Labyrint v zahradách paláce

*nemyslí si, že by se někde potkali. Nebo aspoň si to nepamatuje. Ani podle jména ho nepoznává.* Také mě těší. *usměje se.* Aha, tam jsem asi nikdy nebyla. *moc toho nenacestovala, i když její rodiče, hlavně táta, byli pořád někde. Ale pro její zdraví by to mohlo být riskantní, takže zůstávala většinou v Illey. když se jí poté zeptá, jestli není Schreave, trochu zmateně nakrčí obočí.* /To je beztak nějaký stalker.. nebo rebel. Do háje, když mě tu zapíchne, tak mě ani nikdo nenajde.../*uvědomí si a odolá touze od něj trochu ustoupit. I když to by jí asi moc nepomohlo.* Ehm.. a-ano, proč? *zeptá se trochu zdráhavě a v hlavě se jí rodí plán, jak se odsud dostat co nejrychleji pryč.* /Možná bych mohla předstírat nějaký záchvat. Ale kdyby se o tom dozvěděl Xavier, tak mě bude držet na ošetřovně pořád../

*Strašně ji někoho připomíná, ale zatím netuší koho. Snaží se na ni moc necivět, jenže ono je to pro něj složité, když mu přijde povědomá. Když uslyší její jméno, chvíli mu to šrotuje v hlavě než si uvědomí, že to jméno je stejné jako jméno jeho snoubenky ale doufá, že je to jen shoda jmen, že by se přece nesetkal se svou snoubenkou takhle náhodně a ještě takhle blbou náhodou. Proto se jí zeptá na příjmení a když uslyší, že je to vážně ona, překvapeně se na něj koukne a zoufale si prohrábne rukou vlasy. Vůbec neví, jak dívce sdělit, že ja asi její snoubenec, protože ta vypadá, jako by o tom nevěděla.* /Taky teď můžu odejít, dělat že to moje snoubenka není a že je všechno v pohodě a zasnoubení nejsme.../ Já jen že... Jste asi má snoubenka? A asi určitě, viděl jsem i vaši fotku,ale už před dlouhou dobou, proto mi přijdete povědomá. *Povzdechne si a čeká lehce zvědavě na její reakci, ale ve tváři má opatrný výraz, jako by čekal, že po něm vyjede jako divoký zvíře.*

*nechápe, odkud zná její jméno. Sice ano.. je princezna a její jméno zná logicky dost lidí.. ale nějak jí to nesedí. Už přemýšlí, jak se mu dostane z dosahu, až se vyklube, že je to vlastně nějaký rebel, který ji unese těsně před začátkem útoku, při kterém všechny vyvraždí. Ještě víc nechápavě nakrčí obočí, když si projede rukou vlasy, ale musí uznat, že ten pohyb jí přišel sexy. Po jeho slovech ale vyloženě vybouchne smíchy.* Tak to nene. Musel jste si to splést. Já nejsem zasnoubená. *namítne s pobaveným výrazem v očích, protože jí to přijde dost absurdní.*/Ale teď se celkem zasnoubení řešilo v naší rodině. A Xavier psal něco v tom stylu, že aspoň mě z toho vynechali a nikdo na to nic neřekl./*pomyslí si a chvilku si z tou otázkou pohrává v hlavě.* Nejsem zasnoubená, že? *zeptá a tentokrát jde v jejím hlase slyšet místo pobavení nervozita.*

*Když se na ni dívá delší dobu a snaží se její vzhled spojit se jménem, je si víc a víc jistější, že to musí jeho snoubenka být. Leda že by měla identický dvojče, které by se vydávalo za ní. Vždyť na tohle jsou tady v zemi odborníci, ne? Když se začne smát, nakrčí čelo a zmateně se na ni koukne. Teď je zmatenější ještě víc než do teď byl.* Netuším, s kým bych si vás spletl. *Zamumlá a má co dělat, aby se nerozčílil, jelikož se dokáže rozčílit vážně hned.* Nevím, asi vám to museli zapomenout říct. Protože mě bylo jasně řečeno, že jsem zasnoubený s princeznou Illey Aideen. Tedy jestli tady nemáte ještě stejnojmennou příbuznou. *Zkoumavě se na ni podívá a čeká na nějakou reakci.* A nechcete si tykat? Když už jsme dost možná snoubenci. *Uchechtne se a stále doufá, že se spletl, i když kdyby se spletl, asi by to byl pro něj velký trapas, takže vlastně neví v co má doufat.*

