Venkovní akce

*Přiřítí se k jejímu bráškovi a té dívce, která jak zjistí, je jeho manželka. Když ji pochválí, zazubí se na ni.* Dííík! *Poděkuje ji nadšeně, ale poté nakrčí nos nad tím nápadech s gumídky a rozhodně se jí to nezdá jako dobrý nápad jíst rozblemcaný medvídky.* Tročku. Ale maršemlouny a gumídci jsou jiné té... Konzumence? *Dostane ze sebe, ale není slovem jistá, jelikož ji nějak nesedí a něco ji na tom slovu vadí.* Něco na k to bylo. Konzistence! *Vypískne nadšeně, když si na to slovo vzpomene. Ráda si čte různý časopisy, kdybyste ji dali klidně časopis o autech nebo klidně i o věcech pro dospělé, s nadšením to přečte.* Nechceš to zkombinovat třeba s kečupem? *Podívá se na svého brášku s jiskřičkama v očích a doufá, že j veze vážně a pak si namočí opečený věci do kečupu.* S těma vousama občas vypadáš jak takovej ten pán, co nabízí dětem bonbony. *Zazubí se na svého bratra a otočí se na jeho manželku.* Ale jo, někdy jo. Po ránu vypadá vtipně. Jednou jsem se ho i lekla, když jsem ho viděla ráno, měl vlasy úplně rozházený a na tváři měl nějakou otlačeninu.*Nevinně se usměje na svého bratra a pak pokračuje ve zpovědi Liv. Když zjistí, že budou v Belgii, našpulí nad tím ret a snaží se nedávat najevo to, že ji je líto, že její bráška nebude už bydlet s ní.* Mayday, Twilight Sparkle a Rainbowdash jsou hezký jména. *Zazubí se na Liv, když zmíní mimčo. Následně si už spokojeně jí opečený maršmelouny a když si zrovna oblizuje prsty, koukne se na ty dva a zamyšleně našpulí rty.* Jak jste se vůbec poprvé potkali? *Zeptá se jich zvědavě.*

*Podívá se na něj zamračeně.* Znám dost dobře svoje příbuzné. Vím, že jsou šťastní, což je jedině dobře. Nestává se to často, ale i urození si občas najdou někoho, koho vážně milují.*Sám se zamilovat nechce, ale ví, jak je to mezi jeho rodičemi, nebo jak to mají jeho tety či strejda. A nechce, aby je někdo urážel za to, že to jen hrají. Sám po zamilování se vážně netouží. Podle něj je ten cit jen něco, co člověka oslabuje. Jako by nestačilo, že se denně bojí o svou rodinu, kvůli rebelům, ještě by se měl bát o nějakou holku? Nechce se taky oženit z lásky kvůli tomu, aby tu dívku nevystavoval nebezpečí. Kdyby rebelové viděli, že k někomu chová city.. Sevře sklenku whisky pevněji v rukou a pak to do sebe rychle hodí. Uchechtne se.* No, nedá se tvrdit, že by mi nějak vadila představa, že by se některá z nich dostala ke mě do komnaty. Právě naopak. *Když už jim bude muset věnovat čas doufá, že si aspoň užije.* V tomhle ohledu ej to jistě výhoda, ale co za to? Kdybych šel každej večer do baru, holku na noc si tam najdu taky. *Většinou mu k nohám padnou všechny. Přece jen je to korunní princ, budoucí král.*A ty holky bych aspoň nemusel obletoval jako zamilovanej pošuk.

To je něco jinýho. *zabručí skoro nesrozumitelně. Pak ji ale propálí pohledem.*Nesnaž se mě nasrat, Maddie. Nemam po tom menší hlad a tohle tě vůbec nemusí zajímat. *tahle konverzace se mu přestává líbit. Nebo spíše to, kam tím směřuje. Je mu jasné, jak zamýšlí. A tohle jí rozhodně nedovolí. Takže cigaretu típne a slíbí si, že před ní kouřit nebude.* Nene, já ti jen vyvracím to, co vím, že si myslíš špatně. *namítne a pak řekne, že by mu připadala hezká, kdyby přibrala.* Jsi. *stojí si za svým* Ale můžeš, Maddie. *její slova mu neunikly a zamračí se nad nimi.* Můžeš jsi dovolit přibrat víc než kdo jinej. Jsi hubená. Až moc. *řekne tišším hlasem.*

