Střecha paláce s výhledem na město

Nechápeš nic. Neni to tvoje věc, tak se do toho nepleť a dál si hleď svýho. Já jsem pro tebe stejně jenom nějaký věčně nasraný kotě, ne? Tak se nestarej. *Řekne mu dost naštvaně, protože jí vytáčí úplně neuvěřitelně.* On.. Teď jste tu od toho očividně oba. Šťastná já. *Prohodí trochu ironicky.* Žalovat nebudeš ani náhodou. Zapomeň. Neni mi pět. *Zamračí se na něj a založí si naštvaně ruce na hrudi.* Nemusíte si poměřovat nic. *Zarazí oba dva rovnou. No.. Vzhledem k tomu, co přijde potom, by byla asi daleko radši, kdyby si poměřovali vše, co jde a to klidně přímo před ní. Bylo by to daleko lepší, než když do ní brácha začne cpát ten banán a to daleko silněji, než předtím Nick.* Nebudu jíst. *Zaječí na něj a odstrčí jeho ruku.* Ne, ani náhodou. Nebudu to jíst. Má to 112 kalorií a z 26,1 gramu cukru. Je večer. A já jedla před chvílí. Jsem plná. Prostě mě nech. Jenom jsem se blbě vyspala. *Začne si vymýšlet. Za ten cca rok si ale o jídla navykla lhát tak moc, že jí to vůbec nedělá problém.*

Věčně nasraný a hladový kotě. A budu se starat tak to už konečně pochop! Očividně máš nějakej problém a takhle bude brzo po tobě! Vždyť už teď se sotva udržíš na nohou. *odpoví jí stejně naštvaným a vytočeným tónem.* Jo jasně.. vyhrál bys tak možná v tom, kdo je tupější. *odsekne a potřese hlavou. Zamračí se, když začne Maddie cpát banán do pusy. Sice se mu nelíbí to, jak nejí, ale nemyslí si, že je dobrý nápad to do ní takhle cpát.* Nech ji. *zavrčí naštvaně směrem k Atticusovi a probodne ho pohledem.* Nejedla jsi před chvílí do háje! *otočí se na Maddie a vyzní to trochu víc agresivněji, než zamýšlel.* Maddie.. *řekne už trochu jemněji a uvědomí si, že je to asi poprvé, co ji nazval jméno.* Aspoň jedno sousto. *samotného ho trochu překvapí, že si z ní neutahuje a ani nijak neuráží, ale spíše prosí.*

*Vydechne a zamračí se, banán někam odhodí.* Co koukáš? Ukliď to! *Zařve po služce, která jen přikývne a dá se do uklízení rozmačkaného banánu na podlaze, mezitím co se Atticus opět posadí. Zdá se být bezradný.* A kdo mi v tom zabrání? Hm? Pokud nebudeš jíst, naši to budou vědět o to se postarám. A to určitě nechceš ne? *Zabručí na ni, nedělá problém na ni žalovat, hlavně chce, aby byla v pořádku. Pohledem zavádí i o Nicka.* Tupější? *Začne se smát a přemýšlí.* Hele tohle mě nebaví, jestli nebudeš jíst, říkám to našim. Pro tvé dobro. A ty. *Otočí se na Nicka.* Koukej se o ni pořádně starat, rozumíš? *Pohrozí mu, pak vstane a ještě jednou věnuje pohled sestře a rozloučí se s nimi, nehodlá tady dál být, nemůže se dívat na Maddie jak vypadá. Musí zjistit, co se s ní děje.* Rád jsem tě poznal, brzy naschle. *Řekne, otočí se a jde ze střechy pryč.*

