Komnaty zahraničních hostů

*Min se dnes rozhodl jít do města, protože věděl, že vypadá vážně hrůzně. Proto tedy ve městě navštívil kadeřnici a nechal se ostříhat. Musel přiznat, že po té návštěvě vypadal lépe. Když už však byl zpět paláci, rozhodl se jít tedy k Leovi, když mu to slíbil. Prvně se však převlékl a učesal*Vážně vypadám lépe jak předtím*zašeptal s pohledem zabodnutým do zrcadla. Následně si ještě jednou pročesal vlasy a upravil mikinu*Tak, hotovo*usmál se a upravil si brýle. Hned na to pak vyšel ze svého pokoje a už kráčel chodbou k pokoji Lea. *Dobře, klid. Nemáš důvod, proč se bát*zhluboka se nadechl a vydechl, načež zaklepal na dveře*

*Minule, co se potkal s Minem, tak se na konci hned vypařil. Nestihl mu říct ani půl slova a od té doby se nebavili. A tak se rozhodl mu dneska prostě napsat. Jednoduše se s ním domluvil, ať za ním později přijde. Je celkem nervózní, bojí se, co mu Min řekne a vlastně ani sám netuší, co řekne on jemu. Prostě si s ním chce jenom promluvit, přijde mu to správné, ostatní asi nechá na náhodě, ono to nějak dopadne. Jakmile se ozve zaklepání na dveře, tak se párkrát zhluboka potichu nadechne a přeje ke dveřím. Koukne ještě rychle do zrcadla, jestli náhodou nevypadá nějak otřesně. Potom už otevře dveře.* Em.. Ahoj. *Pousměje se na něj. Hned si všimne, že od minula vypadá značně líp. Zmizeli jeho dlouhé vlasy a vypadá upraveně.* Vypadáš mnohem lépe jak minule. *Přizná to i nahlas.* Jdeš dál? *Zeptá se ho a podívá se dovnitř.*

*Naposledy, když byl s Leem, vypadal prý hrozně. Proto se dnes vydal do města, aby se nechal ostříhat. A musel přiznat, že po té návštěvě kadeřnice vypadal mnohem lépe, takže už se nemusel bát, že by se dnes zase nějak bavili o jeho zevnějšku. Když už byl v paláci, ve svém pokoji, převlékl se a upravil si vlasy. *Vážně vypadám lépe jak předtím*přiznal si a prohrábl si jemně vlásky, načež vyšel ze svého pokoje a kráčel směrem k Leovi. Zaklepal na dveře k jeho pokoji a jen čekal na to, až otevře.*Ahoj, jo, doufal jsem, že se řeč nestočí k mému zevnějšku*uchechtl se nervózně a pak přikývl*Je tu hrozná zima*zamumlal a víc se zavrtal do mikiny*tak o čem sis chtěl promluvit?

*Napsal Minovi, že by si měli promluvit. Naposledy když se viděli, tak najednou rychle zmizel. Když se ozve zaklepání na dveře, tak k nim přejde a otevře mu. Ani nečekal, že by tam stál někdo jiný. Pozdraví ho a potom, jak si všimne, že vypadá mnohem lépe než minule, tak mu to i řekne.* Tak to promiň, už mlčím. *Rychle se omluví, ale stejně si ho ještě jednou prohlédne. Od minula se prostě strašně změnil. Potom ho konečně pozve dovnitř a když vejde, tak za ním zavře dveře.* Vážně? Ani mi nepřijde. *Podívá se na něj s tázavým pohledem. Jemu tady teda zima není, ale možná je to tím, že tu strávil celý den a prostě si zvyknul. Po jeho další otázce se na něj zmateně podívá a znervózní. Neví, co by mu na to měl říct.* No.. *Na chvilku se odmlčí.* Minule si tak strašně rychle zmiznul, aniž bychom stihli něco říct. *Podrbe se na krku a mírně zrudne, když si vybaví, jak se minule setkali. Upřímně doufá, že Min něco řekne a nebude jen tak mlčet.*

