Vyhlídka na město

Tak to oba děkujeme. *Usměje se na ni a pohled upře na svého psa. Nikdy by ji nedokázal lhát. Ani jí, ani asi nikomu jinému, možná jen kdyby mu šlo vážně o život. Snaží se pod jejím pohledem neošívat a taky se snaží tvářit tak jak celou dobu. Poté se zase věnuje svému psovi a vážně se diví, že ještě nedostal kytarou nebo pěstí. Po jejich slovech pokrčí rameny a rukou si vjede do vlasů.* Ale zasloužil by si to. Násilí - nenásilí. *Uchechtne se a potom si už protře oči a snaží se je utřít od zashlých slz, které se mu sice nestihly vydrat na povrch, ale stejně je má zaschlé těsně u oka.* Kdyby si potřebovala cokoliv... Pomoc, finační, jakoukol... Tak dej prostě vědět. *Pokrčí zase rameny a potom ji věnuje další zvláštní, opatrný úsměv plný emocí.* To asi ne. Povinnosti prince. *Uchechtne se a ohledne se kolem sebe.* Přílítal jsem sem s tím, že tady se nebude na mě sypat celý Španělsko. A při tom kus Španělska mám teď vee sebe. *Uchechtne se a pohled zase zabodne do země.*

*Pobaveně se usměje po jeho poděkování a pak ho pozoruje a přemýšlí, jestli jí říká pravdu, nebo lže. Nakonec uzná, že vypadá dost důvěryhodně.* Vážně mě přemlouváš k tomu, abych ti vrazila? *Nadzvedne obočí a pak si setře všechny stopy od slz ze svých pihovatých tváří a hodně zaobaleně mu řekne, co tady vlastně dělá.* Jsem v pohodě, díky. *Občas zahraje na kytaru v baru, který jí ukázala Saskia. Než jí poznala, bylo to pro ní docela těžký, protože ani ve Španělsku nepatřila k bohatým a jednou už pak musela nafotit docela dost odhalený fotky, aby měla z čeho zaplatit nájem, ale to mu říkat nechce. Krátce poté totiž poznala Saskii a díky ní má teď kde bydlet.* Tady jich ale budeš mít aspoň o trochu míň, ne? *Potom se lehce pousměje.* Jak to ve Španělsku vůbec vypadá? Je tam všechno v pohodě? *Zeptá se trochu starostlivě, protože od doby, co odjela nebyla v kontaktu ani se svými rodiči a bratrem.* A ty? *Doplní pak své otázky ještě o jednu, protože ať už chce nebo ne, na něm jí bude vždycky záležet.*

*Pokrčí rameny a koutky úst vysune malinko do výšky, přičemž přikývne.* Zasloužím si to. Klidně i jen tu facku, ale jo, přemlouvám tě, abys mi vrazila. *Uchechtne se, ale myslí to vážně. Chce aby mu dala pěstí nebo nějakou facku, jelikož si myslí, že si to za tu bolest, co jí způsobil zaslouží. Poté se ji zeptá, jestli cokoliv nepotřebuje a po jejích slovech zase přikývne a pousměje se.* Jo, o trochu míň. Ale pořád nějaký mít budu. *Uchechtne se a poté se mu úsměv zase trošku zvětší.* Španělsko pořád stojí, myslím, že je i vcelku. Je to tam stejné, jak před tím než jsi odjela. /Jen bez tebe smutnější a já tam bez tebe nejsem šťastný./ *Pohled trochu sklopí, než zase pokračuje dál.* Pořád nějaký drobný problémy, ale jinak je tam vše v pohodě. *Po její další otázce polkne a zase přikývne. Rozhodně v pohodě není, ale to jí říkat nechce. Nechce jí říkat, že si několkrát málem ublížil, jen kvůli jeho chybě a jeho zbabělosti.* I já jsem v pohodě. *Zamumlá a snaží se stále aspoň trochu usmívat.*

