Labyrint v zahradách paláce

*Chtěl by se s jeho sestrou usmířit, ale taky by ho zajímalo, jestli by se takhle hádali, kdyby byla jeho bratr a ne sestra. Nemůže najít nějaký kusy odvahy, aby za ní prostě šel. A kdyby ji už někdy viděl, nedokázal by nic ze sebe vysoukat. Když se ale málem prořekne jeho budoucímu švagrovi o věci, kterou ještě nikomu neříkal (když nepočítáme Navyu), neplánuje mu to říct, ale když se ho na to zeptá, tak nakonec povolí.* Že budu otec. Je to taky zvláštní pocit. Jsi první člověk, kterými to říkám, teda první byla Navya. *Nakrčí obočí a teď když to konečně mohl někomu říct, je mu o něco líp.* /Ale zní to pořád zvláštně. Nedokážu být dobrý otec./ Moje sestra je schopná všeho. Bojím se obou svých sester. Nechceš si vzít i druhou? *Uchechtne se a rukou si vjede do vlasů.* Fajn, já tam ga ní zajdu. Někdy. *To poslední slovíčko si zašeptá spíše pro sebe, ale stejně ví, že se tomu nevyhme.*

*po té, co Clavio nedokončí větu se ho zeptá, co chtěl říct. Jeho odpověď ho překvapí a obočí mu vystřelí nahoru.* Páni..gratuluju.*řekne upřímně a pak se zarazí.* Počkej... tys to říkal Navye? Nebývá to spíše naopak? Že holka to řekne klukovi? /Nebo je těhotnej on místo Navyi?/ *Tohle moc nepobírá. Vždyť by to měla holka říct klukovi, ne?* Freyu? Ne, díky. O té jsem slyšel dost a s sebou ji rozhodně nikam neberu. Bez urážky. *Pamatuje si, jak ho Chrysane před Freyou varovala. Doufá, že jí hned tak nepotká, protože teď je Chrysane na ošetřovně, takže by nemohla splnit svůj slib, že by ho zachránila. Nechce zůstat zavřený v nějaké místnosti s Freyou, přivázaný k židli a odpovídat na otázky jako při výslechu.* Dobře, díky. *Řekne a doufá, že Clavio za ni opravdu jednou dojde. Pak chvíli mlčí a pohledem hypnotizuje zem.* Už budu muset jít, ale rád jsem tě poznal, Clavio. *Pousměje se a zvedne se z lavičky.* Měj se.*následně zamíří zpět do paláce.*

*Zayden je první komu to říká, když nepočítá Navyu, ale teď se cítí o něco lehčí, když to konečně někomu mohl říct.* Ehm, díky. *Rukou si vjede do vlasů a po jeho slovech se uchechtne.* No jo... Nebylo to moc příjemný to říkat, nezávidím ženským. Ale zjistil jsem to dřív než ona, když ji operovali, takže jsem ji to řekl já. *Pokrčí rameny a nakloní hlavu na bok. I teď mu to přijde zvláštní, že to říkal on jí.* Chápu, není zrovna tichá a klidná. Jde z ní strach. *Na tváři se mu objeví lehký úšklebek. Jakmile se dostanoi až k tomu že by měl jít za Chrys, potichu si povzdechne a přikývne. Očkem ho pozoruje a když vstane, hase přikývne.* Taky jsem tě rád poznal. A... Jestli za mou sestrou půjdeš dřív než já... Mohl bys... Mohl bys ji pozdravovat? A říct ji, že mě to mrzí? *Zamumlá a následně ho už jen sleduje jak odchází. Po chvilce se sám zvedne a i se psy se vydá do paláce.*

Na pozemku paláce se nachází i labyrint, uprostřed kterého je i menší věžička. Je těžké se dostat do středu, když neznáte cestu. Některé cesty jsou označené.