*Naposledy, když jej Leo viděl, pravil mu , že vypadá vážně strašně. No popřít to nemohl, byla to přeci jen pravda. Velké kruhy pod očima, dlouhé vlasy a nehty, věci náležící dámám a né mužům. Ačkoliv, kdo by do Mina řekl, že je muž, že? Kim však nyní přišel od kadeřnice, takže jinými slovy shodil ty dlouhé lokny, aby mu znovu neříkal princ "holčičko". Taktéž měl dnes jít k Leovi, který si s ním prý chtěl promluvit. Samozřejmě s menší návštěvou souhlasil a hned po tom, co se převlékl a upravil, už vykročil ze své komnaty, směrem ke komnatě prince z rodu Monpezat. Zaklepal pak na dveře s pohledem na chvíli zabodnutým v zemi, načež už mu mladší jedinec dveře otevřel. Jen prohodili u vchodu pár slo ohledně Minova zevnějšku a taktéž i o tom, že mu byla zima. Min byl někdy zkrátka náročný no. Avšak stál si za svým, v Leově pokoji prostě zima byla. Následně si ale v klidu poslechl Lea a jeho krátký prolog. *Jo, za to se omlouvám*stejně jako krátkovlasý naproti němu, i on zčervenal*no nerad bych to svedl na zimu, na níž to vlastně ani svést nemohu. Prostě jsem byl v rozpacích a je pravděpodobné, že ty taky.*přikývl a zamyslel se*/Byla to chyba? Nebo správný tah?/

*Dokonce sám Minovi napsal, že by si měli promluvit. Minule vypadal vážně špatně a neupraveně, nebyl na tom rozhodně nejlíp. A potom to, co se stalo těsně předtím než se rychle vypařil. Prostě si s ním potřebuje promluvit, i když ani vlastně neví, co mu řekne. Možná to jenom nějak zamluví a Min se stejně nedozví, že se Leovi taky nelíbí holky. Rozhodně mu to chce říct, ale kdo ví, jak to dopadne. Když uslyší, že zaklepal na dveře, tak je hned otevře a pozve ho dovnitř. Prohodí s ním pár slov, když s všimne, že vypadá mnohem lépe jak minule. Rozhodně mu nepřijde, že tu má zimu, i když si na to už za celý den, co tu strávil, mohl zvyknout. Když se ho Min, zeptá, o čem si chtěl promluvit, tak musí teda něco říct. Tak prostě nějak začne a hned potom zrudne ve tváři a podrbe se na krku. Trochu ho uklidní, když si všimne, že on zčervenal taky.* Možná sis něčeho všimnul a došlo ti to.. *Začne, protože mu to chce přiznat. Řekl to jenom pár lidem, ostatní v jeho okolí se to prostě dozvěděli od někoho jiného.* Taky se mi nikdy nelíbili holky. *Vysype to ze sebe tak rychle, že mu snad ani není pořádně rozumět.*

*Byl ve městě, když mu Leo napsal, že si s ním chce promluvit. Nečekal to, protože věděl, že je onen princ strašný introvert. To ale nechal jít a pozvání přijal. Proto hned z města spěchal zpět do paláce, kde se v pokoji upravil. Musel přiznat, že po té návštěvě kadeřnice vypadal vážně lépe. To však nyní řešit nemohl, protože spěchal k Leovi.
Zaklepal rukou na dveře, načež jen čekal na to, kdy jeho výsost otevře. Což se vlastně stalo jen o pár sekund později. Hned na to tedy vešel do jeho pokoje a jasně mu řekl, že je mu zima. Nevěděl tedy, jestli je na to Leo zvyklý, nebo tady vážně zima nebyla. Po tom přiznání zčervenal a taky pověděl svoje. *Oh, takže ti ten polibek nevadil? *Naklonil hlavu s červenými tvářemi na stranu a pak se rozhlédl, jestli pak náhodou nenajde něco, čím by se mohl přikrýt*Nebude ti vadit, když si tu lehnu?*zeptal se tedy po chvíli. Nechtěl si od Lea půjčovat oblečení, proto se raději zeptal na to, jestli si nemůže náhodou lehnout pod peřinu.*Ona tu je vážně zima*oklepal se*nebo na mě něco leze*přiznal s tichým uchechtnutím. Pokud nebyla krátkovlasému zima, bylo jasné, že Min brzo onemocní. Známe to přeci, ne? Když je někomu zima, i když se hodně topí, leze na něj nějaká nemoc. Často tedy hlavně rýma*