Proč? Co mě ta tvoje dokonalá starost bude stát tentokrát? *Prskne naštvaně, protože od něj nezištnou pomoc jednoduše nečeká. Pak odstrčí ruku Atticuse a po jeho slovech se na něj zamračí.* Ani necekneš. Ty si tady můžeš dělat co chceš a stejně tak já. *Opáčí naštvaně a po jeho dalších slovech se ještě víc zaboří do sedačky.* Řekni to a nadobro jsem s tebou skončila. *Procedí naštvaně přes zuby a když pak uslyší agresivní tón Nicka, cukne sebou.* Nikdo z vás se o mě nemusí starat! Jsem dospělá, ne mimino! *Brání se a když pak její bratr odejde, po tvářích se jí spustí slzy naštvání, zoufalství a bezmoci.* Ne. Nic jíst nebudu. *Ignoruje Nickův prosebný tón a pohled radši zavrtává do země.*

Nic! Nebo chceš snad, aby tě něco stála? Fajn, žádný problém.*rozhodí naštvaně rukama.* Ty jsi fakt zazobanej idoit.. nedokážeš zvednout ani pitomý banán?! *Vyjede po Atticusovi. Ani si nevšiml, že tady nějaká služebná je.* Slyšíš dobře. *zavrčí a pak promluví na Maddie trochu agresivněji, než měl v plánu a když uvidí, jak sebou cukla, začne zase trochu kldnit.* Ale máš nějaký problém, takže se logicky starat budeme. *namítne.* Koukej se začít chovat jako bratr a ne jako namyšlený princátko! *řekne naštvaně a uleví se mu, když se vydá na odchod. Povzdychne si, když znovu řekne, že nic jíst nebude.* No tak, nebreč. *řekne jak nejvlídnějším tónem umí.* Proč si to děláš? Proč nejíš? *Zeptá se zmateně a koukne na ní. Na obličeji má stále svou tvrdou masku, za kterou ale skrývá starostlivost.*

Ne, nechci. Ale potom, co chceš laskavost za podržení batohu pochybuju, že něco děláš nezištně. *Zvedne trochu hlas, takže jejich rozhovor začne připomínat spíš hádku starého manželského páru.* Nemam. Žádnej. Problém! *Rozkouskuje to, aby to jejich tupý mozky pochopili a pak už se jí začnou z očí kutálet slzy a ona se proti své vůli rozbrečí.* Hmm. *Pořád se na něj nedívá a rukávem si setře slzy z tváří.* Jim. Jenom ne tolik. Jídlo se přeceňuje. Jsem v pohodě, takže se můžeš přestat starat a dál do sebe lít ty kalorie z whiskey.

Byl jsem opilej! *Začne se vránit a taky zvedne hlas. Jejich první setkání si pamatuje jako v mlze.* Máš, ale neuvědomuješ si to! *namítne a zoufale si prohrábne vlasy. Pak uvidí její slzy a trochu ho to zarazí. Nemá rád, když někdo brečí, protože to v něj probouzí přehnanou starostlivost, kterou zdědil po mámě. Zeptá se jí, proč nejí, protože to nechápe.* Nejíš. *řekne důrazně.* Nebudu do sebe lít whiskey, když tady brečíš. *protočí očima. Chuť na whiskey už ho přešla.* Proč mi to nechceš říct? Přece to neděláš bezdůvodně. Něco to muselo vyvolat.

*Jenom pokrčí rameny, když řekne, že byl opilej. To podle ní nic neznamená, protože alkohol probouzí pravé já člověka. To si ale nechá pro sebe, protože už je z tohohle hádání unavená.* Jim. Když potřebuju. *Brání se. To, že téhle potřebě podlehne jednou za týden přibližně a kolikrát je bez jídla i dýl, už nezmiňuje.* Nemusíš si mě všímat. Klidně odsud vypadnu. *Setře si všechny slzy z tváří a doufá, že dál tu před ním brečet nebude.* Možná protože jsem to neřekla nikomu a tobě nijak moc nevěřim. A protože nejde o nic vážnýho. *Pokrčí ramenem a z flašky, kterou si předtím vzala, upije další kus, aby si zaplnila žaludek.* Proč ti neni jedno, co se mnou bude? Zasnoubení stejně nechceš a takhle se ho můžeme zbavit. *Opravdu jeho starost nechápe.*

