Komnaty zahraničních hostů

*Jen na vteřinu se lehce napne, když jí prsty začne přejíždět po nahých zádech. Už dlouho se jí nestalo, že by se za své jizvy styděla, přesto ji na chvíli napadlo, zda mu ty pruhy zhrublé pokožky nepřijdou příliš ošklivé, nebo snad nechutné. Vzápětí se však v duchu napomene, už dávno se smířila s tím, že jsou její součástí a odmítala se teď nechat rozptylovat vlastní minulostí. Místo toho ho sama začne svými doteky škádlit a užívá si každý dotek jeho úst, s nimiž se vydá na průzkum po jejím těle. Když použije zuby, nezastaví zavzdychání a okamžitě si poručí, aby to udělal znova. Proto ji překvapí, když se schválně odtáhne. Přestože je v koupelně díky páře horko, oproti teplu jeho těla jí nyní přijde okolní vzduch příliš chladný. Zahledí se na něj téměř ublíženě.* Vážně? *Hlas má nakřáplý a odolává touze se naštvaně zvednout a odkráčet, jenže to by přišla o pokračování a ona ho vážně chtěla.* Vrať se... *Její pohled je intenzivní, zorničky má rozšířené díky vzrušení, ale díky tmavé barvě duhovek je to jen těžko poznat. Naštěstí se Lauren rozumně navrátí do jejího náručí a začne se činit. Na to si rozhodně nemůže stěžovat. Netrvá dlouho, aby vzrušení a rozkoš dosáhly svých hranic a ona si ho u sebe raději přidrží v obavách, že by ji chtěl ještě mučit a znovu by přestal. Naštěstí se to nestane a pod jeho zkušenými doteky dosáhne vrcholu. Nemůže zastavit třas a tiché lapání po dechu, jak si slast propracovává cestu jejím tělem, cítí jen, jak ji líbe do vlasů a konejšivě hladí po stehně, než ta největší vlna nepomine.* /Ne, ne, ne!/ *Zamračila se, když se od ní odtáhl. Vážně teď hodlal přestat? Možná by měla být spokojená i tak, jenže ona chtěla víc. Rysy v obličeji se však uvolní, když se na ni ode dveří otočí a v zásadě ji vybídne, aby ho následovala.* /Nebudeš muset./ *Opatrně seskočí z mramorové desky, podlaha je přeci jen trochu mokrá a ona nestojí o žádné zranění. Schválně nespěchá, když za ním jde, naopak může obdivovat výhled na něj i zezadu. Svaly na zádech byly rozhodně poutavou podívanou, ale ten zadek to přeci jen vyhrával. Sama se nikterak nesnažila zakrýt. Přesto k němu však došla ještě předtím, než dorazil k posteli. Vzala jeho tvář do dlaní a znovu ho náruživě políbila. Minuta bez těch hebkých a šikovných úst byla prostě příliš. Těch pár kroků se navíc zvládne odpotácet i poslepu, zacítí, když zastal v chůzi, protože se nohy dostal k okraji lůžka. Využije toho, aby mu dlaněmi zatlačila do hrudi a donutila ho si sednout. Nikdo po ní nemohl chtít, aby se ovládala, napínal ji příšerně dlouho a ona už neměla náladu čekat. V mžiku se mu usadila do klína a znovu ho líbala, hladově a nespoutaně, s vášní, která polibek v koupelně téměř zahanbovala. Hladila ho po hrudi, ramenou, nedokázala s nimi setrvat na jednom místě, bylo toho pořád tolik k objevování. Kdyby si to snad Lauren chtěl rozmyslet, bylo rozhodně pozdě. Nepřemýšlí, prostě jedná, když se lehce nadzvedne a schválně pomalu klesá na jeho chloubu v rozporu s jejich hektickým polibkem. Pojímá ho do sebe a odtrhne rty v náhlé potřebě zalapat po dechu, když přitlačí boky k těm jeho, aby ho dostala hlouběji. Téměř to až bolí, ale stejně si ten pocit plnosti užívá a slastně vydechne. Tohle potřebovala, aby mezi nimi nic nestálo. Brala prášky, tudíž se nemusela obávat následků a znovu se pohnula, zhoupla se v bocích oproti jeho klínu a pátravě se mu zadívala do očí.* /Takové to mezi námi je./ *Perfektní, bezmyšlenkovité a primitivní, ale zatraceně skvělé. Nedělá si iluze o tom, že by se spokojil s jejím vedením, ale bylo jí jedno, zda nakonec skončí pod ním, jen když tohle nepřestává. Většinou jí kontrola vyhovovala, jenže tohle byl Lauren a ačkoliv by mu to nepřiznala nahlas, vlastně mu věřila o dost víc než většině jiných lidí. S ním si nemusela dávat pozor, mohla se tomu poddat a to taky ochotně udělala.*

*Když ucítil na polštářcích svých prstů čáry vystoupené kůže, donutilo ho to k sekundovému zamyšlení. Nikdy se jí na jizvy neptal, ačkoli normálně mu nedělalo takový problém, kde stojí společenské normy, tohle mu přišlo svým způsobem neslušné. Třeba mu to někdy poví sama. On tolik jizev neměl, sem tam nějaká menší na rukou či nohou, která vznikla z lezení, ale žádná velká se na jeho těle nenacházela. Dál se nad tím nepozastavil a po krátkém ustoupení se opět začal dívce věnovat. Nemohl dlouho odolat, když ho uvěznil pohled jejích tmavých očí. Nikdy nepotkal nikoho, kdo by měl tak tajemné a uhrančivé oči, nemohl z nich nic vyčíst. Svým způsobem to bylo lehce zastrašující a vzbuzovalo respekt, v momentální situaci se mu ale svět zatočil před očima nikoli kvůli strachu. Nikdy nepotkal nikoho s tak silnou osobností a to napětí, které mezi nimi vznikalo při boji o vedení jen přidalo na přitažlivosti, která rostla každou sekundou. Chtěl...potřeboval vědět, jak bude dívka reagovat na jeho doteky a když slyšel tiché vzdechy, nemohl být spokojenější. Cítil, jak se pod jeho doteky podvolovala a lehce jí jednou rukou podpíral. Ačkoli se dívky nemohl nabažit, stále to nebylo dost. Pocítil kousek toho, co by mohl dostat a nemohl se již držet zpět. Zatnul zuby, a nakonec se podvolil již úplně. Nechtěl s tím nadále bojovat, dnes už ne. Byl unavený z toho, jak se stranil lidského kontaktu, toho, jak si nedovolil užít jediný dotek jiného člověka. Proč to vlastně dělal? Bavilo ho se takhle mučit? Chtěl se litovat? Možná měl strach, že jednou by pro něj něco takového mohlo znamenat víc, nepřežil by, kdyby ho opět někdo opustil, proto bylo jednodušší, když se k němu v první řadě nikdo nedostal. A dnes tu neměli pocity své místo. Tato noc byla pouze o vášni a uspokojení, nehodlal si dovolit další selhání, kde projeví něžnost. Něžnost byla slabostí, která vedla k citům a ty dokázaly nadělat pěknou paseku. Možná proto zněl trochu chladně a nepříjemně, když ve dveřích koupelny dívce nakázal, že na ní nebude dlouho čekat. Snažil se udržet bariéru a namlouvat si, že žádný pohled, pocit ani dotek z dnešního večera pro něj nic neznamená. Koutkem sledoval pohyby dívky, když seskočila z mramorové desky a pomalým elegantním krokem se k němu vydala, zatímco mířil k posteli. Oba moc dobře věděli, co bude následovat a když uchopila jeho obličej do dlaní pevně jí chytil za boky a polibek jí vášnivě opětoval. Ucítil, že narazil na kraj postele, ale než stihl cokoli udělat, jala se iniciativy dívka, která ho zatlačila do postele. Ani jeden z nich se nedržel zpět a když se mu usadila do klína, přejížděl rukama po každém koutku jejího těla. Nikdy nebylo dost prozkoumané kůže a jeho ruce se pohybovaly samy od sebe. Když ucítil, že se jejich těla konečně spojila, musel se v síle okamžiku na chvilku podepřít rukama o postel, aby nespadl. Ztěžka oddechoval a prsty pevně sevřel prostěradlo, když se dívka pohnula. Ani si neuvědomil, že lehce zaklání hlavu, když jí musel sklonit, aby se mohl dívce zahledět do očí. Nemohl z nich vyčíst nic více, než všeobecnou touhu a v tu chvíli byl za to vlastně rád. Mohl díky tomu shodit veškeré obavy a plně se ponořit do okamžiku, bylo to snazší, když si byl jistý, že druhá strana do toho emoce nemíchá. Popadl jí za boky a silou jí nadzvedl, přičemž jí možná lehce hrubě hodil na postel pod sebe, aniž by přerušil jejich doteky. Levou rukou popadl její zápěstí a držel tak jednu její ruku pevně spoutanou k posteli, svou druhou rukou jí stále přidržoval za bok, zatímco dodával situaci tempo. Ani jeho ústa nezůstala nezaměstnaná, hladově rozséval polibky, kam se jel dostal, až opět spojil jejich rty v jedny, ačkoli byl polibek někdy přerušován jejich občasnými a stupňujícími se vzdechy. I tak si ale nedovolil další pohled do jejích očí, soustředil se pouze na touhu a fyzickou přitažlivost. Nakonec nebylo tak těžké zahodit všechny otravné myšlenky, když se jeho mysl byla pomalu zatřena příjemnými pocity, které fyzická blízkost přinášela.*

