Ošetřovna 2

*Jako první přijde Thylane a jemu nedá ji nepozdravit její přezdívkou. To by jinak nebyl snad ani on. Usměje se na ni a zeptá se, jestli jí chyběl.*Já poslední dva dny před probuzením vnímal, takže jsme tě slyšel.*Řekne jí. Když zmíní Kasey, přikývne, je to jeho něco jako sestřenka a on už ví, co se jí stalo a je mu to líto. Přijde i Marrigold, která mu přinese květiny. Přijde mu to milé a s úsměvem jí za to poděkuje.*/Pak požádám někoho o vázu, aby neuschly./*Proběhne mu hlavou.* Na otázku Shaye, jak se cítí odpoví, že celkem dobře a zmíní i berle.*To je v pohodě, lepší jak nemít nohy vůbec./Což mi taky hrozilo./A s berlema se to dá přežít. *Vydechne. Když přijde i Keira a dá mu dort, usměje se ještě více. Moc se mu líbí.*Ano, vypadá to úžasně. A určitě to tak bude i chutnat.*Řekne s jistotou v hlase. Navíc ji ujistí, že neruší a on si přeje, aby zůstala. Je rád, když se tak i rozhodne.*Je to lepší. Budu chodit, s berlemi, je to skoro zázrak. *Poznamená.*Bude to v pohodě. Zítar mě i snad pustí a já vás budu otravovat na pikniku. Navíc.. můj bratr se tam bude veřejně omlouvat za to, co udělal a já si to prostě nemůžu nechat živě ujít./Trchu pocit zadostiučinění.../*Pobídne je, aby se všechny posadily. Usměje se na Marrigold a podívá se i na ostatní účastnice, přitom se zeptá, jestli se jim nic na závodech nestálo. Přikývne na slova Shaye.*To asi bylo dobře..*Řekne tichým hlasem. Podívá se na Thylane, o kterou má skutečně velký strach a lehce se zamračí.*Jsi v pořádku?*Zeptá se jí starostlivě. Pojď se posadit.*Pobídne ji a poukáže na druhou stranu postele, kde je ještě místo a nebo na křeslo, které tady je. Slyší slova Keiry a už chce namítnout, že můžou poslat některou ze služebných pro talířky a příbory, ale ona rychle odběhne. Pokrčí nad tím tedy jen rameny a když se vrátí, usměje se.*

*Ona mu na jeho otázku i odpoví po pravdě, jenže pak se zarazí. Poslední dva dny.*Omlouvám se, pokud jsem rušila tvůj odpočinek.*Zašeptá s povzdechnutím, když si vzpomene na to jak každý den probíhal, sice moc nemluvila, ale i tak... Ani neví jak přesně to, že byl v bezvědomí nazvat, proto zvolí bezpečnou variantu slov. Všimne si té dívky, kterou následuje příchod Shaye, té věnuje po pohlazení vděčný pohled. Pak už si začnou povídat s princem, a ona...se cítí divně, nepříjemně divně. Úsměv věnuje i Keiře, potom co jí pochválí dort, kývne hlavou na to, že jí pomáhali kuchaři, i tak jim to muselo dát mnoho práce. Poslouchá slova o tom, jak Sawyer přece jen bude moc chodit, sice s berlemi, její oči se na krátký moment zase rozzáří, možná až nepostřehnutelně krátce. Jenže v tom se jejich rozhovor přesune jinam a ona...to jednoduše nezvládá.*Pa-dáš, do-ko-la, po-řád. Noc co noc.*Vydá ze sebe trhavým hlasem, jediná slova na která se zmůže, v hlavě se jí zase ozýval strach o něj, jak je bezmocná a nic s tím nemůže. Nechce jim kazit den, ne ne teď. Udělá také několik kroků ke dveřím a třesoucí se rukou chytí kliku.*

*přinese Sawyerovi květiny. Je ráda že pro něj můžete udělat alespoň radostnou maličkost. Nechá mu je na stole a aniž by nad tím přemýšlela sedne si k němu jako k Josephine. To že si jejího vypravování o Josephine nevšiml přejde.*/ Má kolem spoustu jiných lidí kterým se musí věnovat. A navíc jedna z dívek mu přivezla dort. To je skvělé. Je vidět že ho mají rády/*pak se jedna z nich */ke které má princ očividně nejblíže/*začne chovat dost vyděšeně. Když se vydá ke dveřím vstane Marrigold také a dojde k ní*počkej uklidní se jen klid*opatrně ji uchopí za ruku*to bude dobré je v pořádku/v rámci možností/pojď se posadit . Promluvit si*povzbudivé se usměje. Trochu blábolí ale co už doteď se v žádných stresových událostech neangažovala*

*vidí, že Thylane na tom není zrovna nejlíp a tak zamíří k ní. Zeptá se prince jak mi je a pak taky dodá, že je jí to líto.* To je asi pravda a těch berli se určitě brzy zbaviš.*povzbudivě se pousměje. Když pak přijede Kiera, spolu s Thylane se zasměje. Dort ji pochválí a celkový nápad se jí moc líbí. Ji samotnou by to nenapadlo. Pak si sedne na jedno z křesel a nabídne se, že klidně pro někoho zajde. Když pak začne Sawyer mluvit o jeho bratrovi mlčí. Neví co si o tom myslet a nechce říct něco nevhodného.*/Raději bych vzala všechno na sebe než aby byli ostatní zranění../*pomyslí si. Všimne si Thylane která nevypadá dobře a když se vydá ke dveřím zvedne se a jde za ni stejně tak jako druhá dívka* Thylane uklidni se. Všechno je v pohodě.*řekne a pak ji s pomocí druhé dívky dovede k posteli Sawyera a pomůže ji posadit se*

