Labyrint v zahradách paláce

*Dojde do labyrintu, který zná opravdu dobře, protože jako malý v něm často běhal a hrál si na honěnou buď se Stefanem nebo nějakou chůvou.* /Protože rodiče nikdy neměli čas.. Ale čemu se vlastně divim. Stejně jsem chyba jejich životů.. Stefana by měli určitě daleko radši za korunního prince../ *Povzdychne si s rukama v dlaních a přemýšlí o tom, proč se vůbec vracel. Kdyby se nevrátil, poslali by ty holky nejspíše domů a korunním princem se stal Stefan. Pokud by to nenašli několik měsíců nebo našli mrtvého. A ten má Elsie, takže by se žádná Selekce konat nemusela. Nejradši by teď do něčeho kopnul nebo zařval, ale tak nějak na to nemá sílu. Jako kdyby všechnu vysál jeho návrat do týhle zlatý klece. Jakmile uslyší hlas, trochu ztuhne a pak vzhlédne a zaměří se na postavu, kterou vidí jenom jako nějaký stín.* Em.. Jo, jo, v pohodě. Jenom ... únava z ... cesty. *Odpoví jí trochu váhavě.* Ale to jistě znáte taky, takže si nemám na co stěžovat. *Pokrčí jedním ramenem.* Přisednete si? *Zeptá se jí.*

*Dojde do labyrintu, kde se jak doufá neztratí. Ještě tu nebyla, vždyť před chvilkou přijela, jak by mohla. Prochází labyrintem, dokud nenarazí na někoho, kdo sedí na lavičce, sám a má hlavu ve dlaních. Nakrčí nad tím obočí. Potřebuje se ujistit, že je v pořádku a zeptá se jej na to. Prvně neví, o koho se jedná, ale podle hlasu jej pozná okamžitě. Jakmile jí dojde, že se jedná o prince Wyatta, hnedka znervózní a má chuť vběhnout do toho křoví, které je tu obklopuje a ztratit se.*Dobře...*Jeho odpovědi nevěří, ale nechce to z něj tahat násilím.*Omlouvám se, jestli jsem vás nějak vyrušila.*Řekne a už by se nejraději otočila, ale po jeho nabídce pokrčí rameny, i když to nebude vidět.*Klidně.*Navíc si nemyslí, že by bylo vhodné tady jen tak nechat prince a ještě v takovémto rozpoložení. Posadí se vedle něj v uctivé vzdálenosti a snaží se zamaskovat to, že je z něj docela nervózní.*Nechci to z vás tahat.*Řekne ihned.*Ale ta námitka, že v tomhle rozpoložení jste kvůli únavě.. Je dost slabá.*Bývá docela často až moc upřímná. Někdy, většinou, je to spíše naškodu a tak nějak čeká, že to bude i teď a že se princ naštve.*Pokud byste chtěl mluvit s někým jiným nebo tak.. Mohu někomu říci.*Nabídne mu pomoc.*

*Když uslyší nějaký dívčí hlas, na chvíli ztuhne a pak vzhlédne a vymluví se na únavu z cesty.* Nijak jste mě nevyrušila, to je v pořádku. *Pousměje se lehce a nabídne jí, aby si k němu přisedla. Dlaně spustí dolů, ale pořád se lokty opírá o kolena. Svůj pohled směřuje ale k ní. Když se k němu přiblíží, vidí jí už bez problému do obličeje, protože nad lavičkou je menší lampa. Trochu překvapeně se na ní podívá, když mu na rovinu řekne, že jeho výmluva byla slabá. Když dokončí nabídku, zavrtí hlavou.* To je v pořádku. Nepotřebuji s někým jiným mluvit. Ale děkuju. *Alkohol ve spojení s kokainem z něj dělají docela milého člověka. Sice vevnitř depresivního, ale navenek daleko milejšího.* Jste Destiny, že? *Ujistí se, že si dívku zapamatoval dobře.* Jste docela odvážná, že jste se takhle brzo vydala do labyrintu. Většina lidí se mu vyhýbá. Zvlášť nově příchozích. Pár mrtvol už jsme tu našli. *Postraší jí trochu, ale pak ho přemůžou cukající koutky, které prozrazují, že vtipkuje.*

