Komnaty zahraničních hostů

I tak si ale zasloužíš pár dní oddychu. Neublíží ti, když pár dnů nebudeš mít žádnou práci a pořádně si odpočineš. *Pokrčí rameny. Nemyslí si, že by jí nějak uškodilo, kdyby více odpočívala. Tím nemyslí, že vypadá nějak unaveně nebo tak, ale odpočinek se hodí vždycky.* Miluju tě. *Broukne se smíchem, když slyší, jak si pro sebe zamumlá, že je tvrdohlavý. Pak už jí přivede k orgasmu a sebe stejně tak a když uslyší dětský pláč, vyleze ze sprchy. Neobtěžuje se sušením, takže ještě mokrý dojde k postýlkám dětí a vezme si k sobě Taysu. Ani mu nedojde, že bude mít trochu vlhké bodyčko. Ale povede se mu utišit i jí, i Thonyho, takže to bere jako úspěch a útěchu pro své uši.* To oni jsou úžasný. Já jsem nic zvláštního neudělal. *Potřese hlavou s pobaveným úsměvem. Podá jí opatrně Taysu, na kterou se ještě usměje a sám se natáhne pro Anthonyho.* Taysa bude asi potřebovat vyměnit plínu. *Podotkne ještě svůj postřeh, kterého si všimnul, když jí držel.* No jasně, napapáme se, viď, že jo? *Zazubí se na malého a zažvatlá na něj. Přeběhne mu prsty po bříšku a tím vyvolá tiché zasmání spojené s tlumeným slůvkem "táta".* Slyšelas ho? *Ztuhne a šokovaně se otočí na Ash. Thony už umí pojmenovat všechny kromě jeho. Trochu ho to mrzelo, ale nijak mu to nevyčítal. Ale to, že to vážně slyšel od něj, je pro něj něco úžasného. Pak se vzpamatuje a připraví Thonymu flašku s mlíkem, kterou mu podá a položí malého do sedu na postel. Ten si zvládne flašku držet sám a pít a u toho vzpřímeně sedět.* Zvládneme to. Pak nějakou dobu nikam nemusíme cestovat. A třeba překvapí a bude úplně v pohodě. *Usměje se a pokrčí u toho rameny.*

Tebe by ale taky nezabilo, kdyby sis na pár dní vzal volno a nechal práci třeba na mě. Nebo mi bez zbytečných řečí dovolil ti pomoct.. *Ale však ona si od něj nějaký papíry ukradne.* Máš štěstí, že já tebe taky a nevydržím na tebe být dlouho naštvaná nebo otrávená. *Řekne úž s pobaveným, úsměvem. Je jen štěstí, že děti začala plakat až teď. Normálně po sprše tráví ještě nějaký ten čas v koupelně, pořádně si usuší vlasy a dá si krémy a tak, ale teď spěchá, aby na ně nebyl Timothy sám. Proto si vlasy dá jen do turbanu, ať uschnou sami.* Kompromis, všichni jste úžasní? *Děti jsou naštěstí vážně hodné, když k nim někdo takhle přijde a ony vědí, že tu nejsou sami a Timothy je zase rozesměje dost lehce. Stačí, aby je pohladí a už se na něj zubí, což jí přijde kouzelné.* Jo, nakrmím jí a vyměním jí ji. Stejně tam během toho ještě něco přibude. *Uchechtne se. Zbytečně by si přidělala práci a dvakrát ji přebalovala. Začne krmit Taysu, ale po očku sleduje svého manžela a syna. Zarazí se a pozvedne obočí, když uslyší zažvatlané "táta". To se ho snaží naučit už dost dlouho.* Slyšela.. Vidíš, jsi s ním úžasnej. Já ho to tu učím už kdo ví jak dlouho a ty si s ním jednou hraješ a je to. /Ale bylo by super, kdyby řekla i Taysa první "táta"./*Thonymu to trvalo, za což samozřejmě nemůže, ale hádá, že by Timothyho hodně potěšilo, kdyby mohl být prvním slovem aspoň Taysy.* Sice se ráda vždycky podívám do cizích zemí, ale s takhle malými dětmi je to náročné. Jsem ráda, že budeme mít chvilku pokoj. *Usměje se na malého, jak sám sedí.* Zbožňuju pozorovat jaké dělají pokroky, oba dva. Nenadějeme se a oba dva už budou běhat a vymýšlet na nás různé legrácky. *Jelikož malá už dělá spíše blbosti a nepije, upraví se a vydá se s ní k přebalovacímu pultíku. Rovnou jí dá i nové pyžamko, protože tohle je trochu mokré.* Tohle nadělení jsme měly nechat tátovi, ten tě tak rád přebaluje.. *Zkonstatuje, když vidí, že malá nadělila do plínky dost velkou nadílku. A Timothyho výrazy jsou u přebalování pokakané Taysy dost vtipné. Malou ale přebalí a dá jí do růžového pyžamka s malým sloníkem.* No jo, už je to naše čisťounká princezna. *Vezme ji do náruče a začne chovat.* Copak náš princ? *Otočí se zase na dva svoje kluky.*