*Pred necelou hodinou se probral z mensiho koma, ve kterem byl nekolik dni od doby, co se mu to stalo na oslave narozenin jeho nejmladsi neteere Edelynne. Pamatuje si vytrel a nasledne par minut nesnesitelne bolesti bricha a stiplavou bolest tvare, kdyz heh rebel poretal do tvare. Jako by nestacilo ze drhou pulku ma sedrenou a krome bolaveho kolena ma nyni nekolik stehu s bolavou ranou v bise. Sestra mu rekla, ze mel stesti a kulka minula zivotne dulezite organy, ale kdyby pry strelec vystrelil kousek vedle byl by nejspis bez kusu zaludku.* /I s tim se da zit, ale neni to noc fajnoveho./ Vnima jak kolem nej pipaji pristoje na ktere je napojeny a diva se jen do bileh stropu, ze jtereho jej boli oci.*

*Od toho plesu se cítila špatně a nevěděla co skutečně má dělat. Sawyer vypadal špatně když jej viděla, a jen se na něj bojí promluvit, aby něco ještě víc nepokazila.Připadalo jí nesprávné, když jí Rhys zachránil a přitom tam sám šel zpět. Ví, že je teď dokonce na ošetřovně, sice neví nic o tom jestli a kdy se probudí, ale rozhodne se jej navštívit. Přičemž si na sebe obleče obrovskou bílou chundelatou mikinu s příjemného materiálu, která má k tomu všemu ouška. Takže si její kapuci, samosebou nechá na hlavě. Přitom k tomu měla na sobě kraťasy, které sehnat byl boj, ale jedny ukecat dokázala. Jaké štěstí, ale stojí to za to. V ruce nesla podivného plyšáka ve tvaru jakési ryby. Nejistě nakoukne dovnitř, než ho spatří na jednom lůžku, oddechne si a zamíří rovnou k místu kde skutečně ležel. Natahuje k němu ruce s plyšovou rybou.* Děkuju, že jsi mě vynesl ven.*Zamumlá s úsměvem, kterým mu věnuje a začne si ho prohlížet, aby se ujistila jak moc špatně na tom je.*

*Probudil se pred nejakou chvili a zjistil, zekdyby ten rebel namiril jen o kousek vedle, tak by skoncil jen spukou zaludku. Nemuze se ani moc hybat, protoze jej kazdy pohyb boli a citi, ze jeho zasira tana na leve strane je tke zalepena, aby se to nejak nezanitilo. Lezi tedy na zadech a jen se koua do stropu. Zjistil od sestricky, ze za nim byi jak jeho rodice, tak i jeho bratr Keenan.* /Tomu se ted vubec nedivim. Musi to mit zatracene tezky../ *Ani nevnima, ze nekdo vesel na osetrovnu a vezme onu osobu na vedomi tprve az tehdy, kdyz spatri plyska nad hlavou a ponalu natoci hlavi tak, aby videl, kdo jej prisel navstivit. Kdyz zjisti, ze je to Thylane snazi se usmat tak, jak mu to porezana tvar dovoluje.* /Aspon, ze ji jsem dosal do bezpeci, jinak bych si o nadosmrti ycital a Sawyer by me nejspis nenavidel po zbytek svyho zivota./ Ahoj ledni medidku. *Rekne chraplave.* Jsem rad, ze jsi v poradku a nic se ti nestalo. Muzu na sebe byt pysnej, ze jsem te dokazal ochranit. *Podiva se ji do oci * Zahranil jsem svou kralovnu. *Jemne se pousmeje.* Jak se mas?

*Rozhodne se navštívit Rhyse už jen z důvodu že jí zachránil. Sawyer s ní stejně nemluví a ona neví co by měla víc dělat. Sama se nechce nikomu vnucovat a to ještě musí vybrat šaty na ples. Jistou představu už o nich i má, jen prostě. Doufá, že toho komorné budou schopné. Na ošetřovně jí dokonce nedělá problém jej najít. Když si všimne jeho snahy o usmátí se, její koutky povyskočí v jejím vlastním úsměvu. Rybičku mu položí na polštář vedle něj. Při jeho oslovení se chytí za tváře, do kterých se hrnula červená. Našpulí přitom pusu a nespokojeně zamručí.*Já možná jsem, ale ty nejsi, protože sis musel hrát na hrdinu a vrátit se tam.*Zakňučí rozhodně.* Ty jsi taky královna.*Zazubí se a zakroutí nad jeho slovy hlavou, nechce aby jí tak říkal. To slovo jí začínalo čímdál víc děsit, jelikož znamená mnoho povinností. Jako například porodit následníka trůnu. Nakloní hlavu na stranu a zadívá se mu s úsměvem do očí.*Fajn, ale bylo i líp, od plesu moc nemůžu spát.*Povzdychne si a sedne si na stoličku v blízkosti jeho lůžka.* Jak na tom vůbec jsi?

