Labyrint v zahradách paláce

Když došli před ten strom, tak si oddychne. Ne  jen proto, že šťastně dorazili na místo kam chtěli, ale tak kvůli tomu, že se konečně mohla odívat na tu krásu okolo sebe. Stála tam opřená o zábradlí a užívala si výhledu po okolí. Tohle všechno zlepšilo ještě to, že on stál za ní, držel ji za boky a poté ji i políbil. Překvapilo ji to, ale rozhodně se nebránila, naopak. Polibek mu po chvíli i oplatila. Doufala, že se doopravdy při cestě zpátky ztratí jen proto aby měli více času pro sebe. Aby mohli spolu strávit co nejvíce času co mohli spolu. Když ji ještě řekl, že je roztomilá, když se červená, tak ji to moc nepomohlo, jelikož se opravdu blížila k barvě rajčete. Když se zasmál, tak koukla zpátky na něj a uchechtne se. Cítila se s nim dobře a ony byla ráda, že on s ní očividně taky. Viděla jak byl celý uvolněný….jednoduše svůj a to se ji líbilo, Žádná maškaráda, žádné hry na někoho, Tohle byl prostě Nathan. Bránila se tomu, ale po chvíli si jeho mikinu vzala a oblékla si ji. Byla ji větší, ale to bylo moc dobře. Zabalila se do ni a ji oplula jeho vůně. Spokojeně se zhluboka nadechla a uculila se na něj. Pak se ale lehce zamračila. „Nathane… fajn, tak to potom vyřeším po svém. Nedovolím aby ti byla zima a pak jsi onemocněl.“ Zavrtila ještě lehce hlavou. Pak se zamyslela. „Hmmm s mými schopnostmi bychom se měli rozejít zpátky, abychom byli do rána zpátky.“ Uchechtne se a ještě jednou se natáhla pro polibek, Pak ho chytla za ruku, propletla jejich prsty a rozešla se s nim zase o schodech dolů.

*Za všechen čas, který s ní strávil, byl vážně rád. Rozuměl si s ní a cítil se s ní uvolněný. Nemusí se nijak přetvařovat a hrát si na někoho jiného. Jakmile konečně dorazí doprostřed a vyjdou nahoru a hned jak se ona opře o zábradlí, zezadu ji obejme. Potom to už všechno uběhne tak rychle a on jí políbí. Je vážně rád, když mu jeho polibek oplatí, a nevrazí mu třeba facku a nepošle ho pryč. Řekne ji, že ji to sluší když se červená. Myslí to vážně, mohl by se na ni dívat vážně dlouho. Po chvilce si uvědomí, že už začíná být zima a protože ona nemá žádnou mikinu, nabídne ji tu svoji. Nechce, aby se starala o to, jestli je zima jemu, on to bez mikiny zvládne. Hlavní je, že bude teplo jí. Chytne ji za ruku a proplete jejich prsty. Navrhne, jestli už nechtějí jít zpátky, je už celkem tma a vážně by se tady ztratili. I když nevadilo by mu to, protože by to znamenalo více času s ní. Rozejde se společně s ní po schodech zase dolů a pomalým krokem zamíří tím směrem, odkud přišli. Teda předpokládá, že jdou správně.* Jestli zabloudíme, nemůžu za to. *Nevinně se na ni usměje a párkrát zamrká.*

