje jak půjde hledat divoké prase a bude nějaké dobrodružství.* /Nic ujetějšího mě napadnout nemohlo že./ Fajn, takže se potkáme na louce. *Mrkne na ní s vítězným výrazem a po očku sleduje jak si opracovává koně.* /Nejezdí špatně, ale na mě nemá./ *Když mu tvrdí že jsou její boty černé znovu se na ně podívá.* /Ale houby jsou červené./ To mi budeš muset dokázat někdy. Já věřím že jsou červené .*Řekne pobaveně a trvá si na svém. Ostatně jako to dělal docela často.* Já měl vždycky černé, ale když mi bylo tak šest tak jsem na nich měl dinosaura. *Lehce se zasměje nad vzpomínkou na své jezdecké boty s dinosaurem. Vytáhne obočí skoro až do vzduchu nad tím že si měl vzít šaty.* To nemyslíš vážně? *Zeptá se jí překvapeně.* /Stejně vyhraju./ Samozřejmě že prasata platí. Kdy se ti poštěstí jít hledat divoké prase s korunním princem. *Pronese pobaveně a začíná se na to docela těšit. Když stojí na startu čeká až ona závod odpočítá a v momentě kdy uslyší start pobídne koně a tryskem vyrazí lesem a jeho blond vlasy mu vlají větrem. Stoupne si do třmenů, aby koni odlehčil a v momentě kdy to udělá ho překvapí jak málo síly má. Svaly si dokázal vybudovat i přesto že měl geneticky dost hubenou postavu, která se hodila spíše na modela. Dnes si ale připadal jakoby svaly neměl. I přesto jel ale dál a jeho kůň byl tak o dva skoky dál než ten Astrid. Když v lese narazil na kládu hravě koně pobídl a jakoby tam nebyla jí přeskočil. V lese jezdil často a znal to. Byl zhruba v půlce lesa a v patách měl Astrid.* /Docela jede./

*Na dnešní projížďku se ale vlastně těšila, protože nic neznělo lákavěji, než noční projížďka na koni. Adrenalin vytvořený tou tmou a rychlostí, jakou budete mít na hřbetu koně.. To je nenahraditelný pocit.* Podceňuješ mou připravenost? Očekávám, že ti to nandám a jsem připravena, jako ještě nikdy. *Zazubí se jednoduše, když její odpověď předčí.* /Tedy, snad mu to nandám./ *Nemá tolik sebevědomí na to, aby o sobě vůbec nepochybovala. Pochybuje o sobě, ale teď by o sobě pochybovala méně, kdyby byla řádně vyspalá. I když ji tolik procházení se lesem s Andrem a hledání prasat asi vadit nebude, i tak ho nechce nechat vyhrát, jelikož by ráda dokázala, že něco dokáže. Ale jeho přítomnost jí je příjemná naštěstí, takže kdyžtak to nějak přežije. Poté se ho snaží přesvědčit o tom, že její boty jsou černé.* Ach jo. Ty si za svým stojíš za každé příležitosti, že? *Zeptá se ho pobaveně, když dá nohy zpátky do třmenů a zmíní se o tom, že jako malá měla blankytně modré jezdecké boty.* Já se divím, že jsem se jako malá nenechala přemluvit od sestry a neměla jsem růžové jezdecké boty s jednorožcem, protože moje sestra miluje růžovou do teď. *Zasměje se tomu, když jí řekne, že tam měl kdysi dinosaura. Poté mu však řekne, co udělá, když ona vyhraje, což ho jak vidí, určitě nepotěšilo.* Samozřejmě, že to myslím vážně. Copak to vypadá, že bych si dělala legraci? *Pozvedne s úsměvem obočí, když uvidí, jak je překvapený.* /Alespoň něco se mi povedlo. Překvapit ho. Tak teď doufej, že to bude muset i udělat a ne být tím jenom překvapený./ *Pomyslí si.