*Jakmile se mu do zorneho pole najednou dostane plysova mala rybka, koukne se na toho, kdo mu ji nese a jakmile spatri Thylane, pokusi se hned usmat, ale jeho porezany oblicej mu to znesnanuje, takze to vyoada, jako by mel snad zarazene vetry. Je rad, ze se Thyl nic nestalo diky tomu, ze ji odvedl v cas a jakmile ji rekne ledni medvidku, vidi temer okamite, jak ji rudnou tvare a prije mu tak strasne roztomila.* /Proc musi parit Jemu? Nemohli jsme se potkat, nekde ve meste? No, tam kde se pohybuji ja se andel jako je ona nepohybuje. Nedicim se Sawyerovi, ze si ziskala tak lehce jeho srdce... vidim ji po treti a sam ji zacina podlehat a to je sakra zle./ Myslel jsem, ze Ledni medvedi jsou zvykli na zimu a tvae jim nerudnou. *Popichne ji a sam naspuli lehce spodni ret. Nasledne se zasmeje a sykne bolesti.* Ja a kralovna jo? hadal bych se. *Popichene ji zase a nasledne ji rekne, ze je rad, ze je v poradku a po jejich slevech se usklibne.* Hele, kdyby se tobe neci stal, tak mi ver, ze bych skoncil hur, protoze Synovec by me zaskrtil, ze jsem te neuchranil, kdyz on nemohl. *Potom se ji koukne do oci.* /Ty nemas pravo se ji divat do oci idiote.../ Meli by ti napsat leky, aby ses prospala, nebo rekni Sawyerovi, aby se postaral o to, aby jsi klidneji spala. Myslim, ze by nechtel, aby jsi nekde omdlela na vycerpani, nebotak. *Potom se koukne na prikryvu, pod kterou ma zavazane bricho.* No, Strelil me do bricha z blizkosi, takze jsem celkem rad, ze jsem to prezil. *Koukne se zse na ni.* Potom me porezal na leve strane obliceje, kde na tohle udu mit nejspis vzpominku ve forme jizvy uz navzdy a stejne tak je na tom i moje bricho. *Vydechne a potom zajrouti hlavou.* Dost o me. Jak probiha dal ta vase sutez?

*Všiml si jí, a ona z toho je skutečně šťastná, jelikož to může znamenat, spoustu pozitivních věcí. To, že jí zachránil pro ní znamená jednoduše hodně, ale nepochopí proč tam šel zpátky. Tím, že její tváře po jeho slovech zčervenaly. Nediví se tady.*Ale! Mně přece není zima!*Vypískne rozhodně a začne nad tím vrtět hlavou, a přesto červená z jejich tváří nemizí.*Jen mě tvá slova rozptylují.* Zakňučí a založí si ruce na hrudi, na znamení uražená, přitom pořád špulí spodní ret. Uslyší jeho syknutí, kvůli smíchu a posmutní nad tím. Skutečně ho to hodně musí bolet a ona ani netuší jak, jen si to prostě vyčítá. Začne přikyvovat nad tím, že je královna on. Hádat se nechce, ale asi by jí to jen tak nevymluvil. Zakouká se mu do očí  a nakloní k němu hlavu blíž.* Nestalo by se mi nic.*Namítne šeptem a povzdychne si nad tím. Než si vyslechne i jeho slova o tom, že si má říct o prášky. Nad touhle možností se zamračí, nelíbí se jí, že by si musela rozhazovat spánek nějakými práškami..*Posledně mi dal velkýho medvěda, abych ho mohla při spaní objímat. Zabírá mi půlku postele a je skoro větší než já.*Skousne si spodní ret a zazubí se, jo toho medvídka má skutečně ráda, ale potom si není úplně jistá kam ho dá. Začne poslouchat, přesně co mu je, svůj pohled přesune do míst kde měl mít břicho. Její pohled se změnil tímhle na starostlivý.*Taky jsem ráda...že žiješ.*Řekne z ničehonic své myšlenky nahlas a zavrtí jenom hlavou, když se svými slovy přesune k ní a Selekci.* Sawyer vyloučil velkou část dívek, a je nás tu už jen posledních pět. To známe ještě víc nepohodlné šaty.*Vysvětlí mu co nejjednodušeji a pousměje se na něj.. Tohle nemá smysl protahovat, brzo bude snad po všem.*

*Ma jednu stranu je radm ze Thylane zase vidi a ze je v poradku, ale na tu druhou stranu by ji nejradeji poslal hned pryc, protoze jeji pritomnost je pro nej velkym pokusenim. Obrovskym pokusenim. Pousmeje se nad jejimi slovy ohledne zimy a rudyh tvari.* Ja preci vim, ze ti neni zima, ale kdyz jsi tady v mikine a pripominas mi maleho edniko medveda, nemohl jsem si pomoct. *Rekne a po jejich dalsich slovech citi, jak jej zasimrla u srdce.* Protoze te rad vidim v rozoacich. Vypada tak totiz stresne roztomile. *Rekne a potom jen sykne bolesti, kdyz se zssmeje. Jakmile se k nemu nane blize a diva se mu do oci, stuhne a ma, co delat, aby neudelal neco, ceho by litoval.* /Tohle nesmisn nemysli na to.. nedivaj se na jeji rty./ *Do nsu jej vsak uderi jeji osobita vune a on se musi skutecne premajat.* Kdyby jsi tam se mnou zustala jen o neco dele, dopadla by jsi stejne jako ja a mozna i hur. Mohli by te unest, nebo tak a to bych pak nesl fakt blbe, protoze by to byla moji vina, chapes? *Rekne ji, jak to vnima a potom posloucha, jak m vypravi o medvedovi, ktereho odtala od Sawyera.* /Takhle to ma bejt. Ona musi dostavat darky jen od nej./ Tak to je od nej pozorny. *Zvedene jedem koutek do polousmevu a nasledne se jizepta, jak na tom jsou se Selekci a nad jejimislovy kyvne hlavou.* Takze, gratuluji ti k Elite a neboj se. Myslim, e to uz nebude dele trvat a ty budes brty prochazet ulickou v bilych nadhernych satech k Sawyerovi, kterej bude pred oltarem. *Mluvi klidne, ale uvnitr sebe neni klidnej a tohle by nemel vubec, ale vubec citit.*

