Palácová pláž

Asi ani ne. Titul korunní princezny mi stačí. *Zasměje sea popře to, že by mohla jít na soutěže v plavání. Když už musí jít tak jenom přikývne.* Jasně, ráda ochutnám. *Zasměje se a souhlasí s ním. Potom se s ním rozloučí.* Já tebe taky. *Usměje se a potom si ještě chvilku zaplave. Po pár minutých vyleze z vody, osuší se a obleče si šaty. Odejde a vydá se směrem ke své komnatě.*

*Znova mal nudný deň. Vlastne nič nerobil. Chodil sen a tam po paláci. V tom ho napadlo, že by mohol niekam pozvať Crystal. A tak nacmaral na list papiera text s pozvaním na palácovú pláž. Chcel sa s ňou aj porozprávať mal pocit, že v poslednej dobe niečo nie je v poriadku. Dal si na seba plavky, na ne tričko a obyčajne nohavice. Prišiel na pláž, sadol si na deku aj s piknikovym košom ktorý doniesol a čakal na svoju milovanú.*

*Poslední dobou ji opravdu nebylo dobře, musela stále chodit na zdejší ošetřovnu, kdy ji každý den měřili tlak a tak podobně. Když se vrátí z ošetřovny do komnaty, všimne si lístečku od jejího manžela Hanse. Pousměje se a začne se připravovat. Pod světle modré lehké letní šaty si vezme černé dvoudílné plavky a vydá se na palácovou pláž, kam ji pozval Hans. Právě se prochází po pláži, sundala si i boty, tudíž si libuje v tom, jak jí písek masíruje nohy. Když je konečně u Hanse, zacukí se a posadí se k němu.* Ahoj, miláčku. *Políbí ho a následně se rozhlédne.* Je to tu krásný, připravil jsi to krásně, děkuji. *Usměje se na něj a doufá, že si nevšimne jejího pobledlého obličeje.*

*Prišiel na pláž a Crystal nechal v komnate lístok. Dúfal, že príde čím skôr lebo by sa mu ta zmrzlina, ktoru zobral roztopila. Sedel na deke a po chvíli ju videl. Hned sa postavil a išiel k nej.* Ahoj, vieš, že pre teba všetko. *Dal jej bozk do vlasov a sadli si spolu na vopred pripravenú deku.* Dáš si zmrzlinu? *Spýtal sa z nadšením v očiach a podal jej misku so zmrzlinou. Pozrel sa na ňu.* Crystal. Vieš, že mi môžeš povedať všetko. *Pozrel na ňu. Nezdala sa mu v poriadku potreboval sa uistiť.*

*Hned jakmile si všimla lístků v její komnatě, nijak neváhala a začala se oblékat tak, jak je to na pláž vhodné. Na Hanse se moc těší, protože přeci jen i když tu byly i dny volna, byly tu i dny, kdy oba měli jako král a královna napilno tak, že na sebe ani neměli čas. Proto si hodlá dnešní chvilku s ním užít naplno. Když je na pláži a uvidí jej, políbí ho a když ucítí polibek do vlasů, zaculí se. Pozdraví ho a také mu za všechno poděkuje.* Dám,děkuji. *Nadšeně přikývne a nabere si lžičku zmrzliny, kterou začne následně jíst. Když uslyší, co začne povídat, jednu svou ruku položí na tu jeho.* Ano, samozřejmě, že to vím. *Přikývne a podívá se mu do očí.*

*Bol rad, ze prišla. Konečne majú aspoň chvíľu čas pre toho druhého. Dúfal, že sa niekde spoza stromu neobjaví malý Isac a oni budu musieť znova riešiť jeho vylomeniny. Následne jej podá zmrzlinu.* Tak aký si mala dnes deň? *Usmeje sa a on sam si do úst vloží prvé sústo vanilkovej zmrzliny s malinami.* Nebola si s Tobiasom. Zaujímal by ma jeho názor na to dievča. Niekedy uvažujem, že to nebola dobrá voľba ho takto zasnubit. *Pozrel sa na zem. Niekdy to naozaj ľutoval. Potom sa jej spýtal na to, či vie ze mu všetko môže povedať.* Všimol som si, že dosť často si na ošetrovani nechceš mi niečo povedať? *Pozrel na ňu a zastrčil jej prameň vlasov na ucho.*

