Venkovní akce

Abych byla upřímná, já taky ne. *Zvlášť, když byla pryž z jejich rodinného chatu a nezavazela jí, proč se tolik Simone nezapojovala? Prvně jí vyčítá, že se Jace věnuje jen jí a když pak má možnost s ním trávit více času, tak nechce. Měla y si srovnat v hlavě, co vlastně chce, aby udělali. Ona už neví jak jí vyhovět.* To nemůžeš.. Ale třeba když se vaše vztahy zlepší neodejde nikam daleko, ale jen se přestěhuje do domu dole, ve městě. To by nebylo tak hrozný. *Mohli by se navštěvovat často, když by byla takhle blízko.* Stejně si každý budeme myslet své. *Pokrčí rameny. Ona si nemyslí, že by byla nějak extra úžasná. Když přijde i Austin, pozdraví ho a pousměje se na něj. Je za něj a Avu vážně ráda. Odmítne taky odejít, protože beztak na to ti novináři čekají. Možná by nemusela ledovat ten výkon trestu, ale podrobila by se výslechu.* To je. *Přisvědčí tiše. Když bičování skončí, oddechne si a lítostivě pohlédne na Pers. Už se jí skoro uleví, že budou moci vypadnout, ale během chvíle nastane zmatek, způsobený rebely.* Musíme pryč. *Řekne dost očividnou věc. Za ruku čapne Jace a Austina, kteří jsou nejblíže, aby je popohnala. Cítí, jak jí projede břichem ostrá bolest a ne jednou nejméně dvakrát a začne se jí z něj řinout krev. Hned si vzpomene na to, co se stalo před dvaceti-třemi lety, kdy přišla o své děti. Teda myslela, že přišla. Jenže o ně odmítá přijít znovu a stejně tak o manžela, takže zatne zuby a pokračuje rychle na ošetřovnu. Musí to zvládnout i bez toho, aby je na to nějak upozorňovala. Nebude je zdržovat ještě tím, že by ji měl některý z nich vzít.*

*Jakmile se rozhodne rozsudek Pers, dojde mu, jak moc se nesnáší. Nesnáší se, protože stejně je nakonec jako jeho otec, kterého tolik nesnáší. Jeho otec ublížil jemu, on zase ublížil Pers. Ublížil dívce, kterou zároveň tolik miluje a pro kterou vlastně dýchá. Ona ho dostala z toho nejhoršího a on ji dostal sem. Dívá se, jak jí roztrhnou košili a poté, jak se její drobné tělo lehce prohýbá.* Pers, Pers! *Volá za ní bezmocně a postaví se na nohy, s účelem, že za ní poběží, ale místo toho ho nohy zradí a on tak klečí na zemi, naříkajíc její jméno. Rukama si vede do vlasů.* Tam jsem měl být já! To já za všechno můžu, já měl být potrestán! *Zavzlyká nahlas a když uvidí, jak Pers lehce pootočí k němu hlavu, kterou následně zavrtí, udělá to stejné.* Odpusť. *Vzlykne a jakmile vidí její tělo, které naprosto ochabne a ona tak je zapřená jen o její ruce, schová si obličej do dlaní, přičemž nepřestává naříkat. Zrovna, když příšerný zvuk švihání bičů ustane. Jakmile mu dojde, že je po všem, zvedne se na své slabé nohy a rozběhne se za svou láskou, jenže mezitím před ním bouchne nějaká bomba, které naštěstí stihne uhnout, jenže poté se ozvou výstřely, tudíž mu vše dojde.* /Rebelové./ Pers! *Vykrikne, nemůže dovolit, aby ji bylo ještě více ublíženo. Znovu se rozběhne, už je skoro u ní, avšak poté se mu podlomí prává noha, kvůli ostré bolesti, která mu projede od kolene celým tělem. Zatne zuby a jakmile dokulhá k Pers, vezme si opatrně její obličej do dlaní.* Pers, Pers. Jsem tady. *Zašeptá a dívá se, jak jí odpoutávají a jak ji chytají stráže.* Odpusť mi... Prosím, odpusť. Nechtěl jsem, aby se tohle stalo. Miluju tě, nikdy bych nechtěl, aby ti kvůli mně ublížili. *Vzlykne a rychle ukáže strážcům, aby nejdříve odnesli ji. Potřebuje, aby byla co nejdříve v bezpečí a aby ji začali ošetřovat ty rány, mezitím se on sesune po sloupu k zemi a jakmile mu spočine na tu všechnu krev, upadne do mdlob.*

*Málem by celou akci prospal kdyby na něj nezačala jeho zlatá čivava štěkat. Věděl, že už beztak většinu toho prospal, ale bylo možné, že tam ještě někdo bude. Navíc tam mohl potkat Rosamund, poprvé. Sám nevěděl, jestli ji vůbec pozná, ale doufal, že ano. Vstal tedy z postele a rychle na sebe hodil černý oblek společně i s černou košilí. Následně rychle vysypal do misky granule a do druhé misky nalel vodu, aby Alita stále neštěkala. Někdy jej tím dost vytáčela. Ale psi jsou psi. Pak tedy vyběhl z pokoje směrem ven, kde se onen rozsudek měl konat. No nepřišel v zrovna dobrou chvíli. Nevěděl jestli odejít, nebo ne. Možná by bylo vhod pomoct, protože ano, i on se musel učit bojové umění, avšak beze zbraní to nešlo. Hlavně když létaly kulky vzduchem. Sklonil se tedy, aby ho jedna netrefila. Avšak všiml si, že mířili hlavně na královské.* Pěkně se to tu zvrtlo. *Zašeptal.*