*Podrbe Otsana a uchechtne se.* To bys mi neudělala... *Jelikož na něj vlk vyplázne jazyk, zase ho podrbe a on se k němu trochu začne lísat.* Panebože pomoc! On mě ten vlk ulísá k smrti! *Vykřikne ze srandy a podívá se na svou manželku s pobaveným úsměvem. Otsan je takovej velkej mazel, že by mu snad nikdy nic neudělal. Pochybuje, že by ublížil moše.* Konzumence? Snad konzumace, ne? /Stejně to nedává smysl. Podívá se po očku na Liviu, jestli třeba ona nechápe, co tím jeho sestra myslí.*Aha.. *Uchechtne se. Když se opraví, u to smysl dává.* Máš mě za blbého, May? *Zeptá se své sestry, když mu navrhne, že si to může namočit ještě v kečupu.* Nebo víš co? Raději neodpovídej. Nechci na tebe být naštvanej. *Dodá rychle. Zahraje, že se ho strašně dotklo, že se Livii vůbec zeptala, zda se jí líbí, jako by tu byla jiná možnost.*Ty jsi taky hezká. *Mrkne na Liv. Dá si do pusy jeden maršmeloun, zrovna když ho Mayven přirovná k nějakýmu pedofilovi, který stojí na hřišti a nabízí dětem lízátka za to, že s ním půjdou do té bílé dodávky. Rozkucká se a to docela dost. Maršmeloun mu zaskočí, což není nejlepší. Nakonec paní vedle sebe sebere pití a rychle se napije, díky čemuž se může zas enadechnout.* Omlouvám se.. *Omluví se jí poté, co ho spraží pohledem.* Zachraň měě.. *Zašeptá naléhavě k Livii. Svou sestru zná dobře, takže pozná, když je smutná a obejme ji.* Budeme se vídat, tak často jak jen bude možný. Můžeš taky určitě kdykoliv přijet. A klidně denně si s tebou budu volat, jo? *Pousměje se na ni.* Slyšel jsem, že tam dělají taky výbornou čokoládu, tak ti hned něco pošlu. /Bože, teď fakt znám jako chlap v dlouhým kabátě, co dává dětem sladkosti a láká je pryč../*Nabídne Livii maršmeloun a po jejím odmítnutí si povzdychne.*Ale můžeš. Jednou si to dopřej. Je to jeden maršmeloun, nepůjde to na tobě vidět, slibuju.

*Princův zamračený výraz ho nijak nepřekvapil, přeci jenom, zasáhl možná trochu citlivé téma, když komentoval vztahy v jeho rodině.* Nejsem tu od toho, abych ti vyvracel Vaše přesvědčení.* Pokrčil rameny a rozhodl se již neplýtvat slovy na toto téma. Princ na to měl očividně svůj názor a Laurentij si také myslel své. Měl své důvody, proč měl k takovým věcem negativní postoj, ale nehodlal to tu na prince sesypat. Nemluvil o tom s nikým jiný než sklenicí kvalitní whiskey zamčený ve své komnatě. Mohl upřímně říct, že to byl zatím nejupřímnější posluchač, kterého měl, pokud by jí měl srovnat se svými známostmi od dvora. Navíc, stejnou odpověď, kterou mu právě dal princ, má nacvičenou tolik šlechticů, že už by ani nespočítal, kolik z nich se “skutečně miluje”. Nakonec, byla to jen princova volba, jak se se Selekcí vypořádá a Laurentije to ani moc nezajímalo, měl dost svých starostí na to, aby se staral o pocity každého prince, se kterým se setká. V očích se mu na okamžik objevily pobavené jiskřičky, když Xavier na jeden lok dopil zbytek sklenice.* Nepochybně. *Okomentoval princův výrok. Nikdy neměl moc respektu k mužům, kteří se zajímali pouze o potěšení a chovali se, jako by jim patřila každá dívka. Ale opět, tolik mu na tom nezáleželo, protože se ho to netýkalo. Ať si princ dělá co chce.* Velká výhoda bude nově získaný klid, když poleví tlak po shánění partnerky. Očekává se od nás, že si někoho najdeme a nezůstaneme dlouho svobodní. *Ta slova zasáhla spíše jeho než prince, ale nedal to na sobě znát. Jen se potichu zasmál princově poslední poznámce.* Hodně štěstí.* Popřál mu spíše ze slušnosti.* Budete ho potřebovat, protože tohle bude mnohem divočejší než nějaký večer v baru.* Řekl nakonec a s tím se i odebral zpět do paláce, míříce do klidu své komnaty.*

