Komnaty královské rodiny

*Klidně by se vsadila, že když si z něj budou chtít holky udělat vilu s křídýlky bude souhlasit. Pro něj by to bylo trapné, ale tak kvůli holkám by to dost možná rád podstoupil. Ona bude rada jejich pokusný králík na líčení a další takoví věci. Už teď ví, že jen těžko jim odolá. Naštěstí nebude jejich rodič, ale jen tetička a ty přece mohou rozmazlovat, no ne? *To budeme, ale je to úžasný. Předtím z toho nebyla nadšená, řekla bych vůbec a teď pro ny holky znamenají snad vše na světě. Bude z ní skvělá máma. *Usměje se. Jen kdyby si taky nájmu Labem chůvu.. Přece jen bude mít dost práce.*/Lucien stejně tak a pokud mě přijmou do školy, budu se muset soustředit i na ní. /*Bude se snažit Livií pomáhat jak jen bude moct, ale taky tu nebude dvacet čtyři hodin denně. *No jo.. Pro jednou jsme si role vyměnili. No uvidíme, jestli ti to vydrží a ty budeš takhle pozitivní při něčem dalším. *Dost o tom tedy pochybuje. *Poznam a burzy.. Hlavně doufám, abych se jim líbila. *Co když si budou myslet, ze pro jejich syna není dost dobrá? Nechtěla by je rozdělovat a kdyby byly nějaké problémy.. Neví, co by dělala. Nezbývá nic jiného než jen doufat, ze vše bude v pořádku a budou si rozumět. *Jo, kdyby hrozilo, že by té mohl mít někdo jiný, tak bych to udělala. Ale.. Neříkej mi že bys neudělal to samé. Kdybychom se dozvěděli, že mě rodiče zasnoubili na poslední chvíli s některým princem.. *Teď ho dost popichuje, ale tak co. I on se tvářil tak pobaveně nad tím, že vy ho unesla, tak ať se pobaví i ona sama . Když ji dá prstýnek, vážně ji to dojme. Dává ji hodně dárků, ale stejně to nečekala a potěšilo to snad více, než cokoliv předtím.*Klidne ti to budu říkat každý den několikrát. Ráno, dopoledne, odpoledne a večer před spaním, ještě dříve než si mě přitáhnes do náruče a pak i potom. *Vážně se mi líbí. Nemám ráda nic přeplacaneho, to už víš a tohle je prostě nádhera. *Pokud ji musí pořizovat šperky, byla by ráda, kdyby to u nadále bylo něco takového. Jen jednodušší věci. Zasměje se a když ji políbí nás rameno, spokojeně zavře oči. Občas, vlastně každou minutu každýho dne ji štve ta sádra. Uzavření ji chybí jeho doteky, to jak ji napínat a.. Přivazoval k posteli. Zbožňuje ten pocit, když nad ní má tak z části kontrolu.*Hmm.. Tak tohle by šlo.. To musíme někdy rozhodně zrealizovat. *Skousne si lehce spodní ret. Chce z něj být blíže a proto si opatrně sedne obkrocne na jeho klín. Dává extra pozor na tu sádru, aby mu neublížila, jako vždycky, když mu sedí na klíně, kam si ji sám části stahuje. Ruce mu dá za krk a nakloní se k jeho krku, kde ho začne pomalu líbat. * Nevím, kdo z nás se více těší na to, až ti sundání tu sádru.

Bude z ní rozhodně úžasná máma. Ona to občas nedávala znát, ale vždycky byla takový ten otravně starostlivý sourozenec, víš? Tvářila se, že tě nesnáší a hrozně ji otravuješ, ale když se něco stalo, byla u tebe první a nedala si pokoj, dokud ti nezlepšila náladu nebo ti nějak nepomohla. *Zasměje se a potřese hlavou, na rtech mu však zůstane něžný úsměv. Sakra, jak jen oba rychle vyrostli a šli si svou cestou. Pro něj to bude ale vždycky jeho sestřička, a i když byla starší, sotva ji tak zvládal vnímat. Vždycky jeden na druhého dohlíželi, stejně tak i na Astrid. Hodlá Liv oplatit to, jak při něm stála nyní a pomáhat jí s holkama, i když nebude nejdříve v nejlepší kondici.* Uvidíme, určitě se něco najde. *Ujistí ji. Je teď dost pesimistický, má své epizody, kdy je to horší a prostě se nedokáže soustředit na nic dobrého, ale díky ní přeci jen vidí vlastní vyhlídky nadějněji.* Budou tě zbožňovat. *Přesvědčuje ji.* Stejně jako já. *Tím si byl jistý. Nyv bylo velmi snadné milovat. Měla v sobě přirozenou laskavost a určitý životní optimismus.* Kdyby to udělali, tajně si tě vezmu. *Přislíbí jí vážně, přestože oba jen vtipkují. Rozhodně ji nehodlá znovu ztratit. To jí přeci slíbil, ne? Že ji nebude odstrkovat, že zůstanou spolu. Je rád, že tenhle drobný dárek přijme a doopravdy se jí líbí. Držel se jednoduchosti, kterou preferovala a zároveň měl být prstýnek jistým příslibem, že doopravdy nehodlá změnit názor a chce ji ve svém životě.* To pak budu děsně nafoukaný. *Zaškubou mu koutky.* To jsem vážně rád. *Zásnubní plánuje s dalším z jejích kamenů, možná emerald a smaragd a k němu diamanty? Zasazené do stříbra, le vše v minimalistickém stylu, jak to má ráda? Už neodolá a políbí ji na rameni a na krku.* Souhlas. *Z té představy mu vlastně začne být trochu horko. Je rád, že se přemístí do jeho klína a okamžitě ji obejme v pase. Nyv ho sice políbí pomalu a něžně, on však velmi brzy polibek prohloubí a dodá mu na žádostivosti.* Já. *Vydechne jí ztěžka do rtů a zuby zlehka zatáhne za její spodní ret. S tímhle se rozhodně nespokojí. Frustrovaně zavře oči a semkne rty. Když víčka znovu otevře, zadívá se na ni s odhodláním.* Svlékni se. *Vybídne ji, jeho tón nepřipouští námitky, ale ví, že ona si stěžovat nebude. Vždycky udělala, co po ní chtěl, jelikož stejně jako on měl rád kontrolu, ona se mu ráda poddávala. Zatímco se Nyv zvedne a svléká se. Sám se posune dál na postel i s tou pitomou sádrou. Vpíjí se pohledem do každé její křivky, jelikož není jediná, kterou by na ní nemiloval.* Pojď za mnou. *Už teď má hlas zhrublý vzrušením. Když se vrátí do jeho klína, políbí jí nyní mnohem vášnivěji. V dlani sevře jedno ňadro a prsty poškádlí ztuhlou bradavku. Odtrhne se od jejích rtů, aby se ústy mohl pověnovat té druhé a vymámit z ní tolik oblíbené vzdechy. Dráždí ji takhle však jen chvíli, má jiný cíl. Lehne si na záda, na rtech se mu utvoří svůdné pousmání.* Chci tě ochutnat. *Rukama ji sevře v pase a dostatečně důrazně a jednoznačně ji potáhne nahoru, aby jí došlo, co chce udělat a ona se přesunula výše k jeho obličeji. Jakmile se však uvelebí, ústy se začne věnovat jejímu klínu. Nejdříve něžně a hravě ji dráždí jazykem, krouží kolem klitorisu a pevně jí dlaněmi drží za stehna, aby se mu nemohla vzdálit. Svým způsobem měl tak přesně tu kontrolu, kterou potřeboval. Aby ji ještě více vydráždil, na chvíli přestane a škádlí ji rty a zuby na vnitřní straně stehen, než se milostivě vrátí k jejími středu. Tentokrát je neúprosný, vychutnává si ji a hodlá v tom pokračovat, dokud nedojde vrcholu.*

