Dámský salón

* na sobě má růžové šaty a boty na nižším podpatku, vlasy má rozpuštěné až na dva přední pramínky, které jsou spletené dozadu.Byla vrátit knihy do knihovny říkala si že by tam zůstala ale rozmyslela si to. Cestou zpět do komnaty ale na konci chodby uviděla skupinku lidí. Od té doby co se do paláce přistěhovali rebelové se skupinkám pro jistotu vyhýbá. Proto otevřela první dveře které jí padli do oka. Otevřela je a vpadla dovnitř. Zavřela za sebou opřela se o ně zády a oddechová si. Pak se rozhlédla kolem a zjistila že skončila v dámském salonku. Nebyla ale sama na jedné pohovce seděla nějaká dívka */ myslím že je to jedna z účastnic/* narovná se, uhladí si šaty a usměje se* Zdravím nevadí když tu s tebou chvíli zůstanu?*zeptá se ale na odpovědi ji nijak extra nezáleží prostě tu zůstane. Přejde ke křeslu naproti dívce *jsem Jentte a ty?*posadí se a natáhne k ní ruku*

*s papíry, tužkou a gumou zamířila do dámského salonku a doufala, že tam nikdo nebude. Neustálé mluvení komorných už jí leze krkem a tady snad nenarazí na žádného rebela, který by jí chtěl zabít. To, co Schreave vymysleli ji přijde jako blbost. Byla ráda, že v salónku opravdu nikdo nebyl a ona se tak mohla v klidu věnovat kreslení. Když se otevřely dveře, i hned zakryla svůj rozdělaný obraz a s otráveným pohledem zvedla hlavu. Nad tím, co uviděla povytáhla obočí.* /Běží se maraton po paláci o kterým nevím?/ *Pomyslí si, když vidí, jak dívka oddechuje* To je fuk, klidně tu buďte, já stejně už půjdu. *Řekne, ale nez se stihne zvednout a odejít, dívka se jí představí. Nedůvěřivě se podíve na její ruku. Přeci jen by to mohla být rebelka.* Ayleen. *Představí se jí a přijme její ruku, s kterou krátce potřese. Rychle ji ale zase stáhne zpátky.* Všechno v pohodě? Vypadáte, jako kdybyste běžela maraton. *Sjede Jentte pohledem a zamračí se.*

*byla vrátit knížky do knihovny a když se vracela všimla si skupiny lidí. Rozhodla se že nemá za potřebí zjišťovat zda to jsou rebelové nebo ne a tak otevře první dveře na které narazí. Vpadne do dámského salónku, rychle se upraví když si všimne nějaké dívky. Zeptá se zda jí nevadí že se zdrží. Než dívka stihne odejít já řekne, sedne si naproti ní, pozdraví ji a představí se* moc mě těší typovala jsem tě na účastníci. Byla jsi mi povědomá.... vyděla jsem tě v Illeanews.*usměje se  a všimne si jak Ayleen rychle zakryla svou kresbu. Rozhodne se tedy nevyptávat. Její otázka jí na chvíli zaskočí.* Jo v pohodě jen se potřebuju na chvilku schovat. *Pokusí se usmát přirozeně* o vážně je to tak strašné?*rukama si příčině vlasy a znova si uhladí šaty. Pak se na ní podívá a usměje se * navíc na podpatcích je všechno mnohem náročnější. Popobehla jsem jen kousek.*zasměje se*

*po delší době se vrátila ke kreslení, a tak když někdo vejde do salonku, otráveně zvedne pohled a zakryje svou kresbu.* /Tady nemůže být jedno jediný místo, kde bude klid./ *Nez stihne odejít, dívka už se posadí naproti ní, a tak se jí představí a trochu nedůvěřivě přijme její ruku.* Aha.. *hlesne tiše. U redakce Illea News nedopadla zrovna nejlíp, ale na názoru ostatních ji nezáleží. Ona neví, s kým mluví, a je jí to upřímně někde. Jestli je to princezna nebo jen nějaká diplomatka jí moc nezajímá. Zeptá se jí, jestli je v pohodě a dodá, že vypadá, jakoby uběhla maraton.* Schovat před čím?*povytáhne obočí.* Mohlo to být horší...*pousměje se, ale za milý úsměv se to považovat nedá.* Mučicí nástroj. *Okomentuje její běh na podpatkách. Ty boty tak pojmenovala, protože ji opravdu přijdou jako mučicí nástroj.*

*vpadne do dámského salonku kde sedí jedna z účastnic a něco maluje. Posadí se do křesla naproti ní a představí se. Její jméno jí potvrdí že je opravdu jednou z účastnic. Když se jí Ayleen zeptá jestli je v pořádku řekne že ano i přes to že je dost paranoidní od té doby co se rebelové nastěhovali do paláce. Už před tím uvažovala o odjezdu ale vir jí to překazil. A teď je zavřená v paláci s lidmi co se je snažili při každé příležitosti zabít. Jako důvod svého příchodu zmíní že se jen na chvilku schová*před čím? Před rebeli. Od té doby co se nastěhovali jsem pořád nervózní a dokonce jsem se jednou před podezřelou skupinkou omilem schovala v komnatě Anglického diplomata. Byl to trapas. Teď jsem se schovala tady. Nechápu co to krále napadlo pozvat si úhlavní nepřátele pod svou střechu.* Zavrtí nad tím hlavou. Pak se zmíní o tom že utíkat na podpatcích je za trest* souhlasím. Pro vás v selekci to musí být ještě horší, některé z vás na podpatcích před selekci nikdy nestály.*polotuhé všechny ty holky*