*Nakonec bere jako dobré rozhodnutí, že sem šla. Aspoň jen může zlepšit jeho čas, z tohohle děsného místa, kde občas lze cítit jen dezinfekci. Pousměje se nad nad jeho slovy a při jeho pohledu se sama podívá na svou mikinu, potom znovu věnuje pozornost jemu.* Náhodou je hrozně pohodlná a je mi v ní fajn...*Poví klidně, ale radši nic neříká na to jeho vysvětlení, které sice chápe...ale i tak tomu nemůže napůl uvěřit.*Roztomilá?*Zopakuje slovo, které jí v hlavě zůstává tak moc dlouho, a její tváře se znovu začínají ještě více zbarvovat. Zakňučí nad tím, jen co si to uvědomí a varovně se na něj podívá. Tohle přece nebylo spravedlivé. Proč se jí tak dobře podívá s někým koho sotva zná. Přitom co se mu dívá do očí, a on zrovna nic nepovídal. Netuší k čemu tohle vede, ale sama cítí podivnou horkost, která i když by asi měla, tak jí není nepříjemná.* Jenže...to neznamená, že ses ty musel vracet.. Mohl jsi zůstat..a nenechávat mě se strážnými, ze kterých jde reálně strach.* Zamručí s vážností a zavrtí hlavou, jo to se jí rozhodně nezamlouvalo a musí si nad tím postěžovat. Potom mluví o tom jak jí Saw dal toho úžasného medvěda.* Jo...to on je..dost*Zakýve nad tím hlavou, nemusel jí přece zahrnovat dárky, aby vyjádřil své city, nebo aspoň ona tomuhle skoro nerozumí. Dárky se dávají v tolika možných případech a jí to připadá podivné. Poslouchá jeho slova, něco jí na jeho hlase však nesedí. Připadá jí sice klidný, ale přesto nějak strnulý. Zhluboka se nadechne, než opět promluví, přičemž se na něj zadívá.* Chtěl bys mě vidět v bílých šatech?* To, že svou otázku teď asi položila jednoduše jinak než chtěla, jí je jedno. Pro tenhle účel to stačí. Ráda by jej tam měla...Je to jeden z mála lidí, které si tu skutečně oblíbila. Jako i Kasey, která jí odjede z manželem do Španělska.*

*Pousmeje se jemne nad jejimi slovy, kdyz sama zhodnoti, jak je jeji mikina pohodlna.* Noc nerikam. *Uchchtne se a potom ji jen rekne, ze v tom, co ma na sobe vypada roztomile a nad jejimi slovy se musi usmat jeste o malinko voce. * /Ji si zamiuje opravdu kazdej./ *Poslechne si jeji dalsi slova a potom jen nakloni hlavu na stranu.* Jenze ja jsem se tam musel vratit. Musel jsem Ujistit synovce, ze jsi v poradku a v bezpeci a navic se strazci se prave nemas ceho bat. Jsou tady od toho, aby chranili lidi, co v palaci jsou. *Rekne klidne. Nze, ze by s ni nechtel zustat, ale proste nemohl, protoze by to skoncilo spatne. Musel se vratit. Potom jen posloucha jeji vypraveni ohledne toho, jak Thylane dal Sawyer medveda a jen kyve hlavou, potoze k tomu nema, co rict. Takhle to ma byt. Sawyer je ten, co ji ma davat darky a vyznavat ji svy city. On na tohle nema ebemenci prava. Proto musi nejak zaridit, aby se od Thylane drzel, co nejdale.* /Vidim ji po treti... a myslim jen na to, jak ji nepohladit po tvari, nerict ji, ze je proste uzasna a, ze je strasne jedoduchy se do ni zamilovat./ *Rekne ji, ze se ji to blizi a brzy nastane den, kdy si oblekne bile honosne saty, ktere se hodi na to, aby se stala clenkou kralovske rodiny a pujde ulickou katedraly a bude se usmivat na Sawyera, ktery ji bude cekat u oltare. Kdyz vsak slysi jeji dalsi otazku, zustane na ni chvili jen prekvaene zirat.* Nemel bych jinou moznost, pokud bych na obradu byl. *Rekne a potom se koukne do stropu.* /Jo pretvarka... Ta v nasi rodine je zvladana dokonale./

