Část lesa patřící k paláci

*To, ze je zde bere hlavne tak, ze se vpalaci uz neciti, jako doma a hlavni duvod proc zde je je ten, aby se rozloucil s odici. Vi ze zbytek rodiny jej zrovna ted nemiluje a taky vi, ze dostane trest, ktery si zaslousi. Je mu jedno, jestli n a nej bude jeho synovec mirnej, nebo ne, proste to pro nej bude stale malo.* /Chtelo by to gelotinu, aby to znivilo to vse zle, co jsem udelal./ *Les je jedine misto, kde se neciti nechteny. jeho jedinym spolecnikem je cigareta mezui jeho prsty a susteni listi a praskani vetvi pod jeho nohama, kdykoliv udela krok. Vsatavi se u jednoho stromu a ani nevetme na vedomi alsi osobu, ktera se tam nachazi take. *Potahne si a vydechne oblak sedeho dymu. Bere to, ako posledni moznost, kdy si muze vycutnat cigaretu. Lekne s, kdyz zaslechne svje jmeno a jeste vic s sebou cukne, kdyz jej nekdo obejme. Po chvili mu dojde, kdo to je a rychle ji od sebe odtahne.* C-co tady delas? /Zatracene proc zrovna Thylane?... Buh me nenavidi./

*Čerstvej vzduch kterej potřebuje cítit, jednoduše uvnitř paláce nejde...uvnitř nekonečné zlaté kleci, ve které už bude muset nejspíš zůstat. Jen protože se zamilovala. Né, že by lásky k Sawyerovi litovala, jen prostě se s tím vším co s tím souvisí její mozek nedokáže jen tak smířit. V lese jí každopádně bylo fajn, dokud se nezačala dusit kouřem z cigaret. Tohle bylo tak hrozně nezodpovědné a nesprávné. Když si všimne kdo za tím stojí, vydá se k němu a pevně ho obejme. Bez sebemenšího váhání. Co jí ovšem zarazí je, když jí jednoduše odstrčí od sebe. Nepatrně zavrávorá, ale přece jen na zem nespadne.* Neměla bych se ptát já..? Byl jsi v sídle...*Odmlčí se a povzdychne si.* Chápu, ruším tě...omlouvám se.*Zašeptá prostě, měla by jít, tentokrát skutečně. Přehodí si přes hlavu kapuci s ouškama a ještě se na něj krátce podívá, než svůj pohled sklopí.*

*Sedne si k jednomu ze stromu o ktery se opre zady a vychutnava si cigaretu, kterou kouri, dokud jej neprekvapi hlas Thylane.kterou tady rohodne necekal ani nahodou. Kdyz jej obejme dostane jej jako by z soku a on je nucen ji od sebe osdtrcit. Diva se na jeji siluetu a zepta se ji prekvapene, co zde dela. On potom zakrouti hlavou.* Prisel jsem se rozloucit s mamou a tatou. Vim ze se sbytkem rodiny rto nema zadny smysli, protoze potom, co jsem udelal pro ne budu navzdy jen cernou ovci rodiny. *Rekne ji.* Promin, ze jsem te tak odstrcil, ale.... bylo by to jen horsi. Uz tak jsem ti nejspis zkazil ziot a nechci te stahnout na samy dno. *Rekne ji a sleduje, jak sidala kapuci.* /Ma na sobe tu samou mikinu, jako na osetrovne./ *Rychle se koukne  jinam.* Nejde o to, ze bys me rusila, naopak, ale jak ty tak ja vime, ze tohle tak nema byt, protoze ja te nedokazu brat jinak, chapse to? Nejradeji bych te objal a nikdy neoustil, ale to je zatracene spatne. *Procisne siprsty ofinu a potom si potahne z cigarety a vydechne dym do vduchu.* Odsoudi me. On me odsoudi a ja se smiruju s tim, jaky osud mi Sawyer urci. Mam strach. Kurva velky, ale musim za to, ze jsem se zamiloval do zakazynho ovoce nest nasledky.Je to jen otazka dni, mozna hodin. *Podiva se na ni kratce a nakonec sklopi tvar k zemi.*