*řekne, že byl opilý, takže tím pádem ani pořádně nevěděl, co dělá. Když na to jen pokrčí rameny, připíše si další vítězství v další hádce.* Což je minimálně. *dodá a protočí očima.* Budu si tě všímat. A jk se odsud plánuješ dostat v takovým stavu, hm? *zeptá se a povytáhne jedno obočí. Vážně by ho to zajímalo.* Jak jako že nejde o nic vážnýho? Jde o něco vážnýho! *řekne s náznakem zoufalosti v hlase.* Protože... protože si o mě asi myslíš to nejhorší, ale umim být i.. lepší. A jsem občas až moc starostlivej, což nesnášim, ale nezbavím se toho. Není mi jedno, co s tebou bude.. mam o tebe starost. *přizná trochu neochotně.*

Nepotřebuju toho moc. *Je to vlastně i pravda. Po roce skoro nejedení se jí žaludek tam zmenšil, že ani hlad nepociťuje a po dvou soustech je plná a má pocit, že to vyzvrací.* Po svých. Nějak to zvládnu. *Odsekne mu. Je si jistá, že nějak by to dala. Sem přeci jen došla taky.* Ne, nejde. Dramatizuješ to. Jsem v pohodě. *Pokrčí lhostejně rameny a pak ho poslouchá a jeho slova jí trochu obměkčí. Sklopí pohled a skousne si spodní ret, jako by chtěla zabránit tomu, aby z jejích rtů vyšla ta slova, která se chystá vyslovit.* Asi před rokem a půl jsem se zamilovala do jednoho syna rádce u nás doma. Byli jsme spolu nějakou dobu. Bylo to fajn...než si našel jinou a odkopl mě. Ta druhá holka mi byla hrozně podobná. Až na to, že byla o něco hubenější. Tak jsem si řekla, že musim zhubnout, abych mohla být šťastná a to teď dělam. Spokojenej? *Ani jednou za celou tu dobu, co mluví, se na něj nepodívá a pohled stále upírá na své ruce. Fakt, že už je daleko hubenější, jak ta holka, ignoruje. Vlastně ho ani nevnímá, protože ona sama sebe jako hubenou nevidí a ani to, že její tělo jí pomalu přestává vypovídat službu jí nijak nepomáhá si opravdu uvědomit.*

Jo, nějak.. a po cestě se budeš muset tak desetkrát zastavit, abys vůbec měla nějakou sílu. *pamatuje si, jaký problém jí dělala i ta krátká cesta minule a teď je to mnohem dál. Přeci jen jsou až na střeše.* Nedramatizuju. *odsekne a pak jí vysvětlí, proč se o ni tolik zrazu zajímá. Je dost starostlivý, i když to dává najevo minimálně. Nejvíce starostlivý je vůči své sestře. Pak pozorně poslouchá její slova a na konci nechápavě zavrtí hlavou.* Vždyť jsi hubená. *řekne, i když si nemyslí, že by to nějak změnilo její názor.* A ten, do kterýho ses zamilovala, musel být idiot, když tě jen tak odkopl. Asi to tvůj názor na sebe moc nezmění.. ale jsi vážně hubená. A hezká. Teda.. kdybys nebyla bledá jak stěna, dokázala stát na nohou a pořád se neklepala a nebyla tak upjatá a věčně nasraná.. *doplní její popis, protože mu přijde vážně hezká, ale zároveň taková.. nijaká tím, jak je hubená a bledá.* Kdy se hodláš najíst? Až budeš na okraji úplnýho vyhladovění a vyčerpání?