*Nadzvedne obočí, když jí vážně potvrdí, že jí žádá o facku. Pak jenom potřese hlavou.* Fajn. *Pokrčí rameny a pak si mu sedne na klín, aby měla lepší přístup k jeho obličeji a rozpřáhne se. Ruku ale zastaví těsně před jeho tváří a pak ho palcem po tváři lehce pohladí.* Jestli sis opravdu myslel, že ti ublížím, tak jsi blázen. *Oznámí mu s menším úsměvem a letmo ho políbí na čelo. Pak se posadí vedle něj zpátky na lavičku. Pak se ho zeptá, jak je na tom Španělsko a svojí otázku rozšíří i o to, jak je na tom on sám. Po jeho odpovědi potřese hlavou a krátce se mu podívá do očí.* Nelži. *Pozná na něm, když k ní není upřímný.* /A nebo upřímný je a doopravdy je v pohodě. Nejspíš jsem mu fakt nechyběla a když jsem zmizela, zmizela z jeho života akorát tak kotva.../ *Proběhne jí hned hlavou a pohled sklopí ke svým nohám.*

*Když si mu sedne na klín, nejradši by ji hned obejmul, ale není si jistý, jestli by ho vůbec nechala. Když se napřáhne, važně očekává facku, takže když ucítí, že ho jen pohladila, povytáhne obočí. Po jejích slovech se usměje a pohled trochu sklopí, ale na tváři má stále úsměv.* Chtěl jsem, abys mi ublížila. Abych aspoň zažil částečnou bolest, kterou jsem ti způsobil. *Pokrčí rameny a když ucítí její rty na čele, úsměv se mu proti jeho vůli rozšíří ještě víc. Jakmile se z jeho klína přesune zase na lavičku, cítí se snad ještě víc smutněji, než si na jeho klín vůbec sedla. Po její otaázce, jestli je v pohodě přikývne a zalže ji, proto když to pozná se uchechtne.* Teď už jsem v pohodě. Možná jsem nebyl, ale jsem. *Řekne tišším hlasem a sám si není jistý, jestli je to vůbec pravda, jelikož je zmatený z toho, jak se teď cítí.*

*Sedne si na jeho klín a rozpřáhne se, jako kdyby mu chtěla dát facku. Rukou se ale zastaví těsně před jeho tváří a pak ho jemně pohladí po tváři.* Nebudu ti ubližovat. A ty nebudeš ubližovat ani sobě, dobře? *Nadzvedne obočí a pak ho jemně políbí na čelo. Neodpustila by si, kdyby si kvůli ní ublížil. Pak si sedne zpátky na lavičku vedle něj a řekne mu, aby jí nelhal. Nikdy mu to nešlo a ona pozná, když k ní není upřímný.* Neublížil sis nějak, že ne? *Zeptá se ho starostlivě, protože se bojí, že odpoví kladně.* Já... už bych měla jít. Mám ještě práci. *Kývne k cestě, kterou sem přišla.* Třeba se ještě uvidíme. *Pousměje se na něj a pak se zvedne z lavičky, přehodí si pouzdro od kytary přes rameno a vydá se od vyhlídky pryč. Až když na ní nevidí, dovolí všem slzám, které doteď zadržovala, aby se skutálely na její tváře.* /Ublížila jsem mu. Měla jsem mu napsat, aby se o mě tak moc nebál. Jestli mi teda nelhal a vážně jsem mu chyběla. A jestli nelhal a to s tou holkou doopravdy jenom jednou./ *Honí se jí hlavou, ve které má tak akorát zmatek a snaží se všechny slzy z tváří stírat. Rovnou zamíří do ghetta, protože na žádné skládání nebo hraní nemá náladu. Jediný co teď chce je to, aby bolest v její hrudi po těch všech měsících konečně přestala.*