*Usměje se nad tím.* Nepochybuju, že z Livie bude skvělá máma a tohle to jen dokazuje. Jen kdyby si více věřila. *A přitom Liv nemá důvod se zpochybňovat. Určitě to s holčičkami bude umět dobře. Líbí se jí jak se Lucien usmívá. Doufá, že jí někdy řekne více svých příhod z dětství, zajímá jí to a  obzvlášť, pokud se bude tvářit takhle. Poslední dobou je trochu více mrzutý, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, co se stalo a je proto ráda, že se zvládne takhle se usmívat.*Snad máš pravdu. *Pousměje se. Je z toho nervózní, chce se jeho rodičům líbit.*/Klid.. Když budeš vyšilovat, tak to bude ještě horší./*Řekne si v duchu a lehce potřese hlavou. Bude se snažit chovat co nejlépe, jako kdyby se snad někdy chovala jako buran.. A snad to půjde.* Dobře, tak s tím počítám. *Řekne pobaveně. Doufá, že ale vážně nenastane takováhle situace, pokud ano, skutečně by s ním bez zaváhání odjela někam, kde by je rychle oddali, pokud by se rozhodl tento svůj slib dodržet. Sice dárky nechce, nerada by, aby o vypadalo, že je s ním jenom protože ji takhle rozmazluje, za ten prstýnek je ráda. Jednoduchý a přes to nádherný. Jak se říká v jednoduchosti je krása a tenhle prstýnek je toho důkazem.* No.. možná budeš nafoukanec, ale budeš můj nafoukanec. *Zazubí se na něj. Líbí se jí i ten nápad z tím náhrdelníkem a přemístí se poté na jeho klín, chce u něj být blíže. Oplácí mu polibek, který je teď z obou stran více ctižádostivý a nespokojeně zasténá, když se odtáhne. Po jeho pobídce, aby se svlékla si sleze z jeho klína. Jelikož na sobě má jen šortky a tričko, je vysvlečená prakticky hned. Vlasy si dá dozadu, ab y na ni měl lepší výhled. Na tváři jí přitom hraje úsměv. Vrátí se k němu, jak chce a když jí sevře jeho ňadro a věnuje se i její ztvrdlé bradavce, spokojeně vzdychne. Pro jednou potlačí nespokojený povzdech, když ji přestane líbat, jelikož své rty využije k tomu, aby jí podráždil i na druhé bradavce. Když řekne, že ji chce ochutnat, její tváře nabydou ještě trochu červenější odstín nad tou představou. Ale nebude se s ním dohadovat, sama to chce. Když jí začne dráždit jazykem, její vzdychy jsou častější a hlasitější. * L-Luciene prosím. *Zasténá, jelikož přestane a místo toho jí začne jen tak škádlit. Naštěstí se nenechá prosit nějak dlouho a brzy se vrátí k předchozí činnosti. Netrvá to ani nějak dlouho, než dosáhne svého vrcholu a hlasitě zasténá jeho jméno. Posune se, aby u jeho obličeje měla zase ten svůj a políbí ho. To, kde byla před chvílí jeho ústa raději ignoruje, nebo by se ještě začervenala znovu.* Myslím, že bych ti to měla oplatit.. co na to říkáš? *Zeptá se. Chce mu to oplatit a zase pro změnu mámit vzdechy z něj, ale jelikož má rád kontrolu, zeptá se ho, dá se říct, aby ho potěšila. A navíc si myslí, že snad souhlasit bude. *

*S tím musí souhlasit, ale tak nějak doufá, že to k Liv přijde časem, trocha toho zdravého sebevědomí, co se péče o děti týká. Jeho sestry pro něj hodně znamenaly a sama Liv tu pro něj byla poslední dobou jako opora a on jí to stejné dle jeho názoru dluží.* Vím to. Budou tě mít rádi už jen ze stejného důvodu, proč tě měla od začátku ráda Liv. Vedle tebe se mnohem víc usmívám. *Ujistí ji a jako důkaz se lehce pousměje. Od oné nehody ho přiměly k úsměvu jen Livie a Nyv, nic a nikdo jiného. Kolem nich je pořád tak nějak sám sebou, i když občas mrzutější a protivnější.* To bys měla, nikomu tě nedám. *Dušuje se. Jistě, odstrkoval ji, když se probudil, jelikož byl naštvaný, zmatený a raněný, ale nikdy bez ní doopravdy nechtěl být. Byl pouze přesvědčený, že jí nemá, co nabídnout a ona si zaslouží mnohem víc než polovičního mrzáka. Teď se snažil na věci nahlížet jinak, i když měl občas stále obavy, že pro ni nakonec nebude dostatečný. Mohl se o to ale snažit. I proto jí dá onen prstýnek, je to příslib.* V tom případě jen povídej, moje ego to ocení. *Zazubí se vesele. Už neodolá, aby ji nepolíbil a je rád, když mu vyjde vstříc. Jejich blízkost mu však nestačí. Chtěl se jí dotýkat, přinést jí více potěšení. Nařídí jí tedy, aby se svlékla. Následně si ji však ochotně přivolá zpět a věnuje se jejích ňadrům, aby z ní vymámil tiché vzdychání, jež mu stále přijde zoufale nedostatečné. Když se Nyv při jeho poznámce začervená, po rtech mu přeběhne vítězoslavný úsměv. Věděl, že ji ještě dokáže něčím přivést do rozpaků. Vzápětí se jí však už věnuje tak, jak chtěl. Její sténání ho dovádí k šílenství, jak jen by ji nejraději přivázal k posteli a vychutnal si ji ještě více. Takhle to však musí nyní stačit a on neodolá, aby ji trochu neškádlil, dokud neprosí o to, aby pokračoval a dovedl ji k orgasmu. Až poté povolí své sevření, aby se mohla odtáhnout. V očím mu spokojeně jiskří a následný polibek jí dychtivě oplatí.* Jsi sladká. *Zašeptá jí do rtů s úsměvem, doufá, že jí to znovu přiměje se začervenat. Její návrh mu však vezme vítr z plachet. Jeho erekce se téměř bolestivě připomíná a žádá o pozornost. Jak by taky ne, potom co ji takhle viděl a slyšel. A z představy toho, jak ho bere do pusy mu snad tvrdne ještě víc.* Pokud sama chceš. *Dostane ze sebe ochraptěle. Nutit ji rozhodně nehodlá, ačkoliv by si rozhodně přál, aby si to nerozmyslela a svůj úmysl realizovala.*

*Usměje se na něj. Je ráda, že je důvodem toho, proč se více usmívá a vážně doufá, že se bude líbit jeho rodičům. V Belgii bude znát zatím jen Luciena a Liviu a bylo by fajn, kdyby pak mohla v klidu mluvit i s nimi. Časem si určitě najde ještě nějaké přátele, seznámí se s hodně lidmi, ale ze začátku tam bude zkrátka znát jen je.* Neboj, nikoho jiného ani nechci, jsem a budu jenom a pouze tvoje. *Ujistí ho. Teď si aspoň mlže ještě více být jistí tím, že to všichni ví, díky tomu prstýnku, který jí dal. A ji vždycky zahřeje příjemně u srdce, když se na něj podívá.* Budu ti to říkat denně několikrát, to neboj. Protože je to pravda. Jsi úžasný, ten nejlepší chlap, jakého jsem si mohla přát. *Zopakuje mu s úsměvem na rtech. Jak po ní chce, svlékne se a pak ochotně přijde zase k němu, bažící po jeho doteku. Už jen to, jak se věnuje jejím bradavkám stačí, aby z ní mámil vzdechu, jak si jistě přeje. A když jí řekne, že ji chce ochutnat.. Chvilku se stydí, přijde jí to zvláštní, ale nakonec mu to dovolí, i když má chuť ho kvůli tomu úsměvu, který se mu na rtech objevil, jelikož se začervenala, praštit. Tohohle ale nelituje. Není to poprvé, co ji takhle "ochutnává" ale přijde jí, že je to snad pokaždé lepší a lepší. Nebo ej to teď tím, jak málo spolu poslední dobou takhle byly? Tím jak postrádá jeho doteky? Začne ji dokonce škádlit, ale naštěstí jí dopřeje brzy uvolnění, když ji slyší prosit. Nahlas zasténá jeho jméno a snaží se uklidnit svůj lehce splašený dech, než se od něj trochu odtáhne, aby ho mohla políbit.* Provokatéra.. *Zamumlá pobaveně, protože oni si prostě neodpustí tu poznámku o tom, jak je sladká. Ale podle ní si i on sám zaslouží pozornost.* Kdybych nechtěla, tak to přece neříkám. Chci ti udělat dobře. *Políbí ho na krku, než si sedne a opatrně mu sundá kalhoty, aby mu neublížila, vzhledem k té noze. Prvně ho škádlivě pohladí přes látku boxerek, ale pak stáhne i ty. Opatrně ho sevře v dlani, nejistá a nervózní, aby neudělala něco špatně, co by se mu nelíbilo. Začne pohybovat rukou. Po celé jeho délce přejede jazykem, taky ho trochu napíná, stejně jak on předtím ji, než ho vezme do úst. Není nejmenší, naopak a musí potlačit dávicí reflex, když ho ještě pojme hlouběji. Sleduje jeho reakce, aby odhadovala, co se mu líbí nejvíce. Sice tohle dělá poprvé, ale řekla by, že je docela učenlivý žák. Za chvilku zapojí i jazyk a dívá se přitom na něj. Kdyby mohla, asi by se i usmála. Líbí se jí, že mu takové potěšení teď dopřává právě ona.*

