Komnaty zahraničních hostů

*Včera se asi nezachovala dobře. Nechtěla Zaydenovi ublížit. Asi si ho vůbec neměla pouštět k tělu. Oba to brali trochu jinak. Ona spíše tak, že je to něco jako na zkoušku. Není pravda, že by k němu nic necítila, naopak cítí. Má ho ráda a možná i víc, než jen ráda. Ráda s ním tráví čas, přijde jí strašně milý, vtipný. I když ji občas štve tím, že ji nazývá Brepta a nebo Trpaslík. To, jak jí včera předal vršek od plavek přede všemi, kteří byli na party a že si několik lid toho všimlo. Ale ví, že její reakce, to jak si chvilku hrála s tím barmanem, nebyla dobrá odplata.*/Přehnala jsem to, jako vždycky. A zase jsem to podělala../*Myslí si, že bude lepší prostě zmizet, minimálně na pár dní, odjet někam pryč, daleko od všech. Neví, na jak dlouho, jestli se někdy vrátí. Ale asi ano. Jen třeba na pár týdnů chce prostě zmizet, aby všem neničila život./Za tu dobu si třeba Zayden najde někoho lepšího.. Mickeyho a Raphaela nechává tady, požádala Freyu, aby se o ně postarala s tím, že ona se do několika týdnů zase vrátí zpět. Ale myslí si, že aspoň její odchod na tuto krátkou chvíli jí pomůže. Jí a také všem ostatním, aby se dostali z jejího vlivu. Napsala svým rodičům, aby se o ni nebáli a dopis i Zaydenovi, kde se mu za všechno omlouvá. Svěřuje se mu tam, že ho má ráda, více, než jen ráda. Ale že prostě+ není dost dobrá. Je jí líto, co mu udělala, což v dopisu taky zmínila. Dojde ke dveřím komnaty Zaydena. Zvedne ruku, aby mohla zaklepat, ale pak si to rozmyslí. Rozhodne se dopis jen prostrčit skrz škvíru mezi dveřmi na zemi do komnaty. Pak sklopí zrak a vydá se pryč. Na sebe si vzala černé džíny, šedou mikinu a batoh, plný důležitých věcí, které se jí budou hodit.*

*včera z akce odešel hned do tělocvičny kde strávil několik hodin v kuse boucháním do boxovacího pytle. Doufal, že se tak trochu uklidní a vymlátí ze sebe tu bolest. Věděl, že Chrysane v něm nikdy neuvidí nic víc, ale i tak ho to bolí. Přesně proto se snažil své pocity ze začátku tak dlouho potlačovat. Nechtěl ji ublížit. Jenže to mu moc nevyšlo. Z tělocvičny odešel pozdě v noci především proto, že už ho bolely všechny svaly a stále se cítil stejně. Hned jak se dobelhal do své komnaty, zkontroloval telefon a viděl fotku Chrys. To mu jen potvrdilo, že pro ní byl celou dobu jen hračka. Dala mu druhou šanci, vyspala se s ním a dělala, jakože je v jeho společnosti ráda, a pak řekne, že k němu nic necítí. Ale dostala to, co chtěla už od začátku. Odjede a nechá ji být. Už tady nemá co pohledávat. Když tu fotku uviděl, telefonem hodil proti zdi a zamířil k mini baru, kde si vzal jednu flašku vodky. Během noci ji téměř celou vypil. Spal možná hodinu, nebo dvě, ale víc ne. Nemuže spát když ví, že si Chrysane někde užívá s někým jiným. Sbalil si pár věcí do batohu a chtěl odejít, ale všiml si, že mu před dveřmi leží bílá obálka. Před chvilkou tam ještě nebyla, takže ten, kdo ji tam dal to musel udělat teď. Natáhne se pro ní a rychle si to přečte. Většinu slov ani nevnímá, kvůli alkoholu v krvi a únavě, ale to důležité z toho pochopí. Prudce otevře dveře a doufá, že Chrysane ještě zahlédne, ale nikde ji nevidí. Zeptá se jedné služebné, která šla kolem, jestli ji někde neviděla, a pak se rozběhne směrem, který mu ukázala.* Chrysane stůj! *Zakřičel, když ji zahlédl a doběhl až před ni. Ani neví, jak se mu to kvůli alkoholu povedlo a kde na to sebral síly.* Je to pravda? *Zvedne dopis, který drží v jedné ruce a čeká na její odpověď.*

*Rozhodla se raději zmizet. Aspoň na pár dní. To bude pro všechny nejlepší. Napsala smsku rodičům, ať se o ni nebojí, Freye dopis a požádala ji, aby se postarala o její želvy, které nechce brát s sebou. V Illey řádí virus a bojí se, aby se jim něco nestalo. Sama bude přespávat pravděpodobně v levnějším hotelu, kde by ani neměli její želvy takové pohodlí jako v paláci. Kvůli jejich dobru to bez nich vydrží několik týdnů. S batohem na zádech ještě strčí dopis pro Zaydena do jeho komnaty skrz dveře. Ani nezaklepá. Neví, jestli je tam a nebo ne nebo jestli si její dopis vůbec přečte. Ale pokud je tam, nechce na sebe zbytečně upozorňovat. Chce zmizet rychle a v tichosti.*/Možná by bylo lepší, kdybych řekla komorné, ať mu ten dopis doručí poté, co už budu pryč třeba hodinu./*Ví, že za tu dobu by už stihla aspoň nastoupit do autobusu a odjet do jiné provincie. V tom dopisu napsala všechno, jak je jí to líto, ujistila jej, že s nikým jiným nic neměla a řekla mu v něm, že ho má skutečně ráda, což je pravda a on asi to včera konečně připustila. Už doufá, že jí to vyšlo a on ji prostě nechá být, je prakticky u východu do zahrad, ze kterých má v plánu se vydat do lesa a z něj do města, zná cestu skrz les.Ale v tomhle plánu jí zabrání hlas, který okamžitě pozná. Než stihne přidat do kroku a utéct, on jí zastoupí cestu. Pořád má pohled zabodnutý do země. Ví, na co se ptá a přikývne.*Kdyby nebyla, nenapsala bych to tam.*Řekne tichým hlasem.*Promiň, za všechno, co jsem ti udělala.*Omluví se mu. Ale pořád k němu nezvedne zrak. Místo toho okolo něj projde a zamíří do zahrad.*