*Nelíbí se jí v jakém je princ stavu a ujišťuje se, že je v pořádku. Pozná na něm, že lže a omluví se, jestli jej ruší. Pak se nesměle pousměje a sedne k němu na lavičku.Podívá se na něj, teď je poznává díky menšímu světlu. Po chvilce ticha poznamená, že ta jeho výmluva o tom, že je jen unavený z cesty je slabá. Rozhodla se být upřímná, jakoby to snad mohla vůbec nějak kontrolovat. Slova z ní vyletí dříve, než tomu stihne zabránit.*Nemáte zač.*Proměn si ruce. Je z něj nervózní. Ještě více, než před jakýmkoliv svým vystoupením.*Ano, Destiny.*Přikývne. Překvapí jí, že její jméno zná, přece jen je tu dalších třicet-čtyři holek, všechny do jedné zajímavější a hezčí, jak je ona. Princ se jí zdá docela milý, za což je ráda. Možná by tohle nemusela být tak hrozná zkušenost, jak si myslela.Po jeho dalších slovech se musí krátce zasmát.*Tak teď jsem tu s vámi a vy byste mě snad jako pravý princ na bílém koni zachránil, ne?*Zeptá se jej s pobavenými jiskřičkami v očích.*I když.. koně tady nikde nevidím, takže nevím, nevím, jestli bych s vámi šla.*Rozhlédne se, jako by jej tady někde skutečně měla vidět pás se.*

*Poděkuje jí za tu nabídku, kterou ale odmítne, protože rozhodně není zvyklý se někomu zpovídat a tady v celém paláci by ho stejně nikdo nevyslechl. Teď ho celá rodina nenávidí, ještě více potom, co odjel a žádné přátele ve městě nemá. Minimálně ne ty pravé. Od malička musel trávit všechen čas nad učením a později nad papíry, takže na hledání pravých přátel nebyl čas.* /A stejně jsem očividně nějaká chyba, takže by se mi to ani nepovedlo./ *Ujistí se, že dívka, se kterou se baví, je doopravdy Destiny, jak se domnívá a pak jí řekne, že je odvážná, když se vydala do labyrintu. Zmíní hned několik vymyšlených mrtvol.* Koně jsem zapomněl ve stájích a je bohužel černý, snad vás to nezklame. *Zasměje se a pak se zvedne z lavičky a natáhne k ní ruku.* Ale můžu vám ukázat jedno naprosto kouzelné místo, které v labyrintu nenajde jen tak někdo. Jestli máte zájem. *Nabídne jí s menším úsměvem na rtech.*

*Klidně by pro někoho šla, kdyby chtěl. Pro někoho, kdo by mu pomohl. Myslí si, že by to mohl být někdo z rodiny, ale když odmítne tuto nabídku, přikývne.*Kdybyste ale chtěl, klidně řekněte.*Pousměje se na něj a pak mu potvrdí, že je její jméno skutečně Destiny.*Upřímně mě překvapuje, že to víte.. Najednou se naučit jména třiceti-pěti dívek nemůže být jednoduché.*Řekne tiše svůj názor. Pak se zasměje nad tím, že ji označí za odvážnou a jak zmíní vymyšlené mrtvoly. Vidí, že je to jen legrace, protože mu cukají koutky od potlačovaného smíchu.*Černý? No tak to opravdu nevím...*Řekne naoko nejistě.*Jak se jmenuje? Ten kůň.*Má zvířata ráda a občas na koni i jela. I když ne častokrát. Nadzvedne obočí a podívá se na jeho ruku, kterou pak přijde, trochu váhavě a postaví se.*O co jde? Rodinná hrobka nebo něco podobného?*Pokusí se o další menší vtip. Je ale docela i zvědavá, jaké místo jí ukáže.*

*Pousměje se, když mu to znovu nabídne a pak potřese hlavou.* Tady není nikdo, kdo by mě poslouchal, takže byste stejně neměla ke komu jít. *Přizná a prohrábne si u toho rukou vlasy.* Ne, to není. A taky si nejsem úplně stoprocentně jistý, ale u každé z vás jsem se snažil najít něco, čím se lišíte od ostatních a zapamatovat si vás podle toho. *Pokrčí letmo rameny a pak se baví o jeho koni.* Na druhou stranu, je velmi přítulný. *Zasměje se.* Cantrick. *Řekne jí, jak se jeho kůň jmenuje.* Umíte jezdit? *Zajímá se, protože sbírá nápady na schůzky, na které bude muset ty holky zvát a pak se postaví a natáhne k ní ruku s tím, že jí může ukázat jedno kouzelné místo.* Ta je na druhé straně palácových pozemků a klidně vás tam někdy můžu vzít. Každopádně mi na ní nepřipadá nic kouzelného. *Zasměje se a pak jí nabídne rámě a zavede jí labyrintem o pár uliček a odboček dál. Ví jistě, kam jde. Do slepé uličky zastrčené vedle samotného středu labyrintu. Je tam menší jezírko, dvě lavičky a trocha osvětlení. Jezírko je ozdobené i různými květinami a kameny, aby vypadalo co nejromantičtěji.* Lepší, než hrobka, ne? *Nadzvedne obočí.*