Ne, to teda neni. *Protočí očima a pak neodolá a musí se zeptat, jestli po tom má menší hlad.* Jenže zajímá. Spousta lidí kouří, aby zmírnili hlad. Tak mě jenom zajímalo, jestli to fakt funguje. *Pokrčí nad tím rameny. Ještě sleduje cigaretu, když jí típá a má v plánu to někdy vyzkoušet. Za pokus nic nedá, ne?* Ale já si to nemyslim špatně. Ty máš prostě jenom potřebu mít vždycky pravdu a furt mě opravovat. *Namítne a pak mu řekne, že není vyhublá na kost a kůži.* Neviděl jsi mě bez oblečení, takže to nemůžeš posoudit. *Řekne rozhodně.* Nejsem hubená. A už vůbec ne moc. Nemůžu přibrat. To je to, čemu se snažim celý dny zamezit. *Připomene mu.*

*Potřese nad ním hlavou.*/Dobrý jak v jedný větě přejde od tykání k vykání../*Jo, je rýpavý a to kvůli tomu, že jej naštvalo, co řekl Laurentij předtím. On nepochybuje, že jsou jeho rodiče a další příbuzní šťastní v manželství. Nepochybuje, že láska je možná, i když ji sám zažít nechce.*/Nejspíš mě má za hlupáka, i když je jím on sám, pokud pochybuje, že je to možný a nejspíše je slepý.*/Většina pár se miluje. Méně je rozhodně těch, kteří jsou spolu, ale bez lásky. Zeptá se ho na názor na Selekci. Sice ano má možnost volby, ale za jakou cenu? Když chtěli, aby si vzal holku z lidu, mohli ho nechat ať si sám někoho najde. Kdyby mu řekli , ať si sám najde manželku, pravděpodobně by se už oženil, jen aby měl pokoj a teď už mohl mít dvouletý dítě.* Hmm.. *Zamručí. Chápe, proč to tak je. Kdyby ho náhodou zabili rebelové, musí mít následníka, který by po něm převzal korunu. Ale to nic nemění na tom, že ho to štve.* Díky.. *Poděkuje ze slušnosti za přání hodně štěstí a sleduje jak princ z Ruska odchází. Jen nad tím mykne rameny a dá si další whisky. Moc ho to tu nebaví, ta se vydá taky pryč. Ale ne do komnaty, nýbrž do města, konkrétně do sévho oblíbeného baru, kam se po zítřku jen tak nedostane.*

Spíš on by ti to neudělal. *Poznamená pobaveně a protočí očima, když slyší jeho výkřik. I tak to ale nevydrží a začne se smát.* Ko...cože? *Nakrčí trochu obočí, protože absolutně netuší, kam tím míří a co myslí a moc jí ani nepomůže, když se doberou ke správnému slovu.* /Něco na konzu... to pak vyhledam na internetu../ *Odmávne to v duchu rukou, protože tuší, že to slovo nebude nijak stěžejní, aby zjišťovala jeho význam hned teď. Pak už sedí u ohně a snaží se nějak normálně mluvit s May. Když slyší její slova o tom, jak vypadá Easton, vyprskne smíchy.* V pohodě? Dýcháš? *Nadzvedne obočí, když vidí jeho reakci.* Jo, po ránu vypadá všelijak, ale i tak je hezkej. *Pokrčí lehce rameny a pousměje se na Easta, když jí řekne, že je taky hezká.* Je roztomilá, začíná se mi líbit. *Zašeptá nazpátek po jeho prosbě o záchranu a u toho se na něj pobaveně zakření. Když pak vidí, jak East rychle sestru obejme, hned začne přemýšlet nad tím, co řekla špatně a dojde jí, že asi měla mlčet a říct, že ještě neví, kde budou bydlet. Radši stočí pohled k ohni a sama nad sebou se trochu zamračí.* /Skvělý, Liv.. Rovnou jí rozbreč../ *Pochválí se ironicky v duchu.* Jo, ty jsou krásný. Až budeme někdy nějaký vybírat, určitě to probereme i s tebou. *Slíbí jí s úsměvem a doufá, že jí tím udělá aspoň trochu radost. Po její další otázce se zase trochu zarazí.* No.. Potkali jsme se v jednom salonu tady v paláci a začali si povídat. *Neví, jestli je May zasvěcená do domluvených sňatků a silně pochybuje, že ví o tom, jak jejich svatba probíhala a pochopila by to. Proto se podívá s prosbou o pomoc na Easta, kterému se pak snaží vysvětlit, proč nechce maršmeloun.* Vážně ne. Jednou si dam tohle, podruhý tamto a za týden nezapnu kalhoty. Navíc vážně nemam chuť na sladký. Celkově mi moc nechutná. *Snaží se z toho nějak vykecat.*