*Jak jí od sebe odstrčil jí nebylo příjemné, naopak se kvůli tomu cítí ještě hůř, protože to...nebylo rozhodně příjemné. Ona mu položí svojí otázku a jen čeká na odpověď, která jí na jednu stranu nepřekvapí. Na druhou si myslela, že si pro něj nechal zavolal sám Sawyer, jenže Rhys možná přijel dřív, než se to stačilo stát. Povzdechne si při jeho slovech, skutečně jí trápí, jak se on trápí...jenže s tímhle mu nemůže nijak pomoct nebo říct něco co by pomohlo. Odmlčí se proto na delší dobu, než se rozhodne promluvit, ohlédne se kolem sebe.*Skutečně jsi nic nezkazil, i když...já vlastně nevím. Mluvila jsem s ním naposled na plese...potom jsem byla v bezvědomí, a viděla jsem ho na korunovaci, kde mu to řekla velitelka rebelů.*Už kvůli tomu se cítila špatně, protože neměla příležitost si s ním sama promluvit a takhle to může být jen horší.*Tak proč to neuděláš...dokud můžeš?*Otázka kterou dá jasně najevo, že chce aby jí obejmul...protože o to jediné jí teď jde. Uklidnit sebe a jeho...možná částečně. Nad jeho dalšími slovy jen zavrtí hlavou.*Můžu si s ním promluvit, vysvětlit to. Sawyer není zlý...bude to v pohodě.*Kdoví jestli se slovy snaží uklidnit sebe nebo jeho. To ani ona netuší. Jen se dívá na špičky svých bot.*

*Prekvapilo jej, ze je zde Thylane a, ze na ni narazil. I kdyz nerad, odstrci ji od sebe, ale ne nejak hrube. Tohle proste nejde.* Byla jsi v bezvedomi? co se stalo? *Zepta se ji asnazi se, aby v jeho hlase nebyla prehnana starost, ale kousek tam oriste je a nenavidi se za to, ze neumi k ni byt lhostejny, jak by mel a nejspis by i chtel, ale nejde to. Ne kdyz je takhle pred nim a je stale tak roztmila. Kouka se nekam jinam a potahne si z cigarety a ceka na jeji odpoved. Rekne ji, ze by ji neradeji objal a uz nikdy nepustil a to je rozhoodne spane. zacne se kolem rozhlizet a nakonec vydechne pristoupi k ni a obejme ji.* /Ty idiote... jen se modli, aby vas nikdo nevidel./ *Chcili je stoji v tichosti a obijma ji.* Hlavne bud stastna, dobre? At me potesta jakkoliv ty si to nevycitej, protoze neni tvoje vina, ze moje srdce je proste pitome a zamiloval jsem se do ivky, ktera je mi naprosto zakazana. *aseota ji do chlupate kapuce.* Nejspis se vidime naposledy, takze mi slib, ze si nic z toho, nebudes vycitat.

*Na jednu stranu je ráda, že jej potkala, jelikož jej tu rozhodně nečeká. Proto jí také zabolí, když jí odstrčí, jelikož si myslela, že za to bude rád. Přikývne a povzdychne si nad tím.*Když tvůj bratr, řekl že ze Sawyera bude král, že mu přenechává korunu. Byla jsem z toho reálně v šoku, jelikož to přišlo tak rychle, proto jsem upadla to bezvědomí.*Vysvětlí mu tiše,  protože se kvůli tomu cítí špatně. Akorát ti přidělávala Sawyerovi další starosti, místo toho aby byla po jeho boku a pomáhala mu. Všechno to bylo natolik složité, dokonce si všimla té starostlivosti v jeho hlase. Poznala by to, kdykoliv a kdekoliv. Smutně se na něj dívá, než mu položí tu otázku, všimne si toho jak se rozhlíží. A nakonec...skutečně udělá to o co jej žádá, pevně jej obejme a nadechne se jeho vůně. Jen co promluví, zvedne k němu své oči a zadívá se do těch jeho.*Lituješ toho? že ses do mě zamiloval?*Mluví tiše, ale své slova myslí skutečně vážně, potřebuje to slyšet. Sawyer mu neublíží, už jen kvůli tomu, že by tím ublížil i jí. To ví moc dobře.*Nelituju toho, že jsem tě poznala...toho že mi na tobě záleží.*Přizná jednoduše a hlavu si zase zaboří do něj, aby na něj jednoduše nekoukala.*