*Měla dojem, že se před ní trochu uzavřel, přestože netušila, co by to mohlo způsobit. Rozhodně to však nehodlá řešit teď, když má konečně na dosah ruky všechny fantazie, které o něm měla, včetně vtíravých nevítaných snů, které ji po probuzení zanechaly roztouženou a zalitou horkem. Snadno ho tedy dožene a políbí s přesvědčivou vášní, donutí ho se posadit, aby se mu sama obkročmo usadila v klíně. Líbí se jí, s jakou dychtivostí jí polibek oplácí, bez váhání se jí dotýká a najednou už sama nemá náladu na cokoliv čekat. Spojí jejich těla a slastně si povzdechne nad tím pocitem. Zkoumavě se mu zadívala do tváře, vnímala jeho reakci na jejich nepopiratelnou blízkost a musela se spokojeně pousmát, když si všimla, jak se sám snaží ovládnout. V jejích očích bylo ale jen přesvědčení a touha, když se znovu pohnula a přitiskla boky k jeho, užívala si tu chvíli, kdy ho měla v zásadě ve vlastní moci. Kontrolu jí však nenechal na dlouho. Překvapeně zalapala po dechu, když ji prudce a pevně popadl za boky, nadzvedl ji a přesunul pod sebe. Ani nedostala šanci se vzepřít, nalehl na ni téměř celou vahou vlastního těla, jednu ruku jí v zásadě přišpendlil v posteli. Na vteřinu ji to rozladilo, měla ráda věci pod kontrolou a doufala, že jí zbude alespoň nějaký prostor na ovlivňování situace. Při jeho dalším prudkém přírazu však veškeré protesty v její hlavě umlknout. Jen se prohne v zádech a neudrží vzdychnutí, které z ní vymámí. Teď už se vůbec nedrží zpět, nastoluje poměrně drsné a neústupné tempo, ale jí to vyhovuje. Potřebovala ho stejně naléhavě jako on ji. A tak mu v rámci možností vychází vstříc, užívá si ty prudké vpády. Vlastní bezmoc by ji měla děsit, jenže se tak nedokázala cítit vedle Laurena. Obmotala mu nohy kolem pasu, když pocítila rostoucí uspokojení. Volnou rukou mu zajela do vlasů při jednom z těch udýchaných polibků a pevně si ho přidržela na místě. Ačkoliv si užívala pozornost jeho úst, kterou věnoval odhalené kůži všude v dosahu, chtěla se mu dívat do tváře. Vidět, co s ním dělá. Jeho přírazy a tempo začínaly být trhané, důsledek toho, že sám ztrácel soustředění a kontrolu.* Laurene... *Prosebně vydechla jeho jméno. Zlehka ho kousla do rtu, ale vzápětí prudce zaklonila hlavu a zabořila ji do polštářů. Poddala se tomu, jak se o sebe jejich pokožka třela, té neúprosné rozkoši, kterou jí způsobovaly jeho pohyby, polibky a doteky. Bylo toho příliš. Tentokrát ji vlna slasti zalije postupně, putuje dolů páteří a zanechává za sebou horko a mravenčení, které se usídlí v podbřišku a klíně, kde se soustředí, dokud se vše napětí neuvolní a nesmete veškeré myšlenky, nechá za sebou pouze hluboké uspokojení. Ráda by se mu dívala do tváře, zvlášť když sám dochází vrcholu, ale prožitek je příliš intenzivní a ona automaticky zavírá oči, aby si ho vychutnala. Když je znovu otevře, na rtech jí vytane úsměv. Skoro necítila ruku, kterou jí svíral.* Už mě můžeš pustit. *Zabrouká pobaveně. Tohle kolo boje o kontrolu vyhrál, ale nějak se nedokázala přimět k tomu cítit se poraženě, když pod ním ležela maximálně uvolněná a spokojená. Tohle jí chybělo. Nešlo jen o sex samotný, cítila nové odhodlání a sebevědomou pýchu, protože ona byla ta, kdo tohle inicioval, ona dala svolení. A že to bylo lepší než očekávala. Většinou byl sex příjemný, ale dlouho si nepamatovala, že by při něm vypla tímhle způsobem. Poddala se někomu tak kompletně. Skoro by ji to nutilo se zamyslet, ale místo toho stáhne ruku z jeho vlasů, kterými se až doteď prohrabovala a trochu se protáhne. Vydá při tom tiché blažené zamručení, ne nepodobné předení kočky. Nehodlá se k němu však tulit, a tak jakmile má možnost, odtáhne se a posadí se. Vnímá jeho pohled na odhalené pokožce, potažmo hlavně zádech, při nich se zarazil, když ji předtím hladil. Potlačila povzdech. Většinou o nich nezačínala, ale odpovídala, když měl člověk odvahu se zeptat. Nebyla to žádná tajná informace. Není nic horšího, než když vaše ponížení rozmetou reportéři. Na druhou stranu ji to nakonec donutilo používat tu událost jako štít, hrdě jizvy vystavovat, aby ji tím nikdo nikdy nemohl vykolejit.* Soucítím se situací Illey mnohem víc, než většina lidí tuší. Můj otec nebyl zrovna dobrý král a nezajímalo ho, kolik nápravy naše země po válce potřebovala. Utvořila se u nás radikální odbojová skupina. S matkou nás unesly, když mi bylo čtrnáct. Dle jejich názoru by bylo správné, abychom si zažily, co je to otročit, protože oni otročili naší zemi už dost a nic z toho neměli. Mohly jsme si vybrat, která dostane za trest bičem, a která zabaví mužskou společnost. *Ušklíbne se.* Naši vojáci nás ale našli celkem rychle. *Podotkne. Ale dle jizev je očividné, že ne dostatečně rychle. Na druhoi stranu mu rozhodně nechce vyprávět o tom, jak blízko byla znásilnění. Tedy... Dle právního výkladu znásilněná byla, a cítila se tenkrát stejně špinavě, jako kdyby měli oni muži svůj úkol dokončit úplně, ale přeci jen si tenkrát namlouvala, že může být vděčná, jak to dopadlo. Asi by ji mělo rozhodit, že o tom vypráví, ale působí naprosto klidně. S některými věcmi se člověk prostě musel vyrovnat, i když to bolelo, jinak by ho vnitřně rozcupovaly zaživa. Viděla to sama na Laurentijovi, způsob, jakým se vypořádával se svou bolestí a ubližoval si tak často ještě víc. Proto ji tenkrát zaujal. Teď už v tom, bohužel, bylo něco víc.* Hmm, dala bych si něco na jídlo. A možná koukla na film. A pak si tohle celé zopakovala. *Usměje se na něj šelmovsky.* Anebo bych ti mohla ukázat, že přestože jsem hubatá, jak si často stěžuješ, tak to není vždycky na škodu. *Přejede jeho tělo výmluvným pohledem.* Jsou lepší věci, co s pusou dělat. *Podotkne nevinně.* Například tvoje ústa umí větší divy, než jsem předpokládala. /A taky ruce, a zbytek těla./.*Sakra, celé to bylo taaak dobré, že i když se měla cítit přehlcená, skoro by si to zopakovala rovnou. A zítra zase.* Ale pak budu muset jít. *Dodá. Má napsaná pravidla. S nikým nespat dvakrát. Nezůstávat přes noc. Netulit se a nemazlit se. Možná si hrála na bezcitnou, ale nebylo tomu tak a ona chtěla zabránit jakýmkoliv nedorozuměním. Zvlášť u něj. Měla ho ráda, ať už chtěla nebo ne, o to míň by mu chtěla nějak ublížit.*