*Od příletu sem viděla ze svých dětí pouze malého Isaca, kterého se snažila trochu kontrolovat nad tím, aby nedělala nějaké průšvihy, když jsou v cizí zemi a tak podobně. Ví i o tom, že před pár dny přiletěla Madi, avšak s tou také ještě nemluvila. A ani s Tobiasem.* Docela dobře, ale teď když jsem s tebou, je mi nejlépe. *Usměje se a podívá se na něj.*Jaký jsi měl den ty? *Optá se a vezme si lžičku zmrzliny.* Ještě jsem ho neviděla.. Určitě si s ním v blízké době promluvím. *Pohladí jej po paži.* Určitě ta dívka nebude špatná, musíme doufat, že se Tobimu zalíbí. A pokud ne, vyřešíme to, ano? *Usměje se na něj, nechce, aby byl smutný. Poté se začnou bavit o ní a o jejich návštěvách ošetřovny. Zhluboka se nadchne, a vydechne. Upře pohled do země.* Víš já.. Mám nemocné srdce. *Polkne.* Je to dědičné, můj otec na to umřel v mém věku, který mám teď a já ti nechtěla přidělávat starosti, protože vím, že toho máš už teď hodně a kdybys na to byl sám? Nezastavil by ses. *Opře si hlavu o jeho rameno.* Ale vládnout prý už dlouho nezvládnu. *Šeptne.*

*Usmeje sa na ňu a sleduje ako obaja jedia zmrzlinu. Bol taký šťastný. Neuveriteľne rad ju videl a trávil s ňou čas.* Vlastne nič zaujímavé. Teraz sa už mám lepšie. *Pohladí ju po vlasoch a usmeje sa.* Ja neviem. Stále si myslím, že sme urobili chybu. Môj otec by urobil všetko pre to aby som bol šťastný a ja som Tobiasa takto zasnubil s niekym koho ani nepozná. A co ak je to dievča nejaká fetacka? Alebo alkoholička? *Spýta sa so strachom v očiach. Až moc simuluje..* Tak fajn. *Ukludi sa a začnú sa baviť o nej.* /Čo by som len bez nej robil./ *Usmeje sa a počúva ju. No keď začne jeho úsmev zmizne.* Crystal, zlatko, to si mi akože chcela povedať kedy? *Spýtal sa so strachom v očiach. Do teraz bol taky spokojný a šťastný, že ju má a behom sekundy zistil ze jeho žena môže kedykoľvek zomrieť.* Ale bude to v poriadku, že áno? Môžu to nejak zastaviť? *Spýta sa so strachom v očiach a obijime ju.*

*Tento okamžik byl přímo dokonalý. Ona se svojí první a poslední životní láskou, na pláži se zmrzlinou. Nevěděla, co by bez Hanse dělala, protože Hans ji dal i další tři životní poklady - jejich děti.* Tak to jsem ráda, že je ti lépe. *Pohladí ho po ruce a usměje se.* Hansi, pokud je to nějaká alkoholička či feťačka, nebo zkrátka jestli zjistíme, že si ta dívka Tobiho nezaslouží, zrušíme to zasnoubení, ano? Nedělej si starosti. *Pohladí ho po tváři a usměje se na něj. Poté ale přejdou k vážnějšímu tématu. Poví mu o tom, jak je nemocná. Objetí mu operuje a vydechne.* Omlouvám se za to, že se to dozvídáš až teď.. Nechtěla jsem ti ublížit, ale když oni mi řekli že zkrátka postavení královny už není nic pro mě.. Že je to moc starostí.. Ale copak můžu zesednout trůnu teď? Však se Toby s tou dívkou ještě určitě nestihl ani seznámit. A sám vládnout nemůžeš, musím ti přeci pomáhat. *Podívá se na něj.* Mám předepsané léky na srdce a každý den chodím na kontroly na ošetřovnu..