*Poslechne si jeji slova a potom jen prikyvne hlavou.* ha. *Rekne jen nakonec a potom se jen rozgledne kolem a opatrne, aby ji nepopalilo cigaretu, kterou ma mezi prsty ji obejme. Nejspis je to naposledy, co tuhle moznost ma. Obijma ji a rekne ji, aby si nic nevycitala at uz on skonci jakkoliv. Poslechne si jeji slova a chvili mlci.* Mel bych toho litovat, ale jeste je asi brzy na to, abych toho litoval, takze nelituju, ale nvim jak to bue pozdeji, pokud moje hlava zustane tam, kde je. **Uchehtne se a potom vydechne.* Lituju jen toho, ze jsem si stebou nestihl zatancovat. Mel jsem to v planu na oslave Edy, ale to jak oba vime zrovna nedopadlo. *Potom si ji k sobejen privine.* /Chci si jeji vuni pamatovat, jak nejdyl to jen bude mozny./ Budes skvelou kralovnou. *Zasepta a potom se od ni jemne odtahne* Jsem rad, ze jsem na tebe tenkrat v tom domku narazil a mel jsem tak moznost poznat te. *Skousne si spodni ret a koukne se na sve boty a naposledy si potahne ze sve cigarety a zahodi ji a botou ji zaslapne.* Tak.. nejspis sbohem, Vase Velicentvo. *Rekne a zvedne k ni naposledy pohled. Potom se otoci zady a pomalu se da na odchod. /Nikdy pro tebe nebyla./

*Snažila se mu vysvětlit proč vlastně byla v bezvědomí a zdá se, že jí to i povedlo. Je neskutečně ráda, když se jí přece jen rozhodne obejmout. Jelikož to v ten moment potřebovala nejvíc, oba jí obejmul. Svých slov ani činů s ním spojené litovat nemůže, stejně jako si je nemá proč vyčítat. Kdyby se nemělo nic z toho stát, tak se to přece nestane. Jednoduše, mělo to tak všechno být, nic špatného v tom vlastně ani tak není. Vyslechne si jeho odpověď na svojí otázku a přikývne. Tohle jí úplně stačí slyšet.*Chtěl sis se mnou zatancovat?*Zamumlá skutečně překvapeně, jelikož tohle nečekala a také jí něco napadne. Více se k němu přitulí, když si jí ještě víc přitiskne.*Pokud si to myslíš.*Špitne nejistě a kouká na něj, když se od ní odtáhne.*Taky jsem ráda, že jsem tu možnost měla. Možná, je škoda, že se to nestalo dřív.*Druhá věta, kterou snad ani říkat neměla, vlastně by neměla říkat a dělat nic. Povzdychne si když uslyší to slovo. Né takhle se loučit rozhodně nesmí. Rozejde se za ním a chytí ho za ruku, jako předtím on v sídle.*Věnujete mi ještě poslední tanec princi?*Její pohled je jemný, nevinný. Skutečně klidně bude tancovat i bez hudby, rozhodně to zní jako lepší volba než pouhé sbohem. Slovo, které nemá ráda.*

*Obijma ji a vi, ze tohle brzy skonci, takze si to vychutnava, jak jen to jde. Vi, ze tohle nebude na veky.* /Ona bude obijmat jinyho.. ja snad taky nekdy najdu....svou princeznu./ *Uchectne se.* Jo, takovy byl plan. *Rekne a nosem vdechne eji vuni, kterou si hodla zapamatovat, jak njdele bude moct.* /Nejlepe do dne rozsudku./ *Potom ji pusti, ac nerad a nasedne zacne ta cast, kterou by nejadeji vynechal, ale nejde to. Musi se s ni rozloucit. Ji a rodicum tohle dluzi. Rekne ji jejim tituem, ktery ji brzy bude nalzet a potom uz jen rekne ono slovo, ktere tolik oddaloval. Sbokem. Naposledy k ni zvedne pohled a naslendne se jen otoci a rozejde se dal. Dal od ni, ale v tom, aby pokracova v chuzi mu zabrani, kdyz uciti jeji jemnou ruku , kolem sveho zapesti. Otoci se na ni s ndzvednutym ovocim, ktre ona nemuze videt diky tme, ktera kolem nich je.* Poslledni tanec? *Zopakuje po ni a poro, vymani ruku z jejiho sevreni a sahne do kapssy svych kalhot ze kterych vytahne mobil a nasledne v nem neco hleda. Z mobilu zacne hrat hudba  on k ni natahne ruku.* Jiste, ze smite ma kralovno. *Rekne a nsledne ji chytne za ruku, kterou da na sve rameno a druhou ruku chytne do te jeho a zacne s ni pomalu tancovat do rytmu hudby. Bradu si opre o jeji hlavu a lehce se pousmeje.*