Ale je. *stojí si za svým, protože je prostě tvrdohlavý.* Nefunguje to. A už vůbec ne pro lidi, jako jsi ty. Jenom si tím ublížíš. *stále se jí snaží přesvědčit a lituje, že před ní vůbec kdy kouřil.* Protože jsem tvrdohlavej. Což ty jsi taky a taky mi pořád v něčem odporuješ. *řekne na vlastní obranu, i když ví, že vážně je dost hádavý a chce si vždycky prosadit svou.* Je mi to jasné už vzhledem k tomu, jak jíš. *obrázek si zvládne vytvořit sám.* Já vím, že se tomu snažíš zamezit, ale je to úplně zbytečný. Já to myslím víc než vážně, jsi hubená a nemusíš si tohle dělat. *řekne a pak si povzychne.*Je vůbec něco, co by tě o tom přesvědčilo?

*Protočí nad jeho hádavostí a tvrdohlavostí očima a radši už se dál nedohaduje, protože tady nechce strávit celý den jenom dohadováním se s ním.* Ne víc jak ty. *Ubližuje to všem stejně a když je to jedno jemu pokud jde o něj samotnýho, proč by měl být rozdíl, kdyby začala kouřit sama.* Ty zase odporuješ mě. Proč se nemůžeme shodnout na jedný jediný věci? *Rozhodí trochu rukama, protože jejich věčné dohady jí pomalu přestává bavit. Ráda by se s ním shodla aspoň na jedné věci.* Záleží taky na rychlosti metabolismu, začínající váze při hubnutí, pohybu a tak. Nejde jenom o to, jak člověk jí. *Poinformuje ho, protože tuší, že v tomhle ohledu toho moc neví. Po jeho slovech o tom, jak je hubená jenom neurčitě zamručí. Radši se dívá kamkoliv jinam jenom ne na něj. Po jeho otázce ohledně přesvědčování jenom zavrtí hlavou. Není nic, co by jí přesvědčilo o tom, že už je hubená dost a dál hubnout nemusí.*

Houby konzumace, to necu. Ale houby bych si dala. *Našpulí rty a rozzáří se, když konečně najde správné slovo, které chtěla požít celu dobu. Následně na Easta udělá psí oči.* Prosííím, dej si k tomu kečuuup. Prosííím, prosíím, gatě nosííím. A až je donosím, tak si je vyperu a pověsíím. *Stále na něj dělá psí oči a když se jí zeptá, jestli ho má za blbého, pootevře pusu, že už chce něco říct, ale po jeho dalších slovech ji raději zavře. POté už řekne o svém bratrovi jak vypadá, ale nechápe, proč se začal dusit. Přijde k němu a dá mu do zad co největší perdu dokáže, aby u to pomohlo, přičemž se na něj starostlivě koukne.* Žiješ? *Zeptá se ho starostlivě a když vidí, že žije, zazubí se na něj. Jakmile ji bráška obej,e na chvilku se k němu přitulí a přikývne.* Každej den ne, to by tě unavilo. Obden. *Stanoví si podmínky a na Liv se zase usměje.* Brácha se bavil s bráchou, že by se to jmenovalo nějak divně, ale už si nevzpomínám na to, jaký jméno to bylo. *Koukne se na svého bratra, aby ji v tom pomohl a řekl, o čem se bavili u fontány. Pak jen přikývne, když se dozví, kde se poznali a otočí se na Liv.* Neštve tě Eas někdy? Jestli jo, máš moje povolení ho praštit. AL zas ne úplně, aby z něj taky něco zbylo. A když bude zlobit, dej mu maršmelouny s kečupem. *Zašeptá Liv a zase si skočí pro další sladkosti, ale ty sní už jen tak.*

Takže ty bys ho proti mě vážně poštvala? Ani trochu bych ti nechyběl? Zraňuješ moje city.. *Chytí se za srdce. Dělá si jen legraci, což je na něm znát.* Když to tak moc chceš, dej si to sama. *Uchechtne se. Kečup a maršmeloun vážně ochutnat nechce. Raději řekne, ať se Mayven nevyjaadřuje k tomu, zda ho má za pitomce. Pak už si sám sebe představí jako nějakýho úchyláka u dětskýho hřiště a začne se dusit. Pomůže mu rána do zad od Mayven a taky pití od paní kousek od něj, které jí sebere.* Ne, umřel jsem, May. *Vydehcne.* Jsem v pohodě.*Podívá se na Liviu.* Ty, když se probudíš máš vlasy rozcuchaný, ospalky v očích a dneska jsi měla taky otlačeninu polštáře na tváři. *Ohradí se a uchechtne se. Taky Livia nevypadá jako modelka hned po probuzení a navíc má dost silné podezření, že dokonce i polštář se spaní poslintala.* Ty se jí líbíš taky. *Ujistí Liviu. Svou sestru obejme, protože na ní poznal, že je jí líto, protože on s nimi do Angcie už vlastně po Selekci nepojede.*Neunavilo. Vždycky tu pro tebe budu, slibuju. *Usměje se na ni.* Co to Timothy říkal..*Zamyslí se nahlas.* Whisky a Rum, že by se jmenovali? Už sám nevím. *Uchechtne se.* Ale Whiskey je pro holčičku hezký, ne? *Podívá se po očku na Liviu a tak nějak čeká, že ho hodí do toho ohně. Odkašle si.* Já to slyšel. Co je to za podporu od sestry? Mi bude ještě navádět manželku, aby mě mlátila. To je domácí násilí.