*Bol rad, ze je s ňou. Keď mu povedala o tom ze ak by ta dievčina nebola preňho vhodná že zásnuby zrušia usmial sa. Vlastne nevedel co čakať. Bolo mu jasné že Crystal nie je tak hnusná že by Tobiasa nútila do svadby s nesprávnou osobou ale aj tak sa bal. Potom zacne téma o jej chorobe. Najprv bol nahnevaný, že sa to dozvedá až teraz ale potom sa začal báť o to ako na tom je.* Crystal ak ti to ma ublížiť musíš zo sadnúť z trónu. Keď sa budeš rozprávať s Tobim povedz mi o tom. Ja to chvíľu sám vydržím a potom ma už nahradí on. Len aby sa ti nič nestalo srdiečko. *Pohladil ju po tvári a pozrel sa na ňu pohľadom plným lásky, starosti a nehy.* A ako si vlastne na tom? Zlepšuje sa to? * Inú otázku si položiť nedokázal. Nevedel si predstaviť, že by jeho milovaná manželka, kráľovná a matka nebola v poriadku.*

*Konečně dneska dodělala svou práci a proto se rozhodla vydat se na pláž, která je tady v paláci. Párkrát už tu byla, chodí sem ráda. Vezme si s sebou i knihu, kterou má právě rozečtenou. Na sebe hodí černé dvojdílné plavky a přes ně světle šedé šaty. Vlasy si nechala rozpuštěné. Přemýšlela, že by napsala Sebastienovi, docela dlouho ho neviděla, ale nakonec se rozhodne to nechat být. Včera se mu taky chtěla ozvat, ale omylem napsala někomu jinýmu, ani nevím jak a když si se Sawyerem dopsala, jak se ten chlap jmenoval a jak se dozvěděla, ej to taky její vzdálený příbuzný, už to nechala být. Dojde na pláž, kde se natáhne na deku a sundá si šaty. Do vody půjde později, teď zatím otevře knihu a dá se do čtení.*

*Je rád, že na tomhle útoku se jeho rodině nic nestalo, i když si o ně pořád dělá starosti kvůli tomu předešlému. Každopádně jeho bratrovi se konečně vrátil zrak, takže aspoň něco pozitivního na tom všem je. Rozhodl se trochu odreagovat od práce a všech těch myšlenek a vydal se na pláž, kterou si tady docela oblíbil. Na sobě má obyčejné tmavě modré plavky a v ruce nese ručník. Až po cestě si uvědomí, že si zapomněl vzít nějakou knížku, ale nakonec nad tím mávne rukou, protože se může zabavit i mobilem. Nakonec ale zjistí, že to nebude potřeba, protože na pláži leží jeho snoubenka.* Ahoj. Jak se máš? *Zeptá se jí a sjede jí hned trochu starostlivým pohledem.* Nestalo se ti včera něco? Jsi v pořádku? *Vysype ze sebe hned další otázky a sedne si na svůj ručník vedle ní.*

*Lehne si na deku na pláži a otevře sou rozečtenou knihu. Přemýšlela jestli se má ozvat Sebastienovi, ale zatím to nechala být. I když později byl mu možná zavolala, aby zjistila jestli je v pořádku . Doufá že ano a včera na plese se mu nic nestalo. Ona tam výjimečně nebyla. Většinou na akce chodí, ale včera měla dost práce, kterou musela udělat. Sébastien se ale objeví vedle ní. Ona odloží knihu a posadí se. Sjede ho pohledem, starostlivým a na chvilku se klasicky zastavi u jeho hrudi. *Včera jsem ani na plese nebyla. Musela jsem něco dodělat takže jsem v pořádku. Ty taky hádám, to je dobře. *Pousměje se na něj, *I tvoji sourozenci jsou v pořádku?

