Společenský salón

*Zeptá se, jestli jí snad měl říct, že vypadá naprosto příšerně, když slyší, že by to chtělo něco originálnějšího než všem lichotit.* Spíše bych neměl jen jeden monokl, ale hned několik. /Celý obličej fialový.. vypadal bych jak borůvka./ *Nadzvedne obočí a sjede ji pohledem.* A to jste o mě nevěděla? *Zeptá se docela šokovaně. Je to o něm veřejně známá věc, nejednou ho viděli v barech. Takové věci jsou skoro v každém čísle Illea news. */Takhle je.. čtvrtá? a je to kuchařka. To by si Illea news měla dovolit./*Mohou si ho koupit i někteří pátí. To by na tom její restaurace musela byt vážně špatně. Když o něm neví, že má rád alkohol začíná pochybovat, že ví, jak se jmenuje. Právě kvůli tomu pití alkoholu ho většina lidí nepovažuje za dobrého krále. Ale takoví jako je byli všichni. Jsou to ta mladá léta, která si užívá. Jeho táta se párkrát opil, i když měl Selekci a dneska je z něj výborný král a jde na něj slyšet jen chvála. Teda většinou. Pořád tu jsou rebelové, ale ti nebudou spokojení nikdy.* Děkuju. Takže? Co mi o sobě kromě toho, že máte ráda pizzu a vyrůstala jste v horách ještě řeknete? *Tyhle informace zatím nejsou nic moc. Nakloní se k ní blíže, jako by se jí chystal říct nějaké státní tajemství a místo toho se zeptá, jestli si myslí, že ananas patří na pizzu.* Ani vás nesežere, máte štěstí, protože jste odpověděla dobře. Ananas na pizze je zlo a pokaždé, co to vidím beru do ruky kříž a jdu tu nebohou pizzu zachránit exorcismem.

*Uměla si představit prince s monokly na obličeji a to jak by asi vypadal byla poměrně zábavná představa. Tu ale teď zahnala do hloubi své hlavy. Nad touhle představou se může bavit až bude v komnatě sama a nikdo jí nebude pozorovat. Ona sama moc Illea news nečetla, nebo spíš jenom to co jí zajímalo.* A měla bych se snad pozastavovat nad tím že princ má rád alkohol. Když alkohol pije a miluje každý druhý. Nebo si pamatovat co se všechno napsalo a řeklo. *Řekne upřímně a pokrčí nad tím rameny. Jí hold cizí životy moc nezajímali a sama pila taky.* /Každý se hold nezajímá o to co dělá princ./ *Je toho spoustu co by mu mohla o sobě povědět.* Mám ráda všechny zimní sporty od bruslí až po lyže, nebo snowboard. Upřímně teplo Midstonu je taky příjemné. Spíš než optimista jsem realista. Upřímně nesnáším filmy o princeznách a romantické věci, radši horor, nebo nějaký akční film. Z hudby mám nejradši klasiku nebo reggae, ale na žádný hudební nástroj hrát neumím, ačkoliv jsem to zkoušela talent prostě nemám. *Poví mu něco více o sobě a dívá se na něho když mu řekne že ananas na pizzu nepatří.* /Tak na tom se shodneme./ Upřímně ten kdo vymyslel ananas na pizze musel mít zvrácené chutě a ještě zvrácenější ten kdo to dovolil prodávat jako pizzu a ne jako pokrm vhodný pro lidi se psychopatickými chuťovými buňkami.*Poví mu svůj názor na ananas a pizzu.* Takže ten kříž bych si klidně vzala taky. Pizzu je třeba chránit vždy.

*Pokrčí rameny.* Jen se mi zdálo, že máte až přílišnou radost z toho, že jste mě nějak prokoukla. Že jste postřehla o mě něco jiného, než někdo ostatní a jste mi blíže, ale to vážně ne, lady. *Viděl její vítězný úsměv a holt jí chtěl srazit hřebínek. Neřekl by o sobě něco tak lehce. Sám svoje pravé pocity raději schovává za maskou a tu by jen tak lehce neprokoukla. Tímhle si ani trochu nepomohla, protože to, že má rád alkohol byla veřejná informace. Znovu ji tedy pobídne, aby mu o sobě řekla něco více. Žádnou jinou dívku takhle asi pobízet nemusel a díky tomu se taky dostali trochu dále v konverzaci. Tahle slovní přestřelka, kdy ji přesvědčoval, že jeho otázka má smysl je stála spoustu času.*Jaký je váš nejoblíbenější film? *Zeptá se na docela obyčejnou otázku, jen aby nebylo zase ticho.*/Takhle odpovědět hned stačilo. Mohli jsme se dostat k filmům, říct si svoje oblíbené a bavit se více o tom../*To by ho bavilo více. Pak se jí zeptá na velice "důležitou" otázku a to zda patří na pizzu ananas. Je rád, že řekne, že nepatří. Zatím potkal víceméně normální účastnice. Nesoudí přímo zda jsou normální či nikoliv podle toho, co mají rádi na pizze, teda ne úplně. Uchechtne se.* Teď jsem slyšel, že začíná trend dávat na pizzu jahody. Musíme se všichni spojit, i s těmi co mají rádi ananas na pizze a společně bojovat proti většímu zlu. *Podívá se na hodinky.* Ale to až příště, dneska náš čas už vypršel.* Stoupne si a chytí lady ruku, na jejíchž hřbet vtiskne jemný polibek.* Doufám, že se zase brzy uvidíme. *Rozloučí se s ní a sleduje ji jak opouští salonek. Sedne si na místo a čeká na další účastnici, se kterou má mít dneska schůzku.*

*Bylo jí celkem jedno co si o ní myslel, nebo tak. Nestála o to ho prokouknout nebo se nějak zabývat jeho pocity či zájmy. Nebyl na seznamu lidí na kterých by jí záleželo. Nic mu na to neřekla kromě pokrčení rameny ze kterého bylo jasně vidět že jí to nějak netrápí a že jí je celkem jedno že mu není nijak blízko. Byla to pravda. Ani jeden nevěděl o tom druhém skoro nic a ona rozhodně nechtěla dojít na konec selekce. Možná k němu mohla být vřelejší co se týče povídání o ní, ale on jí taky nic neprozradil a čas vracet nikdo neuměl.* Filmů co ocením je spousta, ale nejradši mám V Zajetí démonů, nebo Ve 3:15 zemřeš. Na to bych mohla koukat dokola.*Řekne mírným úsměvem na tváři. Bylo vidět že horory jsou její parketa. Jejich diskuze o ananasu a pizze už se přesměrovala kamsi k jahodám.* Tak o trendu s jahodami na pizze jsem slyšela a nemyslela jsem si že by to někdo mohl myslet vážně.*Malinko vyvalí oči, když slyší o jahodách na pizze.* Tak to bude zajímavý boj, doufám že jahody na pizze nemají moc fanoušků. *Když uslyší že jejich čas vypršel je s tím smířená a nijak extra jí to nemrzí. Přeci jenom ještě bude mít příležitost ho potkat a hlavně se prosadit v paláci.* Přeji hezký zbytek setkání. Třeba se tu najde i milovnice jahod na pizze. *Poušklíbne se a pak už zamíří pryč ze salonku do své komnaty.*

*Na sobě má fialový oblek, který ladí k monoklu na jeho oku a na zápěstí má zlaté hodinky. Čeká na poslední dívku, se kterou se má dneska setkat, jde lady Evelyn. O ní mu už psal jeho strýc, Wallace. Ten se s ní seznámil ještě před Selekcí a to údajně tak, že jí nechtěně napsal místo své snoubence. Někdo by si mohl myslet, že žárlí, protože si ještě teď s ní dopisuje, ale to ne. Jen doufá, že se nic nepatřičného nedostane na veřejnost, protože řešit se mu nějaké podvádění nechce. Když dívka přijde do salonku, stoupne si a nasadí nacvičený úsměv. Není pravý, ale nepoznali byste rozdíl.* Dobrý večer lady, rád vás poznávám. Já i tady Kace.. *Kývne k tygrovi.* Dneska nám taktéž bude dělat společnost. Nemusíte se jej bát, je krotký jako nějaký pes. Klidně si jej můžete i pohladit.*/Je možná i milejší než nějací psi./Prosím, posaďte se. Mohu vám nabídnout něco k pití? Je tu džus a ochucená citronová voda. *Nalil by jí to sám, jelikož tu nejsou sloužící. Nechtěl tu někoho, kdo je bude celou dobu poslouchat. Úž tak nejspíše bude několik sloužících poslouchat za dveřmi, ale tam stěží něco uslyší.* Je tu něco, co byste mi ráda řekla a co jste nenapsala do své přihlášky? *Zeptá se jí zvědavě. Chce se o nich dozvědět něco více, protože většina věcí v přihlášce byla jen stručná.*