*když uslyší o tom, že jsou zasnoubení, začne se smát, protože jí to přijde absurdní. Není zasnoubená. Nikdo jí o tom neřekl. Ale zase jí přijde trochu divné, že on to ví.* S někým jiným, že by? *Zeptá se a ušklíbne se. Poté ale trochu zvážní a přestane se smát. Zeptá se ho, jestli je zasnoubená, i když by se měla spíše ptát někoho jinýho.* Nemám. Bohužel... a oni mi to nezapomněli říct. Oni mi to neplánovali říct! *řekne už poměrně naštvaně, protože u ní není problém přejít během pár sekund od smíchu k vraždění pohledem. Na jeho otázku ohledně tykání nereaguje a místo toho vytáhne mobil a začne psát do rodinného chatu. Stihnou se samozřejmě pohádat, což jí vytočí.* Já je všechny do jednoho brzo zakopu.. *zamumlá si rpo sebe a pak se obrátí na Jaydena.* Je to pravda. *řekne, jakoby to nebylo jasné.* Ale tak super, aspoň to konečně vím. Nějaký nápady jak z toho ven? *zeptá se a když jí pak znovu zavibruje mobil, všimne si zpráv od Simone a místo hněvu jde teď v jejím výrazu vidět spíše starost.*/Do háje.. ještě kvůli mě potratí./

*NA její odpověď protočí očima.* A kolik lidí se tady jmenujou stejně jako vy? To vám ani trochu nepřijde divný? *Zeptá se ji a povytáhne obočí, přičemž si ji zkoumavě prohlédne.* Třeba se báli tvé reakce nebo tak něco. *Navrhne první věc co ji napadne a už se ani nezdržuje vykáním a prostě ji začne tykat, přijde mu blbý ji vykat, když je to někdo koho si má vzít.* No tak, neobešlo by se t o bez zakopání? *Povytáhne jedno obočí a založí si ruce na hrudi a lehce pobaveně se opře o zeď labyrintu.* Ještě aby to pravda nebyla. To by bylo docela divný. *Uchechtne se ale hned potom zvážní.* Nevím, rodiče od toho odmítají odstoupit. A kdyby to šlo, tak se první budu snažit o zrušení zasnoubení mé sestry. *Pokrčí lehce omluvně rameny a zamračí se, když si všimne jejího výrazu.* Stalo se něco? Klidně už běž, jestli se něco děje. *Stále se nepřestává zmateně mračit.*

Fajn. možná trochu jo.. *uzná nakonec ale dost neochotně, protože nerada uznává, že má pravdu někdo jiný.* Kdyby mi to řekli dřív, tak bych reagovala lépe. *odsekne a protočí očima. Ani pořádně nevnímá, že přešli na tykání, protože to je teď poslední věc, která jí zajímá. Vytáhne mobil a začne naštvaně psát do rodinného chatu, což se neobejde samozřejmě bez hádky.* Neobešlo. *odpoví mu a protočí očima, načež se zamračí.* Co je na tom tak vtipnýho? *zeptá se, protože ona na tom nevidí vtipného nic. Po jeho odpovědi jen neurčitě zamručí, protože je jí jasné, že ani z její strany nikdo nepřistoupí na zrušení.* Moje teta je těhotná a trochu jsme se teď všichni pohádali a ona má bolesti. Má jen pár týdnů před porodem. *řekne s obavami v hlase.*

Jenom trochu. *Pokýve hlavou a na tváři se mu objeví menší úšklebek. Tak to asi oni nevěděli. Co já ví? Já nevím, jak to u vás funguje. Ale já taky nereagoval dobře. S tím by měli počítat všichni rodiče. *Poví, přičemž ji sleduje s pobaveným výrazem ve tváři.* Docela to vypadá jako komedie. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Když ale uvidí její výraz v obličeji, zase zvážní a koukne se na ni se starostlivým výrazeme.* Bude v pořádku určitě. Klidně za ní běž, nebude lepší když někoho u sebe bude mít? *Zase si prohrábne vlasy. Netuší, jak to u takových případů funguje, ale být těhotnou ženskou, která dost možná rodí, chtěl aby tam u něj někdo byl.*