*Její oči se v ten moment nadšeně rozzáří.*Taky ti jednu pořídíme! Třeba v růžové!*Řekne s roztomilým smíchem a začne se nad tou myšlenkou culit. Sice to byla první barva, která jí  napadlo, ale některým mužům sluší. Takže za vyzkoušení to rozhodně stojí, a taky by jí zajímal jeho pohled, když by v něčem takovém byl navlečený. Vypadá, z toho tolik nadšená a šťastná, že vlastně svým slovům nevěnuje tolik pozornosti, teda až na ty jeho. Jelikož její úsměv zase rázem během chvilky zmizí.*Dozvěděl by se to i od sráží.*Zamručí na to jen a zavrtí hlavo, riskovat kvůli takové maličkosti svůj život a ona mu to nemůže v žádném případě vynahradit. Nemá jak, místo toho mu jen přinesla dáreček a dělá mu společnost. Když se pustí do vyprávění o medvědovi, vnímá jeho pohled. Cítí z toho změnu v jeho chování. Stejně jako když předtím, řekla Sawyerovi, že pozná když se falešně usmívá. Připadá jí to na stejný způsobem. Jen nedokáže určit co je jinak. Potom on začne mluvit o její svatbě se Sawem, čímž rázem znervozní, protože to bylo jednoduše daleko a Rhys o tom mluví, jakoby se to mělo stát zítra. *Ráda bych tě tam měla, jako někoho kdo je mi blízký.*Poznamená klidně a všimne si, jak odvrátil od ní pohled. Povzdechne si nad tím, další věc kterou nechápe. Natáhne opatrně ruku k jeho obličeji, ke straně...která byla v pohodě. A jeho hlavu otočí tak, aby se na ní zase podíval...a ona se mu mohla dívat do těch modrých očí. Ruku chvíli na jeho tváři nechá, než jí skutečně stáhne pryč a sama skloní pohled do země.*

*Vsimne si, jak se v ejich ocic zaleskne a nasledne si poslechne jeji navrh a zkrouti s pobane se uchechtne.* V tomhle si sam sebe nejak nedokazu predstavit a hlavne ne, pokud by to melo mit ruzovou barvu. Oznami ji a jen se lehce usklibne nad predstavou sneho sebe, jak ma na sobe mikinu, jako Thylane s ouskama.* K tobe tohle sedi mnohem vice. *Rekne ji uprimne a mysli to naprosto vazne. potom ji jen rekne duvod, proc se n na oslavu narozenin Edelynne vracel a vydechne.* Vracel jsem se tam taky, kvuli bratrovi, Brikssi a abych byl u sve rodiny, kdyby byla potreba. *Rekne.* Bohuzel jsem jim nemohl byt na blizk jak jsem chtel. Ani si nepamatuju, jak jsem se sem dostal a proste nic. Pred nekolika hodinami jsem se probudil tady a dozvedel se, co se stalo a ne jen me, ale i brachovi a Jasperovi a Brikssi....  a ja tady jen ezim a cumim do stropu neschonej se nejak pohnout. *Koukne na Thylane.* Misto toho, abys zde sedela u me, bys mela byt s nim, protpze Saw to ted taky rozhodne nema jednoduchy a myslim si, ze by uvital podporu osoby, kterou.... miluje a ona miluje jeho. *Rekne ji, co si mysli o tom, ze je zde s nim a neni se svym nastavajicim a neni mu na blizku, kdyz ji potrebuje evidentne ice nez on sam.* Neber to zle. Jsem rad, ze jsi tady a nic ti neni, ale ja jsem nepostatnej narozdil od tveho nastavajiciho snoubence. *Doda nakonec a  potom si poslechne, jak jej na sve svatvebe se Sawyerem chce.* /Muci me aniz by to tusila./ *Koukne se kratce nekam za ni a potom vydechne.* Fajn, nekde v davu tam budu. /Ale stastnej vyraz nebude zcela uprimnej./ *Potom se zadiva do stropu, dokud nuciti jemnou pokozku horke dlane, patrici ji a ona jejprimeje , aby se na ni podival a on se ji podiva do oci.* Thylane. *Rekne tise jeji meno a potom polkne.* Vidim te po treti v zivote a uz ted zjistuju, jak snane je ti podlehnout a nedivim se Sawyerovi, ze i on ti takhle podlehl. *Vydechne a opatrne zvedne ruku a nez ji ona da pryc z jeho tvare jjemne se dotkne jeji kuze na prstech.* Zacinam propadat tve osobe a to je zle. Moz zle. *Zavre oci.* Jeste chvili bych se n tebe dival a neovladnul bych se a udelal neco, ceho bych litoval, protoze bych ti znicil celej zivot a to ja nemuzu a nechci dopustit. *Mluvi tise.* Nemuzu se do tebe zamilovat tak, ze by nebylo cesty zpet, kdyz vim, ze by to bylo jednostranny, protoze jde videt, ze ty a Sawyer jste si souzeny. To jak o nem mluvis a jak se usmivas, kdyz mluvos o darech, ktere ti dava jetoho dukazem. *Vydechne a zase se kouka do stropu.* Nemeli bychom se vidat Thylane. Nemela bys zde byt. *Naoci hlavu a koukne se na  plysaka, ktereho mu prinesla.* Budu tuhle rybku opatrovat. Slibuju.