*Dnes je ten den, s velkým D. Dnes si totiž bere Liu, tudíž za okamžik už bude jeho manželkou. Přijde mu to šílené, ale zároveň je právě i šílene rád. Přeje si být s ní do konce svého života ,ví, že už nikoho jiného nikdy chtít nebude. Hlavně pro ní chce být tím nejlepším člověkem, jakým jen být dokáže, chce ji dělat šťastnou, být tu pro ní.. Chce zkrátka, aby se s ním Brikssi cítila dobře, aby se cítila výjimečně, protože pro něj je neskutečně výjimečná. Proto právě i stojí u oltáře, kde čeká na svou milovanou. Je oblečený v černých kalhotech a černém saku, pod kterém má bílou košili. Je upravený přesně tak, jako když Brikssi poznával. Protože tehdy chodil jen formálně oblečený, jenže díky ní začal nosit i tepláky, protože mu začaly být pohodlnější než kdy dříve. Jeho upravený vzhled však kazí jeho účes, opět. I když si vlasy předtím upravil, nervozitou si je opět rozcuchal, tudíž to bylo k ničemu. Každopádně místo, kde se tato velká událost stane, vybral schválně kvůli tomu, protože ví, jak to zde má Brikssi ráda. Když ji nebylo dobře, většinou utíkala sem a bylo jasné, že to zde bere jako své útočiště. i když se možná trošku obává toho, aby si to celé nerozmyslela a aby i před ním neutekla do labyrintu, přeci jen sňatek je velký krok kupředu. Zažene tyto myšlenky do pozadí své mysli a soustředí se na to, že ji opět za chvilku uvidí. Ohlédne se k těm pár lidem, kteří na jejich svatbu přišli a věnuje zvlášť úsměv své rodině, hlavně tedy sestře, která je jeho svědkem.*

*Je rád, že je jeho sestra šťastná, i když ho štve, že ji nebude moct vždy chránit jen on a neví, jestli ji vůbec Dorian zvládne ochránit. Nechce se mu ho ani vidět, ale na svatbu jde, přece jen se ho Sisi ptala, jestli by ji nedovedl k oltáři a nešel za svědka. A i kdyby o nepozvala, stejně se sem vetře, aby mohl vyhrožovat Dorianovi. Dokonce i přemýšlel, jestli by nemohl být zkusit milý. Ale asi po pár sekundách ten nápad zahrabal tam, odkud přišel. Nedokáže si představit, že by zrovna měl být milý. A také na to, aby na svatbu šel nemohl říct ne, je to přece jeho malá sestřička. Na sebe si vzal černej oblek, černou kravatu, jen vlasy si párkrát přejel prsty, víc to neřešil. Když dojde do Labyrintu, koukne se napřed k oltář, kde spatří Doriana a odolává pokušení mu zlomit nos. Nebo aspoň nalomit. Jen aby mu pohrozil a věděl, že pokud jen jednou bude Sisi kvůli němu brečet, nezlomí mu jen nos, ale rovnou vaz. Proto na něho ještě hodí varovný pohled, i když si není jistý, jestli ho uvidí a zase poodejde stranou, aby počkal na svou sestřičku.*

*Snaží se dýchat co nejvíce zhluboka, aby rozehnala všechnu tu nervozitu. Pořád nemůže uvěřit tomu, že se toho dne opravdu dočkala, aniž by si to Dorian rozmyslel. Nejradši by chodila do kolečka a prohrabovala si vlasy, ale nemůže udělat ani jedno. Jednak by si zničila šaty a jednak účes. Dost se bojí, že přeci jen Dorianovi dojde, koho si to vlastně bere a od oltáře zdrhne co nejdál to půjde. Taky je trošku nervózní z toho, jak se bude chovat Keenan, ale rozhodne se mu věřit, aby se nestresovala ještě víc. Naposledy se zhluboka nadechne a vezme kytici, když zjistí, že je čas, aby došla k oltáři a dojde ke svému bráškovi.* Ahoj. *Dostane ze sebe nervózně přes knedlík v krku a chytí se ho. Možná trochu křečovitěji a pevněji, než měla původně v plánu a než je normální, ale nemůže si pomoct.* Ať nespadnu, prosím. *Zašeptá jeho směrem a trhaně vydechne, když se rozezní hudba a ona vykročí do uličky vedoucí k oltáři. Tóny hudby naprosto ignoruje a je jí jedno, jestli jde do rytmu nebo úplně mimo. Hlavní pro ní je, že tu vidí Doriana, ke kterému taky dojde a na kterého se usměje. Jak v jejím pohledu, tak v úsměvu je znát nervozita.*