*Když se konečně po hodině čekání, ozve zaklepání na dveře, tak hned otevře. Nemůže si nevšimnout, že Min vypadá o hodně lépe jak minule a řekne to i nahlas. Vzápětí se za to ale i omluví, když zjistí, žee se o tom Min nechce bavit. Potom ho už konečně pozve dovnitř. Ještě předtím, než stihne něco říct, i Min postěžuje na zimu. Jemu tady ale zima rozhodně není, možná si na to ale už časem zvykl. Potom zrudne ve tváři, když musí nějak začít. Neví co by mu řekl. Po chvilce ale z něj konečně vypadne, že se mu nikdy nelíbili holky. Chtěl mu to říct už od doby, co se od něj dozvěděl to samé. No ale nezvládl se k tomu dřív dokopat, teprve až teď. A Leah nic neřekl, protože jak ji zná, tak by to Min už od ní dávno věděl.* Ne, nevadil. *Zavrtí hlavou a zrudne přitom ještě víc. Je vážně rád, když Min odvede řeč jinam. Kdo ale ví, na jak dlouho. Chvilku zůstane zaraženě stát.* No klidně. *Zmateně přikývne.* Nechceš raději půjčit ještě nějakou mikinu? *Zeptá se ho a podívá se na skříň s oblečením vedle něj.* To je taky pravděpodobné. *Přikývne na souhlas.*

*Po hodině strávené ve městě a ještě pár minutách upravování, už momentálně stál před dveřmi prince rodu Monpezat. Naposledy si tedy upravil vlasy, načež už zaklepal na onu desku dřeva. Pak jen vešel dovnitř a zeptal se druhého krátkovlasého chlapce, o čem si tak chtěl promluvit. Když pak zjistil, že je Leo na kluky stejně jako on, zčervenal mnohem víc. No a když se ho zeptal na ten polibek byl úplně jako čerstvé jablíčko. Ale snažil se to zakrýt tím, že řekl že je mu jen zima. *Tak dobře*kývnul tedy. Přeci jen nemohl odmítnout, když mu to Leo nabídl.*Ale asi mi to bude malé*zašeptal, ačkoliv to nemohl přesně vědět*nebo velké?*znovu tiše prohodil. *

*Otevře Minovi a hned ho pozve dovnitř. Nějak začne rozhovor, při tom ale hned zrudne. Trochu ho ale uklidní, když Min zčervená taky. Chce mu už delší dobu říct, že je taky na kluky, ale prostě se k tomu nedokázal nikdy dokopat. Teď má možnost si s ním promluvit a už o prostě nesmí odkládat. Je pro to ideální příležitost, a tak to prostě přizná. Vyklopí to ze sebe strašně rychle a zrudne při tom ještě víc, než předtím. Takže ten polibek u toho altánku mu vůbec nevadil. Je vážně rád, dkyž Min stočí řeč zase jiným směrem, i když kdo ví, na jak dlouho. Chvilku na něj jenom zmateně kouká, když se zeptá, jestli si tu může lehnout. Souhlasí s ím, ale nabídne mu, jestli si radši nechce od něj půjčit nějakou tu mikinu navíc. Když souhlasí, tak se otočí ke skříni a chvilku se v ní přehrabuje. Potom mu podá čistě černou mikinu, která je větší. Takže by mu určitě neměla být malá.* Měla by ti být, určitě. *Podívá se na něj a potom se posadí na postel.* Ale jestli na tebe vážně něco leze, klidně si lehni. *Pokrčí rameny.*

*Hned jak se před zrcadlem upravil, odešel k Leovi. Onen mladý princ si s ním chtěl promluvit. Jakmile už byl s ním v jedné místnosti a povídali si , Min stejně jako jeho společník zčervenal. Rovněž úplně nečekal, že je Leo na kluky, ale podvědomě v to doufal. Nadále se však o tom bavit nechtěl a tak řeč stočil k jeho "fňukání". Byla mu totiž zima, což už ale říkal. Původně si nehodlal vzít nějakou Leovu mikinu, ačkoliv nakonec se nechal srdcem přemluvit a oblékl si onu další černou vrstvu oblečení.*Padne mi*řekl s úsměvem, načež mu začal zvonit mobil*Už budu muset jít, slíbil jsem Seyoung, že s ní půjdu na vyjížďku na koních*řekl a krátce jej objala. Nesměl se moc zdržovat. Proto dal Leovi i rychlou pusu na tvář, načež už s tichým "Ahoj" zmizel za dveřmi.*