*neochotně se Jantte představí a poté se chvilku baví o jejím vzhledu. Trochu ji zalže, že to mohlo dopadnout hůř, ale není to až taková pravda. Horší už to asi být nemůže. Taky se jí zeptá, před čím, nebo kým, se tady rozhodla schovat.* /Chudák ten diplomat../*pomyslí si a potlačí ušklíbnutí.* Taky ho nechápu, ale na druhou stranu se nedivim. /Když už ničit životy tak pořádně, ne?/ *pomyslí si a zmíní, že podpatky jsou mučící nástroj.* Jo, je to šílený... a všechny ty šaty, ve kterých nemůžete dýchat, make - up, pořád hezky upravené šaty...*potřese hlavou. Dala by všechno za to, aby mohla zase chodit s džínách, triku a teniskách.* Bydlíte dlouhodobě tady v paláci? *zeptá se jí.*

*sedne si naproti dívce a představí se. Všimne si její ostražitosti. Pak ji vysvětlí že sem vpadnula omilem a že už překvapila i anglického diplomata. Snaží se upravit aby nevipadal jak Ayleen řekla, jako po maratonu. Pak jí řekne o důvodu schovávání, a o tom že si myslí že král nejednal nejlépe. Pak souhlasí s tím že podpatky jsou opravdu mučící nástroje a taky o tom že ji je líto všech těch účastnic co se v nich musí učit chodit. Usměje se když Ayleen popisuje podle ní šílené věci* no a já v tomhle vyrostla. Umím na podpatcích chodit snad odjakživa a ty šaty? Na ty si člověk zvykne. I když je příjemné někdy to pozlátko odložit a celý den strávit v teplácích a tričku*usměje se* zas tak dlouho ne. Přijela jsem tři týdny před prvními účastnicemi.*usměje se* jak se vám tady líbí? Mě to přijde trochu přeplácané ale hezké.*řekne po pravdě*

*vyjmenuje ji věci, které jsou podle ní šílené. Kdyby mohla, chodila by oblékaná úplně jinak.* Upřímně..lituju vás. Představa, že bych takhle musela  chodit od malička...*potřese hlavou. Opravdu by se možná nechala raději mučit normálně, než chodit v tomhle 24/7 od mala.* Ale z toho vyplývá, že máte zabezpečený život.*zkonstatuje a pousměje se.* /Ta sotva ví, co je to hlad a chudoba./ *Pomyslí si. Už od začátku tak na ní Jentte působí. Po její odpovědi kývne hlavou. Lituje ji, že tady trčí už tak dlouho a dokonce dobrovolně. I když teď kvůli tomu viru odjet asi nemůže. Po její otázce chvilku mlčí a rozhlédne se nenápadně kolem.* Je to tady jako Zlata Klec. Neví, co čeho víc už vrazit peníze, aby ukázali, kdo je tady ten nejlepší. Ale to, že venku umírají lidi na chudobu a hlad je nezajímá.*řekne upřímně a pak se vrátí pohledem k ní. Možná není dobrý nápad to říkat Jantte, která na ní působí jako prvotřídní drbna, ale stalo se. Za svůj názor se nestydí.* Já se tady líbí tobě? *Zeptá se jí na to samé. Odpověď jí hodně zajímá.*

*poslechne si její seznam údajných šíleností. Jí ale přijdou přirozené. Pondělí se s ní tedy o svůj pohled na věc* nemusíš mě litovat*usměje se*no ano asi by se to tak dalo říct moje matka má ráda luxus a podle toho si vybírá partnery do života*posmutněle se ušklíbne. Kdyby její matka nebyla vlivná osoba...nebo spíš její manželé.... lidé by jí neváhali nazvat zlatokopkou. Pak Ayleen odpoví na to jak dlouho tu je. Znovu zalituje toho že neodjela hned jak jí to napadlo. Pak se Ayleen zeptá na to jak se jí v paláci líbí*hmmmm jako klec mi to přijde až teď když tu musím být. Je mi líto že ví to tak vidíte o začátku. Pak si to nedokážete užít* když pak na váze na to že královská rodina zřejmě neví do čeho vrazit další peníze poposedne si na místě* no víš někdy je těžké vidět co se v zemi opravdu děje. Dokud jsem byla jen zavřená v sídle mojí matky nebo na návštěvě u jejich známích, viděla jsem svět růžově. Ale po jednom večírku s přáteli jsem se utratila. Bylo něco kolem třetí ráno. Dostala jsem se do nějaké zanedbané čtvrti a byla jsem světlem brutálního napadení. Naštěstí nikdo nezemřel protože jsem zavolala policii. *Odmlčí se a otřese se při té vzpomínce.* Několik dnů jsem nespala. Realita na mě dolehla tak silně že jsem se nemohla pořádně nadechnout. Nechtěla jsem aby kdokoli kdokoli zažil takový strach. Rozhodla jsem se založit vlastní neziskovou organizací. Alespoň moje alimenty jdou na něco dobrého. Z těch peněz se sponzorují různé věci co pomůžou lidem aby si našli zaměstnání nebo jim pomůžou opravit dům a taky se z ní platí zdravotní pomoc. Zatím je to jen pomálu ale alespoň něco*pousměje se.* No mě se v paláci líbí novináři tu o mě nejeví zájem takže si to užívám.*řekne naprosto upřímně*

*polituje ji, protože si nedokáže představit, že by takhle chodila oblékaná od mala. Pochopí z toho, že Jentte neví, co to je hlad a chudoba. Její slova ji to jen potvrdí, a tak přikývne. Pak ji řekne, jak se jí "líbí" v paláci. Už pochopila, že Jantte bude patřit mezi prvotřídní drbny, a tak toho trochu nelituje, ale je to její názor a za ten se nestydí.* Popravdě... jediný co si tady užívám je pohodlná postel a dobrý jídlo. *pokrčí rameny a lehce se ušklíbne. Opravdu je to asi to jediné, co si tady užívá. A taky ty peníze, které za to dostane. Možná konečně našetří na doktora pro mámu.* To je sice hezký, ale podle přízvuku předpokládám, že nejste odsud. V Illee je situace trochu jiná. *potlačí další ušklíbnutí.* Tak to buďte ráda. *mile se usměje, ale jen to hraje. Pak si v rychlosti sesbírá své věci a postaví se.* Ráda jsem vás poznala, Jentte. Nashledanou.*S tímto zamíří do své komnaty.*

