Vyhlídka na město

Tak hele, Ahren nesmrdí. Je to čistotný lvíče. *Zamračí se trochu, i když v očích má pořád znát pobavení. Pak jí řekne, že jí miluje a když vidí, jak se zarazila, sklopí pohled a v duchu si začne nadávat do všeho, co ho zrovna napadne. Po jejích slovech se na ní podívá a seber všechnu vnitřní sílu, aby ze sebe dostal pobavený smích.* Teď by ses měla vidět. Fakt jsi mi to uvěřila. *Potřese hlavou a prohrábne si vlasy. Sice má na tváři pobavený široký úsměv, ale vevnitř právě odumírá a má chuť brečet.* Díky. *Usměje se.* /Proč to kurva musí tak bolet?!/

Jasně a minule na tom festivalu, když mi vlezla na klín tak jsem se toho puchu nemohla zbavit ještě pěkně dlouho.*popíchne ho, ale myslí to jen z legrace. Když ji řekne, že ji miluje, zarazí se. Pak se ho zeptá, jestli to myslel jako vtip, nebo ne a po jeho dalších slovech ho vybídne, aby řekl pravdu. Když se začne smát pousměje se.* Herec jsi vážně dobrej. Uvěřila jsem ti.*řekne pobaveně, ale jeho slova ji stále zní v hlavě a pořád si částečně myslí, že to vtip není. Poslední dobou se s ním baví víc, než dříve a všimla si toho, jak hned sklopil pohled. Navíc mu sedí na klíně.* Za to děkovat nemusíš.*pousměje se a pak zabodne pohled do země.*/Co by na to asi řekl Cole? Kdyby mě teď viděl, jak sedim na klíně jeho kamaráda, který mi říká, že mě miluje?/*pomyslí si a začne se cítit dost provinile.* Hele..neříkej o tom Coleovi, prosím. Znám ho a vím, že by vyváděl a nechci abyste se hádali nebo tak.*zvedne pohled k němu a skousne si nervózně ret.*

*Vyplázne na ní jazyk a nijak to už nekomentuje. Pak z něj vypadne, že jí miluje a po jejím pobídnutí, aby mu to řekla, sebere všechnu svou sílu a přes tu bolest uvnitř, se začne smát.* Jo, zpívání je i o herectví. Navíc jsem přemýšlel, že bych šel někam na konkurz. Třeba bych hrál v něčem dobrym. *Snaží se odvést její myšlenky jiným směrem a když zmíní Cola, přikývne.* Jo, neboj. Nepotřebuju, aby mi rozbil hubu. *Ujistí jí, že bude rozhodně mlčet.* Jak to mezi váma vůbec je? Že většinou s tebou na akce ve městě chodí on.. *Zeptá se jí hned a pak si uvědomí, že už je nějakou dobu tma a slunce zapadlo.* Nechceš jít spát? Spaní pod širákem je docela fajn. *Usměje se na ní.*

*pobídne ho, aby mu řekl pravdu a když se začne smát, pousměje se.* Vážně bys to měl zkusit. Co víš, třeba se staneš slavným a já se budu moct vychloubat, že jsi můj kámoš.*uchechtne se. Pak zabodne pohled do země a uvědomí si, že kdyby se o tomhle dozvěděl Cole, asi by nebylo úplně nadšený.* Díky.*vděčně se na něj usměje potom, co ji ujití, že o tom Coleovi neřekne.* Trochu jsme se chytli a už pár dní jsem se s ním neviděla, takže vlastně ani nevim, jak to mezi námi je.*pokrčí rameny. Když se jí zeptá, jestli už nechce jít spát, pohledem sklouzne na svoje šortky a uvědomí si, že ji bude asi dost chladno, ale hodí to za hlavu. S tim, že přespí někde ve městě počítala, takže ji mohlo dojít, že se mohla lépe obléknout.* Jasně.*taky se usměje a pomalu se zvedne.* /Dobře..s tou chůzí a stání měl možná pravdu./

