Městský park

*Když spatří své bratry, rozjede se k nim. Bohužel neuhádne rychlost a narazí, díky čemuž spadne na zadek. Rychle ale vstane a opráší se.*Já to umím! Jen jsem neodhadla rychlost.*Brání se a protočí nad nima očima.*Hlavně, že se bavíte.. Jo a jsem v pohodě.* Opře se okraj kluziště a dívá se na ně.*Jinak.. slyšela jsem něco o prstýnku? Jaký prstýnek? Chcete poradit? *Hned se ochotně nabídne.*A zkuste jednou neodhrnovat nos jo? Myslím to s váma dobře a vím, co by se holkám mohlo líbit.*Zazubí se na ně. Pak uvidí Angel. Na tu se hned samozřejmě usměje.*Hele, já šla na trhy sama a pak se rozhodla zabruslit si. Nic jsem si s nikým nedomlouvala.*Zvedne ruce, jako by se chtěla bránit před jejím hněvem. Pak se uchechtne.*Jasně Jaci.. Jenže vánoční dárky u tebe taky znamenají erotické hračky. Nic se nedělej, známe tě. Já si přeji hlavně kvalitní špunty do uší, abych to nemusela o Vánocích poslouchat, jak budete vše s Chels a Misty zkoušet. *Potřese hlavou.*

*Dokolíbá se do parku, kde uvidí své sourozence a hned jí namíchne, že tady mají nějaký dýchánek bez ní. Po jejich ujištění, že se tady potkali náhodou jenom lehce protočí očima, ale rozhodne si nekazit dnešní den. Místo toho se nasáčkuje ke svým bratrům na lavičku a uchechtne se při pohledu Jace.* Přestaň se takhle tvářit. Jsem teď dva lidi. *Vysvětlí svou zvětšující se velikost. Tašky položí na zem vedle sebe a do obou rukou vezme teplý kelímek s čajem, aby se zahřála.* Myslim, že na oba strejdy se těší už teď, když vás poslouchá a vy mi ho kazíte. *Zkonstatuje pobaveně a pohladí se po břiše.* Ode dneška jsem ve dvanáctém týdnu. Posledním z těch rizikových a poslednim z prvního trimestru. Příští týden už budu znát pohlaví. *Řekne jim nadšeně a pak se trochu omluvně podívá na Jace. Pořád má v hlavě výčitky ohledně toho, že její dítě zachránili a jeho ne.* Heleee. A co já s Cassiusem? Já chci taky zkoušet. Nedávej nás do sexuální karantény. *Zasměje se po slovech Eadlyn.*

*ani si nevšimne, že se k němu blíží Justice, takže když si sedne vedle něj, lekne se.* Mě vychovali líp. *namítne a je si tím stoprocentně jistý.* A vybral jsi nějakej? *zeptá se. On si našel nějaké na internetu a zítra má v plánu jít se kouknout do obchodů. Když si všimne Eady, která spadla na kluzišti, začne se spolu s Justicem smát.* Jasně, jasně.. *ani trochu jí nevěří, že to umí.* Užij si to. *prohodí pobaveně k Justicovi, když se začne Eady zajímat o ten prstýnek a je rád, že ho nechává zatím na pokoji.* Nene, hračky už mám dávno koupený a nový zatim nepotřebuju. A špuntů už bys měla mít provizorně zásobu. *uchechtne se.* Naroste ti i druhá hlava, když říkáš, že jsi dva lidi? *zeptá se pobaveně.* Nekazíme ho... zaučujeme ho. *řekne chytře a když pak poslouchá, jak Angel mluví o svém dítěti, snaží si udržet na tváři úsměv, i když ho to stojí hodně sil.* Jsem rád, že jsi šťastná. *řekne, když si všimne jejího omluvného pohledu.* Na zkoušení jsi moc malá. *namítne a uchechtne se.*