* Myslím, že vzhledem k tomu, že by nikoho tak střelený nápad nenapadl, tak nikdy. *Zasměje se, než si začne hřebce opracovávat i ona, než se s hřebcem postaví na start a celý závod konečně odstartuje, načež zmizí v lese a vítr ji začne čechrat její blonďatou hřívu. Avšak, Andre se dostane před ní, proto koni také odlehčí, ale kolena se jí kvůli únavě začnou jemně třást, proto na chvíli spadne zpět do sedla, ale poté se zase nohami zapře a alespoň o něco zrychlí, tak, aby mu byla v patách. Znepokojí ji, když les začne řídnout.*

*Závod s Astrid je pro něj příjemným rozptýlením od jeho povinností, akcí a útoku rebelů, při kterém mu Fred malém vykrvácel před očima. Navíc miloval jízdu na koni, závodění a ten pocit výhry. Kdyby se nenarodil s korunou na hlavě tak by z něj vyrostl pravděpodobně profesionální jezdec, nebo automobilový závodník. Nehodlal se ale svých koníčků vzdávat, ani přesto že byl korunní princ. Otec mu každé jeho zranění vyčítal. On měl prostě zakázáno se vystavovat nebezpečí jako následník trůnu, ale on si tahle slova moc k srdci nebral. Stejně riskoval. Nepochybuje o tom že je Astrid připravená, ale on lépe. Když se ho snaží přesvědčit že její boty jsou černé nedá se. Občas byl hold tvrdohlavý.* Ve většině věcech ano. *S úšklebkem pokrčí rameny. Byl naučený si jít za svým jako budoucí král.* Neumím si představit jak by vypadalo to kdyby někdo jezdil v botech s jednorožcem, oproti tomu je ten dinosaurus ještě v pohodě. *Pronese pobaveně. Pravda byla že nápad jí hledat prasata do lesa byl zcela spontánní a nedomyšlený, ale lákalo ho to. Nikdy neběhal s baterkou po lese. Většinou do lesa mohl jenom se strážci a to nebyla zábava, když ho někdo na každém kroku hlídal.* Náhodou to není zas tak špatný nápad. *Pousměje se a děsí ho představa že by si musel vzít šaty a chodit v nich.* /Tohle musím vyhrát./ *Celý závod jede malinko před ní a ikdyž je mu Astrid v patách a on se cítí že každou chvíli omdlí z nedostatku krve pokračuje dál. Ten adrenalin v krvi a jeho ego ho nutí to nevzdat ačkoliv sotva stojí ve třmenech. Když les začne řídnout a on vidí na konci začátek louky ví že má vyhráno, ale i přesto ho Astrid za ním znepokojuje.* /Kdyby nebylo toho útoku jsem už dávno v cíli./ *Pomyslí si a nakonec dojede do cíle o chlup dřív než Astrid. Začne hřebce zpomalovat až nakonec přejde do kroku a podrbe ho na krku.* Šikovný. Dostaneš pak mrkev. *Pronese směrem k němu a je na něm vidět že každou chvíli to s ním musí seknout, ale pořád se drží.* Tohle bylo těsné. *Zhodnotí a podívá se na Astrid.* Takže se těš na výpravu za hledáním prasat. *Ušklíbne se směrem k ní a má radost z toho že si nemusí oblékat šaty.*

*Jízda na koni v noci je ještě jinačí pocit, než jako když jste na vyjížďce ve dne. Teď to bude i o to větší adrenalin, když je kolem vás tma a pomalu nevidíte nic kolem sebe. Ona má ráda tmu, protože v ní působí svět úplně jinak. Když je třeba v letadle a vidí svět že shora, je to něco úplně jiného. Všechno svítí a svět je hned klidnější, ve tmě se jí i mnohem lépe přemýšlí. A co se týká risku a adrenalinu, to je její. Miluje adrenalin a pořád riskuje, protože kdyby neriskovala, má nehorázně nudný život. Riskuje často, i tím, že ve svém největším koníčku - tedy v létání pokračuje. Kdyby na to přišli rodiče, dali by ji domácí vězení a k tomu by ji přiřadili strážce, který by hlídal každý její krok. Ona je slušná, jen by nebyla nikým, kdyby neměla své koníčky. Jezdectví a létání.. Kým by byla bez těchto věcí? Nic. Pouhou princeznou, což je pro ní nic.