*Nikdo jí nemůže zakázat ho objímat a přesně také to se děje, ona je v jeho objetí, za které je ráda. A i když musí tohle skončit, jednoduše na to nezapomene nikdy. A jeho původní plán jí vnukne hrozně fajn nápad. Sice je tu tma a tak vůbec, ale jednoduše nedokáže, odolat. Cítí jak se opírá o jeho hlavu, než jí od sebe jen odtáhne  a řekne to slovo, které se jí nelíbí, né když ho říká on. Nechápe proč to vzdává život, když nabídla, že si promluví se Sawyerem.. Co jí bolelo ještě je to, že to takhle viděla odcházet a jelikož se jí to rozloučení zdá špatné, nechce aby jeho poslední vzpomínky na ni byly takovéhle. Rozhodne se jej chytit za zápěstí, opatrně...nejistě a tak ho jednoduše zastavit v odchodu od ní. Následně vysloví svojí prosbu, kterou má a jen čeká. Jestli jí splní její poslední přání, které má. Skutečně se tak stane. Nad jeho slovy jen zavrtí hlavou a pozoruje nejdřív co dělá. Překvapeně zamrká, když z jeho mobilu, začne hrát písnička. Její oči se rozzáří a příjme jeho ruku s tím, že se ho chytí a hlavu si o něj opře. Poslouchá přitom jak hudbu, tak tlukot jeho srdce. Bez podpatků je jednoduše o moc menší a nemůže s tím nic  udělat. Musí uznat, že se jí její plán zamlouvá.. Jelikož je jejich tanec vyjímečně kouzelný. Poté co dohraje hudba, zvedne hlavu a zadívá se mu do očí, nepouští se.* Děkuji.*Jediné slovo co zašeptá.*

*Obijma ji a uziva si tenhle okamzik a vnima jeji vni. Vi, ze je to naposledy, co ji ma u sebe takhle na blizku. Momentalne je mu to jedno jestli je to spravne, nebo ne, protoze jeho osud je uz stejne sectenej. Onijma mi a chce si ji zapamtovat, jako usmevavou a ne jako smutnou a prave proto ji objal, aby nemela pusinku, jako smutny smajlik. Nakonec nastane cas, rict ji zbohem a rozejde se jinym smerem, nez by sla ona, ale nakonec jej v dalsich krocich zastavi to, kdyz jej Thylane chytne za zapesti a on je tak nuceny se na ni zase podivat, i kdyz je tma a on vidi jen jeji odraz. Poslechne si jeji slova a nakonec se vymani z jejiho sevreni, sahne do kapsy kalhot, vytahne svuj mobil a nakonec najde nejakou pisniccku, kterou zapne nasledne se jen v tichodti venuje tanci s Thylane, ktera bude za par dni kralovnou cele zeme.* /A bude zenou tveho synovce./ *Uziva si svuj prvni a posledni tanec s ni i kyz by nemel, citi se spokojeny. Jakmile pisnicka skonci, koukne se na ni dolu a jen jemne kyvne hlavou.* Nemas za, c. *Rekne tise a pusti ji az po chvili.* Uz je pozde Thylane a jatohle nechci natahovat dal, protoze me to nici. Nici me se s tebou loucit a nechci to dale natahovat. Jsem rad, ze jsem te poznal. *Vydechne a rychle se skloni anatiskne jemnou pusu na jeji celo a hned se zase odtahne.* I kdyz tohle nejspis znamena, ze muj trest bude vyssi, pkud se to on dozvi, je mi to nejspis uz jedno. *Pokrcu rameny.* Mela bys jit je zima a pozde. *Rekne a potom od ni couva.* Sbokem, Thylane. *Rekne a odvrati od ni pohled, otoci se a zmizi nekde v hloubce lea. On nemam v planu se jeste do palace vracet. Chce si uzit posledni chvilky svobody, dokud to jde.*