Promiň, miláčku. Nikdo ti nesliboval, že to se mnou bude procházka rájem. *Zamrká na něj nevinně řasama. Pobaveně se uchechtne, když sleduje jejich přestřelku ohledně kečupu a radši se do toho nijak nezapojuje, protože nechce s touhle "pochoutkou" nakonec skončit ona.* Já když se probudim, tak hlavně dlouho startuju mozek a nemůžu za to, že ty mě vždycky tak utaháš. Jinak jsem se budila čerstvá a nádherná jako lilie. *Ohradí se pobaveně, když slyší jeho popis toho, jak vypadá po ránech.* /Tohle je divný.. Vědět jak někdo vypadá po ránu a jeho ranní zvyky a tak../ *Je to další věc, na kterou si bude muset zvyknout.* Vážně? Skoro jsem jí rozbrečela.. *Připomene mu trochu nervózně, protože si není moc jistá Mayinou nákloností.* Whiskey? A já myslela, že zbytek rodiny je normální a jenom ty máš debilní nápady. *Uchechtne se a potřese nad tím hlavou. I když mimino ještě nechce, rozhodně by neměla potřebu se mu mstít takovýmhle jménem.* Nojo, občas trochu zlobí, ale to já jeho určitě taky. Ale neboj, kdyby zlobil hodně, zavolam i tobě a dáme mu co proto společně, jo? *Mrkne na ní a pak jí sleduje, jak si odskočí pro sladkosti. Během toho má ale Otsan už dost toho, že ho nikdo nehladí, takže si narve hlavu do jejího klína s jasnou prosbou v očích, aby ho drbala. Začne ho s pobaveným úsměvem drbat mezi ušima, dokud jeho pozornost neupoutají sladkosti, které si přinesla May a nezačne se dožadovat pozornosti hlavně od ní.* Neboj, neublíží ti. *Řekne jí rychle.* Je to jenom takovej větší pejsek, co miluje drbání. Ale po sladkostech by mu bylo špatně, takže ty mu radši nedávej. *Jenom doufá, že teď malou princeznu nevyděsí a ta kvůli vlkovi neuteče.*

Nedám si to, já chtěla aby sis to dal ty. *Odfrkne si a taky to doprovodí tím, že na něj vyplázne jazyk. Pak už bouchne svého bráchu co největší perdou dokáže do zad a na jeho slova se zamračí.* V to případě bys byl duch. *Našpulí rty a následně je už zvědavě poslouchá.* Utahá? Jak tě utahá? *Zeptá se Liv a pohledem přejede i na svého bratra. Nakonec se na chvíli přitulí ke svému bráškovi a uklidní ji to, že tady pro ni vždy bude. Štve ji, že oba její bráchové jsou dospělí a ona nemá žádného jiného sourozence v jeho věku, kteří by tam zůstal a neměli žádnou práci nebo nezakládali rodinu.* Whiskey je divný jméno. Takhle bych se jmenovat nechtěla, to bych si radši říkala druhý jménem. *Pokárá je, že to není vůbec normální jméno.* Když tak mu dej do postele prdící polštářek. Nebo mu schovej všechno oblečení. Nebo... Mu dej do postele třeba brouky, s tím ti pomůžu. *Zašeptá Liv a nevinně se na svého brášku usměje jako největší andílek pod sluncem.* Ale to kdybys zlobil, protože zlobíš pořád, takže si tě Liv musí... To... No... Opravit. Vychovat. *Zamrká na svého brášku a už si odskočí pro sladkosti a když se vrátí, hned se do nich pustí a když jí pohled padne na o velký psisko, překvapeně zamrká, protože nějak vytěsnila, že tady nějaký pes je.* Ty si lozkošneeej velkej pees. *Zažvatlá na psa a volnou rukou ho pohladí po hlavě.*