*Dneska má vyzpovídat účastnice svého bratra. Nebaví se s ním, takže mu asi ani neřekne, co si o nich myslí. Maximálně mu pošle nějakej vzkaz, když se jí nebude něco skutečně moc líbit. Připravila si pro ně několik otázeček, které jim chce položit. Neví, jestli přijde i některá z jejích dalších sester, ale nemyslí si, že by přišla. Rozhodně Rhiannon nepřijde. Zn ji a ví, že se lidem straní.*/A pak chce vlastní Selekci, když se ani nechce seznámit s pár holkama, které tu nejsou kvůli ní./*Na sebe si vzala modré šaty dlouhé ke kolenům. Její makeup je sladěný do téže barvy a i lodičky jsou modré. Vlasy má stáhnité vzadu. Stříbrné náušnice krásně doplňují celý její outfit. Pod šaty se jí už docela rýsuje její těhotenské břicho. Když dojde do salonku zjistí, že je tu jako první. Je zde několik stolků s občerstvením a pitím. A stejně tak i na tom největším stole, okolo kterého jsou do kruhu postavené sedačky, na kterých budou sedět. Účastnice mohou požádat přítomné služebné o čaj, kávu, džus nebo vodu, ale samozřejmě i něco málo z alkoholu. Sama si vezme obyčejnou vodu a posadí se na jednu z pohovek. Trpělivě čeká na příchod ostatních.*

*Dneska se koná setkání s účastnicemi, na které se dost těší. Předpokládá, že tam bude Camille. U Rhii se ale to samé říct nedá. Nemyslí si, že by tam byla, ale pokud náhodou ano, tak odejde. Nebude s ní v jedné místnosti. Na sobě má červené šaty, které jsou vzadu trochu prodloužené. Lodičky a doplňky má sladěné do rosegold a líčení jako vždy jemné. Už se cítí trochu líp. Dost jí pomáhá Edward, se kterým teď tráví více času. Je mu za to vděčná. Vejde do salonku s menším hraným úsměvem a rozhlédne se. Zjistí, že je tady zatím jen Camille a tak zamíří ke své sestře.* Ahoj. *pozdraví ji tiše a sedne si vedle ní. Pořád si stojí za tím názorem, že kdyby jí tam nechala, byl by to lepší.* Jak se máš? *Pohledem sjede k jejímu těhotenskému bříšku.*

*z toho že se potká tváří v tvář se sestrami Wyatta je nervózní.*/ Jen doufám že nebudu z nervozity blábolyt/* doufá že když bude milá a usmívat se proběhne všechno v klidu. */Princezny se určitě chystají promluvit si s každou z nás, což znamená že se u nás nezdrží moc dlouho./* Komorné jí připravily nádherné fialové šaty ke kolenům, když jí je oblékly byla úplně unešená. Boty i drobné šperky má ve stejné barvě. Líčení jí přijde trochu moc ale přesto to hezky dolazovalo její vzhled. Teď už je na cestě do dámského salonku. Před tím než vejde si otře zpocené ruce do šatů. V salónku je už princezna Camille a princezna Alessia. * Zdravím výsosti.*oběma se ukloní, a sedne si*

*S jednou z princezen se už zná, takže by na tohle setkání nejrdaši nešla, jelikož i ze začátku ji Camille trochu naháněla hrůzu. Taky se pořád musí dívat do zrcadla, protože si po dlouhé době na sebe vzala světlé růžové šaty, jelikož usoudila, že by si jednou mohla vzít i světlé barvy. Rtěnku má ale pořád tmavší a celkově líčení jako vždy. Své nabarvené vlasy má lehce sepnuté a natočené. Když po chvíli dojde do dámského salonku, porozhlédne se kolem sebe a donutí se do menšího úsměvu. Přejde k princeznám a i když ví, že ji jedna z nich řekla, že se uklánět nemusí, přesto to radši udělá.* Výsosti. *POusměje se na obě a pak si přejde někam sednout tam, kam si sednout mají.*

*Tiše se objeví v dámském salonku, snažíc se nezakopnout na podpatcích, které si dneska na sebe oblékla. Podpatky jsou pro ni stále španělskou vesnicí, ale ona dělá, co může, aby se na nich naučila. Pocvhybuje, že její život bude po návratu tutově stejný, i kdyby ji vyřadil princ hned. Přičemž jí v hlavě furt koluje její otázka ohledně toho, jestli nebude lepší se vrátit. Tátu tam má, měla by mu pomáhat. Na sobě má takové béžovo černé šaty, které mají i líbivý fialový podtón, obyčejné lodičky a vlasy v propracovaném copu. V salónku se rozhlédne, kdo tam už všechno je, a jen co zahlédne princezny, mírně se usměje a tak trochu k nim dojde, ale moc se nepřibližuje.* Zdravím, vaše výsosti. *Ukloní se, jak jen to na těch podpatcích zvládne, a pak si to zamíří k Adeline.* Ahoj. *Pozdraví ji, doufá ale, že se objeví i její dvě další přítelkyně ze selekce.*

*Dnes se ma setkat s princeznami. Sestrami Wyatta a tak ma na sovbe desli saty bez raminek a sukne jejich uplyh satu konci pod koleny. Na nohou ma boty na nizssim pospatku a kolem krku ma zlaty retizek a a na leve ruce ma zase stribrny naramek, ktery ma z domova. Sve dlouhe blond vlasy ma zapletene v copu a v nem ma par perel. Jeji makeup je decentni a jeji jemne cervena rtenka ladi s jejimi rudymi saty. Vejde do dalonku, kdese ma setkani konat a prejede si vsechny pritomne pohledem a nasledne s nic nerikajicim vyrazem dojde az k princeznam a ukloni se jim.* Dobry povecer Vase Vysosti. *Pozdravi obe a mile se na ne pousmeje, ale jakmile se otoci zady k nim zase je na jeji tvari ona nic nerikajici mska. Nakonec si vybere misto nekde vzady mistnosti a prehodi si nohu pres nohu a u toho si dava peclive zalezet na tom, aby sukne satu zustala kde ma.*