*Když odešel z večírku zamířil někde ven. Hudba totiž šla slyšet snad celým zámkem. Chvíli se procházel nádvořím. Tam tedy naprosto ignoroval Seyoung s nějakým chlapcem a jejím tygrem. Divil se, že ho neroztrhal na kusy a nesežral. Přišel k labyrintu*/Třeba se mi tady udělá líp/*pomyslí si a vejde do labyrintu. No po asi třiceti minutách se dostal do středu, což se dá pokládat za zázrak. Vleze do věžičky. *Je tu nádherný chládek a co je hlavní, je tu klid *usměje se*

*Včera byla na večírku, celou dobu sama a ten čas strávila u baru. Nikdo se na ni ani nepokusil promluvit. Kadena nechala být, viděla, že se s někým baví. Proto od sebe lila jednu skleničku whisky za druhou. Není divu, že jí dneska třeští hlava, kvůli kocovině. Chce na nějaké klidnější místo, kde bud pokud možno sama. Na sobě má obyčejné šortky a bílé tričko Moc se nestarala, co si vezme, vzala to první, co jí přišlo pod ruku ve skříni. Kaštanové vlasy má rozpuštěné. Prochází se zahradami, než narazí na labyrint.*/Tam bych snad mohla být sama../*Vejde do něj a chvilku se prochází, než narazí na nějakou menší věž. Vystoupá po pár schodech nahoru a hned se zarazí.*/Beztak jedinej člověk v zahradách a já na něj zrovna musím narazit../*Pomyslí si otráveně, ale navenek nedává nic znát. Dokáže se tvářit jakože nic. Tuhle masu nosí často.*Dobrý den?*Zvedne to na konci spíše od otázky.*Chcete být sám? Klidně můžu odejít.*Nabídne mu.*

*usadí se na schod a na chvíli zavře oči. Nakonec na hoďku usne a vzbudí ho až dívka, co tam přišla taky. Promne si oči a podívá se na ni. *Nemusíte *zavrtí hlavou a ještě rozespale zívne. Byl celkem unavený a taky ho bolely nohy z bot. Postaví se a sykne. *Jestli chcete můžu odejít já *kývne ke dveřím a znovu potichu zívne. Stáhne si šaty trochu níž a sundá si věnec z hlavy. *

*Prochází se chvilku labyrintem, než narazí na menší věžičku v jeho středu. Vystoupá pár schodů a narazí na nějakého chlápka, který tu je. Pozdraví a nabídne mu, že může odejít, přece jen, on tu byl první. Na jeho otázku potřese hlavou.*Nemusíte. A navíc jste tu byl první./Takže když by měl někdo odejít, byla bych to já./*Poté si až všimne, co má na sobě.*Ten večírek byl dobrej nápad. *Uchechtne se.*Jsem Daesyn mimochodem. Můžu znát vaše jméno?

Dobře *kývne, hlava už ho tolik nebolí, takže se i cítí lépe. Znovu se posadí na schod a odloží věnec *Kim Min-Woo *řekne a podívá se na ní. Potom zaměří pohled na své nohy*Měl bych si ty boty sundat, už mě z nich bolí nohy *zamumlá a začne si rozvazovat šněrovačky na levé noze *Jak se vám líbilo na večírku?

*Představí se mu a zeptá se ho na jeho jméno.*Těší mě.*Pousměje se lehce, aspoň se o to tedy pokusí, o něco, co by vypadalo jako úsměv.*Nedivím se. Pokud jste je na sobě měl celou noc.. Navíc, na o nejste určitě zvyklí. Nepočítám s tím, že lodičky nosíte normálně.*Diví se, že se na nich nikdo nepřizabil.*Whisky v baru byla dobrá.*Pokrčí rameny. Nic kromě baru si z toho nepamatuje. Navíc nic jiného ani nevnímala.*Jak se tam líbilo vám?*Zopakuje tu stejnou otázku, ale mířenou na něj.*Nebudeme si tykat?

Já jsem lodičky párkrát nosil, takže jsem na to více méně zvyklý. Ale většinou se nevracím s migrénou a vždy si vzpomenu, že si je musím sundat. *řekne a sundá si levou botu*Taky se mi tam líbilo *pousměje se. Podívá se na svou nohu a všimne si několika puchýřů *no jejda*povzdechne si*Můžem *příkývne *

