Dámský salón

*Přikývne. S tímhle nějak počítala sama. Co ví, Selekce začala někdy v lednu a ony se poznaly díky ní. To jsou prakticky dva měsíce.. Dlouho si už taky nic nepamatuje.* Jo, je to hodně matoucí.. Ale zvykám si. Prvním dny jsem dost doufala, že se mi paměť vrátí, ale.. Už to tak nadějně nevidím, tak se snažím začít nějak od začátku a brát to tak jak to je. Žiju a to je to důležité. Vzpomínky si utvořím nové. *Když řekne tohle, je jasné, že už to není ta stará Kelaya. Ta byla v podstatě strašný pesimista, teď to bere optimisticky. Ráda by s ní začala znovu, nechce tu být v paláci sama a taky pořád otravovat Wallace, který se jí zdá dost milý. Mohla mít horšího snoubence, to rozhodně. I když přidává na Illeagram dost odvážné fotky, kam všude leze, z čehož chytne skoro pokaždé infarkt, je k ní hodný. Přijde její nataženou ruku a potřese si s ní.* Já jsem Kelaya, říkají mi, že teď jsem se dost změnila, což ais můžeš posoudit sama. Mými novými koníčky".. *Neví zda je měla ráda i před tím, to proto ty uvozovky.* Jsou čtení a taky jsem si oblíbila koně. A samozřejmě tě taky ráda poznávám. *Dodá k tomu všemu nakonec.* Vážně? A prčo jsem tě k tomu musela přesvědčit? Proč jsi mu ji nechtěla dát sama?

To rozhodně ano. Jsem ráda, že to tak bereš, i když to musí být vážně těžké. *Uzná a lehce pátravě se jí zahlédí do obličeje. Kel, kterou znala, byla spíše věčný skeptik. Ne, že by se hroutila, na to byla asi moc hrdá, ale rozhodně by víc nadávala a byla nabručená. Tahle Kel byla smířená a dokonce mírně optimistická. Bylo špatné, že Chris scházelo její staré já? Nejspíš jí takhle bylo líp, ale... Stará Kel byla její kamarádka, začínala ji chápat a respektovala všechny její chyby i problémy, byla jí blízko. Teď jednoduše věděla, že ta Kelaya je pryč.* /Ale to neznamená, že stále nemůžeme být kamarádky./ *Doufala, že časem tomu tak bude, ať už kvůli tomu, že stará dobrá Kel vystrčí růžky, anebo si oblíbí tuhle novou, milou verzi. I proto se rozhodne představit a potřese si s ní rukou.* Koně? *Zasvítí jí v očích.* Miluju koně. Jezdím od malička, ale i když jsou tu stáje, skoro jsem se do sedla nedostala. *Bylo toho kupodivu přeci jen hodně.* Mohly bychom někdy zajít na vyjížďku, budu ráda, když nebudu muset pořádat osamělé výpravy. *Usměje se.* Čtu každopádně taky ráda. Máš pro mě nějaké doporučení? *Zeptá se zvedavě. Hádá, že stará Kel by jí podstrčila kamasutru, teď by ale mohla získat opravdový tip.* /Má chyba, neměla jsem to vytahovat./ *Povzdechne si v duchu.* To je složité. Upřímně jsem si nemyslela, že by se pro mě hodil. Nebo že bych já byla dobrá královna. Chtěla jsem od života něco úplně jiného. A necítila jsem se na vztah. Selekce byla příležitost něco se svým životem udělat, ale nikdy mi nešlo o to ji vyhrát. Ale tys mi připomněla, že když už jsem tu, tak Xavier si ženu najít musí a bylo by ode mě fér tomu být aspoň trochu otevřená... Tak jsem to zkusila. A v sobotu si ho budu brát. *Zaškubou jí koutky. Nebylo to jen kvůli Kel, že začala pomalu spouštět své obranné zdi, ale měla na tom dost velký podíl. Kdyby si tvrdohlavě stála za tím, že s Xavierem nic mít nechce a jen touží po pár měsících klidu, aby se pak vrátila zpět ke svému životu, dopadla by Selekce stejně? Zamiloval by se do ní? A kdyby ano a požádal by ji o ruku, souhlasila by? Raději nad tím neuvažuje, nelíbí se jí představa, jak málo stačilo tomu, aby nenalezla to štěstí, které má teď.* A popravdě... Jo, změnila jsi se. Ale neměníme se tak trochu všichni? Já se během Selekce taky změnila. *Pokrčí rameny.* Nemusí to tudíž být špatná změna, záleží, jak s tím naložíš. Hlavně buď svá. *Usměje se upřímně. Možná často uslyší, že byla jiná. Ale měla by se chovat tak, aby se cítila dobře. To je hlavní. Však Chris si k ní cestu najde. Umělá být tvrdohlavá.* Nemáš hlad, nebo žízeň? Na něco chuť? Můžeme si něco objednat. *Trkne jí, že tu jen tak sedí. Kdyby ji předtím tolik nezaměstnával Max, asi by ji to napadlo, ještě než sem šla, ale teď toho má v hlavě hodně, ještě i se svatbou.*

*Pokrčí rameny. Jistěže je to těžké, ale musí to nějak zvládnout a snaží se na to moc nemyslet.. Co slyšela ani se nechovala moc mile, takže je možná lepší, že ztratila paměť. Zapomněla taky na hrozné věci, ne jen na ty dobré ve svém životě. A vzhledem k jej minulosti a budoucnosti, kterou by možná měla, kdyby paměť neztratila, tak je asi lepší, že se stalo, co se stalo.* Můžeme si jít někdy zajezdit spolu, až budeš mít čas. Sice jsem tedy začátečník, pokud jsem uměla jezdit na koni, nepamatuju si to, takže na mě musíš pomalu.. Ale učím se rychle a za pár měsíců tě v nějakém závodu donutím polykat prach, který za mnou zbyde. *Řekne sebevědomě, ale s pobaveným úsměvem zároveň.* Zatím ti mohu doporučit jen Harryho Pottera. *Zasměje se.* Chtěla jsem něco jednoduššího a tohle je pro děti. *Pokrčí rameny. Zkrátka ne nic moc složitého, ale jen něco na nastartování mozkových závitů. Zvědavě se jí zeptá, proč nechtěla dát princi šanci. Vypadá docela mile, soudě dl těch pár minut, co ho dohromady viděla a spolu vypadají dost šťastně. Usměje se na ni. * Spolu vám to hodně sluší, budeš skvělá královna, Chris. Na tribunálu sis vedla taky dobře, to o něčem svědčí. A možná jsem ztratila paměť, ale nejsem hloupá, slyším jak hezky o tobě mluví i lidi v paláci a jsou spokojení s princovou volbou. *Normálně by ji objala, ale teď se na to ještě necítí.* Tvoji změnu nemohu posoudit, ale teď mi přijdeš skvělá. A.. sama doufám, že i moje změna byla spíše k lepšímu. * Klidně si něco objednat můžeme. A kouknout na film? *Navrhne a kývne k velké televizi, která je na stěně.* Filmů moc neznám, takže upozorňuju, že výběr je na tobě. A i jídlo je mi jedno. *Uchechtne se.* Není to se mnou lehký, co?

*Vlastně netušila, zda Kel umělá jezdit na koni. Bavily se o tom někdy spolu? Pokud však ano, nejspíš jí instinkty ohledně ježdění naskočí dost rychle. A i kdyby ne, může počkat.* Jasně, vezmeme to pomalu, pohodová vyjížďka. A uvidíme časem, ale mě jen tak neporazíš. Dlouho budeš polykat prach leda ty. *Pošťouchne ji nazpět. Věnovala se jezdectví dlouhá léta, praxe se u ní nezapře, nehledě na to, že občas dovedla být soutěživá.* Toho jsem jako malá četla snad pětkrát. *Přizná se pobaveně.* Teď čtu hlavně romány, ale taky nějaký ten horror nebo třeba detektivku. *Přizná se. Jen fantasy a sci-fi už moc nedá, preferuje knihy s reálným světemsvětem, i když byl občas zachycován dost pochmurně. Nad její pochvalou se začervená. Díky bohu, že Kel zůstala jen u toho, před útokem by od ní čekala ještě i nějakou poznámku o tom, že slyšela, jak jsou spolu spokojení, protože sténali na celý palác nebo tak.* Děkuju. Ale třeba je dobré, že pořád pochybuju. Člověk, který pochybuje, se často víc snaží a já se mám ohledně "kralování" dost co učit. *A mezitím by ráda dostudovala a taky měla čas na Xaviera a Maxe. Nebude to snadné, ale dejte jí dostatek kávy a bude to v pohodě.* Já to nehodlám posuzovat, ale přiznám se, že si myslím, že teď tě možná čekají lepší časy. *Uzná a pousměje se.* Život tě naučil hodně lidem nedůvěřovat, přišlo mi, že sis odmítala dovolit sama sobě být šťastná? A teď se zdáš o tolik víc optimistická. Myslím, že nakonec budeš sama sebou, ale zároveň mnohem spokojenější? Dává to smysl? *Potřese hlavou.* /A to je dobře. Třeba dáš šanci i Wallymu. Už žádné šílené plánování vlastní smrti, to je fajn./ *Zasměje se a pokrčí rameny.* Anebo až moc snadné. Dej mi chvíli. *Nechá si zavolat služebnou a poprosí ji o nějaké lehké občerstvení, k tomu nealkoholické nápoje i víno.* Upřímně mi sklenka na otupení nervů z plánování svatby bodne. *Osvětlí Kel svou volbu a zapne televizi. Je tu dokonce už složka a nějakými filmy a ona se zazubí, když narazí na Harryho Pottera a pustí první díl.* Aspoň to můžeš hned porovnat s knihou. *Mykne rameny. Občerstvení je zde brzo a ona s poděkováním pokývne a hned otevře víno, načež si zobne jednohubku.* Co teď vlastně děláš? Kromě čtení a ježdění? Jsi hodně v kontaktu s rodinou? *Zajímá se. Její život musí být teď úplně jiný a ji by zajímalo, jak se ho snaží poskládat dohromady.*