*Celou tu dobu, už si ho představuje v té růžové mikině a culí se nad tou možností.* No vidíš to! A já to mám živě v hlavě, takže bys mi to měl věřit, že je to úžasný nápad.*Poví tak jakože, to myslí skutečně vážně, je pravda že mu růžovou mikinu sehnat skutečně dokáže. Bylo by to tak nejvíc vtipný. A aspoň by na tenhle okamžik nikdy nezapomněl. Přikývne na to, že to k ní sedí, sice se vážně nevidí jak vypadá, věří mu. Potom si vyslechne všechno z toho proč se tam vracel, slyšela že na tom ostatní jsou taky špatně a je ráda, že sama neviděla co přesně se tam stalo. Jelikož ví, že by to nezvládla. Při jeho dalších slovech se však zarazí a zavrtí hlavou.* Sawyer mi nikdy neřekl co ke mně vlastně cítí, proto...nemyslím že to tak vážně je.*Zamumlá teď už rozechvělým hlasem, skutečně se bojí, až ten den jednou nadejne. Jestli vůbec, nebude vědět jak reágovat na něco takového.* Navíc, uvidím ho..na plese.* Zavrtí nad tím rozhodně hlavou, nechtěla ho rušit a pokud sám nechce on čas trávit s ní. Znamená to, že nejspíš nemá čas.*Vždyť....jsem řekla, že nás je pět. Proč něco takového pořád opakuješ?*Vydá ze sebe skoro zoufale nešťastně, jakoby jí ta skutečnost děsila, když jí říká někdo jinej než právě ten, kterému její srdce patří. Ani ta možnost, že chce být na svatbě někde schovaný se jí nepozdává, ale už se radši nad tím nedohaduje, nechce jej i sebe ještě více rozesmutnit. Protože po jeho dalších slovech se jí v očích odrážejí slzy, skutečně je smutná a zmatená, z toho co říká.*Sawyer....ne, nevím.*Jediné co dokáže mumlat, přičemž se celou dobu na něj dívá, ucítí i jeho dotek na své ruce, který je...skutečně příjemný a ona neví proč. Jenže v tom, on začne zase povídat a jí z očí začnou téct slzy po tváři. Proč když se někomu musí líbit, je to tolik špatně, jelikož to není protože by se musel zamilovat....je to dobrovolný. Ona proto nic nedělala, ale teď když věděla, jak to je...nemůže to nechat jen tak.*Je tvoje.*Přikývne nad jeho slovy ohledně rybky, kterou mu dala. Než se zhluboka nadechne a vydechne.*Podívej se na mě prosím.*Zašeptá k němu naprosto rozhodně, jelikož to tak chce....nechce aby jí zmizel nadobro ze života. A tohle byla jen tak docela maličkost, kterou chtěla. Přičemž jej pozoruje s pořád tekoucíma slzama z očí.*

*Musi se pobavene pousmat a zakroitit nad jejim navrhem hlavou. On si sam sebe v necem takovym, co ma ona na sobe nedovede predstavit a hlavne v ruzove barve. Rekne ji, ze ji tahle mikina slusi rozhodne vic, nez jemu a je to naprosta pravda.* /Ji by sluselo i kdyby mela na sobe jen pytel na brambory./ *Potom jen sleduje, jak zavrtela hlavou a nadzvedne jedo oboci.* Zatim ti nic nerekl, ale ten den prijde a ja vim, ze budes stastna a tak to ma byt. *Zvedne jeden koutek rtu do usmevu.* /Takhle to je spravny./ *Je si jisty, ze Swyer jen ceka na spravnou prilezitost.* Nezalezi, kolik vas je, jasne je, ze zbydes jen ty. Ta ktera si ziskala jeho sedce. /A ne jen to jeho, ale to je detail./ Opakuji ti to, protoze takova e sktecnost a ty a Sawyer jste stvoreni jeden pro druheho a jinak to nikdy nebude. *Rekne rozhone.* /Nikdo je nesmi rozdelit a to ani ja ne... Nemam na to pravo./ *Nakonec ji rekne, ze na jejich svatbe tam nekde bude nejspis v zadu a predstirat, jak je za sveho synovce stejne rad, jako zbytek zee. Nasel si preci lasku a jim nasel kralovnu. Jakmile jej donuti, aby se na ni podival, nezvladne to a rekne ji ze pokud jej bude nutit, aby se na ni dova, zamiluje se do ni jeste vic a to je rozhodne zle. Pohladi lehce kuzi jeji ruky a potom zabre oci a rekne ji vse, co chtel, ze by za nim uz nemela chodit a nemela by jej vyhledavat.* Ano ty a Sawyer a jinak to ani byt nemuze, Thylane. Jinak to byt nesmi, pochop to. Ja nebudu tim, kdo ti zici zivot tim, ze by te tady ted polibil a rekl, ze nechape, jak je to sakra mozny, ze jsi si jej ziskala, kdyz se zatracene vidme jen po treti. *Mluvi tise a trocu odtazite.* Tohle se nemelo stat. Nemel jsem se zamilovat do budouci kralovny Illei. Tohle... se nesmi stat a nesmi se tenhle cit ptohlubpvat. *Potom otevre oci. Vi, ze jeji tvare jsou zality slzami a jakmile to vidi na vlastni oci, strasne jej to zaboli u srdce, ale nemuze jinak.* Pokud ti na mne zalezi aspon trochu, pak odejdes a bde to naposledy, co jsi sem za mnou prosla a budes se mi vyhybat a nebuedes me vyhledavat. *Polkne knedlik, co se mu tvori v krku a pohledem uhne z jeji tvare.* Tak, jako ja te miluju, se od tebe budu drzet, co nejdale a pokud to bude nevyhnutny, budu predstirat, ze je vsedhno okay a ja s tebou dokazu sedet v jedny mistnosti, kde bude sposta dalsich lidi, ale hned jakmile bude moznost, budu mezi prvnima, kdo odejde. *Rekne ji a potom zvedne ruku ve snaze, chytit tu jeji, aspon naposledy, nakonec ji da zse zpet.* Dekuji za ... vsechno... prosim.... odejdi. *Uz se na ni ani nepodiva, protoze vi, ze nby to bylo jeste horsi.* /Uklidni se srdce... nekrvacej.... cas te zahoji./ Sbohem Ledni medvidku. *Zamumla nakonec a potom jen ledi na bily strop a rychle mrka. Potom si jen privola sestricku, kdyz citi, ze Thylane odela a rekne ji, aby zavolala jeho bratra.*

