Společenský salón

*Přiřítí se za svou rodinou a hned své syny obejme a řekne jim, jak moc je na ně pyšná.* Jsem těhotná, řekla bych, že táta je zvyklej na to, že při těhotenství brečím víc. *Uchechtne se a když její manžel přijde a mluví s klukama on, s úsměvem je sleduje.* /Lepší rodinu jsem si nemohla přát./ *S úsměvem je sleduje a pak se přitiskne k Wyattovi.* Pořád vzpomínám, jak jsem je poprvé držela v náruči. Dva úplně stejný, malý uzlíčky. A jak jsem byla vystrašená, že jim ublížím. *Nostalgicky se usměje a povzdechne si.* /Taky jsem se bála, že budu jak moje matka a že být matkou nezvládnu./ *Tohle si radši nechá pro sebe, jelikož nechce kazit tu hezkou chvilku. Pak už sleduje své syny jak mají proslov a už s velkým úsměvem sleduje jak oba dva jdou ke svým polovičkám a to jí ukápne i pár slz.* Jsem na ně tak pyšná. *Zašeptá a potichu si zase povzdechne.* Máme skvělý děti. A za chvíli budeme mít tak nejmíň čtyři vnoučata, vzledem k tomu, že už je jedno na cestě. *Očkem zabloudí k Angie a pak zase pohled přesune a svý syny.*

Raději už běžte, nebo vás ještě na místě uškrtím.* Protočí očima, když ji oba dva bratři poplácají jako nějakého psa. Nadšeně sleduje Jace s Justicem a v duchu je popohání, aby s tím proslovem pohnuli, protože už to moc dlouho nevydrží. Když se vydají konečně k Chels a Misty, stoupne si na špičky, aby je mohla pozorovat. Je malinká no. A společně s Angel následně bouchne konfety směrem k nim a plácne si se svou sestrou.*Fakt se budou ženittt. Kdyby mi to před rokem někdo řekl, nevěřila bych mu.* Uchechtne se. Když k Jacovi a Misy běží Angel, vydá se prvně k Justicovi a Chels. Oba dva s nadšením obejme.* Jsem za vás moc ráda. Určitě spolu budete šťastní. Hlavně s ním měj trpělivost, Chels. Jak jsi už stihla poznat, občas má delší vedení. *Neviněn se zazubí na svého brášku.* Až budeš vybírat svatební šaty, dej vědět! *Odběhne i ke druhému páru a taky je oba dva obejme.* Taky gratuluju a přeju hodně štěstí. Stejně jak jsem řekla Chels, hlavně trpělivost. *Ještě je jednou obejme a pak je už nechá o samotě.*

*Společně se svým bratrem se ujme proslovu a potom už má oči jen a jen pro jednu dívku, která si vzala jeho srdce a on je za to neskutečně rád, protože s ní a díky ní zažil pocit lásky. Následně si před ní klekne a požádá ji o ruku, jakmile uslyší ano, všechna nervozita z něj opadne. Hned ji nasadí prstýnek a obejme ji a oplatí jí polibek.* Tak moc tě miluju. *Vydechne zamilovaně a poté už sleduje jak se k nim hrne nejmladší sestra.* Ajeje, tornado se blíží. *Šeptne k Chels a zasměje se. Poté Eady obejme a pobaveně nad ní zavrtí hlavou.* Budeme. *Zazubí se na ni a Chels chytne za ruku.* Nemám dlouhý vedení. *Zamručí a poté sleduje jak se k nim hrne Angie.* Žádný vrážení nebude. *Taky zamručí, ale nakonec se na svou sestru usměje.* Díky, Angie. *Poté se otočí k Chels, na kterou spiklenecky mrkne.* Teď si tě unesu k sobě do komnaty, kde to oslavíme. *ZAšeptá k ní a ani nečeká na její souhlas, vezme si ji do náruče a odejde s ní do komnaty, hlavně daleko od novinářů a kamer*

Na rozdíl od dámského salonu, sem smí vstoupit jak muži, tak ženy. Dá se tu trávit volný čas například u kulečníku. Původně to byl pánský salon, podle toho také trochu vypadá jeho zařízení, ale díky velkému počtu návštěv, během selekce, se z něj stal salon společenský.

