Městský park

Oh... A kdo se v tom má vyznat, když to je jedno jméno za druhým! *začne se bránit, že není její vinou špatné zařazení jména* Sotva jsem stihla pobrat, že chodím s princem, natož abych pobrala jména všech, co se na tomhle podílí. *když uslyší, že by jí přátelé něco udělali, zakroutí hlavou* Lien by nikdy nedovolil, aby mi někdo něco udělal. Ale asi bude nejlepší, když tedy pojedu s tebou. I když se teď s Lienem asi neuvidím, máš pravdu, že je to daleko bezpečnější. Doufám, že dělám dobře a že se mnou ještě promluví. Utíkám teď od něj. *povzdechne, ale pak se rozzáří štěstím* Pojď rychle! Chci se tam podívat. *tlačí ho ke strážcům* Navíc jsem unavená, nespala jsem, dokud jsem tě neviděla a teď se celkem bojím, že mě už vážně hledají. Máme si toho ještě hodně co říct.

Já vím, neboj. *Zasměje se, protože on by si to za normálních okolností asi taky pletl.* Neboj, za chvíli se budeš orientovat. Jsem si tim jistý. *Ujistí jí s úsměvem a u toho jí palcem pohladí po tváři.* Pochopí to. Tys taky pochopila, proč jsem utekl já. Bude to v pořádku. *Snaží se uklidnit její nervozitu a sám se široce usměje, když pak vidí, jak se rozzáří štěstím. Zasměje se, když ho začne strkat ke strážcům.* Budeš z paláce nadšená. Konečně uvidíš i něco jinýho, než podzemní chodby. *Těmi se většinou rebelové dostávají na útoky, aby poutali méně pozornosti. Nakonec jí chytne za ruku a ke strážcům s ní dojde takhle.* Jo, to máme. Ale ty se seznámíš s králem a pak půjdeš do postele, když jsi nespala, blázínku. Dořekneme si to zítra. *Stiskne jí povzbudivě ruku a pak i s ní nasedne do auta spolu se strážci, kteří je odvezou do paláce.*

*V paláci má toho docela dost n práci. Selekce za dveřmi a ona musí ještě zařídit charitativní aukci, která by měla proběhnout ještě před selekcí na zahradě paláce.* Trochu víc doleva. Do mého leva, ahhh. *Protře si čelo a podívá se do plánků, který sestavil architekt. Výzdoba i celé místo vypadalo krásně, ale proč na to musela dávat pozor zrovna ona? Vždyť to byla jeho práce, nebo snad ne?* /Já už na to kašlu, tohle vážně nejde./ Tak jo, já na to nemám, dej na to pozor, hlavně ať se nic nerozbije, já se jdu projít. Večer to zkontroluju a jestli něco bude špatně, máte u mě vroubek, jasné? *Poví otočí se na patě a rozejde se ze zahrad i z paláce směrem do města. Ví přesně kam chce, ale je to jako jít z bláta do louže. Vysoké podpatky jí klapou o chodník, světle modré s volnou sukní se jí vlní při chůzi a vlasy díky větru ztratili svůj tvar.* /Ach jo, já se z toho zblázním. Nikdo na to nemá čas, protože selekce a já na to nemám nervy, protože toho mám až nad hlavu./ *Ani si nevšimne, že je na začátku parku a že vypadá ještě víc jako pěst na oko, než v paláci. Zhluboka se nadechne a rozejde se do jeho útrob.*