*Ačkoli se několik posledních měsíců přesvědčoval, že si již nikoho k sobě nenechá přijít tak blízko, princezna mu teď už definitivně ukázala, že jeho vůle nebyla dost silná.* /Je to špatně? Toužit po lidském kontaktu? Pletl se v tom, že by dokázal žít odstřihnutý od ostatních?/ * Vtíraly se mu do hlavy nepříjemné myšlenky. Naštěstí činnosti a hlavně dívka, která se na něj pevně natiskla a vášnivě ho políbila, nenechali jeho pozornost na jednom místě a on se tak více než rád nechal ovládnout. Bylo jednoduché, nechat chtíč a vášeň převzít kontrolu, byly to jednoduché a silné emoce, které ho nutili dělat různé věci, ale přemýšlení mezi ně nepatřilo. Když se jeho nohy zasekly o postel, nic jiného než princezna už v danou chvíli neexistovalo. Plně si užíval jejich společnou blízkost a na chvilku odevzdaně přenechával kontrolu dívce, která toho notně využila a od prvních pohybů z jeho úst mámila ztěžklý dech, který se neustále zrychloval. Ačkoli se cítil přeplněný vjemy, ať už emocemi nebo působením dívčina těla na jeho, bylo toho najednou tolik, že se cítil přehlcený. Jeho odpověď na to bylo prudké převzetí vedení a nevšímal si jejího krátkého překvapení. Jednu ruku jí přišpendlil k matraci a vášnivým polibkem přerušil dívčino vzdychnutí. Ačkoli by si ho samolibě rád poslechl, líbil se mu moment překvapení a také bylo těžké se držet zpět, když měl její jemné rty na dosah a nejraději by si je přivlastnil na delší dobu než jen dnešní večer. Teď ale nebyl čas přemýšlet nad následky. Nevěděl, jestli kdy zažil něco podobného. Většinou se ovládal, byl něžný a myslel si, že je to tak správně, že vypadají ty pocity, doteky a blízkost druhého člověka. Tohle bylo něco naprosto jiného. Probouzelo to v něm dravost, hrubost, chtěl si bez váhání brát, po čem toužil a měl pocit, že každou chvílí ho plamen touhy spálí zevnitř. Nepřemýšlel a nechával se unášet prvotními instinkty, kdy na sebe oba reagovali automaticky a jejich pohyby byly sladěné.* Idriss, * odpověděl automaticky, když uslyšel své jméno. V tom jednom slově se promítly všechny nahromaděné pocity a hrubě vyslovené r vyznělo skoro jako chrčení. Když intenzita okamžiku vyprchala, spokojeně se jí čelem opřel o rameno, a ještě chvilku hlasitě oddechoval, snažíce se tak všechno zpracovat. Zvědavě opět nadzvedl hlavu a podíval se dívce do obličeje, pak přesunul pohled na ruku, kterou pevně svíral a zpět.* /Bylo by špatné ji znovu políbit?/* Probleskla mu hlavou myšlenka, místo toho však uvolnil stisk a jen pozorně sledoval, když se dívka odtáhla a posadila se nedaleko od něj. Sám se převalil na záda a zůstal ležet, zatímco jeho oči putovali po dívčiných zádech, kde zkoumal tvar a velikost jejích jizev, na které mu při protahování dala přímý výhled. Trochu mu zaškubali prsty na ruce, když se rozmýšlel, jestli smí po jizvách přejet. Zarazil ho ale dívčin hlas, nejspíše nebyl tak nenápadný, jak si myslel. Zadržel chápavé povzdechnutí, když zmínila zmínila schopnosti svého otce při kralování. Jeho rodina také nebyla zrovna plná schopných lidí a navíc, každá rodina má i svou temnou minulost, on si moc dobře vzpomínal hned na jeden příklad svého předka, který se mu hnusil. Neměl ale čas nad tím přemýšlet, protože dívka hovořila dál a to, s čím se mu svěřila, nečekal. Když zmínila, jaké tresty si pro ně únosci připravili, zamračeně se mu stáhla obočí. Došlo mu, že takové jizvy nevznikly z moc dobré situace, ale něco takového ho nenapadlo. Nebo si jen takové varianty nerad připouštěl. Proto jen mlčky poslouchal dívčin hlas, který mu vyprávěl temnotu z její minulosti. Lidé si často neuvědomovali, kolik jizev si s sebou nesli tak vysoce postavení lidé, a teď nemyslel jizvy viditelné na těle. Sám zažil několik pokusů o únos, a dokonce se ho pokusili i zavraždit, takoví lidé se asi nacházeli po celém světě. Ale představa toho, co se stalo Idri se mu hnusila, ti muži mu až moc připomínali předka, který nechal zabít vlastní ženu. Nenáviděl takovou povrchnost a slabost, najednou měl chuť do něčeho praštit. Místo toho však pozvedl ruku a jemně po jizvách přejel.* Promiň.* Ihned se odtáhl a sevřel pěst v dlani. Nevěděl, jestli se omlouvá za svůj dotek nebo za to, že si něčím takovým musela projít, asi od každého trochu. Rychlím pohybem se zvedl z postele a přešel ke skříni. Cestou se ještě zasekl, chtěl jí říct něco víc. Jak moc ho skutečně mrzelo, co se stalo, jak nenávidí všechny, co jí to udělali a jak se s tím vším zvládá vyrovnat. Nakonec ale jen zakroutil hlavou a hledal nějaké oblečení. Nemyslel, že by mělo nějaký smysl, kdyby něco dodal, a také si nemyslel, že by dívka taková slova ocenila, nepřišla mu jako někdo, kdo se nechal od ostatních litovat. Místo toho své pocity vyjádřil tím, že hned poté, co na sebe hodil první tepláky, které našel a ledabyle přes sebe přehodil košili, kterou nakonec nezapnul. Jeho pokožka byla stále rozpálená a pocit studeného vzduchu na hrudi a břiše byl příjemný. Položil vedle dívky pečlivě srovnanou košili a pohodlné tepláky, které vytáhl ze skříně.* Tvoje šaty budou mokrý od podlahy v koupelně, tak jen...však víš, tady* Ukázal na oblečení a ani nečekal na dívčinu reakci, když se zamyšleně otočil ke krbu a dal tak dívce trochu soukromí. Když na něj opět promluvila, prolomila ticho a lehce pochmurnou náladu, která se tam začala tvořit. Opětoval jí úsměv a do očí se mu vrátila jiskra. * Od toho jsme šlechta.* Podotknul a vytáhl ze šuplíku mobil, přes který si do komnaty objednal jídlo. Přes obličej se mu přehnal krátký úsměv, když si vzpomenul, jak mu dívka zmiňovala, že má ráda červené víno a napsal si i o to.* Neškádli zase.* Odbyl jí, ale musel se otočit, aby si nevšimla, jak moc na ní měli její poznámky skutečně účinek. Myslel, že by oběma teď na chvilku prospělo, kdyby měli šanci zpracovat, co se vlastně stalo. Také si nechtěl přiznat, že by stačilo jen pár dalších pobídnutí a při pohledu na ní by ho opět dostala do své moci. Teď, když věděl přesně, co by následovalo, byla touha o to silnější. Překvapeně se na ní podíval a pozvednul obočí. Zkřížil si ruce na prsou.* Slyšel jsem předtím dobře ‘jednu noc’? To takhle slíbíš každému a pak utečeš?* Zeptal se jí na rovinu, ale byla v tom znát lehká hravost, hlavně když to pak doplnil poznámkou o tom, že ačkoli se tomu těžko věří, tak opravdu nechrápe. Nechtěl dívku do ničeho nutit, ale nevěděl, proč když se celou dobu snažila docílit tohoto, tak najednou chce utéct a nechat ho v posteli samotného.*

*Nečekala, že by její jméno vyslovené tím hrubým hlasem s tvrdým přízvukem, mohlo znít tak něžně a uchváceně. Byla to poslední kapka. Zachvěla se v jeho náručí, nechala se strhnout rozkoší, která se v ní nastřádala a na pár vteřin absolutně vypla. Ani si neuvědomovala, že mu zaryla nehty do zad. Tak nějak ale zadoufala, že mu tam zanechala nějaké stopy, vzhledem k tomu, že si sama určitě odnese nejednu modřinu. Vzápětí mu však prsty prohrábne rozcuchané vlasy a spokojeně se pousměje. Váha jeho těla je jí příjemná, zvlášť vzhledem k tomu, že jí to připomíná realitu, její mysl je pořád tak trochu zamlžená. Pokusí se pohnout, ale brání jí v tom více věcí zaráz, proto mu pobaveně připomene, že by ji mohl pustit. Na vteřinu ji zarazí jeho nerozhodný pohled a u srdce ji zvláštně bodne. Sama raději očima uhne a jakmile může, odtáhne se z jeho hřejivé náruče. Spokojeně se protáhne a obrátí se zpět k němu, všimne si, že jeho oči sklouzly po jejích zádech. Neměla problém o své minulosti hovořit, jen o tom většinou sama nezačínala. Nevěděla, zda to svést na endorfiny, anebo se jí prostě protivil ten napůl pátravý a napůl soucitný pohled, kterým její jizvy častoval. Řekne mu tudíž pravdu, narovinu a v zásadě bez emocí, pro ni je to jako přednášet fakta. Své pocity ohledně této životní události zamkla hluboko. Projevovaly se spíše podvědomě, některá traumata se nadala vymazat. Neměla tudíž ve zvyku lidem věřit, nepouštěla si je po emoční stránce blízko k tělu a sama se sebou nakládala dost lehkovážně, což dokazoval už jen její přístup k sexu. Trhne sebou, když jí po jizvě přejede prsty, na chvíli se zamyslela a jeho záměru si nevšimla. Nemohla však tvrdit, že by jí byl jeho dotek nepříjemný. Naopak zaznamenala vlastní úlevu nad tím, že se jich neštítí. Ne, že by na tom záleželo. Nebo ano?* To nic. *Zamumlá. Co se to s ní dělo? Byl to přeci jen sex a nebylo to tak, že by mu tu odhalovala vlastní duši, ne? Neměla proč se cítit zranitelná.* /Vzpamatuj se./ *Napomene se v duchu. Bez ostychu ho sleduje vstát a jít se obléct. Trochu ji mrzí, že přijde o tam výstavní výhled, ale on si alespoň nechá rozepnutou košili, díky čemuž se jí koutek úst stočí do pokřiveného úsměvu. Znovu ji však ohromí, že jí přinese oblečení, samotnou by ji taková úvaha vůbec nenapadla, přestože měl pravdu. Byla zvyklá na jednorázové záležitosti, po kterých se sebrala, oblékla a vypadla, případně naopak vykopla někoho ze své komnaty. Oba dva stejně věděli, že se sešli jen kvůli jedné věci a nebylo tudíž nutné předstírat nějaký zájem, když už bylo p ovšem. Tohle pozorné gesto ji tudíž dokázalo trochu rozhodit, ačkoliv se snažila nedat to najevo.* Děkuju. *I to slovo jí znělo divně, neděkovala za něco zrovna často, spíše si brala, co potřebovala. Kriticky přejela pohledem tepláky. Byli cca stejně vysocí, ale asi by jí byly zbytečně volnější, ale i když měl širší ramena, košile by nezakryla vše, a tak si v klidu natáhla obojí.* I když mně nevadilo být nahá, bojíš se, že bych tě rozptylovala? *Poškádlí ho, když zapne knoflíky košile, která je jí, jak očekávala, volná v ramenou a na rukou, ale absurdně těsná na hrudi. Potřese nad tím hlavou. Spokojeně zásténá a padne zpět na postel, když ho sleduje.* Nikdy jsi nebyl víc sexy, než když jsi objednával jídlo. Umírám hlady. *Ujistí ho a nebyla to ona, aby ho trochu neprovokovala i nadále. Když zaslechne, že objednal i víno, obličej se jí rozzáří téměř dětskou radostí.* Vážně. Děsně. Sexy. *Povzdechne si zasněně.* To po mně nemůžeš chtít. Žiju pro to, abych škádlila. *Odfrkne si rádoby dotčeně.* /A stejně se ti to líbí./ *Nedá najevo překvapení nebo provinilost, když proti ní použije vlastní slova. Ani jeho hravá poznámka o chrápání ji nedonutí změnit názor. Rázně zavrtí hlavou.* Tuhle noc, dokud jsme vzhůru. Nepřespávám a netulím se. Netoužím po trapném ránu, kdy člověk najednou v denní světle pochopí realitu. Tyhle věci jsou určené pro páry. A to my nejsme. Jsme... přátelé, řekla bych, kteří se přitahují a podlehli tomu. Ale to neznamená, že bychom se měli nějak romanticky zaplétat, o to přece sám nestojíš. Proto je nutné dodržovat určité hranice. *Vysvětlí mu trpělivě.* Nechci, aby bylo někomu ublíženo. A nechci mezi námi nic měnit. *Dodá. Ty hranice ale nebyly jen kvůli němu. Potřebovala odstup, protože si nemohla dovolit ho nemít. Už tak kolem něj spustila dost obranných zdí a cítila se... jinak. Nechtěla zkoumat, co vše by to mohlo znamenat, kdyby tomu dala možnost, aby to něco znamenalo. Zvedne se z postele a přejde k němu, položí mu ruce na hruď a přejede s nimi po vypracovaném břise, načež zahákne ukazováček za lem jeho tepláků a přitáhne si ho k sobě blíž.* Je to přeci dobré tak, jak to je, nebo ne? *Zeptá se ho tiše. Věděla, že má po rozvodu a nepřišlo jí, že by od ní čekal víc. Ne, že by se mu divila, nezdála se jako partnerka do života, byla příliš... Ani nevěděla. Prostě nebyla ideální pro něco takového. Ani si neuvědomila, že na něj nekouká svůdně. Šlo spíše o jakousi směs ony touhy ale i smutku. Takhle se díváte na něco, co chcete, ale víte, že to nemůžete mít. Zachránilo ji klepání na dveře, jídlo bylo zde. Srovnala svůj výraz.* Výborně! *Vydechla nadšeně, po předchozím zakolísání ani stopa.*