*Uchechtne se.* Beru to jako výzvu. *Zazubí se na ni už teď odhodlaná jí jednou ukázat a porazit ji. Neví jak je ve skutečnosti Christophine dobrá, takže nemá co její sebevědomí srazit.* Už budu číst jen dva poslední díky, takže jsem taky jedno velký ucho, pokud mi doporučíš některé své oblíbené knihy, co jsi četla třeba teď. *Aspoň si nebude muset v knihovně zdlouhavě vybírat a pak budou mít s Christophine téma na další hovor.* Nemusíš se zlepšovat, už teď jsi skvělá. I když to nebudeš mít snadné, budeš tu mít i několik dalších lidí, kteří ti pomohu.. A mezi nimi budu i já. *Zůstane tu s Wallacem a s Christophine se jí dobře povídá, proč by jí nenabídla pomoct, kdyby potřebovala? Třebaže si sama teď není jistá všemi svými povinnostmi, učí se a vše bude snad brzy zase umět. *Jo, myslím že dává a doufá, že máš pravdu. *Usměje se na n. Sama se teď cítí.. šťastná a má pocit, jako by i sama věděla, že takhle se nikdy předtím ve svém životě necítila. Souhlasí s nějakým občerstvením, před tímhle setkání se nestavila v kuchyni, takže je ráda, že to druhá dívka navrhla. Přikývne a nechá jí to zařídit, zatímco se pohodlněji usadí na pohovce.* Dám si taky.. ale jen jednu, teď vážně nevím, kolik bych toho vydržela a aspoň jedna z nás musí zůstat tak nějak střízlivý, kdyby sis dala ty více. Odtáhla bych tě do komnaty. *Sice asi do svojí, protože kde ji má ona momentálně neví. Možná by bylo i logičtěji, kdyby si spíše zavolala pomoc. Uchechtne se nad filme, který vybrala.* To je pravda.* Uzná ale a natáhne se po jednom menším chlebíčku.* No.. Hodně mluvím s mámou. Občas taky s bratrancem, i strejda mi volal.. A tuhle mi napsala moje sestra, nevlastní. Máma mi říkala, že mám nebo jsem měla tátu v kómatu a ten se teď probral, po více než dvaceti letech asi.. prý byl mimo ještě dříve, než jsem se narodila. A ve stejný čas, co spal s mojí mámou, tak se vyspal i se svou snoubenkou.. Je to docela komplikovaný. Nicméně ta moje nevlastní sestra je teď zasnoubená s mým bratrancem a je to vážně divný. S tátou.. jsem ještě nemluvila a ani mu nepsala. *Povzdechne si.* Snažím se teď spíše si spravit a nebo obnovit vztahy s lidmi, kteří byli v mém životě i před tím.. pořád tak nějak doufám, že mi díky někomu naskočí paměť, ale zatím se nestalo nic, takže za ním možná dost brzy zajdu.

Klidně ber, ráda se pak vykoupu v slzách poražených, které ty vypláčeš. *Prohlásí dramaticky a protočí očima. Popravdě si zrovna ohledně koní dost věří. Taky je dobrá v gymnastice a zná dost cizích jazyků. A nějaké to sebevědomí získala i ohledně svého těla, ale to hlavně díky Xavierovi. Což se mu dost vymstilo, protože o to víc ho teď provokovala.* Nu, z těch co jsem četla nedávno, tak například Dám ti slunce je nádherná kniha. Hodně o lidech, vztazích mezi nimi, tak nějak ti ukáže, že nikdo sice není dokonalý, všichni děláme chyby, ale pokud máme snahu, můžeme dokázat spoustu věcí. Fuu, je to složité, ale po přečtení jsem měla na krajíčku a zároveň mi přišlo, že to skončilo hrozně hezky a správně. *Vysvětlí jí.* A pokud bys chtěla trochu napětí, tak jsem zrovna dočetla knihu Zamkni poslední dveře. Holka se přistěhuje do domu, kde se, jak se zdá, dějí nemilé věci, ale nemůže pro to najít důkaz. Hodně napínavé, ale nedoporučuji číst před spaním. *Uzná a vzpomíná dál.* A moje nejoblíbenější kniha je Pýcha a předsudek, klasika. *Zasměje se.* Tu jsem četla aspoň desetkrát, ale málokdo to ví, tak ticho. *Upozorní ji. Ještě aby si z ní pak Xavier dělal legraci. Měla ráda i romantické filmy, což taky raději nemusel vědět, nebude ho nutit se na ně s ní koukat.* Děkuju. *Usměje se dojatě. Kel toho musí mít hrozně moc, nabídku pomoci od ní tudíž nečekala. Ale byla více méně samotář co se práce týkalo, asi si o pomoc tudíž jen tak neřekne.* /Taky doufám./ *Přála si, aby byla Kel šťastná, nechala minulost minulostí. Nemusela ji tedy celou zapomenout, ale pořád lepší, než v ní smutně dlít. Objedná jim občerstvení a víno a oběma jim nalije.* Já nemůžu pít moc, nemám výdrž a ty ses taky naposledy opila dost rychle, takže bych u jedné či max dvou sklenek i zůstala. *Ušklíbne se při vzpomínce, jak pily u ní v pokoji na horách. Zdá se to hrozně dávno. Vybere film a následně se snaží zorientovat v její rodinné historii.* Pane jo. Občas jsem ráda, že moje rodina je tak malá. /I když teď budou má rodina i Schreave, ne? Ajej./ *Jak si zapamatuje všechna jména a vztahy mezi osobami? To bude zmatek.* Ale pokud jsi tátu nikdy nepoznala, tak ti asi paměť taky nenastartuje, no ne? *Zamračí se trochu.* /Alespoň podle mě. Co já o tom vím./ Alespoň spolu oba začnete kompletně od začátku, když byl doteď v komatu. Asi to není velká útěcha, ale nebudeš jediná... *Dodá opatrně.*

Uvidíme. *Pořád z ní jde poznat ta odhodlanost ji porazit. Jak se ukáže, společné téma mohou najít v knihách, tak se jí taky zeptá na nějakou dobrou, kterou četla v posledních dnech, ať ví, co si příště vzít z knihovny a nemusí na tím tak dlouho přemýšlet jak tuhle, když tam byla.* Dobře, tak si půjčím to a až to přečtu, můžeme to společně probrat. Klidně si někdy můžeme zároveň půjčit nějakou stejnou knihu. *Navrhne Takový menší čtecí spolek.* Nějakou knihu jsi četla desetkrát? *Potřese nad tím hlavou a uchechtne se.* Musí to být teda vážně skvělá knížka, tu si musím taky přečíst.. Až budu celé léto jen zalezlá u knížek v komnatě a pak bledá jako upír, je to tvoje vina, jen abys věděla. *Řekne s pobaveným úsměvem na rtech. Hlavně, že má na koho tu vinu svalit.* Nemáš zač. Přijdeš mi fajn, takže ti klidně pomůžu. Slyšela jsem, že se hodně staráš i o.... Maxwella? Pokud bys chtěla s Xavierem večer pro sebe, klidně ho ke mě šoupni ale teda prvně bys mi musela ukázat jak na to, jak zacházet s dětmi ještě nevím. *Neví, jestli předtím dítě držela, ale teď zkrátka ještě ne. Je hodně věcí, o kterých neví, jestli je dělal předtím a nebo ne, teď je pro ni prostě všechno nové.* Děkuji. *Poděkuje za sklenku vína, se kterým se ale musí krotit.*Dobře, budu dbát na tvou radu. *To, že se opila Christophine taky neví, jinak by jí to dala dost sežrat.*Malá ale nebude dlouho. *Podotkne.* Xavier má.. tři sourozence? Jednoho bratra a dvě sestry, řekla bych. Bratr tu má asi zůstat a jeho sestry odjet pryč se svými snoubenci nebo tak. Přesně to nevím. Takže když se do toho započítá rodina těch snoubenců, bude to taky tvoje rodina... Nemluvě o tom že si zřejmě vezmu Wallace.. Víš co? Vzdávám to, nebudu se v tom pokoušet orientovat, zbytečná ztráta času. *Mávne nad tím rukou.* No právě.. A já bych se právě ráda začala bavit s lidmi, které znám. Když jsem ho neznala ani předtím, zřejmě s ním nemám žádný vztah. Prostě. zní to hrozně, ale neschází mi a já jemu nejspíše taky ne. *Pokrčí rameny.*Někdy si s ním chci promluvit, ale ne teď.