*Kráčela již nervózně směrem k společenskému salonu. Do teď si psala s údajně princovým strýcem, který působil již i podle mile, narozdíl od jeho půvabného, leč kapku děsivého synovce. Postupem času a upravování si bílých šatů s květinovým vzorem, již už došla k salonu a pohlédla na jeho výsost, prince Xaviera*/Páni... zblízka vypadá vážně děsivě/*po zádech ji přejel mráz. Jeden by se jí ani nemohl divit. Ještě když spatřila ten úsměv, který jí úplně promíchal pocity. *Dobrý den vaše výsosti*usmála se narozdíl od prince upřímně, i s trochou nervozity a udělala pukrle, čili mírný úklon. Tygr jí teď děsil nejméně. Vlastně jí i přišel roztomilý na to, že dává přednost psům, než kočkám. *Nevím jak ostatním účastnícím, ale mně nepřipadá děsivý, ačkoliv by nejspíše měl. *Pravila, přičemž tygra opatrně pohladila. Jeho hebká srst jí připomněla srst jejího zesnulého psa, Pašírky. Následně tedy kývla a usadila se vedle prince. *Jistě, ráda bych poprosila o ten džus*usmála se tak, aby její perlovitě bílé zuby šly vidět*Nezmínila jsem se o své oblibě ve střelných zbraních. Táta mě už od malička učil rozeznávat různé druhy pistolí, v tomto studiu pokračuji i po jeho smrti, ačkoliv se musím věnovat hlavně učení not. *Mohlo toho být více, ale vybrala si zrovna toto, zdálo se jí to zajímavé.*

*Když do salonku přijde poslední dívka, se kterou má dneska schůzku postaví se, aby ji přivítal. Na tváři má nasazený zdvořilý úsměv, který nosí většinu svého života. Poukáže na tygra, což je jeho domácí mazlíček a jmenuje se Kace. Nechce, aby se ho lekla. Už tak se bojí jeho, jak se dozvěděl od Wallace.* Mnoho účastnic rozhodil. ale je vážně krotký, klidně ho můžete podrbat. *Sedne si na místo a nabídne jí pití. Džus, který si vyžádá jí nalije do skleničky, kterou jí následně podá.* Je mi líto, že vás otec tu už není. /Snad ho nezastřelila... Teď obrátí zbraň proti mě?/Nedá mi to. *Uchechtne se.* V čem konkrétně vám přijdu děsivý? *Nadzvedne obočí a nakloní hlavu na stranu.* Wallace je taková drbna. O vše se podělí. I o to, co by neměl. *Člověk se mu nemůže svěřit, pokud chce mít stoprocentní jistotu, že se ta informace, kterou mu sdělí nedostane dále. * Nehledám jen manželku, ale i královnu Illey, tak řekněte, lady Evelyn.. Proč si myslíte, že byste byla vy nejlepší královnou ze všech dívek v Selekci? A odpověď typu, že si to nemyslíte a rozhodně byste nebyla nejlepší se nepočítá. *Upozorní jí rovnou.* Pokud na mne máte taky otázky, klidně se ptejte. *Vybídne ji následně, aby tu nemluvil a nepokládal otázky jen on.*

*Jakmile byla v salonu slušně jeho výsost pozdravila a udělala pukrle, jako naznačení úcty k muži, který s ní momentálně sdílel salon. Co se týče princova mazlíčka, úchvatného bílého tygra, ten moc děsivě podle ní nepůsobil, ale chápala, že se nemusí každý zachovat jako ona. Normální účastnice by se asi bála hlavně toho tygra, než někoho, kdo jí vezme ať už dobrovolně, či nedobrovolně k sobě domů a poskytuje jí ochranu stejně jako všem ostatním dívkám. *Nikdy nechtěl, aby se na jeho smrt zhlíželo takto, bylo to jeho rozhodnutí a on se objetoval aby tu vůbec někdo, kdo ho znal zůstal, zatímco on putoval na dlouhou pouť do nebe. Takto mi to tedy potom vysvětlila matka, teprve nedávno jsem to pochopila. Nemusí vás to tedy mrzet princi*pravila zdvořile. Pochopila to hlavně jako otcovu prosbu.*Děkuju*kývla, přičemž si ke rtům přiložila sklenku a napila se*Na hodně fotkách působíte chladně a odtažitě, což dokazují i vaše oči. Avšak strach vždy odpadne, když vás uvidím se usmát*odpověděla mu na jeho otázku. Chtěla toho říct i více, ale zdálo se jí to krapet zbytečné.*/Ten úsměv... vypadá tak nuceně, ale zároveň i nenuceně...k čemu se naklonit?/*pomyslela si, zatímco se znovu napila. Následně si v klidu vyslechla princovy poznámky a další otázku. Těm poznatkům však až takovou pozornost nevěnovala, zkrátka se nad nimi uchechtla. *Zajímavá otázka. Je pravda, že nějaké malé procento mého já si to skutečně nemyslí, tohle je už automatické, naskočí to v hlavě snad každé dívce. Myslím si to tedy, protože mám velkou trpělivost, jež je velmi důležitá, stejně jako úsměv na fotkách. Samozřejmě se však musím mnoho doučit. Žádná královna není úplně skvělá, ale každá je něčím jedinečná a já věřím, že bych i já něco dokázala. Vážně si tedy myslím, že bych byla nejlepší královna? A proč si to vůbec myslím? Ano, něco dobrého, co by mě mohlo učinit dobrou královnou po boku krále mám a zvládnu to využít, ale stále tu vždy budou pochybnosti, které nás mnohdy dělají silnější, jak jsme. Takto zní moje odpověď, snad jste s ní spokojen.*znovu se s úsměvem napila, přičemž se na jeho výsost pak podívala*

*Poslouchá ji a přikývne.*Ale stále mrzí, lady. Být bez otce nemůže být jednoduché. *On by to bez toho svého nezvládl a je rád, že ani nemusí. I když to moc nedává najevo, jeho rodina je pro něj vším a má je moc rád. I když se občas hádají, lezou si na nervy, vyzpovídají ho ohledně Selekce.. Položil by za každého člena své rodiny bez zaváhání život. Podá jí pití, o které požádala a když mu poděkuje jen kývne hlavou na znamení, že není za co děkovat. Nedá mu to a musí se zeptat, proč se ho bojí. To mu totiž řekl jeho strýc, že psala, že se jej bojí.* Odtažitý i chladný jsem většinu života, lady. Ale to není důvod toho, proč byste se mě přece měla bát, ne? Nic vám neudělám, to slibuju. *Do ničeho by ji nijak nenutil, pokud si snad myslí opak. Zeptá se jí, proč si myslí, že právě ona by měla být královnou. Odpovědi dívek se lišily, nejspíše protože jim rovnou zakázal, aby řekly, že si nemyslí, ze by dobrými královnami byly. Takové odpovědi slyšet nechce. Dost přihlíží na to, aby jeho budoucí manželka byla budoucí královna, takže musí vědět jaké dívky jsou a už jen podle toho jak se samy popisují je jasné mnoho věcí.* Ano, tohle mi úplně stačí. *Ujistí ji a pousměje se. Podala mu asi zatím nejdelší odpověď. Neříká, že i nejlepší, ale ani jednu z nejhorších. Řekl by, že lepší nadprůměr a to o dost.* Je tu něco, na co byste se chtěla zeptat vy mě? *Nechce pořád pokládat otázky on a upřímně? Po celém dni, kdy to dělá z toho začíná být mírně unavený a to ho to čeká ještě několik dní.*