*Za celý čas, co princeznu znal, se už párkrát přistihl, že jeho oči zabloudili k jizvám na jejích zádech. Nevypadalo to, že by se za ně dívka styděla, jak by normálně od šlechty předpokládal, naopak často nosila záda odhalená, dávajíc je tak všem na odiv. Ačkoli již párkrát přemýšlel, jaký je jejich původ, nikdy se přímo nezeptal. Už proto, že podvědomě tušil, že takhle rozsáhlé jizvy nebudou pocházet z ničeho hezkého. Byl trochu překvapený, když se dívka sama od sebe o jizvách rozmluvila. Tiše naslouchal, a přestože, jakožto člen královské rodiny, už měl zkušenosti s nebezpečnými situacemi a hrozby smrtí byli s počtem obyvatel Ruska na týdenním a někdy i denním pořádku, dívčin příběh ho zarazil. Nedokázal si představit, čím vším si musela projít a jeho zamračený výraz dal jasně najevo, co si o těch lidech, kteří něco takového udělali, myslí. Možná proto dávala dívčina osobnost smysl. To, proč byla tak průbojná, hrdá a nebála se říct, co si myslí. Prošla si takovými věcmi a místo toho, aby se zhroutila, stala se z ní silná osobnost. Stále neměl ponětí, jaké přesně následky to na ní zanechalo, i když bylo logické, že něco takového jen tak neodejde. Nevědomky jizvy jemně pohladil, ani nevěděl, co ho k tomu vedlo, ruku však ihned s omluvou odtáhl. Zvláštním způsobem se mu tenhle jeden dotek zdál mnohem intimnější než to, co spolu dělali ještě před chvílí. Raději vstal a začal prohledávat oblečení, mohl tak mezi nimi udělat na chvíli prostor a zahnat zbytky pocitů, které se v něm nastřádaly. Bez přemýšlení na sebe něco hodil a když se vrátil k dívce s oblečením, měla zase normální náladu. Jako by mu před chvilkou nevyprávěla o temných věcech z minulosti a oni byli jen dva normální lidi, kteří by teď řešili, jak se bude situace dál vyvíjet. Problém byl, že slovo normální bylo to poslední, co se k jejich životu pojilo. Laurena najednou napadlo, jak by to bylo jednoduché, kdyby byl běžným člověkem a Idri byla jen dívka, kterou potkal kdesi v baru. Večer by se bavili a po užité noci by si prožili lehce trapné ráno, po kterém by se už nikdy neviděli. Bylo to to, po čem toužil? Nikdy už Idri po dnešku nespatřit? Nelíbilo se mu, že uvažoval nad takovými věcmi, byla to jasná známka toho, že se mu přeci jen dostala pod kůži. Skoro se mu až hnusilo, jak se mu při její poznámce rychleji rozbušilo srdce, a přesto mu pohled na dívku, která si oblékala jeho košili dělal více dobře, než si byl ochotný připustit. Raději se otočil zády a svou krátkodobou frustraci projevil jen na pevně zaťatých pěstích. Po její poznámce se otočil a chtěl něco odpovědět, ale sakra, to by jí tu košili mohl rovnou nechat, nebylo fér, že v ní dívka vypadala tak dobře a že mu tolik hladilo ego, když věděl, že ta košile je jeho. Odkašlal si a s rukama v kapsách začal pomalu pochodovat po komnatě, snažil se poskytnout si malé rozptýlení, to poslední, co chtěl bylo, aby se mu při odpovědi zasekl hlas. Moc dobře si dokázal představit ten dívčin vítězný úsměv, a to jí nechtěl dopřát. *Už zase začínáš.* poznamenal jen a zamyšleně se zahleděl do zdi. Přerušila ho až dívčina poznámka o jídle, za kterou byl vděčný, protože to byla skvělá možnost, jak se na chvilku rozptýlit. Objednal jídlo a při dívčiných poznámkách se k ní otočil zády a věnoval se objednávání. Bylo mu jedno, jestli si o něm bude dívka myslet, že je nabručený, nehodlal ze sebe nechat mámit další reakce. Přeci jenom mu ale ujelo další napomenutí, na které dívka ale ihned zareagovala, tentokrát už nemohl zadržet tiché povzdechnutí, nelíbilo se mu, jak ho dívka svými slovy vždy dostala. Situace ale rychle nabrala nové obrátky, když mu dívka oznámila, že se přes noc nezdrží, nechápal proč. Ani to, že se tentokrát on snažil zlehčit atmosféru nepomohlo, nelíbilo se mu, jak dívka zvážněla, ale když mu osvětlila situaci, hned pochopil proč. Byl k ní otočen zády, nemohla tak vidět emoce, které se mu hnaly po tváři. Když zmínila, že tomu jen podlehli, zamračil se. S jejími dalšími slovy, ale zase souhlasil, neměl zájem začínat si s nikým romantický vztah, tak to měl přeci nastavené a nebude to měnit. Nejraději by si nafackoval, čemu to tu podlehl? Když se otočil, měl kamenný výraz a ani z pohybů jeho těla nešlo nic vyčíst. Promluvil a snažil se ignorovat ten svíravý pocit v hrudi, při každém svém slově.* Máš pravdu, nechal jsem se unést, tohle nic neznamená.* /Ty nic neznamenáš/ Snažil se tu myšlenku vtlouct do hlavy. * Přátelství je u lidí našeho postavení prchlivý pojem, nikdy vlastně nikoho neznáme.* Zadíval se nečitelně do jejích očí. Když si ho dívka přitáhla za tepláky k sobě, pocítil bezmoc. Nikdy k ní nebyl blíž než tenhle večer, a přesto se od ní rázem cítil tak vzdálený. Sevřel její ruku ve své dlani a ačkoli jí něžně palce pohladil, v jeho slovech kontrastoval chladný podtón. *Máš pravdu.* Když uslyšel zaklepání na dveře, odstoupil od ní a beze slova šel otevřít. Pootevřel dveře, zabraňujíce tak služebné ve výhledu do komnaty a převzal si od ní vozík s poklopy, které byly plné všemožného jídla. V dolní přihrádce už také vyčkávala láhev červeného vína se skleničkami. Přivezl vozík k dívce a sám skočil do postele na druhou stranu, přičemž vytáhl ze šuplíku ovladač k televizi. Nechal dívku, aby si procházela jídla a sám se věnoval zpuštění filmu. *Na co kouknem?* Tentokrát už se mu do hlasu vrátila známá přátelskost, když se s otázkou v očích podíval na dívku. Když pustil film, pohodlně se zapřel do polštářů, které vyskládal tak, aby se oba mohli posadit. Nikdo nepromluvil ani slovo, sledoval barvy, které se míhaly na obrazovce a občas se nachytal, jak mu pohled sklouzl k dívce, která spokojeně popíjela červené víno. Na jídlo úplně zapomněl a stejně nijak neměl hlad. Klížili se mu oči a nevědomky, zabořen do velkých polštářů usnul. Byl to jen chvilkový spánek, trval sotva deset minut a nebýt filmu a vína, které ubývalo ve skleničce, Lauren by si ani nevšiml, že propadl spánku. Zamžoural na dívku, která teď byla rozmazaná a protřel si oči, ani so nevšiml, že se mu na tváři otlačil knoflík z jeho srolované košile. Také teď ležel blíž dívce a když se unaveně protáhl, omylem o ní zavadil. S lehkým zamumláním se odtáhl, opět se posadil a snažil se udržet svou pozornost na filmu. Nechtěl usnout tak brzy, možná i proto, že si uvědomoval, že když příště otevře oči, dívka bude pryč a ta představa mu byla z neznámého důvodu nepříjemná.*