To je jedno. Aspoň si to tu prohlídnu. *Namítne, i když sama ví, že ta námitka je na nic. Ale je to lepší, než neříct nic.* Ale jo, dramatizuješ. Stejně jako Atticus. *Zakoulí očima. Její bratr to podle ní fakt přehnal, ale pochybuje, že opravdu bude bonzovat rodičům. Pak už Nickovi řekne, co je důvodem jejího hubnutí a po jeho slovech o tom, jak je hubená nestihne potlačit uchechtnutí.* To je tvůj názor. *Zhodnotí nakonec, protože ten její je naprosto opačný. Připadá si jako to nejtlustší stvoření, co kdy chodilo po zemi.* Díky. *Ušklíbne se, když slyší jeho výčet začínající "kdybys".* Až budu mít hlad. A ten teď nemam. *Tu drobnost ohledně toho, že ona hlad prakticky nepociťuje si nechá pro sebe.*

Já myslel, že tu jezdíš už od malička. To bys to tu měla znát, ne? *neodolá ušklíbnutí.* Atticus to dramatizoval více. Ten blbej banán ti málem vecpal do pusy. *řekne se znatelným znechucením v hlase. Ten chlápek ho vytáčí a to se s ním viděl poprvé. Pak si vyslechne, proč nejí a nechápavě potřese hlavou, protože si myslí, že je hubená.* Ale měl by být i tvůj. *namítne. Vždyť na ní všechno oblečení visí, nechápe, co na sobě vidí nehubeného. Pak řekne, že je hezká, protože mu tak opravdu přijde, ale to by nebyl on, aby k tomu nedoplnil nějaké urážky a tak,* Není zač. *zazubí se na ní.* Jo, jasně..*zamumlá, protože jí vůbec nevěří, že nemá hlad.* Krom toho, že by ses měla najíst by ses měla i vyspat mimochodem. Ať máš aspoň z něčeho čerpat trochu energie.

Na prohlížení si známého není nic špatnýho náhodou. *Namítne s menším úsměvem. Nechápe, jak se mu to podařilo, ale trochu jí zlepšil náladu, což je dost neobvyklý jev.* Jo. Asi cestovní horečka. *Poznamená. Plánuje se svému bratrovi vyhýbat co to půjde.* Ale neni. Vidim, jak vypadam každej den v zrcadle. *Opáčí trochu zamračeně.* No fakt. *Brání se, protože se skutečně nají, až bude mít hlad. Pokud to někdy nastane.* Jo, já vim a snažim se o to každej den. Jenom nemůžu usnout. *Pokrčí jedním ramenem a následně dopije zbytek vody ve flašce. Teď už se zaručeně cítí dost plná.* Co ty? Když už jsem se ti svěřila já, je řada na tobě.. Nějaký démoni v hlavě? *Zeptá se ho zvědavě.*

Aha, už tě vidim, jak procházíš kompletně celý tenhle palác pokaždý, když sem přijedeš..*zamumlá ironicky a zakoulí očima.* Má cestovní horečku celej život? *Zeptá se, protože by se nedivil, kdyby to byla pravda.* Vidíš to kritickýma očima, který ti nedovolujou vidět pravdu. Vždyť se koukni na svý zápěstí... je úplně tenoučký. Obejmul bych ho i malíčkem a palcem. *její zápěstí mu připadá jak nějaká tenká větvička.* Nevěřím ti to. *poinformuje jí, i když to jí asi došlo. Přeci slyšel, jak ji kručelo v břiše.* A kdys teda naposledy spala? *zeptá se zamračeně a už chápe, proč se sotva udrží na nohou.* Démon je tak maximálně moje sestra. *uchechtne se.* Ale jinak asi ne. Jak můžu mít démony v hlavě, když jsem takový andílek? *nevinně se na ni usměje. Je celkem flegmatik, takže i kdyby měl nějaký problém, asi by ho to moc netrápilo.*