*´Když začne útok rebelů, rychle si stoupne a pohledem v davu zachytí Chris.*/Musí být v pořádku./* Má pocit, že chápe přesně jak se cítil hunter, když bičovali Persefoneiu.* Zvládneš se dostat pryč? *Podívá se spěšně na Austina.* Chris! *Zakřičí do davu a rychle se k ní rozeběhne. Chce se k ní dostat, bohužel se spíše dříve k němu dostane jedna zbloudilá kulka, která ho zasáhne do stehna.*Musí zastavit a chytit se tam, což to akorát zhorší.*/To mi snad trefili koule?/ *Prakticky kvůli tomu nezvládne ani chodit a spíše jen skákat, ale i tak se stále dívá po Chris. Až když ho chytne jeden strážce, který ho nedbajíc na jeho námitky vede pryč, do úkrytu.*

*Prodíral se s Rozou mezi židlemi, aby se konečně dostali do uličky a mohli odtud zmizet. Jakmile se dostali k volnému průchodu ven, oddechl si, ale asi jen tak na vteřinu, protože hned na to slyšel výstřely, lidé začali křičet a nastal chaos. Byl to útok rebelů, už o nich slyšel, ale nikdy žádnému nebyl opravdovým svědkem. Instinktivně chytil pevněji Rozu a šel o dost rychleji než předtím. Vše slyšel v mlze a nebyl pořádně schopný vnímat dění okolo sebe. Jediné co mu v tu chvíli hučelo v hlavě, byla myšlenka, že musí dostat do bezpečí Rozu a sebe. Její křik postřehl jen podvědomě a než si stačil uvědomit, co se děje, ležel na zemi odstrčený Rozou. Než stačil cokoliv udělat, byl vystavený pohledu na ni, jak schytala ve chvilce tři kulky. Pokusil se zvednout, ale místo toho ho tvrdě srazila k zemi postřelená Rose. Těžce vydechl, když se praštil hlavou o zem, ale nijak tomu nevěnoval pozornost, protože jeden z mnoha výstřelů znovu trefil na něm ležící švédskou princeznu. Jednou rukou se vzepřel proti zemi a Rose opatrně povalil na zem vedle něj, přičemž se objevil nad ní, ale rukou se držel země, aby na ni nelehl plnou vahou. Dělal jí teď jakýsi štít, který ji ale neochránil před jednou z menších bomb, která jí sežehla ruku. Tomu už se nevyhnul ani on a sežehlo mu to mu to bok a vnější stranu stehna. Hlasitě zasténal, ale i přes bolest se zvedl a rychle se rozhlédl, oni dva už terčem nebyli. Podíval se na Rouz a rychle pod ni nasoukal ruce, načež ji pomalu zvedl do náruče. I přes bolest spálené nohy šel co nejrychleji teď dokázal i s Rose v náručí směrem do palácd. Myslel jen na to, že ji musí dostat odtud. Cestou zakopával o vše možné, co neviděl, díky tomu, že nesl Rose. Nevnímal nic z toho. Už byl skoro v paláci, když zakopl o noha se mu zvrtla do pravého úhlu. Rychle vyrovnal balanc, takže nespadl a přes bolest pokračoval v cestě. Následoval dav a šel za ostatními do úkrytu.*

*Sama nechápe, proč se vždy zakouká do někoho, kdo k ní prostě nesedí. Kdo vztahy nevidí stejnýma očima a u koho je nejvyšší pravděpodobnost, že ji zkrátka dost ublíží. Jednou se zamilovala, ten muž ji podvedl. Nachytala jej přitom, když s někým spí v okamžik, kdy mu chtěla udělat překvapení s tím, že se vzdá svého postu, aby mohla být s ním. No, nevyšlo to.. A teď se zakouká do Švédského krále, o kterém jí její nejlepší kamarádka řekla, že je jako jeden muž, který se s ní vyspal, udělal jí dítě a odešel.. Samozřejmě, že ji to nepotěšilo a teď se bojí toho, co bude dál. A moc dobře chápe bratrovu reakci.. Měla by mít více rozumu, nejlépe by neměla dávat lásce druhou šanci, ale to ona nedokáže. Nechá, aby si ji k sobě přivinul, za což je mu vděčná. Lucien ji vždy dokázal utěšit. Najednou se ale přestane rozléhat okolím švihání bičů, jenže ten zvuk vymění výstřely, povyk lidí a různé výbuchy. V šoku se rozhlédne a rozkáže své kamarádce, aby běžela do bezpečí, mezitímco se chystá propadnout svého bratra a rozběhnout se s ním do bezpečí. Jenže nemůže, překáží ji v tom rebel, který se před ně postaví a který namíří zbraní na Luciena. Což mu nemůže dovolit, její bratr přeci musí být v pořádku. V reflexu, aby se mu nic nestalo, rychle skočí před něj, čímž si vyslouží kulku do břicha, která by jinak skončila v jejím bratrovi. Ztěžka vydechne, jakmile padne na kolena a podívá se na svého bratra, který se zdá být v pořádku. Mezitím v obličeji ztrácí zdravý odstín a je čím dál více bledší, ale už nepláče. Už se jí jen lesknou oči.* To je v pořádku. *Zachraptí, jakmile ji dostane Lucien pod sebe a zaknučí, když ji ohrne šaty a přitiskne jí jejich látku na ránu.* Dobře. *Souhlasí s ním a jakmile jí zvedne do náruče, ještě tiše sykne. Hlava ji spadne na jeho hruď, každopádně se snaží tisknout si látku šatů co nejvíce k ráně.* Jsi v pořádku. *Pronese spokojeně, ale poté se jí začnou zavírat oči a ona tak začne i ztrácet sílu v rukou.* Omlouvám se. *Řekne těsně před tím, než upadne do bezvědomí.*

