Městský park

*Stejně jí tam ty makronky pošle a usměje se na ni, když se s ním už nedohaduje. Pak si stoupne, protože zjistí, že je už celkem pozdě a on ještě chtěl zajít na ošetřovnu za někým z jeho rodiny, zkontrolovat je. Když jej chytne váhavě za ruku, pousměje se na ni. Pak ji odvede zase k motorce, podá jí helmu a sedne si na motorku. Počká, než si sedne za něj a pak nastartuje motorku a odveze je zpět do paláce. Když jsou zase v garáži, vezme helmy, dá je na stůl a odvede k její komnatě.*Rád jsem tě dneska viděl Khione. Doufám, že se ti projížďka a i piknik aspoň trochu líbili.*Když jí pomáhal vstát, věděl, jak se musela přemáhat, aby ho za ruku vzala, a nechce jí už více trápit, takže ji nevezme za ruku a nepolíbí jí.*Dobrou noc, Khione.*Popřeje jí. Počká, než zajde do komnaty a pak se vydá pryč. Cestou ještě zastaví jednoho komorníka a řekne mu, ať zařídí makronky pro Khione, ten s úsměvem přikývne a on se pak vydá na Ošetřovnu.*

*Dojde spolu s ním k motorce, kde si nasadí helmu a pak si za něj sedne a pevně se ho chytí. Cestou se od toho snaží rozptýlit tím, že sleduje ubíhající krajinu okolo nich, aby jí nezačal dusit knedlík v krku a ona nepropadla panickému záchvatu. Nakonec dojedou zpátky do paláce, kde seskočí z motorky a pak se od něj nechá odvést ke komnatě, za což je popravdě dost ráda, protože sama by asi netrefila.* Líbilo se mi to hodně. Moc ti děkuju. *Usměje se na něj a je ráda, že nemá potřebu jí líbat na ruku tak, jako na jejich první schůzce. Naposledy se na něj usměje a pak zajde do své komnaty, kde s úsměvem vydechne, protože je tu sama.*

*Vydala se zase na procházku do města. Potřebovala si odpočinout od toho všeho. Na chvilku zapomenout a užít si jen tak bezstarostný den. Na sobě má klasicky černé džíny a černé tričko, které má větší výstřih a jde tak vidět tetování, které si udělala asi před půlrokem. K tomu přes obličej svůj typický šátek, který jí zakrývá obličej a nechává jen její oči. Své blonďaté vlasy si přebarvila již dávno na hnědo. Všechno kvůli tomu, aby ji nikdo nepoznal. A za dva roky se to nestalo. A to už se jednou i potkala se svou matkou v tváří v tvář. Tehdy se bála, že ji pozná, ale nestalo se tak. Ani při těch všech útocích na palác, kdy se setkala s dalšími lidmi a i rodiči ji nepoznala. Nikdo ji nepoznal. Sedne si pod svůj oblíbený strom a sleduje jen tiš ostatní.*

*V ghettu je pro ní nejlepším kamarádem její bratr, Romeo. S nikým jiným se moc nebaví. Přijde jí, že tam nezapadá. A má pocit, že to, co dělají, není správné. Moc dobře si ale pamatuje, jak její máma brečela, když odešla Hedda. Má jí ráda a nechce jí způsobit stejnou bolest. To radši zůstane a nějak to přežije. Dokonce se trochu na svůj první útok na palác těší. Nedávno jí bylo patnáct, takže příští útok bude její první. Díky tomu posledních pár týdnů cvičí co nejvíc to jde. Teď se vydala sama do parku se svým lukem, který je její oblíbenou zbraní. Na sobě má černé oblečení a své fialové vlasy má svázané v culíku. Na jeden ze stromů přidělala izolepou papír s terčem a snaží se ho co nejčastěji zasáhnout přímo do středu. Jenže jednou jí to ujede a šíp se zabodne do vedlejšího stromu pod kterým sedí nějaká holka se šátkem na obličeji.* Jejda. Pardon. *Omluví se jí hned, když k ní přiběhne.*