*Její slova jsou rozhodně jako pohlazení na duši. Sám byl kompletně a nezvratně její, nedokázal si představit být s jinou ženou. Možná je příliš brzy na to to tvrdit s jistotou, ale některé věci člověk prostě cítí. A s nikým jiným stejnou jistotu jako s Nyneve necítil, s nikým jiným si nikdy nepředstavoval budoucnost a s nikým jiným to ani nechtěl prožít.* Hmm, to se moc hezky poslouchá. *Taky by jí mohl ukázat, jak moc je úžasný. To pak bude jeho jméno sténat a dost nahlas. A nakonec proč ne, umíral touhou po její blízkosti. Není tudíž divu, když ji brzy ústy dovede k vrcholu. Klidně by to udělal znovu. Miloval, jak hlasitě sténala a byla vůči němu bezbranná.* Nemůžu si pomoc, zbožnuju, jak na mě reaguješ. *Odpoví jí poté, co se odtáhne z polibku, který mu věnovala. Co však navrhuje se mu upřímně líbí a už jen díky té představě je ještě více vzrušený. Když mu potvrdí, že to nedělá jen protože by měla dojem, že musí, přikývne a sleduje ji v jejím počínání. Ostře vtáhne vzduch skrze zaťaté zuby, když ho pohladí přes látku boxerek, jakmile ho zbaví kalhot.* Kdo je pak provokatér. *Ohradí se zhrublým tónem, kterému sotva může při všem tom poručit. Její opatrnost je stejnou měrou vzrušující jako nesnesitelná. Chce jí dát možnost si to vyzkoušet, do ničeho ji netlačit, ale sakra, když po celé délce přejede jazykem, unikne mu ze rtů zadýchaný sten.* /Do háje./ *Je dobrá. Vždycky miloval její ústa a tohle bylo rozhodně jejich nejlepší zužitkování.* Nyv. *Již neudrží hlasitý sten, když ho pojme hlouběji. Neodolá a zaplete jí prsty do vlasů, jakmile si zvykne, díky čemuž může ovládat tempo, jakmile pocítí, že je blízko. A je to dost brzy, alespoň na jeho poměry. Vždycky byl trpělivý, ale tentokrát to nedokáže.* Nyv, už budu. *Povolí své sevření, aby se mu mohla odtáhnout. Její ruka následuje pohyb její pusy, může ho snadno dodělat rukou, pokud nechce, aby se jí udělal do pusy, protože přesně k tomu s dalším zasténáním jejího jména směřuje.*

*Svůj slib, že mu bude denně říkat jak je úžasný dodržet hodlá určitě. Podle ní by se pro ni nikdy nenašel lepší chlap, než je Lucien. Miluje na něm snad všechno. Miluje i to, co dokáže se svými ústy, kterými ji přivede k vrcholu. Nedávno se s Aideen provokovaly ohledně hlasitého sténání, stála si za tím, že její sestřička je teda hlasitější, ale.. Dneska to nejpravděpodobněji bude naopak a vůbec jí to nevadí. Pobaveně se usměje. Jí se teda nelíbí, že se pořád kvůli něčemu červená, ale měla by asi na to zvyknout, obzvlášť až bude Lucien v pořádku, asi se nebudou držet zrovna zpět. Chce, aby se cítil stejně skvěle jako ona, taky si přece zaslouží její pozornost a nedělá to jen kvůli tomu, že si mysl, že by měla. Chce slyše zase jeho steny. Prvně ho provokativně pohladí přes látku boxerek.*/Sakra, ten jeho zhrublý hlas je tak sexy./ Já ti jen oplácím to, co jsi udělal ty mě předtím *Zamrká jako andílek, načež se mu konečně začne skutečně věnovat. Usměj se nad jeho reakcí, když po celém jeho délce přejede jazykem a přiměje ji to, aby pokračovala ve svém počínání a pojmula ho do úst. Pojme ho jak jen hluboko může a začne používat i svůj jazyk. Když ji chytne za vlasy, udává si tempo a ona se mu dívá do obličeje, přijde si sexy jako nikdy jindy. Tohle musí rozhodně co nejdříve zopakovat. Nechce se odtáhnout, naopak to dotáhnout až do konce, takže když přijde čas, polkne. Je to zvláštní, ale nijak nepříjemné. Odtáhne se s úsměvem na rtech.* Jsem pro to, abychom tohle dělali častěji. Tak třeba každý den?.. Hezký způsob jak nastartovat a ukončit den, co říkáš? *Párkrát ho políbí na hrudi.*

*Na vteřinu by mohl zalitovat ostatní lidi v okolních komnatách, ale na to se mu až moc líbí její sténání. Byl důvod, proč se vymysleli sluchátka a špunty do uší, ostatní lidé by se je měli naučit používat. Následně mu však Nyv oplácí laskavost a on už ani nedokáže nic říct na její provokaci. Už tak má zhrublý hlas a zrychluje se mu dech. Nikdy dřív nebyla takhle hříšně sexy. Způsob, jakým si dle všeho sama užívala ho uspokojovat, mu bral dech a přistihl se, že netrpělivě zrychluje tempo, jelikož tohle škádlení nedokáže vydržet. Přesto jí dá možnost se odtáhnout, ale ona místo toho pokračuje, a když se udělá, všechno polkne, díky čemuž sprostě zakleje. Nebyla jen sexy, byla neodolatelná. Co se stalo s tou nevinnou Nyneve, kterou tenkrát potkal v lese? Hruď se mu těžce zvedá pod hlubokými nádechy, kterými se snaží uklidnit, načež spokojeně přimhouří oči, zatímco si ona prolíbá cestičku zpět k němu. Obejme ji a přivine ji k sobě.* Souhlasím. Je to naprosto úžasný nápad. *Poprvé po delší době se doopravdy nahlas zasměje.* Miluju tě, Nyv. *Políbí ji na čelo.* Co říkáš na pozdní večeři? A pak si to rovnou můžeme zopakovat, trénink je přeci důležitý. *Poví jí škádlivě. Hodlá zbytek večera strávit hlavně v posteli, když už má tu možnost. Nyv mu chyběla a on si to hodlá vynahradit, jakkoliv mu to jeho noha dovolí. Prstýnek na její ruce, ačkoliv ještě ne zásnubní, jasně ukazoval, s kým se rozhodl strávit zbytek života a myslel to vážně.*

*Chtěla to vyzkoušet a přimět ho, aby se cítil dobře tak jako ona. Ale sama si to neuvěřitelně užívá. To jak si sám určuje tempo ji samotnou ještě více vzrušuje a rozhodně to chce co nejdříve zopakovat. Dokonce to hned polkne a i když je to trochu zvláštní, nevadí jí to. Skoro až mlsně si olízne rty a začne si prolíbávat cestičku zpět, přes jeho hruď, krk a čelist k jeho obličeji.* Na tom se tedy shodneme. Tohle bude moje oblíbená činnost. *Zazubí se na něj.* A já miluju tebe. *Usměje se na něj zamilovaně. Nikdy se necítila šťastnější, než právě teď a s ním. Je ráda, že to spolu urovnali, už si nedovede představit být bez něj.* Pozdní večeře zní super a i s tím tréninkem souhlasím. *V očích se jí objeví neposedné jiskřičky, načež si od něj ukradne polibek. Sice má docela hlad, ale trvá jí delší dobu, než se od něj konečně odlepí, aby se oblékla a poprosila komornou o něco k snědku, protože u něj je jí dost příjemně. Naštěstí tohle je jen jeden mnoha večerů, který spolu takhle stráví a pohodlí jeho náruče si užije za celý život ještě dost. Jako by se jí někdy mohla nabažit.. to asi na durhou stranu vážně nehrozí.*