*Čeká až ucítí facku, ale když žádná nepřijde, povytáhne obočí a malinko se pousměje. Pohled sklopí trochu k zemi a přikývne.* Dobře.*Vydechne a když si zase sedne vedle něj, je mu to trochu líto, ale snaží se, aby to na něm nebylo poznat. Po její otázce se zhluboka nadechne a přivře oči jako by očekával nějakou ránu.* Chtěl jsem, ale neudělal jsem to. *Pokrčí rameny a oči otevře opatrně, jakoby si chtěl být jistý, že je otevřít může. Několikrát byl tak na hraně, že neměl od toho daleko, jednou si ublížit zkusil, ale hned to vypustil z hlavy.* Dobře, budu rád, když se potkáme. *věnuje ji další menží menší úsměv a potom ji už sleduje, jak odchází.* Já jsem takovej kretén. *Zamumlá, když si tvář vloží do dlaní a začne mrkat, aby zahnal slzy, které se mu zase derou na povrch. Po chvilce si vytáhne další cigaertu a hned jak ji típne, vstane, vodítko si přitáhne blíž k sobě, aby psa donutil k pohybu a se zničeným pohledem se vydá zpátky do paláce.*

Jestli chceš, klidně. *Nevadilo by mu být jejím řidičem. Trávil by díky tomu více času s ní.* Tak to máš štěstí. Já se taky dneska vrátit neplánuju. *Zazubí se na ní a pak už se vydají k jeho motorce a on se jí zeptá, jak se má.* Fakt? Aha. Já ... promiň. *Poškrábe se na zátylku a hned trochu znervózní.* Líp? Stalo se něco? *Zeptá se jí a v jeho výraze se objeví starostlivost. Podá jí helmu a pak už spolu vyjedou k vyhlídce a on vnímá každou sekundu toho, co je u něj takhle blízko. Nejradši by jezdil kolem Angeles pořád dokola a dokola jenom, aby nemusela nastat ta chvíle, kdy dojedou do cíle, ale ta nastane a on zaparkuje u vyhlídky. Počká, až z motorky sleze ona a pak sleze sám a uklidí helmy.* Chodíš sem často? *Zajímá se se zvědavým úsměvem.*

Nemyslím to vážně, nechci tě využívat.*pousměje se. Pak mu poděkuje za nabídku, ale řekne, že se dnes do paláce nevrací. Po její odpovědi se na něj taky zazubí. Pak mu pobaveně oznámí, že na to, jak se má se jí dnes už jednou ptal, ale i tak mu odpoví znovu.* To je v pohodě. *Odvětí se smíchem. Nechápe, proč kvůli tomu tak znervózněl.* Nic novýho. Jen má pošahaná rodinka opět útočí.*ušklíbne se.*/Spíše zdrhá./*doplní ješte v duchu. Pak si od něj vezme helmu, poděkuje mu a dá si ji na hlavu. Následně si nasedne na motorku za něj a obejme ho rukama kolem pasu. Když dojedou na místo, helmu mu vrátí.* Jen občas, když chci být sama.*pokrčí rameny a zamíří k jedné z laviček.* Většinou je tu klid a hezký výhled. Ty sem chodíváš často?*zeptá se ho na to samé a posadí se. Pak z batohu vytáhne jeden joint, který si zapálí a potáhne si. Pak ho podá s povytaženým obočím Edwardovi a čeká, jestli si ho vezme*

To neni využívání. Mám motorku a většinu doby se nudim, takže jsem tu k tvým službám. *Pokrčí s úsměvem rameny a pak se zajímá o to, jak se má a starostlivě se zamračí.* Chceš o tom mluvit? *Zeptá se jí, protože chápe, že by o tom mluvit nemusela chtít a nechce jí do ničeho nutit. Nakonec spolu dojedou na vyhlídku a on uklidí helmy.* Jo, na to je to ideální. *Přikývne a usměje se na ní a pak pokrčí rameny.* Jak kdy. Ale spíš ne. To většinou dřív skončim v baru nebo někde s klukama a po chvíli o sobě nevim. *Uchechtne se a prohrábne si přitom vlasy. Posadí se na lavičku vedle ní a když mu nabídne jointa, usměje se a vezme si ho od ní. Potáhne si a u toho slastně zavře oči. Pak jí joint vrátí.* Díky.