To asi těžko, když nás vychovávali oba dva stejně. *Protočí nad ním očima. Pak ho poplácápo zádech.* Já vím, je těžký žít jak dement. *Pobaveně a naoko soucitně se ne něj usměje.* Ne, je jich tam moc. *Postěžuje si a poté se už společně se svým bratrem smějr nad pádem jejich sestry.* Žádnej prstýnek Eady. Nikdo vybrat nepotřebuje. *Protočí nad ní očima, ale na tváři má úsměv.* My hi nekazíme. A pokud to bude holčička, tak ji i tak můžeme zaučovat. Budeme nejlepší strejdové. *Zazubí se a poté se uchechtne.* Hele, Chely je nevinná. Andílek. Tu sexuálníma hračičkama kazit nebudu. *Pak se pobaveně koukne na Angie.* To jako budete zkoušet i teď, když jsi těhotná? Nelekne se to dítě? *Nakrčí nad tím zamyšleně rty a pak se zase líp rozvalí na lavičce.*

*Protočí očima nad Justicem a Jacem.*/Tihle, že se mají zasnoubit a oženit, ještě tento rok?/*Moc jí to nesedí k tomu, jakou radost mají z toho, že spadla.* Přece chceš, aby se jí ten prstýnek líbil, ne? Tak dej na moje rady, myslím to fakt dobře. Nebo si fakt myslíš, že i když jsem se tě s Chels snažila dát dohromady bůh ví jak dlouho, teď bych ti to chtěla zkazit?*Nadzvedne obočí. To by bylo dosti nelogické.*To dítě bude z části Schreave, takže zkažený už z části je.*Uchechtne se a zazubí se na Angel.*A být tebou, těm dvěma. *Kývne hlavou k "nejúžasnějším" strýčkům.*Bych ho nebo ji svěřila, až bude mít tak osmnáct. Do té doby, ať jej raději hlídá ta nejlepší tetička na světě, já. *Pořád se usmívá.*/Nejlepší tetička, co mu koupila už asi desek bodýček, které bude moci nosit jakmile se vyklube na svět./ No.. vzhledem k tomu, že jsi těhotná tak jsem myslela, že s tím počkáš.. Takhle je to prostě divný. Že byste to dělali a tam to dítě.. *Potřese hlavou.* Souhlasím s Justicem, ještě by se to dítě leklo, co se to sakra děje.

Jo, to budete. *Pokýve naoko vážně hlavou a hned nato pokračuje.* Kteří svýho synovce nebo neteř uvidí na oslavě osmnáctin nejdřív. *Dokončí a na oba dva se zazubí.* A tetičku s sebou budete moct vzít na ty devatenácté. *Udělá radost i Eady a připadá si jako potomek Santa Clause. Pak si ochranářsky obejme břicho a pokusí se u toho nerozlít teplý čaj.* Neni zkaženej. A ani nebude. Je to zlatíčko. Moje. *Zamračí se nesouhlasně na Eady a pak se trochu rozpovídá o tom, co se děje uvnitř jejího břicha s miminkem a u toho se nadšeně usmívá. Než jí dojde, že vedle ní sedí Jace. Dost dlouho se mu vyhýbala a pak se snažila co nejvíce vyhýbat aspoň mluvení o miminku, ale teď se nějak neudržela. Věnuje mu omluvný pohled a po jeho slovech potřese hlavou a obejme ho.* Promiň. Příště mi tu pusu zalep. *Zamumlá do jeho ramene.* Jak ti je? *Zeptá se a chtěla by slyšet upřímnou odpověď. Pak poznamená, že ona chce s Cassiusem taky různý věci zkoušet.* Nejsem malá holka. *Zamračí se na Jace a pak se zašklebí po slovech Justice.* Fuuuuj. Nech toho. Náhodou děloha je dost daleko, aby dítě o ničem nevědělo a nic ho nešťouchalo. My ženský jsme zařízený dost dobře. *Vyplázne na něj jazyk.*