*Uchechtne se. Popravdě ani nečekal, že by to s Liviou někdy mohlo být jednoduché. I když mají uzavřené příměří, stejně u nich budou hádky na denním pořádku.* Jenže já nejsme pitomej a je mi jasný, že to musí být nechutný, takže si to nedám. *Když na něj vyplázne jazyk, udělá to na ni taky. Zadusí se, ale bouchnutí do zad od Mayven mu pomůže a on se konečně zase může nadechnout. * A kdo říká, že nejsem? *Ušklíbne se. Skoro mu zase zaskočí, když se Mayven zeptá Livie, jak ji utahá a podívá se a ni. JE vážně zvědavá, co jí řekne, protože společně dělají jen jednu věc, která ji může utahat. Obejme svou sestru a ujistí ji, že i když bude bydlet jinde, bude tu pro ni pořád. Navíc, Belgie s Angcií sousedí. Nebude až tak těžké se často navštěvovat.* Ne. Stejně by s e to jednou musela dozvědět. A věř mi, poznám, když má někoho ráda a tebe ano.*Náhodou by to bylo skvělý jméno! A celá moje rodina má dost hloupé nálady. Hlavně moje nejmladší sestřička. *Zazubí se na Mayven. Upozorní je, že slyší, co si šeptají. Nesedí tak daleko. Ta představa, že by chodil po paláci nahej není až tak hrozná. To by pak na oplátku sebral oblečení i Liv, aby tak musela chodit i ona.*Helee.. Já jsem vychovanej dobře. Tady zpochybňuješ výchovu našich rodičů? Že já jim to řeknu? *Z legrace své sestře pohrozí.* A jéje.. *Řekne potichu.* Teď ještě bude chtít vlastního. *Prohodí směrem ke své manželce. Jemu by to až tak nevadilo, ale neví, co b na to řekli rodiče a Timothy. Navíc jeho sestra je přece jen dost malá.*

*Když slyší Mayinu otázku týkající se utahání, nahlas polkne a s pohledem prosícím o pomoc vyhledá obličej Eastona. Jenže u něj vidí jenom čirou zvědavost a žádnou snahu o to jí nějak zachránit, takže se zhluboka nadechne a ze všech sil se snaží vymyslet nějakou nevinnou odpověď, která uspokojí dětskou zvídavost.* No... To víš, East má občas děsně moc energie a pořád chce něco podnikat. Třeba výlety, průzkumy paláce a tak. A občas mě prostě děsně utahá. *Snaží se mluvit klidně, jako kdyby šlo o pravdu a ne o narychlo vymyšlenou lež.* Dobře. Díky. *Pousměje se na Easta, když jí řekne, že si jí May oblíbila a trochu se jí uleví a ona se uvolní.* Je to děsný jméno. *Přidá se na stranu Mayven a když pak slyší její nápady na trest pro Easta, tak se začne chechtat.* Ten prdící polštářek zní dokonale. *Zakření se pobaveně.* No jasně. Musim si tě opravit. *Poplácá ho po zádech s pobaveným úsměvem a pak ujistí May, že jí Otsan nic neudělá a usměje se, když vidí její nadšení. Úsměv jí ale zamrzne na rtech, když slyší Easta.* Takže jsem to přece jenom pokazila? Promiň, klidně ho můžu poslat pryč nebo tak. Nenapadlo mě to. *Vychrlí ze sebe rychle s provinilým pohledem.*

No... o té pitomosti... *Vypískne s nevinným úsměvem směrem k Eastonovi a nevinně zamrká. Potom se na něj zamračí, ale potom ji spíš zaujme to, jak vlastně Liv její bráška dokáže utahat. Po odpovědi Liv našpulí rty a stáhne zamyšleně obočí.* Můžu někdy na ty výlety s váma? *Zeptá se jí s úsměvem na rtech a zazubí se na oba dva.* Já ám skvělý nápady, to ty je nemáš. Ty máš divný a šílený nápady a je to hrozný jméno. *Zašklebí se na bráchu a když ji začne hrozit tím, že to řekne rodičům, zamračí se a jen se na něj chvíli zamyšleně kouká, než konečně promluví.* Jenže ty ses vychoval sám, takže ses vychoval špatně. To dává smysl. *Zazubí se na něj a když Liv radí jak pokárat Easta za to, že zlobí, něco ji u toho napadne. Jenže ji potom ohromí ten pes, kterého začne s nadšení drbat. Ona sama by ráda psa chtěla, ale možá radši by chtěla kočku nebo křečka. Potom se z ničeho nic zvedne a vystřelí někam pryč a vrátí se až po chvilce s dlaněma přes sebe, jako by tam něco schovávala a až si sedne, teprve ty dlaně rozpojí, takže ukáže co tam je. Tudíž její bráška a jeho manželka můžou vidět tu žížalu.* Dívej, třeba tohle mu můžeš hodit do postele. *Zazubí se na Liv a bráchovi tu žížalu dá skoro až před obličej.*