Tak logicky to vědět museli, ne? *zeptá se a probodne ho pohledem.* Není. To. Komedie. *řekne důrazně, protože jí to vážně jako komedie nepřipadá. Pak se jí ale ve tváři objeví obavy o její tetu. Začne se vinit z toho, že do chatu vůbec psala. Kdyby to neudělala, tak by se nepohádali a Simone by teď byla v pořádku.* Já nevím.. asi jo. Ale už tam bude její bratr. *zveden pohled od mobilu a podívá se na něj.* Já za ní asi půdju a zkusim nezaškrtit každého příbuzného, na kterého narazím. Ehm.. měj se. *netuší, co by mu měla říct, protože něco jako "ráda jsem tě poznala a nemůžu se dočkat dalšího setkání" by asi bylo ještě divnější vzhledem k její reakci dříve. Pak už se otočí a vydá se do komnaty Simone.*

Ale nemuseli vědět, jak budeš reagovat. O zasnoubení věděli nejspíš určitě, ale rrakci třeba čekali jinou. *Pokrčí rameny a podívá se na ni zase zkoumavým pohledem.* Dobře. A zkus nezabít svý příbuzný. sice vím, že jich máte hodně, moje máma tady vyrůstala, takže vím, členů vážně málo nemáte, ale pochybuji, že by ti pak nebylo líto, kdyby si na ně byla hnusná. Měj se... *Rozloučí se s ní a ještě ji sleduje než mu zmizí z dohledu. Setkání se svou snoubenkou čekal rozhodně horší, ale hádá, že to bude ještě zajímavý. Nakonec se taky konecne odlepi od zdi a vydá se do paláce."

*Dnešek celý strávila v posteli. V letadle nebyla schopna usnout, takže byla strašně unavená. Jenže potom přišla krize. Celé tělo se nutně potřebovalo hýbat. Takže se s nevolí zvedla z vyhřáté postele a vydala se k šatníku. Celý ho prohledala a nakonec našla, co hledala. Kalhoty. Vzala je do ruky a pobralala ještě sportovní tričko a teplou mikinu a vydala se ven. V pokoji na sebe všechno hodila a doplnila to ještě o tenisky a sluchátka. Teď už jen vědět, kam běží. Byli jen málo míst, které tu ještě nenavštívila, takže když doběhla před labyrint, bylo jasno. Dneska se proběhne labyrintem a pokusí se neztratit. Dokud ještě věděla kde je, si dala lehkou rozcvičku a byla připravena vyrazit.*

*Včera se dozvěděl dost šokující novinky. Jeho bývalá přítelkyně je jeho sestra. Přítelkyně, která doteď byla v Selekci a se kterou si dovedl představit vládnout a mít děti. Když odešel z ošetřovny, kde teď Alyana po zraněních z útoku je, zavřel se u sebe v komnatě a neopustil jí. Nespal a taky něco málo alkoholického vypil na prášky pro uvolnění. Je v dost žalostném stavu. Po bouračce se zlomenou rukou, naraženými žebry, podvrtnutým kotníkem a fialovou modřinou na obličeji, kterou nyní doplňují i výrazné kruhy pod očima. A i když si plánoval několik dalších dnů nevylézt z komnaty, má stále své povinnosti, ke kterým patří i Selekce a domluvené schůzky. A na dnešek je domluvený s lady Idrissou, kterou pozval na procházku labyrintem v zahradách paláce. Na sobě má černé lehce zmuchlané kalhoty a bílou košili ve stejném stavu. Oboje na sobě měl i včera, ale naštěstí nevypadají až tak hrozně, aby to bylo poznat na první pohled. Vlasy má rozházené do stran více než obvykle. Dojde do zahrad, kde se má s lady setkat, jak se domluvili a tam zkontroluje čas na hodinkách a čeká, než se k němu připojí.*

*Už proběhlo mnoho akcí a útoků, ale ona ani pro jednom nebyla. Tolik se za sebe styděla, nechtěla princovi ani lézt na oči. Považovala to za drzost, kdyby byla na jeho místě, takto by to nejspíše viděla. Sama ale měla nervy na dranc. Nejen tedy kvůli její aktivity, kterou by měla rozhodně napravit, ale i kvůli jejího mladšího bratra. Začal mít velké problémy ve škole po jejím odchodu a něco podobného se týkalo i jejího psa. Ten prý začal zase trhat papuče. K její smůle jí nedošlo, že ho mohla vzít s sebou. Jup, pitka na to zapomněla. Momentálně si ale jen učesala vlasy, nesnažila se své kruhy pod očima zamaskovat. Už tak nějak tušila, že je na tom princ podobně. Hned po otevření se o své pravdě přesvědčila.* Dobrý večer. *Pousměje se, košili s černou dlouhou sukní si postupně ještě poupravila.* Jak vidím, s kruhy pod očima jsme na tom podobně. *Ani se nesnažila uchechtnout, věděla proč je v tak hrůzném stavu a vlastně by si z toho fakt nezvládla dělat srandu.*