Wally ti určitě nabídne rameno na vyplakání, až prohraješ. *Ujistí ji pobaveně.* /Tedy jen za předpokladu, že si nevzpomeneš, jak se k tobě choval jako malý./ *Doopravdy tehdy rozuměla tomu, proč Wallyho neměla ráda. Musela si kvůli němu projít ošklivýma věcma, které změnily její pohled na život. Ale on už nebyl takový a dle všeho svých činů litoval. Pořád si stála za tím, že se lidé vyvíjeli a měnili celý život a že dětská léta, či snad ty teenegerská plná přešlapů a průšvihů, by neměla po zbytek života určovat, jaký jste doopravdy člověk.* To zní skvěle. *Zazubí se nadšeně. Na čtení teď neměla moc času, většinou do ruk popadla leda tak učebnici. Naposledy si v klidu přečetla celou knihu snad horách? Takže ji vyhlídka na společné čtení upřímně těší.* No, jo, četla. *Přizná beze studu.* Občas jen abych si připomněla, proč ji mám tak ráda, někdy protože nemám moc chuť číst nic náročného, ale zároveň mám chuť na kvalitu, takže si přečtu knihu, o které vím, že už se m líbila a zároveň mě nebude napínat, protože vím, co se stane. A někdy si přečtu knihu po dlouhé době, abych zjistila, zda na ni mám v jiné fázi života stejný názor. A pokaždé najdu při čtení nějaký detail, co mi předtím unikl. *Vysvětlí jí zapáleně. O knihách by toho dokázala namluvit hodně.* To ne, zároveň tě budu tahat ven na vyjížďku, nebo jen tak do města a podobně, takže nějakou barvu určitě nachytáš. *Pobavemě jí zaškubou koutky. V Midstonu je stejně většinu času dost teplo a slunečno.* Jo, o Maxe. *Přikývne a už automaticky se rozněžněle usměje už jen při zmínce jeho jména. Teď, když byli s Xavierem oficiálně zasnoubeni a měli se brát, si na něj mohla začít dělat doopravdy nároky. Sice bude jeho nevlastní matka, ale hodlá se celý život snažit, aby věděl, že ho miluje jako vlastního, i kdyby ji tak on sám nebral. Měla pocit, že ho má každým dnem raději. Vždycky to bude její první dítě, i když ho neporodila. Bude tu při jeho prvním smíchu, prvních slovech, krůčcích. To jí nikdo neodpáře. S Xavierem nedostala jen milujícího partnera, ale rovnou i rodinu. A i když se toho ze začátku děsila, teď si to nedovedla představit jinak.* Já taky ne. Pořád se učím. Vlastně se tak trochu bojím, že něco příšerně pokazím a on mě bude pak celý život nenávidět. *Zasměje se. Alespoň jsou v tom s Xavierem spolu, ani jeden nemá zkušenosti.* Každopádně děkuji za nabídku, i když my s Xavierem si asi najdeme způsob. *Ušklíbne se a odvrátí pohled. Od jeho pracovny se ale bude muset držet dál, protože jinak ten stůl spolu doopravdy zničí.* Ah, to je snad prvně co od tebe něco takového slyším. *Zaškubou jí opětovně koutky. Stará Kel by jí za pravdu jen tak nedala a nejspíš by nezůstala u jedné sklenky.* Přesně tak, ani to nezkoušej, ještě mě z toho rozbolí hlava. *Přitaká jí s úsměvem.* Ale je to zvláštní, jak říkám, jsem z malé rodiny a teď kolem mě bude tak živo. A do toho když budeme mít jednou i vlastní děti. Říkala jsem si, že tak dvě by byly fajn, spolu s Maxem tři. Stále si to nějak neumím představit. *Zamyslí se. Ale na druhou stranu si byla jistá, že takovou budoucnost chce. Velkou milující rodinu plnou života. A nejspíš i trablí, ale nejsou všechny rodiny takové?* Určitě. Zajdi za ním, až se budeš cítit. Oba musíte začít znovu. *Konejšivě jí stiskne předloktí, ale ruku brzy stáhne. Film upřímně moc nevnímá, ale stejně už ho viděla.* Taaakže... Říkáš, že si asi vezmeš Wallace? *Pozvedne významně obočí a odpije vína.* Jak se ti líbí? *Vyzvídá. Zajímá jí, jak ho vnímá teď, když ho potkala "poprvé".*

*Uchechtne se.* Spíše tobě Xavier. Já se jen tak nevzdám a teď hodlám trénovat více, než kdy dříve. *Musí jí prostě porazit a udělá pro to snad cokoliv. Jak se zdá, bude zřejmě dost soutěživý člověk.* Musím si tu knihu taky přečíst a pak ji společně můžeme probrat. Aby sis ze mě za půl roku nedělala legraci ty, že jsem ji stihla přečíst dvacetkrát. Pak z toho ještě budeme dělat naše závody? *Která z nich přečte tu knihu za život vícekrát? No na olympiádu se s tím zřejmě nedostanou. * To je pravda, ještěže tu máme ty vyjížďky, na které můžeme jezdit. Jinak bychom měly za chvilku stejnou barvu jako sníh. *Usměje se na ni pobaveně.*Musíš ho mí hodně ráda. /Zareaguje poté, co slyš jak Christophine rozněžněle zním jen když zmínila jeho jméno.* Určitě nebude. Budeš v pořádku a i on. Navíc existuje několik knížek o mateřství a dětech, můžeš si je přečíst a budeš vědět, co a jak. A jak jsem řekla, taky ti kdykoliv pomohu. *Ale nepochybuje, že je s Maxwellem Christophine dobrá. Co slyšela hodně lidí o nich tvrdí, že jsou rozkošná rodina. Christophine, Maxwell a Xavier, takže musí přece být vše v pořádku, ne?*Dobře, dobře. *Má takový pocit, že více nechce slyšet.* Všechno je jednou poprvé, ne? *Napije se trochu svého vína, ale jen mírně ucucne, aby do sebe nehodila hned vše a zároveň si vezme i jednu jednohubku, aby to nějak zajídala. Neví jaký na ni teď bude mít vliv alkohol. Dlouho nic neměla a vzhledem k tomu, kolik brala prášků, než se vyléčila..* Pozornosti si užiješ hodně, to nepochybuju. Ale bude to určitě fajn. Aspoň se nebudeš nudit. *Nuda je to poslední, co jí v paláci s dětma a jako královnu hrozí.* Jo.. zajdu. *Přikývne a usměje se na Christophine, která jí stiskne ruku. Nepamatuje si, co spolu už předtím prožily a přesto jí už teď dost věří a bere ji jako kamarádku.* Jsme přece zasnoubení, i když je to dohodnuté manželství, tak.. se mi teď dost líbí. Je milý a upřímný, což cením. Mohl mi lhát o naší minulosti, nějak toho využít, ale neudělal to. Taky vím, že ho to, co udělal mrzí a taky mi teď pomáhal se v paláci a všem jiném zorientovat.. Ráda bych tomu dala šanci. Nemusíme se naštěstí vzít do týdne.

*Tomu se zasměje. Xavierovi o jejich sázce říkat nebude, ještě by nějak zařídil, aby prohrála a on ji pak mohl "utěšovat".* Zajímavé závody. A co teprve, kdo přečte za měsíc víc knih celkově. *Usmívá se nad tou představou. Tady by nejspíš preči jen prohrála. Má toho už tak dost, a co teprve potom, jakmile se stane princeznou? Čtení bude spíše jednou za čas taková příjemná oddechová činnost.* Mluv za sebe, já hodlám na sluníčku oxidovat stejně často jako vevnitř. *Ohradí se pobaveně. Určitě bude brát Maxe často ven, když bude moci. Taky je občas příjemnější věnovat se práci na terase nebo na balkoně, než v komnatě či pracovně, nehledě na to, že stále ráda sportovala. Přivstat si a jít si zaběhat ještě jednou za čas zvládne. Provinile odvrátí pohled a neurčitě trhne rameny.* A neměla bych? *Přijde jí to skoro nefér. Jako by ukradla místo jeho pravé matce. Ale Maxwell si tu lásku zaslouží a jí nejde s ním trávit tolik času a nevytvořit si k němu pouto.* Děkuju, načetla jsem toho už dost, ale pořád je hodně co se učit. *Navíc ne všechny rady se daly aplikovaz na všechny děti. Chce to individuální přístup. Kel se naštěstí moudře nevyptává dál ohledně jí a Xaviera. Taky zvláštní věc, kdysi by z ní nejspíše páčila každý detail a užívala si její rozpaky, zatímco by jí ještě i navrhovala, jak ho znovu svést a ukrást si ho pro sebe.* /Pravda./ Jo, nudu fakt nečekám, naopak ji možná po půl roce budu vyhledávat a toužebmě vzpomínat na časy, kdy jsem se nudila. *Odfrkne si a potřese hlavou. Čeká ji hektický život. Povzbudivě jí stiskne ruku, když se baví o jejím otci a doufá, že to od ní nebylo moc vlezlé. Spokojeně a pobaveně poslouchá, co jí Kel povídá o Wallym.* Jo, je milý. A taky sexy, ne? Jednou si remcala, že ty břišáky nemá až takový, aby se jimi mohl chlubit, ale nevím, na kolik z tebe mluvila zarputilá zahořklost. *Lehce škádlivě do ní dloubne loktem.* Jasně že ne, máte spoustu času. *Uzná. Na jednu stranu by byla ráda, kdyby s Xavierem nemuseli spěchat, ale zároveň se nemohla dočkat, až bude oficiálně jeho. Byla v tom i jistá úleva, znamení toho, že je Selekce úplně za nimi a oni se můžou soustředit na to, jaký život spolu chtějí vybudovat.*