*V salonku se za ní stavila služebná, která vzala Lokiho ještě na procházku místo ní, protože ona připravovala tohle. A přece tady její mazlíček nemůže chybět, no ne? Sedí s Lokim v salonku už nějakou chvíli, než se dveře poprvé otevřou. Nasadí úsměv, který předtím na tváři neměla a podívá se ke dveřím v domnění, že tu bude už nějáká účastnice, ale uvidí svou sestru Alessiu. Takže zase nahodí neutrální výraz.*Ahoj.*Pozdraví ji taky. Nechce si s ní nějak moc povídat.*/Zase si s k ní najdu cestu a pak i k ostatním a zase se rozhádáme, jako vždy. A zase to bude bolet. Pořád dokola to je. Nezmění se to./Ujde to.*Odpoví na její otázku krátce. Než se stihne na něco jiného ona nebo Alessia zeptat, vejde první účastnice. Zase nasadí cvičený úsměv.*Ahoj.*Pozdraví každou z účastnic zvlášť. Když je krátce po sedmé usoudí, že více jich asi nepřijde a pokud ano, prostě se zapojí do jejich rozhovoru se zpožděním.*U bychom asi mohly začít. Takže bych vás tu hned na začátek moc ráda přivítala. Jsme rády, že jste se tu stavily a my vás můžeme více poznat. Nevím, jak Aless, ale mě klidně můžeme tykat. Byla bych ráda, kdyby náš rozhovor byl přátelský a tykání pro to asi bude lepší.*Ví,že některým to nabídla, ale ne všem, takže to vyřeší takhle.*Samozřejmě jsem si pro vás připravila pár otázeček, ale nebojte, nic hrozného. Klidně se kdykoliv můžete na něco zeptat i vy mě, když budete chtít. Teď bych ale byla ráda, kdybyste se mi na začátek trochu více představily, řekly jméno, koníčky, kde pracujete a tak.. *Pobídne je a pak se k tomu rozhodne přidat ještě jednu otázku.*A k tomu každá můžete dodat proč si myslíte, že zrovna vy jste pro mého bratra ta pravá.*Zazubí se na ně- Je zvědavá na jejich odpovědi.*

*s menším hraným úsměvem vejde do salonku, a když zjistí, se že je tam jen Cam, trochu ji úsměv povadne. Sedne si vedle ní a pokusí se navázat konverzaci, ale pochopí, že Camille se zase uzavřela do sebe a odmítá si k sobě někoho pustit. Zabolí ji to, ale nepřekvapí. Takhle to bylo vždycky a asi i vždycky bude. Poslední dny už se cítí trochu líp, ale ve chvílích, kdy je sama, má pocit, jakoby nedokázala cítit už nic jiného, než prázdnotu a bolest. Naštěstí tráví dost času s Edwardem, který ji hodně pomáhá. Když přijde první účastnice, opět nasadí svůj nacvičený výraz "Všechno je v pořádku". Každou účastníci pozdraví, a pak poslouchá slova Camille. Překvapilo ji, že je tak malá účast. Doufala, že účastnic bude více.* Taky bych si raději tykala, než vykala. *Řekne a pousměje se. Když pak Camille pronese její první otázku, lehce se uchechtne.* A můžete k tomu taky doplnit, co se vám na Wyattovi nelíbí z ohledu charakteru. Odpověď ve stylu "líbí se mi na něm vše" se nepřijímá. Vždycky se něco najde. *Nakloní hlavu lehce na stranu a čeká na jejich odpovědi. Taky si něco málo připravila.*

*že setkání s princeznami je nervózní. Doufá že neplácne nějakou hloupost. Její komorné ji oblečou a nalíčí. Poté se celá ve fialové vydá do dámského salonku. Tam už jsou dvě z princezen. Pozdraví je a ukloní se. Potom si sedne na jedno z křesílek a čeká na ostatní. Přijde jedna další dívka. Polaris pokud se nemýlí.*Ahoj jsem Adeline*řekne jí když se posadí. Pak se objeví Tops*ahoj* pozdraví ji vesele. * Vypadáš smutně, stalo dá něco?* Zeptá se starostlivě šeptem. Potom se objeví ještě jedna dívka. Načež na ně princezna Camille začne mluvit. Za návrh tykání je vděčná míň jí to znervózňuje. Při zmínce o připravených otázkách si poposedne a uhladí si sukni a by se soustředila na něco jiného než na nervozitu.* Jsem ráda že si můžeme tykat je to mnohem příjemnější.*usměje se* můžu začít? *Rozhlédne se a když nikdo neprotestuje začne* jmenuji se Adeline, a jsem z Whites. Ráda plavu když nato mám čas, taky běhám ale to je jen proto abych nezlenivěla když neplavu. No ale po pravdě od té doby co jsem v paláci spíš chodím po chodbách a kochám se obrazy.*zasměje se* zatím jsem jen studovala, a připravovala se na svou budoucí práci. Chtěla jsem být buď fylozofka nebo o fylozofii učit. Ale uvažuju o tom že bych byla mnohem raději kritičkou umění.* Nad další otázkou se zamyslí* nevím jestli mám něco čím jsem speciálnícho co by ze mě dělalo dokonalou polovičku.*pomalu váží svá slova* mám ale spoustu trpělivosti... a upřímně věřím tomu že bych ho v budoucnu dokázala milovat. Ale nechci předbíhat kdo ví jestli mě nakonec neodradí*snaží se to odlehčit. Další otázka je ovšem také těžká* moc ho neznám ale z toho co jsem viděla se mi opravdu nelíbí jeho přístup k sobě samému. Vypadá že se neumí zastavit a odpočinout si. A to je hodně důležitá věc umět si odpočinout a na chvilku vypustit své starosti. Ale na druhou stranu chápu že jeho život musí být sám o sobě velmi náročný a složitý./ Doufám že jsem se do toho moc nezamotala/*pousměje se*