*To, že občas nosil lodičky ji překvapí. Přece jen, kolik chlapů nosí lodičky normálně? Teď je měli kvůli akci všichni, ale jinak dospělého muže s lodičkami snad neviděla. Řekne, že včera byl na akci fajn bar, jinak nic ostatního nevnímala a na nic si nepamatuje. Ani na to, jak se vlastně dostala do komnaty. Zopakuje tu otázku, mířenou teď na něj a na jeho odpovědí jednoduše kývne hlavou. Sykne, když si všimne, jaké má puchýře.*Máte Aloe vera? Byla jsem ve skleníku, tady v zahradách tam je. Je to takový kaktus, když si ustřihnete jeden list a rozděláme to na poloviny, je v něm takový gel, tím si to potřete. Sníží to bolest a urychluje hojení. Je to lepší, než cokoliv.*Lodičky nosí často, prakticky pořád. Jinak je dost malá a nebaví ji, jak si z ní poté všichni utahují. Proto nosí lodičky i normálně přes den. Teď je konec konců taky má. Nabídne mu tykání a je ráda, že to přijme.*Vykání je občas otravné. Zvlášť mezi lidmi, které známa jsou v mém věku zhruba.

Jistě, že znám. To cos mi teď sdělila už dávno vím. *usměje se a začne si sundávat pravou botu*Souhlasím, i když já si někdy tykám i se staršími než jsem já sám. Třeba můj nadřízený je o čtyři roky starší jak já a stejně si s ním tykám, i když jen když jsme sami nebo maximálně když je s námi ještě jeho sestra.

*Pokrčí rameny. Nemohla vědět, že to ví, a jen mu chtěla pomoct. Nabídne mu tykání a řekne, že pro ni je divné tykat někomu, kdo je věkově s ní na stejno.*Jo, jasně. Taky si s nimi tykám, když s tím souhlasí. A u starších mi to vykání třeba na akcích ani tolik nepřijde, většinou jsou to politici, vévodkyně a podobně, že jo. Ale když mi třeba vyká nějaká princezna, mladší, jak jsem já nebo i jen o trochu starší, je to divný, aspoň pro mě.*Vždycky všem po chvilce nabídne tykání, je to pro ni lepší.*

Rozumím *kývne a vyučuje si pravou botu*No *podívá se na puchýře *Jde vidět, že budu muset jít do toho skleníku na boso*sykne a zvedne se. *Rád jsem vás poznal*usměje se*každopádně už půjdu*vezme věneček nasadí jí ho na hlavu, aby ho nemusel hned vyhazovat. Potom si vezme boty do rukou*Nashle *rozloučí se s ní a odejde *

*Jen mu chtěla dát menší tip, jak se zbavit těch ošklivých puchýřů, které má na nohou a když řekne, že to ví, jen pokrčí rameny, s ne moc velkým zájmem se o tom dále bavit. Pousměje se na něj.*Já vás taky./Myslela jsem, že si tykáme../*Ale když jí vyká on, taky to udělá. Když jí dá věneček na hlavu, překvapí jí to, ale nechce ho nějak urazit, tak se jen vděčně pousměje.*Na shledanou.*Hned jak odejde, tak si ho sundá. Není jako další holky, kytičky a tak nemusí, už ne. Vydá se směrem do paláce a cestou k němu dá věneček jedné malé holčičce, které přece jen udělá radost.*

*Od odjezdu Doriana měla docela dost času na přemýšlení. Je to zvláštní, ale kdykoliv někam jde, tak trochu očekává, že tam na něj narazí. Na jeho vymakanou a dost sexy hruď, skvěle vykrojený a sladký rty... Je na sebe příšerně naštvaná za to, že ho políbila. Nechápe, co to do ní vjelo, ale když se v tom bazénu vynořil přímo před ní a pak na ní promluvil tím tišším hlasem, nedokázala tomu odolat. A ještě horší to pak bylo na tom večírku, kde jí to samozřejmě nezapomněl připomenout s tím, že on na to jen tak nezapomene. Nechápe, co to do něj pak vjelo, že vrazil tomu týpkovi, se kterým tancovala. Je ráda, že z toho vyšel se zlomeným nosem, který ho určitě bolí ještě teď a už předem se bojí toho, až se tady bude zase vyskytovat. Její vlastní monokl u oka už o něco vybledl a roztržený ret je na tom také daleko lépe. I když ona sama by nejradši jenom ležela v posteli a upíjela z flašky whiskey, nechce ochuzovat svá zvířátka o procházky, takže si vezme Xboxe okolo krku a Notu s Čokoládou nechá jít vedle sebe. Nejdřív zamíří do zahrad, ale tam si přijde jako hrozně na očích, takže se rozhodne zašít v labyrintu, kterým by prošla i poslepu. Dojde do jedné zastrčené slepé uličky, kde je starší lavička, na kterou se posadí a otevře flašku, kterou si s sebou vzala. Hned upije několik loků a pak jí položí na zem, aby měla volné ruce a mohla si zapálit cigaretu. Xbox sedí na kraji lavičky a svým šnečím tempem se snaží dostat na zem, Nota si hraje se stébly trávy a Nota zatím pobíhá okolo, protože zpozorovala motýla a začala ho honit.*