*Zasměje se.* Mám pocit, že snad každý týden nás bude doprovázet nějaká sázka. A pak uděláme jednu velkou sázku z toho, která vyhraje více našich sázek. *A bude to jeden nekončící kolotoč.* Budu si muset najít více koníčků. Možná zkusím více i nějak sport.. Jen mě Wallace nesmí přemluvit, abych s ním skákala z letadel a tak. To bych nedala, takže doufám, že mě v případě nouze zachráníš. *Podívá se na ni s prosebným pohledem v očích.* Ne, měla, to rozhodně. Mně osobně to přijde milé. Ne každá dívka by tohle zvládla. I když nemá tvoje geny, tak ho miluješ stejně jako kdyby ano. A to je úžasné, prostě další znak toho, že jsi skvělá dívka s velkým srdcem. *Jak může ještě po tomhle o sobě v něčem pochybovat?* Jsem ráda, že Wallace není až tak středem pozornosti, není to žádný následník trůnu a tak. Budu mít větší klid. *Uchechtne se. Už teď je jí jasné, že zrovna po takové pozornosti, jaké se dostane Christophine rozhodně netouží. Vděčně se na ni usměje, když jí povzbudivě stiskne ruku, ale tátu už znovu nezmiňuje. Není si jistá, jak přesně s tou informací, že tu má tátu a i sestru naložit. Prostě tomu dá volný průběh.* No.. to ze mě mluvila určitě zarputilost. *Lehce jí zčervenají tváře.* Sjížděla jsem jeho profil na Illeagramu, kde má náhodou.. vážně krásné fotky. *Jsou zde dvě věci, u kterých musí být i tomu nejhloupějšímu člověku jasné, že ona už není ona. Minulá Kel by ani za nic neuznala, že je Wallace sexy a ani by se u toho nečervenala, i když jen lehce.*Ale ty se už musíš na svatbu těšit, ne? Povídej.. Máš vybrané šaty? Jaké barvy tam budete mít? Kam pojedete na líbánky?

Ale to podle mě není vůbec špatný nápad. *Zaškubou jí koutky. A vzhledem k tomu, že se obě musí princeznování učit od píky, vzhledem k tomu, že Kel ztratila paměť, tak můžou své sázky směřovat i tam. Díky tomu bude mít Chris ještě více motivace, jak dělat vše nejlíp, jak je to jde. Samozřejmě že jako workoholika ji prostě muselo napadnout spojení s prací.* Určitě něco najdeš. Jestli máš ráda koně i pro tu rychlost, nebylo by špatné naučit se znovu řídit a zkusit třeba motorku a auto. A co se mě týče, já osobně ráda posiluju, běhám a plavu, takže jsem v zásadě dost nudná. *Přizná se.* Jistě, zachráním, skočím místo tebe. *Zasměje se. Vždycky chtěla zkusit skok padákem. Ale Xavierovi to neřekne, raději to rovnou provede, a pak ho nechá, aby jí dal přednášku až zpětně. Způsob, jakým Kelaya podotkne, že jí na Maxovi záleží, ji na chvíli donutí myslet si, že je to snad špatně. Ale může za to hlavně její podvědomí, které ji občas nakopne, že vzala místo jiné ženě. Na druhou stranu minulost změnit nemůže. Hodlá se jen snažit, aby byla Maxovi co nejlepší mámou a Xavierovi partnerkou. Na jejich štěstí jí momentálně záleželo nejvíce. Tolik chvály ji donutí lehce se začervenat.* Přeháníš. Podle mě by to měl udělat každý. Max za to přeci nemůže. *Zavrtí hlavou. Byl tak malý a už zažil takovou ztrátu. Musela mu to vynahradit.* Jo, to ti závidím. *Zašklebí se a potlačí povzdech. Jak ráda by mohla stát trochu stranou, ale ona bude v centru dění. Ale nějak to už zvládne. Pokusí se ji podpořit a snad úplně neselže, než přejde na zábavnější téma. Nevěřícně vykulí oči.* Ty se červenáš! Já ani nevěděla, že jsi toho schopná! *Zalapá po dechu a potlačí touhu si ji vyfotit.* Jo táák krásný fotky, aháá, a není na něj spíš krásný pohled? *Škádlí jí a v duchu si to vychutnává za všechny ty chvíle, kdy ona popichovala ji kvůli Xavierovi. Jí samotné přišel Wally rozhodně atraktivní. Kdyby neměla od začátku Selekce oči pro Xaviera, asi by ji uchvátil ještě více, takhle její city k němu zůstaly čistě platonické a brala ho jako kamaráda. Vážně doufala, že Kel a jeho čeká skvělá budoucnost.* Těším, jen kdyby kolem toho nebylo tolik práce. *Vydechne frustrovaně. Má pocit, že neřeší nic jiného než svatbu, ani Xaviera pořádně neviděla.* Šaty mám. *Pousměje se spokojeně. Doufá, že se budou líbit.* A barvy se udržely v tlumených odstínech. Krémová, pastelové odstíny růžové, modré a zelené. *Pokrčí rameny. Nechtěla nic okatého a do očí bijícího.* Xavier vybral nějaký soukromý ostrov myslím? Bylo mi jedno, kde budeme, pokud tam budeme sami. Trochu mi bude chybět Max, ale upřímně nechci nic víc, než mít Xaviera chvíli pro sebe. Celý život se o něj budu dělit. S dětmi, s rodinou, s celou zemí! *Rozmáchne se zapáleně rukama.* Těch pár dní … to přeci nežádám tolik. *Usměje se do sklenice, když dopíjí víno. A hodlá si těch několik dní užít. Ani si neuvědomila, že film skoro skončil.* Ten čas tak rychle ubíhá. Budu muset ještě několik věcí zařídit. *Povzdechne si a pustí se do chlebíčku, jelikož se k jídlu pravděpodobně zase pár hodin nedostane, jak ji semele vír událostí.* Doufám, že na svatbě budeš. A až bude chvíle, zabírám si tě na vyjížďku. *Připomene jí, přičemž se zvedne z pohovky.*

*Uchechtne se nad tím jak Christophine rychle souhlasí. Ale snad po tom všem nemohla ani nic jiného čekat. Spíše by bylo divné, kdyby s tímhle nesouhlasila a ten nápad se jí nelíbil.*Měla jsem ráda motorky? *Tohle je pro ni taky nová informace. Ale naučit se řídit plánuje.* Asi zkusím běhání a i plavání, když bude teď léto, tak si můžeme pak někdy zajít i na pláž a tak. Maxwella necháš na Xavierovi a my si vyrazíme na dámskou jízdu. *V tomhle ohledu to možná vypadá, že se vrací i ta stará Kelaya.* To mě nezachráníš, protože pak mě asi Xavier zabije, kvůli strachu o tebe. *Zasměje se. Nepočítá s tím, že by to v tomhle případě přežila.* Nepřeháním, je to od tebe vážně skvělé. A každá žena by to neudělala. Sice ten malý za nic nemůže, ale ani tak.. Možná by se o něj jiné ženy postaraly, ale nemyslím si, že by ho některá zvládla tak rychle vzít za svého syna, jako jsi dokázala ty. *Tohle je zkrátka to, v čem ji obdivuje. Maxwell má štěstí, že má Christophine jako nevlastní mámu.* Neboj, budeš mít dost pomoci. *Sama je vážně ráda, že bude od toho všeho spíše stranou a ne středem dění, ale to je zkrátka něco, co bude muset Christophine zvládla a být ochotna podstupovat, když si bere Xaviera.* Nech měěě. *Zaúpí a schová si obličej do dlaní.* Jo.. je na něj vážně, vážně, vážně krásný pohled, stačí ti to? *Zeptá se lehce pobaveně.*Můžu ti nějak pomoct? Pokud budeš cokoliv potřebovat, tak napiš nebo pro mě pošli komornou a já přijdu. *Ráda y jí nabídla pomocnou ruku, obzvlášť třeba při ochutnávání zákusků..* Určitě to bude nádherné, ty budeš nádherná. *Těší se, až ji ve svatebních šatech uvidí.* Moc toho nechceš. No.. pokud se dostanete z pokoje, ráda bych pak viděla nějaké fotky toho ostrova. *Možná tak z okna jí něco vyfotí, když si zrovna Xavier odskočí, než ji zase vezme do náruče a znovu si to rozdají. Slyšela o nich drby, kde někdo tvrdí, že jsou jako králíci.*Hmm.. *Souhlasně zamručí, film se blíží ke konci, ani si to neuvědomila. Taky to moc nevnímala, kvůli hovoru, ale nevadí jí to. Bavilo ji to s Chris.* Nenechám si to ujít a s vyjížďkou počítám. *Usměje se. Film zrovna skončí a ona dopije sklenku vína. Jak řekla, dala si jen jednu.* Nicméně, už jsem celkem unavená, takže půjdu. Ráda jsme tě dneska viděla. Brzy s zase musíme udělat podobnou noc s filmem. *Zazubí se na ni a lehce ji obejme.* Zatím. *Poté se s ní rozloučí a vydá se do své komnaty.*