*Právě dodělává poslední papíry, které měla na starost. Pro dnešek má hotovo. Sice je teprve pět hodin odpoledne, na to jít někam do města náladu moc nemá. Navíc je už trochu zima, kterou nemá ráda. To se raději zachumlá do teplé deky s knížkou. Nakonec se skutečně vydá do koupelny, kde si dá teplou příjemnou koupel, následně si dá bílý župan a vlasy, aby uschly si dá do turbanu. Rozhodne si dát ještě nějakou zelenou mátovou masku, která jí má trochu rozjasnit pleť. Pak si lehne na postel, vezme knížku, kterou má rozečtenou do poloviny a pokračuje dále ve čtení.*

*Dneska ho po obědě vytáhl jeho mladší bratr Elijah do města, kde to nakonec spolu zakempili v baru, ze kterého se vymotaly teprve před hodinou. Co na tom, že jim trvalo dvacet minut najít východ? Nakonec si vzali taxíka, kterým dojeli až do paláce, protože jinak by byly teprve u rohu ulice, kde bar stojí a vydají se spolu dovnitř. Nohy se jim trochu pletou a oba se smějí něčemu, co jeden z nich řekl, aniž by věděli, co to bylo. Pak ale Sebatien uvidí dveře do komnaty své snoubenky, poplácá bráchu po rameni, čímž se s ním rozloučí a vrávoravě vykročí směrem ke dveřím, do kterých nejdřív tak trochu nabourá a teprve potom neohrabaně zaklepe. S čekáním na otevření dveří si neláme hlavu a jednoduše vezme za kliku a rychle otevře dveře, aby byl jeho příchod co nejvíc dramatický. Jenže jaksi nestojí tak pevně, takže letící dveře tak trochu odnesou i jeho a on to do nich opět napálí.* Láskooo. Jsem tadyy. *Oznámí jí, když se snaží zorientovat a najít její obličej. Když ho objeví, trochu sebou trhne.* Tys neříkala, že jsi Fiona! Nebo Shrek? Hlavně, ať nejsi Oslík.

*Leží na své posteli, jen v bílém županu a s turbanem na hlavě. Obličej má pokrytý zelenou maskou. Čte si v klidu knížku a hluk, který se prvně ozve z chodby moc nevnímá, dokud teda někdo nenarazí do jejích dveří. To zvedne zrak. Po dalším zvuku si vzpomene na nedávný útok rebelů. */Že by útočili zase? Ale střelba slyšet nejde. Zvedne se z postele a jelikož u sebe nemá žádnou zbraň, první po čem sáhne je lampa se kterou by mohla rebela možná udeřit, aby se aspoň nějak mohla bránit. Když se dveře skutečně otevřou, už se napřahuje k ráně, ale ten ten, co se sem snažil dostat nakonec není rebel, pokud by byl, byl by taky dost blbej, ale její snoubenec, takže lampu položí zpět a nechápavě se na něj dívá.*Ahoj? *Zamračí se lehce, když vidí, jak se snaží posbírat.*Tys pil? *Zeptá se ho rovnou. Jedná se ale spíše o řečnickou otázku, protože odpověď je jasná.* Nejsem žádnej Oslík ani nic podobného, je to maska.. *Povzdechne si. Chytí ho za ruku a posadí na postel.* Stalo se něco, že jsi se tak opil? *Vždycky se Sebastien choval zodpovědně, takže když vidí tohle, lekne se jen při představě toho, jakou to může mít příčinu.*

*To, že držela lampu vůbec nevnímá, vnímá totiž jenom snahu o to, vyrovnat nějak svůj postoj a nespadnout na zem.* Možná tlošičku. *Zašišlá a mezi prsty ukáže malinkou škvírku značící, kolik alkoholu tak nějak vypil. Nebo spíše, kolik si toho pamatuje, protože zrovna on patří mezi ten typ lidí, co se dostanou do nálady po jednom silnějším pivě.* Na co maska? To už je zase ten... no... hel... hal.. hou... hih... *Snaží se přijít na slovo halloween a nakonec to vzdá a posadí se na postel, kde nechá jaksi vrchní polovinu těla spadnout dozadu a lehce si.* Em.. Moje dvojče se objevilo, pak zmizelo a pak se objevilo, můj brácha konečně vidí, ty nejsi vražedná saň, jako když jsme se potkali... *Začne vyjmenovávat důvody svého stavu a pak jenom zavře oči, pokrčí rameny a ruce si strčí pod hlavu.* Elijah chtěl do města, tak jsem šel. Je mi fajn. *Vydechne s přiopilým úsměvem na rtech.* Zítra můžeš jít s náma! Najdem něco, co zapijem spolu. Jestli teda do toho baru trefíš. Je to hrozně složitý. Dvacet minut jsme nemohli najít východ. *Postěžuje si.*