* Máte to v rodině? *Optá se s úsměvem, protože ví, že je Róza, jeho sestra kterou zná, v tomto podobná svému bratrovi. I když jejich třetího sourozence nezná, jako jediného.* Také si to nedokážu představit. Liv vždy byla na růžovou a když jsem začala jezdit na koních, byla zklamaná, že to nejsou růžový a třpytivý jednorožci. Já už odmalička mám nejraději modrou a černou. *Pousměje se jednoduše a pokrčí rameny. Poté mu řekne jeho úkol, pokud ona vyhraje. Nejraději by ho v šatech viděla a viděla jeho reakci, ale ani běhat v noci po lese se nezdá jako špatný nápad, přestože teď má maličko strach kvůli rebelům, stále je to adrenalin.* Pokud půjdeme honit prasata, budeme to mít spojené s menší bojovkou. *Pobaveně se ušklíbne, jenže poté už se závod zahájí a ona se snaží tryskat co nejrychleji, přestože se jí jednou podlomí kolena a ona tak spadne zpátky do sedla, ale rychle se zase nohami zapře. Snaží se, aby byla o ten chlup rychlejší, ale i přesto, jak se snaží, Andre se dostane na louku dříve.* Prr. *Zpomalí s hřebcem a pohladí ho po hřívě.* I tak jsi byl šikovný. *Pousměje se, načež se podívá trošku ohromeně na Andreho, kterému právě svítí do tváře měsíční svit, proto uvidí alespoň trochu jeho zase o něco bledší kůži.* Na chvíli se polož do trávy, jsi bledý. A ne, že mě kvůli svému egu odmítneš, odpočiň si na chvilku. *Pronese starostlivým hlasem, zatímco se na něj dívá.*

*To že padla noc mu nijak nevadí. Nakonec o to lepší závod je.* /Proč závodit ve dne, když můžete závodit ve dne, když můžete závodit v noci./ On sám byl možná korunní princ , ale opatrnost nebyla jeho přední vlastnost. Jediné osoby o které se v jeho životě bál byl Fred a Roza. Věděl že jejich otec týrá, ačkoliv nikdy nepochopil proč to dělá snažil se je oba před ním chránit. Na svoje zdraví nebo na to že by se mu mohlo něco stát při jeho nebezpečných koníčcích.* Tvrdohlavost se v naší rodině dědí už dlouho. *Ušklíbne se a malinko se nad tím pozasměje. Vlastně všechny tři sourozence něco spojovalo a ačkoliv to ani jeden z nich nikdy nepřiznal měli spoustu věcích společných. Nad slovy o jednorožcích se pozasměje.* Můj bratr ze mě dneska jednoho vymáhal. *Vzpomene si na to jak si ho Roza spletla v opilosti se Santou a chtěla po něm kluka a Fred jednorožce.* Modrá a černá je rozhodně lepší než růžová. Růžovou nesnáším, jednou mě donutili jít na růžový ples. *Vybaví si vzpomínku na to jak se asi ve 12 letech vztekal že si růžový oblek nevezme a že radši sní švába. * /To mámě nikdy nezapomenu./ Tak třeba bojovku znám jenom z filmů. Mě nikdy než strážce do lesa nepustili a to pak není bojovka. *Život byl hold jiný když jste se narodili do královské rodiny. On s tím byl smířený, ale vždycky přemýšlel nad tím jaký by byl jeho život kdyby nebyl princ.