*Dnešního dne se skutečně nemohl dočkat, ale i přes to se ho nevyhla nervozita, i když měl tušení, že je na tom Brikssi ještě hůře, jak on. Proto i chvíli přemýšlel, jestli si to Brikssi náhodou nerozmyslí, nezazmatkuje, či něco podobného. Jeho obavy na něm nejsou vidět, tedy alespoň pro jeho rodinu, která si ničeho nevšimne přes jeho úsměv. Postává tedy u oltáře, kam jej doprovodila jeho mamka, která už sedí v první řadě, s jehož sestrou za zády, jako svědkyní. Trochu se zhoupne na patách a když zahlédne konečně Keenana, zacuká mu koutek do úsměvu, přestože jeho pohled věnovaný jemu není úplně láskyplný, každopádně ho tu vidí rád. Jenže poté přijde k jeho boku Brikssi, kterou si okamžitě se zadrhnutým dechem prohlédne. Prohlíží si ji se širokým a zároveň okouzleným úsměvem, který věnuje pouze jí. Hudbu téměř ignoruje, protože právě vnímá jen jí a nic dalšího vnímat asi ani v tuhle chvíli nedokáže. *

*Měl chuť dát něco jako novomanželský dar do krabice třeba tchoře a určit jen pro Doriana nebo když už tak krabici kondomů, aby jeho sestra neměla hned tak paterčata. Nakonec si ale tohle všechno rozmyslí a radši počká na Brikssi. Když ji uvidí, koutky úst se mu roztáhnou do úsměvu.* Jsi nádherná Sisi. *Poví s úsměvem místo pozdravu a když se ho chytne, druhou rukou ji pohladí po ruce.* Nespadneš, neboj. A on řekne ano, za chvilku budete svoji. *Ujistí ji a poté ji tedy doprovodí k oltáři, přičemž s stoupne za ni jako svědek. Nikdy ho svatby nebrali. Přijde mu to jako omezování svobody a to "spolu až na věky" Jako úplně natvrdlý slib, který nedává smysl. Teď ale sleduje svou sestru a jejího snoubence a doufá, že neřekne ne, protože by jeho sestra jinak nebyla šťastná. Schválně ještě Doriana přelétává pohledem a semtam přeskočí na lidi co přišli a zkoumá, kolik z nich jich brečí.*

*Když slyší lichotku Keenana, usměje se na něj a pak se ho chytí a je jí úplně jedno, jestli se ho drží tak pevně, že mu ta ruka upadne nebo se mu kompletně odkrví.* To nemůžeš vědět. *Řekne trochu přidušeně, ale je ráda, že jí právě neoznámil, že se Dorian nedostavil. Nakonec se vydá uličkou až k Dorianovi, na kterého se nervózně usměje. Před oltářem ho chytne za ruku a sleduje každý rys jeho tváře, zatímco kněz spustí svůj proslov. Moc ho ani neposlouchá. Zaměřuje se na to, aby se ujistila, že tohle není sen, ale že je to doopravdy a Dorian tady skutečně je. Pohled jí krátce sklouzne k Xboxovi, který drží prstýnky a musí se nad tím mírně pobaveně pousmát. Je to jediný mazlíček, který je nestihne během obřadu sníst nebo ztratit. Pak už se zase podívá na svého snoubence, kterému kněz právě položil otázku, jestli si jí bere a stane se jejím manželem.*

*Od té doby, co spolu s Brikssi začali vycházet dobře, mu čím dále více přijde, že mu vážně spadla z nebe. Například ještě před dvěma měsíci by nečekal, že bude někdy až tak šťastný a bude vyslovovat ty sladké zamilované řeči, které pro něj kdysi bývaly strašné klišé, které slýchával většinou od své sestry. Jenže teď to sám prožívá, zamiloval se a dostalo se to až do dnešní fáze, kdy se stanou konečně svými. Zvedne koutek úst, když uvidí Keenana a už jen doufá, že se tam brzy objeví Brikssi. Opravdu se tomu tak po chvilce stane a tak ji jen sleduje, se širokým a omámeným úsměvem, který ji věnuje ještě více, když je před ním. Ruku, kterou chytne tu jeho, ji jemně stiskne s povzbudivým úsměvem a palcem ji pohladí po jejím hřbetu.* Jsi tak krásná. *Šeptne tiše ještě před tím, než začne kněz povídat to své. Chvilku nevnímá nic více, než Brikssi před sebou, dokud vzdáleně nezaslechne tu důležitou otázku věnovanou jemu.* Ano. *Řekne okamžitě a podívá se Brikssi do očí doufajíc, že tuto odpověď uslyší i od ní.*