*Vyslechla si v klidu princův názor, na nějž později kývla. Nehodlala ho přemlouvat, ještě když měl i pravdu. Bez otce je těžké být a když už máte jiného, stále si myslíte, že to není ono. Tedy u ní to takto není. *To je pravda, skutečně to není někdy zrovna procházka růžovým sadem, ale přiznejme si, žádný nemá život posetý růžemi bez trní.*znovu se napila. Už měla chuť si odzívnout, ale nezdálo se jí to vhodné, princ si to totiž nemusel vzít k srdci tak, jak to ona myslela, mohl si třeba myslet, že jí unavuje s ním být. * A další pravda/hrajeme snad bingo?/ U nás se každý, až tedy na vojáky stále usmívají, proto ta chladnost ve mně nejspíše budí hrůzu a úsměv mě zase uklidňuje, takto to je tedy u mě. Netuším jak působíte na ostatní. *Více rozvedla důvod proč se bojí, avšak to bylo jen aby tam nebylo zbytečné ticho, které pak stejně přerušila odpovědí na princovu otázku. Nadále na princovu odpověď jen kývla a zapřemýšlela. Chápala to, její momentální společník se stále na něco musel ptát mnoho dívek mu ani otázku nemuselo dát. Ani ona poprvé nevěděla na co se zeptat, ale pak se podívala na bílého tygra a hned se usmála.*Jak jste přišel zrovna na tygra? Proč to nebyl třeba rys?*Zeptala se tedy a znovu tygra pohladila*/Ta srst je tak hebká/*podrbala onu šelmu a podívá se opět na prince.*

*I když lady řekla, že nemusí, stejně je mu líto, že přišla o otce. Neodvede si představit, že by měl být bez toho svého. Nahlas by to asi nepřiznal, ale jeho táta je pro něj obrovským vzorem. * To je pravda. *Řekne a přikývne souhlasně hlavou. Každý má něco. Vyzvídá, proč se ho obojí a důvod ho docela překvapí. Ale vážný a odtažitý skutečně je, takže když k tomu bát se ho má dívka tyto důvody, asi se ho bude bát po celou dobu Selekce a s tím holt on nic neudělá. Takový prostě je. Snaží se být slušný, usmívat se, ale nezmění se najednou kvůli ní na jiného člověka, to by ani nešlo. Změnit se ho snažilo více lidí, ale tak lehce to zkrátka nejde. Nicméně chápavě přikývne a raději to dále nerozvádí.* Vždycky se mi tygři líbili. Říká se, že králem zvířat je levm ale podle mě to tam není. Lvi mají sice hřívu, ale jinak jsou srstí i barvou obyčejní. Tygři ne. *Pokrčí rameny.* Rysové už vůbec, ti se mi moc nelíbí. *Řekne upřímně a podívá se na zlaté hodinky. *Bohužel, náš času už skončil, lady. Stoupne si a pomůže na nohy i jí. Vezme její drobnou ručku a vtiskne jí letmý polibek na hřbet ruky.* Budu se těšit na naše další budoucí setkání. *Věnuje jí poslední úsměv a s ním ji pohledem vyprovodí z místnosti. Pro dnešek má všechny schůzky za sebou, ale neodejde ještě do komnaty. Prvně si chce dát ještě jednu či dvě sklenky whisky.*

*To, že mu to i přes její odůvodnění bylo líto už neřešila. Nebyla to její věc, nebyl to její problém. Ano, chyběl jí, to je přeci samozřejmé, ale už to nejde změnit. Na princovo uznání pravdy jen s úsměvem kývla, přičemž dopila džus a postavila sklenku ladně na stůl. Nadále jen poslouchal princovo odůvodňování pořízení tygra namísto třeba psa*Rozumím tomu. Navíc každý má jiný vkus na mazlíčky. *Uznala. Slyšela, že i čínská korunní princezna, nynější královna Číny, měla taky tygra. Ona sama by si však pořídila spíše psovitou šelmu, či nějakého papouška. *Taktéž se budu těšit a přeji vám krásný zbytek večera*usmála se, přičemž se nechala vyprovodit, aby nadále mohla jít do své komnaty.*

*Dneska jej čeká první schůzka s lady Christophine. S ní ještě neměl tu možnost si promluvit, ale upřímně? Ze všech dívek v Selekci se mu vzhledově líbí asi nejvíce. Ne, že by další dívky byly ošklivé, to ne, ale tahle ho ze všech nejvíce fyzicky přitahuje.*/Snad taky bude mít něco v hlavě a nebude to jen krásná tvářička a jinak úplná hlupačka. Když se otevřou dveře a dívka vejde dovnitř, vstane a s nacvičeným úsměvem se na ni obrátí.*Dobrý den, lady, rád vás vidím. Moc vám to dneska sluší. *Řekne svou nacvičenou zdvořilostní frázi, kterou řekl všem dívkám, se kterými se už potkal.* Tohle je Kcae.. *Upozorní jí na bílého tygra, který leží kousek od nich na zemi. Jako by rozuměl, co řekl, podívá se na lady.* Nebojte, je úplně krotký. Můžete si ho i podrbat, pokud chcete. *Nabídne jí. Kace přejde blíže k němu a on ho podrbe sám.*Sedneme si? *Navrhne jí a kývne hlavou k pohovkám. Ty jsou dvě, na jednu se posadí on a a naproti němu je pro lady. Odděluje je stůl s občerstvením.* Klidně si cokoliv nabídněte. Mohu vám nalít džus nebo vodu? *Není tu služebnictvo, stejně je bude mnoho lidí ais poslouchat za dveřmi, ale tam nic moc neuslyší..* Takže.. Řeknete mi o sobě něco, co ideálně nezaznělo v přihlášce?

*Šaty, které jí vybraly komorné, nebyly úplně její styl. Výstřih nebyl vulgární, ale přeci jen odhaloval dost na to, aby ji to trochu znervózňovalo, alespoň že dlouhé rukávy skrývaly její jizvu, a tak šance, že na tohle téma bude vyslýchána už na první schůzce byla minimální. Navíc neměla to srdce při nadšených výrazech svých komorných vyjádřit jakékoliv pochyby, přeci jen, jinak byly velice pěkné. Navíc dostala možnost si sama zvolit šperky. Tušila, že veškeré šperky poskytnuté palácem jsou pouze bižuterie, avšak okamžitě ji zaujaly ty kousky, které imitovaly ametyst, její oblíbený kámen. Vlasy měla v jednoduchém účesu, tudíž jí většina spadala na záda až do pasu.* /Fajn, hlavně nezakopnout, no ne?/ *Stačilo jí to s královnou. Zamířila dle pokynů do společenského salonu, ignorovala vlastní nervozitu tak jako mnohokrát předtím. Pohled jí okamžitě padl na prince. Vzhledem k fialovému obleku k sobě i trochu ladili, což ji vnitřně pobavilo. Udělá očekávané pukrle a oplatí mu úsměv.* Děkuji Vaše Výsosti. /Takže o tom monoklu to byla pravda./ *Samozřejmě se to už v paláci rozneslo, ale ona nemá tendence vyzvídat. Když ji však upozorní na bílého tygra, tvář se jí rozzáří.* No jistěže máte tygra, proč jsem vůbec překvapená. *Zacukají jí koutky.* Je překrásný. *Upřímně na chvíli prince opomene a natáhne k tygrovi ruku, jen na chvíli zastane, aby se tygr sám rozhodl, zda se chce nechat podrbat, ale ten je přesně tak krotký, jak princ tvrdil. Věděla, že kočkovité šelmy chované v zajetí jsou v zásadě přerostlé kočky domácí, jenže i obyčejná kočka se může rozhodnout, že se jí nelíbíte. Spokojeně jej podrbe na temeni hlavy, než se obrátí zpět k princi a doufá, že se nečervená, když si uvědomí, jak ho opomněla.* Omlouvám se. Člověk málokdy zažije v jeden den bílého tygra mimo zoo a prince mimo televizi. Vás už jsem však viděla v letadle a naposledy když jsem se dívala, nebyli princové na seznamu vymírajících druhů. /I když se to kvůli Selekci možná změní./ *Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby tahle tradice byla běžná ve všech královských rodinách. Snad měl princ smysl pro humor, nerada by ho urazila hned zkraje.* Ráda. *Potvrdí mu a usadí se na pohovku. Ty boty ji zabíjely. Sice byla na vysoké podpatky zvyklá, ale tyhle lodičky byly nové a neprošlápnuté. Upřímně měla žaludek tak stažený, že si nedovedla představit, že by cokoliv snědla. A káva v nabídce nebyla, aby jí nervy uklidnila, přestože dvě dopoledne stihla.* Pomerančový džus, prosím. *Mohla by si nalít sama, ale asi by to bylo nezdvořilé.* /Rovnou k věci. Tak fajn./ *Trochu se uvolnila.* Toho je spousta, přihláška nebyla zrovna podrobná. *Pokrčí rameny a zamyslí se.* Nu, mám ráda horrorové příběhy i knihy, přeci jen, pokud máte někdy pocit, že jste sám, pusťte si V zajetí démonů a hned Vás ten pocit přejde. Mí přátelé tvrdí, že jsem schopná v kartách člověka obehrát o veškerý majetek, oblečení, duši i sebeúctu, ale těžko říct, zatím to nikdy nebylo v sázce. Začít den bez kávy je pro mě a pro okolí sebevražedná mise. Ráda sportuji, gymnastika, běh, jízda na koni, pomáhá mi to vyčistit si hlavu. Dokázala bych opravit motorku, ale přitom ji neumím řídit. A moje snahy o to naučit se vařit většinou končí katastrofou, ale přesto se o to dál snažím. *Vybere pár informací, které o ní sice neřeknou tolik, ale zase je každý neví.* Bylo by nevhodné se zeptat, co baví Vás, když už mezi povinnosti najdete nějaký volný čas? *Na tuhle otázku se chtěla zeptat královny, ale rozhodla se počkat až na schůzky, aby se něco dozvěděla přímo od něj.*

