Komnaty zahraničních hostů

Všechno nebo nic, česká komedie. *usměje se a pustí komedii, zvýší hlasitost na mobilu *máš tu na potom nabíječku?

*Zeptá se ji, co vybrala a její poznámce se zasměje.* Uvidíme *Usoudí a začne sledovat film. Když se jí Margareth zeptá na nabíječku, přikývne.* Jasně *Vyskočí z postele a dojde k šuplíku, odkud vytáhne nabíječku, kterou potom položí na noční stolek a sedne si znovu do postele a dívá se na film.*

*když Cath příkývne a vytáhne nabíječku usměje se, poděkuje a taky pokračuje ve sledování filmu, často se směje*

*Sleduje film a občas se společně s Margareth zasměje. Občas si vezme něco z její plné misky sladkostí a obal vždy položí na noční stolek hned vedle postele, aby nemusela pořád někam chodit. Vyhodí to později všechno, pokud na to nezapomene. *

*jakmile komedie skončí chytne velký výtlem a vypne mobil. Věří, že pohled na ni je velmi komický, ale nemůže přestat *

*Když film skončí a Margareth se začne nekontrolovatelně smát, divně se na ni podívá.* V pohodě? *Zasměje se. A protože je její smích strašně nakažlivý, začne se taky nekontrolovatelně smát a nemůže přestat. Ani neví, co jí přišlo tak strašně vtipné, ale prostě se tam spolu smějí a musí vypadat vážně divně.*

*několik minut po tom, co se i Cath začne smát, ona se smát přestane*to byla dobrá komedie, co myslíš?*podívá se na ni*

*Zatímco Margareth se zvládla přestat smát, Cath se stále tlemí. Lehla si na postel a zabořila hlavu do peřiny a potom se konečně přestala smát. Znovu se sedne, podívá se na Margareth a má co dělat, aby znovu nevybuchla smíchy. Tak na její otázku jenom přikývne a nic neříká.*

*na její odpověď jen kývne *Zkusím hádat. Pohled na mně tě nutí smát, že ano*ušklíbne se a podívá se na Cath*

*Snaží se nesmát, ale když Margareth promluví, tak je to ještě horší. Vydá nějaký divný zoufalý zvuk, ale stále nevybouchne smíchy. Pohled jí padne na pár papírku na jejím nočním stolku, a tak je všechny posbírá a jde je vyhodit, aby se trošku uklidnila a nemusela se smát. Když příjde zpět za Margareth, už se nesměje, tak se na ni jenom podívá.* Tak co teď?

*zapřemýšlí*Nevím *zasměje se*Můžeme jít třeba do hudebního salónku nebo ven

*Zeptá se ji, co by mohli dělat teď a na její nabídku přikývne.* Takže mi něco zahraješ a zazpíváš jo? *Zasměje se a vstane z postele.* Super. *Přikývne a vydá se směrem ke dveřím a potom společně s Margareth do hudebního salónu. Ona sama zvládne nějaké základy na klavír, ale jinak moc hrát ani zpívat neumí, a tak je zvědavá, co ji Margareth předvede.*

*Na její slova jenom přikývne. Normálního člověka by třeba dojalo, že ho někdo takhle neodsuzuje, jako ona, ale on neví, jak na to slovně zareagovat.* Díky. *Doplní potom to první, co ho napadne, aby to nepřešel jenom mlčením. Stejně věří tomu, že jakmile vejde do jeho komnaty, chvíli bude šokovaně koukat a pak s křikem uteče a řekne svým rodičům o tom, jakej je magor a aby ho vyhodili z paláce, nebo rovnou celé Illey.* Tak to jsem nešel asi tak hluboko, jak jsem myslel. *Poznamená klasicky nezaujatým tónem a podívá se směrem, jakým ukazuje a skutečně uvidí vyšlapanou cestičku. Pak se jí zeptá, jestli jí není zima a jestli se nechce podívat na jeho komnatu už dneska. Aspoň to bude mít z krku a ona se s ním už nikdy v životě nebude chtít bavit. Zvedne se spolu s a ní a vydá se směrem k paláci cestou, jakou mu ona předtím ukázala.* Ne, žádný jsem neslyšel. *Zavrtí hlavou, protože vůbec neví, o čem mluví. Byl trochu mimo a zabraný do úprav své komnaty, ke které se během chvilky dostanou a on jí nechá vejít jako první. Sám se opře o rám dveří a nechá otevřeno, aby mohla kdyžtak rychle utéct. Komnatu změnil docela dost. Hlavně rozestavění a účel nábytku. Všechny různé dekorace, fotky, knížky..cokoliv, co člověk vystavuje na poličkách nebo na zdi, je rozložené na posteli. On sám si ustlal v obrovské skříni, která kromě dek a polštáře na svém dnu, neobsahuje vůbec nic. Oblečení, které se dává na ramínka má zavěšená ve sprše a vanu má plnou zbytku polštářů a dek, které dříve byly na posteli. Kufr, ve kterém měl věci, má zavěšený na zdi na jednom z háčků pro obrazy. Na zbylých háčcích má rozvěšené ponožky. Oblečení, které nechtěl pověsit na ramínko má vyskládané v kruhu u nohou postele a na lustru věší na jednotlivých žárovkách zavěšené skleničky, hrníčky a i jedna miska. Prostě jakékoliv nádobí, které tam drží.*