Je zajímavej. *Pokrčí rameny při své obhajobě a po otázce na jejího bratra nadzvedne jeden koutek rtu.* Jak kdy. *Uzná. Občas to bylo s jejím bratrem dost těžký a i když je na něj teď neuvěřitelně naštvaná, stejně ho má ráda. I tak ale bude trucovat ještě dlouho kvůli tý jeho dnešní scénce.* Vidim to, jak to je. A tvůj malíček a palec na tom nic nemění. *Poinformuje ho se zamračením a fakt, že si sama obejme paži nahoře prostředníčkem a palcem si radši nechá pro sebe.* Já nemam hlad. Je to vlastně strašně jednoduchý. Čim míň jíš, tim menší máš žaludek. A tim menší hlad pak máš. *Vysvětlí mu, protože na tom opravdu není nic těžkého. Tělo funguje vlastně hrozně jednoduše a složitě zároveň. Hlavně je ale dost silné a přizpůsobivé.* Snažim se každou noc, ale většinou nemůžu usnout. *Přizná a pak se ho zeptá, jestli má něco ke svěření i on.* No jasně. Jak jsem mohla tu tvojí svatozář přehlídnout? *Ušklíbne se.*

Spíše nudnej. *řekne už jenom proto, aby měl opačný názor jako ona. Pak se začnou bavit o jejím bratrovi, kterého sice viděl jen jednou v životě, ale už si o něm stihl udělat dost jasný obrázek.* Vidíš špatně. Možná by ses do toho zrcadla neměla ani koukat. *stojí si stále za svým, protože to, že je hubená mu ani nikdo nemůže vymluvit.. myslet si to musí všichni.* Takže ty žaludek nemáš vůbec. *usoudí vzhledem k tomu, jak "nemá hlad". Pak se dozví, že k tomu, že nejí, patří o to, že nespí.* A nějaký prášky na spaní? *zeptá se a doufá, že si neposlechne přednášku o tom, kolik by potom přibrala.* Taky to nechápu. Fakt by sis měla pořídit brýle, špatně vidíš, koťátko. *Odpoví jí se zazubením a nezapomene přitom použít i její přezdívku.*

*Vyplázne na něj jazyk, když slyší jeho úplně opačnej názor. Nemá na to dál argumentovat.* Je normální, že se člověk dívá do zrcadla. Bych se jinak ani neučesala. *Ušklíbne se. Důvod, proč by bez zrcadla nevydržela je ale jiný. Její vlasy jsou jí cca jedno. Na těch jenom vidí, jak jich za ten rok ubylo. Ale nevydržela by to, kdyby nemohla kontrolovat svoje tělo několikrát denně v zrcadle.* Myslim, že nějakej by mi asi našli. *Usoudí s menším úšklebkem. Radši by žádnej ani neměla. Ušetřilo by jí to ten hlad, který cítí, když je bez jídla okolo 10 dnů* Kromě toho, že se po nich může přibrat, tak spíš nesplňuju váhový kritéria, aby mě neohrozily na životě. *Přizná.* Brýle nechci a nepotřebuju. Ale tobě by se hodily, když ve mě vidíš kotě. *Vrátí mu to a u toho se pokusí ještě víc zabalit do všeho toho oblečení. Zima je jí pořád, i když má jeho bundu.*

*zasměje se, když na něj vyplázne jazyk, jakoby byla nějaké malé dítě.* Tak by ses měla dívat maximálně na ty vlasy. *dokáže si živě představit, jak tráví několik hodin denně před zrcadlem posuzováním sama sebe a nevidí na sobě nic pozitivního.* Já myslim že ne. A když už jo, tak by byl tak miniaturní, že by ho museli hledat mikroskopem. *stojí si za svým, protože je jednoduše tvrdohlavý a odhodlaný věřit, že žaludek nemá. Prohrábne si zoufale vlasy, když slyší zase o přibírání. Za dnešek už to udělal tolikrát, že mu trčí do všech stran,* Nepřibereš přece po nějaký blbý pilulce. *to mu připadá jako blbost. Raději se ani nechce vědět, kolik váží, když nesplňuje ty váhový kritéria.* Ne, náhodou já vidím perfektně. Určitě by víc lidí potvrdilo, že vypadáš jak kotě. *brání se, protože jeho zrak je na tom skvěle.* Dokážeš se vůbec zahřát?