*Max hned ráno zmizel k práci a hádá že hned potom se vydá ještě do posilovny, jak je jeho zvykem, takže má na starosti děti a i nějaký ten čas pro sebe. I když jí to spíš dává prostor na myšlenky, před kterými se snaží už několik dní zaměstnat. Už několik měsíců si hrozně přeje třetí dítě a nedaří se jí to. A teď, když je okolo ní těhotná Daphne a nově i Chris, je to akorát silnější. Neví, co s Maxem dělají špatně. Ne, že by jí Soph s Hayem nestačili nebo je neměla ráda, to naopak. Miluje je nadevšechno a klidně by za ně dala svůj život. Ale už když se s Maxem brali a přemýšleli o dětech, ona si představovala tři. A Max je jedině před dětmi milý a dokáže se usmívat. Možná taky doufá, že když bude mít okolo sebe ještě jedno, tohle jeho chování by se mohlo rozšířit i na ní. Miluje ho a on se k ní chová stejně jako k ostatním ze své rodiny. Což znamená ne zrovna moc mile. I když už se naučila rozeznávat náznaky a ví, že mu není úplně jedno, stejně se to nevyrovná tomu, co k němu cítí ona. Na sobě má halenku a kalhoty od kostýmku, protože i když je v komnatě a sama, tuší, že Max může kdykoliv přijít a nerad ji vidí neupravenou. Musí být dokonalou princeznou a o to se i snaží. Decentní makeup a upravené vlasy do drdolu to jen podporují. Moc klidu si ale neužije, protože děti se přiženou k ní do komnaty z té jejich, kterou mají spojenou. Soph si chce hrát s panenkama a Hay s autíčky a oba chtějí samozřejmě její asistenci. Posadí se s nimi na zem na koberec, do jedné ruky vezme panenku a do druhé autíčko a snaží se splnit nároky obou dětí na hru.*

*Její rodina se jí snažila pokrást práci. Vážně si mysleli, že neví, co vše měla naplánované a co musí udělat? Nejspíš za to mohl Xavier a ona mu hodlá večer dát řádné hašte. Choval se k ní, jak kdyby měla smrtelnou nemoc a měla být upoutána na lůžko. Jako by si těhotenstvím neprocházela už popáté vzdyt byla v zásadě těhotenský veterán! Fajn, tentokrát se musela hodně šetřit, ale stejně se jí dlouhou dobu nestalo, že by měla v poledne vyřízené všechno papírování na daný den. Normálně by se šla zúčastnit alespoň schůze, ale Xavier nechtěl, aby se zbytečně stresovala. Momentálně ji stresoval leda on.* /Paličák šedivý./ *Zanadává si v duchu. Využije však toho, ze na poradu šel dle všeho Max a zkusí se stavit za Avyannou. Na tom domku na stromě jí přišla rozrušená, ale zná ji už dost dobře na to, aby pochopila, že před ostatními se to pokusí nedávat znát. Možná že když budou samy, otevře se více a svěří, co ji trápí. Chris vážně nesnášela, když byl někdo v rodině nešťastný, o to těžší bylo akceptovat, jak se od nich odtahoval Max. Jistě, má teď vlastní rodinu, ale přeci jen... Zaklepe na dveře komnaty a zdvořike vyčká na vyzvání. Na sobě má obyčejné džíny, musí využít, že se do nich zatím vleze, a k tomu volný béžový svetr vlasy si nechala rozpuštěné. Rty se jí roztáhnou do úsměvu, když vstoupí a zjistí, že jsou tu i obě vnoučata. Téměř je nevídá, ačkoliv Ava je přístupnější než Max a občas jí dovolí návštěvu. Max je ještě hamižnější než Xavier, co se týče svěřování dětí do péče komukoliv jinému.* Ahoj Avo, neruším? *Zeptá se. Pokud ji tu dívka nebude chtít, vnucovat se samozřejmě nebude.* Pane jo, a vy dva rostete jako z vody. *Zazubí se na Sophie a Haydena.* Z tebe už je slečna, a tobě ještě pár let a bude z tebe slavný závodník. *Potřese hlavou. Hlavně Sophie se určitě za poslední půl rok o značných několik centimetrů vytáhla.*

*Snaží se nějak zakomponovat hru s panenkou a hru s autíčkem dohromady, aby byly obě dvě děti spokojené a ani jedno si nepřišlo ochuzené. Samozřejmě, že se občas ozve Soph, že málo hraje s princeznou nebo jí začne Hay tahat za nohavici, aby upoutal pozornost s tím, že teď je na řadě zase on. Když se ozve klepání na dveře, automaticky dotyčného pozve dovnitř, protože má pocit, že kdyby se zvedla a šla otevřít, děti se jí pověsí na nohy a ona neudělá ani krok. Usměje se na Chris, která vejde. Zase v ní bodne to uvědomění, že ona další dítě ne a ne začít čekat a Chris se to povedlo, aniž by se o to vlastně snažila i přes pokročilý věk. Nedává to na sobě ale znát. Chris má ve výsledku moc ráda, stejně jako ostatní z Maxovy rodiny, ale přijde jí divné mít s nimi lepší vztahy než on sám, když biologicky k nim vlastně ani nepatří, takže to může působit, že se odtahuje stejně jako její manžel.* Ahoj. Ne, nerušíš. *Ujistí jí. Děti se nadšeně usmějou, když uvidí babičku, své prarodiče milují a rádi by s nimi trávili víc času. To se ale nelíbí Maxovi. Teď jim ale nic nezabrání v tom, aby pustily hračky a běžely Chris obejmout.* Opatrně. *Varuje ještě děti, i když hádá, že je to zbytečný.* Jak se máš? Je ti dobře? *Zeptá se starostlivě.*

*Po vyzvání vstoupí do komnaty. Ava je rozhodně vstřícnější než Max, přesto sama přítomnost její rodiny nevyhledává, ale alespoň je tak očividně neodmítá a díky ní má šanci jednou za čas vidět Haydena a Sophie.* To jsem ráda. *Děti upustí hráčky a rozeběhnou se ji obejmout. Se smíchem si je k sobě přitáhne, Soph dá pusu do vlasů a Haye si zvedne do náruče, ještě pořád je lehký, takže to zvládne, Soph by ve svém stavu teď neriskovala.* Aah, doběhl jste ke své zkáze, závodníku. Teď vás sním. *Prohlásí vážně se zlověstným úsměvem a hravě mu zaboří tvář do krku, kde si pamatuje, že je lechtivý a zamlaská si, jako by ho doopravdy měla v úmyslu sníst, aby z něj vyloudila smích, zatímco se ji snaží odstrčit.* No, fajn, tak dnes ne, ale jenom protože je babička najezená. *Prohlásí nakonec milostivě a položí ho na zem.* Ty máš ale krásný copánek Sophie, že mi pak taky něco upleteš? *Nejspíš díky tomu zase skončí s bůh ví čím na hlavě, ale Soph to vždycky dělalo radost. Přejde k Avě a posadí sw vedle ní na zem.* Žaludeční nevolnosti jsou horší než kdy dřív. *Přizná.* Ale jinak jsem v pohodě, děkuju. *Pousměje se na ni.* Upřímně dle doktora bude hůř, ale nechci děsit Xaviera a děti, takže si to necháme jen mezi sebou, ju? *Mrkne na ni. Je si jistá, ze Ava by se miminka taky nevzdala, nehledě na riziko.* Spíš mi přišlo, že tebe něco trápí. Tak jsem si řekla, že se stavím a můžeme dát smoothie a promluvit si. Bože, co já bych dala za kafe. *Největší utrpení bylo přežít těhotenství bez své pravidelné dávky kofeinu.*