*když ho poplácá po zádech, musí se uchechtnout.* Jestli z nás vychovaly dementy, tak i z naších dětí budou dementi. *pobaveně se usměje.*/Nebo už taky jedno malý demenťátko mohlo být ve vývinu./*uvědomí si a bodne ho na hrudi, ale nedává to na sobě nijak znát. Pak se jako správný starší brácha začne smát pádu Eady a až teprve potom se zeptá, jestli je v pořádku.* No tak, vždyť ho nebo ji nemůžeš připravit o takový privilegium znát nás od malička. *postěžuje si naoko uraženě. Když pak Angel mluví o svém miminku, na tváři si snaží udržet úsměv. Když uvidí její omluvný pohled, řekne, že je rád, že je šťastná a myslí to zcela upřímně. Trochu ho překvapí, když ho obejme, ale objetí jí oplatí.* Ne. Vždyť o tom můžeš mluvit normálně.. nerozpadnu se jak křehký porcelánový panáček, když někdo bude mluvit o dětech. *rozhodně nechce, aby si před ním každý musel dávat pozor na to, co říká. Nad její otázkou pokrčí rameny.* Nevím, asi fajn. *odpoví jí. Snaží se na to myslet co nejméně, takže jeho odpověď je snad vždy stejná.* To dítě se hlavně lekne, až se vyklube na svět. Ještě se pak raději do Ang vrátí, až uvidí, jak to tady chodí. *uchechtne se.*

A taky děcka našoch sester, protože ty jsou vychovaný taky stejně. *Uchechtne se, ale zkoumavě si dvojče prohlédne, aby zjsitil, jestli je v pohodě, ale nic nahlas neříká.* U tebe nikdo neví, Eady. A vy holky jste strašně komplikovaný. *Uchechtne se a pokrčí rameny.* jestli ty jsi nejlepší tetička na světě, tak my dva jsme asi co já vím, plastový figuriny ze sexshopu. *Vypadne z něj první věc, která ho napadnr a následně sleduje konverzaci sourozenců o Jacově stavu.* Brácha, víš, že nám můžeš cokoliv říct. Vyzpovídat se. Dostaň to ze sebe. Mužem si i promluvit v noci, když ti bude zle, jsem tvoje dvojče. Jsem tady pro tebe. *Poví to opatrně, aby Jace nevybouchl a akorát ti nevyvolalo nějakou válku.* Vy ženský jste zařízený divně. *Zasměje se a pak se trochu zamračí.* Proč jsem se radši neoběsil na pupeční šňůře? Protože netuším, jak chceš vyšplhat zpátky dovnitř. *Uchechtne se a nad jejich konverzací musí protočit pobaveně očima.*

*Protočí očima. * Nejsme komplikovaný. Vám se snad nelíbí, když vám něco připomene třeba Chels nebo Misty? Nám právě ji, protože pak máme pocit, že jste pořád s náma. Proto třeba rady nosíme mikiny našich kluků. Je to jako by nás pořád objímal. *Pokrčí rameny, když jim dá tento příklad. Podle ní je to naprosto logické. Uchechtne se. *Neurazej ty figuríny, to si nezaslouží. *Zazubi se na Justice. * /Vidět ty dva v nějakým sexy oblečku... Fuuj.. Kde je belidlo? Raději si ho naleju do očí a snad oslepnu. /*Pri této představě se ji reálně udělalo zle. *Já budu uzasna teta a není důvod, proč mi nedovolit toho prcka hlídat! *Nespokojené se zamrači na angel, ktera ji chce to dítě představit ještě později, než jejich bratrům. *Přesně tak. Jsme tu od i tebe Jací. *Zezadu ho obejme a po chvilce se odtáhne. *Kdykoliv napiš, nebo přijď, klidně uprostřed noci s my té vyslechneme. *Pousměje se na něj. Je ji líto, čím si musí procházet. A nesnáší rebely kvůli tomu, co udělali ještě více, než předtím. *Očividně to dítě zas tak daleko není. Koukni na Jace a Justice. Ty musel táta beztak stouchat do hlav. Hodně věcí to vysvětluje.. *Odmlčí se. *A popravdě mě dosti udivuje, že víš, co to je pupeční šňůra. *Uchechtne se a podívá se na Justice. *

s jezerem nabízí relax a ticho na rozdíl od rušného města. Pohodlné lavičky pod stromy i výhled na jezero. Obrovská travnatá plocha také nabízí mnoho možností relaxu. Na jezeře vidíte také most, kde se můžete zastavit a pokochat.