* /Třeba by táta nebil Freda a Rozu./ *Když protryská lesem s celou dobu se mu drží v patách Astrid je rád že ještě neomdlel a zároveň má radost z výhry. Pravda že dneska tu víc práce odvedl hřebec než on a taky za to dostane náležitou odměnu. Ovšem jeho tělo tuhle fyzickou zátěž krátce po ztrátě krve nějak dobře nenese. Na slova Astrid už jenom přikyvuje, jelikož se soustředí hlavě na to aby při slézání z koně neomdlel.* /Tohle je špatný./ *Sotva si stoupne na zem začne se mu točit svět a ví že už se dlouho na nohou neudrží.* /A ty hvězdičky jsou kde?/ *Pomyslí si než omdlí a jeho tělo spadne do měkké trávy a má štěstí že to není beton, jinak by měl už rozseklou hlavu.*

*Ke svému postavení se staví dobře, chová se tak, jak má, ale stejně by raději byla obyčejnou dívkou, klidně i jen obyčejnou dívkou na statku, nebo pilotkou. Rozhodně by se poté od ní neočekávalo tolik, co se očekává jako od princezny. Ale nahlas by to neřekla, protože se bojí, jak by svou rodinu v tomto ohledu zklamala. Jenže nechce na to myslet teď, když se věnuje jednomu ze svých největších koníčků a to jízdě na koni.* Tvrdohlavost se nejspíše dědí všude. *Zasměje se, i ona a její sourozenci jsou tvrdohlavý. A její rodiče? To je také stejný šálek kávy. Například její otec, který byl s její mamkou nejprve nezávazně a jen si spolu užívali. Dokázal ji přiznat své city teprve až tehdy, kdy byla pár týdnů již těhotná s Liv. Byl šíleně tvrdohlavý a zkrátka si nedokázal přiznat, že její mamku miluje.* Ty jednorožci jsou všude. *Zasměje se, než mu řekne o tom, jaké barvy preferuje mnohem více, jak růžovou, o čemž se ukáže, že s ní souhlasí.* Jo.. A já zase musela jako správná slečna alespoň jednou do týdne nosit růžové šatičky. *Pronese zmučeným hlasem, než navrhne to, že by si z lovu na prasata kdyžtak mohli udělat bojovku.* Teď musíme jít bez strážců. Nějak se provlíkneme a vyrazíme třeba přesně o půlnoci. *Navrhne mu a v očích ji zajiskří, když si představí ten adrenalin.* /Dva blázni, sami v lese, na lovu prasat. Paráda./ *S pobaveným úsměvem se nad tím zamyslí, dokud oba nevytrysknou a ona se pokouší nad ním vyhrát, ale snaha ji je k ničemu, protože přeci jen se Andreas dostane na louku jako první.* Každopádně ti gratuluji. *Pronese upřímně, dokud neuvidí to, jak je v obličeji bledý, kvůli čemuž ho rychle pošle na zem, aby se položil do trávy a odpočinul si.* /Když mi neprotestuje, není to jen tak. Musí něco být opravdu špatně./ *A poté uvidí, jak se jeho tělo řítí do trávy.* /Ne, ne, ne./ Andreasi! *Vyjekne a rychle z hřebce sleze, je šťastná náhoda, že nenechá jednu nohu v třmenu. Každopádně hned, jak stojí na pevné půdě, se rozběhne k Andreasovi a začne ho jemně fackovat po tvářích. Není to silně, jen aby v něm probudila nějakou reakci.* No tak, prosím. Probuď se. *Šeptá vyděšeně a snaží se nepanikařit, přesto, že se jí v očích hromáždí slzy.* /Astrid, nepanikař. Zajímáš se dobrovolně a sama studuješ medicínu, to zvládneš./ Sakra. *Zakleje a rozhlédne se, načež vstane a rychle doběhne k potůčku, který se na louce skrývá a udělá mističku z rukou, proto do ní nabere alespoň trochu ledové vody. Doběhne zpět k němu a i když jí hodně vody cestou vyteklo, tak mu vodu rozetře po čele a na chvíli mu nechá své studené ruce na tvářích, aby to měl jako něco místo obkladu. Poté se nad ním nakloní a ujistí se, že není nic, co by ho na těle škrtilo. Nemá košili ani pásek, proto je tohle v pořádku. Klekne si k jeho tělu a opře mu nohy o strom, aby měl končetiny ve vyšší poloze, jak srdce. Ovládá první pomoc, proto doufá, že se probere.*