Jo, třeba jo. Někdy to zkusim. *Přikývne, i když o tom vůbec nepřemýšlí. Teď to ale zaměstnalo jeho mozek od bolesti a její od otázek.* To je samozřejmost. Nemusíš za to děkovat. *Usměje se na ní a pak se jí zeptá, jak to mezi nimi je.* Aha, to je mi líto. Chceš o tom mluvit? *Zeptá se jí starostlivě a pak si uvědomí, že už je docela dlouho tma, takže se jí zeptá, jestli už nechce spát. Uchechtne se, když vidí, jak si stoupla.* Počkej. *Zvedne se taky a kývne k lavičce.* Ty máš lavičku, já se vyspim na zemi. *Pokrčí rameny.* A v motorce mam deku, tak ti jí půjčim, ať ti neni zima. Počkej tu. *Pousměje se a pak se vydá k motorce a z jejího kufru vyndá deku, kterou s sebou vozí přímo pro tyhle případy, že by chtěl někde přespat. Dojde s ní k Alessii a podá jí jí. Sám se pak posadí na zem před lavičku a pohled upře na hvězdy.* Dobrou noc, Aless. *Popřeje jí s úsměvem a pak se zase podívá na hvězdy. Ví, že on teď nedokáže usnout.*

*když řekne, že děkovat za to nemusí, zašklebí se na něj. Pak zmíní Colea a řekne mu, jak to mezi nimi je, i když to neví s jistotou. Už je to nějaká doba, co se s ním viděla naposledy.* Ne, to je v pohodě, ale díky.*usměje se na něj. Když se jí pak zeptá, jestli nechce už jít spát, vrávoravě vstane.* Dobře, díky.*pousměje se a jakmile ji podá deku, lehne si na lavičku a přikryje se.* Teď vypadáme jak bezďáci. Jestli se tohle dostane na veřejnost, už nikdy se nedostanu ven z paláce.*uchechtne a otočí se tak, aby měla výhled na palác.* Dobrou noc.*usměje se na něj a chvíli na to usne.*

*už je to dlouho, co se naposledy byla projít na vyhlídku a protože neměla co dělat, rozhodla se, že zamíří právě sem. Na sobě má černé roztrhané džíny a těsné šedé tričko s trochu větším výstřihem. Vlasy má rozpuštěné a vzala si i černou koženou bundu, kdyby se ochladilo. Když přijde na vyhlídku, zamíří až těsně k okraji. Jen tak tam stojí a přemýšlí nad tím, kde by asi teď byla, kdyby byli rodiče na živu. Třeba by se jí nakonec podařilo utéct i tak. Více pravděpodobné ale je, že by stále byla u Jižanů a dělala to, co nechce.*

*vlasy má stažené v culíku a na sobě má černé džíny a bílé volné tričko. Obleče si i mikinu aby nebylo vidět že má ovázané předloktí. Při útoku jí trefil jeden z rebelů, naštěstí to nebylo nic tragického*/ale krve byla spousta/*rozhodla se že si půjde provětrat hlavu mimo palác. Vyšla až nahoru na vyhlídku a všimla si že u kraje stojí nějaká dívka* ammmm ahoj nechci rušit takže pokud chceš zase půjdu*řekne a dívá se na ní*

*stojí až těsně u okraje vyhlídky a přemýšlí, jak by asi vypadal její život, kdyby její rodiče byli ještě na živu a ona stále u Jižanů. Přemýšlí nad tím často. Je to lepší, než přemýšlet nad Edwardem, který má stejně v srdci jinou a ona mu se mu jen stará o zábavu na noc. Když uslyší něčí hlas trhne s sebou a nasadí svou klasickou masku, pod kterou skrývá všechny emoce.* Nerušíte. *Řekne strojeným hlasem a rychle dívku sjede pohledem.*/Aspoň že to není žádná nána ze Selekce./ *Všechny dívky si prostudovala, takže ví, že se nejedná o nikoho ze Selekce.* Jsem Charis. *Představí se a přijde blíže k ní. Ruce si strčí do zadní kapes džín což dělává pokaždé, když se rozhodne zahrát si na detektivku.* Ještě jsem vás tady neviděla. Jste jeden z zahraničních hostů? *Zeptá se ji*

*po tom útoku se nechce moc zdržovat v paláci. Potřebuje si provětrat hlavu a tak se vydá do města, přesněji na vyhlídku. Slyšela že je odtamtud nádherný výhled. Když tam ale dojde stojí tam nějaká dívka. Rozhodne se pozdravit a zeptá se jestli neruší*to je dobře nevím kam jinam bych šla*řekne a trochu se zasměje. Ve městě se vůbec nevyzná* moc mě těší já jsem Jentte*usměje se. * To se nedivím jen výjimečně se objevím ve městě. Ano jsem. Přijela jsem z Anglie.*usměje se* ty žiješ ve městě?* Zeptá se zvědavě*/ třeba by mě někdy mohla provést /