Víš,že si budu stát za svym.*ušklíbne se a pak mu znovu řekne, jak se ma, přičemž zmíní i svou rodinu.* Jen zase všichni zdrhaj, ale to je fuk. Je to jejich věc. Už jsem se naučila, že je někdy lepší se o věci prostě přestat zajímat když víš, že to nezmněníš*pokrčí rameny. Hodila to za hlavu. Jediný, co jí pořád hraje v hlavě je to, co řekla Wyattovi. Možná by vážně bylo lepší, kdyby si rodiče udělali jiné děti. Aspoň by neměli tolik starostí. Pak dojedou na vyhlídku a stejně jako on jí se ho zeptá, jestli sem jezdí často.* Jo, to je ideální zakončení dne. Nevědět o sobě.*uchechtne se. Pak se posadí na lavičku a zapálí si jointa. Potáhne si z něj a následně ho podá Edwardovi. Když vidí, jak slastně zavřel oči, ušklíbne se a joint si vezme zpátky.* Jak dlouho vůbec jezdíš na motorce?*nadhodí, aby mezi nimi nebylo ticho a potáhne si z jointu*

*Zeptá se jí, jestli chce mluvit o tom, co se stalo a pak přikývne.* Ale stejně to zabolí, co? *Nadhodí a u toho povytáhne obočí. Pak už jsou na vyhlídce a jejím slovům se zasměje.* Jo, někdy je to to jediný, co můžeš udělat. *Pousměje se na ní a pak si od ní vezme jointa a když si potáhne, slastně u toho zavře oči. Pak jí ho vrátí a po její otázce se pousměje a koukne se na výhled před ním.* Sám jsem jel poprvý když mi bylo patnáct. Předtím mě vozil táta, kterej mě to taky naučil. Když jsem jel poprvý sám, byl jsem z toho tak nadšenej, že jsem zapomněl, kde je brzda a naboural do jedný ohrady s kozama. Táta chtěl, abych jel poprvý někde za městem a byla tam zrovna farma. Všechny ty kozy utekly a my je pak museli s tátou chytat. *Zasměje se a pak se podívá zase na ní.* Ty jsi někdy jela? *Zeptá se jí.*

Jo..zabolí to, ale nepřekvapí.*pokrčí rameny. Pak dojedou na vyhlídku a ona řekne, že nejlepší zakončení dne je nevědět o sobě.* Přesně tak. Pak jsi volný jako pták a můžeš taky na všechny seshora srát. *Řekne upřímně a pokrčí rameny. Poté, co si sama potáhne z jointa ho podá Edwardovi a ušklíbne se nad tím, jak se Edward zatváří. Pak se ho zeptá, jak dlouho už jezdí na motorce a znovu si potáhne. Po jeho odpovědi se zasměje. Dokáže si to živé představit.* Ber to pozitivně. Vyvěs někde inzerát, že pokud někdo potřebuje chytit kozy, jsi jim k službám. Aspoň si přivydělaš.*ušklíbne se pobaveně.* Nebo až mi utečou kozy, tak si tě zavolám já a bude.*řekne už trochu vážněji. Má toho už v sobě docela dost, takže ji vůbec nedochází, co za blbosti mele. Navíc ani kozy nemá.* Párkrát už mě někdo svezl, ale sama jsem ji ještě neřídila.*odpoví mu. Ráda by to ale někdy zkusila.* Táta byl asi hodně naštvanej, co?*povytahne obočí a pobaveně se na něj podívá.*

Tak moc bych si přál být ptákem. Hned bych věděl, koho všeho bych posral. *Uchechtne se a pak už si potáhne z jejího jointu a odvypráví jí, jak poprvé řídil motorku.* To je dobrý. Naštěstí peněz mam dost. *Ušklíbne se a pak nadzvedne obočí, když mluví o jejích kozách.* Vždycky k službám. *Mrkne na ní a pak potřese hlavou. Zeptá se jí, jestli někdy jela na motorce.* Chtěla bys to zkusit? *Zeptá se jí a pak se zasměje.* Jo, docela jo. Tehdy mi řekl, že jsem jí řídil naposledy. Nakonec jsem ho přesvědčil, že to umim a nikoho nezabiju. *Uchechtne se.*