*Sleduje děti, jak běží Chris obejmout a musí se usmívat, když vidí jejich nadšení. Ví, že by takhle nadšené byly kdykoliv by někoho z prarodičů viděli, i když by to mělo být denně. Babička s dědou se neomrzí. A je jí trochu líto, že Max si nepřeje, aby se tolik vídali. Je to ale jeho rodina a ona musí jeho rozhodnutí respektovat, i když nebude nikoho vyhazovat, když přijdou, stejně jako Chris teď. Musí se usmát, když slyší Haye, jak se směje.* Co, zlato, dojdeš si rovnou pro věci a uděláš babičce copánek? *Usměje se na Soph. S tímhle občas rád pomáhá i Hay, takže oba odběhnou do své komnaty hledat věci, které na vlasy babičky použijí.* To je mi líto. *Svraští lehce obočí, když slyší, že nevolnosti jsou horší než předtím. Ona sama měla štěstí na celkem klidná těhotenství, kdy jí tolik špatně nebylo.* Neboj, nikomu to neřeknu. *Ujistí jí s úsměvem. Nemá proč. Umí udržet tajemství a moc dobře ví, že tohle je na Chris, jestli to někomu řekne nebo tomu nechá volný průběh a uvidí, jak se to vyvine. Snažila se chovat co nejvíc normálně, ale je pravda, že v tom domku byla dost roztřesená a novinka o těhotenství Chris jí zasáhla nepřipravenou a v dost špatné chvíli. I tak ale nečekala, že tomu bude někdo věnovat takovou pozornost. Myslela si, že všichni se budou soustředit na Chris a ona sama zase na děti a hlavně manžela. Jenže to vnímavost své tchýně nejspíš dost podcenila.* Nic mě netrápí, všechno je v pořádku. *Zalže a snaží se u toho působit co nejvíc věrohodně.* Uteče to a kafe si zase za chvíli dáš. Nezkoušela jsi třeba takový ty bez kofeinu? Mě to docela chutnalo. *Chytí se tématu kafe a doufá, že díky tomu nebudou dál rozebírat to, jestli jí něco trápí nebo ne.*

*Narozdíl od Xaviera nenadávala, když se stala babičkou, naopak. Svá vnoučata milovala od prvního okamžiku, ačkoliv by někdo mohl říct, že nejsou její. Ona ale Maxe nikdy nepřestala brát jako syna, ani když jí v pubertě přestal říkat mami a navždy zůstala jen Chris. Pokud se na ni vůbec uvolil promluvit. Jako by snad ona mohla za to, jak to bylo s jeho matkou a Xavierem. Jako by mezi ním a svými biologickými dětmi někdy dělala rozdíly. Ale pryč byly ty noci, kdy to potají obrečela tak, aby o tom Xavier nevěděl. Prostě se jen snažila dále s Maxem komunikovat, jak se jen to dovolil. To, že to on vzdal s ní, neznamenalo, že ona s ním. O to víc je raději, když po delší době obejme Sophie a Haye.* No nemá maminka skvělé napady? A nezapomeň, že mám ráda fialovou a červenou. *Mrkne na Sophie, protože tak nějak tuší, že to nebude obyčejný copánek, ale bude mít na hlavě gumičky, sponky a všechno možné. Ještě že měla vlasy pořád až do pasu, notnou chvíli se na nich pak zabaví.* Nic, co bych nezvládla. *Ujistí Avu. původně asi kilo nabrala na úplném počátku těhotenství, ale teď byla zpět na své váze právě díky častému zvracení. Snaží se ale i tak jíst dost a hlavně výživná jídla, dítě to potřebuje a ona taky.* Děkuju. *Pousměje se vděčně. Nechtěla, aby Xavier vyšiloval, doktorovi musela v zásadě vyhrožovat, aby mu řekl jen základní informace a nezabíhal do detailu ohledně všech rizik. Jinak by Xavier zešedivěl starostmi ještě dřív. Má tři dcery, zatraceně dobře pozná, když před ní někdo něco skrývá nebo když se přetvařuje. U holek se ale naučila se do toho tolik neplést, protože jí pak ještě víc tvrdošíjně odmítaly něco říct. U Avyanny to ale zkusit může.* Hmm, jistě. *Škubne jí pobaveně koutek.* V tom případě, přestože se NIC neděje... *Pozvedne lehce obočí.* Ti můžu jen říct, že kdyby se něco dělo, ráda tě vyslechnu a zůstane to jen mezi námi, jako bys to ani nikdy nevyslovila. Ale jestli bych mohla nějak pomoc či podpořit, udělám pro to maximum, protože jsi součást rodiny a já nechci, aby kdokoliv v mé rodině byl smutný nebo měl starosti. *Dodá s milým úsměvem. Chápe, pokud se Ava nechce svěřit.* Ale z nikoho jsem nikdy nic nepáčila a ani nebudu. To jen kdyby ses sama dostala do nálady se vypovídat. *Ujistí jí. Zhrozeně na Avu pohlédne.* To není kafe. Fuj. Ani náhodou. Ach jo. *Byla schopna zkonzumovat hodně hrnků kafe, raději nikdy nepočítala svůj rekord, odstřihnout se od něj bylo vždy bolestné. Vnoučata vběhnou zpět, ale jako by tu Chris a Ava tak úplně nebyly, jelikož se probírají horou gumiček a jiných věcí, sednou si za Chrisina záda a dohadují se spolu, co tam vykouzlí.* /Snad mi nějaké vlasy zbudou./

*Musí se usmívat, když vidí nadšení dětí. Je to pro ní to hlavní. A zároveň se neubrání představě toho, jaké by to bylo, kdyby tu takhle pobíhalo ještě jedno nadšené dítko.* To vím, že to zvládneš. Jsi silná. Ale i tak je mi to líto. *Pokrčí rameny s milým úsměvem. Chris byla jedním z těch nejmilejších a nejhodnějších lidé, jaké kdy poznala. Nepřála by jí nic zlého a ráda by jí pomohla i od těchhle nevolností, kdyby mohla. Jenže některé věci jsou prostě nemožné. Nechce jí přidělávat starosti a ani neví, jak by to všechno, co se v ní odehrává, měla dát dohromady do slov a shrnout to. Už je toho prostě hrozně moc. A ani pokus o lež jí nevyjde. Nikdy nelhala ráda, vlastně to ani moc dobře neumí, ale v některých situacích by se to hodilo.* Vždyť by ses o mě takhle vůbec starat nemusela. Jsem prakticky cizí, jenom jsem se k vám sem nakýblovala. *Potřese lehce hlavou. Dost možná to bude vlivem Maxe, který emoce nebo zájem najevo nedává vůbec, takže podobná slova slyšela teď od Chris po hodně dlouhé době, ale trochu jí to až dojme.* Nechci ti přidělávat starosti. *Pousměje se omluvně. Má rizikové těhotenství, neměla by jí zatěžovat svými pocity a problémy.* Závisláku. *Uchechtne se, když vidí její zhrozený výraz při zmínce o kafi bez kofeinu. Koukne na děti a pobaveně se pousměje, když vidí tu hromadu věcí, kterou donesli.* Ale buďte opatrný, ať babičce vlasy nezacucháte. *Pohladí Haye po jeho krátkých vláskách, ale ani jejich ujištění, že se nemá bát, že budou opatrní jí moc neuklidní, protože má pocit, že tuhle formulku mají děti už na automatu a říkají jí, aniž by vůbec zaregistrovali, co říkala ona jim.*