*Potřese hlavou.*Je tu pro vás vaše rodina.*Namítne.*Slyšela jsem, že Schreave nemají zrovna dobré vztahy..*Není to zas tak velké tajemství. Princezna Camille byla pryč, Alessia je pěkné číslo, co slyšela a viděla v Illea News.*Ale ať jsou vaše vztahy jakékoliv, jsme si jistá, že se na ně můžete obrátit. I když rodinné vztahy nejsou někdy nejlepší, když je potřeba, rodina se dokáže semknout.*Zná to sama dost dobře. Pak přizná, že se diví, že si pamatuje její jméno a po jeho odpovědi se pousměje.*Tak to nechápu ještě více. Na mě není nic, čím bych se lišila od ostatních. Ztratím se v davu.*Tohle si o sobě myslí a bude myslet i nadále. Je dost tvrdohlavá.*Hezké jméno.*Jméno Cantrick se jí líbí a k černému hřebci jí přijde, že se i hodí.*Ano umím. Párkrát jsem jezdila, ale ne často. A naposledy.. asi před rokem? Nevím.*Pokrčí lehce rameny. Pak přijme jeho ruku a trochu j i zčervenají tváře, když jí nabídne rameno a ona jej přijme. Pokusí se o další vtípek.*Ne, to je v pořádku. Jen mi přišlo, že byste možná chtěl si ze mě udělat trochu legraci. Když tu konverzaci vedeme v tomhle duchu.*Přizná se. Nechá se odvést ještě dále v labyrintu a je jí jasné, že pokud odtud půjde sama, jen tak se ven nedostane. Snaží se i najít nějáké body, podle kterých by se mohla orientovat, ale po chvilce to vzdá. Usměje se nad tím, co uvidí, kam ji Wyatt dovede.*Ano, tohle je lepší.*Uzná a pustá jej. Přejde blíže k jezírku, na které se podívá a následně si i sedne na lavičku.*Tohle místo asi vážně jen tak někdo nenajde. *Uzná po chvilce.*Doufám, že sem ale pak někdy trefím i sama. Je to tu vážně hezké.

*Když slyší o rodině, potlačí uchechtnutí a nechá jí, aby to dořekla.* Ta naše ne. Ta se leda tak rozpadá. Možná se o nás proslýchá dost věcí, ale jenom my víme, jak to doopravdy je, takže.. To je jedno. *Potřese nad tím hlavou.* Hádám, že vaše rodina bude přesně taková, o jaký jste teď mluvila, co? *Podívá se zase na ní a doufá, že ho nebude přemlouvat, že ona má pravdu a jeho rodina by ho vyslechla. Moc dobře ví, že to není pravda. Camille mu prakticky řekla, že ho nenávidí, Stefan ho teď bude nesnášet kvůli tomu, že utekl, Alessia s nim mluví jenom, když chce kokain, Rhiannon a máma se mu vyhýbají už nějakou dobu a táta ho pořádně nevyslechl, ani když byl malý, protože měl pořád nějakou práci, takže za ním už se později ani nesnažil chodit. Prostě všechno uzavřel v sobě. A teď je tu ona, která mu říká, že rodina se dokáže semknout. Možná nějaká jo, ale ne ta jejich.* Ze všech holek v Selekci máte nejbledější pokožku. Jako porcelánová panenka. Aspoň podle tý fotky, co jste zaslala. *Řekne jí, čím se odlišuje ona.* /A pak máš taky docela ucházející zadek a prsa./ *Doplní v duchu.* Chtěla byste to zkusit? Máte tady obrovský stáje, jízdárnu, louku.. Můžete si zajezdit, jak jen chcete. Nebo vás tam můžu vzít klidně někdy já. *Pokrčí letmo rameny a pak už jí nabídne rámě a dovede jí na jedno kouzelné místo. Sleduje její reakci a to, jak jde k jezírku blíž a musí se nad tím pousmát.* Ne, to ne. Podle mě o něm neví ani někteří lidi, co tu žijou celej život. *Uchechtne se a pak se posadí vedle ní.* Nakreslím vám mapu. *Slíbí jí.* I když nevím, jestli sem podle ní trefíte, protože umělec nejsem. *Zasměje se.*