*Má na dodělání pár papírů, ale nechce to dělat v komnatě, tam spí malá, kterou by ještě svým brbláním nad tím rušila, proto se chvilku prochází chodbami paláce, v obyčejných černých džínech a šedé mikině. Vypadá to, jako by se snažila působit jako nějaká šedá myška. Vlasy má v ledabylém drdolu, ze kterého jí pár pramínků trčí ven. V salonku si sedne na jednu ze zastrčenějších pohovek u okna. Před sebou má mobil, kde jí dá chůva okamžitě vědět, kdyby se něco dělo s Taysou. Papíry jí stejně nebudou trvat moc dlouho. Odhaduje to tak na hodinku. A malou nakrmila a uspala, než odešla. Takže se nejspíše ani nevzbudí. Ale kdyby náhodou. S povzdechnutím se pustí do své práce, nad kterou se soustředěně mračí. Dělá t vždycky, aniž by si to uvědomovala.*

*Hned ráno se vypařil do posilovny, ještě než se obě holky vzbudily. Rovnou se tam i potom osprchoval, aby nemusel chodit do komnaty a vydal se vyzvednout si svojí práci, kterou si sem nechává posílat. Nemá tady svojí pracovnu jako doma, takže obráží různé salonky podle toho, jak moc se v nich dovede soustředit. Nakonec se dneska rozhodne pro společenský salon. Jenže jakmile tam vejde, všimne si Ash u svých vlastních papírů. Vždycky se mu líbilo, jak jeho rodiče dělali papíry spolu a vzájemně se u toho i pošťuchovali. Přišlo mi to krásné a teď ho zamrzí, že on tohle nejspíš nikdy nezažije.* Ahoj. Promiň, nevěděl jsem, že tu budeš. *Omluví se jí rovnou a pak kývne pohledem k papírům.* Chceš s tím pomoct?

*Dojde od jednoho ze salónků, kde se bude snad moc více soustředit na svou práci. V komnatě nechce rušit Taysu a taky neví, jak moc by se v její přítomnosti zvládla soustředit. Většinou, když je v okolí její dcera, musí se na ni pořád dívat a kontrolovat ji, jestli jí něco nechybí. Pak toto papírování trvá ještě déle. Soustředí se a to dost, takže si prvně ani nevšimne zvuku otevírajících se dveří. Až na ni někdo promluví, lehce sebou trhne a zvedne pohled.* Ahoj.. v pohodě. /Takže sem chodit dělat práci asi nebudu./ *Proběhne jí hlavou.* Ne. Zvládám to a ty bys měl dělat svou práci. *Kývne k papírům v jeho rukou. Kdyby mu navalila ještě svou práci, udělala by zbytek velice rychle a pak měla klid a mohla být s Taysou sama, ale taková zase není. Není nejmilejší, ale úplná mrcha taky ne.*

*V salonku, kam dojde, si hned všimne Ash, které se omluví. Netušil, že tu bude, jinak by šel jinam. Když uvidí, jak sebou trhla, trochu provinile stáhne obočí.* Že tě až tak děsim jsem netušil. *Poznamená spíš sám pro sebe předtím, než jí nabídne pomoc s prací.* Jo, to máš pravdu, ale zvládnu i tu tvojí. *Ujistí jí rozejde se do středu salonu, kde se posadí na pohovku vedle té, kde sedí ona. I v takovýhle situacích jí chce dopřát dost prostoru.* Nemůžu tě sice teď zbavit titulu a zařídit, že se vrátíme v čase. Ale můžu zařídit, že tady budu dělat tvojí práci. Ber to jako dovolenou. Budeš mít víc volnýho času, můžeš prozkoumat Illeu. Prostě...aspoň po tu dobu, co tady budeme se nemusíš chovat jako královna a plnit svý povinnosti. *Nabídne jí. Po tom jejich rozhovoru na Nový rok si přijde dost provinile a snaží se vymyslet aspoň něco, čím by to mohl malinko odčinit.*

*Soustředí se na práci, takže když na ni najednou někdo promluví, lekne se.* Jen jsem byla soustředěná. *Odpoví mu. Nebojí se ho. K tomu asi nemá důvod. Je na ni vždycky milý, což ji spíše štve a přivádí k šílenství. Odmítne jeho pomoc s papírama. Sám toho má moc. Není až taková mrcha, aby na něj všechno hodila a tak se ho zbavila. *To vážně není potřeba. *Odmítne jeho pomoc znovu. Vrátí se zpět k papírům, ale jelikož Timothy začne znovu mluvit, jen na ten text zírá, aniž by jej vnímala. * Timothy.. Prostě to neřeš, prosím. Stalo se, co se stalo. Už je to jedno. *Nechce se o tom a s ním už dále bavit a pokud jí to chce nějak odčinit? Raději by to tímhle neměl připomínat.* Takže ne. *Dodá, kdyby mu její odpověď z toho, co řekla nebyla jasná. Navíc, jak by měla ais prozkoumávat Illeu? Má dceru, která má něco málo přes jeden měsíc. S ní by to moc nešlo, nebude ji ještě ohrožovat rebely, kteří by je mohli kdekoliv napadnout. To v paláci je to bezpečněji. A nechat ji tady? Toby zase trhla hrůzou, co se děje. A navíc, Taysa ji potřebuje.*