*Sebere lampu, aby se bránila nezvanému návštěvníkovi. Takhle by ho mohla aspoň třeba praštit a mohla utéct. To ale nakonec neudělá, protože se nejedná o rebela, ale o jejího snoubence, který je očividně dost opilý.*Trošičku, jo? Fakt tak málo? Tak to máš výdrž jako baba.. /I já mám větší./*Řekne to ale jen tak, protože je více než jasné, že vypil více.* Je to maska na rozjasnění pleti, pak by měla vypadat lépe.*Objasní mu. Donutí ho si sednout na postel a když se tam tak svalí, uchechtne se. * No.. momentálně mám chuť tě trochu něčím přetáhnout, když jsi se takhle ztřískal, ale jinak díky no. *Nadzvedne obočí.* Ráda s tebou někam půjdu, ale zítra ne. Protože ty budeš mít kocovinu, celý den ležet a přísahat, že už nikdy nebudeš pít, což tak pozítří porušíš. /Nebo možná i zítra později večer./*Zůstaň tady, hezky ležet a ani se nehni, ano? Sundám to ze sebe.*Samozřejmě myslí tu masku. Dojde do koupelny, kde si opláchne obličej.*Co vůbec ty a Cara? Už jste si promluvili? *Neví, jestli má smysl se jej na to vůbec ptát, nejspíše totiž nedostane zrovna kloudnou odpověď.*

Každej jsme nějakej. *Zabrblá a pokrčí rameny, protože pravda je opravdu taková, že spousta ženských má daleko větší výdrž, jak on.* To je ale hovadina a zbytečnost. Vypadáš dokonale. Dokonce bych tě i políbil, ale na špenát zrovna chuť nemam. *Zašklebí se znechuceně při představě špenátu jako nějaké malé dítě a pak se svalí na postel.* Já mam svoje práva! Jsem dospělej! Můžu se ztlouct. *Zkomolí slovo, které použila pro jeho stav ona a pak jí nabídne, že zítra může jít s ním ona.* Nebudu mít kocovinuuuu. *Zaúpí nesouhlasně.* A sundáš i ten župan? *Zeptá se jí a zazubí se na ní.* Jako kdyby tu nebyla. *Pokrčí ramenem při její otázce na Caru, protože od doby, co zmizela spolu byli v kontaktu jenom jednou přes chat a jinak ne.*

Jo to vím. Ale i přes to, je nemožný, abys po tak málo alkoholu, jak tvrdíš, byl takhle opilý.*Pokrčí rameny. Vysvětlí mu, jakou že to má masku a co je jejím účelem. Přece jen je to holka a ty o sebe chtějí nějak více dbát.*Jsem ráda, že se ti líbím i tak, ale jsem ženská a my máme potřebu si prostě udělat podobnou chvilku pro sebe.*Řekne mu a pousměje se.*Není to špenát, je to mátové.*opraví ho a pobaveně jej sleduje, jak se svalí do postele a chová se trochu jako malé trucující dítě.* Většinou jsme z nás dvou já ta více zodpovědná../Ho asi normálně kazím. /Fakt? Chceš se vsadit? *Vydá se do koupelny, kde si plánuje sundat masku.* Sundám si tu masku, masku zlato. *Zavolá na něj a opláchne si obličej. Zeptá se jej na Caru, která se už vrátila do paláce, aspoň podle toho, co slyšela.* Určitě si brzy popovídáte i z očí do očí../Asi je prostě oba dva nalákám do nějakého salonku, kde je zamknu. Třeba mi ještě jejich sourozenci pomohou..*Vrátí se k němu a lehne si vedle něj na postel. Začne ho hladit jemně ve vlasech. *Už tu zřejmě budeme jen pár týdnů, Selekce se blíží ke konci.. *Čí více se blíží svatba jak zdejších princů, tak i jejich. Protože se nejspíše hned po Selekci vrátí buď do Francie nebo Anglie, kde se vezmou a rovnou budou korunováni na krále a královnu. Pořád jí připadalo, že to ještě potrvá a je dost času, ale teď? Začíná se i trochu obávat jak to všechno zvlládnou.*