No ta, sice možná na první pohled vypadá jako idiot, ale neutekl by ti. Vždyť tě miluje. A nebyl by tam maximálně, kdyych ho někde zahrabal a to bych neudělal, protož bys zahrabala někam mě a já mám svůj život rád. *Uchechtne se a poté už s ní dojde k oltáři, přičemž pohledem těká na Doriana, z něj na Brikssi a z ní na návštěvníky svatby. Musí se potichu uchechtnout nad mazlíčkem jeho sestry a taky se snaží neobracet očima při slovech kněze.* /Utněte ho už někdo... Vždyť se nikdy nedostane ani k těm otázkám. Vždyť o tom ta svatba je, ne?/ *Když už slyší jednu otázku, nenápadně propálí Doriana pohledem, i když ví, že ti dva jsou do sebe tak zamilovaní, že pochybuje, že by jeden nich řekl ne. I když by to řekla isi, asi by se vysmál Dorianovi. Kdyby to řekl on, jednu by mu vrazil.*

Nevypadá jako idiot. *Brání svého snoubence se stáhnutým obočím.* Jestli mu něco uděláš, umlátim tě podpatkem. *Varuje ho dopředu a pak už je u oltáře, kde se usměje na Doriho.* To ty taky. *Vydechne a pak už sleduje potichu jeho obličej, zatímco kněz si začne básnit ty různé kraviny. Zpozorní až když slyší tu zásadní otázku určenou pro Doriana. Nemusí ale nervózně čekat na odpověď nijak dlouho, protože její snoubenec jí nenapíná a odpoví hned a kladně. Ze srdce jí spadne obrovský kámen a ona si konečně připadá, že stojí na pevné zemi.* Ano. *Odpoví, když kněz položí stejnou otázku i jí a pak si vezme od Xboxe jeden prstýnek, který Dorianovi navlékne na prst a nechá jeho, aby udělal to samé. Kněz je prohlásí za manžele a vyzve je k jejich prvnímu manželskému polibku.* Tak moc tě miluju. *Vydechne, než si stoupne na špičky a natáhne se k němu, aby ho mohla políbit.* /Bože.. Fakt se to stalo?/

*Okouzleně pochválí Brikssi její vzhled, jakmile je před ním a lehce jí stiskne ruku, i pohladí. Zaculí se, když mu tu lichotku vrátí a poté už se naskytne knězův čas, kterého vážně nevnímá. Tedy po chvilce jeho řečí ho vzdáleně vnímat začne, protože brzy bude jeho čas, aby odpověděl na tu otázku, na kterou poté odpoví naprosto bez váhání kladně. Usměje se na Brikssi krapet nervózně, když přijde řada na ní. Šťastně vydechne zadržovaný vzduch v plicích když řekne své ano, načež udělá to, co ona. Vezme si od Xboxe prstýnek a s neskrývanou něhou ho Brikssi nasadí na prsteníček.* Já tebe více a nejvíce. *Zaculí se a aby na to nemohla nic říct, konečně si ji k sobě přitáhne a její polibek prohloubí. Rukama ji obejme kolem pasu, čímž si ji k sobě přitáhne ještě více.* /Jsme manželé../ *Druhou ruku ji položí na tvář a odtáhne se až tehdy, kdy mu dojde vzduch. S úsměvem se jí dívá hodnou chvíli do očí a hladí ji po tváři palcem, než se otočí k hostům, tedy speciální pohled věnuje Keenanovi, aby věděl, jak reaguje.*