*Rozsudek Pers.. Snažil se tomu zabránit, nechtěl ji trestat vůbec, ale nemá na vybranou. Aspoň se vyhne trestu smrti a nakonec si prosadil, aby í ani nemusel snižovat kastu. Ví jak se chce věnovat architektuře. Možná se architektkou nakonec nestane, pokud zůstane s Hunterem, ale i tak. Na sebe si vzal černý oblek i s černou kravatou a na místo jde z vážnou tváří. Před hodinou se dozvěděl, že bude strýc a zároveň souhlasil, že svému bratrovi půjde i za svědka, což ho potěšilo a než si vzpomněl na tohle zase trochu uvolnilo. */Snad si to odbydeme rychle../ *Na místě jsou provizorní trůny a i další židle pro všechny zúčastněné. A před podiem, kde jsou trůny je i konstrukce na kterou si Pers lehne, až ji budou bičovat. Hned co dojde, sedne si na svůj trůn a s kamennou tváří bez jakékoliv emoce se dívá právě na tu konstrukci.* /Proč mi to prostě nemohla říct?/

*Jejím komorným dá práci zamaskovat kruhy pod očima. Včera v noci toho zrovna moc nenaspala. Naštěstí byly její komorné taktní a na nic se jí neptaly, když ji ráno našly spát jen v mikině se šaty kdesi v nedohlednu. Naopak ji nechaly si přispat a donesly jí kávu. Byla jim za to neskutečně vděčná, nedovedla si představit, že by měla lepší trio komorných. Na dnešní akci jí vybraly střídmé a neutrální tmavě šedé šaty s délkou pod kolena a tříčtvrtečním rukávem. Jedinými šperky byly drobné perlové náušnice. Vlasy si schválně nechala rozpuštěné. Dnešní trest Pers bude muset nějak přečkat. Nejspíše jí to dá ještě víc námětů na přemýšlení a po včerejšku a dnešku rozhodně potřebuje nějaký čas pro sebe. Provinile se zadívá na telefon, na kterém si vypnula jakákoliv upozornění na zprávy, než se vydá ven na určené místo.* /Prosím, ať to netrvá dlouho./ *Snaží se pohledem vyhledat Kel, slíbila jí, že tu bude. Na druhou stranu se pečlivě vyhýbá pohledu na Xaviera. Provinile už se cítila i tak.* /Chudák Pers./ *Nejspíše to vážně všechno budou zaznamenávat kamery. Přišlo jí to vážně nechutné. Copak žili ve středověku, aby se trestalo takhle? Sedne si na své místo. Snaží se tvářit bezvýrazně, to jí jde, ale věděla, že jakmile výkon trestu začne, bude to horší. Utěšoval ji fakt, že PErs bude následně poskytnuta veškerá péče, ale ty jizvy jí prostě zůstanou.* /Není to fér./ *Zvládla by o něčem takovém rozhodovat, kdyby to bylo na ní? Nejspíš ne. Nedokázala si představit někoho poslat na pranýř.*

*Ví jak je to pro Xaviera těžké a chce svého syna povzbudit, stejně jako Jace, se kterým na místo jde. * Před hodinou jsme oslavovali vnouče a svatbu Austina a teď tohle.. Jsme ráda, že nám to řekl, ale kdyby to bylo v jiný den, asi by to bylo lepší. Bych mohla Avu hned odtáhnout do svatebního salonu. *Pokusí se takovým menším vtipem odlehčit atmosféru. Tohle jí není příjemné ani trochu. Na sobě má tmavě modré šaty s dlouhým rukávem, jelikož je docela zima. Knim ladící boty. Líčení má jen jemné a co se týče šperků zvolila malé perlové náušnice. Vlasy má jen tak volně ve vlnách.*