*Život prince byl občas těžký. Neustále vás někdo hlídal, etiketa, minimální soukromí, spousta povinností a nemožnost žít normální život jako každý druhý. Nebyl princ z pohádky co zabíjel draky a zachraňoval princezny. To byla trochu zkreslená představa prince z pohádek a filmů. Ve skutečnosti by žádnému princovi nedovolili jít zabíjet draka bez čety vojáků a ještě by to dopadlo tak že by se akorát s drakem vyfotil před novináři. Tak nějak mu připadalo že mu v tomhle Astrid rozumí. Obyčejní lidé nemohli nikdy pochopit to jak může být život členů královské rodiny těžký. Pozoruje Astrid a poslouchá její slova. * /Je s ní docela zábava./ *Připadalo muže mají společné téma k řeči. ba nesnášeli etiketu, milovali adrenalin, koně a nenáviděli růžovou.* Růžová barva je trest. Zvlášť na oblečení .*Jde si za svým názorem, s kterým ona evidentně souhlasí.* /Jakoukoliv barvu hlavně ne růžovou./ Půlnoc je magický čas. Ikdyž ve 3:15 se umírá se všech hororech.*Ušklíbne se směrem k ní a doufá že jí to trochu vystraší. On měl rád horory a taky už drtivou většinu viděl. Byl to možná bláznivý nápad, ale on měl občas bláznivé nápady. Tomu se nedalo předejít. Když tryská lesem a blíží se ke konci ví že vyhraje a nakonec taky opravdu vyhraje. Poté co dojede a uvidí vedle sebe Astrid se jenom usměje nad její gratulací. V tu chvíli už nemá na nic jiného síly.* /Nesmíš omdlít./ *Běží mu v hlavě a dokonce ani neprotestuje když mu Astrid řekne ať sleze z koně. To je na něj dost neobvyklé. Většinou totiž odporuje a nenechá znát slabost. To by jeho ego přeci nedovolilo. Ovšem teď je oslabený a tak na svoje ego nemyslí a místo toho se skácí na zem a omdlí. Chvilku nevnímá a v hlavě mu běží jenom kytičky, hvězdičky a kolečka.* /To studí./ *Probudí se až tehdy když ucítí ledovou vodu na svých tvářích. Pomalu otevře oči a první co vidí je Astrid jak se ho snaží oživit.* /Hezký výhled./ *Po chvíli si vzpomene na to co se vlastně stalo.* /Výborně Andre omdlel si před holkou./ *Probudí se jeho ego a pak i promluví.* Nemají se lidem motat okolo hlavy hvězdičky když omdlí. *Řekne první blbost co ho napadne a posadí se. V obličeji je pořád bledý, ale už ne tolik jako předtím.* Ta voda docela studila. *Zavtipkuje a varcí se k životu.*

*Možná se s Andreasem cítila dobře, protože si vždy mají co říci, není mezi nimi ani ticho, ani nuda a rozumí ji. V hodně věcech. A navíc mají i společně zájmy, což ona opravdu dokáže ocenit. K tomu, co oba nemají rádi, určitě patří etiketa. A k jejich společným zájmům zase ježdění na koních, k čemuž se vázal i adrenalin.* Souhlasím, ikdyž jsem si na ní kvůli své sestře musela zvyknout. *Jemně nad tím se smíchem protočí očima, protože Liv je zkrátka růžová princezna. Ale svou sestru miluje, stejně jako svého bratra. Zvládla by pro ně udělat možné, i nemožné. Obětovat se pro ně, cokoliv.