*když na ní promluví neznámá dívka, nasadí klasickou masku a také ji pozdraví a následně se jí i představí. Přejde blíže k ní a rozhodne se, že o ní zjistí co nejvíce.* Je tu hodně hezkých míst, kde se dá zajít.*usměje se a zeptá se jí, jestli patří také k zahraničním hostům.* Aha, tak to chápu. V Anglii je prej krásně. Žiješ tam od narození? *Nakloní hlavu na bok.* Ano, žiju tady ve městě. /Teoreticky se ghetto počítá jako Angeles.../*pomysli si. * Takže jste nějak výše postavená? *zeptá se a dá si pramen vlasů, které ji spadaly do tváře, za ucho.*

*když vyjde až nahoru na vyhlídku všimne si dívky která tam stojí. Pozdraví ji a když jí řekne že jí nevadí že zůstane navzájem se představí. Pak Charis řekne že přijela z Anglie když se vyptává na to zda je zahraniční host.*ano je tam krásně. Nejradši mám když na podzim prší, je to jako z filmu. Ano narodila jsem se tam. A donedávna jsem tam žila.*usměje se. A trochu se jí zasteskne po domově. Pak se Charis zeptá zda žije ve městě* to musí být zajímavé. Co jsem se dozvěděla hodně tu operují rebelové. Nemáš strach tu žít?*zeptá se a upraví si rukáv* no výše postavená je docela široký pojem. Jsem dcera slavné herečky, která střídá režiséry, šlechtice a další významné osobnosti. V kastovním systému bych byla druhá*usměje se*

*představí se Jentte a následně se jí zeptá, odkud pochází. Pak si vyslechne odpověď a usměje se.* Nejraději máš když prší? *Zeptá se. Čekala by, že ma raději když svítí slunce. Pak ji odpoví, že žije ve městě. Po její odpovědi se trochu zarazí, ale nedá to na sobě znát.* Ne, nemám. Člověk si na to zvykne a navíc jsou tady i tací, kteří se snaží ostatní chránit. *Pokrčí rameny.* Ty máš snad strach? *Povytahne obočí. To by jí velmi zajímalo. Pak se jí zeptá, jestli je výše postavená.* Jo takhle, to chápu. *Kývne hlavou* Tak jak se ti zatím v Illee líbí?*nadhodí s úsměvem*

*navzájem se představí a  když se jí Charis zeptá odkud pochází řekne že z Anglie*ano je to taková krásně tajemná atmosféra, jako ze Sherlocka Holmese.*usměje se. Pak se Charis zeptá na rebeli*vážně? Mě stačil jeden útok a mám chuť jet domů. Ano samozřejmě stráže./ V paláci je jich plno a rebeli nezadrželi/ano mám, včera mě postřelili a to jsem byla v paláci. *Pak ji vypráví o své matce a o tom která kasta by asi byla* no až do včerejška se můžu líbilo opravdu hodně. Potkala jsem zajímavé lidi a uvažovala že zůstanu i po selekci. Teď ale uvažuju že se vrátím domů*řekne posmutněle*

Aha, tak teď už to chápu.*pousměje se a nechá téma o Anglii být. Pak se začnou bavit o rebelech. Zajímá ji, jestli se jich bojí.* Na začátku Selekce je to vždy napjatější, ale pak už útoky ustávají.*zalže. Naštěstí lhát ji problém nedělá. Pak si vyslechne její vyprávění o matce a o tom, do jaké kasty by patřila.* Kvůli tomu útoku? *zeptá se.*/Ta má teda výdrž./ *pomyslí si ironicky.*

*poví jí že je z Anglie a momentálně žije v paláci. Pak se zeptá zda jí nepřijde nebezpečné tady žít. Udiví  jí že se jich nebojí*tomu nevěřím myslím že útočí často bez ohledu na selekci. Četla jsem starší výtisky illeanews a útoky bývají na titulní straně opravdu často.*poznamená.* Ano nejsem blázen odjedu hned jak si něco zařídím. Je to drobnost moc času to nezabere a pak odsud odjedu*usměje se*