Nechci na tobě nechávat všechnu práci, je to nefér. Prakticky jsem tě donutil si mě vzít a vzít si i všechny tyhle povinnosti, takže ti od nich chci co nejvíc pomoct. Já jsem na to zvyklý, mam to takhle celý život. Neumím to jinak. Zešílel bych po dvou dnech bez práce. *Přizná nahlas. Svojí závislost na tom ale nezmiňuje. Pouze celkový návyk a výchovu k tomuto přístupu.* Jo, to je obrovské štěstí. *Pokýve pobaveně hlavou. Neví, co by bez toho dělal. Nebo.. možná ví. Bylo by to jako první dva roky jejich manželství, kdy ho Ash prakticky ignorovala a nemluvila s ním. Teď nechápe, jak to mohl vůbec vydržet.* Všichni jsme. *Opraví se smíchem její tvrzení, aby to zahrnovalo i jí a pak jí předá Taysu. Vydá se nakrmit Thonyho, ze kterého potom vypadne slovo "táta" a to ho zarazí a naprosto to vystřelí dnešní den mezi ty nejlepší.* No vidíš, šikulo. Jasně. Jsem tvůj táta. A ty jsi ten nejšikovnější chlapeček pod sluncem. *Řekne mu nadšeně a u toho ho pohladí po hlavičce.* Jo, to já taky. Minimálně rok a půl všechny cesty počkají, vyřešíme to pomocí diplomatů a zástupců Angcie. Kdyby bylo něco hodně potřeba, pojedu třeba já sám a jenom na pár dnů. *Usměje se na ní.* A pak párkrát mrkneme a už budeme mít vnoučata. *Zhodnotí pobaveně. Má pocit, že Taysa i Thony rostou přímo před očima.* Jen si to užij, já to udělam třeba zítra nebo v noci. *Zasměje se, když slyší o nadílce v pleně.* Už nakrmeno a jdeme spinkat. *Mrkne na Thonyho, který už flašku odložil a začal pomalu zase usínat. Vezme ho a položí do postýlky.* A teď je řada i na mamince. *Zazubí se na Ash a lehne si spolu s ní do postele. Přitáhne si jí k sobě a políbí jí na krk.* Dobrou noc, lásko. *Popřeje jí, než během chvíle usne.*

*Potřese nad tím hlavou.* Lásko takhle to neber.. *Asi nejvíce jí vadí, když řekne, že ji donutil si ho vzít.* Ti jak jsme se poznali, vzali se a minulé dva roky žili nebylo vůbec ideální, to ne, ale teď jsem ta nejšťastnější žena pod Sluncem, jen díky tomu, že jsem tvoje manželka. *Pohladí ho po tváři.* Miluju tě a taky milovat budu. Kdybychom nebyli svoji a ty ses mě teď zeptal, jestli si tě chci vzít, řekla bych bez zaváhání ano. *V jejích očích jde vidět všechna ta láska, co k němu cítí. Tohle myslí taky naprosto upřímně. Natáhne se k němu a políbí ho.* A jako manželé, kteří se milují bychom měli pomáhat jeden druhému, být tu pro sebe navzájem. Takže o práci se budeme dělit.. Nebo na tebe použiju ženské zbraně.. *Pohrozí mu pobaveně na konci.* Dobře, všichni jsme. *Opraví se a uchechtne se. Když z Thonyho konečně vypadne slovo "táta" po těch několika týdnech, co ho to učí, potěší jí to, ale samozřejmě na to jak je z toho šťastný Timothy nemá. Lituje, že si ten jeho šťastný výraz nemůže vyfotit, jelikož drží Taysu, ale v duchu si slíbí, že se do konce jejich života bude snažit o to, aby tenhle výraz viděla co nejčastěji.* Nelíbí se mi představa být bez tebe, ale bylo by to asi nejlepší řešení.. I když bych ti volala za den minimálně desetkrát a až bys přijel, minimálně na víkend bys byl jen můj a nepustila bych tě k práci. *Před tím, než do Illey přijeli, nerada trávila čas s Timothym a teď ho nerada tráví bez něj.* To jo.. Thony bude mít za chvilku rok a půl, Taysa půl roku.. To je hrozný.. Malej Thony jen lezl po čtyřech, když jsi ho přinesl a podle mě bude do dvou týdnů už chodit i bez toho, aniž by se přidržoval, je hodně šikovný. A Taysa už taky roste a není to ta malá rozinka, kterou jsem se skoro bála držet. *Usměje se na svého manžela, syna a nakonec i dceru.*Musíš mu tam taky nadělit dobrou nadílku, jo? *Navádí Taysu mezitím, co jí houpá v náručí. Ta brzy usne, takže ji políbí na čelíčko a dá do postýlky. Ještě se ale staví u Thonyho, který taky spinká. Nakloní se i nad jeho postýlkou, aby ho lehce políbila.* Už jdu. *Řekne spěšně a rychle si lehne vedle Timothyho. Nechce ztratit ani vteřinu, během které by mohla být v jeho náručí.* Dobrou noc, miluju tě. *Ukradne si ještě jeden polibek, zavře oči a během pár vteřin usne.*

*Už niekoľko hodín sedela dosť napäto za stolom a niečo písala na papier.* /Kde je? Už mešká./ *Precedí pomedzi zuby, keď pozrie na hodinky a vie, že ten, s kým sa má stretnúť mešká. Inokedy by jej to možno nevadilo, no dnes sa chcela ísť ešte previesť na motorke. Po chvíli sa však postaví aby mohla podísť ku teráriu ktoré v komnate mala pre svoju krásku.* Och, zlatíčko, už dlho som ťa nemala vonku, tak poď ku mne maličká. *Prihovorí sa hadici, ktorú si položí okolo krku. Spolu s hadicou si sadne na veľkú posteľ.* /No dobre, je to prvé stretnutie, asi by som mala byť milá, ale keď mešká, Nemala by som mu to dať najavo?/ *Pýta sa sama seba.*