*Neřekla mu nic že své minulosti proto, aby ji litoval. Spíše naopak protože by ocenila, aby se na její záda přestal pokradmu zamyšleně koukat. Doufala, že takto to mezi nimi přestane stát. Dala snad jasně najevo, že je tahle část jejího života již za ní a nenechá se jí ovládat. Když však něžně bříšky prstů pohladí její záda včetně těch ošklivých stop po biči, trhne sebou. Nečekala... tohle. A nechápala, proč se jí ulevilo, že se jí i po tomhle odhalení nezdráhá dotknout. Raději tohle téma opustila. Oblékne si tepláky a košili, které jí velkoryse poskytnul a znovu neodolá škádlení. Protočí očima, když se odmítá zapojit. Člověk by řekl, že potom co zde prováděli, mu trocha toho flirtování vadit nebude, ale alespoň šlo poznat, že je to stále stejný Lauren, kterého poznala. Přesto však nepřestává provokovat až do chvíle, kdy zmíní, že by tu měla přespat. To nebylo v plánu a ona nemůže ustoupit od svých hranic. Začínala mít pocit, že by se pak sama zranila a nejen Laurentij. Ten dojem se jen utvrdil, když pocítila osten ublížení nad jeho dalšími slovy. Lehce se zamračila.* Nic neznamenalo. *Zopakovala téměř posměšně, ale také když si všimla, jak je napjatý a nepřístupný, raději sklapla. Nemělo by jí přeci vadit, že to pro něj nic neznamenalo. Všechny její jednorázový byly bez citu a neznamenaly pro ni též vůbec nic. Jen asi... myslela, že tohle bude jiné, protože pro sebe přeci něco znamenali navzájem. Byli snad přátelé, no ne? Neměla s přátelstvím moc zkušeností, ale co jiného by to bylo, když spolu žertovali a trávili hodně času, vyhledávali společnost toho druhého?Tentokrát si naštvaně a trochu obranně zkřížila ruce na prsou.* Oh, chápu, zašukal sis a teď si tedy můžeme jít každý vlastní cestou, že? *Pronese ironicky.* Nemusíš se chovat jako idiot jen protože nevíš  co říct nebo jak se chovat. Já to taky nevím. Nemívám přátele a tudíž s nimo ani nespím a neznám správný protokol na chování "poté". *Odfrkne si.* Ale předpokládala jsem, že to nezahrnuje věšení bulíků na nos, takže s tebou mluvím narovinu. Taky jsem nemyslela, že to znamená urážení a odstrkování toho druhého kvůli vlastní nejistotě. Pokud však ty myslíš, že to sem patří, tak pokračuj, ale potom se nediv, až mě to přestane bavit a nakopu tě do choulostivých míst. *Poznamená, jako vždy si nebere servítky.* Takže pokud nechceš, abych byla tvoje kamarádka, stačí říct... *Pohlédne na něj trochu rozladěně. Proč chtěl něco měnit. Jí to takhle vyhovovalo. Ráda si s ním povídala, jeho společnost ji zvláštním způsobem těšila a ten sex, ah, ten byl rozhodně dobrý. Tak kde byl problém? Netlačila ho přeci někam do manželství. Přešla až k němu a trochu ji zamrzelo, když její ruku oddálil, přestože se to tím milým gestem snažil odčinit. Přikývla na jeho potvrzení. Proč když jí dal za pravdu, se necítila ani trochu šťastná? Nesnášela cítit se zmateně a on jí tenhle pocit přivozoval vrchovatě. Spravila svůj výraz, když dorazilo jídlo. Laurentij přeci nemusel vědět, co se v ní odehrává. Když zavře za služebnou dveře, vrhne se k hromadě pokrmů.* To voní. *Povzdechne si spokojeně, pokusí se chovat, jako by předchozí napětí mezi nimi už neexistovalo.* Něco akčního! *Navrhne a uždibne si z palačinek s javorovým sirupem.* Kulky létají všemi směry, sledujeme neuvěřitelné akrobatické výkony hlavního hrdiny, pády, co se nedají přežít, a přesto je náš hrdina stále na nohou při zoufalém a beznadějném pokusu o záchranu světa A...! *Dramatická pauza, kdy si požitkářsky olízne prsty.* ... své milované... *Povzdechne si s ovane se rukou, jako by se o ni snad pokoušely mdloby.* Dáš si taky? *Zeptá se ho, když si nakládá velkou porci jídla a k tomu si nalije slušně plnou sklenici vína. Sedne si vedle něj a jí a pije komicky opatrně, přeci jen mu nechce zašpinit košily ani postel. Přitom spokojeně sleduje film, který vybral. Víno jí na jazyku zanechává hořkosladkou stopu, tělem se jí plíží teplo a příjemná malátnost. Skoro by si nevšimla, že usnul, kdyby se jeho dech neprouhloubil. Nechrápal, jak slíbit, ale nádechy a výdechy byly stejnoměrně pravidelné a hluboké. Snad to byl její upřený pohled, který ho probudil, dech se mu zadrhl a ona sebou trochu provinile cukla. Zakryla to však rýpavou poznámkou.* Máš na tváři otisknutý knoflík... *Dopila již druhou sklenku vína a odložila ji na stolek vedlevedle postele. Otřel se o ni při protažení jen lehce, ale ona měla chuť si spokojeně povzdechnout. Nejspíš za to mohlo to víno. Natáhla k němu ruku a prsty shrnula prameny vlasů z jeho tváře.* Měl bys jít spát. *Zamumlala zastřeným hlasem.* /Určitě víno./ *Tělo ji téměř bolelo touhou vrátit se do jeho hřejivého náručí. Dovolila si to však jen způlky, když se k němu naklonila blíž a měkce ho políbila na rty. Jen na vteřinu a zlehla, tak aby to snad později mohl považovat za sen, protože ona netušila, proč to udělala. Něžně mu přejela bříšky prstů po tváři a políbila ho znovu na tvář, hranu čelisti, kousíček pod ucho.* Spi, Laurentiji, uvidíme se později. *Přislíbí mu nerozvážně. Odtáhne se od něj a sedne si na kraj postele, chvilku počká, motá se jí hlava. Krok má však jistý, když se konečně zvedne a zamíří do koupelny. Většinou jí víno zhoršuje i koordinaci.* /Jestli to vůbec bylo vínem./ *Napadne ji. Vezme si svoje šaty. Jsou doopravdy plně vlkých skvrn, ale nemůže odejít v jeho oblečení. A tak se převlékne do šatů, které ji studí na kůži, košili a kalhoty způsobně složí a položí na komodu, když se vrátí do komnaty. Vypne film a jen ještě vteřinu počká, zda ho ta změna neprobudila. Nezdá se tomu tak, spíš tvrdě. Znovu musí odolávat nutkání vrátit se do postele nebo se ho aspoň ještě jednou dotknout.* /Hlupáku./ *Vynadá si a odvrátí pohled, načež potichu opustí jeho komnatu.*

*Ani moc nevěděl, co vlastně říká, myslel, že si to jen rychle vyříkají a bude všechno zase v pořádku, dívka ale v sobě očividně nedržela slova jako on. Když na se na něj osočila nepříjemnou poznámkou jen si odechl a protřel kořen nosu. * Já se chovám jako idiot? Co jsi čekala, že ti odpovím? * Neudržel se. Při otázkách máchal rukama kolem sebe. Nemohl uvěřit, že ho snad opravdu považovala za člověka, který jí chtěl jen dostat do postele. Kdo se komu vkradl do pokoje? Kdo komu vlezl do koupelny? Kdo celou dobu škádlil? A teď má ty nervy to hodit na něj? * Pokud sis nevšimla, já jaksi nemám moc přehled v tom, co chci a co nechci.* Odvětil napruzeně ani nevěděl, jestli je naštvaný na ní nebo na sebe, nejspíše obojí. Chtěl odejít, ale ona ho zastavila, když si ho za tepláky přitáhla blíže. */ A mám dojem, že nejsem jediný, kdo se s tím potýká.../ Pomyslel si, když jí krátce pohladil palcem po ruce, kterou ihned na to pustil a šel otevřít dveře, aby si převzal objednané jídlo. To přenechal dívce a sám si lehl na druhou stranu postele, kde začal projíždět nabídku filmů. Myšlenky ho však zaměstnávaly natolik, že se na obrazovku nedokázal soustředit, tak se optal dívky, na co by se chtěla podívat. * A já bych tě býval tipoval na milovnici romantiky. * Pošťouchnul jí ironicky po jejím dlouhém projevu, kde barvitě popisovala své požadavky filmu. *Nemám hlad.* Odpověděl krátce na její poznámku, zatímco pouštěl film. Kdyby se ho někdo zítra zeptal, na co se vlastně dívali, nejspíš by nedokázal složit ani jednu větu, která se filmu týkala. Za chvíli už nedokázal obrazovku vnímat jinak než barevné šmouhy a krátce na to upadl do spánku. Netušil na jak dlouho usnul, ale nedokázal ze sebe místo odpovědi dostat nic jiného, než krátké zamumlání. Oči se mu klížily a po její poznámce si lehce zmateně přejel rukou po tváři a následně ruku zase spustil. Hned na to však na své tváři ucítil dívčiny prsty. Možná to bylo únavou, ale automaticky se maličko zapřel do jejího doteku a když z dálky uslyšel její hlas, spokojeně zavřel oči a nechal se pomalu zaplavit vlnou příjemného klidu, který přichází před spánkem. Myslel, že ucítil letmý polibek, nejspíše by si myslel, že si ho jen vymýšlí, ale polibky pokračovaly po jeho čelisti a zanechaly za sebou lehké mravenčení. Když uslyšel zašeptání, spokojeně naposledy vydechl a krátce na to už pomalu oddechoval, stále zkroucený jen na jedné polovině postele a velké hromadě polštářů. Když se ráno probudil, pořádně si protáhl rozbolavěná záda z nezvyklé polohy. Když se mu vybavily události ze včerejšího večera, zamyšleně v rukou protřel chladné prostěradlo na druhé straně postele. Nakonec ale jen zatřásl hlavou a vydal se ke koupelně, otevřel dveře a jeho oči se zastavily na promočené knize, která ležela na zemi. Zamyšleně ji zvednul a opatrně, aby jí neroztrhnul, a otevřel na náhodné straně. Listy se zvlnily vodou, když jí zavřel, jemně pohladil její hřbet, ale pod náporem vzpomínek, které se vázaly i na koupelnu jí frustrovaně odhodil na mramorovou desku. Ani ve sprše nevydržel moc dlouho, chtěl to mít co nejrychleji za sebou. Nakonec popadl nějaké sportovní oblečení, naházel do batohu pár věcí a po krátkém zamyšlení k nim přidal i malou placatku. Potřeboval se provětrat, ale nemyslel si, že by mu teď pouze čerstvý vzduch dokázal pomoci. Když se podíval na hodinky bylo půl šesté, to by se mu možná povedlo dostat ven i bez doprovodu své osobní ochranky. Potichu vyšel z komnaty a jal se plížit palácem.*

*Za týden už budou pomalu odjíždět domů a proto je potřeba zařídit více věcí. Sama má méně práce než její manžel, takže se teď déle stará o děti, když je Timothy pryč. Za chvilku by se ale snad měl vrátit. Upřímně? Je docela z jejich odjezdu smutná. Díky tomu, že přijeli do Illey tak se do jejich rodiny dostal malý Thony a když viděla jaký je s ním Timothy úžasný, začala mu propadat. Možná by se to později stalo u Taysy, až by byla větší, ale kdo ví. Ale zase, teď to bude přece jiné i v Angcii. Možná budou mít trochu více práce, ale čas si na sebe taky najdou a samozřejmě i na jejich děti. Ty si teď právě dávají šlofíka. Malá Taysa leží v postýlce a Thony.. Tomu jako postel slouží ona. Hodně lozí, začal dělat i první krůčky, sice se přidržuje nábytku, ale i tak je z toho nadšená. Nechtěl spinkat, takže si ho vzala s sebou do postele, kde se spolu mazlili a on si jí lehnul na záda, když si z ní dělal prolézačku. No a tam usnul a jelikož nechtěla riskovat, že by o vzbudila, nechala ho tak. Takže ona teď leží na břichu a její syn jí spí na zádech. Možná i trochu slintá, ale co, stejně není nijak vystrojená. Na sobě má jedno tričko od Timothyho, které dá holt vyprat a ukradne si od něj nové. Obyčejné černé legíny, protože ty jsou pohodlnější, než džíny a vlasy má v ledabylém drdolu. *

*Dneska místo do posilovny šel ven do lesa si zaběhat. A nějak se zabral do tónů písniček ve sluchátkách a monotónních kroků a když se pak rozhlédl okolo sebe, ani netušil, kde a jak se ocitnul. Trochu se orientoval, takže věděl cca kudy jít. Jenom to bylo ze srázu, kde mu podkluzovaly boty, takže se několikrát rozsekal. Jeden celý bok má špinavý od hlíny a ruku s nohou má sedřenou tam, kde nemá oblečení. Kraťasy a triko s krátkými rukávy nebyly úplně vhodnou volbou. Nakonec se ale přece jenom dostane do paláce. Na světlech si teprve může prohlédnout pořádně škrábance a odřeniny, ale moc to neřeší. Kvůli špíně to vypadá hůř, než to doopravdy je a ani to tolik nebolí. Dojde do komnaty, kde potichu otevře dveře, aby případně nevzbudil děti. A ještěže tak udělal, protože díky tomu se mu naskytne naprosto rozkošný výhled na Thonyho spícího na Ash.* Ahoj. *Pozdraví jí.* Mam ho vzít a dát do postýlky, aby ses mohla hnout? *Zeptá se jí pobaveně, ale neodolá a ještě si jí rychle vyfotí.*