*Na lady Christophine je popravdě dost zvědavý. Do jejich rodinného chatu o ní psala jeho matka, která se sní setkala ještě v den, kdy lady přiletěla. Ví, že letěla v sobotu, nejspíše už zaslechla o jeho monoklu, ale možná tak úplně neví, jak k němu přišel. Už to vykládal tolikrát, že jej to unavuje, ale jestli se na něj zeptá, samozřejmě jí to vysvětlí. Jamile vejde do salonku, stoupne si, aby i mohl přivítat. Jeho pozornosti neunikne o trochu větší výstřih, extra dobrý výhled má, když se lehce skloní při dělání pukrle. Je to chlap, jasně, že toto jeho pozornost upoutalo dost rychle.* Hezky k sobě ladíme. *Poznamená s úsměvem.*Jste slyšela o mém monoklu a chtěla jste sladit? *Nadhodí pobaveně. Prvně mu z toho do smíchu nebylo, ale teď už o tom dokáže vtipkovat bez problémů. Představí jí Kace a sleduje ji jak ho hladí.* To je v pořádku, chápu vás a jsem rád, že se vám líbí. *Kdykoliv si dívka Kace podrbala získala si u něj plusové body. Většina se mu vyhýbala a nebo jen spíše ze zdvořilosti řekla, že je hezký, ale u lady Christophine si je jistý, že to myslela upřímně. Možná se může zdát zvláštní dívat důraz na tohle, ale Kace se zbavit po svatbě nehodlá. JE s ním taky často v komnatě, takže jeho manželka by se jej neměla štítit. Nemusí se s ním mazlit, ale zase ne aby se mu vyhýbala s křížem v ruce. Zvlášť, když je tak krotký. Zasměje se, když řekne, že princové ještě nebyli na seznamu vymírajících druhů.* Naopak! V této době je o nás prince strašná nouze. Když se podíváte do středověku kdy měla rodina deset dětí a moji rodiče mají jen dvě. Chudáčci my vymíráme a nikoho to nezajímá. *Stře si hranou slzu z koutku ona. Podle něj by stejně jako pro vymírající medvědy na pólech měla být organizace za vymírající prince. Navrhne ať se posadí a když to udělají ještě jí nabídne pití, džus nebo vodu. Přikývne a nakonec jí nalije džus, který jí podá. Nechtěl tu nějaké služebné, aby je obsluhovali, proto se o to stará během všech schůzek sám. Taky není nic těžkého na tom nalít do skleničky nějaké pití. Pak ji pobídne, aby mu o sobě tedy něco řekla V přihlášce přece nemohlo být o této půvabné dámě všechno.* Doufám, že jste kávu, než jste sem šla měla.. Nerad bych byl vaše oběť. *Uchechtne se.* Určitě nebylo, odpovím rád.. Vlastně toho máme společného rádi docela dost. Mám rád motorky, jak rád se o ně starám tak rád na nich stejně i jezdím. Sportuju taky rod, máme tu úžasnou posilovnu, pokud jste tam ještě nebyla a v zahradách i jízdárny jak venkovní tak vnitřní. Tam občas taky zajdu a ještě rád hraju na kytaru. *Když je jeho matka bývala zpěvačka byl by hřích, kdyby na nic nehrál. I když na druhou stranu jeho babička byla baletka a on má obě nohy levé, po tátovi.* Řekněte lady.. prčo si myslíte, že byste ze všech dívek ze Selekce byla tou nejlepší královnou? *Nehledá jen manželku, ale i budoucí královnu, která bude stát po jeho boku a vládnout Illey.* A nepočítá se odpověď, že si to nemyslíte. *Upozorní jí rovnou.*

*Zavrtí hlavou.* Vlastně jsem slyšela o monoklu a řekla si, že to muselo bolet. A proto jsem si řekla, že tenhle módní doplněk vynechám, přestože Vám jistě dodává určitý šmrnc. *Ujistí ho škádlivě. Ulevilo se jí, že princ bere jejich setkání tak uvolněně. Sice ji to nezbavilo nervozity, ale málokdy měla problém se rozmluvit, pokud byl její společník též komunikativní. Bílý tygr si ukradne její pozornost, přeci jen ho málokdy člověk potká venku z klece.* Jistěže ano. Povězte, není tu kvůli tomu, aby nás strašil, že ne? Jako prevence před dalšími modřinami? *Nadhodila a tygra si podrbala. Skoro se jí vtlačil do dlaně.* /Ne, že by šlo uvěřit, že by takový mazel mohl být nebezpečný./ Tohle nás na hodinách ekologie neučili. Možná byste se měl zasadit o nové učební osnovy. *Podotkne pobaveně. Ačkoliv i to by ji nejspíš nepřesvědčilo. Bílí tygři se rozmnožili díky zásahu člověka, a dnes vymírali, protože už “nebyli tak zajímaví”. Další ošklivá ukázka toho, jak si lidé umí hrát na Boha. Po jeho nabídce se usadí a přijme nabídku na nápoj, kdyby jí náhodou počas setkání vyschlo v krku. Poví mu něco o sobě, jak žádal.* Dokonce dvě, nechtěla jsem ohrozit Vaše bezpečí. *Její úsměv je teď už mnohem upřímnější. Zamyšleně pokývne.* Potkala jsem Vaši matku, říkala jsem si, že na hudební vzdělání asi kladla nějaký důraz. Já se bohužel k hudebním nástrojům odmítám přibližovat. Zdá se, že pro hraní prostě nemám talent, pokaždé, když to zkusím, daný nástroj zní jako by umíral. *Zhodnotí to. Jeho otázka ji donutí zaraženě zamrkat.* Proč myslíte, že Vy budete dobrý král? *Vyhrkne dřív, než stačí nastartovat filtr mezi pusou a mozkem.* Tedy... *Trochu zčervená, ale už si ten hrob začala kopat, tak proč onen úkol nedokončit.* Vím, že máte vzdělání a byl jste na to připravován. Ale kolik princů na tom v historii bylo stejně, a nakonec z nich nebyli zrovna ukázkoví panovníci? Nemůžu vědět, zda budu dobrá královna, protože ani nevím, co by doopravdy měla dobrá královna mít za vlastnosti. Ale... pokud bych něco mohla zmínit, tak to, že se nevzdávám. *Zamyšleně svraští obočí.* I král a královna jsou jen lidé. Dělají chyby, musí čelit kritice. Ale já bych se z těch chyb chtěla poučit, napravit je, vzít kritiku jako podnět k tomu být lepší. Protože nic menšího si ty tisíce lidí, kteří na Vás závisí, ani nezaslouží. A možná není touha po tom být dobrou královnou to hlavní. Ale přijde mi to jako dobré místo, kde začít. Každý musí přeci někde začít. *Raději se natáhne pro sklenku džusu a trochu odpije, aby si zabránila něco dalšího říct. Možná to teď úplně pokazila. Měla říct, že je laskavá a empatická.* Vy se občas nebojíte, jaké to bude? Vím, že teď kolem Selekce je hodně tlaku, vlastně se jedná o první velké rozhodnutí, které ovlivní Vaši budoucí vládu. Já ze Selekce byla nervózní, vlastně pořád jsem. Nějak si ani nedovedu představit, jak zvláštní to musí být pro Vás. *Zaujatě na něj pohlédne.* /SKvěle Chris, zpochybnila jsi jeho schopnost vládnout a ještě jeho odvahu? Jdi si balit kufry a nauč se držet jazyk za zuby./