Děkuju. *Zaškubou jí koutky. V tomhle ohledu v Avě trochu vidí sama sebe. Taky jí vždycky mrzely i věci, které nemohla ovlivnit. Byla už jednoduše taková. Není slepá, po pěti dětech je naopak dost vnímavá na to, když někdo skrývá starosti, anebo lže. Taky se ale naučila nestrkat nos do věcí, do kterých jí nic není. Nabídne tak Avě oporu, ale nebude z ní nic páčit, jen chce, aby věděla, že je tu když tak pro ni. Lehounce se po jejích slovech zamračí.* O něco se s tebou podělím. Co jsem se kdysi naučila. *Poví jí nakonec vlídně.* Rodina v krvi nekončí. Nezáleží na tom, s kým jsi příbuzná, koho znáš chvíli a koho celý život. Rodinu si můžeš vybrat. Složit ji z lidí, kterým věříš, kteří pro tebe něco znamenají, s kterými se cítíš dobře. *Vysvětlí.* Když jsem v devatenácti došla do Selekce, byla jsem sama. Matka umřela, když jsem byla malá, a navíc jsme si ani tenkrát nerozuměly. A s otcem jsem se dost odcizila. Trochu se to zlepšovalo, ale žádná sláva... A pak jsem poznala Xaviera. Tak nějak jsem se poprvé cítila v bezpečí. *Potřese hlavou. Tenkrát jí dělalo problémy o tom mluvit, o své minulosti, dnes už je to jinak.* A ten měl Maxe. A já se bála, že budu příšerná máma. *Zasměje se.* Ale stejně jsem ho chtěla. Aby byl můj. A věř mi, když řeknu, že ho tak beru. Byla jsem tu od jeho prvních dní, jen proto že jsem ho neporodila, to neznamená, že pro mě znamená míň než moje ostatní děti. *Její úsměv zakolísá. Protože ví, že jako matka selhala přesně tak, jak si kdysi myslela. Zařekla se, že Max nikdy nepocítí, co to znamená být nemilovaný nebo nechtěný. A přesto... Potlačí povzdech.* Jsi má rodina Avo. Vybrala jsem si to. A tak se budu vždycky starat. *Položí jí na vteřinu ruku na rameno.* Na to vůbec nemysli. Starosti si budu dělat i tak. *Zaškubou jí koutky.* Kdyby mě to nezajímalo, neptala bych se. Ale je to na tobě, zlatíčko. *Ruku stáhne.* Naprostý.*Přizná se beze studu. Ale co už. Kafe je dobrý. Taky to mohly být drogy. Zeširoka se usměje na děti, které přiběhnou zpět.* V pohodě. Stejně jsem si říkala, že bych je ostříhala, třeba po ramena. Ale Xavier na mě vždycky kouká jako na vraha, když to zmíním. *Zasměje se.* Si na mých vlasech zakládá víc než já. Oh, měla jsi vidět Maxe, když byl malý, pokaždé, když jsem ho držela, mi po vlasech chňapal. Klidně se i rozplakal, když si s nimo nemohl hrát, anebo si ho ode mě někdo bral, zatímco si s nimi hrál. *Protočí očima. Byl to celkem problém hlavně před spaním. Musel jí rovnou usnout v náručí, jinak by začal řvát, jakmile by ho položila do postýlky.*

*Slova Chris jí opravdu dojímají. S Maxem je šest let a během těch neslyšela nějak moc milých slov. Když už, tak pocházeli právě od jeho rodiny, nikdy ne od něj.* Je mi líto, jak se chová. Snažila jsem se o tom s ním mluvit, ale docílila jsem leda tak toho, že se pokusí víc komunikovat s Xavierem. *Omluví se bezradně. Ráda by, aby vztahy Maxe se zbytkem rodiny byly lepší.* Prostě mi vždycky přišlo zvláštní mít s váma lepší vztahy než má on. Ne že by mi vyloženě zakazoval s váma mluvit, ale stejně je vidět, že z toho nadšený není. A to ani nemluvim o tom, když jde o děti. *Nejčastější argument Maxe je ten, že jeho rodina by děti rozmazlila.* Je to s ním občas prostě dost náročný. Chce dokonalou manželku a princeznu a to je hrozně těžký. Občas toho je prostě moc a přelízá to přes hlavu. *Přizná nakonec aspoň v náznacích, o co jde. Nešlo jen o snahu o dítě, ta je s Maxem trápila nejvíc. Ale pořád tu byla její váha, kvůli který jí kolikrát i v noci honil do posilovny a spousta dalšího.* Vážně bys je ostříhala? *Zeptá se překvapeně.* Jasně, je to tvoje rozhodnutí a hlavní je, ať se cítíš dobře, ale stejně je máš nádherný. *Spoustě lidem se vlasy v takovéhle délce už lámaly a nevypadaly tak dobře, ale u Chris byly pořád dokonalé.* Vážně? *Na rtech se jí objeví pobavený úsměv, když slyší o tom, jak byl Max nespokojený, když neměl na dosah vlasy.* Když jsme se vzali, byla jsem zvyklá spát s drdolem a taky mu to docela vadilo. Teď je musim mít rozpuštěný, takže dost možná mu to zůstalo. *Zhodnotí pobaveně.*

*Trochu ji překvapí, když se Ava sama od sebe rozpovídá, ale ne nemile.* Za to nemůžeš, je to jeho rozhodnutí. *Pokrčí rameny.* Všem nám chybí, a všichni jsme z toho špatní, každý svým vlastním způsobem. Aaron to nechápe, protože mu to nedává logický smysl. *Zaškubou jí koutky.* Bea je tak trochu naštvaná, Max pro ni byl v pubertě celkem vzor a znáš ji, když jí přijde, že se někdo chová blbě, řekne to na plnou pusu. Clau a Daphne mají starost a jsou z toho smutné. *Osvětlí jí, jak na odcizení Maxe ve zkratce pohlíží její rodina.* A Xavier... *Povzdechne si.* Toho to mrzí snad nejvíc, je dobře, že aspoň Max zkusí trochu víc komunikovat se svým tátou. *Pousměje se. Dá to práci. Jelikož je na jednu stranu upřímně ráda, na druhou to jen víc zdůrazňuje ten rozdíl mezi ní a Xavierem. Max ji jako rodinu nevnímá.* Chápu, manžel a děti jsou na prvním místě. Ale vážně tě mají všichni rádi, jsi hrozně milá a ochotná, u nás je těžký moci se spolehnout na někoho mimo rodinu a na tebe se dalo spolehnout od prvního okamžiku, proto jsi i tak rychle zapadla. *Teď už se usmívá snáze. Konejšivě jí položí ruku na rameno.* Jsi tak perfektní, jak to jen jde. Dokonalý nemůžeme být nikdo. Všichni děláme chyby, a někdy jsou věci, za které ani nemůžeme. Moc mě mrzí, jestli je to mezi vámi tak vypjaté. *Poví upřímně lítostivě.* Já myslím, že to má co dělat s ním samotným, ne s tebou... *Přizná opatrně.* Víš, Max začal až moc naslouchat názorům okolí, místo toho, aby naslouchal těm, co ho doopravdy znají a mají rádi. A víš, jací dokážou lidé být. Zvlášť na královskou rodinu mají přehnané očekávání. Takže všechno to kolem, o tom, že je nemanželský, a tak, nejspíš si myslel, že nikdy není dost, i proto začal v pubertě tak vyvádět. Smířil se s tím, že dokonalý nebude a chtěl být přesný opak. *Povzdechne si.* Možná právě protože mu na tobě záleží, tě tudíž podvědomě tlačí k dokonalosti, které si sám myslí, že nedosáhne. Nechce, aby sis prošla vším tím, čím si musel projít on, když budeš v očích veřejnosti bezchybná. *Mohla se mýlit a mohla mít pravdu. Věděla, že v Maxovi se toho odehrává mnohem víc, než věděla, ale zároveň to pro ni nebyl úplný cizinec.* No jo... občas je únavné se o ně starat, však sama víš. *Avyanna měla taky dost dlouhé vlasy.* A všude se pletou. Ale jak říkám, vždycky si vzpomenu na Xaviera a začne mi to být líto udělat. *Zasměje se. Nechá děti, aby si začaly hrát s jejími vlasy. Občas trochu škubnou nebo potáhnou, ale ona to bere stoicky. Má tři dcery, je na tohle dávno zvyklá, na kadeřnice si hrávaly často.* No vidíš, dokud si je ale nepokouší dávat do pusy, jsi na tom dobře. Hele, děcka, co takhle udělat i nějaký hezký stylový účes mamince? *Zazubí se zlověstně.* A na konci si nás obě vyfotíte, kdyby se z vás náhodou stali slavní kadeřníci nebo tak, ať každý vidí vaše začátky. *Proč by měla trpět sama? Navíc je Ava i teď tak uhlazená. Chce to trochu pocuchat, připomenout si, že dokonalost zábavu a lásku nevyváží. Navíc si kdykoliv pak může vlasy rychle zase rozčesat.* /Pokud je nenapadne využít třpytkové lepidlo nebo tak něco./*Jednou to udělala Claudia, CHris to dostávala opatrně z vlasů celé hodiny.*