*Řekne, že rodina se dokáže semknout, když je to potřeba, zná to sama. Pozorně jej poslouchá.*To je mi líto. Ale možná se to ještě změní. Promluvíte si a usmíříte se.. Co vím, v minulosti se to několikrát stalo, ne? Nebi v minimálně případě vašeho bratra a strýce..*Ví, jak to bylo nevraživé mezi minulou generací Schreave. Pak přikývne.*Víceméně. *odpoví jen jednoslovně. Nerada o tom, co se stalo mluví. Pak zjistí, jak to má princ se jmény. Nechápe, jak si mohl zapamatovat ji, protože podle ní by se ztratila v davu a nikdo by si jí ani nevšiml. Po jeho slovech se pousměje a podívá na svou paži a musí uznat, že má pravdu.*To je asi pravda.. Do teď jsem si toho ani nevšimla.*Potřese hlavou a přestane zkoumat svou pokožku a zase se podívá na prince Wyatta. Odpoví mu na otázku ježdění. Na koni neseděla asi rok, ale ráda by si to zase zkusila.*Moc ráda si to někdy zkusím.*Přitaká a po nabídce, že ji tam vezme i on, začervená se. Takže pootočí hlavu, aby se na ni nemohl dívat a neviděl tu červeň. Pak se zase otoč na něj.*Jaká tu chováte plemene? Je to převážně nějáké určité nebo je jich víc?*Pár plemen zná, těch nejhlavnějších, jako je Lipicán nebo Anglický plnokrevník a je zvědavá, jestli některé mají tady. Přijme jeho rámě a nechá se odvést hlouběji do labyrintu, přičemž jí doje, že už skutečně nenajde sama cestu ven. Ale místo, na které ji dovede se jí ihned zalíbí a přejde k jezírku blíže. Uchechtne se.*Tak to to tu nejspíše skutečně nenajdu./Zvlášť, když ihned odjedu, jako jedna z prvních./*Je jí jasné, že musel poznat, že ona není nijak zajímavá a je tu s ní spíše ze slušnosti./*Nechá jej, aby se posadil vedle ní a přitom pohledem pořád visí na jezírku.*To byste udělal?*Zeptá se překvapeně.*Byla bych moc ráda.*Řekne.*Když říká, že malování není vaše silná stránka.. co rád dělíte?*Doufá, že její otázka mu nebude vadit. Jen by se ráda dozvěděla o něm více.*

/Jo, jenže oni nebyli naprosto nechtění v rodině./ Jo...Třeba. *Ukončí to nakonec pokrčením rameny, protože o své rodině se bavit teď rozhodně nechce. Šel sem proto, aby se s nimi nemusel potkat, takže na ně nechce ani myslet a rozebírat to, jak je tu navíc s cizí holkou, i když je třeba pěkná a milá.* /Má na víc../ *Uzná a v duchu se uchechtne, když sama odpoví o své rodině vyhýbavě. Pobaveně se pousměje, když sleduje, jak zkoumá svojí ruku a potřese nad tím hlavou.* Máme jich tu opravdu hodně. Nedokázal bych všechny vyjmenovat. Uvidíte sama, až tam půjdete. *Pak už jí odvede na takové tajné místo, které tu je. Vlastně není tajné, jen spíš těžko k nalezení. Posadí se na lavičku vedle ní a navrhne, že jí nakreslí mapu.* Nečekejte nic speciálního. *Zasměje se a plánuje hned zítra nejbližšího služebníka zaúkolovat nakreslením mapy pro ní. On sám se s tím dělat nebude.* Hraju na bubny, boxuju, šermuju... /Míchám drinky, opíjím se, sjíždím se na kokainu a přibližně každou druhou noc mam v posteli nějakou kočku./ *Dopoví v duchu seznam jeho zálib, které si radši nechá pro sebe.* Ale většinu času musím věnovat práci. /A teď vám, účastnicím./ *Dopoví opět. Dost si toho nechává pro sebe.* A jelikož je pozdě a zítra je ten pyžamový večírek, vy byste se měla pořádně vyspat. Zvlášť, když máte za sebou ještě i tu cestu. Můžu vás odvézt ke komnatě, abyste tady nebloudila ještě za pár dnů? *Zeptá se jí, protože i on sám už se chce zavřít u sebe v komnatě a prostě být sám. Odvede jí k její komnatě.* Rád jsem vás poznal. Uvidíme se zítra na večírku. *Rozloučí se s ní s menším úsměvem na rtech a na nějaký polibek na ruku se vykašle. Pak se odporoučí do své komnaty.*