*Uchechtne se.* Jste asi první, co mi řekla, že mi dodává šmrnc. Ostatní mě litovali a několik rádců mi řeklo, že teď vypadám jako nějaký rváč z ringu. Jde vidět, že se nikdy neprali, jinak by věděli, že to vypadá člověk taky trochu jinak. *To v letadle ani nepovažoval za rvačku. To by tomu rádci, který ho tak urazil dal více pěstí, než jen jednu. A on by taky schytal něco více a ne jen od účastnice. Sleduje ji jak se mazlí s Kacem a potěší ho to.* Odhalila jste mě. Asi jste to nevěděla, ale tu modřinu mi způsobila jedna účastnice tak jsem si vzal Kace na ochranu. Normálně se vás bojím! Denně se krčím v koutu svého pokoje a usínám s brekem a v depresi. *Řekne napůl vážně a z části i jako by roztřesený hlasem, aby tomu svému divadýlku dodal na dramatičnosti, ale cukají mu pobavením koutky.* Chtěl jsem vidět jak na něj reagujete. Jedna z vás se stane mou manželkou a i když Kace nemusí milovat, neměla by se ho bát. Nehodlám se ho vzdát. Možná jsem ho mohl vzít na rande, které budou delší, než tohle, ale nevím kam vás všechny vezmu a pokud třeba i někam do města, tam bych ho vzít moc nechtěl. *Ještě by mu mohl utéct. Přikývne.* Jakmile mi na hlavě usedne koruna, tohle bude první věc, kterou zařídím. By prince dali na první místo v listu vymírajících druhů. *Řekne vážným tónem a pobaveně se usměje. Poslouchá, co mu o sobě vykládá a hned se pro jistotu ujistí, že měla kafe. Kdyby řekla, že ne, asi by se hned vstal a upaloval sehnat služebnou, která by jí nějaké udělala a do pěti minut přinesla. Nebude přece ohrožovat svůj život, ne?* To jsem rád. Až se někdy setkáme v budoucnu, nechám vám kafe pro jistotu přinést. A nebo budeme muset jít do kavárny. *Uchechtne se. ta je ve městě taky.* Ano, máma bývala před Selekcí zpěvačka. Ale k tomu, abychom se učili s mojí sestrou na hudební nástroj nás nijak netlačila. Táhlo nás to k tomu snadno. *Není to tak, ze by je jejich máma popadla, posadila za piano, přivázala je na stoličce a nutila hrát. Zeptá se jí na otázku na kterou se ptá všech a když tak rychle vyhrkne, nadzvedne obočí.* Já se ptal první. *Připomene jí a počká, než mu hezky odpoví. Slyšel na tohle dost otázek. Lepších a i horších, ke kterým se řadí i odpověď "Protože si to myslí.." Od jisté lady se kterou se jen dohaduje. A tady to fakt není o tom, že co se škádlívá to se rádo mívá. Nicméně odpověď této lady se řadí asi k těm nejlepším.*Moc hezky řečeno. *zná a pak se zamyslí, co by měl odpovědět zase na její otázku.* No.. Jak jste řekla, celý život jsem se na to připravoval. Svou práci odvádím vždycky dobře a včas. Máokdy se najde, že bych někde udělal chybu. *Jestli se to stane jednou za rok, je to zázrak.* Vždy se snažím nějak vyhovět všem, samozřejmě to úplně nejde, tak většinou udělám to, co je lepší pro většinu, dost v tomhle naslouchám rádcům a i lidem. Umím docela jazyků, což je taky dobré, když přijede nějaká návštěva ze zahraničí. *Dá jí pár příkladů a pokrčí rameny.* Tak kvůli tomuhle doufám, že Illea nevybouchne hned, co mi bude na hlavu položena koruna.* Je to jedna z mých mnoha povinností. Snažím se to brát tak jak to je. *To není úplně pravda. JE dost nervózní, ale to tu nepřizná. Jen nerad dává najevo nějaké city a obzvlášť nerad přiznává nějaké svoje nedostatky.*

Jednou jsem pomáhala kamarádovi potom, co se popral v klubu. Pokud byste tedy chtěl vypadat jako rváč, doporučuji alespoň ještě natržený ret a alespoň ještě jednu modřinu na čelisti? *Prohlédne si jeho tvář s hraným zamyšlením. A navíc má díky tomu legální důvod si ho prohlížet. Vždycky měla slabost pro muže s hranatou čelistí a ostrým sklonem lícních kostí. Bylo rozčilující, že měl obojí.* Pokud byste však chtěl politovat, stačí říct. *Popíchne ho, nemůže tomu odolat.* /Účastnice?/ *Skoro by vyprskla smíchy.* /Selekce je asi vážně více nebezpečná, než jsem si myslela./ Tak to jste neměl prozrazovat, že je Kace neškodný. Navíc teď znám Vaše tajemství! *Jeden koutek pozvedne výše než druhý, což dodává jejímu úsměvu vyzývavý nádech.* Naštěstí umím držet tajemství... a jsem otevřena úplatkům pro zajištění, že idea Vašeho mužného ega zůstala neporušena. *Otevřeně žertuje. S tím, jak dopadl jeho poslední dárek, který mu musela oplatit, aby měla vnitřní klid, by nějaké úplatky už vůbec nedokázala přijmout.* Tak to jsem asi selhala. *Povzdechne si teatrálně.* Těžko říct, zda bych nedala přednost Kacevi, co se týče tulení se v posteli během chladných zimních večerů. *Pokrčí nevinně rameny.* Myslím, že vzít Kace třeba do stájí, nevózní by byli hlavně koně. *Uzná. Přeci jen o jezdectví a koních něco ví, věnuje se tomu dlouhá léta. Koně by neskutečně jančili a nejspíš by to rande nedopadlo zrovna nejlépe.* /Ale těžké říct, účastnice by se mohla vyděsit a tisknout se mu strachy do náručí. Asi potom záleží na tom, jaký efekt má schůzka mít./ *O tuhle myšlenku se raději nepodělí.* Je dobré, že již máte plány. Priority jsou důležité. *Zasměje se krátce a potřese hlavou. Vtipkovat s ním jí přijde přirozené a je za to ráda. Pokud tu zůstane, nerada by, aby to mezi nimi bylo křečovité. Třeba by z nich mohli být i přátelé. SOuhlasně přikývne.* Kávu nikdy neodmítnu. A rozhodně je důležité dbát na Vaši bezpečnost. Bez své dávky kofeinu jednoduše nejsem zodpovědná za vlastní chování. Asi jako u alkoholového opojení. /Jen opačný princip./ Určitě je za to ráda. *Neprozradí mu, s jakou láskou o něm matka hovořila. Přijde jí to příliš osobní, něco, čeho ani neměla být svědkem. Začervená se při jeho připomínce, ale ví, že si ji zasloužila. Proto mu také odpoví co nejupřímněji.* Ještě aby ne, nacvičovala jsem si tu odpověď před zrcadlem. *Pobaveně si odfrkne a lehce protočí očima. Na její sarkastický smysl pro humor si musí jeden zvyknout, nedovede ho totiž tak efektivně ovládat, jak by si možná přála. Zaujatě mu naslouchá.* Tak to pak zní, jako byste mohl být velice dobrý král. *Odpoví mu klidně a povzbudivě se usměje.* A já alespoň můžu v klidu spát, že naše země spočine v rukou člověka, co ji snad nevyhodí do povětří. Hned je mi líp. *Uculí se nad jeho zkonstatováním.* Co se těch jazyků týče, studuju zahraniční vztahy a cizí kultury mě vždycky zajímaly. Dokážu říct “miluju tě” v šesti světových jazycích, stejně jako “táhni do háje”. Podle našich profesorů to má být základní jazyková výbava každé ženy. Takový univerzitní inside joke. *Pokrčí rameny. Trochu se jí po Itálii stýská.* Rozumím. V tom případě doufám, že na konci Selekce budete vcelku a příčetný. Na to druhé doporučuji i nějaký čas pro sebe a ve vzácných případech i třeba sklenku kvalitního alkoholu. *Na chvíli se zarazí, v rukou mne lem šatů.* /Je to jen otázka./ Nemusíte odpovídat. *Řekne raději hned na začátek.* Ale co je Vaše varovné znamení? Myslím tím, když nemám náladu a chci být sama, většinou se vymluvím, že mi není dobře. A při citlivých tématech konverzace se prý tvářím, jako bych dostala ránu do žaludku, i když to druhé vím od jiných. *Prohrábne si vlasy, dělá to vždy, když je nervózní.* Máte toho hodně. A i když to berete, jak to je. *Cituje jeho slova.* Nevím, proč bych Vám to měla ztěžovat. Pokud někdy budete potřebovat vlastní prostor... *Pokrčí rameny.* Chtěla bych to poznat. A poskytnout ho. *Nemůže chtít to stejné po něm. Její záchvaty úzkosti sice nyní nejsou nijak časté, ale občas se potřebuje skrýt a dát do kupy. Dokáže tudíž pochopit, když má někdo podobnou potřebu. Je to to nejmenší, co může udělat na oplátku toho, že tu může být a že jí musí věnovat nějaký čas.*