*Je rád, že mu dovolili vyjít z paláce. Nemůže se dočkat, až Avu uvidí. Ale zároveň se i bojí toho, co si o něm bude myslet. Co když ho bude nenávidět jako zbytek? Žena, která ho vychovala, mu celý život lhala a učila ho nesnášet svojí rodinu. Teď zjistil, kdo je jeho rodina a ta zase nenávidí jeho, protože vyrostl jako rebel a snažil se jim ublížit. Zjistil, že má dvojče, které odnosila jiná matka, že se jmenuje Nyneve a je komornou v paláci, kterou unesli při útoku místo královny a kterou mučil. Jakmile se dozvěděl pravdu o spojitosti mezi ním, Jacem a Nyneve, oba dva dostal z ghetta a tím si proti sobě poštval rebely, kteří mu teď půjdou po krku. Všechno tohle se odehrálo v neděli, den po útoku. Od té doby je v paláci, kde ho dvacet čtyři hodin hlídají strážci, aby se král přesvědčil, že tam není jako špeh pro rebely. Nechce být rebelem, nesnáší se za to, že ubližoval své rodině, protože ta je pro něj vždycky na prvním místě. Teď už ale čeká v parku na místě, na kterém se domluvil s Avou. Okolo něj běhá jeho husky Magnus, který se konečně může proběhnout venku a je z toho nadšený. Kousek od něj samozřejmě stojí dva strážci, kteří ho prakticky probodávají pohledy a on jen netrpělivě čeká, kdy se tu objeví jeho láska, aby jí mohl vysvětlit únos krále z ghetta a svůj útěk.*

*Vyhnout se svým přátelům se ukázalo jako úkol na velmi těžké úrovni. Jakožto blízká zrádce byla pod dohledem. Nezbývalo jí nic jiného, než předstírat a hrát. Měla zlost na Austina, že ji v tom nechal, radost, že ho uvidí a strach, že je někdo odhalí, když budou spolu. Z tisíců myšlenek jí nedostal ani Lien, který ji dával v pokoji přednášku ohledně zbytečného trápení. Byla duchem nepřítomná, zasněná a úplně vedle. Nahrát horečku nebylo pro Avu nic těžkého, sama byla horká ze vší nervozity, jakoby šlo o schůzku, co rozhodne o jejím osudu. Nikdo ji nesměl vidět a ona si to velmi dobře uvědomovala. Těžko říct, jestli zvolila světle modrou barvu oblečení pro větší pocit bezpečí a neviditelnosti, neboť světlé barvy zásadně nepatřily do jejího šatníku, nebo chtěla překvapit osobu, na kterou měla plno otázek. Spíše běhala, než šla. Zastavila se až když se blížila k místě setkání. Rozhodla se jít totiž pomalým krokem, aby si promyslela, jestli ho má obejmout, nebo na něj začít křičet.*

*Stojí na domluveném místě a musí se přemáhat, aby nervózně nezačal chodit do kolečka. Uvědomuje si, že by pak vypadal v očích strážců ještě více podezřele a klidně by se mohli rozhodnout ho odtáhnout zpátky do paláce rovnou a ještě k tomu ho strčit za mříže. A to nesmí dovolit. Jakmile by se totiž ocitl za mřížemi, byl by pro rebely až moc snadnou kořistí. Do palácových žaláří se zvládnou dostat i dvanáctileté děti, když za sebou mají nějaký výcvik, natož pak dospělí rebelové odhodlaní mu zlomit vaz. A navíc se musí vidět s Avou. Když jí konečně zahlédne, ze srdce mu spadne obrovský kámen. Vydá se jí naproti a čím je blíž, tím o něco zrychluje krok, takže během chvilky je u ní a zabalí jí do svého objetí.* Jsi v pořádku. *Vydechne docela očividnou věc a v jeho hlase je znát úleva. Zaregistruje, že strážci se přemístili spolu s ním, aby ho měli i na doslech a ujistili se, že jí nebude předávat žádný informace z paláce. Trochu od sebe Avu odtáhne, aby jí viděl do obličeje a položí jí ruku na tvář.* Hrozně jsem se o tebe bál. *Přizná.* Promiň za to všechno. Ono se to semlelo tak rychle. Kdyby byla šance, snažil bych se ti to vysvětlit už předtím. Jsi na mě hodně naštvaná?