*Pousměje se na něj. Jako blázna ho skutečně nevnímá. Ví, proč se tak chová, když jí to řekl. Ukáže mu i odtud cestu ven, která není zrovna daleko. Nešel až tak hluboko do lesa, jak si očividně myslel. Ráda se na jeho komnatu podívá ještě dneska, když jí ji chce ukázat. Zvedne se společně s ním a vydá se směrem k paláci. Vzpomene si i na drb, který se o nich začal šířit.*"Někdo nás dva viděl v pondělí. A z toho, že jsem ti ukázala, kde máš komnatu dělal trochu vědu a unáhlené závěry. Občas mě podobný kecy dost štvou. Tady lidi musí taky do všeho šťourat.."*Nemá to ráda. Lidi tu druhý pořád jen pomlouvají, vytvářejí drby, kterými jim ještě více stěžují život, jako by být z královské rodiny nestačilo samo o sobě. Je to dost těžký i tak. Usměje se na něj, když otevře dveře své komnaty nechá ji vejít jako první. Zvědavě se začne rozhlížet po komnatě. *"Není to nepohodlné?""*Zeptá se a kývne směrem ke skříni.*"Musí tě z toho bolet záda.. V paláci jsou i lázně, kdyby ses chtěl odreagovat, někdo by tě tam mohl případně namasírovat nebo tak."*Podívá se i na lustr, kde je pověšené nádobí, to nijak nekomentuje. Ona by se bála, že jí to ještě někdy spadne na hlavu. Vidí ponožky na háčcích a pousměje se.*"Aspoň je nemusíš hledat."*Poznamená. Pak si všimne věcích rozkládaných na posteli. Přejde blíže k ní a podívá se na to všechno. Do ruky vezme jednu fotu v rámečku.*"To jsi ty se svojí sestrou jako malí?"*Ukáže mu fotku, po které sáhla jako první..*/Byl docela roztomilý./

Aha. *Přikývne. On drby nijak neřeší. Velká část se k němu ani nedostane a z těch, co se k němu dostanou, si nic nedělá, jako ze všeho ostatního ve svém životě. Pak už jí dovede ke své komnatě, kterou otevře a ona tak má přístup do naprostého chaosu, který je ale organizovaný jeho logikou.* Je to daleko pohodlnější, jak postel a záda to, na rozdíl od postele, nekřivý. *Odpoví jí ohledně místa, kde spí. Sleduje jí, jak se rozhlíží po místě, které jemu konečně aspoň trochu připomíná domov.* Zároveň se tak i vysuší a nezmluchlaj. *Doplní její poznámku k ponožkám. Nechápe, že ještě neutekla. Když vezme nějakou fotku, odlepí záda od futer a dojde k ní, aby se podíval, kterou myslí.* Jo, tady mi jsou čtyři. *Přikývne.* Tady mi je třináct. Pár týdnů před tou fotkou mi diagnostikovali tu poruchu. *Ukáže na druhou fotku, kde je také on se sestrou. Jeho sestra je tam o pár let starší, ale stále šťastná, zato on se na rozdíl od té starší fotky ani nepousmál a jen tupě zíral do foťáku. Možná, kdyby bral prášky, byl by na tom teď líp a dokázal by v rámci možností fungovat normálně, ale on se hned naučil prášky skvěle schovávat a poté se jich zbavovat. I tak si je sem s sebou ale musel přivézt. Ještě se nedostal k tomu celou tu krabičku vyhodit. Zatím jí celou jenom vysypal mezi hromádky oblečení u postele.*