Děkuji za radu lady. Ale asi mi stačí tohle. A svými předchozími slovy jsem vám rozhodně nechtěl nabídnout, abyste mě praštila, pokud to tak vyznělo. *Uchechtne se. Ještě účastnice b ho mlátily! Jako by nestačilo, že se musí tvářit a dělat, že je podělaný štěstím ze Selekce, pořizuje jim květiny a tráví s nimi svůj volný čas a ony ho budou takhle šikanovat? Jako by k tomu nestačila jeho vlastní rodina. Vede to ale smutný život. Tuhle zrovna někde slyšel, že by se týraní muži neměli být přiznat se a zavolat pomoct. Asi toho brzy s takovouhle využije a zvolá na linku bezpečí, či jak se tomu říká.* Myslím, že to bych si jedině zasloužil. Pofoukat moje bebí a dát mi na něj pusinku. *Řekne a našpulí rty jako nějaké malé dítě, které je smutné, protože mu Pepík sebral bábovičku.* Ale na ten monokl tu pusinku raději ne. Bolelo by to tam, stačí sem.. *Poklepe na rty a provokativně se na ni usměje. Pochybuje, že by vážně vstala a políbila by ho, ale nebyla by první, kdo by jej takhle překvapil. Rád takhle dívky provokuje a nemůže si pomoct. Když už tu musí tvrdnout a musí si projít těmahle schůzkama, proč si to taky trochu neznepříjemnit, že?*To znáte.. Asi bych vás měl nechat popravit. Jen tak ro jistotu.. *Snaží se, aby jeho hlas zněl vážně, ale pobavením mu cukají koutky. Je zvědavý, jestli na to dívka skočí a nebo ne. Nemyslí to vážně, to rozhodně ne. Chytí se za srdce.* Tak díky tomuhle jste mi zlomila mé srdce, lady. A taky zlobila, že jsem na Kace začal docela žárlit.. *Podívá se na něj.*Zpytuj svědomí! *Uchechtne e a podrbe ho. Na něj by nedokázal být naštvaný.* No právě. Porot se mi zdálo lepší jej vzít na tyhle schůzky. *Pokrčí rameny. To, kam je vezme na rande si rozhoduje v duchu během těchto kratších schůzek. Předtím o tom nepřemýšlel.* Na akcích, plesech a tak káva nebývá, ale asi tam jen pro jistotu nechám přidat kávovar. Pro bezpečnost. Do nového paláce se moje rodina přestěhovala před dvaceti lety, žádný další zatím vážně nechceme. *Potřese hlavou. Na další stěhování se je docela brzy. * Ano, to je. Ještě lepší by ale bylo, kdybych měl taky nadání po své babičce v tanci. To jsem bohužel už nezdědil a mám obě nohy levé jako můj otec. Kdyby vás snad někdy mrzelo, že vás nezvu na taneční parket je to jen pro vaše dobro. Zatím jste jedna z nejpříjemnějších dívek, se kterými jsem se mohl seznámit, takže vám špičky pošlapat nechci. *Tančením bude asi dívkám vyhrožovat, když jej naštvou. Její odpověď na otázku, pro si myslí, že by byla dobrá královna se mu líbí. Je ze všech odpovědí, které slyšel asi jedna z nejlepších, to musí uznat.* Ani bych se tomu upřímně nedivil. Žádná mi neodpověděla tak dobře, jako vy. *Uchechtne se. Pokud to dívka dala teď z hlavy jen tak, tak smeká ještě více.*Doufám, že budu alespoň dobrý tak z polovinu jako můj otec. *Ten je podle něj vynikající král a on ho bere za velký vzor, ale nahlas by to před ním asi nepřiznal. Teda nelíbí se mu jedna věc, kterou jeho otec udělal a to je zasnoubení Aideen a Wallace. Slíbil si, že svoje děti nezasnoubí, nikdy ani za nic.* Tím bych si nebyl tak jistý. *V mnoha ohledech je až přehnaně sebevědomí, no vládnutí na tomhle seznamu není.* No.. Až se setkáme někdy v budoucnu byl bych rád, kdybyste mě obě dvě tyto dráze naučila v tolika jazycích, v kolika jen dokážete. Je to asi vážně to nejúčinnější. *Slovíčka "miluju tě" se hodí na balení holek a slovíčka "jdi do háje" na ráno poté, co se spolu vyspí.* Děkuju.. Doufám, že to nějak přežiju. Ať už z hlediska vás jako hrozby, když mi jedna z vás jednu vrazila hned poprvé, co mě viděla.. *Musí ji takhle popíchnout.* Tak už z hlediska nátlaku médií a útočení rebelů na palác.. *To se teď děje častěji než kdy jindy.* Je to na mě dost poznat. I když se to snažím skrýt, úplně to nedokážu. Když je u mě všechno na draka, jsem nepříjemný, jen vrčím a tak, to si nemůžete splést. Ale nebojte, vy mě neobtěžujete a nemyslím si, že ani někdy v budoucnu budete. Jste jedna z mála dívek, se kterou mě rozhovor bavil. A upřímně lituju, že musí skončit. Stoupne si a pomůže jí na nohy.* Budu se těšit na naše budoucí setkání, lady. Hezký zbytek dne. *Popřeje jí a lehce ji políbí na hřbet ruky. Až pak ji pustí a nechá ji odeját.*