*řekne, že útoky se dějí hlavně během Selekce.* Jenže při Selekci jsou útoky propracovanější, silnější a častější. *namítne a pak se jí zeptá, jestli chce odjet kvůli útoku.* Držet tě tady nebudu. *pokrčí rameny a usměje se.* Jakou drobnost? Je v tom kluk? *povytáhne obočí a zazubí se na ni. Pak si vyslechne její odpověď a všimne si, že už je celkem pozdě.* Já už budu muset jít, a ty bys měla taky. Do paláce je to celkem daleko a brzy bude tma. *pousměje se.* Ráda jsem tě poznala, Jentte. Měj se. *rychle jí zamává a pak už se vydá zpět do Ghetta.*

*zeptá se jí na rebeli a řekne jí svůj názor na jejich útoky. *Dobrá budu ti muset věřit*ušklíbne se. A pak jí řekne že má v plánu odjet. Nejdřív si ale musí něco zařídit*no možná je v tom holka*usměje se. Když se Charis zmíní o tom že už musí jí dojde jí že tu byla opravdu dlouho* ano to bych měla. No čeká na mě auto nerada chodím daleko pěšky.*usměje se* taky jsem tě ráda poznala Charis*snad se ještě potkáme*taky jí zamává a vydá se k autu*

*Stejně, jako každý jiný týden, i tenhle si vyhradila jeden den pro výlet mimo palác. Nechtělo se jí ale jet nikam extra daleko, protože chtěla jet na motorce a venku není nejtepleji, jako jindy, takže na tý motorce odmítá zmrznout. Proto si vybrala místo poblíž paláce, o kterém slyšela už od několika lidí, že stojí za návštěvu. Konkrétně vyhlídku, na které ještě nebyla. Na sebe si vzala černé úzké džíny s dírami na kolenou a obyčejný šedý svetr a černou motorkářkou bundu, aby jí nebyla velká zima a vyrazila. Při cestě na sobě má ještě klasické motorkářské rukavice a přilbu, protože slíbila rodičům a bratrovi, že bude opatrná a nechce nic riskovat vzhledem k tomu, jak šikovná dovede být. Na vyhlídku ale dojede bez sebemenšího problému. Při jízdě na motorce se jí ještě nikdy nic nestalo. Motorku nechá zaparkovanou na parkovišti nedaleko nejvyššího místa vyhlídky a přilbu nechá viset na řídítkách společně s rukavicemi. S sebou má jenom mobil, protože nic jiného dnes nejspíše nebude potřebovat. A i ten mobil má jenom kdyby nutně potřebovala někomu zavolat, protože dnes žádné povinnosti řešit nechce. Dojde k lavičkám, které tady jsou a na jednu z nich se posadí do tureckého sedu. Jen tak tam potichu sedí a vychutnává si pohled na Angeles, které si během posledních dnů zamilovala.*

*Dnes nemá nějak nic moc na práci, proto se rozhodl, že si zajde někam mimo palác, protože v paláci je každý den, a tak ho to trochu rozčiluje. Celou dobu jde pěšky, má rád chůzi a bere to jako náhradu za posilování. Na sobě má černé rifle a šedou mikinu. Blonďato hnědé vlasy má rozházené do všech možných a možná i nemožných stran. Nějak si vlasy neupravuje, mu stačí si je jen prohrábnout prsty a pročísnout si je takhle a nic neřeší. Když dojde až do města, netuší kam chce jít, ale nakonec se rozejde k vyhlídce, kterou má docela v lásce a rád tam chodí. Když se tedy vyhrabe nahoru, nečeká, že by tady někdo byl, ale když uvidí záda nějaké dívky, docela ho to překvapí. Přejde blíž, aby viděl, kdonto je a když v ní uvidí dívku, kterou nedávno poznal a která je jak magnet na úrazy, pousměje se a posadí se vedle ní.* Aby se ti nepovedlo spadnout až dolů. *Uchechtne se a očkem si ji prohlédne, jestli má všechny končetiny.*