*Zavřel sešit s literaturou, jejž hned na to schoval zpět do šuplíku. Literatura, to je jediné, co ho hned po hudebních kroužcích nejvíce bavilo. Navíc mu jen mohl Wyatt, jeho otec pomoct, když by něco nechápal. To ale nehrozilo. Hrozil totiž spíše výprask, kvůli neuklizenému pokoji. Jop, někdy byl kapku nepořádný no. Ale přednější očividně byl německý ovčák, co momentálně putoval z jedné strany pokoje na druhou, zatímco ze sebe vydával něco podobného kňučení.* Chápu, už chceš ven, ale já ještě musím uklidit pokoj. *Rozhlédl se po již zmíněné místnosti a pak se podíval zpět na svého psa. V tu chvíli mu do pokoje vtrhl Korja, jeho druhý otec.* Nemůže už to psisko přestat kňučet? Jde slyšet až dolů a já chci poslouchat zprávy.*Ozval se šestačtyřicet letý otec.* Potřebuje se provětrat, ale já si musím uklidit pokoj. *Opáčil hned. Přeci by ho vzal kdyby mohl.* Wyattovi to vysvětlím, jen už běž s tím psem ven. Aspoň na půl hodiny, třeba do parku. *Pravil jednoduše Korja a už odkráčel zpět do obývacího pokoje. Nicolas si tedy vzal z bedýnky vodítko s obojkem, co Jeffreymu nasadil ještě v pokoji. Pak jen jako duch prošel obývacím pokojem na botník, kde si obul boty, otevřel dveře a vyšel z bytu. Až v tu chvíli připl vodítko k obojku, aby mu neutekl. Sešel schody, vylezl z bytového domu, už mířil do parku. Byl rád, že konečně znovu dýchá čerstvý vzduch. Jeff byl taky očividně nadšený, málem se mu v parku vytrhl z ruky. Tedy, on se mu z ruky vážně vytrhl, což Nika moc nepotěšilo.* Jeffe! *Rozběhl se za ním. Naštěstí se zastavil u Luny, přičemž zaštěkal a začal mrskat ocasem. Dívka se mu vskutku zalíbila.* Ty uličníku, omlouvám se slečno.*Mírně se uklonil, mezitím co zvedal vodítko.*

*Nejde zrovna moc dlouho, ale konečně si uvědomí, že na sobě má celou dobu ty vražedně vysoké podpatky, které narušují okolní klid a pohodu. Sundá si jednu po druhé a obě boty si vezme do levé ruky, kde se jí po štěrkové cestě houpou ze strany na stranu.* /Snad to nijak nezvořou, jako neměli by, vybírala jsem je já, ale jestli jim upadne nějaká výzdoba nebo váza… Oh, neměla bych na to myslet./ *Znovu by si potřebovala protřít spánky, ale díky botám jí v tom je zabráněno. A možná i dobře. Zezadu do ní totiž něco drcne vlhkým čumákem. Když se na něj otočí, je to docela velký německý ovčák, zřejmě dobře vychovaný, protože jen stojí a vrtí ocasem. Dokonce i o jeho páníčkovi se to dalo říct.* Myslela, jsem, že piráti se plaví po mořích, ne po parcích. Každopádně se nic nestalo, je to jen pes. *Prohlédne si ho přísnějšíma očima.* /Není o nich vyšší než já, nemá oko. To se nestává jen někomu. Na druhou stranu má vychovaného psa, možná zloděj?/ *Přemýšlí, co si má o chlpalci myslet. Rozhodně je mladý, ne o nic vyšší než ona, ale o jeho vychování taky není pochyb. Skousne si jemně spodní ret.* Můžu mít dotaz? Kolik ti je a co dělaš? *Není zvědavá, ale v tomto případě se chce ujistit, o koho se jedná a jaké nebezpečí ji hrozí. Narozdíl od královské rodiny a své mámy má s bratrem mnohem větší svobodu.*