*Dojde na pláž, kam si zapomněl vzít knížku a pak zjistí, že i kdyby si jí vzal, byla by mu dost k ničemu, protože tady leží jeho snoubenka, kterou začal shledávat jako příjemnou společnost, o které docela často přemýšlí. Pozdraví jí a hned jí sjede rychlým starostlivým pohledem, protože se musí ujistit, že je v pořádku a nic se jí včera nestalo. Taky se jí hned zeptá, kdyby náhodou něco přehlídnul. Jakmile ho ujistí, že je v pořádku, sjede jí ještě jednou pohledem a tentokrát kouká čistě na její tělo v plavkách.* Jo, jsem v pohodě. Včera jsem na akci taky nebyl. Měla jsi hodně práce? Mohla jsi klidně napsat, pomohl bych ti. Taky po mě chceš, abych ti psal, když toho mám moc. *Uchechtne se a potřese nad ní hlavou. Tušil, že ona po něm bude chtít, aby jí to slíbil, ale sama to nebude dělat. Už pochopil, že je dost paličatá.* Jo, nic dalšího se jim nestalo. A pomalu se dávají dohromady. Jsou na tom daleko líp. *Odpoví jí s pokýváním hlavou.*

*Leží na dece a snaží se číst knihu, ale moc ji to nejde, jelikož ji myšlenky pořád utíkají k jejímu snoubenci. Má strach, aby náhodou nebyl zraněný potok včerejším útoku a už mu chce napsat, ale právě on se tu vedle ní objeví. Starostlivě si ho prohlédne a také si jen tak mimochodem všimne jeho vypracované hrudi. *To je dobře. *Výdech ne ulevne, kdyz ji ujistí, že je skutečně v pořádku. *Chtěla jsem ti napsat. Jenže jsem očividně slepá, protože jsem napsala omylem někomu jinýmu, Sawyerovi. Než se to vyjasnilo a my se rozloučili, chybělo mi jen pár papíru. *Pokrčí rameny. Kvůli tomu Honzu nemělo smysl volat. *To je dobře. Tvému bratrovi se i už vrátil zrak, že? Něco jsem zaslechla.

*Uleví se mu, když vidí, že nijak zraněná není a když mu to potom ještě potvrdí, cítí se už docela klidný.* Tys napsala někomu jinýmu? *Zeptá se jí pro ujištění, že slyšel dobře, se smíchem v hlase a potřese nad ní pobaveně hlavou.* Tak aspoň jsi mi chtěla napsat. To je fajn. *Uzná nakonec, protože to ho mile překvapilo. Sice by bylo fajn, kdyby se příště trefila a napsala opravdu jemu, ale to je asi detail v jejím provedení.* Snad se příště trefíš a já ti budu moct pomoct. *Zkonstatuje nakonec s uchechtnutím.* Jo, vrátil. Jsem za to rád. Snad se to bude už jenom lepšit. *Přikývne.* Jak se má tvoje rodina? *Zeptá se jí se zájmem. Pokud si dobře vzpomíná, ona je v Illey ze své rodiny jediná.*

*Přikývne.*Jo, napsala.*Potvrdí mu to a uchechtne se taky. Protočí nad ním i lehce očima.*To by stačilo, ne? Tak vtipný to zase není. Se tu za chvilku ještě začneš dusit.*Řekne s úsměvem, když vidí, jak se směje.*Jo, chtěla. Pomoc se hodila a navíc jsme spolu docela dlouho nemluvili. Tak třeba příště se trefím.*Uchechtne se.*Kdybys ale potřeboval pomoc ty, taky můžeš napsat, jo? Kdykoliv.*Minule ho donutila jí to slíbit a doufá, že když bude potřeba, vážně se jí ozve.*Určitě bude, už je to i docela dlouho. Už by mu snad nic nemělo hrozit.*Ví, že si o něj dělat Sebastien skutečně velké starosti a proto se na něj pousměje a natáhne se, aby ho mohla povzbudivě pohladit po rameni.*Dobře. Vlastně včera jsem s nimi mluvila. Rodiče se mají fajn a bratr mi už vykládal o Vánocích. To, že do nich zbývají dva měsíce je mu jedno, skoro už zpívá i koledy. /Tohle budou vlastně první Vánoce, které budu trávit už se Sebastienem a nejspíše budu v tu dobu i vdaná../Se připrav, že nás Will ještě před pátou ranní vzbudí, abychom šli na dárky.. Minule vzal rádio, dal tam koledy, jak jinak, nastavil tam maximální hlasitost, takže to neuvěřitelně řvalo a pustil mi to u hlavy.