*Ví, že lásce se nedá poručit, ale stejně ji mrzí, že Astrid opakuje staré chyby. Tentokrát si ji ale ohlídá, a pokud jí ten kretén ublíží, ublíží on na oplátku jemu. Snaží se Astrid utěšit, když probíhá rozsudek. Nediví se jí, že je tak rozrušená, rozhodně to totiž není hezká podívaná. I on sám je z toho špatný a to to bere s mnohem větším odstupem než jeho empatická sestřička. Brzy však nastane chaos. V tom zmatku ani nemá čas se pořádně pohnout, když zazní onen osudný výstřel, který zasáhne jeho sestru místo jeho samotného.* /Astrid! Do háje!/ *Měl to předvídat. Měl reagovat rychleji! Musí ji strhnout k zemi, aby se jim vyhnuly další kulky a snaží se co nejrychleji zatlačit na ránu. Musí to bolet, ale díky tlaku krvácí o něco méně. I tak ale Astrid povážlivě zbledne.* Ne, není. Poslouchej mě, dobře. Tlač na tu ránu, Astrid. *Nabádá ji, snaží se znít klidně, aby ji podpořil, přestože vnitřně panikaří. Zvedne ji do náručí a odnáší ji do bezpečí.* Ty budeš taky. *Přesvědčuje ji.* J-jen zůstaň se mnou, Astrid, prosím. *Téměř se mu zlomí hlas. Té krve je moc.* Astrid! /Ne, ne, ne./ *Zasténá námahou, když ji k sobě přivine blíž, aby dlaň mohl posunout z pasu až na její břicho a sám alespoň trochu tlačit na ránu. Odhodlaně však pokračuje dál. Odmítá připustit, aby mu sestra umřela v náručí.* /Zvládneš to./ *Ani si neuvědomuje, že se do očí nahrnuly slzy.* /Musíš./ *Dokud jí nesežene doktora, odmítá se od ní hnout, a i poté zůstává poblíž, zatímco ji ošetřují, napjatý, zda bude v pořádku.*

*Jakmile byla možnost rozběhl se i s ostatními do úkrytu. Měl štěstí, že se mu nic nestalo. Tedy to by řekl pár minut předtím. Doopravdy jej trefili při přebíhání do úkrytu do levého ramena. Ano, hodně ho to bolelo, avšak co měl dělat. Byl sám jen rád, že tam nepřišel jeho bratr. I když ho místy skutečně neměl zrovna v lásce stále to byl jeho sourozenec. Neodpustil by si, kdyby mu někdo zranil, či dokonce zabil bratra.* Díky bohu.*Zašeptal, když se dostal na ošetřovnu, kde nakonec nejspíše stráví i celou noc. *

*Dneska se koná Piknik, poslední taková oddechovější akce, které se lidé zde mohou zúčastnit. Překecal doktory, aby ho pustili z ošetřovny už dneska, i když chtěli jeden den počkat. No.. taky jim možná trochu vyhrožoval, ale kdo ví? Na sebe si vzal černé džíny a obyčejné bílé tričko. Protože byl několik dní mimo a rodiče, konkrétně táta, mu nechtěl Maxwella vrátit, ukradnul si ho a pro jistotu dneska vzal s sebou, aby ho vůbec dostal někdy zpátky. Je nakrmený, přebalený a před chvilkou se vzbudil, takže snad to bude v pohodě. Když tak má výmluvu proč odejít.* Ty jsi vážně praktický překvapení, víš to? *Promluví ke svému synovi. Funguje jako budíček, činka, když ho takhle nosí a skvělá výmluva.*/Že mě nenapadlo si dítě pořídit už dávno./

*Nemá moc chuť jít na akci, poslední týden nemá chuť na nic. Cítí se dost mizerně, kvůli tomu rozchodu s Lucienem, i když se snaží působit více vesele a pořádku, než jak se cítí. Její rodina má už tak dost starostí na t, aby se ještě zabývali nějak extra jí. Navíc jí není příjemné to rozebírat, Už tak na Lucien myslí prakticky pořád, nepotřebuje, aby jí ho připomínali ještě oni. Nespí se jí zrovna dobře, zvykla si být při usínání v jeho náručí. Občas usnul dříve jak ona a ji ukolébal do spánku jeho pravidelný dech. Její komnata je teď podivně prázdná. Povzdechne si. Kruhy pod očima zamaskovala makeupem, světle růžovým, který ladí k jejím šatům. Ty jsou vepředu kratší a vzadu delší. Růžové a poseté květinami. Nehty i lodičky jsou v růžovo-zlaté. Co se týče účesu, vlasy si vzadu jednoduše sepnula a aby to působilo lépe, dala do nich ozdobu. Když dojde do zahrad, sjede pohledem všechny deky, ale i stoly s židlemi a následně občerstvením. Všimne si u vzdálenějšího stromu poslední deky, kde nikdo moc není, tak se vydá tam. Sice přišla na akci, ale nemá moc náladu na společnost. Přijde jí to jen jako povinnost.*

*I když se moc v palácových akcích nevyžívá, je mu jasné, že by na ně chodit měl. A tohle bude asi lepší, jak nějaký ples. Proto si na sebe vzal jenom nějaké slušné triko a džíny. Až když dojde do zahrad, dojde mu, že udělal nejspíš svůj další přešlap. Má pocit, že oblíkat se na tyhle šaškárny nebude umět nikdy. Uvázat kravatu mu pořád nejde a knoflíky na košili jsou občas taky děsný svině a teď přijde oblečení docela mimo dresscode. Rovnou se vydá trochu stranou, aby nebyl jako pěst na oko. Tam si také všimne svého dvojčete Nyneve, ke které se nakonec vydá.* Jakto, že vždycky vypadáš tak dobře? Asi si z tebe udělam osobní módní poradkyni. *Uchechtne se, když už je u ní.* Můžu? *Ukáže na deku, kde sedí a povytáhne mírně obočí.* Jak ti je? *Zeptá se nakonec starostlivě.*