*Dnešku se hrozně bojí, nikdy se snad ještě takhle nebál. Slyšel něco o tom, že Pers fyzický trest nemine, kvůli lidem, který se v zemi vzbouřili kvůli tomu, že by z toho vyvázla bez trestu. Cítí se příšerně, protože do tohohle ji přeci zatáhl on, nikdo jiný. Jedině a pouze on, může za všechno, co se jí dnes stane. Kdyby ji jen neřekl pravdu o tom, jak to má s otcem, nikdy by se nesblížili a Pers by se nemuselo nic stát. Od toho dne, co byli spolu ve vířivce a někdo pořídil jejich fotku, tak od toho dne pořádně ani nespal, protože se právě obával toho, co po důkazu jich dvou přijde. A dnes je rozsudek. V komnatě se obleče do černé košile a černých kalhot, než vyrazí a několikrát si zoufale pročísne rukou své už dost rozcuchané a neupravené vlasy, které mu padají do očí, pod kterýma má tmavé kruhy. Jakmile přijde na místo, kde se má celá ta pohroma konat, rozhlédne se a snaží se uklidnit třes svých rukou, teď vážně nedokáže zůstat v klidu, přestože v Rakousku byl naprosto zvyklý neukazovat nic z toho, co cítil. Nervózně se podívá k trůnum, kde už sedí Xavier, na kterého se také chvíli dívá, než se otočí a posadí se na jednu z židlí. Vážně má nepopsatelný strach.*

*Dnes je veřejný trest oné lady, kterou načapali s princem Rakouska. Z jeho pohledu šlo o nutnost, chápal povinnosti vážící se k titulu, a přestože byla pravidla Selekce dost zastaralá, Xavier je musel dodržovat. Ona dívka může být ráda, že se vyhne tvrdšímu trestu. Přesto tam nemíří s lehkým srdcem, vážně si nelibuje v přihlížení zbytečnému utrpení. Oblek má v černé barvě, ale jedná se o jednoduchý model, doplňky ve fádně šedé barvě, ale na tohle se nic veselejšího vážně nehodí.* Můžeme? *Zeptá se vlídně Nyv. S její povahou to pro ni bude muset být hrozné. I proto, jakmile dojdou na místo, jí stiskne ruku.* Mám jít s tebou? *Nebylo by to úplně vhodné, když vše snímají kamery, ale pro něj je hlavní, aby jí byl oporou. Pokud to potřebuje, bude stát vedle ní.*

*Nešla by sem, nebýt Christophine, ale bere ji jako svou nejlepší kamarádku, takže tu pro ni chce být. Na sebe si vzala černé šaty, ani nijak vyzývavé, sem jí to vážně nepřijde vhodné. Dlouhé jsou ke kolenům a výstřih hluboký nemají. K nim si vzala lodičky na vysokém podpatku, což proklíná, protože je hrozné s nimi chodit venku po cestách. Líčení má jemné a co se týče šperků tak jde o jednoduché náušnice s řetízkem, který má stejný přívěsek. Vlasy má vzadu sepnuté černou sponkou, která ladí ke zdobení jejích šatů. Jsou zdobené trochu v pase, ale ne přeplácaně. Hned co dojde na místo, kde se bude konat dnešní trest, snaží se mezi těmi lidmi najít svou kamarádku, což se jí podaří až po chvilce. O zasedacím pořádku neví, takže k ní prostě přijde a sedne si na místo vedle ní.*Ahoj. *Pozdraví jí a povzdechne si.* Mám pak v komnatě víno, kdybys měla zájem.

*dnešní akce asi není příjemná vůbec nikomu a nejraději by se tomu jakkoliv vyhnul, ale pravidla jsou pravidla. Navíc lady měla skončit popravená, takže z toho vybrousila ještě relativně dobře. Na sobě má černou košili a černý oblek. Asi moc barev není třeba. Na tváři má kamennou vážnou masku. Snad jediná dobrá věc, která se dnes stala, bylo, jak jim Austin řekl, že budou prarodiče a taky že je zasnoubený. Upřímně? Myslel si, že na vnoučata není připravený, protože je na to ještě moc mladý. Ale ten pocit, když jim to řekl, byl k nezaplacení.* Má skvělý načasování no. *Odpoví a trochu se pousměje, načež dojdou na místo.* Ahoj. *povzbudivě se pousměje na Xaviera.* Mrzí mě to, takhle tvoje selekce dopadnout neměla.

*Je jí Pers strašně íto, nepřijde jí to fér. Člověk si nevybere do koho se zamiluje. Navíc plno dívek tady není za účelem se zamilovat do Xaviera. Ani ona tady za tím účelem není. Neměli by být v tom případě potrestány všechny díky, které tu nejsou kvůli princi? Na sobě má tmavě modré, upnuté šaty a vlasy volně rozpuštěné. Líčení má vyýraznější, tmavou rtěnku a modré oční stíny. Když dojde na místo, posadí se někam do zadu a pohled upře před sebe. Visěla trpět dost lidí, na chudobu a tak, ale tohle ji přijde snad ještě horší.* /Selekce je takový Kdo přežije. Není tady ostrov ale palác a místo pokladu je výhra princ./