Ale jo, jen ty to nevidíš, protože jsi zaláskovaná. *Ušklíbne se a hned potom protočí očima.* A právě kvůli tomu mu nic neudělám. *Pokrčí rameny a potom už poslochá řeči kněze, kterého vůbec nezajímají a přijdou mu jako jedna velká blbost. Když ale přijde řeč na otázky, zpozorní a vrhne na Doriana vraždící pohled.Když si oba dva řeknou svá ano, trhu se mi uleví, že ani jeden neřekl ne. Pak je nechá ať se hrdličkují a až po tom se nahrne mezi první gratulanty. Natáhne ruku k Dorianovi, aby mu jí potřásl, ale stiskne o něco ví pevněji než normálně.* Jedinkrát kvůli tobě bude brečet a zlomím ti vaz. Začnu nosem, pak jednotlivýma kostma a nakonec ti z těla vyjmu obratel po obratli. *Zazubí se na něj úplně nevinně jak nejvíc to umí. Pak se otočí na Sisi a tu obejme.* Hodně štěstí. Jsem za tebe rád, sestřičko. Hodně nervů a tak. *Usměje se na ni a pak se ohlédne za sebe.* Můžu jí nebo bys byla radši, kdyybch tady ještě byl? Víš že svatby nejsou nic pro mě, ale klidně tady budu. *Pokrčí rameny a usměje se na ni.*

Teď nemam náladu na to se dohadovat. *Potřese hlavou, protože za chvíli bude bez kyslíku tak dlouho, že nejspíš omdlí vzhledem k tomu, že nedokáže samou nervozitou pořádně dýchat. Pak už dojde k Dorianovi a proběhne obřad, během kterého si vymění sliby a zodpoví tu důležitou otázku, jestli se berou. S úsměvem se podívá na prstýnek, který jí její manžel navlékne na prst a pak už mu řekne, jak ho miluje. Po jeho slovech už se nadechuje, aby se začala dohadovat, ale to jí on znemožní svými rty. Do polibku se šťastně usměje a sama ho obejme okolo krku, aby ho u sebe měla co nejblíže. S láskou se na něj pak ještě podívá, když se od sebe odtrhnou a pak už poslouchá co má Keenan na srdci a musí u toho protočit očima.* Víc podrobně by to nešlo? *Zašklebí se na svého brášku než ho obejme.* Děkuju, Kee. Jsem ráda, že tě mam. *Usměje se na něj trošku dojatě a po jeho otázce se uchechtne.* Běž si vyléčit mindráky z jednoho obřadu. *Pokýve pobaveně hlavou a pak se přitulí k Dorianovi.* Tohle je šílený. Že jsem vlastně paní Nielsen. *Potřese nad tím hlavou.*

*Poté, co si s Brikssi řeknou svá ano, si nasadí navzájem prstýnky a řeknou si, jak se milují. Hned na to si ji k sobě přitiskne a prohloubí její polibek, aby nestihla protestovat a protože tak to má zkrátka být. Odtáhne se až když mu dojde vzduch a ještě se hodnou chvíli dívá Brikssi s úsměvem do očí, než se otočí k hostům. Nepřekvapí ho, že jde Keenan jako první, je zvědavý, co mu řekne a tak přijme jeho ruku, načež se zašklebí.* Máš zajímavé.. Praktiky. Ale neboj, Brikssi je poslední osoba, které bych zvládl ublížit. *Zazubí se na něj a potřásne si s jeho rukou, načež ji dá zase k tělu.* Svatby asi nemá v oblibě, že? *Optá se pobaveně, když Brikssi Keenana "propustí" a s úsměvem si ji k sobě přitiskne.* Dahlia Nielsen.. Je to nádherný, ale budu si muset zvyknout. *Zasměje se a skloní k ní pohled, aby na ní viděl a zastrčí ji pramen vlasů za ucho.* Jsem tak rád, že nás rodiče zasnoubili.