*Nechá téma rodina raději být. Asi ani pro jednoho z nich to není nic příjemného.Taky odpoví o své rodině vyhýbavě a když slyší, jak se uchechtne, sama se pousměje. Pak začne zkoumat svou ruku, která se jí teď taky zdá bledá, minimálně v porovnání s princem. Zeptá se na plemena, které zde chovají, což ji opravdu zajímá. Přikývne nad jeho odpověď. Plánuje tam sama zajít co nejdříve, možná ještě před pyžamovým večírkem. Následně se díky němu dostane na docela hezké místo.*Nebojte.*Pousměje se. Nečeká nic moc. Ani by se nedivila, kdyby tím pověřil někoho jiného, protože proč by si s tím princ dal takovou práci? Zeptá se, co ještě rád dělá. Zjistí, že co mají společné je hudba. Ale neřekne to, neptal se jí.*To je mi líto. Jako budoucí král toho musíte mít určitě moc.*Řekne a pak přikývne na jeho další slova.*To budu jedině ráda.*Přikývne a zase si stoupne. Sice není zas tak unavená, ale chce se z labyrintu dostat ještě dneska. Dojde s ním ke své komnatě.*Já vás taky Výsosti, dobrou noc.*Popřeje mu a vejde do komnaty, kde ihned zčervená. Ve společnosti mužů si moc nevěří, vlastně v ničí společnosti. Ale s ním se bavit šlo docela lehce. I tak se jí zdá divné, že si jen tak povídala s princem. Pak sama nad sebou potřese hlavou.*/Neblbni.../*Ihned si napomene, že by si neměla vůbec dávat naděje.*

*od toho dne, kdy Chrysane prokázaly testy, že je nakažená tím neznámým virem téměř nespí. Rozhodl se usmířit se s rodiči, protože už jim nemá co vyčítat a naopak je rád, že ho zasnoubili. Kdyby ho totiž nezasnoubili, nikdy by nepoznal Chrysane. Holku, která si ukradla jeho srdce svým úsměvem. Téměř každý den je s rodiči v kontaktu a snaží se nějak pomoct s hledáním léku na ten vir. Napadlo ho, že by se mohly Austrálie a Illea spojit a rychleji tak najít protilátku. Je to ale jen návrh. Většinu času tráví ve své komnatě, která už je zase v příšerným stavu. Nehledně na to, že jí Chrysane posledně uklidila. Teď se ale rozhodl, že si potřebuje pročistit hlavu a jít na čerstvý vzduch, a tak zamířil do zahrad. Po chvíli došel až do labyrintu, kde se rozhodl na chvíli zastavit. Na sobě má bílou mikinu a obyčejné džíny. Díky tomu, že nespí má pod očima tmavé kruhy. Celé dny nemyslí na nic jiného, než na to, aby Chrysane byla co nejdříve v pořádku a on mohl být zase s ní.*

*Nestihl se ještě s jeho sestrou usmířit a už mu doktoři přišli říct, že je jedna z těch nakažených tím divným virem. Pořád není schopnej se k ní na ošetřovnu dokopat, protože pochybuje, že ho tam Chrys bude chtít. Do toho se pořád nedokáže srovnat s tím, že bude otec, i když samozřejmě radost má, ale spíš si neni jistý, jestli bude dobrým otcem. A taky se strachuje pořád o Nav, která donedávna byla v kómatu. Teď se ale rozhodl, že vyjde ven, protože stejně potřeboval vzít ven i svého psa a dalšího psa z utulku. Po chvilce bloumání po zahradách dojde až do labyrintu, moc nevnímá ani se nedívá kolem sebe, takže si ani nevšimne nejakeho dalšího člověka a vrazí do něj.* Pardon. *Zamumlá a až potom pohled zvedne, přičemž uvidí toho chlápka, kterýho viděl i s Chrys. Přihmouří oči ve snaze si vzpomenout kdo by to mohl být a když si konečně vzpomene, obočí mu vyletí až k vlasům.* Ty jsi snoubenec mé sestry, že? *Zamrká překvapeně, přičemž se ho prohlédne.*

*poslední dny moc nespí, a taky tak vypadá. Je více v kontaktu s rodiči a snaží se nějak pomoct s hledáním protilátky. V Austrálii naštěstí zatím není žádný nakažený, ale i tak se snaží vytvořit nějakou protilátku, jako hodně jiných zemí. Udělá všechno proto, aby byla Chrysane zase v pořádku a on ji mohl mít u sebe. Chtěl za ni jít i na ošetřovnu, ale předtím si ještě musel také nechat udělat testy, které chvíli trvají. Rozhdol se, že potřebuje jít na chvíli na vzduch, a tak zamířil do zahrad a ocitl se až v labyrintu. Tam se na chvíli rozhodl zastavit a nepřítomně hledí před sebe. Jediné co se mu honí hlavou je Chrysane. Konečně ji přizná, že se do ní zamiloval, a ona onemocní.* /Skvělý načasováním sis vybral, Zaydene./ *Pomyslí si ironicky. Z myšlenek o Chrysane ho vytrhne teprve, až když do něj někdo narazí.* V pohodě. *Vyhrkne, když se mu chlápek omluví a pak k němu teprve zvedne pohled.* /Do prdele/ *Že je to Clavio pozná téměř hned. Je si s Chrysane hodně podobný a viděl nějaké fotky na Illeagramu. Doufá, že nemá nějaké násilnické sklony a třeba neví o tom, že i on je jeden z důvodů, proč se Chrysane chtěla zabít. Nechce cítit jeho pěst na své tváři.* Jo..a ty jsi její bratr, že? *Zeptá se ho, i když odpověď už ví.* Jsem Zayden. *Představí se mu.*