*Něco nesmislného jenom zamručí a místo toho se pokusí pustit dveří, aby zjistil, jestli už dokázal najít své těžiště a pevnou půdu pod nohami.* Je to zbytečnýýýý. Jenom ze sebe děláte ufouny. A já se bojim. Co když potkam nějakýho pravýho, spletu si ho s tebou a on mě nakonec unese? A budu těhotenej s mimozemšťanem, jak v tý hře. To já nechcii. *Zavrtí důrazně hlavou a když ho opraví ohledně složení masky, začne se šklebit ještě víc.* Zelenou už neeee. *Zaúpí odkazujíc na alkohol, který měl dneska také, pokud si dobře vzpomíná.* Většinou jsem víc zodpovědnej já, ale občas mě to přestane bavit. *Namítne na její tvrzení.* Fajn, sázka. *Přikývne a následně se zeptá na sundání županu a její odpověď ho moc nepotěší.* Ale bez toho županu bys byla ještě hezčí. *Snaží se jí přemluvit a pomalu a neohrabaně se vyškrabává zpátky do sedu. Tam si sundá boty a chce si nějak normálně lehnout, ale vrchní část těla mu tentokrát spadne do strany a on si ustele v jejím klíně, kde se mu ale dost líbí.* Stýská se mi po domově. *Zamumlá potichu. Pravdou je, že takhle dlouho snad ještě nikdy nikde nebyl a jednoduše mu domov už dost chybí.*

Jenže nám se to líbí. A náhodou je to příjemné. *Pokrčí rameny. Pak se uchechtne.*Myslím, že těhotenství s ufounem ti nehrozí. Jsi přece jen chlap. Leda bys tedy mohl mít těhotenské dítě, kdyby ně využila nějaká ufonka. A v jaký to hře? *Neřekla by do něj, že nějak často hraje nějaké video hry. Opraví ho, protože se nejednalo o špenátovou masku, nýbrž mátovou, což je dosti velký rozdíl.* Pokaždý, když zmíním něco co je zelené budeš takhle vyšilovat? No vidíš, to i ti ufouni mohou být zelení. Zelení mužíčkové s velkýma černýma očima, jak na tebe mrkají. A obrovskou hlavou s velkým vyspělým mozkem. Hele, co to slyším? Že by létací talíř? *Schválně přejde k oknu a rozevře trochu závěs, aby se jakože podívala na ten domnělý létací talíř, který by měl přistát v zahradě. *A o co pak se vsadíme? /Tohle mám v kapse. / *Uchechtne se v duchu. Zamíří do koupelny, kde si sundá masku.*Možná později si ho pro tebe sundám. *Zazubí se na něj. Sedne si na postel a když má jeho hlavu ve svém klíně, začne ho hladit ve vlasech.* Brzy ve Francii zase budeš. Asi vlastně my oba dva.. *Neví, kde se bude konat svatba, ale kdyby byla právě tam, nevadilo by jí to. Fotky před Eiffelovou věží by byly jistě krásné.*Doufám, že mě po Paříži taky co nejdříve provedeš. A neukážeš mi v celé Francii jen svou komnatu. *Mrkne na něj.*

Hmmm. *Zamručí nesrozumitelně a pak se zamyslí, v jaké hře to vůbec bylo.* Su...Hi.. Ho... Gums... Mils... Něco takovýho. Ségra na tom dřív hrozně jela. *Odmávne to nakonec rukou, protože to podle něj nijak extra důležitý neni.* Ufouni jsou šedý! *Brání se, ale když slyší o létajícím talíři, vystřelí do sedu a pak se vrhne na zem a začne se soukat pod její postel. S těmi promilemi ale zvládne pod postel strčit jenom hlavu a zbytek těla mu zpod postele kouká.* Neříkej jim, že tu jsem. *Řekne jí ještě.* Co třeba o dobrej sex? *Zamžiká na ní potom obočím, když se baví o sázce.* Ukážu ti z Francie úplně všecko. Bude se ti tam líbit. *Slíbí jí, zatímco začne pomalu v jejím klíně usínat.*