Hmm. *Protočí očima trochu otráveně. Ona by nevydržela koukat jenom na svoje vlasy a bez zrcadla kompletně by se asi zbláznila.* To asi nezjistíme, protože já odmítam nechat rejpat do břicha. *O existenci svého žaludku je přesvědčená, protože co jiného by v ní taky kručelo, že?* To by ses divil. *Ucedí, protože i po jedné pilulce se dá dost přibrat. Aspoň podle ní.* To dost silně pochybuju. *Ucedí, protože to, že by jí někdo nazval kotětem se jí s nim stalo prvně.* Občas. Třeba ve sprše, nebo když mám teplej čaj. Zelenej. *Dodá hned, protože jen tak nějaký čaj by nevypila. Zelený nabuzuje metabolismus a tím urychluje spalování tuků, takže kromě něj a vody nepije nic jinýho.*

*je přesvědčený o tom, že žaludek nemá, když vůbec očividně nemívá hlad.* Škoda. *řekne hraným zklamaným hlasem, ale koutky úst mu proti jeho vůli pobaveně zacukají. Přijde mu blbost, že člověk dokáže přibrat i po nějaké pilulce. Vzhledem k tomu, že občas zavítá k drogám, tak by podle něj musel vážit mnohem více.-* Vždyť samotná ta pilulka váží sotva pár gramů. *namítne.* Já ne. *pokrčí rameny. Kotě mu občas vážně připomíná.* Tak ti zařídim přenosnou sprchu. Aspoň budu mít fajn výhled. *přednese jí svůj nápad, na který je pyšný. Musí ale ignorovat ten fakt, že by viděl asi tak jen kosti.*

To sice jo, ale v těle se můžou rozložit a nabublat. Taky můžou zpomalit metabolismus a podpořit tvorbu tuků. *Vysvětlí s pokrčením rameny a pak se ušklíbne, když slyší o přenosné sprše a jeho výhledu.* Nesvlíkam se před nikym. A snoubenec nesnoubenec, ani před tebou. *Ujistí ho s menším úšklebkem. Asi by se hanbou propadla, kdyby se před někým měla ocitnout nahá.*

Tohle všechno vědět rozhodně není zdravý. Vždyť se o toho zblázníš za chvíli. Nebo se tak možná už stalo.. *konec věty zamumlá trochu potišeji. Nemůže přeci odolat nějaké té poznámce. Navíc mu vážně přijde, že se zbláznila. Pak navrhne, že jí zařídí přenosnou sprchu, když se dokáže zahřát prakticky jen díky sprše. Rozhodně by mu to nevadilo.* Bych se vsadil, že do konce Selekce budeš mít jinej názor. Jak na sprchu tak na svlíkání. *řekne trochu povýšenecky a namyšleně, i když si tím není až tak jistý. Nedělá mu to ale nějaké starosti.. přeci jen, holek je dost.*

Nejsem blázen. A proč bych toho nemohla tolik vědět? Tak toho prostě o svym těle vim dost, na tom neni nic špatnýho, ne? *Zamračí se nespokojeně a radši uhne pohledem.* Neměla jsem ti nic říkat. *Zamumlá si sama pro sebe, protože je na sebe skutečně dost naštvaná kvůli tomu, že mu řekla pravdu.* Jo? A toho hodláš docílit jak? *Nadzvedne pochybovačně obočí. Neumí si představit být před někym jenom v kraťasech a tílku, natož třeba v plavkách. Ukázat se úplně nahá je pro ní něco naprosto nemožného.*

Není špatný něco vědět, ale vědět kolik kalorií obsahuje každý jídlo a pití je špatný. Vždyť když si toho pamatuješ tolik o kaloriích, tak si pak nemůžeš pamatovat ani nic jinýho. *řekne se zamračeným výrazem.* Stejně bych to zjistil. Takže kdo všechno ví, že nejíš a nespíš? Nebo spíše.. je někdo, kdo to ví? *její slova slyšel.* To ještě nevim, ale vymyslím to. *trochu mu pobaveně zacukají koutky. Je mu jasné, že Maddie bude celkem oříšek, ale hned to nezahazuje.*