*Snaží se vzpomenout si.* Myslím? Teď si nejsem jistá, ale je to určitě něco, co bych na tebe tipovala. *Podotkne.* Dámskou jízdu jo? Takže pak zakotvíme někde v plážovém baru, jo? *Zasměje se. Tohle už zní více jak Kel, kterou znala. Ale nedokáže si představit, že se bude moct v klidu pohybovat po městě jako princezna a později královna. Jak tu pozornost zvládal Xavier? Neobtěžovali ho lidi? Bude se ho muset zeptat.* To by neudělal, později by spíš zdrbal mě. Ale já už bych si ho udobřila. *Prohlásí přesvědčeně. Měla na něj přeci jen nějaký vliv.* Možná. *Odbude ji raději, nepotřebuje se červenat. Milovat Maxe jí přišlo naprosto přirozené. Možná v tom hrálo roli i její nepříliš šťastné dětství, rozhodně mu chtěla poskytnout to, co sama nikdy neměla.* Ještě že tak. Jinak bych se brzo znemožnila. *Zaškubou jí koutky. Ono se to nejspíš stane i tak, ale snad to alespoň nebude tak často. Nečekala, že kdy uvidí Kel červenat se, ale je to pohled k pokukání.* Nee, tohle bych si měla vyfotit a vystavit nebo něco. *Zachichotá se a odpije vína, zatímco nevěřícně kroutí hlavou.* Mhmm, a teď si představ svatební nooooooc. *Ponouká ji ještě podle, rozhodně si užívá ji škádlit. Vážně doufá, že jim to s Wallym klapne.* Děkuju, ono se dost možná něco najde. *Ušklíbne se. Kdo by si pomyslel, že je kolem svatby tolik práce. Zvlášť když se plánuje takhle narychlo a to k tomu má celou armádu pomocníků.* To teda nevím, jak moc nádherná bude moje snaha nezakopnout. *Při jejím štěstí se to určitě stane.* Pošlu... Pokud se dostaneme domu. *Rozesměje se. Moc optimisticky to nevidí. Film skončí a ona dopije víno.* Skvěle! A s vyjížďkou počítám. *Spokojeně přikývne a vstane.* Tak jo, určitě někdy brzo. *Obejmutí ji překvapí, ale ráda jí ho oplatí.* Tak naviděnou. *Sama brzy odejde, ale je hned o něco spokojenější. Kel pro ni hodně znamenala a nechtěla jejich kamarádství zahodit. Teď jí přišlo, že jsou na správné cestě.*

*Ze vší té práce ji jednou praskne hlava, přestože vše co dělá je její dobrovolné rozhodnutí. Přesto ze svého pokoje musí alespoň na chvíli pryč, i když s papíry a formuláři s sebou. Na sobě má královsky modré šaty bez ramínek, dlouhé po kolena s širší sukní. Okolo ramen má přehozený šátek. Vlasy má v loknách sčesané na levé rameno, aby vynikla alespoň jeden ze stříbrných doplňků, co má na sobě. Celý vzhled zakončují stříbrné lodičky s otevřenou špičkou a vyšším podpatkem. Make up má jemný, jen aby zdůrazňoval její drobný vzhled.* /Snad v salónku na nikoho nenarazím, i když menší společnost by mi prospěla./ *I tak je v salónku až na jednu služebnou sama a tak ji poprosí o celou konvičku zeleného čaje a tři kousky medovníku, pokud to bude možné. Nic jiného by si k tomu ani dát nemohla a jelikož zde bude docela dlouho, objednala si toho pro jistotu raději více. Když to nesní, nic se nestane a vezme si to do pokoje. Ne moc elegantně se posadí na sedačku, dá si nohu přes nohu a aby si zkrátila chvíli čekání, začne prolistovávat štos papírů.* /Už aby tu byla selekce a já si mohla odpočinout. Vlastně… Budou muset dělat i něco ony, aby se zaškolili, ne? Oh vytoužená odměna./

*Spokojeně si nese v rukou štos papírů, které ukradla Xavierovi z pracovny. Na její obhajobu ho on prvně vzal jí s tím, že se "přetěžuje". Jako by projít pár papírů a odpovědět na ně byla taková námaha či snad stres! A aby měla jistotu, že se o to její manžel znovu nepokusí, nebo snad Aaron, který si práci taky rád syslí, zamíří do dámského salonu, kam ani jeden z nich stejně bez vyznání nesmí. Na sobě má volné bílé šaty a dlouhými vzdušnými rukávy. Vždycky v těhotenství má pocit, že není ve své kůži, jakékoliv kalhoty či upnuté a hrubé věci jí neskutečně vadily na kůži. Nejraději by chodila nahá, což by Xavierovi asi vůbec nevadilo, ale sotva by tak mohla opustit komnatu, že jo. Na nohou má balerínky a vlasy vyčesané do culíku. Nalíčená je na běžný den, tudíž nic výrazného. Nečeká, že v salonu někoho potká, většinou se tu zdržovalo jen málo lidí, služebnictvo volilo jiné salonky. Zde se scházely spíše výše postavení lidé. Je tu však Luna, na kterou se hned omluvně usměje, jakmile za ní zacvaknou dveře.* Mně si nevšímej. Nechci rušit, jen se potřebuju schovat. *Přizná se rovnou pobaveně a posadí se do svého oblíbeného křesla. Boty ráda skopne na zem a složí si je bokem. Při pohledu na medovník se jí trochu obrátí žaludek. Byla výjimkou a v těhotenství jí nejímaly žádné podivné chutě, byla prostě jen děsně vybíravá a sladké skoro vyškrtla na pár měsíců že svých pokrmů.* Velké chutě, anebo tu plánuješ zakempit na dlouho? *Zeptá se jí zvídavě. S Gretch byly výborné kamarádky a své děti vychovávaly víceméně společně, proto je jí Luna blízká a v zásadě ji bere jako součást rodiny.* Je toho teď víc na práci. *Potlačí povzdech.* A bude to asi i moje vina, ale pokud bys toho měla až příliš, řekni, ráda pomůžu. *Nabídne jí ochotně.* Narozdíl ode mě jsi v nejlepším věku, nemůžeš pořád jen sedět nad prací, stačí, že to dělá Aaron. *Zaškubou jí koutky.* /Snad mu Selekce aspoň trochu pomůže./

*Nečekala na občerstvení moc dlouho, vpodstatě stihla projít jen jeden papír, než se objevila služebná s dvěma šálky a konvičkou plnou zeleného čaje. Na talířku v  druhé ruce donesla tři větší kousky medovníku a s pokývnutím odešla.* Děkuju *Ozve se na poslední chvíli Luna a papíry položí stranou, aby si mohla nalít první šálek. Má raději když trochu vychladne, než aby si popálila pusu. Pořádně se ani nestihne vrátit do původní pozice, když za sebou zaslechne zavření dveří a následné kroky. Neotáčí se, ale hlavu zvedne ve chvíli, kdy se druhá osoba posadí kousek od ní.* Ahoj Chris, dlouho jsem tě neviděla. Vůbec mi nevadí, že tu budeš, naopak. *Obdaruje je hřejivějším úsměvem. Oslovení teto vzdala po hádce s Beou a říká jí jen jménem. A přestože je to už skoro pět let, stejně jí to přijde blbé. Je to přeci jen někdo, kdo na ní občas dohlížel když bylo potřeba a s kým si hrozně ráda už od mala povídala.* Od každého trochu, dalo by se říct. Dáš si kousek? Nebo čaj? *Nabídne ji, ale nikam se nehrne. Má raději, když ví jasnou odpověď, aby nedělala ukvapené závěry. Překříží nohu přes nohu a vezme si do ruky znovu štos papírů.* Z toho si nic nedělej, hlavní je, abys odpočívala. Nebo se o to alespoň pokusila. *Sjede pohledem na papíry, které má Chris u sebe.* /Stejně jí v tom nikdo nezabrání a akorát se pak chudák zbytečně nudí./ Jak se vlastně máš? Dlouho jsem o tobě pořádně neslyšela. A musím taky říct, že ti to sluší, jako ostatně vždy. /Pravá modní ikona./ *Zastrčí si blond lokny za ucho a obrátí list, aniž by ho četla nebo ho prolétla očima.*