*Malý spí na jejích zádech a ona čeká, než se vrátí Timothy a případněji osvobodí a nebo se Thony vzbudí. Stejně se to za chvilku pravděpodobně stane, protože bude mít hlad a stejně tak Taysa. Zabavuje se díky mobilu. Zrovna projíždí Illeagram, když narazí na fotku, kterou před chvilkou sdílel její manžel. Vyděsí jí to. Je ztracený v lese a ještě zraněný? No i kdyby se jen ztratil, tak je to hrozný.*/Jeho by bylo třeba očipovat. Rovnou to vezmeme i s Thonym, který když bude umět sám chodit bez přidržování bude pořád zdrhat a později taky s Taysou../ *Naštěstí se moc dlouho stresovat nemusí, protože se otevřou dveře v nich se objeví právě Timothy. * Ahoj. Jo klidně ho vezmi. Stejně se za chvilku asi vzbudí, ale zatím ho můžeš dát do postýlky. *Usměje se na něj a když je vysvobozená, zvedne se a trochu protáhne, jelikož je docela ztuhlá od toho ležení v jedné pozici s dítětem na zádech.* A teď mi řekni, co jsi sakra dělal? Vždyť sis mohl ublížit ještě více. *Řekne starostlivě a zamračí se. Chytne ho za ruku a posadí na postel.* Seď, já ti to ošetřím. *Sice na těch pár škrábanců neumře, ale její strach to nezmenšuje. Dojde do koupelny, kde napustí do menšího lavoru teplejší vodu, vezme žínku a kysličník. Bude mu muset ty rány opatrně omýt, než mu na to dá ten kysličník, jelikož je i od hlíny. Vrátí se s tím do pokoj a sedne si vedle něj na postel.* Zrovna jsem si říkala, že bych tě měla nechat spolu s dětmi očipovat. Kdyby ses dlouho nevracel a něco se stalo, abych tě měla jak snadněji najít. *Řekne to spíše z legrace, ale ušetřilo by jí to docela dost starostí.*

*Dojde do komnaty, kde se usměje nad Thonym, který usnul na Ashiných zádech. Ještě si jí rychle vyfotí a pak mobil položí na postel a vezme opatrně Thonyho. Ten se sice ze spánku zavrtí, ale neprobudí se, takže ho položí do postýlky, zakryje dečkou a posune k němu plyšáka, kterého malý chytne ze spaní. Nestihne se ani své manželky zeptat, jak se na její záda dostal nebo jak se měla a hned už čelí jejímu pohledu a otázkám ohledně toho, co dělal.* Ještě více? Jsem v pohodě, fakt. Zabral jsem se do běhání, byl jsem v lese a prostě jsem se dostal někam do kopců. Dolů to neni tak snadný jako nahoru, klouzaly mi boty. *Ty si rovnou i skopne z nohou, aby po komnatě neroznášel hlínu a bordel.* Nepotřebuje to ošetřit, lásko. Já si to umyju ve sprše a bude to v pohodě. *Převrátí mírně očima, ale víc se s ní dohadovat, nebo vzpírat, takže se posadí na postel.* Ten kysličník neeee. No tak. Nic to není, vážně. *Stáhne obočí. Na to má dost blbé vzpomínky z dětství a nepotřebuje si je připomínat.* Pff, já se dokážu vrátit a nic se mi jen tak nestane. Žádnej čip nepotřebuju. *Uchechtne se.* Jak ses dneska měla? A jak se vůbec Thony dostal takhle na tvý záda, že tam zvládnul usnout? *Zeptá se jí zvědavě a neodřenou rukou jí odhrne jeden uvolněný pramínek vlasů za ucho, přitom jí pohladí po tváři.* Ani pusu nedostanu na přivítanou? *Zeptá se rádoby smutně, že ho takhle ochuzuje.*

*Pobaveně se usměje.* Ne, že to pošleš třeba na Illeagram. Já jen v legínách, nenalíčená, vlasy hrozný, záda oslintaný.. *Okomentuje to jak ji vyfotí. Když si Thonyho vezme a dá ho do postýlky, stoupne si a protáhne se. Prakticky hned co se na ni Timothy otočí ho starostlivě sjede pohledem a vyčte mu to jak ji vyděsil. Povzdechne si.* Hlavně buď opatrný.. Nechci, aby se ti něco stalo. Mohla se ti třeba zout bota a ty jsi mohl zakopnou, spadnou a udeřit se do hlavy nebo tak.. *Možná trochu přehání, ale vsadila by se, že kdyby něco podobného předvedla ona, chová se Timothy úplně stejně, možná by vyšiloval ještě více.* Ale ano, potřebuje. *Stojí so za svým a vydá se do koupelny pro potřebné věci.* Ty jsi občas jako malé dítě. *Řekne pobavená tím jak zoufale zní při představě kysličníku.* Jo, jasně, nic nestane.. *Protočí očima. Už jen to, že se odřel a celý bok má špinavý o něčem svědčí.* Měla jsem se dobře a teď, když jsi tu se mnou se mám přímo úžasně. Děti jsem se pokusila uspat, u Taysy to šlo rychle, ale ten lumpík se chtěl mazlit. Proto jsem ho vzala do postele, kde se ke mě tulil a dělal si ze mě prolézačku. Pak jednoduše vylezl na moje záda, kde si lehnul a než jsem se nadála už spal. Bylo mi ho líto budit a navíc jsem nevěděla, jestli by zase usnul a za jak dlouho, proto jsem ho nechala. *Řekne mu jak se vše odehrálo, mezitím, co mu pomalu očistí rány žínkou. Našpulí zamyšleně rty, když požádá od pusu.* Přemýšlím, jestli si ji zasloužíš, vzhledem k tomu jak jsi mě vyděsil. *Dělá, že nad tím dlouho přemýšlí, ale stejně se na konci usměje a nakloní se k němu, aby ho mohla políbit.*

Ale prosimtě, vypadáš naprosto dokonale. Ale neboj, tohle připadne do soukromýho alba. Na Illeagram mám připravenou jednu, kde spíš i ty. *Zazubí se na ní a pak Thonyho položí do postýlky. Musí se usmát, když vidí, jak je malý sladký a pak se otočí na svou manželku, která trochu začne vyšilovat.* Zlato, vyšiluješ. Klid. Zas tak vysoko to nebylo. Nic se mi nestalo a ani nestane, neboj. A nevymýšlej katastrofický scénáře. *Snaží se jí uklidnit. Nestalo se nic tak vážného a až budou děti větší, i oni budou nejspíš často ze zahrad lítat odření. Takhle nejspíš skončí zabalení v bublinkové folie, nebo tam budou mít rovnou zákaz vstupu, jestli se mu nepodaří Ash nějak uklidnit. Pak ale uvidí kysličník a rychle se začne bránit.* Aspoň mam blízko k dětem. Ale hlavní je, že je to úplně zbytečný a nepotřebuju to. *Zavrtí rychle hlavou.* Tohle je nic. *Převrátí mírně očima.* To muselo být kouzelný. *Usměje se nadšeně, když slyší o tom, jak si z Ash dělal Thony prolézačku.* Určitě si jí zasloužim. Ten post tě měl pobavit, nic se mi nestalo. *Uchechtne se a když ho políbí, začne jí polibek oplácet. Trochu ho prohloubí a posadí si jí na klín. Jednou rukou jí obejme okolo pasu a tou druhou zašmátrá po posteli a jakmile narazí na kysličník, hodí ho rychle pod postel.* Co takhle společná sprcha? *Navrhne.*

*Nadzvedne obočí.* Docela se bojím.. Tam spím, jsem totálně rozcuchaná a tak? *Zeptá se ho pobaveně.*/Však jen počkej, jestli to bude nějak trapný./*Pár jeho trapnějších fotek taky má a nebude váhat v tom je použít.* Nediv se mi. Miluju tě a mám o tebe strach. Kdybych něco podobného udělala já, choval by ses určitě stejně. /Na truc si půjdu zaběhat do lesa, někdy navečer.. /*Protočí očima nad tím, jak se brání kysličníku, jako by mu plánovala dát nějaký jed a nebo mu do rány měla sypat sůl.* Není to zbytečné. Měl jsi to od hlíny a mělo by se to vyčistit. *Stojí si pořád za svým a dá se pomalu do umývání jeho škrábanců. Snaží se dávat pozor, aby ho to moc nebolelo.* Bylo to kouzelný. Teda, když mě netahal za vlasy a neslintal na tvoje tričko.. *Uchechtne se, když přizná, že se ráno zase vydala na loupežnickou výpravu od jeho skříně. Chvilku ho ohledně polibky škádlí a dělá, že neví, zda si ho vůbec zaslouží, protože ji to vážně docela vyděsilo. Nakonec se ale smiluje jak nad tím, tak vlastně i nad sebou, protože sama ho políbit chce a strašně moc. Ochotně se usadí na jeho klíně a přitiskne se k němu blíže.* To zní dobře.. A ten kysličník, teda hádám, že jsi pod postel hodil to, pak vyndáš a stejně ti to tím raději trochu poleju. *Možná ji jeho rty docela dost zaměstnávaly, ale neznamená to, že díky tomu ohluchla a neslyšela tu menší ránu, kterou ta lahvinka udělala, když dopadla na zem. Zvedne se a rovnou si sundá tričko, schválně, aby ho vyprovokovala se na něj pousměje, hodí mu to tričko.* Tady ti ho vracím. *Mrkne na něj a jen v bílé podprsence se vydá do koupelny, kde se svlékne ze zbytku oblečení.*