*Nechce, aby jí jen tak pouštěl z objetí, skutečně nechce aby tenhle okamžik skončil. I přes to jak je tohle všechno vlastně hrozně moc špatně. Proto musí překazit i to jak jí řekl sbohem a jednoduše ho nenechat odejít takhle. Jelikož to by bylo špatné loučení, pro oba dva. Rozhodne se tak udělat něco, co by nejspíš v tenhle moment nečekal. Zastaví ho, aby neodcházel. Chce si poslední chvíle s ním užít. Nechá ho po odpovědi i pustit písničku, která se jí vážně moc líbí. Potom už se společně pustí do tance, a jí začíná mrzet, že už nikdy žádný nejspíš nebude. Tenhle tanec je totiž pro ni vyjímečný, nikdy na něj nezapomene. Když jí pustí, pořád se na něj dívá. Jednoduše přikývne nad jeho slovy. A když ucítí jeho rty na svém čele, věnuje mu úsměv, který se jí na tváři hned na to objeví.*Já vím...půjdu.*Potvrdí mu tiše, i když jí by v mikině zima nebyla, to jen jemu, jelikož měl jen triko. Ještě se dívá za ním jak mizí v lese. Přitom pořád vnímá jeho rty na svém čele, usmívá se. Než se i ona rozhodne rozejít ven z lesa...zpátky do zlaté klícky jménem palác.*

*Postrelenú ruku mala obviazanú a zavesenú v šatke okolo krku, aby si ju nenamáhala a aby sa jej rana rýchlejšie zahojila. Len nedávno utekala presne touto istou cestou do úkrytu po tme a s bratom. Brata teraz poslala vyvetrať sa pretože už jej liezlo na nervy, ako ostražito sleduje každý jej pohyb. Nemala mu to za zlé a veľmi si to cenila, ale už aj ona potrebovala byť na chvíľu sama. Od útoku na prvom plese mala nočné mory a nedokázala spať. Sčasti aj to je dôvodom, prečo sa sem vybrala. Chcela ísť na to miesto, kade bežala, keď jej srdce bilo až kdesi v krku a strach ju celú opantal. Chcela sa s tým všetkým vyrovnať, ale ďalej sa nedostala, iba po začiatok lesa. Prebehla ňou triaška a na rukách jej naskočili zimomriavky, ktoré nijako nesúviseli so zimou. Zrazu sa jej dych zasekol v hrdle a zmocňovala sa jej panika, ktorú pociťovala aj v tú osudnú noc. Cúvla niekoľko krokov, aby sa upokojila a v duchu si dohovárala, že už je v bezpečí, že všetko je v poriadku. Triasli sa jej kolená, ale keď odišla kúsok dozadu bolo jej už lepšie. Chcela svoj strach prekonať, aby si dokázala, že sa nemusí už báť, aby mala pokojnejší spánok. Možno sem mala ísť s bratom, ale chcela tomu strachu čeliť sama. Zavrela oči, aby sa upokojila a uistila sa, že jej skutočne nič nehrozí.*

*Dnešek byl pro tohoto korunního prince zase velmi náročný a on si chtěl odpočinout, někde v klidu. Samé papírování, schůzky, telefonáty.. No, zkrátka toho bylo hodně a nebylo to vůbec jednoduché, ale s tím Colin musel počítat. Byl to korunní princ Rakouska, spousta tíhy spadala na něj a nebude trvat dlouho a on se stane králem Rakouska, čímž to bude mít ještě těžší, než to má teď a upřímně se i bál, avšak nikdy by to nahlas neřekl, nerad uznává, že je slabý, či citlivý, protože takový nebyl s každým. Buď z něj byl agresivní, nemilosrdný hajzl, nebo byl úplný andílek, nic mezi tím. Aby si ulevil od starostí, rozhodl se, že se vydá k lesu, který přiléhá k paláci. Nevěděl, zdali tam někoho potká, ale upřímně společnost by mu nevadila, pokud by to byl člověk, s kterým by si sednul. Když stál před začátkem lesa, uviděl siluetu postavy, nějaké dívky, která zřejmě nebyla v pořádku. Viděl, že měla ruku v nějakém obvaze či šátku a její roztřáslá kolena. Poté si všiml, že tu dívku znal. Lotte. Rychle k ní přišel.* Neboj se, to jsem jen já, Lotte. *Pomalu k ní přišel, chtěl ji obejmout, avšak nechtěl nic udělat její zraněné ruce.* Jsi v pořádku? *Položí ji starostlivě ruku na rameno.*