*včerejší večer strávil v tělocvičně, a když pak viděl fotku, kterou Chrysane sdílela, mrštil telefonem proti zdi. Potvrdila mu taky že si to myslel správně. Nic pro ní neznamená. Napadlo ho to už párkrát, ale nechtěl znát pravdu, a tak nad tím raději nepřemýšlel. Vypil téměř celou flašku vodky a téměř nespal. Nemohl spát když věděl, co dělá Chrysane. Zamiloval se do ní, i když on pro ní neznamená nic. Rozhodl se, že tentokrát už dopravu odjede do Austrálie a zruší nějak zasnoubení, aby si Chrysane mohla lítat za svýma barmanama a strážcema. Navíc by s ní nedokázal být, když by věděl, že k němu nic necítí. Sbalí si proto do batohu pár potřebných věcí.* /Zbytek pošlou potom, nebo at si to třeba nechají a dají na charitu. Vždyť je to jedno./ *Zamíří ke dveřím komnaty, ale všimne si bílé obálky, která leží před dvěma. V rychlosti si to přečte a pak se vydá najít Chrysane. Potřebuje se ujistit, že je to pravda, a že to nepsala jen tak. Taky ji chce zabránit v odchodu. Jako už poněkolikáté.* /Až budu doma, vyseru se na kralování a budu profesionální zabraňovač v odchodech./ *Pomyslí si. Když ji konečně zahlédne, zakřičí na ní a zastoupí ji cestu. Poté se jí zeptá, jestli je to pravda a po její odpovědi překvapeně několikrát zamrká. Pak ji znovu zastoupí cestu, protože prostě nedovolí, aby odešla.* Ne, já se omlouvám. Včera jsem reagoval přehnaně. Něco do mě vjelo.. omlouvám se. Věděl jsem, že to se mnou nemyslíš vážně, ale.. prostě když jsem si tě s ním jen představil, šíleně mě to vytočilo. *Prohrábne si vlasy. Chytne ji jemně za bradu a donutí ji tak zvednout pohled.* Prosím, neodcházej. Jestli chceš, abych odešel já, tak to řekni a já tě nechám být, ale ty nikam nechoď. Prosím. *Pohlédne ji do očí. Pokud ho Chrysane nechce, tak odjede, ale nechce, aby musela odcházet ona. Nikdy by si to neodpustil. Navíc teď je v Illee ten vir a ona by se mohla nakazit.*

*Vydá se pryč a doufá, že ji nikdo nezastaví. Přece jen to nikdo neví. Momentálně probíhá schůzka s rebely a králem, kde je celá Schreave rodina, prakticky. Všichni čekají na výsledek této schůzky a nikdo se tedy nezajímá o ni. Je to prostě ideální čas na útěk. Ale jak se zdá přece jen tak hladce to proběhnout nemá, protože se tu objeví Zayden. Řekne mu, že to myslela vážně, jinak by to do toho dopisu to, co tam napsala přece nenapsala a spíše mu potvrdila to, co si myslí on. Že si s ním jen hraje. Pak se vydá pryč a když jí zase zastoupí cestu, nahlas si povzdechne.*/Vracíme se zase úplně na začátek./Já jsem reagovala hrozně. Chtěla jsem tě jen poškádlit, ale přehnala jsem to. I to s tou fotkou, jak jsem šla od Luxury baru. S nikým jsem tam nebyla. Jen jsem se potřebovala někde napít a zároveň nebýt sama v depce v komnatě. Freyu jsem s tím nechtěla otravovat.. je ještě moc malá.*Vysvětí mu, proč ani nekontaktovala svou sestru. Proč nedala vědět svému bratrovi asi ani říkat nemusí.*Nemáš se za co omlouvat. To já za to můžu.*Je to další věc, kterou si bude prostě vyčítat a s tím on nic neudělá.*S nikým jiným kromě tebe jsem nebyla.*Zašeptá. Když ji chytne za bradu, polkne a zvedne k němu pohled.*Já.. Nechci, abys odcházel. /Ale když zmiznu já, bude to lepší../Mám tě ráda Zaydene. Moc, víc, než je normální..*Polkne znovu a zase sklopí pohled.*Ráda s tebou trávím čas, přijdeš mi vtipný, i když mě občas dost vytáčí, když mi říkáš Brepto a nebo mi vracíš vrchní svršky od plavek před tolika lidmi..*U tohohle její hlas je i trochu pobavený, ale jen nepatrně.*To, jak jsme spolu teď trávili čas, že jsme se spolu vyspali.. Nebylo to pro mě jen tak. Uznávám, že jsem to asi necítila, stejně jak ty. Brala sjem to spíše jako na zkoušku, jak by to asi vypadalo v našem manželství. *Přizná.*A myslím si, že by to bylo i docela fajn.

*nedovolí, aby Chrysane utekla, a tak se zeptá nějaké náhodné služebné, kde je. Pak se vydá směrem, kterým ho služebná navedla a po chvíli ji opravdu najde a zastoupí ji cestu. S dopisem v ruce se jí zeptá, jestli je to pravda. Po její odpovědi několikrát překvapeně zamrká. Myslel si, že si s ním jen hraje, takže tohle rozhodně nečekal. Pak ji znovu zastoupí cestu, aby nemohla odejít a omluví se jí za svou reakci včera.* Dobře. *Vydechne. Je mu líto, že nemůže, nebo spíše nechce, jít za Claviem. Je si jistý, že by ji určitě neodkopl. Pak ji jemně chytne za bradu a donutí ji, aby se na něj podívala. Poprosí ji, aby neodcházela. Klidně odejde on, ale neodpustil si, kdyby kvůli němu odešla ona. Pak poslouchá její slova a při zmínce o Breptě a vrácení plavek se lehce pousměje.* Já nikam nepůjdu, pokud ty také. Prosím, neodcházej. Nikdy bych si neodpustil, kdybys kvůli mě odešla od své rodiny. Zamiloval jsem se do tebe a nechci tě ztratit. Vím, že jsem ti udělal hodně hnusných věcí a nezasloužím si tě, protože ty si zasloužíš o tolik víc, než já ti můžu dát, ale nechci bez tebe být. *Řekne jí pravdu a vydechne.* Pokaždý, když jsem sám jenom přemýšlím nad tím, jak se s tebou zase uvidím a nad tím, jak budu moct ochutnat tvoje rty. Býval jsem jiný, ale pak jsi přišla ty a všechno si v mým životě převrátila na ruby. V dobrým slova smyslu. Omotala sis mě kolem prstu a ať už jsem se snažil jakkoliv, nedokázal jsem na tebe přestat myslet už od toho prvního dne, kdy jsme se potkali. *Pohladí ji po tváři.* Prosím, neodcházej Chrys. Udělám cokoliv, jenom neodcházej, prosím. Nechci bez tebe být. Nemá to tady pro mě pak smysl. *Znovu ji poprosí a v jeho hlasu jde znát hodně zoufalosti.*