Jenom malinko slintáš. *Usměje se na ní jako ta největší nevinnost na téhle planetě. Ba co vůbec v celém Vesmíru. Podle něj na té fotce vypadá naprosto kouzelně a rozkošně a stejně tak i Taysa a Thony, kteří spinkají u ní, ale hádá, že kdyby jí tu fotku ukázal, smaže mu jí z mobilu, než stihne mrknout. Proto to radši neriskuje. Bude si jí moct pak prohlídnout na Illeagramu, odkud jí vymazat nebude moct.* Jenže ty jsi ženská, to je něco jinýho. Jste křehčí. Pro mě tohle není nic. Vždyť jsem odřený v jednom kuse. *Převrátí mírně očima. Spoustu toho se mu povedlo schovat. Jinak by se nejspíš musel obden v tom kysličníku koupat a to ani náhodou.* Od toho je tu ta voda. *Připomene jí a rovnou na mokrou žíňku ukáže významně prstem. To podle něj naprosto bohatě stačí.* Moje tričko? Copak, tvoje rozkousali skřítkové nebo tak něco? *Nakloní hlavu na stranu a na tváři má přitom pobavený úsměv. Nevadí mu, když mu krade oblečení, pokud něco nechá i pro něj a on nemusí nějaké triko loudit zpátky. Přijde mu to docela kouzelné a i romantické. Nikdy nepočítal s tím, že něco takového zažije. Přitáhne si jí na klín a začne jí hladově líbat. Při tom jednou rukou zahodí kysličník pod postel.* Sakra. *Zamumlá.* /Měl jsem to schovat pod polštář./ *Vytkne si.* Nic se polívat nebude. Budu v cajku, věř mi. *Nadzvedne obočí, když mu v obličeji přistane triko a rychle si ho sundá, aby jí dál mohl sledovat, jak je jenom v podprsence. Taky se hned zvedne, jakmile mu zmizí z dohledu a dojde za ní do koupelny, kde ze sebe shodí oblečení, ve kterém cvičil.* Jsi nádherná. *Vydechne obdivně, když vidí její křivky, aniž by je zakrývalo oblečení a dojde k ní, aby jí mohl obejmout okolo pasu a políbit, než se vydá do sprchy a nastaví tam příjemně teplou vodu.*

No taak, to nesmíš dát někam veřejně. *Uchechtne se nad tím.* Však já mám taky nádherné fotky. Třeba tvůj výraz jak přebaluješ Taysu, ten je komický. A nebo jak jsi krmil Thonyho a ten mávnul ručkou, takže si ta polévka skončila taky na obličeji. *Tyhle zážitky zbožňuje. Až budou děti větší, bude na ně vždycky ráda vzpomínat.* My jsme křehčí? Zkus si v sobě devět měsíců nosit dítě, která má na konci tři a půl kila, měří půl metru a ty ho ze sebe musíš dostat. *Přesně to byl případ Tasy. Byla taková větší, rozhodně ne malý ani ne tří kilový prcek jak doufala, že bude.* Ale nebudeme tu přece začínat souboj pohlaví. *Dodá rychle, protože tohle by mohlo být na dlouhé dohadování. Jen lehce protočí očima a nic neříká. Ten kysličník prostě bude muset přežít.* Nerozkousali, ale tvoje je zkrátka lepší. Voní po tobě, takže to je jako by jsi mě celý den, i když tu nejsi, objímal. *Má pocit, jako by tu byl pořád s ní a navíc ví, že si dělá legraci a ve skutečnosti mu ani to, že mu krade oblečení nevadí. Ochotně si sedne na jeho klín a oplácí mu všechny polibky. Stejně ale slyší jak něco spadne pod postel a hádá, že to bude právě ten kysličník, o kterém se bavili přdtím.* No tak lásko.. Přece nechceš, abych se trápila, ne? Poliju ti to tím jen lehce, zvládneš to.. kvůli mě? *Aby ho snadněji přesvědčil udělá na něj psí očka, kterým snad tak lehce neodolá. Škádlivě mu hodí tričko n obličej, aby ji právě o něco kratší chvíli mohl vidět. To má za to odmítání kysličníku a dohadování se s ní, načež se vydá do koupelny. Svlékne si zbytek oblečení a sjede i Timothyho tělo pohledem. Vypadá úžasně a ona nechápe, jak si tenhle pohled mohla dva dlouhé roky upírat. Jak to mohla vedle něj tak dlouho vydržet, aniž by se ho nedotkla, nepohladila jeho vypracovanou hruď a nebo ji jen pohledem neobdivovala?* Ty vypadáš dokonale. *Ruce mu dá za krk, aby si ho u sebe přidržela o trochu déle, když ji políbí a pak se za ním vydá do sprchy.*

Pff, tohle je nefér. Zavedu tvrdou cenzuru a budu si moct všelijaký trapný fotky sdílet jenom já. *Odfrkne si naoko uraženě a povýšeně a následně se na ní zazubí.* Já vím, že toho zvládnete víc. A právě protože ty už jsi to zvládla, tak teď už můžeš zase působit dojmem panenky a já jsem rytíř, co tě vždycky ochrání. *Usměje se na ní. Nezpochybňuje sílu žen, ale jejich těla jsou křehčí a daleko měkčí než ta mužská.* Tak zítra si budeš moct nechat svoje triko a já s tebou zůstanu celý den v posteli spolu s dětma a budu tě celý den objímat doopravdy. *Slíbí jí se zazubením se. Je klidně schopný si takový den udělat, i když potom v noci, kdy by usnula, tak by šel a dodělal práci a ještě si zacvičil. Nějaké denní povinnosti plnit prostě musí, ale to ona už nemusí vědět.* Ale.... tohle je nefér. *Zamračí se nelibě jako dítě, které skočilo rodiči na trik s letadlem a dostalo do pusy lžičku hnusnýho hrášku. Proti tomu pohledu prostě nemá co namítnout a nejvíc nefér na tom je, že ona to moc dobře ví.* Nedohaduj se. *Uchechtne se, když jí řekne, že vypadá dokonale. Obejme jí okolo pasu a když ucítí její ruce za krkem, přitáhne si jí k sobě co nejblíž a začne jí líbat v ohybu krku.* Domluvili jsme si sprchu. *Připomene potichu pobaveně, když tu stojí už nějakou chvíli a líbají se a pak se vydá do sprchy, kde nastaví příjemnou teplotu vody. Když za ním dojde i Ash, vezme její šampon a začne jí ho vmasírovávat do vlasů.*

Nefér by bylo spíše tohle. Musím ti to přece oplatit. A ty na fotkách vypadáš rozkošně, například jak spíše na posteli, z tvé ruky má Thony polštář a malá Taysa ti ještě leží na hrudi. Zazubí se na něj.* Já vím, že mě ochráníš vždycky, když bude potřeba. Ale zase se chovat jako porcelánová panenka jen na okrasu se nemusím. *Odfrkne si. Zvlášť tady v paláci člověk musí ukázat, že má ostré lokty a být tvrdá, jinak by ji tady sežrali za živa a z každé kritiky se hnedka hroutila.* Vážně? *Zeptá se nadšeně.* Ale co práce? Pak bys jí měl hodně.. Když tak ti s ní pomůžu. A neodmlouvej. Čím dříve to bude hotový, tím více času budeš moct strávit se mnou a dětmi. A to je lepší než se sám zavřít někde s papíry, ne? *Doufá, že se s ní nebude dohadovat, myslí to přece dobře. On jí taky několikrát pomohl, když potřebovala.* Jo uznávám, že je, ale přesvědčit tebe jinak nejde. *Zkoušela to po dobrým a k tomu, že by to měl udělat jen kvůli ní, aby se o něj nebála se uchýlila až jako k poslední možnosti.* Já se nedohaduju. Stejně jak ty obdivuješ mě, tak akorát obdivuju tebe. *Pohladí ho po vypracovaném břiše. Přitáhne si ho k sobě blíž a spokojeně vzdychne, když cítí jeho rty na svém krku.* No jo.. *Zamumlá nespokojeně, protože by spíše raději pokračovala v téhle činnosti, než šla do sprchy. I když když jí tam začne vmasírovávat šampon do vlasů, taky si nemá prakticky na co stěžovat a jen spokojeně zavře oči. * Miluju tě. *Zavrní spokojeně, načež se k němu obrátí. Do rukou vezme žínku, na kterou dá sprchový gel a pomalu mu začne umývat hruď. Stoupne si i trochu na špičky, by mu přitom mohla dávat malé polibky na krk. *

Jenže ty jsi na těch všech fotkách taky rozkošná. Jenom ty to nevidíš. A na každý fotce najdeš něco špatnýho, ať už přivřený oko, nenamalovanym obličeji, zacuchaných vlasech nebo tak. *Zhodnotí pobaveně. To mu předvedla i teď, když jí vyfotil s Thonym, takže nijak moc nepřehání.* Neříkám, že musíš. Ale občas tak působíš a na tom nic špatnýho není. Mám rád porcelánovou verzi tebe. *Usměje se na ní.* No jasně, vážně. *Přikývne, protože to neřekl jen jako nějaký vtip. A její nadšení ho utvrzuje v tom, že to je správné rozhodnutí.* No... Ale takhle budeš s dětmi ty a já to udělám potom během večerů. A velkou část jsem udělal dneska, takže toho tolik ani nebude a já nebudu potřebovat pomoc. *Ujistí jí s úsměvem. Má své práce dost a nechce jí přidávat další kromě toho, že má spoustu práce s dětmi.* Tak mě nepřesvědčuj a věř mi. Fakt to nic není. *Převrátí očima. Usměje se, když ho potom pohladí po břiše a spokojeně přivře oči. Pak jí začne líbat na krku a po chvíli jí připomene, že chtěli jít do sprchy a ne jenom stát nazí v koupelně. Dojde tam a začne jí vmasírovávat šampon do vlasů.* A já tebe. *Usměje se, když vidí její spokojenost a po chvilce vezme sprchovou hlavici a pěnu jí spláchne. Slastně vydechne, když ho začne líbat na krku a položí jí ruce na boky, aby jí pomohl držet rovnováhu a ona na špičkách neuklouzla.* Jsi dokonalá, víš to? Světlo mýho života. *Usměje se a jednou rukou jí pak odhrne mokrý pramínek vlasů za rameno než se k ní skloní a začne jí hladově líbat na rty.*