*Začne se smát, když slyší, co se jí povedlo za kousek.* /Ten chlap z ní musel mít radost./ *Proběhne mu pobaveně hlavou a její slova ho rozesmějí ještě více, takže se svalí do lehu a rukou si přikryje břicho, které ho začíná od smíchu bolet. V očích ho zaštípou i slzy od toho, jak se směje. Po chvilce to ale začne přestávat a on se pomalu uklidní. Znovu si sedne a protře si pěstmi uslzené oči.* Myslel jsem, že po té přestřelce s fotkama budeš mít moje jméno hodně dobře uložený. *Poznamená pobaveně.* Jo, neboj. Na dnešek tam nějaký papíry ještě mám, ale k tomu si večer sednu a za pár hodin to budu mít hotový. *Pokrčí nad tím rameny. Není toho extra moc, aby potřeboval pomoc a chtěl jí zatěžovat vzhledem k tomu, kolik práce dělala včera sama.* Jo, to je pravda. *Přikývne a tím téma své rodiny uzavře. Nechce, aby si o ně dělala starost i ona.* Ta dětská nadšenost z dárků a tý atmosféry je kouzelná. Já byl podobný. *Přizná se smíchem.* Milé. *Uchechtne se. Už se na jejího brášku skutečně těší.* /To abych vymyslel, co jí dam za dárek../ *Dojde mu. V tomhle nikdy neexceloval, jako většina chlapů, takže doufá, že jejich první společné Vánoce úplně nepokazí.* Je zvláštní bavit se o Vánocích na pláži. Trochu protimluv. *Poznamená pobaveně.*

*Potřese nad Sebastienem hlavou, když vidí jak se směje a varuje ho, aby se tu ještě neudusil. Musí se taky začít smát, když vidí, jak svalil na deku.*Hele, první pomoc neumím, fakt se klidni. *Uchechtne se. *Už je konečně konec?*Zeptá se s nadzvednutým obočím, když se zase posadí.*Člověk se občas prostě překlikne. Možná až zase někdy povedeme na Illeagramu nějakou přestřelku s odvážnýma fotkama, už si to nespletu.*Usměje se jako andílek a v duchu si zapíše, že v nejbližší dobře musí něco odvážnějšího přidat. *Dobře, pak si k tomu společně sedneme. *Zopakuje to v množném čísle a už tón, jakým to řekne nepřipouští žádné námitky. Je ráda, že jeho bratr už bude v pořádku, protože ví, jak se o něj SSebastien bál a taky ho povzbudivě pohladí po rameni a pousměje se na něj. Nechce, aby byl nějak skleslý a nebo si dělal zase starosti a doufá, že to ho ještě trochu více uklidní.*Jo, to jak je Will roztomilej při otevírání dárků je to jediný, co ho chrání před tím, abych se na něj zlobila, když mi po každý způsobuje infarkt. *Uchechtne se. *I když nebudu ti lhát, jednou jsem ho už naháněla po paláci jen v pyžamu a s papučí v ruce./Jednou budu úžasná matka, až moje a Sebastieovi děti přijdou na Vánoce k nám../*Pomyslí si ironicky. Přikývne.*To je pravda no. *Uzná pobaveně.*Ale tak co, blíží se to a s mým tempem bych dárky měla už pomalu shánět a balit. Vždycky to nechávám na poslední chvíli a každej rok si říkám, že to bude jiný a všechno udělám v klidu, zatím mi to nevyšlo.