*Vysvětlí mu, že to, co napsala do toho dopisu je pravda. Proč včera zareagovala tak jak zareagovala, jen ho chtěla kvůli těm plavkám poškádlit a to tím, že se chvilku bavila s tmím barmanem. Když šla do baru, jen chtěla přijít na jiné myšlenky. Moc neměla možnost, jak jinak se zabavit, nemá se ani komu svěřit. Přátele nemá, když nepočítáte malého Camerona, ale toho s tímhle nemůže otravovat, stejně tak i Freyu, která je moc malá. A za Claviem jít odmítá, proto to řešila takhle vlastně i předtím, než dala Zaydenovi druhou šanci. Když ji chytne za bradu, zvedne k němu nejistě pohled. Řekne že nechce, aby odcházel, ale pokud zmizí ona, bude to pro něj lepší a ne jen pro něj, ale i pro její rodin. Poslouchá ho a když jí řekne, že se do ní skutečně zamiloval, znovu ji to překvapí a s překvapeným výrazem ho pozoruje.*Ty si mě zasloužíš, naopak, zasloužíš si mnoho více. To já si spíše nezasloužím tebe. By jsi na mě milý, vždycky. Já většinu času otravná a odháněl tě. Nechápu, jak by jsi někdy mohl se mnou chtít být.*Řekne upřímně. Po jeho dalších slovech se musí lehce usmívat a když ji pohladí po tváři, zase k němu zvedne pohled od země.*Dobře, neodejdu. Pokud ale nezmizíš ani ty.*S tímto ho obejme a opře se čelem o jeho hruď. Přitom se nadechne jeho vůně, která jí chybí vždycky, kdy není s ním.*Mám tě moc ráda. Omlouvám se za všechno co jsem udělala.*Omluví se mu znovu.*

*když mu potrvdí, že to co napsala do dopisu je pravda, několikrát překvapeně zamrká. Oddychne si, když mu řekne, že s nikým nic jiného neměla. Ví, že by mu to asi mělo být jedno, protože ona k němu necítí to, co on k ní, ale nemůže si pomoct. Je mu líto, že si nechce promluvit s Claviem a chce ty dva usmířit. Už ho napadlo i jak. Není to nic světaborného a ví, že Chrysane bude naštvaná, ale chce aby měla s bratrem hezký vztah a klidně se obětuje. Nějak si ji pak usmíří. Pak ji chytne za bradu a podívá se jí do očí. Rekne ji to, co má na srdci, a že se do ní zamiloval. Uvědomí si to až když uvidí její šokovaný výraz, ale nelituje toho, že to řekl. Je to pravda. Zamiloval se do ní.* Protože jsem věděl, že jsi úžasný člověk, který má obrovské srdce a o kterého stojí bojovat. A navíc jsi neskutečně nádherná. *Řekne jí pravdu se lehce se pousměje.* Ale nedělalas mi to jednoduchý. *Potřese lehce hlavou.* O tom, kdo koho si zaslouží a nezaslouží bysme se mohli hádat do nekonečna. Mě je jedno, co si zasloužim, a co ne, jediný co chci, je být s tebou. *Pak ji řekne, že jeho život převrátila na ruby - v dobrém slova smyslu a pohladí ji po tváři. Pak se na ní vděčně usměje a pevně ji obejme.* Nikam nejdu, pokud nikam nejdeš ty. *Políbí ji do vlasů a opře si bradu u její hlavu.* Taky se omlouvám za to, jak jsem se choval. A taky tě mám moc rád.. víc než jen to. *Konec věty téměř zašeptá a ještě chvíli ji pevně svírá v objetí a vdechuje její vůni. Kdyby bylo na něm, nikdy by jí nepustil a strávil takhle klidně celý zbytek života. Ale stojí tady uprostřed chodby, zatímco rebelové jsou v paláci na nějaké poradě, což mu přijde jako pořádná pitomost. Bude bezpečnější, když odejdou někam do soukromí a tak se o ní odtáhne.* Raději pojďme někam jinam, nebo se tady objeví rebelové a neskončí to dobře. *Řekne a pousměje se.* Stejně nechápu, jak je sem mohli pozvat. Vím, že je to tvoje rodina a omlouvám se, ale taky jsou občas pořádně mimo.

*Když jí řekne, že se zamiloval, na tváři se jí objeví šokovaný výraz. Řekl jí, že mu na ní záleží už včera, ale že se do ní zamilovala to udělal poprvé.*Nejsem úžasná člověk, nemám velké srdce a ani nejsem nádherná.*Oponuje mu.*Co řeknu je, že jsme tvrdohlavá.*Pokrčí ramen. Pak uzná, že to s ní měl těžký, protože ho pořád odháněla a nechtěla mu dát druhou šanci a když řekne, že to s ní neměl jednoduchý, uchechtne se,*No, to teda nedělala. Ale pokud se mnou budeš chtít být, nějak s tím budeš muset počítat.*Pousměje se na něj lehce. Řekne, že si on zaslouží někoho víc. On je pro ni více než dobrý, ale on by si zasloužil dívku, která by se k němu nechovala tak, jako se chovala ona. Potřese hlavou a pak jej obejme.*Dobře. Takže oba dva zůstáváme tady a nikdo z nás neutíká.*Zamumlá mu do hrudi.*Ty jsi nic neudělal Zaydene. Neomlouvej se. Já to přehnala.*Vydechne.*Já vím, já vím.*Slyší to, i když to jen zašeptá. Jen zůstává v jeh objetí a nevzdaluje se. Nechce od něj pryč.Odtáhne se od něj, až když zmíní rebely.*Jo, měli bychom jít, k tobě do komnaty?*Nadzvedne obočí.*Jsou dost mimo. Vím, že je potřeba ten virus zastavit.. Ale pocit, že by uprostřed porady mohli vytáhnout zbraně a všechny je postřílet mi na klidu nepřidává.*Řekne mu upřímně a pak ho vezme za ruku a vydá se s ním do jeho komnaty, kde si ze zad sundá batoh a položí ho na zem ke křeslu. Všimne si taky batohu a otočí se na něj.*Váně jsi chtěl odejít..*Poznamená. Vezme do rukou jeho batoh a položí ho vedle toho jejího.*Nikam nejdeš.*Pousměje se a přejde k němu. Přitom ho obejme okolo pasu a stoupne si lehce na špičky, aby ho mohla políbit.*