*Hned co u něj skončil v poradně jeden pár si vzal svoje desky a tužku. Zamířil ke komnatám princezny Emmelie, která si objednala jeho služby. Nevěděl o co půjde ,ale byl připravený na všechno. Věděl že jde pozdě a tak slušně zaklepal na dveře její komnaty. Poté co mu otevřela se na ní pousmál. Byl celkem vysoký, se světle hnědými vlasy, modrošedými oči a svalnatou postavou. Sice nebyl žádný kulturista, ale vypadal dobře. Bylo mu 27 a vypadal velice dobře. Sice dělala vztahového poradce, ale sám byl rozvedený. * Dobrý večer vaše výsosti. Jsem Sebastien Hawkins, vztahový poradce. Omluvám se za zpoždění, ale jedni klienti se zdrželi *Podá jí ruku a podívá se na její hadici.* /Každý má rád něco jiného./ Kde se můžeme posadit? Jde o to abyste se cítila pohodlně během našeho sezení. *Pousměje se na ní a poté co se oba posadí začne.* O čem byste chtěla mluvit? Problémy ve vztahu? Nemůžete překonat rozchod? Neposouvá se váš vztah dál? Chcete ho ukončit a nevíte jak? Jen mluvte. *Posadí se a otevře si desky s tužkou.*

*Keď konečne začula nejaké zaklopanie, prevráti očami.* /No konečne./ *Povie si sama pre seba, no potom zavolá na toho, čo stojí za dverami aby vošiel.* Idete neskoro a ja neskoré príchody nestrpím. *Povie celkom prísne, no po niekoľkých minútach kamenného výrazu s hadicou stále okolo krku pozrie na muža trochu miernejšie.* Ale čo už, iste na to máte nejaký obstojný dôvod. *Pokračuje.* Kamkoľvek chcete, mne je najlepšie na posteli, ale asi túto krásku odložím na miesto, aby Vás nestrašila. Nie každý zdieľa rovnaké nadšenie pri hadoch ako ja. *Dodá so smiechom, keď sa postaví aby odložila svoju veľkú hadicu naspäť do terária, ktoré poriadne zaistí, aby nemala šancu zdrhnúť.* Ech ... ako to povedať. Skôr by som nejaký vzťah s mužom chcela začať a absolútne netuším ako. Doteraz môj svet boli len rýchle autá, motorky, bojové plemená psov a športy, ktoré k princeznám nepatria. Ale obávam sa, že už začína byť ten pravý čas si niekoho nájsť. Je len otázkou času, kedy sa ma rodičia rozhodnú vydať a ja chcem byť pripravená, či skôr si chcem nájsť partnera sama, bez vopred dohodnutého sobáša. *Predloží napokon svoj problém, dúfajúc, že jej Sebastian pomôže. Musí však uznať, že ide o celkom pekného muža, u ktorého by si dala povedať, ak by k tomu malo dôjsť. Premeria si ho od piet až po posledný konček vlasov na jeho hlave.* Bude to ale asi dosť ťažký oriešok. Povedzme, že nie som zrovna príjemná spoločnosť. Teda, nie vždy som príjemná spoločnosť. *Rozosmeje sa, dnes chcela mať dobrú náladu.* Ale vraj ste jeden z najlepších v tejto oblasti. *Pozrie mu do očí.*

*SIce princezna nebyla nadšená z jeho pozdního příchodu, ale měl důvod. Posadil se do křesla naproti postale.* Jistě. Nemám nic proti hadům, ale taky s nimi nemám zkušenosti. *Rozhodl se že si hada radši nebude všímat, aby ho nějak nerozdráždil. Poslouchá její slova a dělal si krátké poznámky do svých desek. Byl profesionál, takže poznámky sloužili jenom k lékařským účelům.* Takže jste si doteď užívala života a teď jste dospěla do stádia, kdy toužíte po partnerovi. *Konstatoval a poslouchal dál její slova.* Vaši rodiče na vás mají nějaké nároky při výběru partnera? A vy máte nějaké požadavky? *Zeptal se jí.* Je důležité si uvědomit co chcete. Zda jenom vztah, nebo hledáte někoho na celý život. Se vztahy ale nemůžete nikam spěchat. Když budete urputně shánět partnera spíš od vás budou muži či ženy utíkat. *Nevěděl jaké je princezna orientace.* Zkuste se rozhlédnout po vašem okolí a seznámit se s někým novým třeba na nějaké společenské akci. Když vám bude sympatický můžete ho pozvat někam. Ne vždy dělá první krok muž .*Pousměje se.* /Já taky neudělal první krok./ Hlavně na nikoho hned nevybalte že chcete vztah pak až působíte jako nepříjemná společnost. *Udělá si další poznámku.* Máte někoho ve vašem okolí o koho byste stála? *zeptá se jí a pousměje se nad slovy špička v oboru. Tou skutečně byl.*

*Počúva Sebastiana, pričom sa zamyslí.* Dá sa to aj tak povedať. Možno som ani ešte nedorástla do štádia, kedy túžim po vzťahu, a-ale keď som v blízkosti mužov, cítim niečo, čo som doteraz nepociťovala. *Začne hovoriť o svojich pocitoch, ktoré naposledy zažila, keď bola s princom Algotom.* Hm ... vlastne ani neviem, vždy keď prišlo na tému muži, skončilo sa to hádkou, bola som ešte mladá, nechcela som nič počuť o tom, že by som sa mala usadiť ako niekoho manželka. Nie som predsa sliepka, ktorá bude sedieť v paláci na jednom mieste a čakať, či sa za ňou uráči prísť jej manžel aby s ňou mohol splodiť potomka. Nie, to naozaj nie je pre mňa, aspoň teda zatiaľ nie. *Nadvihne ruky, aby to dala jasne najavo.* Na druhej strane však už začínam túžiť po tom aby si ma niekto všímal, mal ma rád a trávil so mnou svoj čas. *Povzdychne si, v poslednom čase je naozaj celkom sama. Hoci by sa mala stretávať s bratom a sestrou, tí jej prídu dosť divní, no nevie, čím to bude.* Hm ... požiadavky. Asi hlavná požiadavka na budúceho partnera je, aby ma mal rád takú ako som. Nie ako princeznú, ale ako ženu, ktorá nie je dokonalá, má možno odlišný pohľad na svet ako on sám. *Začne hovoriť o svojich požiadavkách.* Mal by to byť rodinne založený muž, ktorý nehľadá partnerku len na pár hodín sexu, ale na dlhší čas. Ideálne by bolo, ak by sme si boli rovnocenný. Nechcem za muža nikoho, kto by si ma zotročil ako svoju slúžku, ktorá musí na neho poslušne čakať v komnate, to naozaj nie je nič pre mňa. *Prudko pokrúti nesúhlasne hlavou.* Nemal by na mňa tlačiť, čo sa týka potomkov. Áno, jedného dňa chcem mať deti, ale nie hneď. Som ešte mladá, chcem si ešte trochu ten život užiť, kým sa usadím. Vôbec by mi nevadilo, keby so mnou zdieľal aspoň niektoré z mojich koníčkov. Nemusí mať hneď rád hady alebo rýchle autá, motorky ... to nie, dokonca som schopná sa i kvôli pravej láske trochu zmeniť. *Pokračuje v hovorení, pričom stále premýšľa nad tým, aký by mal byť jej ideálny partner.* Och, a nemal by to byť nejaký grobian, ktorý nevie ako sa má správať k žene. Nie sme ich majetok. Ach hm ... čo sa týka postavy, mohol by byť vyšportovaný a dosť vysoký. Blondiak alebo hm ... brunet? Ani ten by mi nevadil. Ale nad tým až tak nepremýšľam, možno keď stretnem pravú lásku tak mi vôbec nebude vadiť ako vyzerá. *Uzavrie nakoniec svoje hovorenie.*