*Po jejích slovech se rozesměje ještě více a svalí se na deku, kde se chytí za břicho. Po chvíli se konečně uklidní a s uslzenýma očima se vrátí do sedu.* Jo, nejspíš jo. Pokud mi nezačneš vyprávět svůj další podobnej kousek. *Uchechtne se a pak pokýve hlavou, když slyší o nějaké další přestřelce na Illeagramu.* To doufám. U těch fotek chci být označenej já. *Zazubí se na ní a je mu jasné, že v blízké době může něco podobného očekávat.* To nemusíš. Teď jsi měla plno práce, tak si zasloužíš oddych. *Zavrtí hlavou a ignoruje úspěšně její tón hlasu, který neměl připouštět námitky. Když ho pak Octavia pohladí po rameni, usměje se na ní a položí svojí ruku na tu její.* Děkuju. Jsi skvělá. *Její ruku chytne, vezme jí a věnuje jí na hřbet menší polibek.* No... Aspoň se nenudíš. *Snaží se na tom najít pozitiva a pobaveně se zasměje, když si jí představí, jak honí svého mladšího bratra po paláci s papučí v ruce.* Divím se spíš, že to bylo jenom jednou, když tě tak posloucham. *Přizná pobaveně.* Taky bych měl postupně už nakupovat dárky. Ale u mě je vždycky největší problém vymyslet, co konkrétně koupit. A pak to taky zabalit. Na to jsem antitalent. Když už jsme u sebe.... Máš nějaké přání, co bys chtěla dostat? *Zeptá se jí zvědavě, protože by mu to přemýšlení dost usnadnilo.*

*Zeptá se, jestli už skončil, protože ještě chvilku a Sebastien by se tu nejspíše skutečně začal dusit a ona by ho ještě musela oživovat, což by neskončilo nejlépe.*Další svoje trapný zážitky ti řeknu až někdy jindy, nejspíše v trochu přiopilém stavu, protože většina z toho je tak hrozný, že to ve střízlivém stavu neřeknu.*Řekne mu, že jeho jméno na Illeagramu by si možná lépe zapamatovala po jejich další přestřelce fotek na Illeagramu a už jen podle toho, jak se usměje mu může být jasné, že brzy tam něco uvidí.*Chceš tam být označený, aby hned všichni věděli, komu že to patřím, aby se o nic nepokoušeli?*Musí ho popíchnout.*Ale já ti chci pomoct. A když jsi m o těch papírech teď řekl, fakt si myslíš, že to nechám jen tak? Když na to budeme dva, půjde to rychleji a až to bude hotový, budeme se spolu moci třeba kouknout na film, když budeš chtít. *Usměje se. Ráda s ním tráví čas, není zas tak špatná společnost, jak si myslela ze začátku. Pohladí ho po rameni a usměje se poté, co vezme její ruku a vtiskne jí na ni lehký polibek.*Nepřeháněj.*Přece jen mu ještě řekne o jedné historce, i když předtím řekla, že nic dalšího z ní nevytáhne a to jak honila svého bratra s papučí v ruce.*Já jsem hodná starší sestra. *Uchechtne se.*Upřímně si tě jak balíš dárky nedovedu představit. Vidím to tak, že tě jednou s kupou dárků, roztrhaným balícím papírem, nůžkama polámanýma a obvazama od krve, jak ses sám střihl do prstu, najdu v naší komnatě. *Pokrčí rameny.*Nějakou knížkou mě potěšíš vždycky, ale nic mi kupovat nemusíš.

*Její historka ho opravdu pobaví, takže se chvilku dusí smíchy a až po nějaké době se mu podaří zase normálně dýchat a zklidnit se. Taky začne pomalu opadávat červeň v jeho obličeji, kterou způsobila krev nahrnutá v hlavě.* Tak to příště bysme se měli potkat někde, kde bude alkohol. Chci slyšet nějaký další histotky. *Rozhodne nakonec pobaveně, protože tohle si přece nemůže nechat ujít.* Jo, takhle by se to dalo taky říct. *Přikývne se smíchem.* Jednoduše jsem jako každý jiný chlap docela sobec a svojí snoubenku si chci chránit. *Pokrčí rameny.* Co kdyby ses pokusila zapomenout na to, že jsem ti o tom něco říkal a odpočinula si? Můžeš odpočívat u filmu a já budu vedle tebe pracovat. Pořád budeme spolu. Každopádně film vybíráš ty. Já jich moc neznám. *Přizná, protože vždycky upřednostňoval radši knihy a na sledování filmů mu při všech povinnostech nezbývalo moc času. Vzdal po pár pokusech se na něco podívat, kde usnul ještě při úvodních titulcích. Když ho pak pohladí na rameni, věnuje jí na hřbet ruky lehký polibek a pousměje se na ní.* Nepřeháním. *Zavrtí hlavou a pak si poslechne, jak honila svého bratra s papučí v ruce.* To nepopírám. Ale i tak se divím, že jsi ho honila s papučí jenom jednou, když to tak poslouchám. *Uchechtne se.* Jo, to zní docela dost pravděpodobně. Ségra mě takhle už párkrát našla a ráda to všem vypráví, takže si to nejspíš poslechneš tak třikrát. *Poškrábe se na zátylku a křivě se pousměje. Nerad přiznává, že je tady něco, co neumí, když strávil celý život snahou o dokonalost.* Nemusím, ale chci. A zase ti nechci dát něco úplně zbytečnýho, co s tebou nebude mít nic společnýho. *Pokrčí rameny s úsměvem.*