*Uchechtne se a potřese hlavou, když si ani nemůže vzpomenout na jméno té hry. Nechá to být, protože to vážně není zas tak důležité a on je ve stavu, kdyby si na to prostě nevzpomněl ani kdyby chtěl sebevíc.*Ne, ne! Zelení. Říkají se jim zelení mužíčci, ne šedí. *Pak se koukne z okna, jako kdyby létající talíř vážně někde hledala a když se otočí na Sebastiena, pevně stiskne rty k sobě, aby es nerozesmála. Tohle chce zdokumentovat, takže rychle vezme mobil a vyfotí ho, jak se snažil dostat pod její postel, ale má pod ní jen hlavu.*/To se bude ještě hodit./Neboj lásko, nedám tě jim. Ochráním tě, slibuju. Ale pojď na postýlku, tam je to přece jen pohodlnější a já slibuji, že se ti nic nestane, ano? *Na poseli, když má hlavu v jejím klíně jej začne hladit ve vlasech a přitom se na nějj dolů dívá a usmívá.*Hm.. tohle se mi líbí. *Přikývne * Už se moc těším. *Vážně se těší, až jí to tam všechno ukáže a ona pak třeba jemu v Anglii. Sice tam věčně prší, i tak je to krásná země, kterou miluje. Vidí jak zavírá oči a usíná, takže ho dále hladí. Až když ho vidí spokojeně a pravidelně oddechovat, opatrně mu položí hlavu z jejího klína na polštář a přehodí přes něj deku peřinu, aby mu nebyla zima. Sama si vymění župan za normální pyžamo a pak si vleze do postele k němu a po chvilce usne.*

Pokud přijedete do paláce jako host ze zahraničí, ať už jako prince, princ, král, královna či jen diplomat, dostanete podobně vypadající komnatu.

*Do Illey přiletěli dneska ráno. Taky nechápe, proč nemohli až zítra a museli cestovat přes Silvestr. Jako by nestačilo, že by měli Taysu děsit a ze spánku rušit zvuky ohňostroje, který právě rozzařuje všude oblohu. Ještě k tomu všemu musí být zmatená z časového posunu. Momentálně na sobě má svoje pyžamo, které se skládá z černých šortek a tílka. Vlasy má už jen tak volně. Chodí po pokoji, který sdílí ještě se svým manželem a chová jejich dceru. Naštěstí ten největší ohňostroj už přešel. Ale i tak pochybuje, že se její dceři podaří brzy a dobře usnout. Jelikož je tu zatím sama, začne jí zpívat jednu z jejích oblíbených ukolébavek - Lavenders blue.*

*Jakmile se dostali do Illey, jenom si rychle hodil do komnaty věci a jakmile se ujistil, že Ash tu nic neschází, vydal se pryč. Chtěl jí nechat volnost, jako to dělá už od doby, co jsou spolu. Dodělal nějakou práci a pak zbytek odpoledne strávil v posilovně. Nepřiznává si, že je na pohybu závislý, ale prostě musí denně cvičit aspoň několik hodin. Dneska se do toho zažral ale natolik, že ho pak vyrušil až zvuk ohňostrojů, které mu dokázaly, že už je po půlnoci. Neplánoval tu být takhle dlouho, ale hádá, že jeho žena se zlobit nebude, když se s ním stejně nebaví. Vydá se zpátky do komnaty a u toho se snaží utřít pot aspoň z čela, i když vzhledem k tomu, že má kompletně mokrý triko, tak to moc nejde. Do komnaty se snaží vejít co nejpotišeji, aby nevzbudil nikoho, ale jakmile se rozhlédne po komnatě, zjistí, že ani není koho budit.* Ahoj. *Pozdraví Ash a během toho si sundá triko a hodí ho jednoduše do koupelny, takže zůstane jenom v kraťasích. Rozhodně se ale nemá za co stydět, protože hodiny v posilovně jednoduše dělají své.* Šťastnej novej rok. *Popřeje jí s lehkým úsměvem na rtech a pak sjede pohledem k Tayse.* Jenom se vysprchuju a pak se jí klidně pokusim uspat. *Nabídne jí a u toho kývne hlavou ke koupelně.*