*Řekne mu, čeho se ten drb říkal, když ho sám neslyše. Tohle je jedna z věcí, kterou na paláci fakt nemá ráda. Ty drby a tak. I když si myslí, že je sama, očividně ji pořád někdo vidí, v pondělí by si netipla že je někdo viděl, ale musel, když vznikl ten drb. Dojde společně s ním k jeho komnatě, do které vstoupí jako první a zvědavě se tam rozhlíží. Postel ve skříni ji spíše donutí se o něj trochu bát, aby ho z toho ještě něco nebolelo.*"Fakt? To jsem nevěděla. Někdy bych to měla zkusit."/Doufá, že by jí díky tomu mohl Caleb i o něco více věřit.*"Vidíš, je to dost praktický."*Usměje se. Pak vezme do rukou nějakou fotku, jak tipuje Caleba a jeho sestry, kde jsou malí.*"Byl jsi jako dítě docela roztomilý. Většina mých fotek zachycuje něco pro mě teď už trapného, rodiče si vždycky to nejméně vhodné místo, nebo situaci na focení."*Usměje se nad tím pobaveně. Prostě nemá z dětství normální fotky. Podívá se na další fotku. Všimne si taky toho rozdílu, že jeho sestra se tma usmívá, za to Caleb nic. zvedne pohled od fotky a podívá se na něj. Možná by ho i objala, protože ví, že to má těžký a když jí říká tohle, je jí to ještě více líto, ale na to je nejspíše brzo.*"Hele.. pochopila jsem, proč jsi mě sem chtěl vzít. Jenže mě jako blázen fakt nepřipadáš. Chápu, proč to tady vypadá tak jak to vypadá, vysvětlil jsi mi to. Ty komorné, co odtud zdrhly to nevěděly. A já nejsem jako ony. Neuteču. Jen se tě snažím trochu pochopit a snažím se spřátelit. Máme se vzít. Nechci, abychom okolo sebe chodili jako duchové.. Nejspíše se do sebe nezamilujeme, ale aspoň přátelé nebo tak bychom být mohli. Teda doufám. Zdáš s mi fajn."

*Řekne jí, že postel ve skříni mu nezkřiví záda a když se ho pak zeptá, jestli to je doopravdy tak, přikývne.* Jo. Dřív se spalo běžně na tvrdých věcech. *Pokrčí rameny.* Ty to chceš zkoušet? *Zeptá se trochu překvapeně, protože doteď nikoho ani nenapadlo zkusit věci, které jeho logika vymyslela. Všem to připadá divné a málokdo by tu vydržel tak dlouho jako ona a ještě se na některé věci ptal. Natož, aby je chtěl vyzkoušet.* Všechno je praktický. Aspoň pro mě . *Poznamená a tím "všechno" myslí věci, které sám upravil svou logikou. Pak se koukne na fotku, jakou mu ukáže a řekne jí, že jsou mu na ní čtyři roky.* Ukážeš mi nějaký? *Zeptá se jí. Rozhodně by mu ale nevadilo, kdyby řekla, že ne. Jemu by to bylo jedno, jako všechno. Po jejích dalších slovech/znacích, nadzvedne trochu obočí. Nevěděl, že to prokoukla a nechápe, co je ta holka vlastně zač.* Já neumím mít přátele. Nikdy jsem žádný neměl. *Pokrčí jedním ramenem.* Proč nechceš uznat, že jsem blázen, říct to rodičům a pomocí toho zrušit to zasnoubení, abys mohla být šťastná? Vždyť ti musí být jasný, že se mnou nebudeš šťastná nikdy..

*Souhlasně přikývne. Uznává, že je to vlastně pravda. Někdy by to i vyzkoušela. Na jeho otázku přikývne.*"Jo, jasně. Proč ne? Zkusit se má všechno."*Pousměje se na něj. Všimne si i trochu překvapeného tónu hlasu a to ji potěší.*"Jo, promiň.."*Nechtěla ho nějak urazit nebo ne. Podívá se na pár fotek, které jsou na posteli a zvedne jednu, kde je on a jeho sestra, jak jsou malí.*"Někdy třeba ano. Ale budu muset vybrat ty, kde není i sestra, ta by mě uškrtila, zjistit, že někomu to ukazuju."*Pousměje se nad tím. */I když ta se se mnou už nebaví../*Vzpomene si na to a její úsměv hned povadne, ale snaží se to rychle skrýt./*Pak se k němu zase otočí a řekne mu, že chápe, proč ji sem pozval. Ale ona neuteče. Chce ho naopak více poznat.*"Jenže mě jako blázen nepřipadáš. Naopak se mi udáš docela fajn."*Pokrčí rameny.*"Proč myslíš, že s tebou nebudu šťastná? Mně přijde, že jsme si docela podobní.. Oba nemáme rádi moc lidi, spíše chodíme ven večer a v mnoha věcech se shodneme. Navíc, umíš znakovou řeč. To umí jen málokdo. Vím, že to nebude jednoduchý, ale to s nikým nebude."*Pak chvilku nic neznakuje a jen se na něj dívá.* "Pokud se tohle zasnoubení zruší, zasnoubí nás ještě s někým jiným.. Jestli chceš to, dobře, chápu to a nějak se to zařídí."/Byla j sem až moc vlezlá, nejspíše.. Měla jsem ho nechat být./