*Nespokojeně zasténá.* Fajn, sdílej si co chceš, ale já budu taky. *Vlastně ji tyhle jejich Illeagramové války dost baví. Ráda ho škádlí a nenechá si k tomu ujít byť jedinou příležitost.* Dobře, dobře.. Občas se tak pokusím působit ještě více. Abych tě potěšila tím, že mě můžeš ještě více chránit. *Přijde jí to roztomilé, jak se o ni bojí a chce ji ochraňovat. Mnohdy pomoc ani nepotřebuje, ale nechává ho, aby ho právě takhle potěšila. Každej chlap se potřebuje předvést, jak je silný a vždy svou "slabší polovičku" ochrání. Jinak by utrpělo jejich ego.* Lásko, děti taky spí, takže v těchto chvílích ti mohu pomoct, když dodělám svou práci. o, mohla bych si číst nebo tak, ale raději ten čas strávím s tebou. *Pokrčí rameny a usměje se na něj.* Ty jsi taky tvrdím, že ta nohy nic nebyla a jak to pak dopadlo? *Nadzvedne obočí a nechá ho si samého připomenout, jak byl nespokojený, že nemohl cvičit. Vždyť se mu do těch ran i tak mohla dostat nějaká infekce a je lepší to polít tím kysličníkem. Kdyby se o o tom hodinu nedohadovali tak už je to dávno hotové a on už ani necítí to nepříjemné štípání. Nechá si od něj umýt hlavu a jen si užívá to jak ji hýčká. A protože mu to chce oplatit, sama vezme žínku a pomalu mu jí omývá jeho hruď. Líbá ho přitom škádlivě na krku.* To stejné bych mohla říct o tobě.. Jsem ráda, že tě mám. *Illea je vážně to nejlepší, co se jim mohlo přihodit, jinak neví kdy by si k němu uvědomila svoje city a dala jim volný průchod. Dlouho by ještě žila v minulosti, to je jisté. Oplácí mu hladové polibky a do jeho úst potichu zasténá. Pokud je v něčem nevýhoda mít děti, je to právě tohle. Svoji spokojenost nemůže dávat moc nahlas, jelikož jsou v ve vedlejším pokoji a vzbudit je teď rozhodně nechce.*

To zní fér. *Zazubí se na ní. Jenom doufá, že z toho zase nebude nějaká hádka s May. Ta poslední mu dala zabrat vážně dost, hlavně díky tomu, co se stalo potom. Pořád nemůže uvěřit tomu, že je jeho malá sestřička už vážně dospělá ženská v tomhle ohledu. A taky ten rozhovor psychicky stále rozdýchává, i když největší díl práce odvedly Livie s Ash, které pak zavolaly a nechaly je ... vyřešit si ty dámské věci.* Dobře. Ale zase končetiny si lámat nemusíš nebo tak. *Zasměje se.* Vždyť můžeš být se mnou. Já budu dělat práci a ty si číst nebo spát. Furt je to společně strávený čas. *Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem.* No to jo, ale to bylo protože jsem nemohl cvičit. Ale teď je to fakt v pohodě. Vážně. *Snaží se znít co nejvíc přesvědčivě a ne úplně zoufale.* Vybrat si tebe bylo nejlepší rozhodnutí mýho života. *Zkonstatuje se zamilovaným úsměvem a hladově jí políbí. Chytne si jí za boky, aby jí mohl zvednout do vzduchu. Zády jí opře o stěnu sprchy a její nohy si omotá okolo pasu.* Tady se nebudeš muset tolik držet zpátky. *Kousne jí do spodního rtu a zatáhne za něj. Pak už to nevydrží, protože má pocit, že touhou praskne, a spojí jejich těla. Neváhá a začne do ní přirážet. Jednou rukou si jí drží za zadek u sebe a druhou sklouzne k jejímu klínu, kde jí začne dráždit.*

*Uchechtne se.* To jsem ani neměla v plánu. Sice tě chci vždycky co nejvíce potěšit, ale nebudu kvůli tomu záměrně padat ze schodů, abys mě pak polámanou mohl odnést na ošetřovnu a pak mě držet v posteli, abych odpočívala. /I když kdybys byl v té posteli se mnou, nebylo by to tak hrozný.. vlastně by to bylo dokonalý./*Ale pochybuje, že by ho u sebe udržela pořád. Nemluvě o to, že by pak starání se o děti a ještě dost práce bylo jen na něm.* Ale to není to stejný jako kdybychom si třeba společně zašli do lázních nebo jen na procházku zahradami, které teď krásně kvetou. *Jaro zbožňuje, má ho snad radši než léto.* Ale ty jsi říkal, že doktora nepotřebuje, že ta noha noci není a pak jsi nemohl právě cvičit a musel jsi to mít zadělaný. Za boha nepochopím, proč nechceš navštívit doktora nebo si to pro jistotu prostě nechat ošetřit. *Odfrkne si Slyšela, že takoví jsou všichni chlapi.. Už se začíná bát dospívání malého Thonyho. Snad jen bude Taysa na její straně a společnými silami je přesvědčí o tom, aby takhle neblbi.* Naprosto souhlasím. *Usměje se na něj a oplatí mu hladový polibek a stejně tak i všechny ostatní, které následují. Usměje se do toho polibku, když jí zvedne do vzduchu. Nohy obmotá okolo jeho pasu a vzdychne po jeho slovech a po tom, co ji tak zatáhne za spodní ret. Zasténá, když do ní vstoupí. Ruce mu dá znovu za krk a občas se k němu nakloní, aby si ukradla polibek krátký. Teď jak jsou oba dva udýchaní ani nějaký delší nehrozí. Cítí brzy, že se blíží vrcholu, díky tomu jak postupně zrychluje své přírazy a ještě ji dráždí rukou ji k němu přivede po docela krátké době. Skousne si ret, ale i přes to jí z úst unikne hlasité zasténání jeho jména. Zbývá se jen modlit, že děti mají vážně tvrdé spaní.*

Tak to je dobře. Ale odpočívat v posteli by na škodu rozhodně nebylo. V poslední době hrozně lítáš okolo dětí a práce, měla by sis odpočinout. Budu ti víc pomáhat a udělám i část tvojí práce, slibuju. *Usměje se na ní. Klidně bude tu práci dělat v posteli u ní, aby byli spolu a u toho bude hlídat děti, ale chce, aby si Ash odpočinula.* To můžem. Můžeme jít na obě místa a klidně i do města. A pak večer si můžeš číst nebo si můžeme zapnout film a já u toho budu dělat papíry. *Pokrčí rameny, protože podle něj to dává smysl a je to dobrý plán. Stráví takhle celý den spolu.* Protože tehdy šlo jenom o to cvičení a já mohl aspoň trochu cvičit, než jsi mě donutila jít na ošetřovnu. Ale teď jde čistě jenom o to, že jsou to obyčejný škrábance, kvůli kterým není potřeba vyšilovat. *Snaží se to zdůvodnit nějak jinak než "Kysličník bolí!". Pak už ale naštěstí tuhle konverzaci neřeší a on doufá, že na to Ash zapomene, když si omotá její nohy okolo pasu a začne přirážet. Doufá, že proud tekoucí vody zbrzdí jejich vzdychání a sténání a neprobudí to děti. Ash dráždí i rukou na jejím citlivém místě a brzo ucítí, že se blíží vrcholu. Když vyvrcholí ona, hned jí následuje a zprudka vydechne.* Jsi úžasná. *Vydechne když se snaží zpomalit dech. Jenže jeho původní odhad byl dost mimo a z komnaty se začne ozývat pláč rovnou obou dětí.* Fajn, tak to nevyšlo. Doma zařídíme nějakej bunkr, abysme je nebudili. *Zhodnotí pobaveně, když vypne sprchu a vyleze ven. Sušením se nijak moc netrápí, jenom si omotá ručník okolo pasu a vydá se do komnaty, kde si vezme do náručí brečící Taysu.* Promiň, beruško. Táta už je tady. Nojo, už je dobře. *Začne jí konejšit a u toho kolíbat na rukou. Pak si jí vezme jen do jedné ruky a dojde k postýlce Thonyho, kterého začne hladit po tvářičce a tišit tak oba. Nakonec zkusí Thonyho ještě polechtat na bříšku a na to malý reaguje už uvolněným smíchem, který zastaví i pláč Taysy.* /Dobrý, dneska ještě neohluchnu./ *Uchechtne se v duchu, když konečně nastane ticho.*

Ne, o je v pohodě, já nepotřebuju odpočívat. Všechno zvládám. To spíše ty bys mohl pár dní strávit lenošením v posteli. Žádnou moji práci si neber, já ji stíhám, když děti spinkají a často mezitím mám i čas na sebe. Takže nic za mě dělat nemusíš. *To, že by jí sebral byť jen malou část práce se jí nelíbí. Z nich dvou je spíše ten on, který potřebuje pomoct. Ale taky si nechat pomoct nechce.. Jeden je tvrdohlavější než ddruhý.* Tvrdohlavče. *Zamumlá pro sebe, když pořád počítá s tím, že by mohl dělat papíry a ona jen lenošit. To nedovolí, ale dohadovat se o tom nemá smysl. Naštěstí se už moc nedohadují a začnou se věnovat lepším činnostem, při kterých moc nemluví, místo toho vzdychají. Snaží se krotit a kouše si rty, aby nějaké své hlasitější sténání tlumila, ale moc to nejde. Brzy spolu s Timothym dosáhne vrcholu a usměje se na něj, když jí řekne, že je úžasná.* A ty stejně tak. *Zašeptá a z čela mu odhrne pár pramínků vlasů, které se mu tam přilepily. Aspoň koupelnu, kam si můžeme odskočit bychom měli udělat zvukotěsnou. *Řekne pobaveně. Následuje ho ven ze sprchy, kde se sama rychle utře. Na sebe si vezme černé tílko a šortky, což má jako pyžamo.. Když si tedy zrovna neukradne Timothyho košili. Vlasy má ještě modré, takže si s ručníku udělá turban. Než děti nakrmí, tak jí vlasy určitě uschnou. Sice je Thonymu už přes rok, ale stále může přes noc vyžadovat jídlo. Přes den jí už normálnější jídla, ale takhle mu dávají mléko pro kojence. Malou Taysu ještě kojí sama. Když vejde do komnaty a uslyší smích jejich malého chlapečka, usměje se.* Jsi s nimi úžasný. *Řekne Timothymu a vezme si od něj malou Taysu.* Je čas na krmení.. Uděláš zatím mléko Thonymu? *Zeptá se ho a mezitím si s malou sedne na postel, kde dá najíst jí.* Jsem zvědavá jak bude Thony reagovat na nové prostředí, až se za týden vrátíme domů.. A hlavně mám teda strach z toho posunu času.. *Už s Taysou t nebylo jednoduché, když přijeli sem. Až se vrátí do Angcie, bude si muset zvykat i Thony a oni se nevyspí vůbec.*