Ja taky, a že je to pořádnej seznam lidí.*v duchu si seznam začne sestavovat a užívá si představu toho, jak by si užívala života, kdyby byla pták. Když ji pak řekne o tom, jak poprvé jel sám na motorce, zasměje se. Řekne mu, aby v tom viděl i tu pozitivní stránku a nakonec si ho najme jako osobního hledače koz.* Myslím zvířata, Edwarde.*řekne pobaveně, když na ni mrkne. Když se jí pak zeptá, jestli chce zkusit jet na motorce, nervózně se rozhlédne kolem.* Eh.. život je sice svině, ale mám ho celkem ráda.*Řekne a stále se nemůže rozhodnout, jestli na to kývnout.* Ale na druhou stranu... proč ne.*pokrčí rameny a vrávoravě se zvedne.*

Jo, asi tak. *Přikývne s úšklebkem. Pak se zasměje, když jí řekne o tom, jak jel poprvé sám na motorce a když slyší, jak mluví o svých kozách, mrkne na ní. Po jejím upozornění zvedne ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává.* Ty naznačuješ, že jsem si měl myslet něco jinýho. Já myslel zvířata. I když, jestli se chceš bavit o těch tvých... ty taky ujdou. A netrkaj. *Zazubí se na ní a pak se jí zeptá, jestli by chtěla zkusit jízdu na motorce. Když se vrávoravě zvedne, zavrtí hlavou a chytne jí za ruku. Chce jí stáhnout zpátky na lavičku a omylem si jí spíš stáhne na svůj klín.* Sorry, ale teď jsme oba pod vlivem. Zvlášť ty. Radši to necháme na ráno nebo na někdy jindy, co říkáš? *Navrhne a podívá se jí do očí.* /Proč musí být tak nádherná a zadaná?/

*když ji Edward poví historiku o tom, jak jel poprvé sám na motorce, tak se zasměje, a pak se začnou bavit o kozách. Díky tomu, že už je dost mimo ji nedochází, že to co říká má i dvojsmysl, ale když na ní Edward mrkne, uvědomí si to. Hned ho upozorní, že myslí zvířata a po jeho odpovědi zčervená a bouchne ho do paže.* Zavři hubu, Edwarde. Já taky myslela zvířata, ale nemůžu za to, že tvoje úchylná mysl si to převzala jinak.*ušklíbne se na něj.* A navíc, moje kozy nestojí za řeč. Ty jsou geniální i tak.*uculí se na něj. Pak se nakonec rozhodne, že by ráda zkusila projížďku na motorce, a tak se vrávoravě zvedne. Překvapí ji, když ji Edward stáhne zpátky dolů, takže s tvrdým žuchnutím skončí na jeho klíně. Po jeho slovech se na něj naoko ublíženě podívá a vystrčí spodní ret.* Na svědomí mě budeš mít tak či tak.*povytáhne obočí a usměje se.* Ale tak když nechceš, tak to necháme na jindy.*pokrčí rameny.* Ale chci, abys mě to naučil, prosííím.*udělá psí oči. Účinky marihuany a všeho ostatního, co dnes měla na ní konečně začínají působit tak, jak by měly.* Měl by ses zajít ostříhat.*všimne si jeho vlasů, které se jí zdají už trochu delší a prohrábne mu je rukou.*

*Zasměje se, když ho bouchne do paže.* Moje? Tys začala s tim, že se to dá brát jinak než jako na zvířata. *Brání se pobaveně a pak přikývne.* To nemůžu posoudit, já je nikdy nijak nezkoumal. *Uchechtne se a když pak vidí, jak se vrávoravě postaví, stáhne jí zpátky, ale trochu mu to vyjde jinak, než zamýšlel a ona skončí u něj na klíně.* S tim dokážu žít. *Uchechtne se a pak přikývne.* Nechci sedět za vraždu princezny. *Zazubí se na ní a pak přikývne a prstem jí drcne o vystrčený spodní ret.* Naučím tě to, neboj. Až budeš střízlivá. /A jestli nebudeš chtít jako střízlivá spíš trávit čas s Colem./ *Ušklíbne se v duchu a pak se trochu pousměje a podívá se jí do očí, když mu prohrábne vlasy.* Jo, asi jo. *Uzná a nejraději by jí pohladil po tváři a políbil jí.* Máš krásný oči. *Řekne jí trochu tišším hlasem dřív, než mu to vůbec stihne dojít.* /Stejně mě nikdy nebude chtít, do háje. Jsem pro ní jenom kamarád, kterej jí naučí jezdit na motorce./