*Opře se zády o strom a nepřítomně sleduje ostatní. Přinesla si s sebou i svůj skicák, nechce s nikým mluvit, takže by se zabavila aspoň malováním. Ale Austin má očividně jiný plán a jen o chvilku později, co se posadí, se k ní přidá. On je aspoň jedna z výjimek, která jí jako společnost nevadí.* Nebyla by ostuda nemít cit pro módu, když jsem celý svůj život uvažovala, že bych se tím mola živit? *Navrhování šatů jí baví, kreslí většinou právě ty, kromě i obyčejných kreseb I ty, co má právě na sobě navrhla ona. * Klidně. *Přikývne a dá mu svolení se posadit k ní na deku, kam by se pohodlně vešlo snad pět, nejpravděpodobněji i více lidí.*Stejně to máte vy chlapi lepší, ty si sem můžeš přijít klidně i jen takhle, zatímco od nás holek se očekávají šaty. *Odfrkne si.* Teda tohle mi zas až tak nevadí, ale spíše ty lodičky. *Není jediná, která je má, kdyby si je nevzala, módní kritici by ji asi zkritizovali, i když tohle podle ní není akce, kdy by byly lodičky nutností.* Kašlu na to. *Zamrmlá pro sebe a prost si je sundá a položí na trávu vedle sebe.* To je lepší. *Pousměje se.* Jo.. Ujde to. *Vydechne.* Co ty? Jak se cítíš? A co Ava? *Její snaha odvést konverzaci jiným směrem je dost nápadná, ale co už. Snad aspoň tak Austin pochopí, e se o Lucienovi nechce bavit.*

*Nejdřív se vydá jednoduše stranou, aby nebyl tolik vidět a teprve když uvidí Nyneve, tak jeho kroky dostanou nějaký konkrétní směr.* To asi trošku jo. Ale stejně jsi v tom dokonalá a mě štve, že jsem v tom tolik špatnej. *Zasměje se. Měli toho docela dost rozdílného na to, že byli dvojčata. Posadí se vedle ní a nohy si stočí do tureckého sedu.* No, to bych úplně neřekl. Kravata a košile jsou zlo a nejedna bába mě teď probodla pohledem. Možná to o malinko horší máte, ale já dost dorovnávám. *Opáčí pobaveně, protože pro něj je oblíkání na akce pořád jednou velkou španělskou vesnicí, ve které pochybuje, že se někdy zorientuje.* /Neni to prostě znak, že sem nepatřim?/ *Proběhne mu hlavou. Včera ho odchytnul jeden reportér kvůli rozhovoru a jeho otázky ho zase docela nalomili k tomu, že sem nikdy nezapadne.* Ujde to? Chceš o tom mluvit? *Zeptá se jí starostlivě, protože o ní má starost a chce, aby byla v pohodě.* Jsem v pořádku, vážně. A Ava taky. Přišla by, ale vyšla jí směna na dnešní večer. Pořád si paličatě stojí za tím, že by se tu bez práce unudila a nechce s ní skončit. *Potřese nad tím hlavou, protože by byl nejradši, kdyby jí měl pod dohledem a v klidu, i když věří, že by neudělala nikdy nic, co by miminko ohrozilo.*

Nejsi v tom špatný. Vždyť se rozhlédni kolem sebe. Minimum chlapů má něco jinýho, než džíny a tričko. *Pak si všimne jejich dalšího bratra a kývne na Xaviera, který drží Maxwella se kterým si hraje.* Vidíš to? Taky nemá oblek, ale jen džíny a tričko. Jde o piknik, mě samotný přijde divný muset sem mít šaty a nebo oblek. Když sedíš na dece, která je na zemi a můžeš se tu lehce ušpinit. *Pokrčí rameny.*Zlatá kravata a košile. Zkus si mít udělaný na plese drdol, u kterého se bojíš, že se ti celý zničí, když trochu prudčeji otočíš hlavou a nebo nosit lodičky, na kterých se skoro zabiješ. Klidně si je můžeš zkusit. *Uchechtne se. Svoje nohy z nich osvobodila před malou chvilkou.* Prostě.. Je pro mě pořád těžký to s Lucienem, obzvlášť po včerejším setkání jednoho reportéra. *Protočí očima. *Strašně vtíravý lidi.. Ale pokouším se na něj nemyslet. Až odjede, tak to bude snad o něco lepší. *Teď o něm může slyšet zprávy, drby a taky se bojí, že ho ještě někdy potká, až půjde po chodbě. Nemůže chodit, ale na vozíčku jezdit bude moct.* Měla by si najít nějaký koníček. Taky si tu připadám nevyužitá, teda aspoň občas hlídám Rafa a jinak se zabavuji malováním. Někdy ti asi Avu ukradnu a popovídám si s ní. Měla by se taky šetřit, když je těhotná.

No... Tak to mě asi vraždili pohledem kvůli něčemu jinýmu. *Zkonstatuje a rozhlédne se po pikniku, který se začal plnit lidmi. U toho si trochu nesvůj prohrábne rukou, protože je to podle něj hodně lidí a pořád trochu nezvyk. Pohledem střelí k místu, kam Nyv kývla hlavou a pousměje, když uvidí Xaviera s malým Maxem.* Je šílený, že je tátou. Ale jde mu to. Neumim si představit sebe na jeho místě. *Přizná. A to na jeho místě bude dost brzo. I když on bude mít Avu a může se aspoň trochu na to otcovství připravit.* To je dobrý, zkoušet si je nebudu. Neladí mi k triku. *Zasměje se.* A nebudu to zkoušet ani nikdy jindy, zapomeň. Stačí Aideen, která chce, abych si s Xavierem zatancoval ploužák. *Šílenství jeho sourozenců ho překvapovat nepřestane.* Taky tě otravovali? Nenech se tim rozhodit. Jsou to idioti. Bude to v pořádku. Furt ho nemůžu jít odpojit? *Zeptá se opatrně s menší nadějí v očích, protože podle něj je to to jediný, co si Lucien zaslouží za to, jak Nyv ublížil. Rád by se s nim klidně i potkal v mučírně.* Snažím se jí donutit, ale po práci je unavená nebo nemá čas a my se věnujeme jiným aktivitám a práce jí baví a nechce se jí vzdát.. Jestli jí někdy ukradneš a zabavíš, budu jedině rád. Kdykoliv se o vás zmíním, tak neutíká a pákrát zmínila, že se těší, až vás potká.