*to, že řekl, že se do ní zamiloval si uvědomí až poté, co uvidí její překvapený výraz. Ale nelituje toho, protože jen řekl pravdu. I když ví, že ona jej nemiluje.* Myslíš, že kdybys nebyla nádhernej, úžasnej člověk s obrovským srdcem, tak bych o tebe bojoval? *Řekne a myslí to jako řečnickou otázku.* S tím souhlasím. A taky se moc podceňuješ a nemáš k tomu důvod. *Pokrčí lehce rameny. Pak řekne, že mu to nedělala zrovna jednoduchý.* Já se tě jen tak nevzdám. *Řekne vážně. Klidně pro ní bude dělat cokoliv jen bude chtít. Pak řekne, že je mu jedno, jestli si ji zaslouží nebo ne, ale že jediný co chce je být s ní. Poté ji pevně sevře v objetí a řekne, že také neodejde, pokud neodejde ona.* Přesně tak. *Potvrdí její slova a políbí ji do vlasů.* Taky jsem to přehnal, takže se omlouvat budu. *Stojí si tvrdohlavě za svým. Pak řekne, že ji má také rád. Víc než jen to. Po jejích slovech se k ní ještě více přitiskne, takže už mezi nimi nezbyde vůbec žádný prostor. Nejraději by takhle strávil celý zbytek života, ale nechce riskovat jejich životy, a tak se odtáhne.* Klidně můžeme, jestli chceš. Ale varuju tě.. je tam trochu nepořádek. *Uchechtne se.* Bude to v pohodě, neboj. Snad tam mají dost strážců. *Pousměje se a pevně ji také chytne za ruku. Poté spolu s ní dojde do jeho komnaty.* Promiň, uklízení vážně není moje parketa.*uchechtne se a rozhlédne se po jeho komnatě. Na psacím stole stojí téměř prázdná flaška vodky a kousek od ní leží na zemi jeho rozbitý telefon. Postel si samozřejmě také nestele. To mu přijde jako blbost, když tam stejně zas večer půjde spát. A okolo je několik dalších věcí, které vyházel že šuplíků, když si balil batoh.* Chtěl jsem odjet. *Potvrdí ji to a pak ji sleduje, jak dá oba batohy bokem.* Nikam nejdu.. ale ty taky ne. *Také se pousměje a položí ji ruce na bedra. Pak ji oplatí polibek plný lásky.* Copak by teď chtěla moje snoubenka dělat? *Řekne a úsměvem, když se po chvilce odtáhne.*

Prostě přeháníš.*Odpoví takhle na jeho otázku a pokrčí k tomu rameny. Pak řekne, že jediné, co přizná je, že ej tvrdohlavá a když dodá, že se ještě podceňuje, uchechtne se, ale nemůže na to nic říct. Ví, že má pravdu. Řekne, že mu to nedělala jednoduchý, což skutečně ne, ale už své chování změnila a po tomhle má v plánu ho změnit ještě více.*Já už jen tak neodejdu. Jak jsem řekla. Ani na konci Selekce, jak jsem měla v plánu..**Potřese hlavou a přitulí se k němu do objetí.*Měla jsme v plánu, pokud nám to nevyjde odejít, to jsi věděl.. Ale myslím, že nám to vyjde. Kdybych si tě vzala.. Byla bych šťastná.*Tím si je skutečně jistá.*Nepřehnal, jen jsi reagoval na mě.*Taky si stojí za svým.*Taky jsi dost tvrdohlavej.*vydechne. Když si ji přitiskne ještě více k sobě, zvedne k němu hlavu.*Za chvilku už nebudu moct dýchat. Omdlím ti tady a ty mi ještě budeš muset dávat umělé dýchání. I když hádám, že to by i ani moc nevadilo, co?*Popíchne ho taky trochu, aby mezi nimi ještě více uvolnila atmosféru. Souhlasí s tím, že by měli jít pryč a navrhne jeho komnatu, kde se určitě taky dá zabavit a to více než skvěle.*To nevadí. *Nepořádek jí nijak netrápí.*Snad mají.*Přitaká a dále se k tomuto tématu raději nevyjadřuje. Chytne ho za ruku a pak se s ním vydá do jeho komnaty, která je skutečně v hrozném stavu, minimálně na první pohled.*To vidím.*Uchechtne se. Pak odloží jak svůj tak i jeho batoh a řekne, že se nikam nejde. Ani jeden z nich nikam nejde.*Přesně tak.*Potvrdí jeho slova a políbí jej na to.*Hmm.. Myslím, že můj snoubenec to ví.*Řekne a natáhne se k jeho krku, na který mu dá pár polibků a vjede mu rukama pod tričko.*Na tohle dojde.. Ale prvně to tu uklidíme, vyvětráme a pustíme se trochu světla.*Odtáhne se s pobaveným úsměvem a ještě na něj u toho mrkne. Přejde k oknu, kde odtáhne závěsy, aby bylo v místnosti více světla a i otevře okno, a tak se pustí teplý vzduch zvenčí. U postele aspoň načechrá polštáře a natáhne přes to deku, aby to vypadalo lépe. i když to asi taky nemá moc smysl, protože za chvilku bude zase rozházená, jejich přičiněním. Upraví několik šuplíků a pak j i zavře. Flašku jen zavře, je v ní ještě něco a dá ji na lepší místo. Pak se zaměří na jeho telefon, nebo to co z něj zbylo a tázavě se na něj podívá.*Doufám, že máš nový. Musíš si ho rychle pořídit, nechci přijít i naše fotky na Illeagramu.*Zmíní to, jak se navzájem škádlí. Dřepne si k jeho telefonu, který je trochu roztříštění a shrne nepořádek do dlaně. Když chce vstát, ucítí něco na své paži. Zmateně se na to podívá a uvidí kapku krve. Pak jí dojde, že jí něco teče z nosu a když k němu přiloží prsty, uvidí na nich krev. Je to jeden z příznaků toho viru a ona se zarazí.*Do háje...*Zakleje.*Zaydene, hlavně se ode mě drží dál, jo?*Stoupne si a otočí se k němu. Přitom jí z nosu teče kapka krve. Rychle hodí odpadky do koše, protože s nimi v rukou na ošetřovnu nepůjde.*Musím k doktorům. Rychle se protáhne okolo něj a vyběhne z jeho komnaty na ošetřovnu. Ví, že u něj nesmí zůstávat dlouho, aby ho ještě nenakazila.*/Snad bude v pořádku../