Protože vím, že jsi to tak pochopil. *odvětí pobaveně a opět se v jejím hlase projeví tvrdohlavost.* Jasně, jasně...to ti tak věřím.*řekne tiše a potřese hlavou. Připadá ji dost ujeté, že se baví na tohle téma. Pak se vrávoravě postaví, ale hned na to skončí na Edwardově klíně. Řekne, že jí bude mít na svědomí tak či tak, a po jeho odpovědi se uchechtne. Pak ale povytáhne obočí.* První říkáš, že dokážeš žít s tím, že mě budeš mít na svědomí, ať už to dopadne jakkoliv a teď zase říkáš, že nechceš sedět na mou vraždu? Už se rozmysli, co chceš.*řekne pobaveně. Pak vystrčí spodní ret a když ji o něj drcne prstem, zasměje se.* To bude těžký. Já jsem střízlivá jen málokdy, a ty taky.*zklamaně si povzdychne, ale v očích ji pobaveně jiskří. Pak mu prohrábne vlasy se slovy, že by se měl jít ostříhat. Po jeho dalších slovech se trochu zarazí.* To ty taky.*řekne tiše a platí mu pohled.* Ale kdybys nebyl mimo, neřekl bys to. Ani já ne.*jemně pokrčí rameny a pousměje se. To, že má přítele, což je kamarád Edwarda, ji nedochází a úplně to teď pustila z hlavy.*

Nevidíš mi do hlavy. /Ale kdybys mi do ní viděla, bylo by to daleko snazší a ty bys věděla, co k tobě cítím. Nebo radši ne, protože mě nikdy nebudeš chtít a vždycky budeš s Colem./ *Povzdychne si v duchu a pak už Alessia skončí na jeho klíně a on se zasměje po jejích slovech.* Říkám, že dokážu žít s tím, že se třeba zmrzačíš, ale nechci sedět za vraždu princezny, takže radši počkáme, až budeš schopná stát a jít rovně. *Zazubí se na ní a pak přikývne.* Tak se hecnem a jeden den vydržíme střízlivý, aby ses to mohla naučit. *Navrhne a pak se neudrží a řekne jí, jak má krásné oči. Po jejích dalších slovech se trochu pousměje.* Jo, máš pravdu. /Protože bych k tomu nesebral odvahu. Ale myslím si to pokaždý, když tě vidím. Na rozdíl od tebe./ *Proběhne mu hlavou a pak nakloní hlavu na stranu. Je sice docela při smyslech, ale rozhodne se chovat, jako kdyby ne. Ví, že bude mít ještě víc zlomený srdce, ale za tuhle krátkou chvíli mu to momentálně stojí.* Je ještě něco, co bys mi teď řekla? *Zeptá se jí.*

Ale jsi chlap. A vy jste všichni stejní, takže vím, jak jsi to pochopil. A nehádej se se mnou, víš že neustoupím.*řekne a pobaveně potřese hlavou. Pak už nedopatřením skončí na jeho klíně a řekne mu, aby se konečně rozhodl, co chce.* Tak hele, já dokážu stát i jít rovně, klidně ti to i ukážu.*řekne naoko uraženě. Pak řekne, že to bude celkem náročný vzhledem k tomu, že střízlivá je jen málokdy.* Ale pak za to něco budu chtít. Vydržet jeden celej den bude hodně náročný. *Uchechtne se a pak si začne hrát s jeho vlasy. Když ji řekne, že má krásné oči, řekne že on také, ale dodá, že z nich mluví alkohol a drogy. Po jeho další otázce stáhne ruku zpět k sobě a dělá, že chvíli přemýšlí.* Líbí se mi to tetování, co máš na vnitřní straně rtu. A trochu mě děsí ta velká kočka, co máš.*nemůže si vzpomenout na to, jak se to zvíře jmenuje, tak ho popíše jako velkou kočku.* A vlastně jsi docela hezký. A milý. A hodně hezký. A hodně milý.*začne se opakovat a tak raději zavře pusu a protočí očima.* Je tady něco, co bys mi teď rád řek ty?*zeptá se ho na oplátku a povytáhne obočí.*