*Poslouchá jako správný odborník všechny její slova. Ikdyž si o nich mohl myslet své.* Je absolutně normální že začnete pociťovat potřebu si najít partnera. Nepřipadá vám že všichni okolo vás mají partnera a vy jste sama? *Zeptá se jí, jelikož tohle byl problém docela dost lidí. Připadali si že jsou sami svobodní a pak upadali do beznaděje že nenajdou partnera.* Dobře. Ve vašem věku je normální že se nechcete ještě usadit a jako žena máte mít svá práva. *Ikdyž si to mnozí muži stále ještě nemysleli.* Hledáte tedy spíše někoho na normální vztah s tím že s ním zatím nechcete plánovat nějakou delší pozornost. někoho s kým byste ráda trávila čas a nalézala u něj pocit lásky? *Zeptá se dělá si postupně poznámky do svého spisu.* /Další odrostlá puberťačka co hledá lásku z filmu./ *Tvářil se ale profesionálně a nebylo vidět co si o tom myslí.* Vzhled nechte spíše stranou. Sice ve vztahu hraje fyzická přitažlivost roli, ale není dobré vždy koukat jenom na vzhled člověka. *Pousměje se.* V čem si myslíte že je problém že nenalézáte někoho vhodného pro vás?

*Keď dohovorila započúvala sa do slov, ktoré jej venoval Sebastian.* Všetci okolo mňa už niekoho majú, či už ako manžela alebo partnera a keď ideme náhodou niekam von, cítim sa odstrčená. Už mi takmer nikto nevenuje pozornosť, a tak sa občas správam ako totálna krava, len aby som si ju získala. Nie som zvyknutá na to, že si ma ľudia nevšímajú. *Zasmeje sa, keď sa nad tým tak zamyslí, bola to pravda. Vždy bola ako princezná stredom pozornosti, no keď videla nejaký zamilovaný pár, mala chuť sa otočiť a odísť tam, odkiaľ sa vrátia.* Nie, to sa teda ešte nechcem usadiť. Chcem si užívať život po boku mladého princa, ktorý ma bude mať rád. *Pozrie na Sebastiana, stále na neho musí hľadieť, nevie prečo, no začína mať pocit, že by ju mohol i on priťahovať.* /Nie, si predsa princezná, mala by si sa vydať za princa./ *Pripomenie si slová svojich rodičov, i keď ona tomu sama nikdy nerozumela.* Hľadám ale i potrebujem niekoho, kto mi ukáže, že život nie je len to užívanie si nebezpečných rýchlych aut, motoriek a rôznych bojových športoch, ale i svet plný romantiky. Potrebujem niekoho, kto na mňa nebude v ničom tlačiť. Potrebujem sa rozhodnúť sama, že chcem urobiť ten správny krok či už vo svadbe alebo v plánovaní rodiny. Nie som princeznička, ktorú môžu raz použiť a odhodiť. *Začne po chvíli znovu hovoriť.* Ideálne by bolo, ak by som našla partnera, ktorý by ma dokázal aj viesť ak by som urobila nesprávny krok a neodsúdil by ma hneď za každú chybu. Som predsa len človek. ktorý sa môže niekedy urobiť krok nad priepasťou, no stále má záchranné lano, ktoré ho istí. Presne takého muža potrebujem. Ja viem, asi chcem nemožné, ale možno keď stretnem niekoho, s kým si padnem do oka, dokážem sa i trochu zmeniť. *Pozrie na Sebastiana s miernym povzdychom.* Iste, nie všetko je o výzore, ale ak mám priviesť jedného dňa na svet potomka, mal by byť jeho otec pekný. *Zachichoce sa nad tými slovami.*