*Byla ráda, že ho zase vidí, i tak se snažila tvářit neutrálně, bez jakéhokoliv náznaku emoce. V hlavě si přehrávala několik scének, jak by tohle setkání mohlo skončit, čímž se pomale rozhodovala, jak by se měla zachovat. Cestou se koukala víceméně do země, protože by se jinak přestala ovládat a vrhla se na něj s takovým nadšením, že by padl na zem v poutech silného obětí. Nad tou představou se musela tiše zasmát. Být v jeho náruči ji dělalo dobře a neměla v plánu ho pustit. Když se od ní vzdálil, vydala ze sebe tichý náznak nesouhlasu, než její pohled uchvátili dva strážci, co je pozorovali. Se strachem v očích se podívala na Austina* Proč tu jsou? Chtějí po tobě něco? Vydírali tě, že ano? Hned mi to nesedělo, když mi řekli, že si je zradil. Dalo mi práci je setřást, jestli mě tu uvidí, budu mrtvá. *očima těkala od Austina ke strážcům* ,, Když jsem přijela, byli hrozně nepříjemní. Nikdo mi nejdřív nechtěl říct, kam ses vypařil. Že je to jen špatný plán, že ano? " *její rychlost mluvy musela být tak velká, že bezpečně nemohl všechny její slova vstřebat, na to měla až moc času přemýšlet, co mu všechno chce říct*

*Úlevně vydechne, když jí zabalí v objetí a koutky rtů mi automaticky povyjedou o něco výš. S ní bylo snadné se usmívat. Stačila mu její přítomnost, aby byl šťastný a konečně se cítil aspoň o něco více úplně a méně zmateně, než v paláci. Potichu se uchechtne, když zaznamená její nesouhlas při menším odtažení se. Je to spíše takový zvuk, který vyjde z jeho hrudi a ke rtům se ani nedostane. Nerad se od ní odtahuje, ale potřebuje vidět její oči. Když se pak zeptá na strážce, zavrtí hlavou a potichu si povzdychne.* Jsou tu, protože mě hlídaj. Jestli ti nepředávám z paláce nějaký informace. Všechno ti vysvětlim, neboj. *Ujistí jí a krátce sklopí pohled, když ho pak zahrne dalšími slovy.* Tohle není žádný plán. *Zavrtí hlavou.* Jde o to.... že král a královna... jsou moji rodiče. *Řekne jí opatrně pointu všeho, co se v posledních dnech odehrálo.* Zjistil jsem to v ghettu, když jsem měl krále a jednu komornou s mámou .. teda velitelkou, mučit. Víš, jak je pro mě rodina důležitá. Vždycky jsem si přál mít otce. Pomohl jsem jim zpátky do paláce. Vim, že teď po mě jdou všichni z ghetta, vím to, ale nemohl jsem tam svojí rodinu nechat. Ta komorná je totiž moje dvojče. A Daleyza to celou dobu věděla. Celej život věděla, že jsem syn krále a královny a lhala mi. Královna nechtěla, abych skončil na ulici, když se do ghetta vrátit nemůžu, tak přemluvila krále, ať mě nechá v paláci. Jenže mi tolik nevěří, proto mě pořád hlídají nějací strážci. *Snaží se jí nějak zasvětit do toho, co se stalo a u toho pozorně sleduje její reakci.*

*Hned jak si vyslechne celý příběh ohledně jeho nalezené rodiny, nechápavě zamrká a nadzvedne obočí* Takže... Ty jsi Schreave? *podívá se na něj křivě, jako by ho přistihla při vážném činu, než se falešně usměje* To je super. Tak to ti blahopřeji. Vlastně jsem teď velmi poctěna, protože mě sbalil šlechtic. No teda, celá zářím nadšením. Já věděla, že jsi velký člověk, ale až takhle, to by mě ani ve snu nenapadlo. Ne teď vážně... *z tváře jí zmizí úsměv* Já vím, že každá holka sní o svém princi na bílém koni, já taky nebyla výjimkou, když jsem byla malá. Říkala jsem si Princezna Ashley. Ale vyrostla jsem z toho a myslím, že náš život v ghettu byl dokonalý. Já jsem šťastná, když i ty jsi šťastný. Máš rodinu a tu ti z celého srdce přeju. Jenže... Co já? *ukáže na celou svou osobnost* Dochází ti, že... Je to teď strašně komplikované, pokud jde o nás dva? Co budu teď dělat, Austine Schreave? Jsem na tobě závislá, bez denní dávky tebe mi brzy klepne. *zlost velmi brzy vystřídá strach a smutek. Slzy se začnou drát na povrch* Austine, ty se chceš se mnou rozejít, že ano? Já věděla, že sem nemám chodit, hrozně si mi chyběl a já si nemohla pomoct, potřebovala jsem být zase s tebou.