*Dojde do salonku, kde se ukloní princeznám a pak se sama posadí na pohovku a rozhlédne se po dívkách. Kdž na ni promluví Adeline, překvapeně povytáhne obočí a donutí se do menšího úsměvu.* Ahoj, jsem Polaris, těší mě. *Zamumlá a pak zase pohle přesune na příchozí dívky. Kdž obě dvě princezny řeknou, že jim můžou tykat, přikývne a nijak to nekomentuje. Chtěla by zůstat co nejvíce potichu a možná taky nejradši splynula s tou pohovkou. Jenže jak Camille a potom hned i Alessia zmíní otázky, musí zabránit povzdechnutí, jelikož ji dojde, že se tomu jen tak nevyhne.* /Hlavně zkus být milá, aspoň jednou přemýšlej nad tím, co říkáš. A nebo ne? Kašlu na to, když řeknu něco, co se ostatním nebude líbit, třeba mě nezabijí./ *Malinko se ušklíbne, ale tak, aby to nebylo poznat. Pak pozorně poslocuhá odpovědi Adeline a pak se sama dá do odpovídání.* Takže... Jmenuji se Polaris Nelson. Pracuji jako sochařka a má práce je tak můj kníček. Pak mezi mé další koníčky patří poslouchání hudby a šerm. *Vydechne a pak pokračuje dál.* /Připadám si jak na srazu anonymních alkoholiků. Nebo závisláků. Cokoliv. I když... moc anonymní to teda není./ Nemyslím si, že jsem pro prince Wyatta ta pravá. Je tady plno dalších, zajímavějších dívek. *Poví upřímně a u toho letmým pohledem přejede přes všechny dívky. Pak pohled přesune na Alessiu a odpoví i na její otázku.* Štve mě na něm tvrdohlavost, ale jak jsem slyšela, tak to máte v rodině. *Uchechtne se a hned pokračuje dál.* A taky to, že si toho na sebe bere zbytečně moc. JAkoby si myslel, že vše může zvládnout sám. *Pokrčí rameny a vydechne. Potom se víc opře do pohovky a doufá, že už bude moct mlčet.*

*Usměje se, když ji Adeline pozdraví, a když se jí zeptá, co se děje, jen zmateně zamrká. Tváří se nějak smutně? Vždyť nějak na nic smutného nemyslela, ne? Vždyť přece nejde na popravu. I když... Podívá se na zvíře jedné z princezen a povytáhne obočí.* Ne, proč? Vypadám snad nějak, že mi je něco? *Zeptá se jí, ale když začnou mluvit princezny, jen poslušně sklapne a sleduje je, zatímco jedna po druhé mluví. je celkem nervózní, protože neví, co má moc říct, proto když se ujmou slova dívky před ní, zhluboka se nadechne. Začíná si tak nějak uvědomovat, že by se měla chovat na úrovni, aby udělala dojem, nebo spíš aby ji neměli za úplného barbara. Takže když se před ní dívky rozmluví, jen přikývne hlavou, ale u všech otázek, co si dívky o princi myslí špatného jen přikývne. Bohužel už jí vzaly z pusy všechno, co měly na jazyku. Tak když nikdo nemluví, ujme se slova ona. Usměje se, přičemž se jí to trochu odleskne i v očích, a spustí.* Já jsem teda Topsy, Topsy McGuier a pocházím z Hansportu. bydlím se svým tátou v jednom malém pobřežním městečku, kde vedeme malou restauraci. Jsem kuchařka, servírka a všechno tak nějak okolo našeho podniku, skáču kde je třeba. *Pokrčí rameny, jako by to nebylo nic divného, a když by měla mluvit o svých koníčcích, jen se nadechne. No, moc neví, o čem by o sobě měla mluvit.* Mám ráda psy. Máme takový malý útulek, takže by se dalo říct, že máme polopsí restauraci, a sama mám docela malou smečku u nás doma. Ti jsou vlastně veškerý sběrač mého volného času. *Usměje se, je momentálně ve svém živlu.* Jinak mám ale ráda hudbu, táta dřív hrál na ár nástrojů a učil mě to, ale asi nemám hudební sluch. Prý dobře zpívám a i mě to baví, ale že bych byla nějaká bůhví jak talentovaná se říct nedá. Jinak mě teda hlavně baví vaření, jak už jsem říkala. Jsem schopná v kuchyni trávit hodiny a hodiny a nepřestat se nudit. *Dodá všechno, co se jejích koníčků týče, a když to takhle řekne, přijde jí, že toho moc ve svém volném čase nemá. Má ale vůbec volný čas?* A co se prince a jeho vlastností týče, myslím, že všechno už bylo řečeno. Přijde mi, že si toho na sebe bere strašně moc a nenechá si to rozmluvit. I kdyby se neměl týden v kuse zastavit. *Řekne nakonec po pečlivém rozmyšlení. nechce totiž říct něco, co mělo být určeno jen pro její uši.* Kdybych toho měla říct víc, kdybych musela, neřekla bych, protože mi to přijde špatné. Protože nechci, abych o něm zas moc šířila informace, které třeba někdo nemusí vědět. *Pokrčí rameny a podívá se z princezny na princeznu. Snad to pochopily tak, že myslela další účastnice. nechce si vytvořit titul drbny.* A proč bych měla být já "tou vyvolenou"? *Udělá rukama uvozovky a zašklebí se, jako by jí tahle fráze přišla strašně klišoidní.* Jednoduše si nemyslím, že bych o sobě měla mluvit jako o té pravé nebo vyvolené, ale připadám si jak kráva na trhu, takže bych se asi měla co nejlíp prodat. *Zazubí se. Nervozita z princezen z ní přeci jen nakonec trochu opadá.* Když už by ale na tom fakt závisel můj život, tak si o sobě myslím, že dokážu naslouchat a jsem ochotna kdykoli pomoci. Sama mám občas svoje stinné chvíle a nejsem rozhodně dokonalá, ale myslím si, že něco z toho dokážu dobře schovat. Pokud se tedy nepočítá mé umění z chození na podpatcích a nemožnosti opustit kout s jídlem, abych se zajímala o to, co je připravené, jak se to připravovalo a tak. *Při poznámce o svých botách se podívá na své lodičky pod stůl. Je pyšná, že se jí povedlo neztrapnit při příchodu.*