V pohodě. To znam. *Pokýve hlavou. Sám se dost často zabere do práce natolik, že když na něj potom někdo promluví, chytne málem infarkt.* Dobře. Tak jo. *Kapituluje nakonec, protože se s ní nechce dohadovat a přemlouvat jí. Umí sám zařídit, aby jí dávali míň papírů, on udělal zbytek a ona se o tom nedozvěděla. Přeci jen lidi jsou mu jako králi dost loajální. A přesně to chce taky udělat. Nechce, aby se tady Ash tolik trápila a chce, aby si i odpočinula a chvíli zase nežila jako královna.* Mě to ale jedno neni, Ash. Vyčítám si to. Nikdy jsem ti nechtěl sebrat štěstí. Naopak jsem doufal, že ho oba najdeme jednou spolu. *Stáhne obočí a radši sklopí pohled ke svým dlaním, které si trochu nervózně zamne. Nerad mluví o svých pocitech.*

*Řekne mu, že se jen hodně soustředila na práci a rozhodně se ho nebojí. Ale ani si nevšimla zvuku otevírajících se dveří a blížící se kroků, proto zareagovala tak, jak zareagovala. Zopakuje mu, že nechce žádné volno a svoji práci mu dávat nebude. Ví, kolik toho má tak zhruba dělat, takže si bude hlídat, pokud jí něco sebere, ale snad to neudělá. Co by pak dělala? Práci se věnuje, když malá Taysa spí. Jinak se zabaví s ní. Ničemu jinému se prakticky nevěnuje. Vždycky ráda četla, ale teď ji to přešlo a stejně tak i její další koníčky. Jako by pro ni všechno ztratilo smysl. To se má koukat do zdi a akorát se nudit? Celou dobu, co Timothy mluví se dívá na papíry a lehce o ně klepe rukou. Ale poslouchá ho dobře.*Teď už s tím ale stejně nic nenaděláme. Jak jsem řekla, je to jedno a nemá smysl se o tom už bavit. Stalo se to, co se stalo. My to spolu nějak přežijeme. Šťastný nejspíše nebudeme. /To už spíše začne zombie apokalypsa a zombíky bude na dinosaurovi střílet ET. / Je mi líto, že nezažiješ šťastný manželství.. Ale aspoň máme Taysu. Ta nás oba dva šťastnými aspoň trochu dělá. *Snaží se tuhle konverzaci nějak ukončit. Nechce se o tom bavit. Doufala, že když mu řekne, že byla zamilovaná, pochopí, proč to je tak, jak to je a přestane to pitvat. Bolí ji, když se o tom mluví ještě více.* /Měla jsem raději mlčet a třeba mu namluvit, že s ním nechci být, protože jsem lesba../

Jo, asi máš pravdu, promiň. *Má pocit, že se jí pořád omlouvá, ale momentálně se cítí tak provinile, jako ještě nikdy.* Mě je zase líto, že ty nebudeš nikdy úplně šťastná. Ale máš pravdu, máme Taysu. *Přikývne a jakoby malá tušila, že se o ní mluví, z chůvičky se hned ozve poplakávání.* Dojdu pro ní. *Zvedne se rovnou ze sedačky a dojde rychle do jejich komnaty, kde vezme Taysu do náručí.* Ahoj, zlatíčko. Vyspinkaná? *Zeptá se jí s úsměvem a políbí jí na čelo. Když se na něj Taysa usměje, úsměv jí oplatí.* Nojo, máš úsměv po mamince. Akorát je škoda, že ta se skoro neusmívá. *Poznamená potichu a cvrkne malou prstem do nosu.* Tak půjdeme za ní, jo? *Ví, že mu Taysa nemůže odpovědět, ale on si na ní zvykl mluvit jako kdyby mu normálně odpovídala. Ještě jí vezme plyšáka, kterého jí dá do ručiček a vydá se s ní zpátky do salonku.* Máma jí prej chyběla. *Pousměje se na Ash a posadí se na místo, kde seděl i předtím.*