*Dojede na vyhlídku, kde ještě nebyla a o které toho hodně slyšela a tam se posadí na lavičku do tureckého sedu. Sleduje Angeles pod sebou, které si během své návštěvy zamilovala a musí uznat, že tohle místo je naprosto kouzelná přesně tak, jak jí lidé říkali. Je ráda, že na ně dala a jela právě sem. Chvíli sleduje město před sebou jednoduše v tichosti, ale pak se najednou někdo posadí vedle ní, čímž jí docela vyděsí a ona sebou cukne. Ale díky tomu, že předtím seděla na kraji lavičky a teď sebou tak cukla, tak najednou pod zadkem nemá dřevěnou lavičku, ale obyčejný vzduch a spadne na zem.* Auu. *Zamumlá a promne si zadek.* A to jsem měla už třetí den v řadě, kdy jsem nikam nespadla. *Postěžuje si pobaveně a zasměje se. Vyškrábe se zase na nohy, opráší si zadek a posadí se zpátky na lavičku.* Ale dobrý. Zatím pořád žiju. *Zazubí se vítězně.* Co ty? Jak se máš?

*Rozhodne se, že si udělá výlet do města, aniž by věděl, kam chce vůbec jít. Když dojde až úplně do mesta, nakonec se rozhodne, že by mohl zajit na vyhlídku, kde to má rád a kde dloubo nebyl. Nepočítá s tím, že by tam někdo byl, proto ho dívka, která tam je, překvapí. Ale to se změnu v docela milé překvapení, když zjistí, že tu dívku zná. Posadí se vedle ní, ale když vidí jak spadne, plácne se do čela. Podá ji ruku, aby ji pomohl vstát.* Jsi v pohodě? *Zeptá se jí, ale pobaveně mu škubnou rty.* A neříkej mi, že tři dny jsou tvůj rekord. *Uchechtne se a zavrtí nad ní hlavou.* Jo, dá se to. *Pokrčí rameny a nějak to víc nerozvádí. Nemá ani rád moc odhalení pocitů, když toho člověka zná jen pár dnů. Ale i tka mu přijde, že se má líp než v posledních dnech, takže jí odpoví upřímně.* Potom útoku jsi v pohodě, že jo? *Prohlédne si ji ještě jednou starostlivě. Ví, že byl s ní, ale mohlo se jí stát ještě klidně něco potom.*

*Když se vedle ní někdo posadí, překvapí jí to, protože nikoho neslyšela a nevěděla, že se tady nachází ještě někdo další. Cukne sebou a podaří se jí spadnout z lavičky a natluče si zadek. Nevinně se zaculí, když vidí, jak se Draven plácne do čela a pak přijme jeho ruku a postaví se.* Jo, v pohodě. *Přikývne, oklepe si zadek a posadí se zpátky na lavičku.* Druhej nejdelší. Můj rekord je pět dnů. Sice jsem ty dny trávila jenom v posteli, protože jsem byla nemocná, ale i tak se to počítá. *Uchechtne se a pak se ho zeptá, jak se má.* Aspoň že tak. *Pousměje se na něj. Už pochopila, že není kdo ví jak sdílný a nijak extra jí to nevadí. Už ví, co od něj tak nějak očekávat.* Jo, nic se mi nestalo. Díky tobě. Takže děkuju. Ty jsi v pořádku? *Sjede ho rychlým pohledem.*

*Překvapí ho, že tady někoho vidí, ale je rad, že je to Pheonix, jelikož si ji docela oblíbil. Když ale spadne, jen se plácne do čela a na její zaculení pobaveně zavrtí hlavou.* Ty bys potřebovala být zavřená v komnatě, v posteli a nevylézat z ní, aby se ti nic nestalo. *Uchechtne se a ještě jednou zavrti hlavou. Zajínalo by ho, kde se v ní ta velká šikovnost bere. Také se na ni pousměje a ne rád, že se ho na nic víc nevyptává.* Díky mě ne. Nic jsem neudělal. *Nakrčí obočí a pokrčí rameny.* Jen vím, jak to tady chodí. Stačí malá chvilka nepozornosti a může to dopadnout zle. *Zamumlá a ještě jendou pokrčí rychle rameny, načež si poté prohrábne vlasy.* Jo, já jsem v pohodě. *Usměje se na ni.* Tak strašně šikovná si od malička? *Zeptá s eji s menším úsměvem na tváři, protože mu to prostě nedá a zajímáho, kdy se člověk stane tak strašně "šikovným", že dokáže spadnout i ze sedu na lavičce.*