*Vejde do salonku a na tvari ma nic nerikajici vyraz, dokud se nepokloni anepozdravi princezny na ktere se jmne usmeje, ale jakomile se otoci tvari se zase neutralne a sedne si nekam dozadu, protoze se sem prisla seznamit s princeznami a ne poslouchat tlachani ostatnich o tom, jak je Wyatt sladkej, uzasnej, bozkej, bezchybnej.* /Nikdo neni bezchybny a ani on ne. Jeste, ze myslenky nejdou cost, protoze jinak by me fanclub Uzasneho Wyatta zlyncoval na miste... Hm.. Myslenky by se daly cist leda, pokud bychom byli upiri... Jako byl treba Edward ze Stmivani. Byt upirkou by bylo dost husty!/ *Z jejich myslenek o upirech ji vyrsi hlas princezny Camille a nasledn i slova princezny Alessie a nadzvedne oboci.* /Fajn, poznaji asi nejvetsi socku z techle vsech, co tady sedi... Pokud budou soucitny pohledy, tak zdrham./ *Poslechne si postupne vsechny divky a sama uvazuje hlavne o tom, co by rekla o Wyattovi a otom proc si mysli, ze zrovna ona by pro nej byla vhodnou polovickou. Poslechne si vsechny ty divky a potom je na rade ona. Zvedne lehce levou ruku a zakmita rsty a usmeje se.* Takze ahoj vsichni. Jsem rada, ze si s vami nemusim vykat Camille a Aless je mnohem pohodlnejsi si tykat v tom mate pravdu. *Rekne smerem k princeznam a potom si skousne spodni ret.* Takze, jmenuji se Nova a pochazim z Angeles a jsem ze sedme kasty. Jasně jako malá jsem chtěla být modelkou, ale co už. *Uchectne se s pokrcenim ramen.* Pracuji tedy jako vypomocna pracovní síla na jednom statku kousek za Andeles a nestezuji si. Diky tehle praci mam blize ke konim, které miluju a k ostatním zviratum a zvladnu opravit i rozbite veci. Bez prace se nic nikdy nezpravi. *Naspuli lehce spodni ret a konecky prstu chytne par pramenu svoho copu.* Mezi moje zaliby patri poslech hudby, jizda na koni, pomoc lidem, kteri jsou na tom podobne, jako ja a i kdyz toho sama moc nemam, pomuzu jak jen to jde, protoze lide by si meli pomahat at uz jsou z jakychkoliv socialnich vstev a nemeli by myslet jen na sebe. *Usklibne se jemne.* Miluju prochazky po plazi pri zapadu slunce, cas se svymi prateli a nejprednejsi je pro mne moje rodina a to, abych jim, co nejvice vypomohla se svsim, co je potreba. Rodina je u mne na prvnim miste a je mou prioritou. *Rekne klidnym hlasem. Pro rodinu udela vse.* /Klidne se i prihlasim do Selekce, kde je princ, ktery je s mou rodinou spojeny.... a mozna mu odpustila... asi../ *Potom jen zakrouti hlavou.* Vim, ze nejdem pro prince vhodnou volbou. On si zaslouzi nekoho mnohem lepsiho, nez jen smudlu ze sedme kasty, ktera ani pomalu nevi na, co je ktera vydlicka. *Zasmeje se a pohledem prejede divky v sale.* Vim, ze udelajen dobre tim, kdyz si vybere jednu z vas, ktrea zde dnes sedite, nebo tech ktere se dnes nedostavily. My s Wyttem... Princem Wyattem jsme naprosto rozdilni a nekompatibilni a myslim si, ze pokud by si vybral me, pak by jsme se spis drive asi zabili I kdyz posledni dobou mi hodne pomohl za, coz mu budu vdecna nejspis navzdy. *Pousmeje se. Takhle to proste vnima. Chtely nazor, maji ho. Potom vasak nakloni hlavu na stranu.* Vadi mi na nem to, e je tvrdohlava palice stejne jako ja, takze uz to je vystrazne znameni. *Zasmeje se a zakrouti hlavou.* Ale vadi mi to, ze si neveri, podcenuje se a mysli si o sobe, ze neni dost dobrym pro rodinu, pro svou zem a to je nesmysl. Verim, ze to v nem je, ale vsadim se, ze on si bude tvdhlave stat za svym nazorem, takze mu tohle ani nerikejte prosim. *Zasmeje se a koukne na obe princezny.*