*Poslouchal všechny obavy mladé princezny. V jejím věku se mu zdáli poněkud zbytečné. Ale která dívka je v jejím věku neměla. Tímhle obdobím si projde žena několikrát za života a vlastně i muž. On byl teď šťastný sám.* Je normální že si připadáte zvláštně když se díváte na přátele, kteří chodí s partnery okolo vás. Věřte mi že vám to jen připadá je spousta mužů, kteří jsou sami a rozhodně nejsou všichni okolo vás zadaní. *Pousměje se na ní s nadějí a dál jí poslouchá.* Chcete výhradně prince jenom vy? Nebo to chcete spíše kvůli vašemu postavení? Tohle si musíte ujasnit. Jestli hledáte pouze prince nebo vám nezáleží u partnera na titulu.*Sousta princezen nějakého prince chtěla jenom kvůli titulu a ani ne z lásky a málokterá si uvědomovala skutečnost že by mohla mít i normálního muže.* Věřte mi že spousta mužů umí brát ohled na vaše chyby a nedostatky. Nemusíte se snažit být dokonalá. Naopak většina mužů utíká od žen, které se snaž nedělat chyby jelikož si myslí že to samé budou chtít po nich a toho se děsí. *Pousměje se a něco si k ní poznamená.* Snažte se být hlavně svá. Pokud si myslíte že ve vašem okolí není nikdo kdo by o vás mohl jevit zájem můžete využít i sociálních sítích. Mnoho lidem to pomáhá navázat vztah . *V hlavě se pozasměje nad tím jak už daleko do budoucnosti míří.* Jistě fyzická přitažlivost je také potřeba. Máte na mě ještě nějaké otázky, nebo byste chtěla s něčím poradit? *Zeptá se jí než jejich sezení ukončí.*

*Zamyslene nakloní hlavu do strany, keď počuje slová toho muža pred ňou.* V tom máte asi pravdu, nad tým som sa nikdy nezamýšľala. Už od malička mi všetci okolo mňa vštepujú, že ako princezná by som si mala vziať princa. Vraj by som sa mala vydať do nejakého kráľovstva, kde zasadnem na trón po boku princa, budúceho kráľa a stanem sa jeho kráľovnou i kráľovnou celého ľudu jeho krajiny. Ale prečo je to údel princeznej? V čom sme iné my, čo sme sa narodili do kráľovskej rodiny? Nemáme azda právo na normálny život a normálnu lásku? *Položí skôr rečnícku otázku, na ktorú nečaká odpoveď, no potom pozrie na Sebastiana.* Túžim po princovi, to áno, ale čo ak nenájdem v kráľovských radoch toho pravého a nájdem ho medzi obyčajnými ľuďmi? Čo ak to bude obyčajný lektor tancu alebo záhradník. Vlastne rozmýšľam ... že mi asi ani celkom nezáleží na tom, akého postavenia bude môj partner, len sa bojím, že sklamem rodičov. Stačí mi, že som ich sklamala tým, že ma fascinujú veci, ku ktorým by som sa podľa nich nemala ani priblížiť. *Rozosmeje sa, veľmi dobre si pamätá, ako sa hádala s rodičmi aby si docielia to, po čom tak veľmi túžila.* M-myslíte teda, že dokážem nájsť niekoho, koho budem milovať a on bude milovať mňa? *Opýta sa ho po chvíli, keď počuje tie slová.* Sociálne siete? Tie využívam ale nejako v tom nevidím význam. Málokto si chce písať s niekým, koho reálne nepozná. Dokonca som si vytvorila i tajný profil, ktorého meno nikto z mojej rodiny nepozná, aby som mohla byť sama sebou. *Vysvetlí po chvíli premýšľania.* A-ale je tu jeden muž, ktorý sa mi začína celkom páčiť. Netuším však, ako ho mám zaujať. Čo mám robiť, aby si ma všimol? Nechcem sa predvádzať a ukazovať mu, kým nie som. Ale bojím sa urobiť prvý krok. Bojím sa odmietnutia. Nie som na to zvyknutá, a to nie je dobré. *Skloní hlavu, je z toho dosť rozhodená keď nevie, čo má robiť, no naozaj začínala mať pocit, že sa jej Algot začína páčiť. * /Prestaň, nemôžeš sa predsa zamilovať do prvého muža, ktorého stretneš/ *Napomenie ju vnútorný hlas, ktorý v poslednom čase vôbec nepočúvala.*

*Poznamenává si poznámky do spisu k princezně. Nebyl to žádný ojedinělí případ a s takovými mladými ženami se setkával denně a mysleli si že si najdou partnera lusknutím prstu. Jenže tak to bohužel v životě nefungovalo.* Je pochopitelné že si život umíte spíše představit vedle nějakého prince a ne vedle obyčejného člověka. Myslím že vaši rodiče by se s tím postupem času smířili, ale myslím že si ještě musíte ujasnit zda chcete svůj život prožít v roli královny, nebo je to spíše přání vašich rodičů. *Poznamená si něco.* Jsou na vás jistě kladeny větší nároky než na normální lidi ve vašem věku, ale věci které vás baví patří k vám. Neměla byste se měnit kvůli vašim rodičům, nebo partnerovi. Pokud se chcete změnit tak jenom protože to chcete vy. *Pousměje se když uvidí že to princezna vzala s humorem a poslouchá dál její proslov.* Vaši sourozenci mají nějaké zkušenosti vztahy? Myslíte že se o tomhle tématu můžete s nimi pobavit? *Podívá se na ní.* Je dobré mít někoho s kým se o tomhle můžete pobavit. *Každý potřeboval podporu v okolí, obzvlášť když vztah drhne.* Nemusíte začínat tím že hned někomu jen tak napíšete. Můžete se zapojit do nějaké diskuze a přes společné téma se s člověkem postupně seznamovat. *Mnoho lidí se takto seznamovalo, ale jestli by to bylo vhodné pro princeznu nevěděl.* Myslím že to bude pro dnešek vše. Pokud byste potřebovala klidně se mi ozvěte. *Zvedne se ze židle.* Jinak máte teď příležitosti se seznamovat když je v paláci tolik hostů. *Pousměje se na ní a pak odejde.*