Jo, v pohodě.. *Řekne a doufá, že se už taky nebude pořád omlouvat a prostě to nechá být. Ráda by se vrátila k tomu, kdy spolu jen stěží promluvili, protože nerada s někým mluví o svých pocitech. Není zvyklá se někomu svěřovat. I s Hakanem na tom těžce pracovala a když už se to lepšilo, přišla o něj a uzavřela se do sebe více, než předtím.* Jsme král a královna. Očekává se od nás, že obětujeme svoje štěstí ve prospěch jiných. *Když se ozve z chůvičky poplakávání, chce se pro Taysu vydat, ale když se tam zvedne Timothy, nechá ho. Je tu chvilku sama, takže si promne obličej a zadrží slzy, které se jí natlačili do očí. Snaží se před jinými lidmi mít kamennou masku, ale když je po podobných rozhovorech sama.. Často ji nechá spadnout. To si teď ale nemůže dovolit, protože ví, že se za chvilku vrátí. Což si asi Timothy neuvědomuje je, že ona slyší každé slovo, co řekne a když slyší, že má krásný úsměv, pousměje se. V duchu si za to ale dá facku. Když se tu objeví objeví její manžel i s jejich dcerou, podívá se na ni. Zvedne se a posadí se k němu. Malou Taysu pohladí po tvářičce.* Chceš nějak odčinit, co se stalo.. Tak mi něco slib. *Podívá se na něj.* Nikdy ji nebudeme nutit do sňatku. Sama si vybere, koho a kdy si ho bude chtít vzít. *Jediné, co si přeje je, aby byla její princezna šťastná..*

To sice ano, ale neznamená to, že mi musíme být přímo nešťastní. *Namítne s pokrčením rameny. Pak se zvedne a dojde pro Taysu. Na tu mluví jako kdyby mu mohla odpovídat. Vidí v ní hrozně moc z Ash, akorát ze zmenšené a šťastnější formě.* /Uvidim někdy Ash se takhle usmívat?/ *Proběhne mu hlavou, zatímco jde zpátky do salonku, kde se posadí na pohovku. Podívá se na Ash, která si sedne k němu a pak sleduje Taysu, jak se rozzáří a zamává plyšákem.* Dobře...? *Vybídne svou manželku k pokračování, když slyší něco o slibu. Když pak slyší, o co jí jde, pousměje se a přikývne.* Zrovna tohle ti slíbím úplně bez problémů. *Ujistí jí.* Už se to projednávalo. Ani nechtěli, aby se korunní princezny týkal sňatek. Spíše mají jiný požadavky. Rádci a tak. *Sklopí pohled k Tayse a nechá jí, aby ho celou svou dlaní chytila za prst.* Očekávají od nás, že pořídíme Tayse sourozence. *Vypadne z něj, co řešil v posledním měsíci s rádci.* Ne teď hned samozřejmě. Ale jednou. Třeba za dva roky. Prostě... Aby byla jistota, že když... Kdyby.. Čirou náhodou se Tayse něco stalo, tak.. *Nedokáže to moc doříct, protože jenom představa toho, že by se jeho dcerce něco stalo mu trhá srdce.* Nic jsem jim neodsouhlasil, neboj. Odmítl jsem to s nima řešit. Ale asi bys to měla vědět.

Naše štěstí je Taysa.. *Zopakuje a pokrčí rameny. Tím to tak hasne. Když malá začne plakat, nechá tam jít Timothyho.*/Jo broučku, maminka by taky nejraději pořád plakala../*Jenže ona si to narozdíl od ní nemůže dovolit. Během té doby, co je tu sama si ale dovolí na chvilku nechat spadnout masku dolů. Uslyší Timothyho skrz chůvičku a dokonce s pousměje nad tím, že má podle něj Taysa úsměv jako ona. */Slabší chvilka../*Usoudí a hnedka raději masku zase nasadí. Když se oba dva vrátí, posadí se vedle něj. Ví, že to, co se stalo chce její manžel nějak odčinit a je jen jedno přání, které má a to je to, aby její dcera nedopadla stejně jako ona, jako oni dva.* Děkuju. *Podívá se na svého manžela a pak zase na Taysu, kterou lehce pohladí po hlavičce, po těch jejích vláskách, kterých tedy není málo. Zhruba jako mají ostatní miminka i ona tam má zatím jen nějaké chmýříčko.* Jo tohle.. Jsem tak nějak čekala. *Řekne popravdě.* Pokud další dítě mít nebudeme, stejně do nás budou pořád hučet. Za dva roky bychom se třeba mohli pokusit o další.. *Tohle ji na tom štve. Že i Taysa byla vyloženě z povinnosti. I když je za ni ráda. Ten důvod, proč se narodila není dobrý.* Copak ty na to říkáš? *Promluví k Tase, kterou pořád drží Timothy. * Chceš mít brášku nebo sestřičku? *Taysa až znechuceně zaprská.* Má na to dost vyhraněný názor. *Poznamená a pobaveně usměje, načež Taysa udělá to samé.* Že ty ses s tatínkem dohodla? Chtělas mu udělat radost a rozesmát mě, když je prý škoda, že se málo usmívám.?