Nepřeháním. *Stále si stojí za svým. Pak uzná to, že je tvrdohlavá a dodá, že se taky hodně podceňuje, i když k tomu nemá důvod. Pak řekne, že on se jí jen tak nevzdá. Udělal by pro ni cokoliv. Oplácí ji pevné objetí.* To jako vážně? *Překvapí ho to.* Taky bych byl šťastný. *vydechne a políbí ji do vlasů.* Ano, ale přehnaně. *V tomhle jeho názor nezmění. Pak si ji k sobě přitiskne ještě blíže, takže už mezi nimi není žádný prostor. Uchechtne se a podívá se na ní.* To by mi nevadilo, ale raději bych tě líbal jinak, než polomrtvou. *Řekne a dá jí pusu na čelo. Pak své sevření neochotně povolí a zamíří s ní do jeho komnaty, která je v hrozném stavu. Neví, jestli tady vůbec někdy uklízel. Sleduje ji, jak odloží oba jejich batohy stranou. Pak ji oplatí polibek s položí ji ruce na bedra. Po chvíli se odtáhne a zeptá se jí, co by chtěla teď dělat. Spokojeně zamručí, když se Chrysane začne věnovat jeho krku s vjede mu rukama pod tričko. On ji začne hladit na bocích a nakloní hlavu na bok, aby měla lepší přístup k jeho krku.* Dávej bacha, abys mi nemusela zase něco maskovat. *Uchechtne se. Když se od něj pak odtáhne, protočí očima.* Provokatérko. *Uchechtne se a opře se o rám dveří. Podle něj by úklid mohli odložit, a tak se do něj nezapojuje a jen ji sleduje. Když mu ustele postel, neodolá, a zrovna si do ní lehne, takže její veledílo pokazí. Tváří se přitom jako úplný andílek, protože to on přeci je.* Zítra nějaký seženu. Dneska budu mít na práci jiný, lepší věci. *Zazubí se na ní. Pořád ji s zamilovaným úsměvem sleduje a nevšimne si, že jí po paži stéká kapka krve. Navíc je k němu otočená zády. Když se na něj ale otočí, ihned vstane z postele a dojde rychle k ní. Je mu jedno, co říká.* Ne. Ne, třeba to nebude ono. Nesmí to být ono. *Hledí na ni vystrašenýma očima. Nemůže to být přeci virus. Chrysane nesmí zemřít.* Jdu s tebou a je mi jedno, co říkáš a že to můžu chytit taky.*řekne a vydá se za ní. Na ošetřovnu ho ale stejně nepustí, a tak zůstane stát na chodbě. Nedokáže si představit, že by se nevyléčila a nemoci podlehla. Ztratil by dalšího člověka, který pro něj znamená všechno. A to by nepřežil ani on. Ví, že se s ní teď nesmí stýkat, ale i tak se o to bude snažit. Udělá všechno proto, aby mohli být spolu a aby byla Chrysane v pořádku.*

*Bez Clavia si tu připadá jako v cizím světě. Není urozená a do paláce vůbec nepatří. Navíc je celé dny sama maximálně s psíkem Clavia, kterého jí tady nechal spolu se zmuchlaným cárem papíru.* /Prý že už mi nikdy neublíží.../ *Běží jí pořád hlavou. Tohle jí Clavio sliboval několikrát. A i tak přesně to udělal. Odjel a nechal jí tu samotnou. S přetrvávajícími nočními můrami, které pramení z útoků na palác, kterých se účastnila a vystrašenou z těhotenství. Nedokáže si sama sebe představit jako matku. A ještě k tomu samotnou. I tak ale ví, že udělá všechno možné pro to, aby se to dítě mělo co nejlépe. Jenže ví, že tady to nedokáže. Proto se plánuje vrátit domů do Španělska za svou rodinou. Neviděla je už skoro pět měsíců a dost jí chybí hlavně její bratr. Po včerejším krátkém chatu s Chrysane a Freyou na Illeagramu jí došlo, že nejlepší čas na odjezd je právě teď. Nechce Claviovu rodinu zatěžovat. A naději na to, že by se mohl Clavio vrátit už tak nějak vzdala. Dnes je to přesně 14 dní. Než začne balit, pohladí se po břichu, které je už trochu vystouplé, takže pokud jí někdo dobře zná, pozná to na ní a pak začne házet všechno oblečení do batohu a tašky a kytaru zabalí do obalu. S povzdechem se rozhlédne po celé komnatě a pak si ještě stoupne k oknu, aby se naposledy mohla pokochat výhledem na zahrady.*

*Plánoval, že se jšetě vrátí, ale nevěděl, kdy a ani sám netušil, že to bylo tak brzy. Po tom jak z paláce utekl, chvíli byl v Angeles, ale poté odjel do vedlejší provincie, kde byl v nějakém menším hotelu. POtřeboval si nechat utřídit si myšlenky a po tom, co uviděl konverazci mezi jeho sestrami a jeho jedinou láskou, teprve mu vše nějak došlo. došlo mu, jak velkou chybu udělal, jak moc byl sobecký a taky to, že bez Navyi nevydrží už ani chvilku. Proto hned včera odjel zpátky sem, ale rozhodl se do paláce jít až dneska. Ještě se stail koupit velký pugét růží, i když vím, že tím své chybi neodčiní. Teaď už jde pomalým krokem po chodbácha snaží se působit úplně normálně, i když mu to nejde, protože se v jeho pohledu zračí bolest, zoufalost a všechny ty chyby, co za polsední měsíce udělal. Jakmile dojde až před dveře komnaty, kde by snad měla být Navya, zastaví se uprostřed pohybu a koukne se na dveře. Nakonec přeci jen zaklepe a po chvíli i dveře otevře. I hned mu pohled padne na tašky a polkne.* /Tohle jsem nehtěl... Já jsem takovej vůl./ *Následně pohled přesune na Nav a opatrně promluví.* Nav? Já... Vím, že omluva stačit nebude, protože jsem se choval jako kretén. *Pak se zarazí, zamračí se a pokračuje dál.* Co tady vlastně povídám... Já jsem se jen tak nechovám, jsem kretén. A jsem si vědom toho, že jsem odešel jsem ti oblížil více, než kdybych zůstal. Ale prostě... Vše se mi nějak usadilo v mozku, to že jsem horznej bratr, horznej přítel a bojím se toho, že budu horzný otec. Ale bez tebe by můj život nikdy nebyl celý, byl bych jen chodící mrtvola. Ta doba, kdy jsem byl pryč byla pro mě utrpení. *Polkne a přistoupí k ní opatrně blíž a položí ji ruku na rameno.* Pochopím, že mě budeš nenávidět za to, že jsem tě opustil. Že jsem tady nechal tebe i naše dítě. Ani nevíš, jak bych to chtěl odčinit... a já... já nevím jak. Jsem sobec, já vím.... Všechno mě tak moc mrzí. *Když domluví, oči má zaleté slzami, přičemž mu jedna uteče i po tváři, ale on si ji nevšímá. Je rád, že Nav konečně vidí, ale bojí se, že je to naposled.* /Když to nevyjde, mám další možnosti, ne? To nějak zvládnu... Jen už nechci být bez ní.*