Dobrý večer i vám, lady. *Pozdraví jí zdvořile, jak je jeho neodmyslitelným zvykem, který nedokáže vypnout ani při svém momentálním stavu. Během celého života u dvora se mu to vrylo hluboko pod kůži a stalo se to jeho přirozeností. To je i důvodem, proč i přes své rozpoložení povytáhne koutky rtů.* Ano, to máte pravdu. *Souhlasí ohledně jejích kruhů pod očima, kterých si nemohl nevšimnout.* Můžeme? *Kývne směrem hlouběji do zahrad, kde se nachází labyrint, ke kterému se s ní po boku vydá hned po jejím souhlasu.* Copak vás trápí, že máte problém se spaním? *Zajímá se. Měl připravenou podobnou otázku vzhledem k její neaktivitě na akcích a celkově při dění v Selekci, ale zvolil nakonec vzhledem k situaci a jejímu vzhledu tuhle formaci. Otázka "Děje se něco?" by byla zbytečná úplně stejně jako jeho snaha působit čerstvě a odpočatě.*

*Pozdravila jej, avšak až po opětování pozdravu si uvědomila jednu věc.* /Já neřekla "vaše výsosti"./ *Pomyslela si, přesněji jí to jen přelétlo hlavou. Nechtěla se teď tímto zabývat. Spíše ji zaujalo to zjištění a utvrzení její myšlenky. Princ na tom byl skutečně podobně jako ona sama, možná by řekla, že je měl dokonce horší. Byla ale ráda, že se aspoň trochu pousmál. Samo ji to nutilo nahodit úsměv. Vskutku už měla chuť.* Jistě. *Kývla, hned na to se na to místo podívala, hodně zaujatě. Kdyby měla foťák, už by si tu podívanou fotila. Byla to zkrátka nádhera, nádhera zlepšující náladu.* Doma mají problémy s bratrem a psem, takže mi píšou vždy když můžou. *Pověděla zkráceně. Né že by to bylo tak jednoduché, ale bavit se o tom není dobré, určitě ani pro jednoho. Proto si zvolila ještě jednu krátkou větičku k tématu a dál už přemýšlela nad novými dotazy.* Každopádně mě mrzí co se stalo, muselo to být vše pro vás hrozné. *Uznala tedy.* Nicméně jsme v přírodě a určitě si nechceme procvičovat matematické vzorce, ačkoliv jsou zajímavé. *Uchechtne se, snaží se ze všech svých sil.* Chodil jste sem jako malý často? Vypadá to tu jako místo skvělé na meditaci. *Vykouzlí ten nejlepší úsměv, co zvládne. Doufala, že prince aspoň trochu konverzace o tomto tématu nadchne.*

*Poslouchá její vysvětlení toho, co jí trápí a u toho se starostlivě zamračí.* Jestli se chcete vypovídat, jsem tady pro vás. Když mi řeknete, co za problémy to jsou.. možná bych vám mohl pomoct. Dá se zařídit, aby se pes převezl sem za vámi a postarali se o něj po dobu Selekce u nás v psinci. U vašeho bratra to tak lehké asi nebude, ale něco vymyslet bysme snad zvládli. *Pousměje se na ní. Chce jí pomoct. Možná to trochu pomůže i jemu nezabývat se myšlenkama pouze sám sebou, ale znovu se vrátit k nějakým logickým postupům a rovnicím, pomocí kterých se bude snažit vyřešit její problém.* Díky. *Zareaguje krátce na její slova. Dovštípí se, že mluví o jeho autonehodě a následném zranění jeho sourozenců během útoku. O tom, kdo je doopravdy Alyana zatím nikdo kromě jejich rodiny a doktorů neví. Čekají s prohlášeními než jí bude lépe a rozhodne se, jestli bude chtít přijmout titul a jejich příjmení.* Občas jsem sem utekl. Bylo to fajn místo jak na honěnou, tak na schovku, takže jsme tu i se sourozenci byli docela často. Sám jsem sem začal chodit až jako starší, když jsem pochopil, že historka mojí mámy, že mě tu něco sežere, když sem půjdu sám, jsou jenom způsoby, jak zabránit tomu, abych se jí ztratil. *Přizná pobaveně.*