*Stála tam ako soľný stĺp otočená k lesu. Možno, keby tak ešte chvíľu stála, nohy by jej prirástli k zemi a stala by sa súčasťou lesa a spomienky a strach by boli jej jedinými spoločníkmi. Našťastie to bola však len predstava a v skutočnosti to nebolo možné Oči mala zatvorené a krv jej hučala v ušiach, preto si nikoho nevšimla prichádzať, kým jej niekto nepoložil ruku na rameno. Vystrašene nadskočila, pretože nikoho nečakala. Prudko sa otočila, ale zistila, že je to len Colin, korunný princ Rakúska a vydýchla si. Bol od nej o hodne vyšší a ona mala na nohách len obyčajné balerínky, takže musela zakloniť hlavu, aby mu videla do tváre.* To si len ty Colin. *Vydýchla si uvoľnene.* Ale si ma nastrašil. *Priznala sa a tvár jej zaliala červeň.* /Ako som ho nemohla počuť prichádzať?/ *Čudovala sa a sklopila pohľad, ktorý jej spočinul na jej čiernych šatoch. Rozpustené vlasy jej padli do tváre, takže sa na neho nemusela pozerať, keď mu hovorila.* Som v poriadku, len... *Pokrútila hlavou, pretože nedokázala dokončiť tú vetu.* Čo tu vôbec robíš? *Spýtala sa ho, len aby zmenila tému.*

*Jelikož se v uniformě necítil moc dobře, trošku něco pozměnil. Nečekal, že někoho potká, proto si řekl, že teď prostě reprezentovat nebude, což ostatně jako budoucí král musí. Košili si vytáhnul z kalhot a sundal si sako, které teď nosil v ruce, takže byl pouze v košili, kalhotách a společenských lesklých botách. Vlasy měl jemně rozlétané, tak, jak si je přizpůsobil vánek. Na večer už tu nebylo takové teplo, což se dalo očekávat. Ještě, než vešel do lesa, potkal Lotte. Věděl, že byla postřelena a všude ji hledal, aby se mohl ujistit, že je v pořádku, ale nikde ji nemohl najít. Teď byla konečně před ním.* Ano, to jsem já. Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. * Omluvně se na ni usměje.* Jen co? *Zeptá se téměř okamžitě, když poví, že je v pořádku, ale další věc, kterou měla na jazyku, nedopoví.* Potřeboval jsem se projít, jsem si jist, že to znáš. Povinnosti budoucího krále.. No, bylo toho na mě trochu moc, potřeboval jsem se nějak odreagovat. Není ti zima? *Na nic nečeká a své sako, které měl v ruce, dívce ten přehodí přes ramena.*

*V poslednom čase nosila voľnejšie šaty na krátky rukáv, aby sa jej ľahšie obliekali. Hnevala ju jej nešikovnosť a neschopnosť, pretože si zranila zrovna pravú ruku a s ľavou nevedela takmer nič urobiť. Teraz nevedela ani písať a ani sa poriadne najesť, preto radšej trávila väčšinu času sama a v súkromí. Komorné jej pomáhali ako len vedeli a ona im bola za to aj vďačná, ale z druhej strany aj podráždená, pretože mala pocit, že je totálne neschopná. Nečakala, že tu niekoho stretne, ale už je pomaly zvykom, že jej plány nevychádzajú tak, ako by niekedy chcela. Rozpačito sa usmeje na Colina.* To nič, ty za nič nemôžeš. Len som bola zamyslená a nevšimla som si, že niekto prichádza.*Odpovie mu a uistí ho, že to bola tak trochu jej chyba.* Len... *Nadýchla sa a vydýchla. Pokrútila hlavou.* Bojím sa. *Zašepkala takmer nečujne. Neverila, že to povedala nahlas. Hanbila sa sama pred sebou, ale nedokázala sa zbaviť toho odporného strachu, ktorý na ňu útočil, keď bola nepripravená.* Ten pocit poznám. Aj môj brat je už neskutočne otravný a dokonca sa radšej vyspí na gauči v mojej izbe, len aby ma nespustil z očí. Obaja sme už potrebovali od seba navzájom prestávku. *Vysvetlila mu. Keď jej prehodil jeho sako cez ramená, vďačne sa na neho pozrela.* Ďakujem.