*Za tu dobu, co byl Clavio pryč toho moc nenaspala a ani toho moc nesnědla. Možná proto je rostoucí břicho vidět daleko více, než běžně, protože zároveň něco i zhubla. Nijak to nevnímala, dokud si dneska neoblékla na cestu domů džíny a potřebovala k nim pásek. Když už má konečně všechno sbalené, nechá tašky na posteli a dojde k oknu, ze kterého se podívá na zahrady. Během toho si začne hladit bříško.* Neboj, zvládneme to. Nejsme sami, protože máme sebe navzájem. *Zašeptá směrem ke špuntovi, ale hlavně se tím snaží uklidnit sama sebe. Když uslyší klepání na dveře, otočí se k nim a očekává nějakou komornou, která přišla uklidit komnatu a připravit jí pro nějakého dalšího hosta. Jenže uvidí Clavia. Musí rychle zamrkat, aby se ujistila, že je skutečný. Ochranářsky si obejme břicho, i když ví, že je to možná přehnané gesto, udělala ho tak nějak automaticky, aniž by si to uvědomovala. Teď se totiž 99% jejích mozkových buněk soustředí pouze na to, že se Clavio vrátil. Poslouchá jeho slova a oči se jí přitom zalijí slzami.* Pro tebe byla utrpení? A jaký si myslíš, že to bylo pro mě? *Potřese hlavou a ignoruje slzy, které jí začaly stékat na tváře.* Myslíš, že já se nebojim toho, jaká budu máma? Myslíš, že jsem se nebála daleko víc, když jsi byl pryč a já myslela, že už se nevrátíš? *Třese se jí hlas a neovládne jeden vzlyk. Když jí položí ruku na rameno, podívá se mu krátce do očí a pak ruku setřese a o krok od něj ustoupí. Bohužel pro ní ale už další udělat nemůže, protože těsně za ní je okno.* Slíbil jsi, že už mi nikdy neublížíš. Že mě nikdy neopustíš. *Připomene mu potichu a od pláče se jí začne jemně třást brada a spodní ret.*

*Bojí se toho, že ho Navya pošle do háje, že ho už nikdy v životě nebude chtít vidět, protože jí ublížil a nehorázně ho to štvě a mrzí, protože ji nikdy ublížit nechtěl, ale choval se jako sobec a zbabělec, který radši odejde od své lásky kvůli strachu, než aby ten strach překonal. Když dojde až do komnaty, bojí se její reakce snad ještě více a je připravený vážně na vše, od facky přes slova, že ho už nikdy nechce vidět. Pak spustí vlnu jakýsich omluv a ke konci mu už po tváři utíká neposedná slza, které si nehodlá všímat.* Já vím, Nav. Já... Já se omlouvám, vážně jsem ti nechtěl ublížit, ani jsem nechtěl bay to vypadalo, že se nikdy nevrátím. Nedokázal bych vás tady nechat. *Poví potichu, protože by nedokázal řít teď nahlas s tím, jak se mu třepe hlas.* Když jsem odcházel, měl jsem v plánu se vrátit, jen jsem potřeboval se odklidit někdkam jinam na chvilku, potřeboval jsem být pryč od lidí, protože všem jen ubližuji, jenže nejvíc ubližuji, když ubližovat nechci. *Povzdechne si zdrceně a když setřese jeho ruku z jejího ramene, je to pro něj jako by h zasáhlo několik kulek naráz.* Já vím a taky vím, že jsem to nesplnil, a... a chtěl bych ještě jednu šanci. Prosím. Moje sestra mi odst jasně řekla, že jsem u ní poslední šanci promrhal, ale u tebe to nechci pokazit... I když jsem to pokazil. Prosím, jsi moje jediný štěstí. *Ke konci věty se mu po tvářích rozkutálí další slzy, které mu zamlží pohled, takže si musí nadzvednout brýle, oči si protřít, aby na ni vidě normálně.* A dost jsem přemýšlel, jak ti dokázat, že mi je to všechno líto a slovně dokážu jen pořád dokola opkavat, že tě miluji a že se omlouvám. Že miluji i to malé, které si zaslouží lepšího otce než jsem já, ale chci vidět jeho první krůčky, chci slyšet jeho první slova, ale budu chápat, když nebudeš chtít, aby ho vychovával někdo, kdo jen veěčně ubližuje. *POlkne a jakoby si teprve uvědomil, že v ruce drží pugét kytek, koukne se na něj, polkne a zase pohled přesune na Nav a vyčkává na její slova.*

*Ochranářsky si obejme břicho, když Clavio vejde do místnosti a když na ní začne mluvit, z očí jí začnou téct slzy a zamlží jí tak výhled na něj. Možná je to tak lepší, protože kdyby ho viděla ostře, buď mi mu padla okolo krku nebo mu vrazila pěstí.* Nedokázal? A co bylo tohle? *Rozhodí jednou rukou a ukáže tak prázdnou komnatu, kde jediná známka toho, že tu ještě někdo bydlí, jsou její tašky na posteli.* Všem? Komu všemu, Clavio? Vim, že než jsi odjel, byl jsi za Chrysane. Vím, že to mezi váma není růžové, ale věřím, že se to spraví. Komu dalšímu jsi podle tebe ublížil? *Potřese nechápavě hlavou, protože kromě Chrys ublížil pak jenom jí samotný a nikomu dalšímu. Nebo se aspoň domnívá, že neublížil nikomu dalšímu. Když jí poprosí o další šanci, uhne pohledem a snaží se zklidnit slzy a třesoucí se bradu. Ale vzhledem k přecitlivělosti způsobené těhotenstvím to je prakticky nemožné.* Zmeškal jsi první ultrazvuk. *Oznámí mu šeptem.* A ty věčně neubližuješ, do háje. Přestaň si to o sobě myslet. Není to pravda. Čas strávenej s tebou byl nejlepší čas v mym životě. *Neovládne další vzlyk a pak si hřbetama rukou setře slzy z tváří. Tím se Claviovi poprvé naskytne pohled na její vystouplé břicho.* To dítě potřebuje tátu. Potřebuje tebe. Já tě potřebuju, Clavio. *Podívá se mu do očí a trhaně se nadechne.* Bez tebe to nezvládnu. Chci tě ve svém životě. *Řekne mu upřímně.*