Jo, vlastně jo. *Přikývne. Sice má stále svoje příjmení, protože tohle jaksi nikdo ještě nestíhal probrat, ale pokrevně patří mezi Schreave. Pozná, že její úsměv je jen falešný a hned se připravuje na nejhorší, takže trochu nervózně polkne. Poslouchá její slova a u toho víc a víc stahuje obočí.* Já vím, já vím. Moc dobře si uvědomuju, jak je to složitý. *Vidí ty slzy v jejích očích, takže si jí k sobě zase přitáhne a konejšivě jí začne hladit po zádech.* Mám stranou nějaký peníze. Můžu ti tu ve městě zařídit ubytování. Nic nebude na tvoje jméno, takže tě rebelové nenajdou, slibuju. Budu za tebou chodit jak jenom to půjde. Ale... Jenom vybojovat si, abych mohl takhle za tebou nebylo nic moc jednoduchýho. Nejradši bych tě vzal k sobě do paláce, ale pochybuju, že mi to teď projde. Třeba časem. Až si získám jejich důvěru. Ale do tý doby s tebou budu jak jenom to půjde, jo? A když to nepůjde, tak si můžeme volat a psát. Každý den budeš mít svojí dávku, slibuju. *Mluví na ní konejšivým hlasem, protože mu láme srdce vidět jí plakat. Když slyší její otázku o rozhovoru, nedokáže uvěřit, že si to takhle skutečně vysvětlila.* A já zase s tebou, zlato. Vždyť bych to bez tebe nepřežil, ty můj blázínku. Jasně, že se s tebou nechci rozejít. Jsi jediná osoba, co mi zbyla a opravdu mě zná. Ostatní mě buďto teď chtějí zabít, nebo mi nevěří. Nemam možná domov, protože palác je pro mě spíš vězení, ale mám tebe a to mi ke štěstí stačí. Nezvládl bych se s tebou rozejít. *Ujistí jí přesvědčivě a pak vezme její obličej do dlaní, aby jí mohl věnovat láskyplný polibek.* Jestli chceš být ty se mnou i přesto, že jsem vlastně královskej, tak spolu budeme.

*otře si slzy* Nevím, jestli je pobyt v městě nejlepší nápad. Pár lidí mě tu dobře zná, proto se tu moc nepohybuji. Pořád nevím, jak to Lien ututlal s případem. Jestli jsem brána jako oběť, nebo pachatel. Vzhledem k tomu, že se nezmínil bych věřila spíše té druhé možnosti. Je to dlouho, ale přeci jen. A Lien by byl rebely taky podezříván, což nechci. Ten už má svých problémů dost, otec mu prý hledá partnerku. Chudák se nějak nechce vázat. *začne si pro sebe až mumlat. Jakmile uslyší o jméně, usměje se* Pokud myslíš změnu jména, to už tu taky jednou bylo a musím říct, že se mi líbí a nehodlám ho měnit. Palác zní velmi dobře, ale pochybuji, že by ti královští rodiče povolili zrovna mě. Pravděpodobně ti najdou nějakou pěknou šlechtičnu, třeba už je nějaká na seznamu. Víš, co jsem si teď představila? Jak se s ní o tebe peru jako malá holka *neudrží pousmání. Udělala by to a moc dobře to věděla*