Škoda, prý mám dobrý pravý hák. *Poměrně zdárně předstírá zklamání. Pozvedne obočí, když jí vysvětluje, jak by si takové politování představoval.* /Dobře ti tak./ *Neměla ho provokovat a čekat, že jí to neoplatí. Pohledem klesne na jeho rty a na vteřinu se zarazí. Část jí odpovídá na tu výzvu. Jak moc by byl překvapený, kdyby to doopravdy udělala? Zůstalo by to u zdvořilého polibku, anebo by jí ho oplatil? A hlavně, vadilo by jí, kdyby polibek prohloubil?* /Jistěže ano!/ *Proklínala ho v duchu za to, že ví, jak ji nalomit. Bude si muset dávat pozor.* Ještě si to rozmyslím, když už Vás litovalo více dívek, jistě jste dostatečně utěšený. *Odvrátí pohled, aby zakryla rozpaky, když mu na škádlení odpoví alespoň slovně.* Hlavně mi nezapomeňte nejdříve nechat vyříznout jazyk, abych to tajemství stejně nestihla roztroubit. *Napoví mu ochotně v žertu. Alespoň doufala, že žertuje. Ne, že by na tom záleželo, nikdy neroztrubovala své, natož cizí tajemství. Zasměje se jeho předstíranému dotčení.* Oh, Kace nemůže za to, že je neodolatelný. Možná byste měl zapracovat na svém charisma. *Znovu ten nevinný úsměv. Zavrtí hlavou.* Nevím, zda bych bez kávy dokázala přímo zbořit celý palác, možná místnost. *Pokrčí rameny. Její drobné závislosti na kofeinu by si stejně dříve nebo později všiml. Doopravdy potřebovala alespoň tři šálky černé kávy denně, aby byla schopna fungovat, ale v průměru jich zkonzumovala spíše pět. Jinak se stravovala poměrně zdravě a dodržovala pitný režim, nehledě na sport, ale tohohle zlozvyku se nedokázala zbavit.* Byla jsem varována. *Zazubí se zvesela.* Ale nemám příliš silný pud sebezáchovy, možná bych ty pošlapané špičky i riskla. /A sbírala tak vydírací materiál./ *Kompliment raději přešla, neuměla je příliš přijímat. Podruhé už se jí však do tváří vehnala červeň, i když se snažila tvářit, že žádné rozpaky nepociťuje.* Tak to si budu každou naši konverzaci pečlivě nacvičovat každý večer před spaním a budu doufat, že se následně příliš neodkloníte od scénáře. *Navrhne s oním pokřiveným úsměvem.* Kdo ví. Zkuste si vzít mou radu k srdci a pro začátek chtít. Něco mi říká, že pak už Vám to půjde samo. *Nadhodí a lehce nakloní hlavu na stranu. Zdálo se jí, že poprvé zahlédla něco pod tou sebevědomou krustou, kterou se obalil. Že by o sobě doopravdy pochyboval? Těžko říct, tak dobře ho zatím ani zdaleka neznala.* Několikrát Vás smět poslat do háje? No páni, to je čest, kdy začneme? *Neví ale upřímně, zda by mu dokázala minimálně šestkrát říct miluju tě a nezrudnout u toho jako rajče.* Těžko říct, kolik ran ještě budete muset schytat. *Zhodnotí to. Zdá se, že i on si stejně jako matka dělá starosti s rebely. Ona sama doufá, že jim nebudou muset čelit často.* /Vrčet? Jeho mazlíček se k němu tedy hodí./ Uvidíme, jak budete mluvit v budoucnu. *V očích se jí šibalsky zablýskne. Stejně jako ona jej, ani on ji ještě nezná. Uměla občas bodat do vosího hnízda. Už už by se zvedla, ale on k ní přejde a nabídne jí ruku, a tak se jí chytí. Není tak jemná, jak čekala, možná ona hrubá práce ohledně motorek? Zajisté byl však jeho stisk sebejistý.* I Vám. *Odpoví mu, přičemž sbírá odvahu.* A abych nezapomněla. *V rychlosti se postaví na špičky, což musí udělat i přes vysoké podpatky. Je o hodný kus vyšší než ona. Ale místo polibku na rty mu jeden drobný a něžný vtiskne na spánek, jen kousek od monoklu. Srdce jí poskočí nad tou chvilkovou blízkostí, ale umí své emoce skrývat, když chce. Když proto klesne zpět na paty a pohlédne na něj, tváří se lítostivě.* Doufám, že to nebude dlouho bolet, tu ránu jste si určitě vůůbec nezasloužil. *Daruje mu ono slíbené hrané politování, než její výraz naruší úsměv.* A snad se to brzy zahojí. Fialová není Vaše barva. *Dodá již zvesela, i když má pocit, že v budoucnu zaplatí za svou potřebu mít poslední slovo. Následně se otočí a opustí salon, nervozita ji opustila už dávno.* /Mohlo to být rozhodně mnohem horší./

*Ve společenském salonku čeká na lady Ninu, která je předposlední dívka, se kterou se má dneska setkat. Je už trochu unavený, ale nedává to na sobě znát a na tváři má zdvořilý, nacvičený úsměv. Nepozná se, že ho nemyslí upřímně. Pokud tedy lady není nějak extra vnímavá. Ze všech dívek, které tu potkal tu taková byla snad jen jedna a to mu stačilo až až. Na sobě má tmavě fialový oblek a na zápěstí se mu lesknou zlaté hodinky, když se na ně podívá zjistí, že by tu už lady měla každou vteřinkou být. Jak se ukáže, má pravdu, protože Nina zrovna vstoupí do místnosti. Stoupne si také.* Dobrý večer, lady, rád vás vidím. *Přivítá jí. *Musím říct, že vám to dneska velice sluší. *Podívá e na Kace.* Tohle je Kace, můj tygr a dneska nám zde bude dělat společnost. Je krotký, klidně ho můžete pohladit. *Kace je spíše jako nějaký pes. Má pocit, že i kdyby mu hodil klacík a řekl "přines" udělal by to.* Posadíme se? *Kývne k pohovkám a sedne si na tu svou. Pohovka na které má sedět lady je naproti němu a mezi nimi je stůl plný občerstvení.* Klidně si něco vezměte. Mohu vám nabídnout něco k pití? Je tu džus a citronová voda. *Nechtěl tu sloužící, takže kdyby si něco přála, podal by jí to on.* Takže.. řekněte mi něco o sobě. Nejlépe něco, co není v přihlášce.

*Z nějakého důvodu nebyla vůbec nervózní. Ruce se jí neklepaly a hlas měla jistý. Ještě naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Tmavě modré šaty s delším průsvitným rukávem neodhalovali příliš, připadala si v nich přesto nádherně. Doma nenosila šaty, protože by si je akorát zadělala od nějaké omáčky. Jednoduše to nebylo praktické, ale když se v nich nyní sama viděla, líbilo se jí to. Těžko říct, jestli by krásné šaty vyměnila za pohodlné kalhoty, ale minimálně nyní si ten pocit užívala. Její líčení bylo sotva znatelné, nechtěla působit uměle. Stačí, že celý ten rozhovor bude jako herecká výzva. Její krok byl jistý a na tváři měla veselý úsměv, v očích jí pohrávaly veselé plamínky. Do dveří vstoupila s lehkostí a byla na sebe pyšná, jelikož se ani jednou nezamotala do vlastní sukně. Pozdravila prince přesně tak, jak se to sluší na účastníci. Nezapomněla na správné oslovení. Když princ kývl k tygrovi, oči jí zazářily jakousi radostí. Možná to byla připomínka její milované kočky. Byla to taková hloupost, ale připomněla jí ty normální chvíle, kdy se vracela z práce a její kočka jí s oblibou sedala na klín ve velkém barevném křesle.* "Dobrý večer i tobě," *pohladí zvíře po chlupaté hlavě a usmívá se u toho jako sluníčko. Možná by se ho měla bát, ale to by to nesměla být ta Nina, která vyrůstala s bratrancem, běhala po lesích a v dnešní době se bála jen toho, aby někdo nepošpinil pověst její milované restaurace. Na její tváři bylo nyní jasně čitelné, že její úsměv je upřímný. Ten tygr jí z nějakého důvodu neuvěřitelně zvedl náladu.* /Co jsem to vlastně psala do přihlášky?/ *marně se snažila rozpomenout, ale nakonec si řekla, že na tom stejně nezáleží. Posadila se naproti princi.* "Dám si jen vodu, děkuji," *přišlo by jí neuctivé, aby nechala všechno ležet. V její rodině by se to dalo snad považovat i za urážku hostitele. Její pohled sem tam znovu zabloudil k tygrovi, který jí v tuto chvíli zaujal snad mnohem víc než samotný korunní princ.*"Má práce je mou největší zálibou, právě jsem začala psát kuchařku. Chtěla bych vytvořit něco, co moc lidí u nás nedělá, což jsou pikantní jídla. Chtěla bych jim věnovat nějaký prostor, protože ve Whites se kuchaři na ně moc nezaměřují, dávají přednost rybám nebo zvěřině," *mluví veselým hlasem. Je na ní jasně vidět, že tohle je její svět, který má moc ráda. Navázala s princem oční kontakt a doufala, že toho nebude litovat. Její pohled nebyl vůbec zkoumavý, nezírala.*"Mužů se na něco zeptat?" *chvilku počkala na jeho souhlas.* "Jak se z divokého tygra stane něco tak milého? Mě samotné by přišlo skoro nemožné něco takového naučit divoké zvíře, kdybych to neviděla na vlastní oči," *její hlas nebyl podlézavý, byla v něm zvědavost a obdiv.*