*Nechápe proč zrovna jeho sestra musí být nakažená. Sice ho pořád štvala a teď je s ní rozhádaný, ale rozhodně by si nildy nepřál, aby ten virus chytla ona. Taky doufá, že se to nedostane do Španělska a že se ten viník najde co nejrychleji. A jeho sestru co nejrychleji vyléčí. Z těch myšlenek ho ale vyruší nějaký náraz do osoby, které si vůbec nevšiml. Ale taky jak mohl, když se vůbec před ssbe nedíval. Pohled hned hodí po psech a přitáhne si je k sobě blíže, aby se kolem nepletli. Když vzhledne a uvidí snoubence Chrys, docela překvapeně zamrká.* Jo, Clavio. *Přiká a poškrábe se na zátylku.* Těší mě. *Zamumlá a následně zvědavě nakloní hlavu na bok.* Hádám, že asi víš, co se jí stalo? *Konec věty zvedne do otázky, i když mu je jasné, že to nejspíš věděl jako první, vzhledem kvůli tomu, že jsou to snoubenci a taky jak poznal z Illeagramu se nejspíš už zblížili.* Hele, vy dva... No víš jak. Už jste se zblížili? *I tak s eho na to radši zeptá, protože o životě své sestry neví teď skoro vůbec nic.*

*bezmyšlenkovitě hledí před sebe a přemýšlí nad Chrysane, což dělá často. Z přemýšlení o jeho snoubence ho vyrthne, když do něj někdo narazí. To, že před ním stojí bratr Chrysane si uvědomí téměř okamžitě. Tak nějak doufá, že mu teď jednu neubalí, protože i kvůli němu se chtěla tenkrát Chrysane zabít. Ale zase na druhou stranu byl to on, kdo ji našel. Takže by to bylo dost nefér. Potvrdí mu, že je její snoubenec a následně se ho zeptá, jestli on je její bratr, i když odpověď ví. Všimne si jeho psů a uvědomí si, že poslední dobou dost zanedbával svého mazlíčka a měl by se mu začít více věnovat.* Když se jí projevily příznaky, byla se mnou, takže jo, vím to. *Odpoví mu na otázku. Původně to měl být jeden z těch dnů, který si bude pamatovat v dobrém, protože se s Chrysane usmířili, ale teď na něj nechce ani pomyslet.* Jo, tak nějak. *Poškrábe se na zátylku. Ví, že ona k němu necítí to samé, co on k ní, ale nechce se Claviovi svěřovat se vším. Přeci jen je to její bratr. Podrobnosti snad nebude chtít znát.* Byl si s ní? *Zeptá se ho. Chce aby se ti dva už konečně usmířili.*

*Rozhodně by nečekal, že dneska potká snoubence jeho sestry. Už dlouho se s nim chtěl potkat, ale tady je to aspoň jednoduší než u jeho sestry. I kdyby jeho sestra byla zdravá a potkal by ji, hádá, že by stejně utekla. Po jeho slovech přikývne a rukou si vjede do vlasů.* Díky, že jsi byl u ní. *Zamumlá a i když to možná tak nezní, myslí to upřímně. Je rád, že jeho sestta má ho, když on jako bratr zklamal. Povytáhne obočí a nakloní hlavu na bok.* Tak nějak? *Zeptá se ho docela zvědavě a pak se zase poškrábe na zátylku a posadí se na lavičku hned vedle nich.* Nebyl. Nebyla k tomu.... Příležitost. Moje přítelkyni byla dlouho v kómatu, tak jsem byl u ní. *I když je to pravda, myslí to hlavně jako výmluvu a je připravený použít další výmluvy.* Taky jsem teď hodně něco zařizoval. Ve městě a tak. *Pokrčí rameny a pousměje se na svého psa, kterým mu vyskočí na klín a hmed ho začne drbat za uchem.* /Dá se brát jako zařizování věcí sezení v baru třeba dvě hodiny u jedne skleničky? A zkoumání všeho, co děti potřebují.*