*Vysvětlila mu důvod své neaktivity na akcích, za nějž se tolik styděla. Rozhodně to bylo nic ve srovnání s problémy prince Aarona. Jakmile si Aaron převezme slovo, svůj pohled k němu přesune, pečlivě jej poslouchala.* Vskutku? *Překvapeně naklonila hlavu. Nečekala, že by tohle vůbec nabídl. Udělalo to na ni dojem.* Můj pes se údajně dostal po mém odchodu do stavu, kdy v jednom kuse něco trhá. Co se pak týče bratra...ten začal být velmi aktivní ve škole, ve špatném slova smyslu. Začal mluvit často sprostě, hodně sprostě. Nechápu tedy proč, ale holt se to děje. *Kývla, odřekla to rychleji, aby je nezdržovala u jednoho tématu. Bylo toho tolik, co by se dalo vytáhnout. Ona zvolila otázku týkající se místa, kde momentálně šli. Zdálo se jí fantastické, určitě by stalo za několik fotek. Momentálně ale u sebe fotoaparát nemá, mobil s modelem však ano.* To muselo být určitě zábavné, navíc se sourozenci. *Usmála se.* Já jsem jako malá chodila hlavně s přáteli a později i s bratrem do lesa. Často pro šišky a dřevo. *Uchechtla se nad svými vzpomínky.* Vaše matka o vás měla strach, je to tu poměrně velké a vy byste se mohl snadno ztratit.*Kývla, starostlivost královny se dala snadno pochopit. Z menší černé kabelky pak vytáhla mobil, nebyla by to přeci ona, kdyby se nesnažila dál budit v princovi úsměv.* Víte, jak se vaše kůže krásně leskne na slunci? Dovolte mi tento krásný kontrast vyfotit. *Usmála se vřele.*

Samozřejmě, že ano. Jinak bych vám to nenabízel, kdybych to nemyslel vážně. *Ujistí jí, že to opravdu myslí vážně. Takový údiv ho vždycky potěšil, když dívkám nabídl nějakou konkrétní pomoc. Věří, že konkrétní pomoc je o hodně lepší než nějaká neurčitá. Ujištění "rád ti pomůžu" je sice fajn, ale málokdo ho následně využil. Proto tak miluje matematiku. Jde rovnou k výsledku a k řešení. Není to žádné co by kdyby. Výsledek je jasný, konkrétní a jednoznačný, není prostor na nějaké diskuze.* V psinci si s ním určitě poradí a ohledně vašeho bratra... Teoreticky bych mohl zařídit nějakou vychovatelku. V paláci momentálně nejsou prakticky žádné malé děti, takže místní chůvy nemají co na práci. Mohl bych tam poslat chůvu, která měla na starosti i mě jako malého a třeba by s ním něco svedla. *Pokusí se přijít s dalším konkrétním řešením na míru. Věřil, že jeho chůva by rozhodně zvládla divy. Má jí rád a sehrála svou část na tom, kým je dnes.* Jo, to bylo. Do doby než jsme všichni vyrostli a postupně si začali jít vlastní cestou. *Neví, jestli to vnímá jenom on, nebo všichni, ale zároveň s tím nedokážou nic dělat, ale občas si přijde osamocený, když vzpomíná na své dětství. Tehdy měl staršího bráchu, chtěl být jako on a postupně se rodily mladší sestry, o které se staral, dělal jim naschvály a blbnul s nimi. Vzhledem k tomu, jak krátce jeho máma otěhotněla po porodu jeho s Beatrice byli ti dva jako dvojčata skoro. A pak se najednou Max začal čím dál tím vzdalovat a v devatenácti se oženil a měl první dítě. Od té doby ho prakticky nevídá. Sestry také dospěly a začaly být náladové, urážlivější a mít svou vlastní hlavu a najednou.... z ničeho nic si už spolu nehráli a nepodnikali tolik věcí. Asi to někdy přijít muselo, ale stejně ho to mrzí. A je to i důvodem toho, proč si teď hledá manželku. Aby měl aspoň někoho, až se sourozenci rozprchnou i za brány paláce.* Nebáli jste se? Já se jako malý lesa bál. Hlavně jsem byl schopný se tam ztratit, takže jsem tam sám radši ani nelezl. *Přizná pobaveně.* Jo, to je pravda. Ale stejně mi přišlo nefér, že mi nakecala cosi o příšeře. *Tehdy docela trucoval.* Tak tohle slyším prvně. *Přizná, když mu složí kompliment na to, jak se mu leskne pokožka na slunci.* Klidně foťte. Ale potom bych rád jednu společnou. *Přidá s úsměvem svojí podmínku.*