*Upřímně se mu hned zlepšila nálada, jakmile potkal Lotte. S tou dívkou se znal už dlouho a lepší kamarádku neměl, pokud nepočítal své sestřičky, hlavně Sophie. Ovšem nedokázal popřít, že mezi nimi přeskakovaly jiskry, ovšem ještě se nenašel čas na to, se Lotte zeptat, co to mezi nimi vlastně je, protože obyčejné přátelství to nebylo.* Nad čím jsi tak přemýšlela, že jsi tak nevnímala? Vážně je vše v pořádku, kromě té ruky? *Pohledem upře oči na její zraněnou paží.* Moc mě mrzí, že se ti tohle stalo. Hledal jsem tě, ale moc se mi to nedařilo a poté mi do toho vlezla právě. *Povzdychne si, vážně ho to mrzí.* Bojíš se? A povíš mi, čeho? Je to kvůli tomu útoku, že? *Stále má na tváři starostlivý výraz, který ne a ne zmizet.* Tvůj bratr je dobrý člověk, když na tebe nemůžu dávat pozor já, aspoň on. *Usměje se a přikývne.* A neděkuj, nerad bych, abys nastydla.

*Bola rada, že narazila práve na Colina, pretože bol jedným z mála ľudí v paláci, s ktorým si skutočne rozumela a komu mohla veriť. Mala ho rada. Pozrela sa na svoju ruku.* Ruka už je na tom lepšie. Ešte niekedy ma pobolieva, ale už sa to zlepšilo. *Tvárila sa, že otázku prepočula. Nedokázala to povedať nahlas bez toho, aby znova nepociťovala všetky tie príšerné pocity z posledných dní, bez toho aby znovu neprežila tie hrôzy.* Nič sa nedeje. Úprimne povediac, vyhýbala som sa v poslednom čase každému a takmer nevychádzala z izby. *Priznala sa so zahanbením. Keď uhádol dôvod jej strachu, v očiach sa jej zaleskli slzy.* Ani si nevieš predstaviť, aké hrozné to bolo... Najprv na tom plese a potom, keď som musela tadiaľto utekať... *Nedokázala pokračovať. Zverila sa mu, pretože mu dôverovala a vedela, že ju pochopí. Bolo pre ňu ťažké o tom rozprávať. Bolo pre ňu ťažké o tom čo i len premýšľať.* Brat sa mi snaží pomáhať, ako len vie a som mu za to vďačná, ale po toľkom čase strávenom spolu si začíname skákať do vlasov. *Neveselo sa zasmiala a ešte raz sa na neho úprimne usmiala.*

*Útoků bylo v poslední době hodně a jemu to dělalo starosti. Hlavně se bál o své blízké, které byli stále v nebezpečí. Kdyby nebyl korunní princ, zajisté by se přidal ke zdejším strážím. Vlastně by ho to naplňovalo, pomáhat lidem a tak podobně. Vlastně k zbraním měl i nějaký vztah, miloval například lukostřelbu a s mečem také uměl, protože byl nucen se už odmalička učit šermovat. K té věci, že byl korunní princ.. Až se stane králem, bude muset opustil Illeu a vrátit se do Rakouska, aby mohl vládnout zemi. Illeu za boha opustit nechtěl.* To jsem moc rád, že už je to lepší. Kdybys něco potřebovala, neboj se ozvat, moc rád ti pomůžu, to přeci víš. *Jemně ji chytí za zdravou ruku a začne se s ní pomalu procházet dál od lesa.* Proč sis mě nezavolala? Mohl jsem za tebou přijít, udělal bych si na tebe čas, kdybych jen věděl, jak ti je. *Vydechne a jakmile uvidí, že se jí v očích zalesknou slzy, dá velký pozor na její ruku a opatrně ji obejme, načež ji dá Letnou pusu do vlasů.* Ššš.. To bude v pořádku, už se ti nic nestane.

*Keby mohla, schová sa pred celým svetom. Pred vírusom, rebelmi... Už mala toho dosť, a to tu bola ešte len krátko. S úsmevom prijala jeho ponuku, veľmi si ju cenila.* Ďakujem. Vždy sa môžem na teba spoľahnúť. *Ešte raz sa usmiala. Vždy v ňom mohla nájsť oporu a on ju nikdy neodmietol. Veľa to pre ňu znamenalo.* Ja som to chcela zvládnuť sama. Chcela som si tým asi niečo dokázať. Ja vlastne ani neviem... *Priznala sa mu, pretože vedela, že ju za to nebude súdiť.* Ale asi na to nestačím. *Keď ju chytil za ruku a začal ju jemne ťahať do lesa, prudko sa zastavila. Nevedela, či je na to už pripravená.* Ja... neviem, či sa tam dokážem vrátiť. /Možno je na to ešte priskoro.../ *Premýšľala. Nechala sa objať a zdravou rukou ho tiež objala. V jeho náručí sa cítila bezpečne a cítila sa v ňom ak doma.* Ja nedokážem spať. Každú noc sa budím s búšiacim srdcom a v každom tieni vidím číhajúceho rebela. *Vzlykla.* Každú noc zaspávam pri svetle lampy, pretože akonáhle je tma, chytajú ma záchvaty paniky. *Povedala. Bol to príjemný pocit dostať to zo seba. Bola rada, že to povedala aj niekomu inému ako svojmu bratovi.*