*Uchechtne se.*Takže když budeš někde okolo, alkoholu se budu vyhýbat.. I když to asi nemá smysl. Až se potkáš s mými rodiči, ti se o trapný historky velice rádi podělí. Zvlášť máma. *Svoje rodiče zná a ví, že hlavně její mamka mu řekne snad všechno, co se jí stalo. I jako malé, což si ona nepamatuje. Po jejich následující konverzaci plánuje nic moc nevinného zase brzy přidat na Illeagram a když se Sebastien zmíní, že tam chce být označený, musí ho popíchnout.*Neboj.. S nikým jiným si začít nechci.*Pousměje se na něj. Dříve by jí nějaký románek nevadil, ale teď.. Už o prostě Sebastienovi nechce udělat a doufá, že i on by si nikoho jinýho nenašel. I když nahlas by tohle nejspíše ještě tak úplně nepřiznala.*Říkal jsi, že je to jen pár papírů, chci ti pomoct a unavená nejsem. Nebudu jen tak ležet a koukat na film, mezitím, co budeš ty pracovat. *Stojí si tvrdohlavě za svým a v tomhle nehodlá ustoupit. Poté, co jí políbí ruku řekne, že přehání.*Asi nemá smysl se s tebou o tom dohadovat.*Uchechtne se a potřese hlavou.*No dobře.. možná to nebylo jen jednou.*Připustí.*Ale pak už na něj budeme dva, doufám teda, že se přidáš na mou stranu..*Když balí Sebastien dárky, nebude to podle ní hezký pohled. Dokonce mu řekne, jak si to zhruba představuje a uchechtne se nad tím, že něco podobnýho se už stalo.* Se tvou sestrou si budu muset co nejdříve popovídat. *Všimne si, jak se poškrábal a křivě pousmál a nadzvedne obočí.*Copak?*Zeptá se ho nechápavě.*Knihou to vážně nepokazíš, neboj. Klidně i nějakou tvou oblíbenou, ráda bych si přečetla, co čteš ty.*Usměje se.*A co by sis na Vánoce přál ty? Taky nejsem ve vybírání dárků dobrá a tip by se mi hodil.