To je mi líto. Ale o tebe bych se zvládnul postarat, neboj. Klidně seženu něco na okraji města, abys nebyla nijak na očích. Rebelové se teď soustředí hlavně na mě a já jsem na jejich seznamu teď na nejvyšších příčkách, takže ty ti vůbec neublíží a ostatní... těm nepřijdeš na oči, protože se nebudeš pohybovat v centru. Zařídím to, aby ses nemusela bát, slibuju. *Pohladí jí znovu konejšivě po zádech a když pak slyší o nějakých zásnubách, tak se pobaveně uchechtne.* S nikým se prát nebudeš muset. Jedinej, kdo mi z tý rodiny věří je Xavier, vlastně je docela fajn. Ale Jace ... nesnáší mě. Pochybuju, že se se mnou někdy smíří, natož aby mě přijal. Takže to stejně nejspíš dopadne tak, že po nějaký době, až budu moct, tak z paláce odejdu a pak si my dva najdeme naše dokonalý místečko kdekoliv na světě. Pak už si tě uchránim sám od všeho zlýho. *Slíbí jí s povzbudivým úsměvem a u toho jí pohladí po tváři. Zároveň se sám snaží v očích zahnat smutek z toho, že otec, po kterém toužil celý svůj život, se k němu staví takhle.*

*podívá se na něj* Takže první dojmy z rodiny nic moc, jak tak poslouchám. Ale buď rád za své sourozence, i když tě nemají rádi. Protože to že tě nemá rád teď, neznamená, že nebude časem. Já Liena nenáviděla a bylo to vzájemné. Dělali jsme si naschvály a většinou jsem to odnesla já, za což jsem ho nenáviděla ještě víc. Teď je jediným, kdo mi z rodiny zbyl, zbytku jsem ukradená a nezajímám je. Nebýt jeho, nedostala bych se k rebelům a nepoznala tebe. Je velmi důležitou osobou v mém životě. Jace to určitě časem polkne, až si na tebe zvykne. Austine, nejsi jedináček, nejsi už sám. *usměje se na něj a znovu ho obejme* Máš matku, otce i sourozence. Teď to nemusí být ideální, ale časem třeba... *odmlčí se a konečky prstů začne projíždět po jeho paži* Jsem za tebe ráda. Musí být matoucí se teď vidět na druhé straně. A to teď budeš mít problém i s námi. Oni mě už k ničemu určitě nepustí. Nedokážu přečíst ani z Liena, jak celou situaci vidí on. Je šíleně neutrální.

No.. Moje dojmy až tak špatný úplně nejsou. Třeba královna se ke mě chovala hned mile, tim mě dost překvapila. A oni mezi sebou všichni mají krásný vztahy. Xavier mě chtěl původně ignorovat, ale pak jsme na sebe narazili, dali se do řeči a nakonec spolu vtipkovali fakt jako bráchové. Spíš Jace, Aideen a Nyneve mají blbý dojmy ze mě. Ještě aby ne. S Jacem a svym dvojčetem jsem se seznámil v mučírně. To moc dobrej dojem neudělá. *Rozpovídá se trochu podrobněji o členech své rodiny a když pak vidí její úsměv, sám se široce usměje a oplatí jí objetí.* Jo, máš pravdu. Vždycky jsem chtěl tátu a sourozence. A teď mam sourozence rovnou tři. *Potřese nad tím nevěřícně hlavou.* Kdyby byl život furt lehkej, tak bysme si neužívali ty krásný chvíle. Teď je hlavní, že tě mám zase u sebe. *Líbne jí jemně na čelo a rukama jí mezitím objímá okolo pasu.* Třeba se jednou nějak vyjádří. Každej si to musíme srovnat v hlavě. Já teď třeba líp vidím do věcí, se kterýma se potýkají oni v paláci a tak. Přijde mi, že jako rebel jsem byl hrozně zaslepenej. Dostal jsem i nápad na to, jak by mohli poupravit kasty, aby se mohl věnovat umění i někdo jinej, než v pátý kastě, když na to má talent a tak a jim se ty nápady líbí. Můžu pomoct Illeu zlepšit. Když jsem se o to snažil útokama, akorát jsem to zhoršoval. Učili mě je nenávidět už odmalička, aniž bych pořádně věděl proč. *Uvnitř něj se už od neděle sváděla obrovská bitva, ale od rozhovoru s Xavierem jako kdyby strana paláce vítězila a on konečně začal nacházet aspoň trochu klidu. Chce pomoct Illeu zlepšit a teď může.* A třeba Jacovi skutečně jednou nebudu vadit. Třeba přijmu titul prince a pak se s tebou rozdělím o svojí komnatu a jednou budeš nejen moje princezna. *Pousměje se nad tím, jak to zní jako z nějaké pohádky.*