*Pro své blízké a jemu milované osoby by se dokázal i obětovat, takovým příkladem byla právě i Lotte. Seznámili se společně na plese, když se na něj nějak přimotali, to bylo Colinovi snad deset. Zkrátka už se společně s touto dívkou neznali krátce a ona mu za tu dobu stihla přirůst k srdci. Poté už ji držel jemně za zdravou ruku a šel s ní pomalu od lesa, aby neměla strach.* Nemusíš mi děkovat a ano, slibuji, že se na mě můžeš spolehnout kdykoliv. *Přikývne a jemně se Zazubí čímž odhalí své bílé, rovné zuby.* Jsi odvážná, ale teď jsi v šoku. Co kdybychom sem, na kraj lesa šli zítra odpoledne při pořádném světle a udělali si tu piknik? Jen na krajíček, kde už jsme stáli. Půjdeme na to postupně, co ty na to? *Nabídne ji takovou menší nabídku. Netrvalo dlouho a on už ji svíral v jemném objetí. Když poví, že má problémy se spaním, vydechne.* To mě moc mrzí, Lotte. Pomohlo by ti, kdybych byl u tebe a čekal bych, dokud bys neusnula? *Zeptá se jí, třeba by to mohlo pomoci.*

*Nikdy neľutovala ten deň, keď sa spoznali na tom plese. Vtedy bola ešte malé dieťa a neuveriteľne sa tam v spoločnosti dospelých nudila, keď sa jej zrazu dostal do cesty korunný princ Rakúska. Už neboli tými malými deťmi a kadečo už spolu zažili. Mala pocit, že jeho ruka držiaca tú jej je jediným pevným a istým miestom, jedinou kotvou, ktorá ju drží ešte pri zemi.* Piknik nie je zlý nápad. *Prisvedčila nakoniec nie úplne ochotne. Páčila sa jej však predstava, že to bude práve on, s kým prekoná svoj strach.* /krôčik po krôčiku./ *Hovorila si. S ním to hádam zvládne. Čoskoro sa však ocitla v jeho medveďom oceľovom objatí. Celá sa v ňom strácala. Roztriasla sa, ale nie od zimy. Oprela sa hlavou o jeho širokú hruď, jeho tlkot srdca ju upokojoval. Prekvapí ju jeho ponuka. Pozrela by sa mu aj do očí, ale v jeho náručí jej bolo príjemne a cítila sa byť v bezbečí. Nakoniec jemne prikývla.* Myslím, že áno. *Zamumlala s hlavou stále pritisnutou na jeho hrudi.*

*Úplně živě si pamatoval na to, jak se s Lotte seznámil a jak se s ní z plesu vyprášil. To byla dospělácká záležitost, ale ne dětí, pro které to bylo naprosto nudné. Teď měl plesy docela rád, byla to vždy příjemná akce.* Ale ten piknik si uděláme jen, když budeš opravdu chtít. A neboj, nebudu na tebe tlačit, vše budeme dělat pomalu a hezký popořadě. Co říkáš? *Usměje se a a opatrně si ji k sobě přivine ještě více. Jemně si schová obličej v jejích vlasech, po kterých ji začne následně i hladit.* Dobře, takže každý večer budu u tebe a budu tam s tebou, dokud neusneš, slibuji. *Slíbí ji věc, kterou myslí naprosto vážně. Pokud ji mohl pomoct právě takhle, udělá to moc rád. Vždy ti pro ni byl, je a bude. Na tom se nic nezmění.* Jen se omlouvám, pokud budu někdy zaneprázdněný. Vždyť víš, povinnosti a budu trávit i nějaký čas se sourozenci, dokud na to mám čas. *Dá ji další pusu do vlasů.*