Tohle bylo... Sobectví. Potřeboval jsem pauzu od světa, od svýho života. Sám od sebe. *Zašeptá potichu a pohled zabodne do země.* Všem. A nespraví. Sama mi řekla, že se to už nespraví, že jsem svoji poslední šanci promrhal. Nechce mít se mnou nic společného. *Polkne a pak pokrčí rameny.* Všem. Své sestře, tobě, rodičům. I své zemi ublížím jen tím, že budu jendou král. *To poslední zašeptá, ale rychle nad tím zavrtí hlavou. Když uslyší to o tom ultrazvuku, provinile sklopí pohled k zemi a až po chvilce k ní zase přejde blíže a ruce ji položí na boky, přičemž prsty ji položí na bříško. A kytici drží docela nešikovně pod paží.* Své sestře věčne ubližuji. Už od doby, kdy jsme byli malí. *Když ale uslyší tu část o tom, že čas s ním byl ten nejlepší v životě, zvedne k ní o něco jistější pohled.* Jsem tady a už neodejdu. Už nikdy v životě neodejdu. To ti slibuju. A budu se snažit být ten nejlepší... Přítel, kterého si zasloužíš, protože si nejsme jistý, jesi já jsem zrovna pro tebe skvělá volba, ale budu se snažit, abych byl. *Poté potichu polkne, podá ji kytici aby měl volné ruce a docela nejistě si klekne na jedno koleno a vzhlédne k ní.* Přemýšlel jsem, jak ti dokázat, že te nikdy neopustím a jak ti dokázat, že tě opravdu moc miluji a že chci být s tebou do té doby, až mě budou házet pod zem. *Nejisté se zasměje, ale hned pak zase zvážní.* Chci aby jsi byla mou budoucí královnou, protože si nedokážu představit lepší královnu než tebe. Chci vidět naše dítě běhat kolem nás a u toho být po tvém boku. A vím, že tohle není to nejlepší načasování, ale aspoň jendou můžeme dělat, že jsme v romantických filmech, tam ttotakhle funguje, ne? *Pousměje se na ni a z kapsy u bundy si vytáhne krabičku a rozevře ji.* Navyo Sánchez, vezmeš si mě? *Polkne a kousne se do rtu, přičemž se na ni nejistě koukne.*

*Jen neznatelně přikývne, když slyší jeho slova o tom, co to jeho zmizení bylo a pak se ho zeptá, komu všemu ubližuje.* Clavio... Zmiňuješ akorát svojí sestru. To nejsou všichni na světě. Každý z nás někomu ublížil. Já zabila asi tři lidi, do háje. *Zvýší o něco málo hlas, protože se jí o tom pořád zdát a jenom zmínka a myšlenka na to způsobí, že se začne celá třást.* Ty budeš jeden z nejlepších králů v historii všech království, Clavio. *Řekne mu přesvědčeně a pak ztuhne, když jí položí ruce na boky, ale neuhne. To, že nemá kam v tom hraje malou roli. Od místa, kde se jeho ruce dotýkají jí se jí šíří do celého těla příjemné teplo.* Mezi sourozenci je běžné, že se navzájem zraňují. Zlepší se to. Jsem si tím jistá. Možná ne hned, ale jednou určitě. *Nadzvedne mírně jeden koutek rtů. I kdyby chtěla, nedokázala by na něj být naštvaná dlouho. Ale ona ani nechce, protože být bez něj ubližuje i jí, takže by tím zranila nejen jeho, ale i sebe.* Jsi pro mě ta nejlepší volba. *Opáčí.* Poslední šance, ano? *Podívá se na něj a v jejích očích je vidět, že to myslí vážně. S menším pousmátím si od něj vezme kytici a pak vykulí oči a nechápavě na něj kouká, když si před ní klekne na jedno koleno.* /To se mu rozvázala tkanička, že jo?/ *Proběhne jí hlavou a rychle sklouzne pohledem k jeho botám. Sice jí štve, že si přs břicho za chvilku nebude vidět ani na palce u nohou, ale na jeho nohy vidí ještě dobře, takže vidí, že tkaničky má v pořádku.* /To znamená...?/ *Odmítá tu myšlenku vůbec dokončit, kdyby to nebyla pravda a tohle bylo jenom nějaký nedorozumění. Obzvlášť, když zaregistruje, že Clavio pronesl něco o pohřbívání. Zapne zase stoprocentní pozornost a u toho se mu dívá do očí. Znervózní, když slyší o tom, že chce, aby byla jeho královnou, protože tohle je přesně to, co jí na vztahu s ním nahání nejvíce strach. Tedy momentálně po strachu z mateřství. Pak už ale všechny dohady odsune stranou, protože Clavio před ní otevře krabičku a zeptá se na tu dost důležitou otázku, kvůli které nejspíš celou dobu klečí a po které na něj nemůže být naštvaná, ani kdyby doopravdy chtěla.* Clavio... *Vydechne ohromeně a musí rychle zamrkat, aby rozehnala další nával slz. Tentokrát jsou to ale slzy radosti.* ...ano. Ano, ano. Vezmu si tě. Strašně ráda. *Odpoví mu konečně se širokým úsměvem na tváři.*

*Jakmile zmíní to, že zabila lidi, polkne a pohled zabodne do země.* Ja vím, ale... Mrzí mě, že jsem si to u ní posral, protože jsem si vždy myslel, že jsem super bratr, ale celý život ji ubližuji. A máš pravdu, ona nejsou všichni na světě, pro mě jsi totiž celý svět ty a tobě jsem taky ublížil. Dvakrát. *Polkne a zoufale si prohrábne vlasy.* Tím si nejsem tak jistý. *Hlesne potichu a zavrtí hlavou. Opatrně ji položí ruce na boky a když mu je nějak neoddělá, neznatelně si oddychne.* Ne, řekla mi, že už mi šanci nedá a teď... Teď když je nakažená a možná se nevyléčí... *Polkne a radši to ani nedopoví, jelikož by to vyslovit nodokázal. Jakmile zmíní poslední šanci, pousměje se a trhaně přikývne. Pak si je o trochu jistější tím, co chce udělat, takže si klekne na jedno koleno a u toho ji nejistě pozoruje. Doufá, že mu tu kytici neomlátí o hlavu nebo a ho rovnou nevykopne z okna, které se mu tak či tak zdá jako nouzový východ skvělá volba, kdyby řekla zápornou odpověď. Na tu není připravený, i když ví, že je tu velká šance, že zazní. Když uslyší své jméno, pevně zavře oči a polkne. Ale spadne mu balvan ze srdce, když uslyší tu odpověď, kterou doufal a usměje se na ni. S úsměvem vezme prstýnek, jemně chytne i její ruku a navlékne jí ho na prst. Poté vstane a ruku ji položí na tvář.* Tolik tě miluju a už bez tebe nedokážu být ani minutu. *Vydechne a opatrně s ek ní nakloní pro krátký polibek.*