*Dlouho v paláci nebyl, spíše se zdržoval ve městě a když už v paláci byl, tak byl u nějaké komorné v komnatě. Teď se rozhodl tady chvíli zase zůstat, než zas půjde do města. Nejdřív netuší, kam chce jít, ale nakonec se rozejde do zahrad s cigaretou v ruce. Tam ale nakonec moc dloubo nevydrží, takže ze zahrad přejde do lesa a z lesa nakonec k labyrintu, kudma teď prochází. Dívá se spíše jen před sebe a soustředí se na cigaretu, takže si nejdřív nikoho na lavičce nevšimne. Pak ale uvidí dvě dost známý zvířata, takže hlavu zvedne a uvidí jeho sestru. Hned k ní přejde a posadí se vedle ní.*A s bráškou se nerozdělíš? *Kývne hlavou k flašce a pousměje se na ni.* Jak to že nejsi někde v baru a piješ tady v rozpadlině? *Zeptá se ji trochu starostlivě a u toho si ji prohlédne.*

*Dojde do labyrintu, kde zaleze do své oblíbené zapadlé uličky, kde je i lavička, na kterou se posadí a otevře flašku whiskey. Pak si zapálí cigaretu, kterou si v pohodě kouří, když se vedle ní ozve dost známý hlas.* Můžeš si dvakrát loknout, zbytek je můj. *Zašklebí se a podá mu flašku. Po jeho otázce pokrčí rameny a lokty se opře o ramena, aby se mohla dívat na zem a jeho viděla jenom trochu periferně.* Zvířata chtěly na procházku. *Odpoví mu nakonec a znova pořádně potáhne z cigarety. Nechce mu moc říkat o tom, že Doriana políbila a že on si od toho teď slibuje nejspíš nějakou růžovou svatbu. A sama sobě nechce ani přiznat, že je Dorian fakt kus a že na jeho břišáky, rty a celkově tělo, myslí skoro pořád. To je taky důvodem toho, proč se tu zašila s plnou flaškou whiskey. Jednoduše chtěla všechny myšlenky otupit, aby byla aspoň na chvíli v pohodě.*

*Vydá se do labyrintu, i když neplánuje, že by se nějak zdržel, spíše to rychle projde a jde dál. Ale nakonec tam uvidí svou sestru, ke které se si sedne.* Jen dva loky? Lakomče. *Ušklíbne se a flašku si vezme a napije se. Rozhodně více než dva loky.* Jo, tak sis vzala na procházku flašku a šla pít při venčení.* Řekne tónem, který dost jasně značí, že jí vážně nevěří a že by chtěl, aby mu řekla pravdu nebo celou pravdu.* Nechceš večer zase někam zajít? Dneska žádnou komornou dohodnutou nejspíš nemám, tak si můžeme jít užívat do města, co ty na to? *Zeptá se jí s povytažený obočím.*

Štěstí přeje připraveným. *Pokrčí rameny s pobaveným zašklebením a nechá ho, aby se napil. Jeho loky nepočítá a jenom doufá, že jí tam něco nechá, protože to, co vypila, na otupění jejího mozku rozhodně nestačí.* Vzala jsem zvířata a flašku a rozhodla se si venčení trochu zpestřit. *Opraví jeho slova a jeho tón se snaží ignorovat, jak jen to jde. Je zvyklá mu říkat všechno, ale bojí se, co by si o ní mohl myslet, kdyby mu řekla pravdu o polibku s Dorianem.* To by šlo. Pokud už tou dobou nebudu opilá. *Pokrčí rameny a natáhne se po flašce, ze které se napije.*