*Sedí pod stromem a sleduje okolí. Brzy si všimne povědomé dívky, která střílí z luku. Po chvilce jí dojde, na koho se dívá. Eris se ani moc nezměnila, ne jako ona. Sleduje ji, nenápadně a když střelí šíp a ten trefí strom těsně vedle ní, uchechtne se a sleduje ji. Šíp vytáhne a otočí se na ni. Natáhne k ní ruku, aby jí ho podala. Ví, že podle hlasu by ji poznat neměla. Přece jen je pryč čtyři roky a její hlas se změnil. Když odcházela, zrovna procházela pubertou a předtím měla hlas dítěte, teď je jí devatenáct, skoro dvacet. *Dobrou mušku zrovna nemáš.*Poznamená pobaveně.*Měla by sis dávat pozor. Než se ještě skutečně do někoho trefíš. Asi bych se ani nedivila, kdyby se to stalo.*Přijde jí neuvěřitelné, že teď tady se sou mladší sestřičkou mluví.*Já jsem Saskia. A ty?*Zeptá se jí, i když její jméno zná.*

*Dojde do parku, kde střílí z luku a pak jí jedna rána ulítne a šíp se zabodne do stromu, pod kterým sedí nějaká dívka. Dojde k ní a omluví se jí. Když jí řekne, že dobrou mušku nemá, trochu jí zčervenají tváře.* Snažim se trénovat. *Špitne a vezme si od ní šíp.* Dávam pozor. Tohle byla nehoda. *Ohradí se hned trochu dotčeně a pak se na ní podívá. Jako kdyby ty oči znala, ale pak si sama v duchu vynadá do bláznů.* Sabine. *Představí se jí svým druhým jménem. Máma jí naučila, aby venku nepoužívala své první jméno, protože je to nebezpečné. Zvlášť, když mluví s někým cizím.*

*Když její sestra, kterou nenápadně pozoruje vystřelí šíp, které zasáhne strom u kterého sedí poznamená, že dobrou mušku nemá. Usměje se nad její reakcí.*Proč by se dívka jako ty snažila trénovat tohle? Baví tě to? Jak ses k tomu dostala?*Zeptá se jí. Ví, proč to dělá, ale přece to musí hrát.*Je to docela neobvyklý koníček.*Odůvodní hned poté svoje otázky a pokrčí rameny. Sedne si zpět na místo podívá se na ní zdola.*To jsem ráda. Atentát na mou osobu bych si brala osobně.*Řekne pobaveně. Představí se jí, nový jménem a když Eris použije své druhé jméno, čekala to. I ji k tomu máma nutila.*Tak ráda tě poznávám Sabine. Mimochodem, hezký jméno.*Řekne jí a poupraví si šátek, aby jí nesjel dolů z obličeje.*

*Když se jí začne ptát na to, proč trénuje lukostřelbu, pokrčí rameny.* Moje máma je učitelka lukostřelby a mě to baví. Jenom dneska mi to nějak nejde... *Koukne na terč na vedlejším stromě, ve kterém je zabodnutých pár šípů, které vystřelila, než trefila ten jiný strom. Sleduje Saskii, jak si sedne na zem a na její slova jenom přikývne. Pak se jí představí svým druhým jménem a pousměje se, když jí ho pochválí.* Díky. *Všimne si, jak si posunula šátek a nadzvedne obočí.* Proč máš vůbec šátek? Máš velkej nos? Moje ségra měla vždycky velkej nos. Větši jsem ještě neviděla. *Poznamená trochu pobaveně, ale zároveň jí v očích problikne smutek pramenící ze zmizení její sestry. Chybí jí a to hodně.*

*Zeptá se jí, jak se dostala k lukostřelbě, i když to ví. Přikývne na její odpověď. Nečekala, že jí řekne pravý důvod, takže ji to nepřekvapilo.*Určitě se v tom zlepšíš a budeš stejně dobrá, jako tvoje máma./Doufám, že ne../*Nechce, aby se její sestra byla jako její matka. Ví, že Eris je jiná. Má srdce.*Nemáš zač. Jen říkám pravdu./V tomhle./*Posune si šátek a po jejích slovech se zasměje a zavrtí hlavou. *Já nemám velký nos.*Řekne jí. Prvně se musela držet, aby neřekla nic, co ji neprozradí.*Já jsem kuchařka.*Tuhle historku si vymyslela už před čtyřmi lety.*Pracovala jsem v jedné restauraci a trochu se tam zvrtlo flambování, měli jsme tam nového pracovníka. Zkrátka, popálil mi obličej celou pusu a část krku. *Vysvětlí jí.*Měla jsem štěstí, že jsem to neschytala více. Tehdy se mi i spálily vlasy, musela jsem nakrátko a vypadala jsem jako kuře. Bylo to hrozný. Jsou to tak tři roky zpátky.*Pokrčí rameny.*Proto nosím šátek. Nikomu se neukazuju, raději. Lidé se pak divné dívají a mě se to nelíbí, nechci na sebe přitahovat pozornost.*Zakončí to pokrčením ramen. Pak se zamračí. Všimla si toho bolestného pohledu a ví, proč tam byl, ale musí to hrát za holku, která nemá tušení, kdo to před ní stojí.*Proč jsi použila minulý čas, když jsi mluvila o své sestře?