*Clavia pozná téměř okamžitě a doufá, že nemá žádný násilnický geny a aspoň trochu rozumu. Představí se mu a pak řekne, že Chrysane byla s ním, když se jí projevily příznaky.* Za to děkovat nemusíš. *řekne upřímně. Udělal by pro ni vše.* Jo ta nějak. Teda já ji miluju ale...ona miluje svoje želvy, takže..*větu nedokončí a pokrčí rameny. Pak uhne pohledem. Pořád mu to přijde trochu divný. První ho bratr jeho snoubenky, kterou miluje málem srazí k zemi, a teď si mu bude vylívat srdíčko a říkat, jak miluje jeho sestru, i když ona jeho ne. Pak se ho zeptá na to, na co už se nesčetněkrát ptal Chrysane a odpověď byla pokaždé stejná. Právě díky tomu ho jeho odpověď nepřekvapí. Vyslechne si jeho odpověď a sedne si vedle něj. Lokty si opře o kolena a povzdychne si.* To s přítelkyní je mi líto *řekne upřímně.* Ale ty a Chrysane byste to měli mezi sebou urovnat. Hádáte se už dlouho. Promluvte si a aspoň se spolu zkuste bavit normálně, jako sourozenci. *řekne a pohledem přitom hypnotizuje špičky svých bot.*

*Už dlouho si chtěl promluvit se snoubencem jeho sestry a teď když na něj doslova narazil, je to přece dobrá příležitost zjistit, jak na tom vlastně jsou.* Budu, kdyby s ní nikdo nebyl a tak... *Nadhodí jen tak a pokrčí rameny. Pak ho napadne ještě jedna věc a zase mu tázavě obočí vyletí do výšky.* A no... Jak víš jak... Se chtěla zabít. Byl jsi taky s ní? *Podívá se na něj zvědavě a vážně by to chtěl vědět. Na důvody se radši neptá, protože tohle chce slyšet přímo od jeho sestry. Někdo pokud se k ní odváží jít.* Ty želvy mi lezou na nervy už od malička. Častokrát jsme kvůli nim spolu nemluvili. Když jsme byli malí, raz je ji je kradl. *Pronese potichu, ale spíš aby zavzpomínal na staré časy, než aby to říkal přímo jemu.* Určitě ti ty city jednou oplatí. Sice vím, že první dojem není vždy přesný, ale vypadáš jako fajn chlap. *Pokrčí rameny a pak přikývne.* Nemusí, už snad bude v pořádku. /Oba budou v pořádku. I to škrvně./ *Když ale zmíní, že by se měli s Chrys usmířit, potichu zaskuhrá.* Ja bych rád, ale není to jednoduchý. Očividně jsem zklamal jako bratr a ona mě nechce ani vidět. *Opět pokrčí rameny a pohled k němu lehce otočí a prohlédne si ho.*

*řekne, že mu přeci nemusí děkovat za to, že byl s Chrysane, když onemocněla. Po jeho další otázce povytáhne obočí a prohrábne si vlasy.* Chtěl jsem odjet domů do Austrálie, ale stavil jsem se u ní v komnatě a našel ji tam. Pak jsem ji odnesl na ošetřovnu. *řekne mu pravdu a vynechá to, že i on je jeden z důvodů, proč Chrysane udělala to, co udělala. Pak mu také přizná, že ji miluje, i když ona jeho ne. Když to řekne nahlas, zabolí ho to. Znovu si uvědomí, že je to krutá realita, a že to nemůže změnit. Alespoň ne teď.* To muselo chtít hodně odvahy. *tiše se uchechtne když zmíní, že ji ukradl želvy. Dokáže si představit, jak Chrysane zareagovala.* To říkej jí, ne mně..*pronese tiše. Pak zmíní, že je mu líto to, co se stalo jeho přítelkyni a taky že by se měli on a Chrysane usmířit.* To neni pravda. Ona si myslí, že ty nechceš vidět ji, a že ona zklamala jako sestra a nechceš ji vidět. *přijde mu až směšné, jak si oba dva myslí to samé, o tom druhém.* Měl bys za ní jít, protože ona za tebou jen tak nepůjde. Pokoušel jsem se ji přesvědčit, ale asi oba víme, jak je na tom s tvrdohlavostí..*uchechtne se.*