Jo.. *Přikývne nakonec a nechá to být. I tak mu ale - Taysa, neTaysa -, přijde, že Ash šťastná není. Nakonec skočí pro Taysu, kterou přinese do salonku a posadí se s ní na pohovku.* Není za co. *Potřese hlavou, protože opravdu není. Sám by nikdy nesouhlasil s tím, aby Taysu s někým zasnoubili. Odmítá riskovat šanci, že jeho malou holčičku postihne stejný osud jako jeho. Chce aby byla šťastná co nejvíce to půjde. Proto i chtěl, aby mu Ash dala šanci a Taysa mohla být šťastná během dětství díky fungující rodině, ve které by vyrůstala. Taysa jako kdyby chtěla skutečně oba rodiče spolu, tak jednou ručkou chytne jeho prst a druhou se natáhne po ruce Ash, kterou jí hladí na hlavičce.* Do tebe by nikdo nehučel, Ash. A já bych to snesl. Kdybys další dítě nechtěla, řekl bych jim jasné ne. Možná by čas od času projevili snahu, ale bylo by to v pohodě. Ty bys nic z toho nemusela snášet. Nechci, abys to dělala z povinnosti. /Znovu../ *Stáhne obočí, ale když vidí reakci Taysi, tak se pousměje.* Taky je tvrdohlavá po nás obou. *Zareaguje pobaveně na její poznámku a když slyší její další slova, překvapeně k ní vzhlédne. Chvíli se mu hlavou honí, kde před těmi dvěma roky přehlédl informaci o tom, že je nějaký superman, nebo verze Edwarda Cullena, ale pak mu dojde, že to musela slyšet díky chůvičce. Trochu mu zčervenají tváře a on sklopí pohled radši k Tayse. Ještě předtím, než promluví, si trochu odkašle.* Je..je to pravda. Usmíváš se málo. A na mě nikdy. *Pokrčí rameny a radši se dál věnuje malé, které mává před očkama plyšákem a ona ho zaujatě sleduje.*

*Poděkuje mu, když jí slíbí, že Taysu nezasnoubí. Doufá, že její dcera bude mít aspoň šťastný život. Takový, jaký ona sama neměla a nikdy mít nebude. Možná až jednou bude sedět v zahradách paláci, když bude vědět, že je Taysa šťastně vdaná a kolem ní budou pobíhat rozesmáté děti.. Tak šťastná bude. Ale do té chvíle zbývá ještě dost času. Pohladí malou po hlavičce a když se natahuje po její ruce, nechá ji vzít taky za prst.* Znáš je. Než se narodila Taysa, taky do nás hučeli. V článcích se zabývali tím, jestli vůbec děti mít můžeme a jestli je chyba na mé nebo tvojí straně. Třeba by se nám to podařilo zase rychle.. *Naštěstí jsou oba dva z velkých rodin, kdy s početím dítěte nikdy problém nebyl. Takže jednou by to ještě přežila.* Jo, to je. *Dá mu za pravdu, což se moc často nestává. Neodolá menšímu rýpnutí na jeho účet a když k němu zvedne pohled a vidí jeho zmatený výraz, uchechtne se.* Díky chůvičce nejde vyloženě slyšet jen pláč miminka, ale i další věci, jako třeba mluvení táty na něj a tak. *Informuje ho. Po jeho slovech se zase přestane usmívat.*Jo, to máš pravdu.. *Troch se od něj odsune, ale pořád je blízko Taysy a dívá se na ni. Dneska se nechala až moc unést. */Nesmím se mu svěřovat, pak to dopadá takhle.. Ještě se sblížíme a co? /*Nechce si být s nikým extra blízko, když nepočítáme její dceru. Do teď jí snad všichni nějak ublížili. A Timothymu i přes to všechno moc nevěří. A pořád je tu Hakan, na kterého často ještě myslí. Jak by měla asi začít novou kapitolu svýho života, když ještě často myslí a čte tu minulou?*