Jsou lidi, co někomu ublížili daleko víc. *Pokrčí jedním ramenem a pak ztuhne, když jí položí ruce na boky, ale neuhne. Ví moc dobře, že bez něj nechce být a že to bez něj nezvládne, takže se rozhodne mu dát ještě jednu šanci.* Clavio, neboj, najdou lék a vyléčí jí. Zatímco jsi byl pryč, udělali velkej pokrok. Jestli to vyjde, do týdne nebo dvou by měl být lék. Bude v pořádku. *Snaží se ho uklidnit, aby se o Chrysane tolik nebál. Pak by ale spíš uklidnit potřebovala ona, protože má pocit, že se jí jenom zdá, jak si Clavio kleknul na jedno koleno. Ale ať už mrká jakkoli, stejně slyší tu zásadní otázku, jestli si ho vezme. Oči se jí zalijí slzami, ale i přes ně vidí, jak je on nervózní, takže to už nijak neprotahuje a odpoví mu kladně. Přes slzy se na něj usměje a podívá se na prstýnek, který jí navlékne na ruku. Pak už se podívá zase na něj a opře se do jeho ruky. Nestihne na jeho slova nijak zareagovat, protože jí políbí. Sama polibek o trochu protáhne a prohloubí a pak ho obejme a zaboří obličej do jeho hrudi.* Hrozně jsi mi chyběl. *Zamumlá potichu.* Nám oběma. *Dodá potom a teď je jí jedno, že má od slz mokré tváře a tím pádem bude mít Clavio mokrou mikinu. Ona ho teď potřebuje mít u sebe co nejblíž a cítit jeho vůni.*

To je možný... Ale stejně. *Pokrčí rameny a pohled zase skloní k zemi, přičemž si potichu povzdechne.* Doufám... Ale pak se mi vzdálí ještě víc. Odjede pryč a já ani nevím, jestli má cenu se jí znovu a znovu omlouvat a prosit o další šanci. *Zamumlá potichu, ale potom svou sestru radši vyžene z hlavy, protože si klekne na jedno koleno a položí ji jednu docela dost důležitou otázku. Když uslyší pozitivní odpověď, na tváři se mu rozlije úsměv od ucha k uchu a spadne mu obrovitánský kámen ze srdce. Když ho obejme, pevně ji obejmutí oplatí a i mu po tváří steče pár slz.* Vy mně taky. Udělal jsem hroznou chybu a už ji nikdy nedělám znovu, protože jsem bez tebe trpěl. *Zamumlá potichu a pohladí ji po vlasech. Pak si ji opatrně vezme do náruče a přenese na postel, přičemž si sedne vedle ní. Pohled mu padne na tašky a tázavě se na ni otočí.* Nechceš mi teď utéct ty, že ne? Jako... Chápal bych to. Ale prosím, tohle mi nedělej. *Pousměje se na ni a u toho si spraví brýle na nose a zamrká na ni. Už se mu začíná vracet dobrá nálada, kterou za poslední týdny neměl.*

Já bych jí nechala chvíli na uklidnění. Nebo prostě na to, aby se přes to trochu přenesla. Aspoň tři týdny bych jí prostě nechala. Musíš na ní pomalu. *Pokrčí jedním ramenem a povzbudivě se na ní pousměje. Pak už na něj ohromeně a nevěřícně kouká, když si před ní klekne na jedno koleno. Nejdřív se jí nechce uvěřit tomu, že je to skutečné, ale když se jí Clavio zeptá na tu zásadní otázku, jestli si ho vezme. Odpoví mu pozitivně, protože i přesto, že s ním plánovala tak týden nemluvit, když ho viděla vejít do komnaty, nemůže mu odpovědět jinak. Miluje ho tak moc, jak je to jen možné a chce s ním strávit zbytek svého života. S ním a jejich dětmi. Jakmile jí navlékne prstýnek, pevně ho obejme a zaboří obličej do jeho hrudi.* Nebudeme o tom mluvit, dobře? Už je to za náma. *Zamumlá do jeho mikiny a pak překvapeně vyjekne, když jí vezme do náruče.* No tak, jsem těžká. Ublížíš si. *Zamračí se starostlivě a když pak sedí vedle sebe na posteli, opře si hlavu o jeho rameno. Po jeho otázce potřese hlavou.* Chtěla jsem jet domů, když jsi tu nebyl. Bez tebe jsem si tu připadala divně. Nepatřím do paláce. Nejsem nijak urozená. Ale teď... bych tu chtěla zůstat s tebou. *Pousměje se na něj a pak vezme jednu jeho ruku a položí jí na své vyboulené břicho.* Oba bysme tu rádi zůstali. *Dodá s menším úsměvem.* A kdybys chtěl, tak příští týden půjdu na další ultrazvuk. Můžeš jít taky. *Nabídne mu.*

*před chvílí dodělal nějakou práci, kterou mu táta poslal a tak se rozhodl, že se staví za Chrysane. Vzal to i přes kuchyň, kde vzal do jedné misky čokoládovou zmrzlinu a do druhé vanilkovou. K tomu samozřejmě nezapomněl vzít i okurky. Celé to vzal na tácek, aby to vůbec unesl a poté už zamířil do její komnaty. Na sobě má obyčejné černé džíny s dírami na kolenou a klasicky mikinu, pro dnešek červenou. Vlasy mu trčí do všech stran tím, jak si jich v několika posledních hodinách prohrábl, kvůli práci. Jakmile dojde ke dveřím její komnaty, chytne tác do jedné ruky a druhou rukou zaklepe na dveře.*

*Před chvilkou si dala sprchu, takže má vlasy pořád trochu mokré. Na sobě má už pyžamo, šedé šortky a šedé tílko s černě vyšívaným nápisem "Good night" a ještě obrázkem spící želvy. Asi se nikdo kdo ji zná se nemůže divit, že zrovna ona nosí tohle. Zpod tílka jí už vykukuje břicho. Přece jen správně je teď už ve druhém měsíci. Dost jí to uteklo. Taky o tom dlouho nevěděla. Vlastně se to dozvěděla až po svém propuštění z ošetřovny, kde byla kvůli tomu viru. Teď leží na posteli a má u sebe své želvy, Mickeyho a Raphaela. Ráda si s nimi takhle občas podívá. Oni spokojeně leží u ní nebo se dožadují pozornosti, jako je hlazení. Když chtějí to, jdou k ní a šťouchají do ní hlavičkou. Raphael teď leží u ní a Mickey kousek dále a právě jeho hladí a on si to viditelně užívá. Usmívá se nad tím. *Za chvilku budu mít další miminko, kromě vás teda. I když vy už miminka moc nejste no. *Uchechtne se.* Jste prakticky stejně staří jak já. Kdybyste byli holka a kluk, už byste měli možná svoje vlastní děti.*Ráda k nim takhle mluví. Obě dvě želvy ji pozorují. Dívají se jen na ni. Občas jí přijdou jako nějáké sochy., nehnou se. Najednou uslyší zaklepání na dveře. Zvedne se od nich z postele , aby je mohla otevřít. Když uvidí o koho se jedná, usměje se.*Ahoj.*Řekne nadšeně a okamžitě Zaydena políbí.*Pojď dál.*Pustí ho dovnitř.*Přinesl jsi mi zmrzlinu? A okurky? Jsi nejlepší.*Posadí se zpět na postel a hned k ní přiběhnou i dvě želvy.*Okurku byste si mohli dát i vy, co?