Jo.. To je asi pravda. *Uzná, i když pro něj rozhodně není zkoušení toho, být normální. Takže by nepoužil výraz "všechno", ale spíše "většina věcí". Když se mu pak omluví, potřese hlavou.* V pohodě. Nejsem uražený. *Štve ho, že to nemohl dát najevo hned napoprvé. Původně to totiž měl být menší vtip, ale vzhledem k tomu, že u toho nedokáže promítnout žádné emoce, tak vyznělo tak, jak to vyznělo. Naprosto chladně, jako prakticky cokoliv, co řekne.* Máte dobrý vztah? *Zeptá se jí ze zajímavosti. Sice si všimne, že jí na pár vteřin povadl úsměv, ale vůbec si to nespojí. S neprojevováním citů se pojí i neporozumění citům ostatních a jejich nepochopení. Takže jednoduše nedokáže moc rozlišovat tyhle nepatrné náznaky, se kterými by možná ostatní lidé neměli problém.* Co se ti na mě zdá fajn? *Pokračuje v otázkách, protože to doopravdy nechápe.* Protože já ti nikdy nedám to, co si zasloužíš. Neumím mít přátele. Neumím ani pořádně milovat. Nevím, co to je. Prakticky se se mnou nezasměješ, nikdy nerozpoznáš, jestli ti říkám vtip, nebo mluvím vážně. Daleko jednodušší bys to měla s někým normálním. *Vysvětlí jí klasicky nezaujatým tónem, u kterého pokrčí rameny.* Mně je to jedno. Mně přijdeš jako skvělá holka. Ale já ti zničim život. A stejně tak bych ho zničil každý další, se kterou by mě zasnoubili.

*Zkusit se má podle ní všechno, takže chce zkusit i to spaní ve skříni. Doufá, že mu tak více rozumí, o což se snaží celou dobu. Omluví se mu, protože ho tím, co řekla nechtěla nijak urazit. Poté, co řekne, že není uražený se pousměje. Dívají se spolčený chvilku na fotky a baví i o rodině. Zmíní také svou sestru, ale i kvůli zmínce jí jí povadne úsměv. Je jí líto, že se od ní její sestra distancuje. A pořádně ani neví proč. */Protože je zasnoubená? Je to kravina, jestli je to kvůli tomu.. Nebo jsem udělal něco špatně? Němka ji naštvala?/*Ale nic si nevybavuje.*/Vždyť já přece za to zasnoubení nemohu../*Nevybrala si ani to svoje, natož, aby to sestřino. Lehce potřese hlavou.*"Mívali jsme. Teď je Meira, tak se jmenuje, spíše odtažitá. Nebaví se s nikým z rodiny. Je taky zasnoubená, pravděpodobně kvůli tomu.. Ale i tak, já ji nezasnoubila, takže nechápu, proč ignoruje i mě.."*Svěří se mu s tím. Meira je jedna z mála, se kterou se baví, která umí znakovou řeč a jedna z mála jejích kamarádek. Jinak je to možná tak Stephanie a trochu Catania s Angel, ale s nimi se zase tolik nevídá.*"Prostě si s tebou docela rozumím. V několika věcech jsme stejní. Ani jeden z nás to nemá lehké, přijde mi i díky tomu, že jeden druhého tak můžeme chápat více, než by nás mohl chápat někdo jiný."*Pokrčí rameny.*"Nejde mi o to, abys mě miloval, to že se vdám z lásky mi nezaručí nikdo, ještě by mě znovu zapojili do sňatkové politiky a zasnoubí mě s někým hrozným. To ty nejsi. Většina lidí se se mnou ani nechce bavit, kvůli tomu, že jsem němá, ty umíš znakovou řeč, to mi dost pomáhá. A cítím se s tebou dobře."*Pousměje se a pak zavrtí hlavou.*"Nezničíš. Ty mi ho nezničíš. Říkám, že se s tebou cítím dobře."*Poté se na něj jen chvilku dívá.*"A co to zkusit? Dáme tomu prostě šanci do konce Selekce, to se stihneme třeba poznat více a uvidíme, co se stane. Prostě tomu do konce Selekce chci dát šanci, když to nepůjde, nějak zařídíme zrušení toho zasnoubení."*Navrhne tohle, jako nějaký kompromis a upřesněn doufá, že na něj přistoupí.*