Jenže teď už následníka máme a po světě je spousta královských párů, co se rozhodli mít jen jedno dítě. Ten tlak by určitě nebyl tak velký a minimálně jenom z vnitřku paláce, ne zvenčí a od novinářů. A v paláci dokážu zabránit tomu, aby to šlo mimo tebe. Mě by další dítě nevadilo, Taysu miluju a klidně bych za ní položil život. Ale nechci tě do ničeho nutit. Nechci, abys .. aby sis zase prošla celým tím procesem z donucení. *Snaží se to nějak zaobalit a neříct to úplně naplno. I pro něj to nebyl zrovna úžasný zážitek, na který by rád vzpomínal, ale tuší, že pro ní to muselo být ještě horší. Pak je chvíli zmatený, když zjistí, že slyšela jeho rozhovor s Taysou. Zrovna tohle nechtěl, aby Ash slyšela, protože do očí by jí to asi jen tak říct nedokázal.* Já..zapomněl, že tam tu chůvičku máš. *Přizná a zamrzí ho, když se od něj Ash odsune. Doteď si říkal, že to šlo docela dobře.* Ne, tohle jsem nechtěl. Omlouvám se, dobře? Já jenom... je hrozně krásný, když se usmíváš. A jsem rád, že máš aspoň nějaký důvod k úsměvu. *Kývne hlavou k malé.* Zdědila ho po tobě. Vždycky jí u toho zajiskří oči, udělají se jí ďolíčky a ukáže zuby. To děláš i ty. Taky obě dvě u toho trochu stahujete nos, což možná zní divně, ale jste u toho vlastně hrozně roztomilý. A mě jenom mrzí, že u tebe ten úsměv nevídám častěji. A vím, že je to moje vina. Ty by sis totiž zasloužila mít někoho, kvůli komu se budeš usmívat každej den. *Přizná a u toho se jí dívá do očí. Pak sklopí pohled k Tayse, která se zmateně rozhlíží, protože nechápe, proč už nehýbe plyšákem*

Jak jsi říkal, teď hned bychom se o další dítě nepokoušeli. Prostě.. to probereme třeba za ty dva nebo tři roky, to to taky uvidíme třeba jinak. *Pokrčí rameny. Teď je zbytečný to probírat, když je Taysa novorozeně a ona prakticky před chvílí skončila šestinedělí. Pak mu objasní, jak to, že ví, co říkal Tayse. Jaksi, když ji bral, zapomněl na chůvičku.* Jo, to se stane.. *Po jeho slovech se od něj trochu odsune, protože jí to připomene, že si chce držet odstup. Nechá Taysu si hrát s jejím prstem a zároveň ho poslouchá. I když to, co říká jde jedním uchem tam a druhým ven.* Hmm.. *Zamručí a vstane. * Musím dodělat ty papíry, ne na dodělání ti je nedám. Pokud chceš, dodělám ale tvoje, máš jich méně a mohl bys být s Taysou, máš na ni méně času než já. *Nabídne mu a raději si znovu sedne na místo, kde seděla předtím.* Za hodinu to stihnu, to bude mít hlad, tak přijdu. *Vezme jeho papíry, které leželi na stole. Je jcih málo, asi dost toho udělal předtím. A teď, když drží malou, asi se s ní nebude dohadovat a ani jí to rvát z ruky.*

Jo, dobře. Máš pravdu. Jenom jsem chtěl, abys to věděla. *Přikývne a pak už mu dojde, že slyšela jeho rozhovor s Taysou díky chůvičce. Úplně se mi to vykouřilo z hlavy, jinak by to nikdy neřekl. Pak už ale Ash řekne o tom, jak je hezký když se usmívá. Jakmile to dořekne a ona zareaguje kompletním odsednutím, potlačí zoufalý povzdychnutí. Ví, že to pokazil ještě víc, pokud je to vůbec možný.* Já.. Já bych to zvládnul. *Koukne na ní trochu nesouhlasně, když si vezme jeho papíry, ale pak usoudí, že bude lepší prostě vycouvat. Zítra si on vezme zase ty její.* Dobře, tak.. Budeme v komnatě. *Ukončí to nakonec a zvedne se i s malou z pohovky. Mrzí ho, že si nedal pozor na pusu a ještě to zhoršil.* To moc nevyšlo, co, princezno? *Pousměje se po cestě smutně na malou.* Ještěže má aspoň tebe. *Uzná. Je rád, že Taysa dělá Ash aspoň trochu šťastnou.*