Já se nedohaduju.Já s ti snažím zvednout mým způsobem náladu. *Zaprotestuje a poté už přečkává u oltáře za svou sestro a má co dělat, aby se nesbalil a nešel pryč. Svatby ho vážně nutí, ale kvůli jeho sestře to vydrží. Když už je konec, nahrne se mezi gratulanty a hned začne vyhrožovat Dorianovi.* Šlo by to víc podrobněji. *Zazubí se na svou sestru a pak se zase otočí na Doriana* Moje praktiky mají víc druhů. Můžeš vyzkoušet všechny. *Koukne se na něj kamenným výrazem a poté se koukne zase na Sisi.* Taky jsem rád, že tě mám. *Usměje se na Sisi a potom stihne ještě protoči očima, načež se rozejde ne do paláce, ale do města, do baru a u toho si ještě sundá i kravatu i sako a košili si rozepne.*

Nojonojo. *Uchechtne se a protočí očima stejně jako když pak Keenan po obřadu začne Dorimu vyhrožovat.* Tak ne teď, prosím. *Zamrká na něj prosebně a pak ho propustí a s pobaveným úsměvem sleduje, jak odchází.* Ne, moc ne. Ještě k tomu musí dospět. *Zazubí se na něj a pak se k němu přitulí.* Ty si budeš muset zvyknout? A co teprve já, manželi? *Zasměje se, protože přeci jen jde o její jméno.* Chceš tu ještě zůstat s rodinou, nebo jít někam jinam? Klidně se můžeme ještě projít po labyrintu, nebo si jít užít svatební noc do komnaty. *Nabídne mu a zamžiká u toho obočím.*

*Neví, jestli je vlastně z toho, co mu Keenan řekl, překvapený. Vlastně něco takového čekal, protože Keenan si jej zřejmě nikdy neoblíbí, proto to přijme s úsměvem.* Em ne, díky. K tomu se určitě nedostaneme. Doufám. *Keenanovy praktiky zněly děsivě už jen z toho vyprávění, to musel uznat. Stejně se za ním pak ohlížel s pobaveným pohledem, který měla na tváři i Brikssi.* Určitě se najde někdo, kdo mu k tomu pomůže. *Přistoupí se smíchem na Brikssi poznámku a políbí ji do vlasů, mezitím co si ji k sobě tulí.* No jo, no jo.. Pro tebe je to přeci jen větší změna, manželko. *Oplatí ji se zaculením oslovení, načež se po její otázce rozhlédne.* Vypadá to, že se má rodina dobře baví, určitě tu s nimi ještě budu mluvit a tvá poslední nabídka zní nejlákavěji. *Zablýskne se mu v očích, načež si zvedne Brikssi do náruče a se smíchem se s ní rozeběhne pryč.*

Pořád věřím tomu, že najde. *Přikývne a přivře oči, když jí políbí do vlasů. Konečně si po dlouhé době připadá úplně kompletní a bez výhrad šťastná.* Jo, to je. *Pokýve se smíchem hlavou, protože přeci jen jemu se změnil jenom rodinný stav, ale jí jméno, oslovení, rodinný stav a i země, ke které patří.* Tak jdeme. *Zazubí se na něj a překvapeně vyjekne, když jí vezme do náruče.* Zvládla bych jít i po svých. *Opáčí se smíchem, ale nepotřebuje aby oba dva skončili na zemi, takže se s ním nijak nepere a radši se ho pevně chytne okolo krku.*

Na pozemku paláce se nachází i labyrint, uprostřed kterého je i menší fontána. Je těžké se dostat do středu, když neznáte cestu. Některé cesty jsou označené.

*Přijel teprve nedávno, takže ještě nestihl navštívit moc míst a chtěl začít napřed palácem. Proto se prochází venkovním prostorem bez toho aniž by věděl kam jde, prostě někam dojde. Na sobě má obyčejné černé rifle, bílé triko a šedou mikinu. Vlasy má rozházené do všech stran a nijak ho to netrápí. Štve ho, že jeho sestra nedá na jeho varování a naposled se s ní skoro pohádal, ale docela by ji rád viděl, naposled ji viděl ještě doma, ale nechce ji nahánět po celé Illee. Po chvilce bloumání po zahradě paláce a přemýšlení o všem možném, dojde až k labyrintu, na který se zvědavě koukne a ani chvilku neváhá a jde dovnitř. Vydá samozřejmě po neoznačené cestě, takže na cestě do středu zabloudí.*