*Keď Sebastian spomenie jej súrodencov, potrasie nesúhlasne hlavou.* Ja vlastne ani neviem, v poslednom čase sú nejakí divní, akoby oni sami niečo predo mnou skrývali, z čoho mám veľmi zlý pocit. Bojím sa, že im nemôžem povedať všetko. *Povzdychne si.* To je pravda rodičia by zo mňa najradšej mali kráľovnú, ale či to chcem aj ja sama vôbec neviem. Zistím to asi až keď stretnem toho pravého čo nebude z kráľovskej rodiny. *Mykne ramenami. Keď sa postaví zo stoličky, postaví sa i ona z postele.* Ďakujem, skúsim sa viac zapojiť do akcií paláca a kto vie, možno práve tu nájdem vhodného partnera. Máte pravdu, v tejto dobe Selekcie je tu veľmi veľa hostí z celého sveta, tak kto vie, možno sa podarí niekoho okúzliť. *Zachichoce sa, verí v to, že práve toto je to najvhodnejšie miesto, kde by mohla nájsť partnera.* Tak ja sa znovu ozvem, ak by som potrebovala Vaše rady. *Usmeje sa na neho, no potom sa už venuje svojej spoločníčke v teráriu.* /Ty to nemáš tak ťažké zlatko, žiješ si tu sama bez partnera./ *Pomyslí si, no potom sa otočí ku dverám.* /Mala by som sa fakt snažiť. Kto vie, možno aj tie sociálne siete sú dobrým nápadom. Ale najprv to chce panáka./ *Uzavrie túto tému, keď opustí komnatu, ktorá jej bola pridelená, aby spoznala zákutia paláca.

*Včera se vrátila z ghetta, jak jí Robyn slíbil. Samozřejmě z toho byla senzace pro novináře, kteří se kolem ní sesypali hned včera a doteď stojí na nádvoří a chtějí pustit dovnitř paláce za ní. Jak se s Robynem domluvili, ona mlčí o tom, že je rebel a on jako je jako strážce momentálně přidělen jako její osobní stráž. Noc strávili spolu a díky tomu byla schopná aspoň na chvíli usnout. Teď ale musel něco zařídit, takže je v komnatě sama. I předtím v ghettu rebelů byla v jeho pokoji sama, když musel sem na směnu, takže to docela zvládá. Dokud se sem nedostane nějaký rebel, bude v pohodě. Zatáhla závěsy všechna velká okna, takže do komnaty prosvítá jen trocha světla a jí neruší ruch z venku a přílišné sluneční světlo. To viděla včera venku po spoustě dnech a hned jí spálilo odhalené dlaně díky tomu, jak si její pokožka odvykla. Celá její pokožka má bílou barvu jako kdyby byla nějakou mrtvolou. Postavou tak vypadá také. Hodně zhubla a kouká jí spousta kostí. To teď maskuje volnými džíny a mikinou, do které je zabalená, aby jí nebyla taková zima. Na krku má mizející modřiny z toho, jak se jí pokusili znásilnit a pod rukávy na pažích ještě pár stroupků. Zbytek ran už jsou jenom jizvy. Konečně si mohla dát pořádnou teplou sprchu, kterou ze sebe smyla všechnu špínu. Je tak vidět, jak jí prořídly tmavé vlasy momentálně svázané v culíku. Taky jsou vidět víc propadlé tváře a kruhy pod očima, ale stejně neočekává návštěvu, tak je to jedno. Sedí schoulená na posteli s knížkou Na větrné hůrce, kterou čte, i když zná příběh nazpaměť. Je to její oblíbený román, ale ohmataný výtisk nikdy nevlastnila do doby, než jí do v ghettu přinesl jako dárek Robyn. Jeho další dárek - stříbrný řetízek s přívěskem koťátka - se jí houpe na krku, odmítá ho sundat.*

*samozřejmě nepřeslechla to, že se její sestra vrátila zpět do paláce. Jak by něco takového mohla přeslechnout? Už včera se k ní snažila dostat, ale všude bylo hrozně moc novinářů, nebylo jí dobře a komorné jí řekly, že Anais na tom stejně není ve stavu na nějaké návštěvy. Dneska už se ale odradit nenechala a rozhodla se za ní zajít. Na sobě má jen pohodlné legíny a velkou mikinu, kterou maskuje malé těhotenské bříško. Make-up má jen tak, aby zakryla kruhy pod očima a celkově si přidala nějakou tu barvu. Podlední týdny toho moc nenaspala. Jak kvůli těhotenství, tak kvůli Anais. Vlasy si sepla jen do obyčejného culíku. Před tím, než šla přímo za Anais, tak se stavila ještě do kuchyně, kde strávila dost času, aby uvařila plno jídla. Jsou to dost zvláštní kombinace, ale doufá, že se z toho nějak vymluví. Navíc vařit jí hrozně baví, takže by nějaké "experimenty" snad nikoho překvapit nemohly. Všechno si to naskládala na tác a zamířila za Anais. U její komnaty zaklepe trochu neohrabaně na dveře díky tomu, že drží tác plný jídla a jen doufá, že jí nevzbudí něbo nevyruší od něčeho.*

*Přejíždí pohledem po známých stránkách a potichu si mumlá své oblíbené dialogy, které zná nazpaměť spolu s tím, je čte očima. Od doby, co zjistila, že i Robyn má tenhle román rád, si ho zamilovala snad ještě více. Snaží se přemýšlet, co se mu ani honilo hlavou, když četl stejné pasáže jako ona a u ohmataných stránek přemýšlí, jestli to skutečně způsobilo opakované držení jeho rukama. Překvapí jí, když se ozve klepání na dveře. Komorným řekla, ať za ní nedocházejí, že se o úklid a všechno ostatní zvládne postarat sama, jídlo si neobjednala. Hned jí napadne, že to budou novináři, takže se automaticky bojí otevřít. Jen poslední zbytek slušnosti a vychování jí přinutí se zvednout a dojít ke dveřím, které nejdříve otevře jen na škvírku, aby viděla, kdo je za dveřmi, ale dotyčný zároveň neměl možnost jí okamžitě vrazit do komnaty. Když uvidí svou sestru, úlevně vydechne a dveře otevře více.* Mel... Tak rád tě vidim. *Usměje se na ní a obejme jí až v momentě, kdy v rukou nedrží tác s jídlem a nehrozí nějaká nehoda, po které by obě skončily od jídla umazané. Sestra jí hodně chyběla.*