Nevšímej si jich.. Vím, lehce se to řekne, ale těžko udělá, ale i tak. Momentálně nemají ani jeden důvod, proč tě nějak kritizovat. Vždyť jsi dokonal princ. Všem se snažíš pomáhat, chováš se slušně, jediný, co ti dělá problém jsou kravaty. A věř mi, jako komorná jsem jich uvázala hodně, i různým rádcům, kterým to nešlo, takže z tohohle hlediska si nemáš so vyčítat a ani důvod, proč se cítit špatně. *Pousměje se na něj. Nechce ho vidět takhle, že se trápí a myslí si, že pro tohle není dost dobrý. *Pokud jsem si něčím na sto procent jistá tak tím, že ty budeš skvělej táta. Už to soudím jen z pohledu sestry, jak jsi starostlivý, což občas trochu přeháníš, ale vím, že to myslíš dobře, neboj. Nemusíš se bát. A kdykoliv budeš potřebovat, klidně řekni a já tobě a Avě s čímkoliv ráda pomohu. Pohlídám toho prcka, ať si můžete třeba odpočinout. *Aspoň tohle je taková výhoda jejího rozchodu s Lucienem.. Zůstane v Illey, u své rodiny.* Škoda, už jsem chtěla navrhnout, že klidně dojdu do své komnaty a vezmu nějaké černé, aby ses v těch mohl projít. *Zacukají jí pobaveně koutky rtů nad tou představou jak tu balancuje na botách s podpatkama.* Jo, otravovali, i když jsem to čekala. Jsou to supu, kteří nenechal nikoho na pokoji. *Nemá redaktory z Illea news ráda ani trohcu.* Ne, nemůžeš.. Vím, že je to po tom všem asi hloupé, ale pořád ho miluju. I když mi věř, že si ho strašně moc přeji nenávidět, nejde to. *Pokrčí rameny a pohled upře na deku. na které sedí.* O těch jiných aktivitách nepotřebuju vědět. *Ujistí ho rychle.*/Ještě mi teď bude dělat naschvál ruch, když já už nemám s kým./ Jestli to nepůjde dobrovolně, vezmu čokoládu a drobečky budu házet na zemi, však víš, jak to dělali Jeníček a Mařenka myslím. A tak ji navedu kam budu chtít.

Díky, Vee, vážně. *Pousměje se na ní vděčně. Pomohlo mu to trochu. Je hezký vědět, že aspoň jeden člověk v tomhle paláci si myslí, že je dobrý princ a že se sem hodí. Redaktoři Illea News ho vidí jako už mrtvého rozvraceče rodin. Jedna jejich otázka se týkala toho, jestli si nepřijde blbě, že nabourává vztahy královské rodiny a ta druhá, jestli si nevyčítá, že zplodil dítě a odsoudil tím svou snoubenku k osamocené výchově vzhledem k jeho nemoci.* S tvojí pomocí počítám. Jenom abych ti nelezl na nervy, až u tebe budu každou chvílí klepat s miminem v náručí a chtít od tebe hlídání. I když jak to vidim u Xaviera..... doufam, že v tomhle nebudu jako on. *Zasměje se. Pochybuje, že potom, co byl v komatu, Maxe uvidí jinak než takhle z dálky při akcích. Jinak si Xavier hraje na ochranářskou medvědici a nedovolí jim se k němu přiblížit. A Rafa si zase ukradl Jace a jinak si ho syslí Simone, takže trénink přebalování a ostatních věcí nevyjde ani tady.* Jo, to je pravda. *Přikývne, protože s nimi měl sám co dočinění.* Já ... tak nějak tomu rozumim. I když bych ho nejradši dovlekl do mučírny a už ho z ní nepustil. *Doteď si pamatuje, jak při představování naznačil, že s ním se Nyneve nic nestane a z něj dělal tu jedinou možnou hrozbu. Ještě nepřímo odkazoval na to, jak sám Vee mučil, když si ještě myslel, že je rebel. Nechápe, jak mohl mít takovou drzost tohle udělat.* Neboj, do detailů to rozvádět nebudu. *Ujistí jí pobaveně.* Půjde to dobrovolně, neboj. A kdyžtak, tak kromě čokolády zaberou i jahody. *Dá jí jeden tip a u toho m na tváři pobavený a zároveň i spokojený úsměv.*

Za tohle neděkuj, neřekla jsem nic jiného, než pravdu. *Usměje se na něj. Podle ní je vážně dokonalý princ, snaží se a jediné, co mu v tomhle nejde je snad to vázání kravat a s tím mu plánuje co nejdříve pomoct a dát mu nějakou lekci, aby se to naučil.* Děti zbožňuju, takže mi na nervy určitě nepolezeš, pohlídám ti je kdykoliv ráda, vážně. Budu mít i dost času. I když uvažuju, že začnu studovat Ve městě je umělecká škola a já vždycky chtěla v tomhle pokračovat dál. *Plánovala to v Belgii, ale tam teď už nepojede, takže.. Neznamená to, že bez Luciena už na žádnou školu nepůjde. I když se tak chtěla zabavit hlavně v Belgii. *Beztak jo a já své neteře nebo synovce uvidím až za patnáct let, kdy budou v těžký pubertě a zdrhat vám. Tak do nich třeba na chodbě vrazím. *Uchechtne se.* Nebo budu jako úchyl stát před jejich školou, abych je aspoň na chvilku zahlédla, než si je ukořistíte znovu pro sebe.. To je druhá možnost. *Pokrčí pobaveně rameny.*To nedělej, kvůli mě.. Když na něj narazíš, prostě dělej, že ho nevidíš a nech to být.. Prosím. *Podívá se na něj prosebným pohledem.* Vím, že se mě snažíš chránit a štve tě, že mi ublížil, nemyslíš to zle, ale já prostě nechci, aby se mu něco stalo.. Nemůže chodit, navždycky je mu zapovězen box a podobný sporty, co má rád.. To stačí. *Bolí jí, co jí udělal, že ji takhle odkopnul, ale přes to všechno nechce, aby se mu něco stalo, protože ho pořád miluje.*/Ale na tom už nesejde./ Jahody, čokoláda.. Co mám vzít ještě? Šílený těhotenský chutě.. Ananas na pizze? A navrch ještě s ančovičkama? Fuj. *Potřese znechuceně nad tou představou hlavou.*