Bylo by to zvláštní. Nadělala jsem si problémy, abych od bohatého života utekla a byla volná, teď bych se do toho života předtím ráda vrátila. Nepotřebuji žádné drahé šperky a vybranou společnost. Pokud by to nebylo nutné k tomu být s tebou. *začne přemýšlet o dalších možnostech, které by se daly použít* A nebo bych mohla být... Komorná. Nebo i ty se se svými princi často nepotkávají? Nebo strážce, nebo prostě pracovat v kuchyni. Cokoliv! *začne až naléhat* Všechno, jen abych byla s tebou. Mně by to nevadilo. Mezi rebely už bez tebe nemám co dělat. A Lien, ten určitě také ne. Rozhodl by se tak, jak se rozhodnu já. Každý den bych tě aspoň potkávala na chodbách. Je to špatný nápad? Všechno mi připadá lepší, než být hrozně daleko od tebe a čekat. *podívá se na stráže, které z nich nespouští oči.* Navíc žijí v paláci, nikdo z rodiny by se o mně nedozvěděl.

Já nic takovýho taky nepotřebuju. Oblek jsem na sobě měl tak jednou v životě, neumim si představit v paláci zůstat po zbytek života, být fakt Schreave a princ. *Přijde mu to jako něco neuvěřitelnýho. Když pak slyší její naléhání, pohladí jí po tváři.* Uvidím, co zmůžu. *Vytáhne rovnou telefon a najde chat s Jacem. Nakonec se odhodlá mu napsat a vymění si s ním pár zpráv, než k ní zvedne pohled a široce se usměje.* Jace souhlasí. Prý budeš muset být pod podobným dohledem jako já, ale budeš moct být v paláci. *Sdělí jí nadšeně. Je rád, že jí bude moct mít pořád u sebe.* A chce tě poznat. Prý co nejdřív. Jestli ti to nevadí. *Střelí pohledem po strážcích, který ho probodávají otráveným pohledem, který jasně naznačují, že je nejvyšší čas se vrátit.*

*je nadšená, ale když uslyší o nějakém seznámení, zarazí se. Tohle nečekala* Není Jace tvůj bratr? To tvé dvojče? Snad jsem za ty 2 roky nezapomněla, jak se hovoří před vysoce postavenými. *zamyslí se* A kdy bych nastoupila? A mám to říct Lienovi? Nemám si nakonec vážně změnit to jméno? *všimne si Austinova pohledu a podívá se na strážce, na které se následně zamračí* Už budeš muset jít, jak koukám. Já bych měla taky, než po mně vyhlásí celosvětové pátrání, že jsem si dovolila odejít z pokoje, když mě bolí hlava a hořím tak, že by se na mně dalo smažit. Lien mě chodí občas kontrolovat, dnes jsem zahrála divadlo, jak jsem ze všeho úplně odepsaná. Ani se neptej, jakou přednášku mi dal o sebepoškozování, jako bych byla malá holka. Přitom jsem starší. *přehrává si celý průběh dnešního dne* Jsem ráda, že se ti nic nestalo. *stáhne ho za krk úplně k sobě* A jestli mi ještě jednou utečeš, přivážu si tě k židli někde v opuštěném domě daleko od ostatních. *pošeptá a smíchem vydechne teplý vzduch*

*Rozesměje se, když označí Jace za jeho bratra.* Jace je král, zlato. Táta. *Uvede to na pravou míru.* Klid, klid, klid. *Uklidní její rychlý proud slov, aby jí taky na nějaké otázky mohl odpovědět.* On... Mysleli jsme, že bys se mnou jela do paláce rovnou. Jakože teď, dneska. Nemusíš se vracet do ghetta, vymýšlet si lži a strachovat se, co ti udělají. Pojď se mnou rovnou. Ještě dneska se s Jacem seznámíš, domluvíme na jaký pozici budeš dělat a tak. *Nechce se mu jí pouštět zpátky k rebelům. Možná už teď zjistili, že je pryč a jdou po ní.* A já jsem rád, že se nic nestalo tobě. *Usměje se na ní, když si ho k sobě přitáhne a políbí jí.* Neboj, už ti nikam utíkat nebudu. A doufám, že ty dneska neutečeš mě. *Řekne jí a pohladí jí přitom po tváři. Nemůže se vynadívat na její oči.*