*S Aless si povídat nechce a je proto ráda, když pomalu začnou chodit dívky jejího bratra. Po chvilce čekání je tu všechny přivítá a nabídne jim tykání. Je ráda, když jej přijmou.*Klidně si můžete i nabídnout cokoliv z občerstvení a služebné vám připraví čaj, kávu nebo i něco jiného.*Řekne jim a pak se zeptá na své otázečky a když k tomu doplní i její sestra ty sví, zvědavě je pozoruje. *Myslíš, že můžeš.*Přikývne, když se Adeline zeptá, jestli může začít. Nikdo se k tomu očividně nemá. Poslouchá ji pozorně.*/To je ta, se kterou si můj bratr dopisoval../*Vzpomene si.*Kritička umění? Skutečně zajímavé povolání. Máš nějákého oblíbeného autora nebo autory?*Zeptá se jí a pak se zaměří na další dívku. Polaris. S tou se seznámila už předtím a ona dívky nyní pracuje na soše jejího mazlíčka, Lokiho. *Dívala jsem se na některé tvoje sochy. Musím říct že jsou skutečně krásné a máš talent, Polaris.*Pousměje se na ni. Nebylo těžké si něco o ní najít a byla zvědavá, jak je dívka skutečně dobrá ve svém oboru a o tom, co viděla ví, že socha Lokiho bude stát za to. Pak se zaposlouchá do momologu Topsy, která se docela rozpovídá, ale za to je ráda. Chce se o nich přece jen dozvědět co nejvíce.*Psy mám taky ráda. Jsou moje asi nejoblíbenější zvíře, po jaguárovi.*Podrbe Lokiho, který poté vyskočí na sedačku a dá jí hlavu do klína a spokojeně mručí.*Jaké je tvé oblíbené plemeno? Pokud nějáké máš?*Nakloní hlavu na stranu. Chce se každé z dívek na něco zeptat. To, co si myslí o jejím bratrovi a proč si nemyslí, že by byly dobré pro Wyatta okomentuje pak naráz, protože by se asi jen opakovala a chce to celé shrnout. Vesměs dívky říkají to samé. Pak se zaměří na poslední z dívek.*Kasty jsou nespravedlivé. Vím, že bych to jako Schreave říkat neměla.. Ale kasty se mi nelíbí a sama bych je nejraději zrušila. Je to blbost.*Pokrčí rameny. Je jí líto, že mnoho lidí kvůli tomu nemůže dělat to, co by chtělo, jako třeba Nova, ale i mnoho dalších.* Byla jsi už v našich stájích? Tam si klidně můžeš vybrat koně a zajezdit si. Vy všechny. Pojdu to neumíte a chtěly byste se to naučit, stačí říct a někdo se vás určitě ujme.*Pousměje se na ně. Pak se chvilku odmlčí.*Všechny do jedné jste řekly, že si nemyslíte, že byste zrovna vy byly ty pravé pro mého bratra a já s vámi nemohu souhlasit. Všechny mi přijdete milé. Starostlivé a sympatické. Niko není dokonalý. Každá máte své plusy a mínusy. Něco, co vám dává navrch, před ostatními účastnicemi, i když si to možná nemyslíte a ani nevíte, co by to mělo být, máte to. S Wyattem jeden musí mít trpělivost a někdy ustoupit. Ale zase na druhou stranu si někdy prostě stát za svým a neustupovat.*Doufá, že to dává smysl a ony chápou, jak to myslí.*Můj bratr potřebuje dívku, která ho dokáže zkrotit, pokud mám být upřímná a říct si, co si upřímně myslím. Je strašně tvrdohlavý, jako skutečně všichni Schreave. A často se podceňuje. Proto potřebuje někoho, kdo bude trpělivý, kdo ho podrží, když to bude potřeba. Kdo dokáže někdy ustoupit, ale někdy si zase stát tvrdohlavě za svým. Co jsem slyšela, tvrdohlavé budete aspoň trochu všechny. A podržet byste ho taky zvládly. Trpělivost taky nebude problém. Takže se pro něj hodíte všechny, v tom nejdůležitějším. I něco společného s ním každá máte, ohledně třeba těch koníčků.*Dořekne všechno.*No, ještě pro vás mám další otázky.. Například.. Co byste se jako královny snažily změnit v Illey?*Zeptá se jich.*

*pochopí, že Cam nemá zájem o konverzaci, a tak se o ni ani nesnaží.* /Tomu se říká ukázkový sesterský vztah../*pomyslí si ironicky a lehce se ušklíbne. Pak pozdraví každou dívku, která přijde. Dost ji překvapí, že jich přišlo jen tak málo. Doufala ve větší účast. Poslouchá slova své sestry a pak řekne, že i jí bude příjemnější tykání. Po její otázce se lehce uchechtne a položí i svou otázku. Se zaujetím poslouchá odpovědi účastnic.* I filozofie je hodně zajímavé povolání. Co tě k tomu vedlo?*otočí se na Adeline.* /Do filozofie patří zkoumání člověka... očividně to jde nějak i přes milostný dopisy, který posílá Wyattovi./*pomyslí si a málem se ušklíbne. Pak poslouchá Polaris. To, že ji baví šerm ji celkem překvapí a zaujme. Následně začne mluvit Topsy, která se několikrát zmíní i o vaření a ona z toho pochopí, že je to opravdu její vášeň.* Určitě jsi ve vaření skvělá. To Wyattovi nikdy nešlo a vždycky jeho jídlo chutnalo hrozně. Naštěstí se tomu moc nevěnuje...jinak by nás všechny brzy otrávil. *nemohla si nějakou tu poznámku odpustit. Ví, že vaření není Wyattova silná stránka a je upřímně ráda, že se tomu nevěnuje. Pak sjede pohledem k Lokimu a uchechtne se.*/Beztak nás to zvíře jednou všechny sežere. Nebo se jím dobrovolně nechám sežrat já./ *napadne ji a pak se zaměří na Novu.* To, že se tolik staráš o rodinu je hezké a je to jedna z vlastností, kterou by měla budoucí královna mít.*pousměje se.* /Ale nazývat Wyatta vrahem fakt nemusela./ V tomhle názoru jsem kupodivu za jedno s Camille. Kasty jsou nespravedlivé a mnoho lidí v životě trpí právě kvůli nim. Ale kdyby se zrušili, najdou se i tací, kteří se proti tomu vzbouří.*Řekne svůj názor a celkem se diví, že souhlasí s Camille.* S Wyattem je to někdy fakt náročný. Patří k těm nejtvrdohlavějším Schreave. Musíte s nim mít trpělivost, i když to je někdy vzhledem k jeho sklonu podceňovat se a tvrdohlavosti hodně těžký.*řekne upřímně a pak se podívá na Topsy.* Kráva na trhu, která by se měla co nejlépe prodat? Takže by ses klidně vdala i bez lásky jen proto, že má ten muž má dost peněz? *zeptá se jí a povytáhne obočí. Upřímně by to zrovna do ní neřekla, ale z jejich slov jí to vyznělo takhle.* Dokážete si sami sebe představit v roli královny? Nevadí vám to pomyšlení, že kdybyste se vdali za Wyatta, tak budete manželkou korunního prince - a později i krále -, ale přibude vám k tomu hora povinností a váš život a každé rozhodnutí, které učiníte budou sledovat na každém kroku? *naváže na otázku Camille.*