*Protočí očima a nakonec se z flašky napije, i když by radši měl celý obsah pro sebe, něco jí tam přece jen nechá. Přijď mu ale na jeho sestře něco zvláštního, proto se snaží o ton, kterým by ji přesvědčil, aby mu to řekla, ale když zjistí, že to nefungune, přihmouří oči.*Poznám, že se něco děje. Jsme dvojčata, myslíš, že to nepoznám? *Zeptá se jí, ale nakonec nad tím jen mávne rukou a zavrtí hlavou.* Nebudu tě do něčeho nutit. *Řekne rezignovaně.* Děláš, jako by to byl snad nějaký problém. Trochu vystřízlivíš a jedešdál. *Pokrčí rameny a zase z cigarety potáhne, přičemž ji típne o lavičku vedle sebe. Pak si ten nedopalek položí na nohu a ještě to co trochu pálí si přitiskne na nohu. Po chvilce nedopalek odpinkne na zem a vytáhne si novou cigaretu.*

*Po jeho otázce si potichu povzdychne a potřese hlavou.* Ne, nemyslím. *Odpoví mu nakonec a pak si od něj vezme flašku a zase upije.* Fajn, ale zítra mám u tebe několik prášků proti bolesti, kýbl a celodenní péči. *Uchechtne se a pak se podívá na hrdlo flašky a potáhne z cigarety. Nakonec si povzdychne a opře si hlavu o Keenanovu hlavu.* Jde o... Doriana. *Přizná nakonec se sklopeným pohledem.* O tom, co se stalo na tom večírku víš. Ale no... Předtím jsme se potkali u bazénu. A ... a on je prostě zatraceně sexy. *Pootočí hlavu, aby do Keenanova ramena zabořila obličej, takže další slova jsou spíš taková zabručení.* A já ho políbila, protože jsem úplně pitomá a on mi to furt připomíná. A já nesnášim jeho a i sebe. *Dopoví.*

Fajn, máš u mě celou lékárnu, několik kýblů a bude se tebe celý den starat. *Uchechtne se a pokrčí u toho rameny. Nevadí mu se o ní starat, přeci jen je to jeho malá sestřička, o kterou by se staral i kdyby sám na tom byl špatně. Když se o něj opře, obejme ji jednou rukou a přitáhne si ji blíž k sobě. Posloucháji s povytaženým obočím a lehce tázavým pohledem. Pak se trochu zarazí, když řekne, že je sexy, ale zarazí se ještě víc, jakmile uslyší to o tom polibku. Překvapeně se na ni otočí.* A chtěla bys ho políbit znova nebo ne? *Zeptá se jí a pak pevně zatne zuby.* I tak, když si ho políbila první, stejně ho za to chci zničit ještě víc. Neuvědomuje si, jak moc ti ničí život. A jámám toho dost, půjdu klidně za králem, je mi to fakt jedno. Jen on to může zrušit ne? Nebo rodiče toho debila. *Zavrčí a musí zač8t zhluboka dýchat, aby se nerozčílil ještě víc.*

Díky, bráško. *Zazubí se na něj a pak si opře hlavu o jeho rameno a úsměv z její tváře zmizí. Řeknu mu o tom, co se stalo mezi ní a Dorianem a u toho zaboří obličej do jeho ramena.* Ne, to rozhodně ne. *Odpoví rychle.* Ale...asi kdyby měl na sobě zase plavky a stál přímo přede mnou... tak bych se neovládla. *Zamumlá potichu.* Jo. Buď Wyatt a nebo Dorianovo rodiče. A Dorian sám řekl, že to zruší na konci Selekce, když mu dam šanci, abysme se poznali a i potom uznam, že to mezi náma nebude fungovat. *Povzdychne si. Neví, co dělat, ale moc dobře ví, že s ním nebude chtít být, ani kdyby se stal zázrak.* Mam ho plný zuby. A on místo toho, aby to vzdal, tak je stejně furt milej, jak já nevim co a ještě si hraje na prince na bílým koni, když mi chce ošetřovat roztrženej ret a pak jde vrazit týpkovi, se kterym tančim. Nechápu ho. *Potřese nad svým snoubencem hlavou.*