*Všimne si, jak se nutí do úsměvu a je jí hrozně líto, že jí Max nebere jako svojí mámu. Pro ní byla jako pravá mamka, chová se k ní hrozně mile. Natáhne se k ní a obejme jí.* Je mi to líto. Nepřestanu se snažit, neboj. On si uvědomí jaký má štěstí, že tu pro něj jsi. *Pousměje se na ní povzbudivě. Nehodlá to vzdát a přestat o tom s Maxem mluvit. Musí opatrně a postupně, ale když se dopracovala k tomu, že bude víc komunikovat se svým tátou, časem by to mohl rozšířit. Poslouchá její názor na to, proč po ní chce Max tak moc, aby byla dokonalá. Na jednu stranu jí zahřeje na srdci vědomí, že mu není ukradená a že je to jeho forma starosti. Že pro něj není jenom někdo, díky komu může mít děti a postarat se o to, aby nebyly nemanželské stejně jako on.* Jenže já bych mu hrozně ráda vyhověla, snažím se, ale některý věci prostě nejdou. Já ho vážně miluju a chtěla bych mu dát všechno, co chce. Jenže třeba posledních několik měsíců musim někdy i v noci do posilovny, protože mu nepřijdu hubená. Přitom ale sám ví, jak je to pro mě těžký, protože nikdy jsem nepatřila mezi ty nejhubenější a teď po dětech... Zvlášť ještě když se už hrozně dlouho snažíme o třetí a nejde to a já už nevím, co dělám špatně. To proto v tom domku.... chvíli předtím jsem zjistila, že to zase nevyšlo.*Vysype ze sebe, protože je toho už moc co drží v sobě a hlavně to v sobě drží už dlouho, takže se to nakupilo.* Nechci tě tím zatěžovat, ani ti kazit radost. Přeju vám to s Xavierem, vážně, a doufám, že budeš jak ty i miminko v pořádku a to samé i u Daphne. *Když otěhotněla Daphne, nebylo to až takový, protože se s Maxem teprve začali o dítě aktivně snažit, ale teď po těch měsících, když otěhotněla i Chris, tak už toho na ní je prostě moc.* Jo, to je pravda. *Uzná ohledně vlasů, protože péče o ty její jí zabrala dost dlouho. Ale Max tak je spokojený s jejím účesem, takže si nestěžuje. Zasměje se, když vidí, jak se Sophii rozzáří oči, když slyší, že má udělat nějaký účes i jí. Nenechá se nijak moc přemlouvat a rozpustí si drdol, ve kterém doteď měla vlasy spletené. Hay se zůstane věnovat Chris, i když nechápe, že když jí položí gumičku na hlavu, takže sklouzne dolů a nedrží ve vlasech a snaží se přijít na to, jak to funguje a u toho používá různé skřipečky, které už drží o něco lépe.*

*Ještě víc než to rozmluvení ji překvapí objetí, ale ráda jí ho opětuje.* Zlatíčko, o to se vůbec nestarej, máš toho sama hodně a to rozhodnutí vždycky bylo na něm. Ale moc děkuju. *Odtáhne se a dojatě ji pohladí po tváři.* On má hlavně štěstí, že má tebe, jsem ráda, že si našel někoho tak hodného. *Chvíli se bála, že jim natruc přivede domů pornohvězdu nebo tak. U Maxe by se ničemu nedivila. Ale Ava byla úžasná žena, to by viděl i slepý. Sama jí sdělí, co si myslí, že se Maxovi občas honí hlavou, i kdyby podvědomě. Nestaral se o lidi, co měl rád, stejným afektovaným způsobem jako ostatní. Občas se prostě jen snažil, aby je ochránil, přestože jim přitom musel sám ublížit. Nebyl to úplně zdravý způsob, ale už se to naučila trochu rozeznávat. Nad jejím dalším sdělením se zamračí.* Ale to už trochu přehání. Máš skvělou postavu, zvlášť po dětech. A nikde jsem v novinách neviděla snad i jen hloupé bulvární pomluvy, že se nestaráš o postavu. Ah, měla jsi vidět, jak se pustili do mě po druhém těhotenství, když jsem čekala Beu, tak krátce po Aaronovi, dost se mi to nastřádalo a chvíli trvalo dostat so trochu do kondice. *Odfrkne si.* A bez kvalitního spánku stejně nebude metabolismus tak dobře fungovat, cvičit v noci místo něj je hloupost. Jen protože on se dokáže v posilovně zašít 24/7, neznamená to, že musíme i my ostatní, nedej se. *Pokusí se ji trochu povzbudit alespoň v náznaku žertu. Její další slova ji však zasáhnou.* Oh. /Já jsem ale hloupá./ *Zanadává si v duchu.* To mě moc mrzí, Avo, netušila jsem to. *Nevěděla, že se snaží o miminko, přeci jen s rodinou zrovna nekomunikovali. Teď je to ona, kdo ji obejme.* Neděláte nic špatně. Neboj. *Ujistí ji vážně, když se odtáhne.* Občas to tak bývá. My jsme chtěli děti tak, aby k sobě měli věkem blízko. Mohli se zabavit jeden z druhým později, až bude zase více práce a oni budou starší. Beatrice jsem počala krátce po Aaronovi, ale vždycky jsme plánovali tři děti. Jistě, s Maxem jsou čtyři, ale myslím tím... no, na ně ehm zadělat, chápeme se. *Zaškubou jí koutky.* Jenže po Bearice přišel ještě větší tlak médií, necítila jsem se tak úplně ve své kůži, i právě skrz tu kritiku ohledně postavy. Děti nás dost zaměstnávaly, ale pořád jsem to třetí vážně chtěla. Snažili jsme se o něj, ale stále to nevycházelo. Nakonec jsme to nechali být. Raději se zaměřili na to, co už máme a přestali to všechno tak řešit. Clau jsem počala asi rok a půl po Beatrice. Občas čím víc člověk něco chce, tím víc se mu to vyhýbá. Je to zvláštní. *Pokrčí rameny.* A Daph už vlastně v plánu nebyla, to bylo tak trochu... omylem? A teď malý ET. *Pohladí si břicho. Přezdívá tomu drobečkovi zatím takhle, jelikož je to na E a ona zatím neví, zda to bude holka nebo kluk.* To už v plánu nebylo vůbec. *Zahledí se na zpátky na Avu.* Máte spoustu času. A máš dvě nádherné zdravé děti. Vím, že je to zklamání, když tak moc toužíš po dalším a zatím to nevyšlo, ale ono to přijde samo. A i kdyby ne, máš větší štěstí než spousta párů, které děti nemohou mít vůbec. A upřímně, Max je mnou v zásadě “adoptovaný” a miluju ho stejně jako své děti. Zkus se tím tolik netrápit, vím, že se to “řekne snadno”, ale v zásadě neřekne, protože jsem si tím taky prošla. Ale některé věci jednoduše nejdou popohnat ani změnit. *Dopoví vše nakonec vlídně. Možná Ava nestála o tyhle mateřské rady, ale tak nějak se cítila povinována jí je dát a doufat, že jí alespoň trochu pomůžou. Pak už ale změní téma a nechá děti, aby jim tvořili něco na hlavě. Cítí na hlavě snad deset skřipečků a raději ani nechce vědět, jak vypadá. Ava je na tom trochu líp, i když ty dva culíčky na bocích jí ubírají tak o patnáct let a jeden je níž než ten druhý, Nehledě na to, že jsou po délce svázány dalšími gumičkami a Sophie se dlouze snaží umístit mamince na hlavu korunku na hraní. Nakonec se jí to povede, i když to vypadá ještě více legračně.* To chce fotky. *Zazubí se. Podá svůj mobil Sophie, která své dílo z různých úhlů nadšeně vyfotí a nakonec i Chris, díky čemuž ona sama poprvé vidí výsledek a snaží se nevybuchnout smíchy.* Nádhera, Hayi, budeš mě muset česat častěji broučku. *Líbne ho na tvář.* No a teď společná, hmm? *Navrhne. Nechápe, proč se děti tak rády fotí, snad všechny její děti v mladém věku focení fascinovalo. Posadí se vedle Avy a děti se přidají k nim, načež cvakne aspoň jednu selfie.* Neboj, nikam to nedám, nechci, aby se na tebe Max zlobil, ale aspoň Xavierovi pro radost to ukážu. *Ujistí Avu.* /Pokud se Soph a Hay stejně neprokecnou, že tu byla babička./