*jelikož neměla odpoledne co dělat, tak vyrazila do města, kde strávila pár hodin. Chvíli byla v baru, pak v zábavním parku.. prostě všude možně. Na sobě má červený kratší svetr a černé džíny s dírami na kolenou. Make-up má jen lehký a vlasy si nechala volně rozpuštěné. Když že vrátila do paláce, vydala se ještě do labyrintu, protože právě labyrint se řadí k jejím nejoblíbenějším místům v paláci. Zná ho hodně dobře, takže nehrozí, že by se tam ztratila. Teda neúmyslně.. úmyslně se tam ztrácí často, aby ji nikdo nenašel. Bezmyšlenkovitě se procházela uličkami se sluchátky v uších a jen si tiše pobrukovala text písničky. Realita šla v ten moment mimo ni, takže si ani nevšimla postavy kousek od ní. Až když do dotyčného narazila, začala vnímat i ten skutečný svět. Rychle si sundala sluchátka a omluvně na něj koukla.* Sakra.. pardon, musím víc dávat pozor na cestu.. nestalo se vam nic?

*Je tak zabraný do svých myšlenek, že se doloudá až k labyrintu, kam neváhá a hned vejde. Akorát se vydá po neoznačené cestě, takže o netrvá dlouho a zabloudí, stále se ale rozhlíží kolem sebe s lehkým úsměvem na rtech. Ví, že jeho rodiče se potkali v labyrintu a měli tady i svatbu, jen to bylo ještě v tom starém paláci, což ho mrzí, že to místo neuvidí. A taky další místa, kde jeho matka vyrůstala, proto se bude muset spokojit s tímhle labyrintem. Jak se rozhlíží kolem sebe zase ve svých myšlenkách, nedojde mu, že by mohl klidně slyšet i kroky, dojde mu to, až do něj vrazí nějaká dívka. Překvapeně se na ni koukne.* V pohodě, já jsem v pohodě. *Pousměje se na ni a prohlédne si ji.* Není nic vám? *Zeptá se ji a ještě si ji znovu prohlédne a lehce nakrčí obočí.* Neznáme se odněkud? *Zeptá se jí, jelikož mu přijde nějaká povědomá, ale nemůže si vzpomenout, odkud by ji znal.* JInak, jsem Jayden. *Představí se jí s menším úsměvem na rtech.*

*se sluchátkama v uších se loudá labyrintem a pořádně nevnímá, kam jde, což se jí vymstí a narazí do nějaký osoby. Hned se mu omluví, protože sice to není vyloženě andílek, ale nějaké to vychování má.* Taky v pohodě. *ujistí ho a pousměje se. Prohlédne si ho, když se jí zeptá, jestli se neznají. Nepřipadá jí povědomý, i když je možné, že ho potkala někdy když byla opilá a nepamatuje si to.* Já si nepamatuju, že bychom se odněkud znali. *pokrčí lehce rameny a ani podle jména ho nepoznává. Ani neví, že je to její snoubenec, protože jí do toho nikdo ještě nezasvětil.* Aideen. *představí se mu.* Patříte mezi zahraniční hosty?

*Překvapí ho, když do něj někdo vrazí, protože to rozhodně nečekal, ale na dívku se lehce usměje. Přikývne, když mu řekne, že je taky v pohodě a poté si ji prohlédne. Nakrčí zmateně obočí, jelikož mu přijde, že ji odněkud zná nebo že ji aspoň někde viděl. Pak se jí představí po jejím jménu se zase pousměje o něco víc.* Těší mě. *Poví zdvořile a po její otázce zase přikývne.* Jo, jsem korunní princ z Dánska. *Poví s povzdechnutím.* /Aideen... To už jsem někde slyšel.../ Omlouvám se, že se tak ptám, ale nejste náhodou Aideen Schreave? *Zeptá se ji zvědavě, ale zároveň překvapeně, protože si vzpomene, že je přece s nějakou Aideen Schreave zasnoubený.* /Může to být jen shoda jmen a nemusí to být moje snoubenka, vždyť by mě taky poznala, ne?/