Tak to už se na ně těším. A neboj, moje máma je na tom stejně, takže se nejspíš taky o nějaký historky podělí. *Jejich vzdáleně společné geny se rozhodně nezapřou a obě jejich mámy na tom nejspíš budou s láskou k vyprávění historek úplně stejně.* To rád slyším. Jsem na tom stejně. *Ujistí jí, že to není jednostranné a ani on si nechce začít s někým dalším. Neumí si představit, že by líbal jiný rty, než ty její. Moc nechápe, kdy se do tohohle stádia dostal, ale prostě to tak začal vnímat a nechce s být s nikým jiným, než s ní.* Ty jsi tak hroznej paličák. *Postěžuje si, když se s ním dál dohaduje kvůli práci.* Ne, já jsem taky paličák. *Uchechtne se, když jí potvrdí, že nemá smysl se s ním dohadovat. On ale opravdu nepřeháněl, protože jí tak prostě vidí a odmítá na tom něco měnit. Leda tak ještě k lepšímu.* A kolikrát? *Zeptá se jí s pobaveným úsměvem a pak se zasměje.* Jestli bude hodně roztomilej, možná se občas přidam na jeho stranu, aby byla sranda. Myslím, že ocení hodného strejdu. *Zazubí se na ní.* Klidně to můžeš odložit na co nejdýl to půjde. Je to poděs občas a nepotřebuju, aby ti teď kazila názor na mě. *Pokrčí pobaveně rameny a pak se poškrábe na zátylku. Moc to gesto ani nevnímá, dokud se ho na to nezeptá ona.* Ne nic. Jsem v pohodě. Jenom.... Je divný přiznat, že mi něco nejde, když jsem celý život strávil snahou být dokonalý. *Přizná tišeji a sklopí pohled. Je divné přiznat i tohle.* Dobře. Nějakou vyberu. *Přikývne s úsměvem.* No.. Knihou u mě člověk taky rozhodně nic nezkazí. Rád zaplňuju nový poličky knihama. Každopádně s tebou bych byl nejšťastnější při nějakém společném večeru. Jestli není troufalý si o to takhle říct. *Usměje se pobaveně.*

*Uchechtne se.*S tvou mámou si taky budu muset rozhodně popovídat. Chci i tvoje trapný historky, abych tě měla s čím provokovat a štvát.*Zazubí se na ně jako naprostý andílek a zamrká nevinně. Trochu ho popíchne ohledně Illeagramu, kde chce být u její fotky označený, aby všichni věděli, čí je, ale poté ho ještě ujistí, že s nikým jiným si začínat nechce. Nedokáže si to představit. Na to, aby to udělala jí na Sebastienovi začalo až moc záležet. i když se tomu snažila všemožně zabránit, protože nechce, aby jí zase někdo ublížil. Ale jemu.. začala věřit, že by nemusel.*Říká ten pravej. *Protočí nad ním očima. Protože oni oba dva jsou dost tvrdohlaví, není to jen její hlavní rys, kterým se pyšní.*Aspoň, že to přiznáš.*Uchechtne se.*Hodně krát. Ale ne vždycky s papučí. Někdy rychle vezmu třeba i polštář nebo tak. Prostě co mi první přijde pod ruku.*Pokrčí rameny s pobaveným úsměvem.*Víš, že nebudeš jeho strejda? Teda, sni v rodinných vztazích se nevyznáš.. *Jelikož je to její bratr, budou švagrové, nikoliv strejda se synovcem.*No taak. Chci se s ní seznámit. I s tvým bratrem. A neboj, můj názor na tebe mi nezkazí. *Všimne si, jak jako by trochu znervózní, když se poškrábe na zátylku a zeptá se, co se stalo.*Sebastiene.. Nikdo není dokonalý. Za to se nemusíš cítit trapně nebo tak. Nikdo nemůže umět všechno. Nebyla by to pak taky nuda? Představ si to, všechno bys věděl, uměl, co bys celý život dělal? Žádná výzva před tebou, když bys všechno uměl, nemusel by ses překonávat, kdybys byl nejlepší.. *Jí by to připadalo divný.*Takže se fakt nemusíš stydět, když přiznáš, že něco neumíš. Já třeba neumím lyžovat, bojím se pavouků, když se pokusím vařit, za chvilku se palácem rozezní požární hlásiče.. *Řekne to ve snaze ho zase rozveselit a přimět ho, aby se necítil trapně.*Dobře, tak ti koupím knihu a rovnou i nějakou hezkou poličku, hádám, že tím ti udělám dost velkou radost.*Zazubí se na něj. S tou poličkou to vypadá, jako kdyby si dělala legraci, jenže když to Sebastien podal takhle, neodpustila by si, kdyby pod stromkem poličku nenašel. I když se na ni ostatní asi budou dívat jako na blázna.* Společných večerů nás čeká dost řekla bych, ale klidně se pak můžeme spakovat někam, kde budeme jen my dva. To by byl společný dárek. Taky ráda trávím čas. jen s tebou. *Usměje se na něj.*