*Už si v hlavě promýšlela, jakou konkrétně mikinu mu nechá poslat a měla to skutečně promyšlené. Jenže on se nad svými slovy usmíval, a jí příliš děsila. Nikdo jí to nikdy neřekl, ví že jí nejspíš má Sawyer rád, nebo mu minimálně na ní záleží, ale to je tak všechno co sama vnímá.* Nechápu jak jsi na něco takového přišel.*Zakňučí nešťastně a pořád si tím také stojí za svým. Sám opakoval, že do toho nevidí tak jak tohle mohl vědět. Skutečně si také není jistá v tom, jestli se na její svatbě vážně objeví. Po tomhle co říkal, o tom dost pochybuje a bojí se. Necítí se příjemně, po tom co říkal...je zmatená, a jen na něj sama kouká, neschopna jakýchkoliv slov. I při jeho pohlazení, které skončilo...tak rychle jako se stalo. Nic, jen jej mlčky poslouchá.*Kdyby se to nemělo stát, tak se to ale nestane. Jenže stalo.*Špitne tiše a vrtí nad tím vším hlavou. Zase jí nazval tak jako předním, královna. Ne rozhodně ne.*Záleží mi na tobě na tolik, že už nebudu stoprocentně šťastná, pokud mi zmizíš ze života. Protože ses i přesto, že to tak být nemám, dostal do mého jisté části v mém srdci.*Zašeptá třesoucím se hlasem, přičemž z očí jí tečou slzy víc a víc. Trhalo jí to zevnitř, to co jí říká...proč jí tolik ubližuje naráz, když k ní podle všeho něco cítí. Proč, si sám sobě těmi slovy ubližoval. Podle jeho následujích slov, k ní skutečně cítil to, co vlastně naznačoval a ona netuší co má s tímhle dělat. Tím také udělá první blbost co jí v ten momentnapadne, natáhne se k němu a dá mu pusu...do vlasů. Přičemž jej pozoruje když se stahuje pryč, i ucítí dotek na své ruce, tou jeho. Povzdychne si nad tím.*Pokud si to tak skutečně přeješ..*Zamumlá né zrovna dvakrát nadšeně, protože tohle jí rozhodně nepřipadá správné. Sama se rozejde, třesoucí s očima plnýma od slz, pryč z ošetřovny.*

*Od útoku se ještě neprobrala. Schytala kulku mezi žebra, kterou doktoři museli vyoperovat a přitom zjistili, že čeká dítě. To vysvětluje to, že jí posledních pár týdnů byla pořád zima a byla docela unavená. Díky střelné ráně ztratila hodně krve, a proto doktoři řekli, že je pro ní momentálně kóma lepší, aby se tělo pořádně zregenerovalo. Ona sama ani neví, že je těhotná a že po Illee lítá nějaký vraždící virus, protože vnímá až posledních pár hodin a to na ní nikdo nemluvil. Clavia o jejím těhotenství doktoři informovali.* /Je tu hrozný ticho... Proč nemůžu otevřít oči?/ *Prolítne jí otráveně hlavou, protože ta tma a pípání přístroje jí už nebaví. Jenže ať se snaží jakkoli, oči se jí prostě otevřít nedaří.*

*Celé dne se nehne z ošetřovny, jelikož by nedokázal nechat Navyu samotnou. I teď sedí vedle její postele na židli a snaží se udržet se vzhůru, protože se před chvílí probudil ale teď se snaží zůstat vzhůru. Docela mu pomáhájí myšlenky, který mu lítají hlavou a nedokáže přestat na ně myslet. Hlavně pořád nedokáže pochopit, že Navya čeká jejich dítě. Že bude otec. Nedokáže se sebe představit jako otce. A taky nesnese pomyšlení na to, že by se jim něco stalo, Nav a tomu shluku buňek, co má být jejich dítě. Taky vzhledem k tomu, co se teď děje, že je v samotným paláci nějaké virus. Chtěl by nejradši s ní odletět zpátky do Španělska, aby byla v co největším bezpečí, i když by byla jen otázka času, co by je dostihlo i tam. Opatrně se natáhne po její ruce a pohladí ji po ní.* Měl jsem tu kulku radši schytat já. Teď by si tady nemusela ležet... Chci tady slyšet tvůj hlas. Tolik mi chybí tvůj hlas. *Zašeptá potichu snažíc se zadržet slzy.*

*Leží na lůžku a uvnitř sebe se rozčiluje nad tím, jak slyší jenom pípání přístroje a nedokáže otevřít oči. Zrovna když rozjede další kolo nadávek, ucítí, jak jí někdo chytí za ruku. To pohlazení a stisk by poznala úplně všude i v komatu. (Ona vlastně je v komatu, takže to neni nadsázka, mi teď došlo XD). Po jeho slovech si v duchu povzdychne. Nejraději by ho pohladila po tváři a ujistila, že je v pořádku, ale to nemůže.* Clavio... *Zamumlá potichu a skoro přitom neotevře rty. Snaží se sebevíc otevřít oči a po nějaké chvíli se jí to podaří. Hned jí ale oslepí to světlo tady, takže je hodně rychle zase zavře a stáhne obočí.* Au.. *Zanadává potichu a pomalu oči otevře, přičemž rychle zamrká a pohledem pak najde svou lásku.* Ahoj. *Hlesne potichu a pokusí se posadit. To se jí ale nepovede, protože po sebemenším pohledu se jí rozlije obrovská bolest v hrudi, takže si hodně rychle zase zpátky lehne.* Co se....co se stalo? *Zeptá se trochu zmateně, protože poslední na co si vzpomíná je to, jak šli s Claviem na ples a ona nadávala na šaty a podpatky.*