Jo, v to doufám. *Usměje se s nadějí v očích. Chtěla by být tak dobrá jako ona a její táta. Pak se jí zeptá na šátek. Poslechne si její příběh a soucitně se pousměje.* To je mi líto. Ale určitě jsi krásná. *Sedne si naproti do trávy a luk položí vedle sebe.* Máš hezký oči. *Znovu se jí vrátí ten pocit, že už je u někoho viděla, ale nevěnuje tomu nějakou velkou pozornost. Když se jí pak zeptá na sestru, její pohled opět trochu potemní a v očích se jí objeví smutek.* Zmizela. Už jsem jí čtyři roky neviděla. *Pokrčí letmo rameny a pohled upře na zem. Ví, že slzy si musí schovat do ghetta a úspěšně se jí daří je nepouštět do svých očí.*

*Povzbudivě jí řekne, že jednou bude určitě stejně dobrá, jako její máma, i když sama doufá, že nebude. Nechce, aby se z její sestry stal zabiják jako z její mámy. Eris je moc nevinná a měla by si tu nevinnost nechat. Ne jako jejich matka, či ona sama. Ví, že chce potěšit rodiče a sama ji musela postavit do těžké situace a vyčítá si to, ale sama nemohla zůstat u rebelů. Když se zeptá na její šátek, řekne jí vymyšlenou historku.*Děkuju. Možná jsem byla, ale teď už rozhodně ne. Ale díky. Jsi milá.*Řekne jí.*/Jako vždycky. Moje malá milá sestřička./Děkuju, ty taky. Však víš, co se říká ne? Oči jsou brána do duše. Oči jsou na nás to nejvíce upřímné.*Sama s ní udržuje oční kontakt. Zeptá se jí na sestru, tedy na sebe.*To je mi líto.. Asi měla ale své důvody, ne?*Pohladí ji jemně po rameni. Nejraději by ji objala, ale bylo by to jen tak divné. Ráda by si i sundala šátek a řekla jí, že ona je její sestra, ale nemůže. Bojí se reakce matky a není správný čas.*/Ten přijde a asi brzy./*Ví, že Eris měla nedávno narozeniny, patnácté a ví, co to znamená. Že se bude účastnic příštího útoku na palác.*

*Zeptá se jí na ten šátek a po jejím příběhu se smutně pousměje.* A taky upřímná. Určitě jsi krásná i teď. *Prohlásí tvrdohlavě a pak přikývne.* Jo, to mi vždycky říkala máma. *Přikývne a pak jí řekne o své sestře.* Jo, možná. Ale nikdy jsem neviděla mámu tolik brečet. A i mě a mýmu bráchovi se po ní stýská. Mohla o sobě dát aspoň vědět nebo nám občas něco napsat. *Pokrčí rameny a radši stočí pohled k trávě, aby se tu nerozbrečela. Její sestra jí chybí opravdu hodně. Stejně jako její rodiče a bratr, i ona pro ní byla vzorem a měla jí vždycky ráda. A nikdy ani nepřestane. Pořád doufá, že se její sestra někdy vrátí a ona jí bude moct zase obejmout a třeba s ní i trénovat.*

*Usměje se na ni. Kdyby to co jí řekla byla vážně pravda, potěšila by jí ta slova rozhodne, ale ji to potěší i tak. Vidí, že její sestra je milé děvče a je ráda, že jím je. Doufá, že se nestane někým, jako je jejich matka. Neví, jak je na tom její bratr, ale snad se z něj nestalo také nic podobné. Na slova o mámě nijak nereaguje a svede rozhovor jinam.*To asi ano. Je mi líto, co se ti stalo. Taky to nemůže být lehké./Nenapíšu, protože se bojím. A rodičům se ani ozvat nechci./*Dodá v duchu. Pak ji pohladí opatrně po paži a doufá, že to nepůsobí moc nevhodně.*Určitě ti sestra chybí. Starší byla?*Zeptá se jí.*Sama jsem měla sourozence. Moc o nich nemluvím, je to těžké. Těžká situace.*Povzdechne si. Pokud se zeptá, co je rozdělilo, neví co si vymyslí. Ale chce, aby věděla, že jí taky sestra chybí. Ona jí chybí.*Možná bychom se někdy mohly stýkat. Kdybys chtěla. Zdáš se fajn a moc mi sestru připomínáš, víš? Vždycky byla taková milá, jako ty.*Usměje se.*Chybí mi mladší sestra.