*Obývacím pokojem prošel téměř jako duch, Korja neměl ani šanci si ho všimnout. Na to, že vypadá spíše jako pirát si holt moc na hluk nepotrpí, tedy co se netýká bubnování. To už sice kapku randál dělá, ale jeho rodiče si na to nestěžují. Spíše sousedi ano. A často. No nic, raději šel do parku. Cítil se tam uvolněněji jak všude jinde. Nádherná příroda, klid, ptačí zpěv a popřípadě flaška s přáteli či lítačka s Jeffem. Co jiného si přát. Když mu však Jeff utekl moc nadšený nebyl. Bál se, že by někoho mohl obtěžovat či například nechtěně pokousat. To si ani nechtěl představit. Další chození po soudech a bůh ví co ještě. Naštěstí se očividně nic nestalo. Sama dívka, k níž Jeff běžel mu to potvrdila.* Jo, to vím, ale potřeboval jsem si od svého pirátského já odpočinout. *Uchechtl se. Kus pravdy na tom je. Přeci jen jsou pirátské duše smíchané s každou rebelskou duší. S každou, není rebel, co by se bál riskovat. Zatímco dívka mlčela, on si už s úsměvem vázal z vlasů culík. Hodlal se na cestě domů i s Jeffem pořádně proběhnout.*Jistě.*Hned jak Luna promluvila se na ní Nicolas koukl.* Šestnáct a studuji hudbu. *To třetí vynechal, mohlo by jí to vyděsit. Navíc musí svou identitu, pravou práci chránit. Nikdo, kdo nemá, co společného s rebelským gangem by to neměl vědět.*

*Nepousměje se, ale v jejích očích se trochu zatřpytí, což naznačuje, že jak její, tak jeho poznámka jí pobavila.* Tomu věřím, musí být náročné lítat tam a sem a pořád se někde houpat. Můžu? *Podívá se na chlapce a poté na pejska, co jí stále sedí u nohou. Sice je víc na dravce, ale psy měla taky odjakživa ráda, jako i jiná zvířata kromě pavouků, Těm nikdy nepřišla na chuť. A ani nikdy nepřijde. Zatímco brouky, hlodavce a podobné si oblíbila díky sovám, které na tom skoro až ujíždějí.* Hudbu? Hraješ na něco, nebo tě jen láká studovat? A vlastně… Jsem Luna, ty? *Natáhne k němu ruku a prohlédne si ho od hlavy až k patě ještě jednou.* /opravdu vypadá jako pirát./ *Snaží se zapamatovat každý detail na jeho těle. Nejen že se zastaví na jeho obličeji a vlasech, které si stihl svázat, ale taky na jeho oblečení. Musel být z vyšší kasty, ale spíš vypadal, jako by mu bylo jedno, co má na sobě. Další zvláštní fakt byl, kdy přišel o oko. To se moc nestávalo. Mírně se zamračí, jak se na to snaží přijít. Pak se ale nakonec narovná a podívá se kolem sebe.* Nechceš se projít? Je divné, že to říká někdo cizí, ale mám jen chvíli, než se budu moct vrátit do… Práce a i tvůj pes vypadá, že ho nebaví čekat na místě. *Pravdou je, že se nikam vracet nemusí, ale docela jí bolí nohy, jak stojí na tom štěrku. Proto automaticky položí boty na zem a ladně do nich vpluje každou nohou, takže nakonec je vyšší než on.* /Občas to není na škodu si zahrát na žirafu. Člověk má alespoň přehled./

*Možná skutečně jako pirát vypadal, ale nebylo to zrovna snadné. Každý týden musel chodit k doktorovi na vyčištění oné rány. Někdy i víckrát, hlavně protože se hnis tvoří a ještě i tvoří docela dost rychle. Když mu dívka naznačila, že si chce Jeffa pohladit kývl.* Jistě, nepokouše vás. *Ujistil ji, pak si zastrčil si část uvolněných vlasů z culíku za ucho.* Hraju na bubny a občas i zpívám. *Znovu kývl.* Jmenuju se Nicolas. *Usmál se pak, svůj pohled přesunul pak na hodinky.* /Už bych měl pomalu jít, abych si když tak mohl rychle zajít koupit hot dog/ *Pomyslil si. Občas holt myslel i na jídlo, ale to bylo vzhledem k jeho znamení normální. A i když je kapku neslušné dívku, ještě k tomu starší a určitě i vyšší kasty, musel to udělat. Už jen protože od malička vyrůstá spíše ve společnosti chlapců a ta ženská společnost se mu kapku protivila. Hlavně protože byly často hodně otravné.* Promiňte, už bych měl pomalu jít domů, přeji vám krásný zbytek dne, nashledanou.*Mávl ruků a už kráčel i s Jeffem domů.*