Pravda je kolikrát to nejcennější v tomhle světě. Vem si, jak by to vypadalo s náma, kdybysme žili v pravdě. Takže jo, je za co děkovat, protože to není jen tak nějaká samozřejmost. *Pokrčí rameny a u toho se pousměje. Může leda tak přemýšlet o tom, jak by to vypadalo, kdyby s Nyneve vyrostli tady v paláci jako dvojčata. On by byl korunním princem, dost možná měl už po Selekci, byl ženatý a čekal dítě s někým jiným než s Avou. Spolu by se připravovali na převzetí koruny. S Nyneve by měli možná to pověstné pouto u dvojčat, společné zážitky a historky, které by je spojovali i s ostatními v rodině. Xavier by byl třeba s dívkou, do které se předtím zamiloval a která je Maxovo biologickou matkou a Aideen..... asi by byla pořád ta stejně šílená Aideen, která trucuje kvůli svému vlastnímu snu.* Jdi do toho. Vážně. Jestli chceš a baví tě to, tak proč se toho vzdávat a odkládat to. *Podpoří jí rovnou i s úsměvem, který ale potom trochu pohasne.* Jenom... zůstala bys přitom jakože v paláci, nebo... by ses odstěhovala pryč? *Zeptá se nakonec váhavě. On sám během posledních událostí začal o stěhování mimo palác přemýšlet a rád by zjistil, jak tohle vnímá Vee.* Nejsem tak šílenej jako Xavier. Já ti neteř nebo synovce půjčovat budu, neboj. *Ujistí jí se smíchem.* Když tak... opovaž se k tý škole brát bonbony a lákat si je do auta. *Varuje jí rovnou pobaveně.* Vůbec... umíš řídit? *Zeptá se ze zvědavosti. Pro něj je jízda na motorce i v autě něco, co ho skvěle odreaguje. I když to teď nepraktikuje tak často, tak by jí to klidně rád naučil.* Kvůli tobě. *Přikývne nakonec, protože kvůli nikomu jinýmu by to nedělal. A Lucien by za to měl Nyneve minimálně poděkovat, ideálně odprosit na kolenou. Ale i kdyby udělal cokoliv, stejně mu nikdy neodpustí, jak se k ní zachoval.* Tak hele, ananas na pizze je výbornej. Co je to s tvýma chutěma? *Vyčte jí naoko uraženě, protože pizza s ananasem je jeho oblíbená.*

Docela by mě zajímalo, jak by to s námi bylo, kdybychom vyrůstali tady. *Dost o tom přemýšlela.* Ty bys byl nejspíše korunní, i když kdo ví, kdyby nás odnosila naše máma třeba bych se narodila první já.. Tohle je snad jediná věc, kvůli který jsem ráda, že to je jak to je. *Srovnává se s titulem princezny, kdyby předtím měla ještě slovo "korunní" to by nedala.* Ty bys měl třeba Selekci, neseznámil se s Avou. Já bych byla místo Aideen zasnoubená, jakožto starší s tím jejím snoubencem a ona by třeba nebyla ani těhotná. Nebo bych skončila s někým úplně jiným.. *Pokrčí rameny.* To jak by to bylo, kdyby rebelové nepostřelili naši mámu a nedali nás do jiných matek se asi nikdy nedozvíme, ale díky tomu, čím jsme si oba dva prošli a teď se našli aspoň víme, jak si toho všeho máme vážit. Možná o dvacet-tři let později, ale našli jsme se. *Pousměje se na něj a dloubne do něj loktem, jako by se ho snažila rozveselit.* Díky, jo asi do toho půjdu. Spíše mě štve představa, že by mě mohli přijmout jen kvůli tomu, kdo jsem, než pro to jak maluju. *Tohle nechce. Chce se tam dostat poctivě, jako všichni ostatní, díky tomu, že má talent. Kdyby tam studovala jen kvůli tomu, že je dcerou krále a královny, necítila by se dobře.* To upřímně nevím.. Předtím jsem chtěla pryč, protože toho na mě bylo moc, ale teď jsem si na to dost zvykla. I na tu otravnou pozornost médií, my se spolu bavíme a nechci být od vás daleko. Na druhou stranu, taky jsem chtěla mít vlastní byt, zařízený podle sebe a být jen dole ve městě by nebylo tak hrozný, do čtvrt hodinky bych se sem rychle dostala, kdyby něco. Ještě nad tím budu muset popřemýšlet. Možná si to nakonec zkusím. Studovat a být tady a pak třeba jít na měsíc nebo dva do nějakého podnájmu. *Pokrčí rameny. Docela ji to láká a těší se, ale.. Kdyby jí někdo dal na vybranou, ten život, jaký ji teď nejspíše čeká a nebo i teď po tom všem život s Lucien, zvolila by jeho.* A nebylo by to už trochu moc? *Pozvedne obočí. Lákání dětí na bonbony už je přes hranici, ale stalkování ještě ne..* Začala jsem se to učit, ale ještě jsem ani jednou nejela. Hádám, že ty jo. Naučil bys mě to někdy? Ale nejlepší by asi bylo začít třeba na traktoru.. na ničem rychlým, v čem bych nás zabila. *Ještě vážně nejel, takže si dost nevěří a bojí se, aby něco neprovedla.* Díky. *Pousměje se na něj a dokonce ho obejme. Je ráda, že Austina má.* Ananas na pizze ti chutná? Co jsi to za člověka? Už tě nikdy neuvidím tak, jako dřív. *Potřese nad ním hlavou a tváří se schválně až přehnaně šokovaně.* Kombinaci sladkého a slaného mám ráda, ale tohle mě teda neoslovilo. Ananas nemám moc ráda i samotný, bez pizzy, stejně jako mořský plody. A neříkej mi, že si vždycky po večerech pochutnáváš na chobotnici nebo nějakých škeblích.