Tak jo, ale kdybych rušila, říct mi to můžeš, uražená nebudu. *Ujistí ji pobaveně. Někteří lidé měli rádi na práci klid a to ona dokázala pochopit. Jí osobně společnost nevadila, pokud se doopravdy zažere do práce, stejně okolí ignoruje, a když má jen postupně procházet hlášení a sestavovat odpovědi, u toho dokáže i s někým komunikovat, takže je naopal společník, v určité míře, vítané rozptýlení. Lunu navíc už chvíli neviděla, ačkoliv s její mámou se vídá dost často, jak by taky ne, je to její dvorní dáma a pracují spolu. S Gretch jsou ale hlavně kamarádky. Luna jí dokonce kdysi říkala teto, ačkoliv s tím v pubertě přestala podobně jako ji Max přestal oslovovat mami. U Luny to však brala jako jakýsi znak dospívání, u Maxe ji to dost mrzelo a bolí ji to dodnes.* Oh, děkuju, ale ne. *Zavrtí hlavou a jen lehce se ušklíbne.* Nevím proč, ale vždycky v prvním trimestru absolutně nemám chuť na sladké, naopak je mi z něj celkem zle. A čaj bych měla leda tak ovocný. *Potlačí povzdech. Černý a zelený čaj by měla vynechávat, stejně tak kávu. Jednou za čas by to asi nevadilo, ale její doktor je poměrně přísný. Má vysoce rizikové těhotenství a jako u královny se zdá, že sice má dvakrát více péče, ale snad ještě dvakrát více dohledu a omezení. Xavier jí málem zatrhl ze strachu i sex, ale naštěstí nebylo těžké ho svést. Jinak by ho asi musela zabít. Je těhotná už popáté a ví přesně, že v druhém trimestru jí naopak chuť na sex stoupala a nejspíš by vážně byla schopná vraždit, pokud by s ní Xavier chtěl nakládat jako s porcelánovou panenkou. O dítě se bála, ale odsud podsud. * Vždyť já odpočívám. Přijde mi, že mám tak o polovinu méně práce. *Povzdechne si mrzutě.* Xavier a Aaron tu péči hrozně přehánějí. Myslí to dobře, ale reálně teď nemám moc, co dělat, když musím být opatrná. Sebrat mi práci? To mě stresuje víc, než se té práci věnovat. *Odfrkne si a protočí očima, ale nežný náznak úsměvu v koutcích naznačuje, jak moc ty dva miluje, ačkoliv ji dokážou tou přehnanou starostlivostí vytáčet.* Ah, děkuju, ale jsi ke mně moc milosrdná. *Na veřejnosti se vždy oblékala, co nejlépe. Nesnášela, když něco narušilo zdání dokonalosti. Už v Selekci to měla podobně a jen díky Xavierovi pochopila, že nemusí být perfektní, aby byla milovaná. Doma se tudíž klidně ráda oblékla do tepláků a manželovi mikiny a šla se tak klidně projít.* Mám se dobře. Je to trochu zmatek. Daphné bude brzo rodit, blíží se Selekce, Aaron kvůli tomu vyšiluje, Xavier vyšiluje kvůli mému těhotenství... No, takže vlastně celkem normální, učiněný chaos. *Zhodnotí to. Měla velice živou a šílenou rodinu. A milovala to. Jako jedináček tohle nezažila.* A co ty Luno? Jak se ti vlastně daří? *Zeptá se jí na oplátku.* Nějaký tajný ctitel na obzoru? *Mrkne na ni.* /Věk už bys na to rozhodně měla./ *Její děti v tomhle byly občas až moc čilé. O Luně snad nikdy neslyšela kolovat žádné drby.*

Opravdu mi to nevadí, naopak, jsem ráda, že konečně nejsem zavřená mezi čtyřmi stěnami sama se sebou. A navíc, tvou přítomnost jsem měla vždy hrozně ráda. *Přizná s drobným úsměvem upřímně. Vždy měla raději ženskou část rodiny, cítila se mezi nimi uvolněněji, než s klukama, ale Xaviera vnímala jako skvělného strejdu poté, co jí umřel táta. Tak nějak to vynahrazoval, než se vše pokazilo.* To chápu. Ale kdybys přeci jen na to dostala chuť, neboj se říct, podělím se ráda… Tedy, alespoň s tebou. /S tvoji dcerou už je to pak složitější/ *Vzpomene si na květinový festival, kdy jí Bea bez dovolení sebrala jednu cukrovinku. A pak i na další věci, při kterých se jí samovolně začervenají tváře.* /Neměla jsem to dělat, akorát jsem si tím zavařila./ No, jestli chceš vědět, kde máš další část práce, tak je tady. *Zašramotí papíry, které pořádně ani nezkoumá. Dostala hroznou chuť si povídat.* A nejsou to jen Aaron a Xavier, kdo se o tebe bojí. I Bea to dává docela dost najevo. Alespoň něco najevo dává. *Poslední věc spíše zamumlá. Nikdy nebyla pomluvačný typ a toto je spíše ostrá narážka, jimiž celý život oplývá.* Nejsem. Víš že jsem vždy upřímná a kdyby ti to neslušelo, tak řeknu, že vypadáš jako krásný příklad strašáka v zelí. Takže když řeknu, že ti to sluší, tak ti to prostě sluší. *Objeví se jí na rtech šibalský úsměv, ale záhy ho zažene pokrčením ramen. Opravdu se snažila být co nejvíce upřímná, jen nikdy nevěděla koho si vybrat. Zda ostatní, nebo sebe. Když to šlo, volila obojí najednou, jenže poslední dobou to vypadá, jako by si nedokázala zvolit nikoho. A hlava jí z toho lítá všude kolem.* To tedy, ale na selekci se těším. Možná je to škodolibá radost, jenže mě opravdu zajímá, jak se s tím Aaron vypořádá. Bude se muset odloučit od práce a konečně se věnovat něčemu normálnímu a Xavierovi se nedivím. Je to vaše páté dítě, alespoň někdo na tebe musí dávat pozor a navíc… Vždy se to dá obrátit v tvůj prospěch. *Mrkne na ni, jako se jí snažila přetáhnou na temnou stranu síly. Avšak pravdou je, že se jen snaží poukázat na možné výhody, které z té starostlivosti vyplývají. Když se Chris zeptá na její život, povzdychne si a konečně se natáhne po čaji, aby se z něj napila.* /No, kde začít./ Ale jo, docela to jde. Brácha stále dělá kraviny, mamka je vlastně většinu času s tebou a já mám práce až nad hlavu a do toho pomáhám ještě Bee, aby na to nebyla sama. Občas ale vyrazím i ven, třeba na ten květinový festival ve městě. To byla docela síla a už teď vím, že na motorku v životě nesednu. *Zazubí se lehounce a znovu si odpije, aby vytvořila pauzu mezi odpověďmi.* Ani jeden překvapivě a jsem za to ráda. Nic mě nerozptyluje, nic mě neomezuje ani netrápí. /Tedy, skoro nic./ Takže jsem zatím volný ptáček užívající si života, dokud to jde. *Položí šálek s čajem na podnos a vidličkou odtrhne kousek medovníku a dá si ho do pusy.* /Tímto bych se mohla přejíst./