Budu se starat. To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. A on sám si snad později taky uvědomí, o co všechno přicházel, když se tě tak stranil. *Ona pochází z rodiny, kde k sobě měli hodně blízko. Její rodiče vlastnili pekárnu, kde všichni i s její sestrou pracovali. Je to rodinný podnik předávaný už několik generací. Ona měla původně podnik zdědit a pokračovat v rodinné tradici, ale kvůli Maxovi se toho vzdala, i když pečení a všechno okolo toho milovala, a s rodinou se od svatby viděli jen párkrát. Nechápou, jak se něčeho takového mohla vzdát.* Nepřijdu si zas tak dobrá. Je spousta jiných ženských, se kterýma by se možná mohl mít líp. *Potřese nad tím hlavou. Vždycky patřila mezi lidi, kteří se podceňují a to se asi jen tak nezmění.* Jenže já se mu chci líbit. Nechci mu být odporná… A přes den jsem s dětma. Nerad je nechává s někým jiným, takže když usnou, jde mě „trénovat“. *Naznačí v duchu uvozovky. O tom, jak tréninky v podání Maxe vypadají se radši ani nezmiňuje.* Ne, neomlouvej se. Vždyť jsi to ani vědět nemohla. *Pokrčí rameny a rty nadzvedne o několik milimetrů do menšího pousmání. Párkrát rychle zamrká, aby rozehnala slzy, když jí Chris obejme a objetí jí oplatí. Poslouchá její slova a u toho musí rozmrkat další slova.* Já vím, že to tak je. Otěhotnět se Soph mi taky dost trvalo a u Haye to bylo ještě delší. Jenže bych hrozně moc třetí dítě chtěla a o ani nemluvím o tom, jak to chce Max. Jedině s dětma se dokáže usmívat a být milý. *Doufá, že kdyby mu porodila třetí dítě, třeba by se to mohlo rozrůst i na ní a on by se k ní choval stejně mile a projevoval při jednání s ní emoce.* Prý když to ještě chvíli nepůjde, tak zajdeme k doktorům. Mluví o tom už docela dlouho. A teď je to ještě horší, když jsi těhotná i ty a šlo vám to, aniž byste to plánovali, je ještě nerudnější. Já ti to nijak nevyčítám, to vůbec, mám za tebe radost a doufám, že všechno bude v pořádku. Jenom nás to v tom domku zastihlo ve špatnou chvíli a nepřipravený. *Vysvětlí s omluvným pohledem, protože takhle zpětně jí její reakce hrozně mrzí. Nechá Soph, aby jí vytvořila něco na hlavě a když zaregistruje, že jsou to dva culíky, pobaveně se usměje. Zazubí se na Soph, když jí fotí a pak jí obejme.* Šikovná, beruško. *Líbne jí do vlásků a nechá si jí posazenou na klíně, když si fotí společnou selfie.* Dobře, děkuju. *Pousměje se vděčně na Chris, když jí ujistí, že to nikam nezveřejní. Tuší, že se ale děti i tak prořeknou o babičce. Byly malé a tyhle věci ještě tolik nevnímají. Navíc samotné se jí nechce zakazovat jim o prarodičích mluvit a tím je mást a vkládat do nich pocit, že na tom vídat se se svou rodinou je něco špatného.*

*Na to se už jen usměje. Nehodlá to Avě vymlouvat. Byla by ráda, kdyby Max pochopil, jak ho jeho rodina miluje, ale nedělá si již takové naděje, že se to stane. Nad jejími slovy potřese hlavou.* /To jsem si kdysi taky říkala./ Ale vybral si tebe. Jakkoliv se teď chová tak, že bych mu naplácala být to pořád to malé dítě, tak si tě vážně vybral. Nikoho jiného. A to něco znamená. *Věděla, že Max nevyjadřuje lásku zrovna snadno. Doufala však ,že s Avou své problémy v manželství vyřeší. Byla to doopravdy moc hodná a milá dívka, zasloužila si štěstí a Max si zasloužil někoho, kdo ho bude takhle oddaně milovat. Stále se trochu mračí.* To mi prostě nepřijde správné. *Vydechne frustrovaně. Aby muž tahal ženu po náročném dni do posilovny jen proto, aby shodila pár kilo. Avyanna byla moc hezká přesně tak, jak zrovna vypadala. Max by si měl vážně uvědomit, jaké má štěstí. Ačkoliv to jako jeho matka nerada přiznávala, uměl se chovat jako nevděčný rozmazlený spratek.* Já to chápu, jen to vážně bude možná chtít nějaký čas, zlato, ale povede se to. *Konejšivě ji pohladí po zádech. Chápala tu touhu po dítěti. Občas, čím víc jich člověk měl, tím víc chtěl další. Uvědomil si, kolik radosti a lásky mu přinášely do života. Pustí ji z objetí a cítí se trochu provinile za to, jak to na ty dva na stromku vybalila. Nemohla vědět, s čím se potýkají, ale i tak.* Chápu, ještě jednou promiň, kdybych to tušila, podám to ohleduplněji. *Ne, že by za to mohla. Nebo ne tak úplně. Vážně si myslela, že děti už mít nemůže. A nevěděla, co se děje mezi Avou a Maxem. Ale i tak...Raději opustí tohle neradostné téma a nechá děti, aby jim na hlavě vytvořily nějakou obludnost, načež si udělá pár fotek na památku, aby měla, čím se konejšit, až se jí bude stýskat. Slíbí Avě, že to nikde nebude vystavovat, i když tuší, že děti se později stejně někde prořeknou.* Už budu muset jít. Porada bude brzo končit, tak pro jistotu. *Max se možná bude chtít jít převléct nebo kouknout na rodinu.* Ale moc děkuju, že jsem tu mohla být. A vážím si toho, že ses mi svěřila. Neboj, nikomu nic neřeknu a kdyby cokoliv, můžeš kdykoliv napsat nebo přijít, dobře? Jsi součást rodiny. *Ujistí ji a naposledy pořádně vyobjímá a zulíbá svá vnoučata. Přislíví jim, že přijde, jakmile to bude zase možné a s těžkým srdcem se s trojicí v komnatě rozloučí, načež odchází stále s tím šíleným účesem.*

To máš asi pravdu. *Uzná nakonec s menším úsměvem. Její slova jí potěšila, i když jim pořád úplně tak nevěří. Ale těší jí vědomí, že by k ní Max mohl něco cítit, že mu není úplně jedno.* Děje se spousta věcí, které nejsou správné. Tohle ani zdaleka není to nejhorší. *Zhodnotí nakonec a lehce u toho pokrčí rameny.* Děkuju moc. *Usměje se na ní vděčně, když jí pohladí po zádech. Je ráda za její ujišťění. I když by byla nejradši, kdyby se to povedlo hned a nemusela se takhle trápit a štvát Maxe kdykoliv mu oznamuje, že to znovu nevyšlo. Vždycky na něm poznala, jak mu to hnulo žlučí.* Já to vím, vím, že nejsi taková, abys někomu chtěla vědomě ublížit nebo tak. A vážně ti to nevyčítám. Nemohla jsi to vědět. *Ujistí jí s úsměvem. Pak nechá děti, aby jim vytvořily účesy a rovnou nafotily i fotky. Všechno to ale uteče hrozně rychle a Chris už se zvedá. Když se podívá na hodiny, chápe, že je to v pravou chvíli. Max se nejspíš po poradě vážně bude vracet do komnaty.* Děkuju moc, Chris. Vážím si toho. *Usměje se na ní vděčně a pak sleduje, jak se loučí s dětmi. Když pak Chris odejde, pošle děti si hrát do komnaty a sama si dá nejdřív do pořádku vlasy a pak začne uklízet hračky po dětech.*