*Řekne jí o své sestře, která jí skutečně hodně chybí. Trochu vděčně se na ní pousměje, když jí pohladí po paži a pak přikývne.* Jo, starší. Byla pro mě jako druhá máma. Vždycky jsem chtěla být jako ona. *Svěří se jí. Teď se jejím vzorem stal její bratr. Jenom se bojí, že ho ztratí stejně jako sestru.* Co se stalo? *Zeptá se jí zvědavě. Přeci jen ještě pořád nemá moc filtr ohledně toho, na co je vhodné se ptát a na co zase ne.* Vážně? Jaká ještě byla? *Zeptá se jí na její mladší sestru.*

*Pohladí ji konejšivě po paži, i když by ji nejraději vtáhla do objetí a již ji nenechala jít. Chybí jí a mluví s ní poprvé za čtyři roky. Ví, že až se budou loučit, bude to pro ni těžké. *Tak to po tom musí být ještě těžší. Ale jsem si jistá, že se se sestrou určitě někdy uvidíš a vysvětlí se, proč odešla a proč i nedala vědět. Musíš jí taky chybět. Znám tě pár minut, po tom co ses mě pokusila zastřelit..*Popíchne ni.*A zdáš se mi fajn. *Řekne jí o její sestře. Ví, že ona neví, že mluví o ní a když se zeptá, co se stalo, v duchu trochu zakleje. Pokrčí rameny.*Je to složitý.. Když se mi stalo tohle.*Ukáže na šátek.*Rodiče nebyli nadšení. Nelíbilo se jim, jak vypadám a styděli se za mě. A tak se i s mými sourozenci, mladšími odstěhovali a dost jasně mi dali najevo, že nechtějí, abych se k nim hlásila.. Moji rodiče jsou docela perfekcionisti a byla by hrůza mít takovou dceru. Se sourozenci vztah udržovat ani nemohu. Co vím, řekli mi to známí, moje dopisy, které jim posílám se k nim nedostanou a telefon na ně nemám a i když jsem se snažila, nijak jsme ho nedokázala zjistit.*Vymyslí si další lež.*Stejně jako ty. Moc milá, zvídavá. Vždycky taková veselá. Dokázala mě vždycky rozesmát, nenudila jsem se s ní.*Vzpomíná na jejich dětství. Na její a Eris.*

Je pryč čtyři roky. Podle rodičů se už nevrátí a nejspíš na nás už zapomněla. *Pokrčí rameny a vyplázne na ní jazyk, když jí připomene, jak jí málem zastřelila.* Byla to nehoda. Jindy mi to jde. *Brání se zase a pak se jí zeptá, co se stalo s její sestrou. Když to slyší, soucitně a smutně se pousměje.* To je mi líto. Tvoji rodiče jsou pitomci. Jsi fajn a já tě mám ráda. Jsi jako moje starší sestra. *Pousměje se na ní a zeptá se, jaká byla její mladší sestra.* Moje ségra byla vždycky hrozně starostlivá. Vždycky jsem jí mohla všechno říct, věřila jsem jí. A ona odešla.. *Zkonstatuje trochu smutně.* Střílíš z luku? *Zeptá se jí najednou, když jí zrak padne na její luk.*