Tak to mě těší. *Usměje se na Lunu vřele. Opravdu ji počítala do rodiny. V zásadě pro ni byla jako neteř.* Děkuju, ale já si když tak taky něco objednám. *Zaškubou jí koutky. Poslední dobou má chuť na sýr, jakýkoliv. Většinou si ho nakrájí kostky a zobe ho jen tak při práci nebo večer s Xavierem u filmu. Ačkoliv tam ne moc dlouho, jelikož se jim snad jen v deseti procentech případů podaří film dokoukat. Buď usnou vyčerpáním, anebo se provokují a skončí u příjemnější činnosti.* Alespoň se mnou jo? Tak to jsem ráda, že nepatřím na seznam jídelních vyvrhelů. *Ujistí ji pobaveně.* /Oh, červená se?/ *Zaujatě se jí zadívá do tváře. Možná je za její poznámkou nějaká zajímavá historka. Lehounce se však zamračí, když zmíní její práci. Jistěže toho má její rodina nad hlavu. Vsadila by se, že i Gretch přebrala část jejích a Daphniých povinností.* Ale to nemusíš, zlato, pokud je toho moc, já si všechno udělám sama. *Poví jí přesvědčivě. Je zarytý workoholik, Aaron to jen podědil bohužel po ní, tudíž mu ani nemá, co vyčítat. To, že se musí teď o práci dělit, ji štve. Nejen že jí pak hrozí nuda, ale dělá si velké starosti o to, jak to budou ostatní s povinostmi navíc zvládat. To už je v zásadě stejný stres jako kdyby si tu práci odbyla sama. Ve tváři se jí objeví určitá něžnost.* No jo, Bea je už taková. Vždycky si hrála na tvrďačku. Myslím, že je to kvůli tomu, že dětství trávila spíš s Aaronem a Maxem, než později s Clau a Daphné, a tak si myslela, že musí být jako oni. Pamatuju si na dobu, kdy začala nenávidět zničehonic růžovou a panenky a chtěla si jen s Maxem hrát na vojáky a panenky vystřídala za auta a plastové zbraně. *Odfrkne si a potřese hlavou. Později se dala na motorky, což jí taky nikdy nehodlá zazlívat, ona i Xavier měli tenhle zájem společný.* Ale když přijde na rodinu, je často první, kdo projeví starost, i když si u toho třeba nebere servítky. *Zná své děti dobře. Jsou si všechny podobné a přeci tak rozdílné, naučila se poznávat, jakým způsobem se projevují.* No dobrá. *Zasměje se a zvedne ruce na projev toho, že se vzdává.* Ale však i tobě to moc sluší. Při všech těch zahraničních hostech, co dojedou, tak čekám, že se tu o tebe ještě strhne rvačka. *Dobírá si ji. Zadívá se dolů na papíry a mezi obočím se jí objeví starostlivá vráska.* Na jednu stranu jsem na tom podobně, ale je to moje dítě. Vážně chci, aby byl šťastný, ale on se na to snaží jít čistě rozumově. Bojím se, aby si nevybral tu, která bude nejvíc vyhovovat na post královny a sedne rodině, spíš než toho, s kým by mohl být doopravdy šťastný a koho by mohl milovat. *Povzdechne si. Tuhle konverzaci už s ním vedla a ničemu to nepomohlo. Holt bude muset doufat.* /Šesté./ *Pomyslí si smutně. Jednou čekala dvojčata, jenže jedno z nich to nezvládlo, a tak mají pouze Clau, ačkoliv za tu je samozřejmě nesmírně vděčná. Jen nikdy nedokázala tak úplně zapomenout na dceru, kterou nikdy neměla šanci poznat.* Nechat se obskakovat tě za chvíli omrzí. I to, že se s tebou o ničem nehodlá dohadovat. Vždycky jsem měla ráda naše zapálené konverzace a teď vždycky ustupuje, aby mě nerozrušil. *Postěžuje si trochu. Nemá to moc ve zvyku, ale je fajn mluvit s někým mimo rodinu, komu zároveň může věřit.* Miluju tu jeho starostlivost, jen už to jednoduše občas přehání. *Potřese hlavou. Raději obrátí rozhovor směrem k Luně.* Ah, byla jsi na tom festivalu? Kdo tě svezl na motorce, že z toho máš takové trauma? *Zazubí se.* Hmm. *Pochybovačně nadzvedne obočí.* Správný partner přináší jen vítaná rozptýlení. V tomhle jsi jako Aaron, víš, že práce by neměla mít přednost před vším ostatním. *Poví jí, tak trochu typicky lehce káravým ale starostlivým mateřským tónem.* Hlavně abys byla šťastná. *Dodá nakonec jen s rezignovaným úsměvem a pustí se do pročítání papírů. Tužkou si u toho dělá poznámky k odpovědím, které následně bude muset sepsat. Jde jí to od ruky, přeci jen už má mnohaletou praxi.*

*Příjemně se na Chris pousměje. Nikdy si nebyla jistá, jak moc o ní mamka mluví, nebo co všechno je Chris schopná pochytit z pouhého pozorování, ale trochu jí to děsí. A taky i docela zajímá. Vyzpovídat jí, aby sama zjistila, jak moc je její soukromí přístupné ostatním.* To bys taky měla. V dnešní době jim kraluje tvá dcera, tedy přesněji ta, se kterou jsem se bavila asi nejvíce. Poté je tam můj bratr. Víc jich tam ani tuším není, protože víc drzých lidí jsem zatím nebyla schopná poznat. *Odfrkne si a při shluku vzpomínek na uplynulé dva týdny se začervená.* /Vážně bych se měla krotit, hlavně u ní, když vím, jakou radost jí dělá si ze mě utahovat./ Tak to žádné takové. To že je jí hodně ještě neznamená, že jí nedělám ráda. Navíc bez ní bych se zase nudila a to taky nechci. *Přizná se smíchem a napije se čaje a odlomí si další kousek z medovníku. Kdyby to nevypadalo divně, spořádala by všechny tři kousky dohromady na posezení, ale zase by si tolik nevychutnala jejich chuť. A kdyby dojedla medovník dřív než čaj, byl by na ní moc hořký a naopak. Kdyby vypila čaj moc brzy, byl by medovník zase moc sladký. Je to krásná rovnováha chutí, která se nesmí porušit.* No jo, ale i být drsná má své nevýhody. Ale občas je to i roztomilé. Hlavní ale je, že se o vás stará a má vás ráda a udělala by cokoliv, aby se o vás zvládla postarat. *Pousměje se něžně. Od festivalu se s B neviděli a ve skutečnosti je za to i docela ráda. Potřebuje vychladnout, přestat nad tím přemýšlet. Potřebuje prostor sama pro sebe. Hodně prostoru. Jenže vyhýbat se jí zase taky úplně nemůže. Je v patové situaci.* Pokud se ale nepletu, většina je zasnoubená ne? *Když se nad tím tak zamyslí, skoro všichni zahraniční až na mladší tu budou hlavně aby si vybudovali vztah se svými budoucími protějšky. Do toho se montovat úplně nechce.* No, ale ani to není úplně špatně. Protože pokud někdo sedne vám, je tu šance toho, že sedne časem i jemu. Ale dokážu si představit, že jeho selekce bude dlouhá, protože si nebude moct vybrat. *Pokusí se to zahnat trochu na vtip, i když mít tu dlouho 35 křičících holek taktizujících jak dostat prince do postele taky nechce. Ale v duchu doufá, že Aaron má dost rozumu, aby si dívku zvládl vybrat  podle sebe a i docela rychle.* A už jsi mu zkusila třeba nastražit lego kostičku k posteli, aby na ní šlápl? Myslím, že to by ti nenechal jen tak, hlavně po perném dni nad prací. /To bych nikomu nedarovala ani já a to je co říct./ Byla a bylo to krásné, dokonce jsem ve městě ještě mamce sehnala dárek, abych ji trochu rozptýlila a nakonec mě svezla Bea, se kterou jsem se, jako vždy, pohádala. Není to mezi námi nejlepší a asi nikdy nebude. Ale co, zvykla jsem si. *Pokrčí nad tím rameny a pak se tiše zachechotá.* No jo, jsme marní, ale někdo se pro nás určitě najde a nakonec budeme šťastní všichni.

V tom případě neznáš dost lidí. Anebo sis jen nevšimla, že umí být zatraceně drzí. *Zacukají jí koutky. Dojde jí, že asi naráží na Beatrice. Naučila se neplést se dětem do věcí, do kterých ji oni sami nezasvětí, ale byla výborná pozorovatelka, tudíž často poznala, když se něco stalo, anebo jaká nálada a jaké vztahy v rodině panovaly.* Ale no taak, já se taky nudím. *Zasměje se, když jí nevyjde pokus o to získat nějakou práci taky od Luny. Stejně za ni Luna dělá věci, které byly normálně v její kompetenci. Nebyla přece invalida, jen těhotná! Kéž by to hlavně mužská část rodiny pochopila. Při pohledu na Lunu, jak jí medovník, se jí trochu bouří žaludek. "Ranní" nevolnosti ještě úplně nepřešly a sladké prostě nyní nebylo pro ni. Asi si raději později dá něco slaného.* Jistěže má, ale ona už je taková. *Pokrčí rameny. Milovala své děti přesně takové, jaké byly, i když ji dokázaly pěkně rozčilovat a přidělávat jí starosti. Schválně že půlku vrásek má kvůli nim.* /Přesně tak./ *Aaron byl například přehnaně starostlivý, Bea naproti tomu rodinu spíše chránila. Nedej Bůh, aby někdo řekl na adresu jejích sourozenců nebo rodičů. Vždycky si klidně přibrala práci anebo se angažovala i tam, kde nemusela, pokud to někomu z rodiny pomohlo, ale nikdy za to nežádala nic za oplátku. V tom si byly podobné třeba s Daphné.* Často. *Přikývne.* Ale láska si nevybírá. Nesnáším to, že jsme se museli uchýlit k sňatkové politice. A Clau i Daphné ví, že pokud si s partnery nesednou, zasnoubení se prostě zruší. I když to nebude ideální situace. Ale to není nikdy. Hlavní pro mě ale je, aby byly šťastné. Což by asi nemělo, jako královna bych měla mít nadhled, ale od toho je tu Xavier. Pro mě nic důležitějšího než rodina není. *Možná právě protože pocházela z dost dysfunkční rodiny, si dnes na té své tak zakládala. Bylo to křehké štěstí, ale neměnila by.* Jistě ano, ale funguje to i naopak. Pokud se zamiluje do dívky, o které budeme Mt pochybnosti, časem nás může přesvědčit, že byly zbytečné. *Oponuje jí jemně a s úsměvem.* Takže podle mého mínění by se měl rozhodovat hlavně sám za sebe. *Uzavře to s drobným pokrčen ramen.* Uvidíme, třeba už si vypočítal ideální průběh Selekce hezky na dny i hodiny. *Zakoulí pobaveně očima. Přeci jen Aaronova slabost pro matematiku byla pověstná.* Nebudu mu přeci ubližovat! *Zatváří se rádoby zděšeně, než se rozesměje.* Však já přijdu na míň bolestivou metodu. *Už svého manžela přeci jen dost dobře znala.* Ah, tak to pak chápu, že máš trauma. *Beatrice byla rozhodně na silnici ďábel, i když naštěstí jezdila vždycky s helmou, aby ostatní z rodiny nestresovala. Byly to právě tyhle malá gesta, která u ní vypovídala, že se stará o ostatní víc než o sebe, ačkoliv to tak možná nevypadalo.* Všimla jsem si. *Povzdechne si. Musela by být hloupá, aby si nevšimla, že se jednoho dne začaly jedna druhé stranit a zůstalo to tak do dnes.* Ale kdo ví, obě jste vyrostly. Nakolik jedna druhou vlastně doopravdy znáte? *Zeptá se spíše řečnicky.* Podle mě by se s tebou klidně zase kamarádila, ale co já vím. Ona k sobě lidi pouští hodně pomalu. Možná je ztřeštěná, ale opatrná. *Podělí se svůj názor. Ale jako vždy nevyzvídá a jen dál naslouchá a čeká, co se dozví. Osvědčilo se jí to mnohem víc než přehnané vyptávání.* V to rozhodně doufám. *Ujistí ji láskyplně.* Ale teď musím projít všechny ty papíry. *Potlačí povzdech a pustí se do práce. Netrvá jí to však zas tak dlouho. Praxe dělá mistra. Nakonec odloží poslední stránku a protáhne se.* Fuu, ale teď bych se najedla. Co bys řekla na lehké pozdní rabování kuchyně? Anebo už jsi unavená? *Zahlédí se na hodiny. Bylo trochu pozdě, ale ona měla výmluvu. Byla přeci jen těhotná.*