Aha. To je mi líto. /Nebo aspoň tak trochu, jak to u mě dokáže být./ *Dopoví v duchu.* Třeba to mezi sebou vyřešíte. *Pokrčí rameny a aspoň se pokusí o malý povzbudivý úsměv. Pak se jí zeptá na to, z jakého důvodu jí přijde fajn.* Jo, to možná jo. *Uzná, i když tomu sám pořádně nevěří. Nepřijde mu, že by ho ona někdy mohla plně pochopit a stejně tak naopak. Neuměl se vžít do její situace. Něco jako je empatie pro něj byla prakticky cizí slovo.* Takže radši budeš se mnou, než to risknout a třeba se opravdové lásky dočkat? *Nadzvedne mírně obočí.* Já s tebou taky. *Přizná s menším úsměvem.* Stejně tu do konce Selekce musím zůstat, takže to ničemu neublíží. *Pokrčí rameny.* Já no.. Jsem docela unavenej, moc jsem nespal, když jsem to tu upravoval. *Poškrábe se na zátylku a omluvně nadzvedne jeden koutek rtů.*

"Díky.. "*Pousměje se na něj. Taky je jí logicky líto, že se sestrou nebaví, že se jí vyhýbá a chce to s ní zpravit, ale jak Zkoušela s ní mluvit a nic.*"Jo, to doufám taky, jenže snaha by musela být na obou stranách, ne jen na jedné."/Té mojí../*Dopoví v duchu. Pak mu řekne že se s ním cítí dobře, což je pravda a že jí přijde, že si jsou podobní a proto se u ně tak nebojí jako u ostatních.*"A nebo to risknout a být zasnoubená s někým, kdo bude naštvanej, že nemá normální holku, co může mluvit a musí se kvůli ní učit znakovat a nebude mě chápat?"*Na tohle se spíše dívá více pesimisticky. Pak se na něj zase pousměje.*"To ráda slyším."*Potěší jí, že se s ní cítí dobře, skutečně.*"Dobře, do konce Selekce a pak se uvidí. To máme několik týdnů."/Musím ho přesvědčit, že jsou s ním šťastná../*Nechce riskovat zasnoubení s někým jiným a s ním se navíc cítí fakt dobře.*"Jo, promiň. Nechám tě tu odpočívat. Dobrou noc."*Rozloučí se s ním a vyjde z komnatu. U dveří mu ještě věnuje poslední úsměv, než se vydá do svého pokoje.*

*Když Min odešel celkem posmutnil. Chápal, že mladší chtěl být taky chvíli sám, ale on neměl rád samotu. I přesto ho nechal odejít a sám se rozhlédl vyjít z pokoje, aby poznal třeba nové lidi. *

*Konečně dneska v práci skončila. Byl do pro ni docela těžký den. Je i docela vyčerpaná. Kromě toho se snaží ale pomáhat zdejším komorným. Ví, že je tu rozruch kvůli té Selekci, co se blíží a kvůli které sem i přijeli na návštěvu. Porto donesla do komnat několika zahraničních hostů oběd, když si o něj požádali tam a jednou komnatu i trochu uklidila. Je tu vážně shon, větší, ne který kdy zažila doma. Na sobě má stejnokroj služebné, skládající se s černo-bílých šatů. Vlasy má stáhlé do drdolu, ale pár pramínků je jen volně, takže se pohupují do rytmu chůze, ve kterém jde. Prochází se chodbami, u komnat a dívá se do země, jako vždycky. Tentokrát se ztratila ve svých myšlenkách, jinak by slyšela, že někdo otevírá dveře a jde ven, ale takhle ne a do dotyčného vrazí, nechtěně. Naštěstí nepadne a rychle se podívá na muže, do kterého vrazila.*J-já se m-moc omlouvám. *Vykoktá a dívá se na něj.*/Bezva, jsem tu asi třetí den a už rozpoutám kvůli své neschopnosti válku../Jste v pořádku?*Zeptá se hned na to starostlivě.*Vážně je mi to moc líto, měla jsem dávat větší pozor.