/Nezapomněla jsem na vás../*Popře to v duchu.*To nemůžeš vědět jistě. Vždycky je tu přece naděje.*Řekne jí povzbudivě. Uchechtne se, když na ni vyplázne jazyk.*Jistě, jistě. Jindy mi to můžeš ukázat. Nevím, jestli se mi to dneska znovu chce riskovat.*Odpoví jí. Pak si vymyslí, co se mohlo stát, aby nemohla svou rodinu vídat.*Díky.*Odpoví tiše. Jako by se cítila skutečně smutně. Což taky cítí a provinile, když jí takhle lže. Ale jinak to nejspíše nejde. Kdyby jí řekla, že to ona je Hedda, dost možná by to Eris řekla mámě a z toho byly další problémy.*/Ale stejně se to dozví../Děkuju. Taky tě mám ráda. Jsi jako moje sestra./Protože jí i jsi./*S úsměvem jí pocuchá vlasy.*Jako starší sestra jsem dost otravná.*Řekne jí. To skutečně byla i předtím, ale nikdy by to předtím nepřiznala. A otravných je většina starších sester. Nemyslí si, že by tím byla nějak podezřelá.*Jak jsem řekla, můžeme se stýkat. Já budu jen ráda a vždycky tě ráda vyslechnu. I ty jsi to dneska udělala.*Ujistí ji. Podívá se na luk a pokýve hlavou ze strany na stranu.*Zkoušela jsem to.

Když už doufáš několik let, naděje slábne. *Pokrčí letmo rameny a pak na ní vyplázne jazyk, když jí připomene její střílení z luku. Ušklíbne se na ní po jejích dalších slovech.* Srabe. *Zazubí se na ní a pak si poslechne, proč přišla o svou sestru a je jí jí opravdu hodně líto.* /Třeba bych jí mohla nějak pomoct.. Pokusit se její ségru najít../ *Zauvažuje v duchu.* A ty jsi jako ta moje. *Usměje se na ní a vypískne, když jí rozcuchá vlasy.* No taaak. *Zasměje se a rukou se snaží vlasy co nejvíc urovnat.* Já jsem taky otravná ségra. *Zazubí se na ní a pak se rychle nahne a chce jí taky rozcuchat vlasy, ale rukávem zavadí o její šátek a ten sjede. Jakmile její obličej uvidí, dojde jí, s kým tu celou dobu mluví. Že tady celou dobu mluví se svou vlastní sestrou. Její oči se zalijí slzami a začne rychle vrtět hlavou.* Heddo... *Hlesne potichu a pak se i se svým lukem zvedne a odběhne k vedlejšímu stromu, ze kterýho se snaží co nejrychleji sundat terč a všechny šípy, aby mohla co nejrychleji utéct pryč. Tohle od ní vnímá jako obrovskou zradu.*

*Pokrčí rameny.*/Jenže já sedím hned vedle tebe../*Pak řekne, že z luku střílí, ale není dobrá, i když opak je pravdou. Pak řekne, že jí připomíná sestru a rozcuchá jí vlasy, protože si prostě nemůže pomoci. Zasměje se, když jí rozcuchá vlasy taky, ale než si to stihne uvědomit, cítí, jak jí padá šátek a zarazí se. Podívá se na Eris. Vidí její slzy a když hlesne její pravé jméno začne vrtět hlavou.*Eris, nech si to vysvětlit, prosím tě.*Řekne rychle a když její sestra odběhne, objeví se vedle ní. Pro jistotu jí vezme luk i šípy, protože je silnější a hodí je na zem. Zároveň ji drží za nadloktí, aby nemohla odejít.*Nech mě to vysvětlit. Všechno ti řeknu. Pravdivě. Proč jsem odešla, proč jsem se neozvala, proč jsem ti tady dneska lhala.*Požádá ji a dívá se jí do očí.*Vidím, že nejsi jako naše máma tak tě prosím.. Dovol mi to.*Ví, že jejich máma by jí žádnou šanci pravděpodobně nedala.*

*Natáhne se, aby jí mohla taky rozcuchat vlasy, ale během toho zavadí o její šátek a ten spadne. Hned jí pozná a její oči se zalijí slzami. Po jejích slovech rychle zavrtí hlavou, zvedne se a odběhne ke stromu, na který si připevnila terč a snaží se z něj co nejrychleji dostat i šípy. Jenže to nestihne dost rychle a Hedda se objeví vedle ní. Zamračí se na ní, když jí vyrve šípy a luk z ruky a chytne jí za nadloktí. Slzy se jí začnou kutálet po tvářích a ona se jí snaží vymanit, což ale nejde.* Prostě mě nech jít. Odešla jsi! Vykašlala ses na nás! Na mě! Mámě neřeknu, že jsem tě viděla, protože by jí to akorát ublížilo ještě víc. Ale nech mě jít. *Podívá se na ní neústupně a zacuká svou rukou.* Nikdy jsem si nemyslela, že jsi lhářka. *Zavrtí hlavou a snaží se mrkáním zahnat všechny ty slzy.*