Třeba by to rodiče zařídili, aby se ponechala ženská Selekce jako tradice a bez ohledu na to, jestli by ses narodila první nebo ne, tak bych byl korunní. Já jsem docela spokojenej s tim být starší, špunte. *Zazubí se na ní, i když jejich narozeniny jsou od sebe jenom jeden týden.* Tak mě napadlo... Nechtěla by ses domluvit na nějakym datumu mezi těma, kdy jsme se narodili, že bysme ten den slavili narozeniny společně? Rozdělili bysme se o dort jako normální dvojčata a tak. *Navrhne jí něco, co už ho napadlo, ale ještě nebyla příležitost to nějak říct.* Jo, to je hlavní. *Přikývne a usměje se na ní, když ho dloubne loktem, což jí milerád hned oplatí.* To určitě ne. A i kdyby, hned bys patřila mezi nejlepší díky svýmu talentu. Nikdy jsem neviděl nikoho kreslit tak dobře jako tebe, Vee. *Uklidní jí, protože to je vážně pravda a ona se nemusí vůbec bát.* Já totiž... taky mě napadlo stěhování. Že bysme s Avou a tim malym bydleli mimo palác. Protože mi stejně přijde, že sem nikdy kompletně nezapadnu. Pořád budu ten, co byl u rebelů a asi nikdy se nebudu cítit jako doma na takovýchhle akcích a tak. Lidi mě vidí jako rozvraceče královský rodiny a ... plno z nich už rovnou pod drnem. Ptali se mě, jestli si nepřipadám provinile, že jsem manželce i přes svojí nemoc udělal dítě a odsoudil jí tak k tomu, že bude svobodná matka a jestli mi je vůbec líto, že svý dítě nikdy neuvidím. Takže třeba stáhnout se trochu..by nemuselo být od věci. *Přizná a u toho sklopí pohled k dece a trochu se zamračí, když si vzpomene na tu debilní otázku reportéra a jeho výraz u toho.* Ale ty se rozhodni tak, jak to pro tebe bude lepší. Je hlavní, abys byla šťastná. *Usměje se na ní povzbudivě.* Co já vim, čeho jsi schopná? Jsi Schreave. *Zasměje se.* Na traktoru? Sakra, ty jsi fakt pravá ženská. *Potřese nad ní se smíchem hlavou a zakloní trochu hlavu, protože její požadavek ho vážně dostal.* Víš, že traktor může jet stejně rychle jako normální auto a moc často ho na silnicích nepotkáš? Navíc na poli se řídí daleko hůř a stejně tak celej traktor. A pokud to bereš z pohledu bezpečnosti.... plošně můžeš traktorem najednou přejet víc lidí, jak autem. *Začne si jí trochu dobírat a na rtech má u toho pobavený úsměv.* Jasně, že tě to naučim, prcku. Pořídíme podsedák a můžeš sednout za volant. *Poplácá jí párkrát lehce po hlavě. Oplatí jí objetí a nakonec jí i lehce políbí do vlasů.* Jsi skvělá ségra, Vee. *Zkonstatuje nakonec potichu.* Mořský plody jsem nikdy ani neochutnal, takže tak. A ananas je úžasnej, ale jenom na pizze. Samotnej ho nejim. Prý ti nějaká látka v něm v čerstvý podobě rozežírá pomalu jazyk, jsem někde četl. Proto to tak štípe, když si ho dáš. *Ušklíbne se nad tím.* Hele.... Ava bude mít noční a mě se samotnýmu blbě usíná. No... a hádám, že ty na tom se spánkem nebudeš taky nejlíp... Nechceš jít k nám? Tady je to stejně nuda. Můžem si skočit do kina, něco si pustit, dát si popcorn a pizzu a pak to zakempit u mě, co říkáš? *Na takovýhle sezení na dece není stavěný. Potřebuje pohyb a nebo aspoň rozdělit svoje vnímání mezi víc věcí. Třeba tady film, jídlo a Vee. Je skvělá společnost, proto jí nechce opouštět a navíc hádá, že se cítí osaměle.*