* Hm.. Že bychom se sešli před lesem třeba ve 3:15? *Zeptá se jej se zazubením, je zvědavá, zdali to přijme, nebo ji odmítne a půjdou popřípadě opravdu o půlnoci. Poté už dokončí jejich závod, bohužel ona tedy prohraje. Jenže jakmile měsíční svit zazáří Andreasovi do tváře, všimne si, že něco není v pořádku, je až příliš bledý. Ještě bledší, než před závodem, proto ho pošle, aby se položil do trávy. Jenže on se do ní položí, akorát jiným způsobem. A to takovým, že omdlí, kvůli čemuž rychle sleze z hřebce a doběhne k potůčku, aby mu opláchla obličej a nahradila tím obklad, který nemá samozřejmě jak sehnat. Poté zkontroluje, že ho nic neškrtí a opře mu nohy o strom, protože potřebuje mít dolní končetiny ve větší výši, než srdce. Prosí ho, aby se probudil, když v tom se opravdu začne probírat. Rychle si setře slzu, která se jí dostala z toho strachu na tvář a rychle ho obejme.* Sakra, vyděsil jsi mě. *Zamumlá, než se odtáhne a prohlédne si ho.* To je možná tak ve filmech. *Pousměje se, když zmíní nějaké hvězdičky. Je ráda, že ovládá první pomoc.* Ta voda tě měla studit, taky splnila svůj účel. Probrala tě. *Pokrčí lehce rameny a podívá se mu do tváře.* Jak ti je?

*Měl rád horory a viděl snad všechny co byli dosud v kině. Většina hororů se sice překládala i do švédštiny, ale on díky své znalosti devíti jazyků si byl schopný pustit v podstatě jakýkoliv. Pokud teda nebyl v nějaké mongolštině, nebo jiném zvláštním jazyku. Ikdyž švédština taky nebyl zrovna jednoduchý jazyk na naučení. Jeho rodičům se sice nelíbilo že koukal na horory, zvlášť když byl mladší, ale jeho nikdo zastavovat nemohl. Nebyl ten typ člověka co by poslouchal nějaké rozkazy. Když se dohadují kdy se případně sejdou v lese na honění prasat navrhne hororový čas 3:15.* budu tě čekat přesně ve 3:15. *Dá najevo svůj souhlas s úšklebkem a začíná se na to docela těšit. Závod sice vyhraje a tak se opravdu může těšit na noční bojovku s honěním prasat. Ovšem kombinace téhle zátěže ze závodu s nedostatkem krve způsobí to že omdlí. Nikdy předtím neomdlel, vždycky byl naprosto zdravý člověk. Možná byl trochu hubenější než normální muži, ale to měl dané geneticky. Jakmile ucítí na svém obličeji studenou vodu probere se zpátky k životu. Nevypadá že je na tom úplně nejlíp a snad každý kdo aspoň trochu něco ví o medicíně by poznal že mu chybí krev. První co uvidí je Astrid. ta ho i trochu zaskočí tím že ho obejme. Vždycky objímal jenom svoje sourozence a případně rodiče, ale nakonec po chvilce co se vzpamatuje obejme i on jí a po chvilce se odtáhne.* Ty hvězdičky by měli z těch filmů odstranit. Myslel jsem si že je uvidím a viděl jsem akorát černo. *Chabě se usměje a začíná se vzpamatovávat z toho co se stalo.* Taky že byla pěkně studená. *Ušklíbne se ale vlastně je jí vděčný za to že ho probudila k životu.* Každopádně děkuju. *Řekne upřímně a nad další otázkou přemýšlí jestli má lhát nebo ne.* /Ted už to asi nemá smysl./ Řekněme že omdlívání není nic moc, ale jinak už to není tak hrozný jako předtím. *Zatím jenom sedí a po chvíli se i pomalu zvedne aby se mu zase nezatočila hlava.* Ale ta tráva byla docela pohodlná. *Bílé triko má sice zezadu celé zelené a jezdecké kalhoty taky, ale to on nemůže vidět.*