*Zčervenala, nevěděla o princově nádherné štědrosti, ale byla za to ráda. Dělá to pro to, aby byla šťastná stejně jako každá jiná účastnice a toho se cení, hodně. A jak se Rissa rozhodne? Byla by asi blbá, kdyby pomoc nevyužila. Možná to vypadá na to, že je jen ženská, co využije peněz a schopností partnera, ale úplně to tak není. Vlastně vůbec. Je jen ráda, že se jí poprvé snaží někdo pomoct, né jenom podkopnout nohy.* Určitě tam máte skvělé cvičitele, nebudu se pak o něj aspoň tolik bát.*Usmála se, poslouchala Aarona dál.* Pokud jste byl jako malý takový rošťák, tak určitě zvládne i mého bratra. *Uchechtla se vesele. Momentálně měla vedle sebe krásnou pochodující učebnici matiky, která zvládla vyřešit za pár minut problém, co ona řešila celou dobu.* Jste opravdu jako chodící učebnice věd. *Uznala.* T-tedy nemyslím to jako urážku vaše výsosti, je to myšleno jako kompliment. *Ujistila ho, nechtěla ho totiž urazit.* Postupem let se věci mění, ale něco zůstane napořád. Nemusí to být nutně lidská bytost či zvíře, ale i schopnost se usmívat i přes jakékoliv utrpení. *Řekla mile. Je to vskutku vzácná a nádherná schopnost. Jí například zůstala, tedy do jisté míry. Někteří přátelé taky. Zbytek se ale odstěhoval, aby měl lepší místo a plat. Na ni se úplně vykvákli. Nezajímala je. Ani trochu. Druzí, co s ní zůstali ve stejné dědině, si zase někoho našli a zařídili si rodinu. No ještě že tam byli aspoň takto, jinak by to nedávala nejspíše vůbec.*Nikoliv, byli jsme na to zvyklí. Skauti se nesmí bát procházek v lese, i za tmy.*Řekla stručně.* Až budete mít své děti, určitě si něco podobného taky vymyslíte. *Uchechtla se.* Bude to přeci pro bezpečí, vašeho potomka. *Pravila při vytahování mobilu z kabelky.* Né každý si toho všimne, pravda. *Zajiskřily jí očka.*Krásná to podmínka, ráda ji splním princi Aarone. *Zamrkala s pobaveným uchechtnutím. Postoupila dál a jak zaujal princ dobrou pozici, cvakla ho.*Hotovo.

To máme, jedny z nejlepších v Illey. A vy byste za ním mohla kdykoliv přijít a vzít ho na procházku, takže byste s ním mohla být i v každodenním kontaktu. *Vstup do psince je povolený všem a člověk si tam může užít společnost psů, vypomoci s péčí o ně, donést nějaký pamlsek a nebo si nějakého vybrat jako kamaráda pro dobu pobytu. Psy jsou zvyklí na kontakt s lidmi a ti problémoví jsou stranou čistě jen u cvičitelů, aby se předešlo nějakým problémům, kdyby si chtěl někdo vypůjčit psa, neznal je a nebyl v psinci zrovna někdo, kdo by mu o konkrétním psovi mohl něco podrobnějšího říct.* Ne, že bych vyloženě zlobil, od toho tu byla spíše Beatrice a nebo občas Maxwell, ale je měla na starosti stejná chůva, takže toho zvládne spoustu. *Ujistí jí.* Děkuji. Vy jste zase jako dobře zadaný příklad. *Vrátí jí netypický kompliment, který byl ale z jeho pohledu pravdivý. Byla milá a zdála se mu upřímná. Na nic si dle jeho názoru nehrála. A dokázal se s ní i dobře odreagovat.* Tak to chápu. *Pokýve hlavou, když zmíní skauty. Hned mu to dává větší smysl.* Možná jo, ale spíš doufám, že budou inteligentní po mě a nebudou nijak zlobit a neposlouchat. *Zhodnotí pobaveně, protože sám moc dobře slyší, jak naivně to zní. Ale naděje umírá poslední, ne? Nechá se od ní vyfotit a usměje se na ní. Doufá, že bude s výsledkem spokojená. Rovnou čeká, jestli se rozhodne fotit něco okolo a nebo rovnou i je dva vzhledem k jeho podmínce a poté se vydá dál až dojdou do středu labyrintu, kde je malé jezírko po obvodu ozdobené kameny, nedaleko s menší lavičkou, pár lucernami a ve vodě plavajícími zlatými rybkami. Tohle je cíl jejich cesty, který jí chtěl ukázat.*