Ještě jednou mi řekneš "špunte" a jednu ti vrazím, ty důchodce. *Snaží se znít vážně a zamračit se na něj, ale její úsměv prozrazuje dost jasně, že se na něj nezlobí a jen si dělá legraci. Nad jeho nápadem se ani moc dlouze nezamýšlí a hned přikývne. Líbí se jí to.* Klidně můžeme, bylo by to super. *Jí je v podstatě jedno, jestli bude slavit narozeniny o tři dny nebo i týden dříve.* Klidně to datum vyber. *Řekne rovnou, aby to nemusela rozhodovat ona.* Díky, je hezký to slyšet, ale zase tak dobrá nejsem. * Moc si nevěří a podle ní její schopnosti dost přeceňuje. Tak dobrá prostě není, odmítá si to přiznat.* Někteří lidi jsou fakt idioti, to jinak říct nejde. *Obvykle nenadává, ale když slyší, co se stalo Austinovi, nemůže si pomoct.*Naopak ty sem zapadáš dobře. Vždyť jsi vážně skvělý princ. Často pomáháš tátovi a Xavierovi s prací. Chováš se na prince skvěle, vždyť jediný, co ti vážně nejde je vázání těch kravat a to není nic hroznýho proboha. Když lidi budou chtít rýpat, najdou si vždycky něco. Mně taky kritizovali za to, že jsem si začala něco s Lucienem, ještě když si mysleli, že jsem jen komorná. *Pokrčí rameny.* Ale nezastavilo mě to v tom, být s ním. Pokud chceš bydlet sám s Avou v domku, třeba kvůli více soukromí, klidně se tam přestěhuj, ale nedělej to kvůli nějakým rýpalům. Pokud tu jsi spokojený, neodcházej. Pak sem budeš chodit na návštěvy a co? Oni budou říkat, že si hlavně musel nutně pryč, ale jseš tu každou chvíli. Nebudeš sem chodit, řeknou, že kašleš na rodinu a práci. Jak jsem řekla, tihle lidi jsou pitomci, kteří budou kritizovat všichni. Měli by se spíše starat sami o sebe a zamést si před vlastním prahem. Žádný rozvraceč rodiny nejsi a to o své nemoci jsi ani nevěděl, když jsi udělal Avě dítě. Navíc.. Snad ti pomohou, nevzdávej se naděje. *Pousměje se. Taky nechce svého bráchu, dvojče, ztratit jen, co ho našla. Když si ji začne dobírat ohledně toho traktoru, protočí očima.* Hele, vážně mě tímhle uklidňuješ.. *Řekne ironicky.* S takovou za volant raději nikdy nesednu. *Dodá a uchechtne se.*Mám tě ráda, ale občas mě štveš, stařešino. *Oplatí mu to, když ji nazve prckem a slíbí jí podsedák. Následně ho obejme a usměje se.* A ty skvělej brácha, Austíku. Jsem ráda, že jsi moje dvojče. *Nečekala, že to někdy řekne, poté, co ji unesl a mučil, ale už stihla poznat, že v jádru je Austin hodnej.*Ten už znovu pizzu s ananasem nezkusím vůbec. *Pousměje se.* Na pizzu jsme dostala neuvěřitelnou chuť, takže jsem pro. */Zvedne se ze země a trochu opráší.* Ale asi skočím ještě do komnaty, abych se převlíkla do nějakých legín a trička, tohle je peklo. *Zamumlá, když si nazouvá boty. Potí se na něj usměje a vydá se s ním do paláce.*

Netrefila by ses. *Uchechtne se. Pořád má rychlejší reflexy jak ona díky výcviku u rebelů a jí by se nejspíš nepodařilo ho praštit ani kdyby spal.* Zrádče. *Ušklíbne se, když mu hned řekne, ať nějaký datum vybere on sám. Mohli se domluvit společně, ale to by nebyli Schreave.* Fajn, něco vyberu. *Pokýve hlavou, protože tak to bude nejjednodušší a on to sám přeci jen zvládne.* Nedohaduj se, neříkal bych to jen tak. Nikdy jsem neviděl někoho kreslit tak, jako tebe. Jsi v tom výjimečná. *Pousměje se na ní a pak se jí svěří s tím, co se mu honí hlavou od toho, co si ho včera odchytil ten novinář. Jestli mu chtěl nasadit brouka do hlavy, povedlo se mu to naprosto senzačně.* Já se naděje nevzdával. Než jsem zjistil, že ostatní mě berou už takhle jako mrtvýho. Já vím, že se to lepší, i to na sobě sám cítím. Pomalu mi snižují léky, takže jsem schopný normálně fungovat a mám dost velkou šanci, že to zabere. Jenom prostě... jsou dobrý ve svý práci a povedlo se jim nasadit brouka do hlavy. Netrap se tím. *Pousměje se na ní, aby jí dokázal, že je vcelku v pohodě.* Ale jo, sedneš. Vyjedeme někam za město, kde nikdo moc nejezdí a tam si to zkusíš. Postupně se zařadíš do normálního provozu a za chvíli spolu budeme závodit. *Uklidní jí, protože vážně věří, že jí to půjde a plaší a stresuje zbytečně.* Celej život mi přišlo, že mi něco chybí. Chyběla jsi mi ty, moje dvojče. *Zkonstatuje s úsměvem. Je vážně rád, že si rozumí a mohli zjistit pravdu, udělal by pro to cokoliv.* Dobře, tak jdeme. *Zazubí se na ní a natáhne k ní ruku, aby jí pomohl vstát.* Jasně, špunte. Za patnáct minut u kina. *Doufá, že tohle by jí na převlečení mohlo stačit. Kolik minut dokáže zabrat změna šatů za legíny? Sám si skočí taky pro tepláky a pak se vydá do kina, kde se začne probírat nabídkou filmů a u toho na ní čeká.*

*Sice se dostal do bouračky, ale to ho nezastaví od plnění jeho povinností. Levou ruku má v sádře, protože si jí zlomil, žebra zalepená náplastí podporující hojení a obvázaná obvazem, aby se tolik nemohl hýbat. Pravý kotník má v ortéze, ale zvládá na něj došlapovat, protože jde jen o lehký výron. Naštěstí menší hádku v rodinném chatu s rodiči vyhrál a na akci ho pustili, i když se doktoři ani náhodou netvářili nadšeně. Vzal si na sebe tmavě modré džíny a hnědý svetr. Je to pro něj dost netypické oblečení, ale k ohni nemusí nosit nic od obleku s košilí, takže aspoň si všichni užijí pohled na prince v neformálním oblečení, i když má několik modřin i po obličeji. Dojde do zahrad paláce, kde se dnešní akce koná a radši ani nejde ke stolům, protože by měl problém s čímkoliv kvůli nemožnosti používat jedné ruky. Místo toho se posadí na lavičku a uleví tak kotníku. Je zvědavý, kdo všechno dneska dorazí a jestli se s ním někdo dá do řeči. Počítá s tím, že jednou či později někdo určitě jo.*