*Když jí Eris odhrne šátek z obličeje a pozná ji, snaží se ji zastavit. Pak se za ní i vydá ke stromu a přitom pro sebe zavolá posily, kdyby je potřebovala./Mamky ji taky mohla nechat hlídat./*Rozhlédne se podezřívavě kolem sebe, jestli tady náhodou nikdo podezřelý není. Vytrhne jí luk i šípy a drží pevně, ale zároveň jemně za nadloktí, aby ji to nebolelo a neublížila jí. Když vidí její slzy, vytáhne balíček kapesníků a rozdělá ho a kapesník jí nabídne.*Vysvětlím ti to, ale uklidni se, prosím tě. Můžeš mě jen vyslechnout a do konce života nenávidět. Já tě nebudu nijak kontaktovat a ten důvod mého odchodu se nikdy nedozvíš. Ale nemyslíš si, že si sama zasloužíš vysvětlení?*Zeptá se jí. Pustí její ruku.*Prosím odejdi a já tě nebudu nadále kontaktovat. Klidně o tom i rodičům řekni. Už je mi to jedno.*Pobídne ji. Nebude ji nutit k tomu, aby ji poslouchala, pokud nechce. Nechává rozhodnutí na ní. Není jako jejich matka a nebude jí do hlavy nic cpát, aniž by se Eris nemohla sama rozhodnout, zda to chce či nikoli.*Vydá se zpět pro šátek, který zvedne a zase si jej nasadí.*

*Snaží se jí vykroutit a pak si od ní vezme jeden kapesník. Na jejím výrazu a postoji to ale nic nezmění.* Nechci žádný vysvětlení. Lhala jsi mi. Hrála sis na někoho jinýho a poslouchala, jak je mi líto, že jsem ztratila svojí sestru. A sama sis vymyslela nějakou trapnou historku o svym obličeji a rodině. *Řekne jí pořád se slzami v očích a pak se suše uchechtne.* Nic jim neřeknu, protože já jim nechci ublížit. Zato tobě je očividně jedno, kolika lidem ublížíš. A nedělej, jako kdybys mě chtěla vůbec někdy kontaktovat. Neudělalas to celý čtyři roky. *Setře si všechny slzy, zvedne luk i se šípy a naposledy se na ní podívá. Teď už jí sestra nechybí. Zranila jí, lhala jí a celou dobu, co tu spolu seděli, si hrála na někoho úplně jiného a poslouchala, jak mluví o tom, jak jí chybí její sestra. A přitom seděla před ní celou dobu. Teď už ví, proč jí její oči připadaly povědomé. Zavrtí nad tím zklamaně hlavou a pak se i s lukem a šípy rozběhne zpátky do ghetta.*

*I potom, co se stalo před dvěma dny, je pro ní park jedním z nejoblíbenějších míst. Dnes se ale záměrně vyhne té části, kde posledně narazila na svou sestru Heddu a radši se vydá na opačný konec parku. S sebou má klasicky luk se šípy, protože tu plánuje trénovat. Ještě než pověsí papírový terč na strom se rozhlédne všude okolo sebe, jestli někde neuvidí dívčí postavu se šátkem přes obličej, a oddychne si, když nikoho takového nezahlídne. Terč upevní na strom tak, aby držel co nejlépe, ale šel sundat, až bude docházet zpátky domů, a pak se postaví trochu dál od stromu a začne do terče střílet šípy. Musí se usmát, když vidí, jak se trefuje do středu, nebo hodně blízko středu.*

*Mikel jej chtel doprovodit domu, ale on jej odmitl se slovy ze to zvladne v pohode sam. Neni tohle poprve, co se takhle pozde vraci domu od sveho kamarada. Hrali na x-boxu a proste se u toho zappomeli. jak je u nich zvykem. Jeho kamarad si prestavel doma kulnu na hernu a tak tam travivaji dost casu, kdyz neblbnou nekde venku. Ma na sobe zlutou mikinu, cernr kalhoty s dirami na kolenou, bile tenisky, na hlavema ksiltovku a na ni jeste kauci. Rozhodl se, ze zkratka prez park mi neuskodi a tak se tedy vyal domu parkem. Ruce ma v kapsach sve dlouhe velke mikiny a v usich ma sluchatka se svou oblibenou muzikou. Pohyvuje si hlavou do rytmu a spokojene kraci k nedalkemu mostu pres maloi ricku, ktera tece parkem.*