*Přikývne.*Jo, díky. *Je asi lepší, když se to dozvěděla takhle od něj, než aby to a ni někdo najednou vybalil. To by asi chytla infarkt a pak stejně psala nebo běžela za Timothym a chtěla vysvětlení, jestli to odsouhlasil a tak. Chvilku ho popichuje o tom jak ho slyšela skrz chůvičku, než jí dojde, že se teď jemu až moc otevírá. Takže se zase stáhne. Vezme si svou práci a i tu jeho.* Já vím. Ale jak jsem řekla, s malou jsi méně, tak aspoň strávíte čas spolu. *A ona potřebuje chvilku osamotě, aby přišla na jiný myšlenky.* Dobře. *Přikývne a když odejdou a zavřou se za nimi dveře, obličej si zoufale promne. Chvilku jen tak sedí, koukající z okna do tmavých zahrad se smutným výrazem ve tváři, než všechny svoje pocity zase zastrčí do pozadí a raději se začne věnovat práci, kterou musí udělat.*

*Momentálně se má setkat s lady Faith. Není si jistý, ale hádá, že letěla až v neděli, takže bude vědět, proč má na oku monokla. Aby hezky ladil vzal si dneska taky fialový oblek a pod sako černou košili. Hodinky na ruce jsou zlaté, hodí se k pásku, která má. Sedí ve Společenském salonku, kde na lady čeká a vedle něj na zemi leží velký bílý tygr, jeho mazlíček. Má si tu najít manželku a nechce žádnou, které by měl snad Kace vadit. Pokud by si měl vybrat mezi kteroukoliv z těch holek a Kacem, zvolí Kace. Je ještě ani nezná a Kace je jeho mazlíček už delší dobu a on ho má rád. Pokud si jej některá dívka má získat, měla by mít ráda i právě tohoto tygra. Sedí na pohovce, před kterou je stůl s občerstvením a za ním je další pohovka, na kterou si sedne ona dívka, až přijde. Budou proto sedět naproti sobě. Když se tu objeví, vstane.* Dobrý den, lady Faith. Velice vám to sluší. *Řekne tuto zdvořilou fázi, kterou říká všem a usměje se, nacvičeně.*Prosím posaďte se.*Vyzve ji, kývne k místu a sám se posadí na to svoje.* Mimochodem, tohle je Kace, můj tygr. Nemusíte se ho bát, je naprosto krotký. *Podrbe ho za ušima.* Mám vám nalít něco k pití? Je zde voda a nebo džus. *Nejsou tu služebné, aby to bylo více soukromější. Nemusí tu být ještě další pár zvědavých uší, který by poslouchal, co si povídají.* Takže.. Řekněte mi něco o sobě. Nejlépe něco, co v přihlášce není. *Vyzve ji, spojí ruce a zvědavě se na ni dívá.*/Snad se rozpovídá více, než dívka před ní./

*Dnes jí čekalo první oficiální setkání s princem. Vlastně už ho viděla na letišti. Nedalo by se říct že by na ní nějak zapůsobil po tom incidentu s funkcionářem. Vydala se na schůzku a před zrcadlem si nacvičila úsměv, který působil naprosto přirozeně. Nehodlala se přetvařovat ani si hrát na něco co není. Ona tu přeci není proto aby ulovila nějakého chlapa, ať už to byl princ či ne. Vstoupila do salonku, stejně jako vstoupí, nebo vstoupilo dalších 34 dívek. Podívala se na prince.* /Fialová mu moc nesluší./ *Zhodnotila v hlavě a až potom si všimla tygra co ležel na zemi. Prohlédla si i tygra.* Zajímavý domácí mazlíček. Nebo ho tu máte na požírání lidí co ás otravují. *Nadhodí poznámku nad tygrem a až potom ho pozdraví a udělá poklonu, kterou možná neměla dobře, ale moc jí to netrápilo.* Hezký den vaše výsosti. *Pousměje se a pozná nacvičenou větu o tom že jí to sluší.* Myslím že větu dnes vám to sluší uslyší každá účastnice. Chtělo by to něco originálnějšího. *Řekne jen tak nadneseně nad věc, aniž by jí jeho poznámka o tom že jí to sluší nějak potěšila. Když jí vyzve ať se posadí sedne si naproti němu. Ještě jednou se podívá na tygra.* Takže Kace, zajímavé jméno pro tygra ale asi lepší než kdyby se jmenoval sušenka nebo tak. *Řekne upřímně.* Ne děkuji. *Řekne na jeho nabídku k pití.* Něco co není v přihlášce. Tak takové ty obecné informace jako věk, jméno, váha, výška... už víte. Takže co bych vám tak řekla. Pochybuji že vás zajímá to že jsem vyrostla v horách, nebo to že moje oblíbené jídlo je pizza. *Řekne jen tak s lehčím úsměvem a vypouští první informace co jí napadnou.*