*dneska už jí nic neodradí od toho, aby šla za Anais, takže to taky udělá a nezapomene taky vzít plno jídla. Neví, kolik toho sní její sestra, ale ona si momentálně přijde jak nějaký pojídač. S plným tácem tak zamíří za ní, kde zaklepe dveře a počká, než otevře. Na chvilku jí napadne, že se to ani nestane, ale nakonec je tahle myšlenka zybtečná, protože se dveře opravdu během chvilky otevřou. Na tváři se jí tak objeví vděčný úsměv a tác rychle odloží, aby jí mohla pořádně obejmout.* Taky tě ráda vidím. Už jsem myslela, že se to ani nestane. *zamumlá a do očí jí vhrknou slzy, protože je teď dost přecitlivělá.* Vypadáš hrozně. *Zkonstatuje dost jasnou věc, když se od ní po nějaké době odtáhne a rychle si sestře z koutků očí trochu slz.* Spala jsi v noci aspoň trochu? A jedla si? Měla by sis sednout, ještě tady omdlíš. *začne mluvit páté přes deváté a sama se posadí k ní na postel.* Udělali ti něco? Máš nějaký zranění? Měla bys jít na ošetřovnu jestli jo. A i jestli ne. *Starostlivě se zamračí.* Vem si něco. *přišoupne k ní tác s jídlem a sama si vidličkou nabere trochu zeleninového salátu a pak si dá čtvereček čokolády.*

*Na ukecanost její sestry je zvyklá, přeci jen s ní žije celý život. Taky byla ještě donedávna takhle ukecaná. Teď, když se cítí v pohodě a bezpečí, pořád je. Robyn jí ohledně toho velmi rád popichuje. Počítá s tím, že se trochu uvolní za chvíli a rozkecá se i teď vedle své sestry. Jenom doufá, že při objetí si Melione nevšimla toho, jak pohubla.* Měla jsem o vás hrozný strach. Aby vám taky neublížili, tobě, když jsi tady. A o rodiče.... neumim si představit, jak jim muselo být, když jim přišlo to video s žádostí o výkupné. *Potřese hlavou a pokusí se rozehnat slzy při těch vzpomínkách, jak byla několik dní sama potmě ve sklepě bez jídla a vody.* Děkuju. *Uchechtne se chabě po "komplimentu" ohledně jejího vzhledu.* Ale ty celá záříš. *Usměje se na ní svým klasickým nevinným a bezelstným úsměvem.* Spala jsem i jedla, hlídá mě. Necítím se na omdlení. *Uklidní jí rychle a ani jí nedojde, že mluví o Robynovi, o kterém Mel nejspíš nemá ani tušení. I tak se ale posadí vedle ní na postel.* Jsem v pořádku, na ošetřovně jsem byla, dali mi několik prášků, co mam brát a budu chodit na kontroly. *Odpoví jí na další příval otázek. Všechna zranění jí ošetřil už před pár dny Robyn a díky tomu se jí zahojila. Ušklíbne se, když vidí kombinaci jídla, kterou si vezme Mel.* Fuj, ty jíš momentálně tak, že mě přešla chuť. *Pronese pobaveně.* Co jsem zmeškala? Stalo se něco důležitýho? Jak ses měla ty? *Zasype tentokrát zvědavými otázkami ona jí.l*

*hned jí zasype plno otázkami, na které potřebuje znát odpověď a neustále jí napadají další a další.* Unesli tě a bála ses o nás? *nehledně na slzy v očích se musí pousmát a potřást nad ní hlavou.* To my jsme umírali strachem o tebe. *Doplní potom, tentokrát už bez úsměvu.* Nemáš zač. *lehce se uchechtne.* Spíš usínám za chůze a září make.up. *opraví jí a protočí očima. Neřekla by, že moc září. Možná teď, protože je ráda, že jí vidí, ale jinak se cítí jako chodící zombie.* Kdo tě hlídá? *zeptá se zmateně. Má snad někoho, kdo na ní dohlíží? TO jí říct mohli.* /Nebo jí hráblo a našla si někoho u rebelů/ *napadne jí i tahle možnost. Přeci jen.. jestli byla někde zavřená, tak možná mohla zešílet? Kdo ví. Ale tohle rozhodně hodlá vypátrat.* Co ti udělali? Nebo... pokud o tom nechceš mluvit, tak tě nutit nebudu, ale jsem tady vždycky pro tebe, to víš, že? Kdyby sis kdykoliv potřebovala promluvit, tak přijď, napiš nebo zavolej. *Povzbudivě se na ní pousměje. Nechce to s ní tahat, přeci jen to nebylo nic příjemného a ona být na jejím místě, musela by se s tím asi prvně vyrovnat sama, než by o tom dokázala mluvit s druhými.* Jez. Kdyby tu byli rodiče, tak to do tebe nacpou ať už chceš nebo ne, ale nejsou tu, takže zastávám jejich roli. *Přísně se na ní podívá, jakoby snad byla opravdu v roli rodiče, ale koutku úst jí zaškubou v úsměvu.* /Stejně bych se měla začít nějak připravovat. Anais bude pokusnej králík./ *učiní jedno rozhodnutí, které hodlá dodržet a bude si na sestře trénovat roli mámy.* Nic moc.. potkala jsem snoubence. Prvně jsme se potkali na útesech, kde on ale přišel sjetý a byl mi trochu nesympatický, ale zároveň byl vtipnej vzhledem k tomu, že nebyl moc při smyslech. Pak jsme se viděli podruhý a to byl zase v depkách a měl absťák, ale aspoń se hned přiznal, že něco bere a sice neřekl proč, ale má to nějaký silný důvod, takže se něco stalo a já přijdu na to co. Když jsem z něj drogy vytáhla na druhej pokus, tak to tolik času nezabere. Ale je mi ho líto a zároveň mě štve. *Trochu moc se rozpovídá a ani si to neuvědomí. Vždycky byla ukecaná a teď toho má prostě hodně co říct.*