*Je rád, že rodiče Chrysane zasnoubili právě se Zaydenem, protože mu přijde jako fajn týpek, který to s jeho sestrou nejspíš myslí vážně.* Zachránil si ji. Teoreticky dvakrát. *Nakloní hlavu na bok a potichu si povzdechne. Když se mu přizná, že jeho sestru miluje, ani ho to moc po těch fotkách co viděl nepřekvapuje. Když zmíní želvy, uchechtne se a přikývne.* Nevážil jsem si života. *Zamumlá a koutek úst se mu zvlní do menšího úsměvu.* Jestli spolu někdo ještě promluvíme, řeknu jí to. *Pokrčí rameny a myslí to vážně. Chce aby byli oba dva šťastní a když si jeho sestra hrála na dohazovače mu a Navyi, proč by nemohl on? Když se dozví, co si myslí jeho sestra, pozvedne si brylez a zoufale si promne obličej.* Jenže já mám aspoň pravdu, to ona si to myslí špatně. Neměl jsme hned po ní vyjet, když se mi snažila pomoct a dát dokupy můj vztah s Nav. *Povzdechne si zoufale a zase si brýle dá tak jak je ma mít.* Nebude se mnou mluvit. Pošle mě pryč. *Vydechne a pohled přesune na palác.* Naposled jsem s ni mluvil na tom pyžamovým večírku a to byl asi půl minutový rozhovor.

*když Clavio zmíní, že ji teoreticky zachránil dvakrát, jen kývne hlavou a sklopí pohled. Pak mu přizná, že Chrysane miluje. Už od toho prvního setkání věděl, že ji jednou propadne. Jen se tomu snažil všemožně zabránit. Ale její úsměv je pro něj vším. Řekne, že vzít Chrysane její želvy muselo chtít hodně odvahy. Dokáže si představit, jak musela Clavia nesnášet. Pak se začnou bavit o jeho vztahu s Chrysane. Přijde mu až směšné, že si oba dva myslí to samé a kvůli tomu spolu nemluví.* Vždyť už je to dávno. Bylo to na tom hudebním festivale, ne? *tenkrát tam s Chrysane předvedli trochu divadýlko ohledně dohazování a pamatuje si, že to bylo právě kvůli tomu.* Tak ji třeba dotáhnu za tebou a dokud s tebou nebude mluvit víc než minutu, tak ji nepustim pryč. *navrhne. V odchodu už Chrysane zabránil několikrát, takže udělat to ještě jednou mu problém dělat nebude. Spíše má pocit, že ho pak bude Chrysane nesnášet.*

*Nechce nějak víc řešit to, jak se jeho sestra pokusila zabít, protože to by radsi řešil přímo s ní, kdyby to teda bylo možné. A taky že třeba je, ale to by se k ní musel dokopat. A je rád, že teď myslí na něco jiného než na to, co se stane pokud se z toho viru nevyléčí. Když začnou rozebírat želvy, malinko se pousměje, protože si vzpomíná na ty časy, kdy jí vždycky želvy bral proto, aby jí naštval nebo většinou spíše z legrace. Následně přikývne a poškrábe se vzadu na krku.* Jo, to bylo tam. Ale díky ní jsem teď zase s Nav, má v tom taky zásluhu. A já díky tomu budu brzy... *Málem prozradí, že bude otcem, ale i hned se v tom zarazí, protože to nechce nikde hlásat, i když je to jenom Zayden. Stejně jak se zná, někdy to z něj omylem vypadne.* Ale to co jste prováděli na tom festivale bylo docela zajímavý. *Uchechtne se a pak zavrtí hlavou.* Teď by měla být na ošetřovně. Takže radši dojdu já za ní. Ale pochybuji, že to dopadne dobře. *Zamumlá potichu, i když vážně doufá, že se jednou s jeho sestrou usmíří, trošku tomu také nevěří.*

*je rád, když Clavio více nerozebírá to, jak se chtěla Chrys zabít, protože přeci jen nechce mít na tváři monokl. Uchechtne se při zmínce o želvách a pak začnou rozebírat vztah Clavia a Chrys. Chce, aby se ti dva usmířili, protože nerad vidí Chrysane, jak se nad tím trápí.* Budeš brzy co? *Otočí se na něj a povytahne obočí.* Jo, to bylo. Ale na mou obranu..začala si tvá sestra. *Uchechtne se. Na festivalu to už trochu přeháněli, ale neměla mu Chrysane dohazovat nějakého starého dědka. Pak mu řekne co ho napadlo i když ví, že kdyby to udělal, Chrysane by nebyla nadšená.* Můžeš to aspoň zkusit. Ona přeci nebude moct odejít, takže si to můžete vyříkat. *Navrhne mu.* A kdyz to nevyjde, tak se usmíříte až bude Chrysane v pohodě. *Řekne a tiše. Neví, kdy a jestli vůbec bude Chrysane v pohodě, ale udělá pro to všechno.*