Nikdy jsem jich neznala dost a jsem za to ráda. *Pousměje se na ní upřímně. Nebyla společenský typ, nebo přesněji… Na akce a plesy chodila ráda, ale nerada se bavila s lidmi a když ji nějaký host požádal o tance, brala to jako formalitu. Většinou se ale raději držela dál od parketu a byla u své rodiny.* Já vím, ale ty se nudit můžeš, my ještě ne. Navíc je tolik věcí, které bys mohla dělat. Nevím, zda už si to zkoušela, ale háčkovala si někdy? Je to utěšující a docela náročná práce a zaměstnáš tím hlavu i ruce. *Někde o tom četla a možná to i zaslechla někde ve městě v parku, když přicházela kolem dvou maminek, co se spolu bavili o takových věcech. Záviděla jim jejich klidný život bez útoků, hádek, nebo povinností. Byli svobodné jak to jen šlo.* Náhodou, myslím, že je docela nepravděpodobné, že by se ani jeden z nich do holek nezamiloval. Jsou to zlatíčka, sice v uvozovkách, ale jsou. Navíc… Když tomu dá člověk šanci, tak si myslím, že by to mohlo fungovat. Spousta dohodnutých manželství v minulosti fungovala a některé fungovaly proto, že se o to jedna z poloviček postarali. Ale to nebude hádám ten případ. *Historii měla ráda, ale spíše se jí věnovala okrajově, protože koníčků měla nadbytek a hlavně svůj tanec a focení nerada odsouvala kvůli něčemu jinému. Už tak to dělá kvůli práci, nemusí do toho zapojovat i další věci.* /Zajímalo by mě, zda se tu selekce bude cítit dobře, když vědí, do jakého nebezpečí se hrnou./ Myslím, že si už teď udělal sešit, kam si bude vše zapisovat, aby si byl alespoň na 99,9 % jistý, že si vybere tu pravou. Ale docela by mě zajímalo, co holky to bude. Bude jich hrozně moc a bůh ví kolik z nich bude chtít taktizovat. *Už teď se jí to nelíbí. Ale ne úplně kvůli Aaronovi, ale všem ostatním. Bude tu ještě méně soukromí než teď, ještě více nebezpečno. A kdo ví, třeba se nějaká z nich zalíbí Bee.* /He? Jak mě to mohlo napadnout? Přeci je mi jedno, co dělá a s kým. Je to její věc./ *Kousne se do spodního rtu, aby myšlenku zahnala.* Ale no, děláš jako bys mu nikdy neublížila. Třeba mu nenatáhla loktem ze spaní. *Odfrkne si, ale zašklebí se, aby bylo jasné, že je to jen nevinná sranda, jenž má tak v oblibě.* Nemyslím si, že bychom se teď nějak znali. Každá jsme si šla svou cestou a sešly jsme se až teď. A je to popravdě hrozně divné, protože nemůžeš naznačit nic, co se stalo v minulosti, protože nevíš, jak na to ten druhý zareaguje. Rozchody, ať už jakékoliv, jsou strašně složité. *Povzdychne si a dopije čaj a rovnou si nalije nový. Dokonce ani nevnímá, že už dojídá druhý kousek medovníku. Nechává Chris dělat si svoje věci a sama se soustředí na ty svoje. Má o mnoho více papírů, ale ze zvyku hledá jen ty důležité klíčové informace, se kterými bude v budoucnu pracovat. Když má vše hotové, snědené i vypité, podívá se na Chris, která skončí v podobnou chvíli.* No, něco malého bych ještě zakousla, ten medovník byl moje první jídlo za celý den, takže pokud ti to nebude vadit, ráda se přidám. *Srovná papíry a poklidí i nádobí, aby bylo blízko u sebe, až ho bude někdo uklízet.*

Hm, ale aby ses tak neochudila i o dost skvělých lidí. *Zhodnotí to zamyšleně. Na druhou stranu Lunu moc dobře chápe. V jejím věku byla podobná. Skoro nikoho k sobě nepustila blízko a nesvěřovala se. Byla spíše samotář. Často sice zavítala na nějakou párty ještě na univerzitě, ale to spíše aby zapadla, následně se stejně zase zavřela v pohodlí vlastního pokoje. Až díky Selekci a následným létům na postu princezny se naučila vylézt více ze své ulity a začít lidem trochu věřit. Jinak by tuhle práci nemohla dělat tak efektivně. Lehounce pochybovačně pozvedne obočí.* Háčkovala? *Zeptá se smutně.* /Už musím být vážně stará./ Asi se radši zašiju v garáži a dám dohromady další motorku. *Zhodnotí to. Nebude tak moct být dlouho, tahat těžké věci a příliš se zohýbat, ale mohla by každý den udělat alespoň něco. A když se poštěstí a Xavier bude mít trochu volna a energie nazbyt, určitě by jí pomohl. Za ta léta se spolu sžili a spoustu zájmů měli společných. Třeba spolu cvičili, občas si jen v tichu četli, koukali na horory, anebo si vyjeli na motorce. Ono tedy řídit neuměla. Pořád měla strach z aut, i když už ne tak panický a ani motorka jí nebyla příjemná. Ale s Xavierem se cítila v bezpečí a spolu s ním na ten pekelný stroj dokázala sednout. Víc ji ale bavilo se hrabat v motoru. Měla ráda problémy, co se daly vyřešit znalostmi a vlastní pílí.* No jo. Kdo ví. Jsem ráda, že to obě vzaly sportovně a rozhodly se tomu dát šanci. Nemůžeme si teď při rebelech ještě dovolit problémy a hranicemi. *Což je taky jediný důvod, proč se k sňatkové politice s Xavierem uchýlili. Oběma se to hnusilo a byli rozhodnuti zasnoubení zrušit, pokud by došlo k tomu, že by si dcery se snoubenci doopravdy těžce nesedli. Milovala je, nemohla by se koukat na jejich neštěstí. Zasměje se jejímu předpokladu a přikývne.* Určitě takový sešit má. A k tomu nástěnku s grafy. Určitě tu budou některé, které budou chtít jen korunu. Ale já chci dát všem šanci. Každý se může změnit. Ani já nepřišla do Selekce kvůli Xavierovi. *Přizná se s úsměvem. Vlastně to byl Xavier, který musel přesvědčit ji, aby jim dala šanci. Zatváří se jako naprostý andílek.* Jistěže ne, to bych neudělala. *Dusí smích. Jistěže takové drobnosti dělala, kdo ne?* Hmm, tomu rozumím. *Povzdechne si.* Ale tak uvidíte, když jste se zase začaly bavit. Třeba se to změní a budete zase kamarádky. *Neviděla se spolu pořádně bavit roky. Už tohle byla změna. Musí se však věnovat práci, stejně jako Luna, a tak konverzace umlkne, dokud nejsou hotové.* Jasně. Ale varuju tě, že to bude hotovka, anebo si necháme něco připravit, jinak zbořím kuchyň. *Zacukají jí koutky. Dobrá kuchařka z ní prostě nikdy nebude.* Tak pojďme. Mám hlad za dva. *Zvedne se, papíry má u sebe. Spolu s Lunou opustí salonek a vydá se vyrabovat kuchyň.*