*Tiše poslouchá, jak začne sama nakonec mluvit, a když se jí zeptá na nejoblíbenější plemeno, jen pokrčí rameny.* Mám nejradši křížence. nejenom že jsou většinou bez domova a musí se jim věnovat, přičemž se žádný nechová tak, jak by se měli podle šablony plemen. jejich poznávání je jako u lidí, nevíte, co od nich čekat. Což je vtipné, když mám sama vlastně jen malé procento křížence. Mám jednoho psa už dvanáct let, takže ten jediný mi... ne že nevadí, ale je navzdory své předepsané povaze svůj. *Uchechtne se a když jim začne říkat, že je každý vlastně pro prince dobrá, jen se malinko usměje. Jo, viděla, jaký je princ a byla ráda, že se otevřel zrovna jí jako jedné z několika. Tiše ale princeznu poslouchá a přikývne, načež začne kývat hlavou a úsměv se jí ještě rozšíří. Byla ráda, že si u ní dokázala získat pozitivní obrázek. Respektive to tak aspoň vypadalo. Když se jich ale zeptá na to, co by jako královna udělala, jen se tiše zamyslí. Je to docela překvapená touhle otázkou, neměla by se na ni ptát spíš až účastnic elity? Zamyslí se. Plány by určitě měla, ale jestli by byly prosaditelné? No, to asi moc ne. Nicméně se i tak nadechne a podívá se zpříma na princeznu, aby bylo jasné, že prostě jenom nevaří z vody.* No, asi to zní strašně divně a možná až moc namyšleně, ale už jsem si tak nějak vytvářela v hlavě, když nemůžu usnout, takové co by kdyby scénáře a... A kdybych mohla, asi bych vylepšila současné zdravotnictví. *Zhluboka vydechne. Dobře, bude mluvit o svém tatínkovi.* Několik let je nemocný, nemůže se ani pořádně hnout a já dělám první poslední, abych mu vůbec mohla pomoct s nějakou zdravotní péčí. Kdybych byla královnou, pokoušela bych se pomoct modernizovat domácí lékařství, nějaké normy, aby se museli brát lidé do nemocnic, když to opravdu potřebují, a aby se zavedly třeba nějaké nutné pomoci, když někdo nemá finance. *Rychle ale zavrtí hlavou. Zní to až moc, že si stěžuje na to, jak se neumí momentálně postarat o svého tátu, takže to radši hned zavrhne a vrhne se na jiné téma.* Taky bych si ještě přála, kdybych byla královnou, že bych se pokoušela zlepšit mezilidské vztahy. Kasty si myslím, že změnit nemůžu, ale mezilidské vztahy měnit jdou. Často se totiž lidé soudí podle kast anebo podle toho, jestli se ten člověk do té kasty dostal narozením, nebo se tam vykoupil. Tohle je podle mě důležité, aby se o tom poučila veřejnost, protože nevím, jak je tomu v jiných provinciích, ale tam lidskou soudržnost vidím jen v rámci kast. *Podívá se i na ostatní účastnice, jestli se s tím snad ony setkaly.* Jsou to divné plány, ale... je pravda, že nevím, jak nařízení státu fungují, nevím, jak moc by se určité problémy daly řešit... Na tuhle otázku bych mohla odpovědět, až bych se něco naučila, ale tohle je tak něco prvního, co mě napadlo a přemýšlím o tom. Není to nic tak závažného jako ekonomika nebo bezpečnost, ale největší nebezpečí si v sobě držíme my sami a pokud chceme bojovat proti zlu venku. *Rozmáchne rukama.* Musíme nejdříve porazit zlo uvnitř. *Mírně se ušklíbne a když i druhá z princezen naváže na otázku té první, jen k ní stočí zrak a pak zavrtí hlavou.* Upřímně nedokážu. Pozornost a funkce královny je něco, o čem jen slyšíme, co si můžeme představovat, ale to, jak to funguje a jestli bychom toho byly hodny, kterákoli z nás. *Mávne rukou, ukazujíc na účastnice.* Člověk si tím hodně vezme, ale hodně získá. Na rovinu řeknu, že nevím, jestli by se mi líbilo se něčeho vzdát, třeba že budu mít restauraci svého táty tak daleko, ale zase mi to dá možnost pomoci jiným lidem v tom, kde jsem třeba sama někdy strádala nebo na pochybách. Já si myslím, že všechno má své plusy a mínusy a člověk je zvládne všechny prozkoumat, až když odsud odejdeme. Jestli odsud odejdeme anebo budeme královnou. Tak si řekneme, jestli bychom to opravdu nezvládly nebo zvládly, takhle se na to nedá odpovědět, protože v paláci jsme docela krátce. *Objasní ještě a pak, když se zmíní o následcích a o neustálém sledování, jen polkne.* Z toho mám třeba já osobně strach. Mám ráda pozornost, ale jen tu, kterou si sama vytvořím. Jsem ráda, když na mě někdo kouká proto, že JÁ chci, ne proto, že je něco špatně OMYLEM nebo tak. Člověk si musí dávat pozor naprosto na všechno.