*Byla ráda, že se jí snažil takto krásně pomoct a ujišťovat, málem i padla údivem. Viděla, že je princ dobrá duše a už teď mu přála to nejlepší, až už by si vybral jinou či ji. Jde vidět, že mu na jeho budoucí manželce záležet bude. Když jí přesvědčil o všech možností v psinci, neměla už vůbec strach tam svého psa nechat převést. Rozhodně by to bylo mnohem lepší jak kdyby ho nechali doma dál hryzat bačkory. Bylo to sice štěně, ale obecně hodné, né ten typ, co by toto dělal nonstop. Jen byl znepokojený z odjezdu své páničky.* Musela mít hodně pevné nervy, ačkoliv jsem něco už o vaší sestře tušila. *Nikdo není přeci úplný andílek, hlavně když už ochutná alkohol či vyzkouší cigaretu. Takto jí to říkali rodiče. A měli určitě pravdu. Jsou to prostě podle ní ti nejlepší rodiče a rozhodně by si zasloužili pomoct, jakoukoliv. Sice se kapku bála, že by oné vychovatelce nechtěli Eviose svěřit, ale to by se přeci rychle vyřešilo, když by uslyšeli, že zvládla mnoho různých uličníků. Navíc to byla pravda. Opět pak zčervenala, kompliment pochopila a zdál se jí ten nejkrásnější, co kdy slyšela.* Tak snad se vám ho i podaří vyřešit. *Odpověděla mu a zachichotala se. Třeba ano, zvládl toho přeci vyřešit dost, tak proč né i tuto úlohu?* Jojo. *Kývla, jakmile se dozvěděla, že už ten jejich neexistující strach z lesa chápe. Když už jste i jen u lesa vyrostl, strach máte menší a menší. Netušila, jestli je to tak i u hřbitova, ale možná i ano.* V pubertě asi zlobit budou, ale když budou mít takový krásný vzor a dobrou výchovu, určitě né tolik jako každý jiný.*Uznala. Všechny děti se vytrhnou během puberty ze řetězů, ani u královské rodiny to nebylo a ani nebude jinak, to věděla. Sama se chovala v pubertě poměrně špatně, ačkoliv její rodiče to zvládli akceptovat a i nějak řešit. Vyfotila ho bez okecávání, pak se rozhodla splnit svoji podmínku. Mobilem vyfotila jednu společnou a schovala ho, aby je nezdržovala. A taky aby to nevypadalo nijak blbě. Když pak přišli do středu bludiště, téměř nevěřila svým očím. Místo bylo nádherné, snad i neskutečné. Normálně byste asi sázeli na to, že ten mobil vytáhne znovu, ale ne. Tento obrázek se jí z hlavy nevymaže.* Je to tu nádherné. *Usmála se na něj. Mluvila naprosto upřímně. Nedokázala vůbec nyní zalhat. Její oči jiskřily, kdyby však zalhala nejspíše by její vinou pohasly.*