*Když konečně přijde dívka, na kterou čeká, stoupne si, aby ji přivítal.* Možná ho na to mám, možná ne. *Odpoví s tajemným úsměvem. Samozřejmě, že nemá, což lady určitě dojde, pokud to není jen hezká tvářička a umí i používat mozek. Pochválí její vzhled a pokrčí rameny.* Mám vám říct, jak v těch šatech vypadáte příšerně? Na lichotky moc nejsem. *Uchechtne se. Měla by být ráda, že řekne aspoň tohle. Na zamilované řeči ho neužije. Posadí se na pohovku a počká, než udělá to stejné i lady Faith.* Naštěstí jsem nikdy nebyl tak namol, abych ho nechal přejmenovat a pokřtít na Sušenku. *A za to mu může být Kace jedině vděčný. Nabídne jí pití, ale když odmítne, přikývne. Vyzve ji, aby mu řekla něco o sobě a mezitím, co si to dívka rozmýšlí si strčí do pusy jednohubku a líně se opře o sedadlo.* Právě naopak, lady. Přesně toto mě zajímá. Mám si mezi vámi najít manželku, tak bych rád věděl, co nejvíce. A měl bych zjistit, co vás baví, co máte ráda. Zda máme něco společného. Sice je hezké, že vím kolik vážíte.. Ale nic moc mi to o vás neřekne. Jen to, že si očividně udržujete figuru a mohl bych odvodit, že třeba ráda sportujete, když jste tak hubená, ale některé dívky k tomu ani sportovat nepotřebují. Stačí jen jíst zdravě. *Pokrčí rameny.* Mimochodem.. pizzu mám taky rád. *Nakloní se k ní blíže.* A teď pro vás mám jednu velice důležitou otázku. *Chvilku mlčí, je to taková dramatická pauza.* Patří ananas na pizzu nebo ne? A bacha na odpověď, mám tu toho tygra, co by vás mohl slupnout jako ten malý kousek ananasu. *Kývne hlavou ke Kacovi. Snaží se znít seriózně ale od potlačovaného úsměvu mu pobaveně cukají koutky.*

*Princ jí zatím nijak zvlášť nezaujal, ale možná by mohla být trochu milejší. Pochybuje že toho tygra má ba žraní lidí.* /Ikdyž občas by se takový tygr hodil i mě./ *Nechá myšlenky o tom tygrovi. Proto aby si prohlížela tygra tu přeci není. Na jeho poznámkou o tom že by jí měl říct že vypadá příšerně se jenom pobaveně pousměje.* Vsadím se že kdybyste tohle řekl ostatním dívkám tak byste za chvíli měl za zády naštvaný dav s vidlemi. *Některá děvčata by toho byla schopná. Ona by možná neběžela s vidlemi ale kdo ví. Jeho názoru zatím nepřikládala moc velkou váhu. Pojmenovat tygra sušenka by podle jejího názoru bylo hrozné a ani tygrovi by se to přeci nemohlo líbit. Vlastně jí teď princ prozradil o sobě jednu věc.* Ted jste mi o sobě prozradil to že pravděpodobně máte rád alkohol. *Ušklíbne se pobaveně. Kdyby byla blbá, nevšimla by si toho a nakonec měla jako servírka postřeh o tom co se kde děje a o tom co lidi všechno umí nepřímo prozradit. Popravdě si myslí že ho tyhle setkání nemůžou moc bavit. Ona by nějakou selekci nevydržela.* Máte pravdu v tom že z těch přihlášek nic nezjistíte. To jak se kdo chová a nebo jaké tajemství každá z nás skrývá. *Pousměje se tajemně a oči jí problesknou. Jejich rozhovor se stočí k pizze. Pobaveně se usměje nad jeho otázkou o pizze.* Annanas na pizzu nepatří a za tím si budu stát i potom co mě ten tygr sežere. *Řekne smrtelně vážně.* /Schválně jestli sdílíme chutě./