Jo, prostě.....bála. *Uzavře to. Těžko se vysvětluje, že tam byl rebel, kterému propadla a věřila mu, že jí nezabije, ani jí nic hrozného neudělá.* Ale máš dobrou náladu, jsi ukecaná snad ještě víc než předtím a celkově....vypadáš spokojená. *Uzavře to. Něco na ní bylo jinak, ale neví, co přesně. Zarazí se, když si všimne nesrovnalosti v jejích slovech a přemýšlí, jak to podat, aby Robyna nezradila a neřekla něco, co nemá.* Emm... Strážce, co mě našel. My jsme se tady potkali už před..před tím vším a poprvé asi před dvěma rokama, ztratila jsem se tu v lese, když jsme tu byli na návštěvě. Včera mě našel a dopravil sem, teď sice něco zařizuje, ale jinak je tu se mnou a dává na mě pozor. *Lehce se pousměje, aby nedala najevo, jak jí dalo zabrat to vysvětlit a neříct nic špatně.* Oni.... Ne-nechali mě ve sklepě. Byla tam hrozná tma. Nevěděla jsem, jak běží čas. Jednou za čas mi dali jídlo a pití. Byla tam hrozná zima. Ale..jinak se mi nic nijak hroznýho nestalo. *Zavrtí hlavou. Neví jak jí říct o zraněních kvůli videu pro výkupné a pokusu o znásilnění, aniž by z toho vynechala Robynovu pravou identitu.* Nemusíš zastávat jejich roli. A máma by mě byla schopná dát na hadičky. *Zamračí se nad tím. Obě moc dobře ví o tom, čím si jejich máma prošla. Nakonec se natáhne po kousku jahody, kterou si strčí do pusy a pak si vezme jogurt, kterým se ale lžičkou spíš jen přehrabuje. Zamračí se, když slyší o snoubenci na drogách.* Ví to rodiče? Myslíš, že...že je pro tebe dobrý být s někým jako je on? Co když ti ublíží? Buď opatrná, Mel, prosím. *Podívá se na ní prosebně.*

To je tím, že jsem tě dlouho neviděla. A chyběla mi i tvoje ukecanost. U koho si to mám pak vybíjet? *pousměje se. Obě dvě toho umí namluvit dost a chyběly jí ty dlouhé rozhovory. Pak se jí zeptá na toho, kdo se o ní postaral a povytáhne obočí při její odpovědi.* Aha, to je od něj hezký. Ale je zvláštní, jak jste na sebe tolikrát narazili. Jak se jmenuje? *ráda by věděla jméno, aby si o něm mohla něco zjistit. Přeci jen chce vědět, kdo se to o její ségru stará a taky na to chce dohlížet.* Hrozně moc mě to mrzí. *řekne tiše po jejích slovech. Vyčítá si, že neudělala ještě něco víc pro to, aby jí našli dříve. Určitě něco udělat ještě šlo.* Vidíš, tak buď ráda, že tu není a já jí neřeknu, jak vypadáš, dokud mě nezačneš štvát. A když jí to řeknu, tak přijede, narve do tebe hadičky a pak tě ještě odvezme zpátky domů. *a být tady úplně sama nechce. Teda pořád tu je snoubenec, ale to není nic moc.* Nemyslím si, to by mi to snad řekli. Neublíží mi, není agresivní. A navíc jsme se viděli dvakrát, nic to není. Spíš je prostě kvůli něčemu v depresích a bere něco, aby na to zapomněl, ale nejsou to nějaký tvrdý drogy. Nevím, musím z něj vytáhnout detaily. A vážně si dávám pozor na všechno, hlavně teď. Nechci nic ohrozit. *pousměje se na ní. Hlavně teda logicky nechce ohrozit její dítě.*

Je pravda, že se těžko hledá někdo, kdo je schopnej to vydržet. *Zasměje se uvolněně. Nejednou se stalo, že prokecaly celou noc a i ráno si měly pořád co říct. Když se sejdou dvě ukecané sestry, které se bez sebe nijak déle neobejdou, dopadá to pak takhle. Zvykla si a miluje to, neumí si to bez sestry představit. Hrozně jí chyběla. Konverzace s Robynem si zamilovala, ale kolikrát to byl spíš monolog. Od toho se rozhovory s Melione nemohly více lišit.* Jo, měli jsme na sebe štěstí. *Pokýve hlavou.* Jmenuje se Robyn. *Až teď jí dojde, že na příjmení se nikdy nezeptala, ale to není důležité. Příjmení člověka nedefinuje, to jeho osobnost a ona tu jeho zná.* Nevyhrožuj, chyběla bych ti. *Zakření se na ní a cvkrne jí na ruku jogurt, co měla na špičce lžičky. Jako malá po ní naštvaně jednou hodila snad první cupcaky, které se jí kdy povedly a jako naštvané a nebo čistě provokativní gesto, jim to zůstalo.* Drogy lidi mění, může ti ublížit aniž by chtěl, prostě...vážně buď opatrná, prosím. *Zarazí jí ale něco na jejích slovech.* Co jsi myslela tím "hlavně teď"? *Zeptá se zvědavě.* /To se bojí, že bude rebelem potom, co se stalo mě?/ *Napadne jí jedno z možných řešení, ale odpověď nechá na ní.*