Jo, měla pevný nervy. Je to talent od přírody. *Stejně jako se lidé rodí s talentem k hudbě nebo kreslení, jiní se zase rodí s talentem pro jednání s dětmi. Jemu osobně ale přijde vcelku líto, že tomuto talentu se nedává takový prostor a není správně oceňovaný v celosvětovém měřítku jako lidé nadaní pro jiný obor.* Ještě dneska to zařídím a zkontaktuji vaši rodinu. Pes by mohl být do zítřka tady a chůva zase u vás. *Slíbí jí. Naštěstí při svém výbuchu emocí, který vedl ke stavu, v jakém momentálně je, nezničil pracovnu, takže v papírech má stále pořádek. O jeho komnatě se to právě teď říct nedá.* Věřím, že ano. *Přikývne a nakloní hlavu mírně na stranu, když přemýšlí, jak nejlépe tuto úlohu vyřešit. A pak zvolí taktiku toho, že první nápad je většinou ten nejbližší správnému řešení a odmítne se tím zabývat víc, takže k ní přistoupí a skloní se k ní. Ještě předtím než natiskne rty na ty její se krátce zastaví. Chce jí dát možnost si to rozmyslet a dokázat jí, že jí do ničeho netlačí.* Klidně uteč. *Šeptne potichu, ale je si jistý, že díky té blízkosti ho slyší. A když se tak nestane a ona tu dál stojí, už to přestane prodlužovat a políbí jí.* Myslím, že konečný výsledek bude chtít ještě trochu prozkoumání, ale asi jsem na správné cestě. *Zhodnotí posléze, když se odtáhne a na rtech mu hraje pobavený úsměv. I tak se ale neubrání myšlence na to, že stejně líbal Alyanu a dělal s ní mnohem víc, aby potom zjistil, že je jeho mladší sestra. Pochybuje, že tohohle se někdy zbaví. Už napořád to bude mít v hlavě jako připomínku toho, jak nechutné monstrum vlastně je. Nedá to na sobě ale znát a po chvilce focení jí dovede do středu labyrintu, kde se zastaví a sleduje její reakci. Ta u něj vyvolá další úsměv.* Jsem rád, že se ti tu líbí. Jestli ti nevadí, že bysme si začli tykat. *Nadhodí. Nic je od toho nedrží zpátky a vzhledem k tomu polibku si je jistý, že se to i docela hodí.*

Jen né tolik obdivovaný jako například kreslení, což je škoda. *Uznala, přitom ten talent má opravdu málo lidí. Je téměř jeden z nejvzácnějším, stejně ale neuváděn jako důležitý a nějak vážený.* Dobře, děkuju moc. *Usměje se vřele. Zahřálo jí to na srdíčku, moc. Nezvládla ani své pocity nyní popsat. Bylo to něco neuvěřitelného. Opravdu neuvěřitelného. Následně Rissa přijala princův kompliment, pochopila ho a slovní hříčku mu oplatila tak, aby to dobře navazovalo. Nebylo to ani moc těžké, pokud vám tedy i večer jede mozeček aspoň na padesát procent. A pokud ne, jste v háji. Hned potom i kývla.* Uvidíme. *Opět se uchechtla, než se jí kapku zatajil dech. Pohlédla vzhůru k němu svýma modrýma očima a pootevřela pusu. Po přiložení Aaronových rtů k těm jejích ji však zavřela.* Neuteču. *Špitla, mírně zavrtěla hlavou. Vyšla mu pak vstříc, úplně klidně. Netlačila, reagovala naprosto v klidu.* Máte pravdu, ale zkoumání si necháme na někdy jindy, nehodláte snad pokračovat dál. *Mírně se ušklíbne, načež si zastrčí pramen vlasů za ouško. Odfotila si je a pak když přišli na místo, překvapeně vydechla. Hned na to řekla svůj pozitivní názor na ono místo.* Samozřejmě, je mi ctí. *Kývne. Je stejného názoru, jako její momentální společnost.*

Jo, to máte pravdu. *Přikývne, když prakticky nahlas přetlumočí jeho myšlenky. Je rád, že to někdo vnímá tak, jako on. Nakonec se k ní nakloní a věnuje jí polibek. Byla by škoda, kdyby utekla, ale možná by si to zasloužil. Za to, že přitom myslel na svou sestru. A asi i vždycky bude. Pořád to neuvěřitelně moc bolí a on se přes to jen tak nepřenese. Jestli vůbec někdy.* Nebojte, nehodlám. *Ujistí jí s menším úsměvem. To by si opravdu nedovolil. Ne s tím, co nebo spíše koho má teď v hlavě. Už tak se cítí provinile, že z druhých schůzek kromě jedné dívky zatím políbil všechny. To je něco, co si nechává radši jenom pro sebe.* To mě taky. *Oplatí jí, když se poté shodnou na tykání.* Už jsi vůbec našla nějaké své oblíbené místo tady? *Zajímá se. Na tohle se ptá prakticky všech.*