Nojo... *Protočí očima a pak už mu Aless skončí na klíně. Jejímu uražení se zasměje.* Ne, to je dobrý. /Jen zůstaň sedět u mě./ To, že tě naučím jezdit na motorce nebude stačit? Copak dalšího by sis přála? *Zeptá se jí a nakloní u toho hlavu na stranu. Když si začne hrát s jeho vlasy, sleduje její oči a zeptá se jí, co dalšího by mu teď řekla a jako střízlivá ne.* Je to mládě lva a jmenuje se Ahren. *Uchechtne se a pak se na ní usmívá. Když se ho zeptá, co by řekl on rád jí, koukne se jí do očí.* Třebaaa.... Že tě miluju, protože jsi naprosto nádherná? *Zvedne to na konci do otázky.* /Stejně si to nebude zítra pamatovat../

*když se s ní konečně Edward přestane dohadovat, vítězně se na něj usměje. Za dnešek už je to druhá nebo třetí hádka, kterou vyhrála, takže si nestěžuje. Pak už mu sedí na klíně a když ji nevěří, že dokáže stát i rovně jít, uraženě řekne, že mu to klidně ukáže. Po tom, co jí řekne, že to dělat nemusí se uchechtne.* To mi stačit rozhodně nebude. Neboj, však já ještě něco vymyslím.*zazubí se na něj. Pak si začne hrát s jeho vlasy a následně mu řekne, co by mu jako střízlivá neřekla.* Jak říkám, velká kočka. Na jméně už nezáleží.*pokrčí pobaveně rameny. Pak se ho zeptá na to samé a po jeho odpovědi se zarazí.* Edwarde..*nervózně se pousměje. Nepozná, jestli to myslel jako vtip, nebo ne.* Přestaň si z toho dělat srandu. Vážně to chci vědět. *nakonec usoudí, že to nemyslel vážně.*

Jo, tak to jsem zvědavý, co si vymyslíš. *Zasměje se a pak protočí očima.* Fajn. V tom případě jsi ty malá kočka. *Pokrčí rameny a u toho se na ní zašklebí. Pak už jí řekne, že jí miluje a jakmile vidí, jak se zarazila, sklopí pohled.* /Do prdele, proč jsem nemohl držet hubu? Mělo mi dojít, že není tak mimo../ *Pak se na ní podívá a donutí se uvolněně usmát a pokrčit rameny.* /Kéž bys jenom věděla, že vtip to neni../ Život by byl bez srandy nuda. *Zkonstatuje.* Nevím, co bych ti řekl. Máš krásný oči. Celá jsi krásná. A milá. Žádná namyšlená princezna. /Moje milovaná princezna a ten nejlepší člověk chodící po zemi./

/To já taky./*doplní v duchu a zazubí se na něj. Po tom, co jí nazve malou kočkou se od něj trochu odtáhne a přimhouří oči.* Já nejsem malá kočka. Nebo smrdím snad jako to tvý lvíče?*povytáhne obočí. Když ji pak Edward řekne, že ji miluje, zarazí se a řekne, aby si z toho přestal dělat srandu. Všimne si, jak sklopí pohled a polkne.* To je pravda, ale jestli to myslíš vážně, tak mi to řekni, protože..*nechá rozpačitě viset větu ve vzduchu.* No..ty taky nejsi žádný namyšlený debil.*uchechtne se*