*Na rozdíl od dvou předchozích lady, se kterými se měl dneska Xaver tu možnsot setkat, tahle neměla nějak extra velký výstřih. Moc toho neviděl ani poté, co si stoupl, přivítal ji a ona udělala pukrle. */No, ne vždy se poštěstí./ *Usměje se, když vidí, ze se dívka jeho tygra nebojí. Jako jedna z mála si jej i pohladí, za což si u něj získá plusové body. Možná to zdí divně, získat si plusové body za to, ze se nebojí tygra, ale Kace se neplánuje vzdát a když si jej některá dívka vezme, bude s Kacem trávit dost času. Kdyby s ho bála, bylo by to docela v háji. Posadí se a jakmile to udělá i ona, nabídne jí něco k pití. Nalije ji vodu a podá jí ji.* Pokud chcete i něco z občerstvení, jen si klidně vezměte. *Pobídne ji.* Názor váš jako odbornice by se hodil. *Ví, že pracuje v restauraci. Takové základní věci se snažil si o všech dívkách zapamatovat a než sem vešla, jako u každé jiné si rychle znovu přečetl její přihlášku, aby se mu to osvěžilo. Přece jen, těch dívek tu není nejméně a nedokáže si o nich vše zapamatovat hned. Naštěstí se mu ale nepodařilo nic splést. Teda snad úplně nedomotal jejich jména a ony ho na to neupozornily jen ze slušnosti.* Hmm, asi začnu žárlit. *Prohodí pobaveně. Postřehne, že dívka se spíše než a něj dívá na Kace.* Ano, vím, že jste kuchařka. Pokud byste chtěla, můžete kdykoliv navštívit kuchyni. Je tu jedna jak pro tvoření účastnic, zahraničních hostů a tak, tak i druhá, kde je hodně kuchařů, kteří připravují jídla pro celý palác. Stačí říct a zařídím, abyste se mohla podívat i za nimi a buď je zkritizovat jak vše dělají špatně a nebo si od nich odnést třeba nějaké recepty a pak je podle svého vylepšit. *Usměje se na ni ochotně. Co moc lidí neví, asi jen vyloženě jeho rodina je, že miluje pálivá jídla. Obzvlášť čili papričky. Ve skleníku je pěstuje, což je taky tajemství. Přikvýne na znamená, že se ptát může a po její otázce se usměje a podrbe Kace.* Mám ho prakticky od doby, co se narodil. Jeho matku zabili pytláci tuším a on se dostal do ZOO, jenže tam v tu chvíli měli tygrů až moc. A já se to náhodou dozvěděl a rozhodl jsem si ho vzít. Tygři se mi vždy líbili. Jsou podle mě zajímavější, než lvi a to se jim říká "králové zvířat". *Potřese nad tím hlavou. Podle něj je to tygr.* Nicméně, vychoval jsem ho, zvykl si na mě i na ostatní lidi. Nemá takové pudy jako další tygři. Byl vychován jako nějaký pes. Takže tak. *Pokrčí rameny.* Lady.. Proč si myslíte, že byte byla dobrou královnou? A nepřijmu odpověď, že si to nemyslíte. *Je zvědavý, co mu odpoví, takže se na ni upřeně dívá.*

*Oči jí už opravdu zářily radostí.* "Ani nevíte, jakou byste mi tím udělal radost," *odpoví, když jí nabídne návštěvu místní kuchyně. Hned se jí zamlouval mnohem více. V její hlavě blikla myšlenka, že by možná nemusel být až tak špatný. Vezme se malou jednohubku s barevnou pomazánkou, typovala to na červenou řepu.* "Myslím, že nemám co vytknout. K takové se úžasně hodí zkaramelizované ořechy," *na okamžik své odpovědi zalitovala. Možná by neměla kritizovat královskou kuchyni, ale to už je teď jedno.* /Hlídej si pusu, Nino,/ *napomenula se v duchu. Nina mluvila s lidmi vždy na rovinu a občas mohla mít problém s tím, co se hodí a co už je přes čáru. Naposledy s usměje na zvíře a pak už svůj pohled přesune jen k princi.* "Tak alespoň nyní je jeho život mnohem lepší," *dodá s úsměvem.* /A teď poslední otázka, mysli holka./ *nutila se přemýšlet. Nechtěla znít nějak zvlášť arogantně ani příliš skromě, protože to by lhala. V mysli se jí vybavil bratranec, který jí dodával odvahu. Dokonce jí řekl, že by byla skvělá královna. Použije tedy část jeho slov. Díky bohu za něj. Trošku se narovnala. Její hlas byl jistý, Nina nikdy nebyla žádné přišlápnuté kuře. S takovou by jí post šéfkuchařky asi těžko dali.* "Královna by měla být svému muži oporou. Určitě by se jí hodily znalosti jako například umět se rychle rozhodnout, myslím, že by neměla být bojácná. Možná je to hloupost, ale když člověk dokáže řídit chod velké kuchyně, kde se každou chvíli dokáže něco pokazit, mohl by zvládnout stát po boku někoho, kdo řídí něco mnohem komplikovanějšího," *byla si svými slovy naprosto jistá. Nepochybovala. Trošku se napila vody a pro jistotu dodala ještě pár slov.*"Jestli jsem řekla něco nevhodného, tak se omlouvám, ale přál jste si odpověď, ta má byla upřímná," *byla to slabá výmluva. Něco jako upřímnost nemělo v selekci místo. Tady se intrikařilo jedna radost. Nina dokázala lhát docela dobře, ale nedělala to vůbec ráda. Byl by to podvod a ten netrpěla. Bylo by to jakoby někdo přidal do polévky cukr místo soli jen proto, že je sladký. Složila si dlaně a vyhledala pohled prince. Nevěděla, jak na takovou otázku odpověděly ostatní účastnice selekce. Nebyla snad moc přímá? Měla snad raději sklopit pohled a říct, že by byla hezkou ozdobou po jeho boku? To by byla hloupost. Podle toho, co viděla, byly ostatní účastnice mladší a dle jejího názoru o mnohé krásnější.*

*Ví, že je kuchařka a že má vaření vážně ráda na ní jde poznat už jen podle toho jak se o něm vyjadřuje. Nabídne jí návštěvu kuchyně a pousměje se na ni.*Můžete tak zajít kdykoliv. Stačí říct, že jste účastnice, kuchařka a že jsem vám to dovolil, ať se mě klidně zeptají sami. *Ujistil by je, že je to v pořádku. Vezme si stejně jako ona jednohubku s řepovou pomazánkou a ochutná.* Asi máte pravdu. Teda, já nejsem odborník a chutná mi o i tak. *Přizná a uchechtne se.* Ale když si k tomu představím i ty ořechy, mohlo by to být lepší. *Přitaká.* Díky vám se tu ještě zlepší více kuchyně, přivede k dokonalosti a já za chvilku neprojdu dveřma. *Nevadí mu, že jednala narovinu. Naopak, docela si cenil upřímnosti a nechození okolo horké kaše. Když něco chtěla říct, prostě to měla říct, nahlas.* Ano, to je. *Dovolí si tvrdit, že se u něj má lépe, než v ZOO, více se mu věnuje, má velký výběh, nejlepší žrádlo.. Všechno. Všem dívkám položil jednu otázku stejnou a to proč si myslí, že by byly dobrými královnami. Nebojovaly tu jen o něj, ale i o tento titul. Někdo z nich možná hlavně o ten titul a o něj až na druhém místě. Uznale přikývne na její opdověď.* Vy asi víte jak se s klidem vypořádat s různě vypjatými situacemi. *Pokýve uznale hlavou. Tato odpověď se mu docela líbí. Více, než většina.*Vůbec ne, všechno v pořádku. Podle mě jste odpověděla dobře. *Řekne jí na to svůj názor.* Pokud na mě ještě máte nějakou otázku, klidně se ptejte. *Vyzve ji, aby nemusel pokládat otázky pořád jen on. Po celém dni je dost vyšťavený. Navíc, on je zná aspoň trochu, díky přihláškám, ony jeho ne. Teda ví, co se říká v médiích, ale ani neví jaké má koníčky a podobně. A to si ho chtějí vzít?* Kdybyste nemohla být kuchařka, co byste dělala? *Zeptá se na první věc, která je aspoň trochu dobrá.*