*Tak moc rád, by slyšel její hlas, aby se jen ujistil, že je v pořádku a že bude v pořádku, i s tim malým. Což taky neví, jak ji říct, že je těhotná. To ženy by to měli říkat a ne on. Muž rychle zamrkat, aby zabránil slzám se rozutéct a potichu si povzdechne. Když ji ale uslyší něco říct, překvapeně vydechne a přesune se k ní blíže.* To je v pořádku...*Vydechne a pohladí ji po tváří.* Chyběla jsi mi. *Zašeptá potichu a nemůže se na ni vynadívat, přičemž cítí něco jako úlevu, i když ten kámen ještě neopadl.* Lež, teď musíš hlavně ležet, mohla by sis ublížit. *Zavrtí hlavou a po její otázce si zevnitř kousne do rtu a povzdechne si.* Byl útok. A tebe střelili, byla si v kómatu. A během toho, co si byla mimo... Se dělo hodně věcí. *Polkne a chytne ji pevně za ruku, snad aby uklidnil i sebe.* Zjistilo se, že je tady v Illea nějaký virus. *Polkne a aby to trochu odlehčil pousměje s ena ni.* Ale to není ta nejvic překvapující věc. *Pokrčí rameny a polkne.* Víš... Jal tě museli operovat a tak... No, zjistili... *Odmlčí se a starostlivě se na ni koukne.* Že si těhotná. *Zašeptá a pousměje se na ni, ale spíše víc opatrně.* /Já... A otec. To je asi stejně neuvěřitelný jakoby mi někdo řekl, že moje sestra neni závislá na želvách./

*Když uslyší jeho hlas a ucítí dotek jeho ruky, pomůže jí to otevřít oči a nakonec na něj zamžourá. Pokusí se posadit, což se jí nepovede, protože se jí hrudí rozlije obrovská bolest, takže si honem rychle zase lehne. Zmateně se ho zeptá, co se stalo, protože si to pořádně nepamatuje a zamračí se, když slyší jeho odpověď.* Jaký věci? *Zeptá se ho a jemně mu oplatí stisk ruky. Nemá ještě takovou sílu, aby to zvládla silněji.* Virus? Cože? *Zeptá se ho zmateně a vystrašeně a pak se zamračí se, protože je to nějak moc informací.* /Že nikdo neumřel? Že ne?/ *Proběhne jí hlavou, když slyší, že virus není ta nejvíc překvapivá věc.* Zjistili..? *Pobídne ho k pokračování a když to z něj pak vypadne, chvíli není schopná reakce. Vypadne z ní nakonec něco mezi uchechtnutím a zaraženým "huh" a sleduje jeho tvář.* To..... *Chce říct, že to musí být legrace, ale na jeho výrazu vidí, že mluví vážně.* ...není vtip. *Vypadne z ní nakonec menší konstatování.* Takže budeme rodiče? *Zeptá se, jako kdyby jí to pořád nedošlo a pohledem sjede ke svému břichu, na které si položí jednu ruku. Teď, když se na to zaměří, cítí menší vybouleninku.* V kolikátym jsem týdnu? *Zamračí se zmateně a snaží se to nějak spočítat. Vyjde jí, že by to měl být 6. týden, ale i tak se podívá na Clavia pro potvrzení, pokud mu to doktoři řekli.*

*Cítí úlevu, že se konečně probrala, ale pořád se bojí, že není v pořádku. Taky se mu vůbec nechce ji říkat ty novinky, protože být na jejím místě, radši by to slyšet nechtěl.* Jo... No... Nějakej, co já vím, nevím jestli vraždící nebo tak něco... Moc jsem ty zprávy o tom nevnímal, ale už je to tady. I v jiných zemí. *Polkne, i když ta nejzajímavější zpráva ho teprve čeká. Pousměje se na ni a docela frustrovaně si vjede rukou do vlasů.* Tohle ženským nezávidím, tohle oznamovat, jsem rád, že jsem chlap. *Uchechtne se a zhluboka vydechne, protože je to taky úleva, že už jí to mohl říct.* Jo... No. Vypadá to tak. *Usměje se na ni už o něco pevnějším pohledem, přičemž ji pohladí po vlasech.* Nedokážu tomu uvěřit, nevím jakej budu otec, bojím se toho. /I ta to dal... A to se zbavoval závislosti, ale já? Nedokážu se představit./ Říkalí něco... *Nakrčí obočí a opět si prohrábne vlasy.* Něco okolo asi šestýho? *Kohukne se směrem ke dveřím, jakoby mu to měl nějaký doktor potvrdit a pak zas jen přikývne.* Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Tolil jsem se bál, nevím co bych dělal kdybych o tebe... *Pohledem sklouzne k jejímu bříšku a pousměje se.* o vás přišel. *Vydechne a opatrně se nahne, aby ji mohl políbit na čelo.*