*Potěšeně se usměje, když opravdu přejde na to, že se setkají v 3:15 u lesa, pokud vyhraje.* Upřímně jsem se chvíli bála, že jakmile to řeknu, tak z toho vycouváš. Naštěstí se nic takového nestalo. *Pobaveně se zasměje, možná však tímto právě přivolala Andreasovu výhru, tím, že si s ním rovnou domlouvala čas schůzky, kdyby prohrála. No, vskutku prohrála, bohužel. Jenže nestihla se ani zamyslet nad tím, jak jí prohra mrzí, protože hned poté sebou sekl Andre k zemi, proto mu hned začala poskytovat první pomoc, kreoru umělá moc dobře. Hlavně chtěla, aby se probral, což se i po chvilce stalo, vážně ji vyděsil, protože jak jen ležel v trávě s bledým výrazem a zpomaleným dechem, vypadal skoro, jako kdyby mělo být po něm. Proto hned, jakmile se probere, ho z instinktu obejme, protože se jí uleví, kvůli jeho probuzení. Je vážně nesmírně ráda, že je v pořádku.* Když se ti černo nelíbí, alespoň víš, že příště už omdlévat nemáš. *Pronese pobaveně když se odtáhne, jako kdyby to mohl zařídit.* Kdyby byla teplá, asi by tě moc neprobrala. Každopádně, nemáš zač. *Pousměje se, když ji poděkuje za záchranu.* Dobře, takže raději už pojedeme nazpátek, aby sis co nejdříve odpočinul a vyspal se z toho. Ale jen v kroku, souhlasíš? *Tázavě se na něj podívá, načež s úsměvem přikývne.*Je štěstí, že jsi spadl do trávy a ne třeba na štěrkovou cestu, nebo beton. *Je za to vděčná, že spadl alespoň do měkkého a nemá teď žádná jiná zranění. Ještě se na něj podívá, než se znovu vyhoupne na hřebce.* Zvládneš to?

*Má ze svojí výhry upřímnou radost. Normálně by si to užíval, ale teď ještě než si stačí uvědomit že vyhrál se skácí k zemi a najednou má před očima černo a leží v trávě aniž by o sobě věděl. Nikdy předtím neomdlel a tak vlastně ani pořádně neví co se děje.* /To jsem ve snu a kde jsou ty hvězdičky./ *Hlavou mu běží tolik myšlenek najednou dokud je všechny nevyruší studená voda na obličeji. Nejdřív absolutně netuší co se děje, ale c momentě kdy otevře oči a uvidí Astrid, jak se ho snaží přivést k životu. Po chvíli se začne pomalu vzpamatovávat. První slova co slyší od Astrid mu připadají sice moc rychlá, ale za chvíli se vrátí do normálu a začne mluvit jako obvykle, akorát s bledým obličejem. Překvapí ho i to když ho Astrid obejme* Nikdy předtím jsem neomdlel a nehodlám to zkoušet znovu. *Ušklíbne se a poté co si stoupne se musí párkrát nadechnout, aby sebou zase nešvihnul do trávy. Sice se mu představa jízdy v kroku moc nelíbí, ale jelikož sotva stojí na nohou tak jí odkývá.* Kdybych spadl na beton tak můžeš už volat záchranku, jelikož bych si asi rozseknul hlavu. *Zamyslí se jen tak nad věcí. /Tentokrát jsem měl víc štěstí než rozumu./ Jistěže to zvládnu. Nic mi není, akorát mi vzali trochu víc krve. *Řekne jen tak jakoby před chvíli neomdlel a vyskočí do sedla, ačkoliv se mu pořád motá hlava a pobídne koně do kroku, směrem k paláci.* Ale jinak docela napínavej závod. *Otočí hlavu k ní a jede krokem k oaláci.*