Balkóny paláce

*Ještě se jí nepodařilo spadnout, kdo by to taky čekal, když tu pořád ještě je, že? Nebojí se, dává řece dost pozor. * Dávám si vážně pozor, dělala jsem to několikrát, klid. *Potlačí chuť nad ním protočit očima. Na jednu stranu je to otravný, ale na druhou ho zase chápe, jelikož je tu strážce, musí se starat o její bezpečnost. *Mám jedno sluchátko dole, slyšela jsem tě přicházet, kdyby mě někdo strčil, stihl by ho trest. Ale pokud by mě chtěl ten dotyčný zabít, mohla bych normálně stát a o zábradlí se v klidu opírat a šlo by to. Takže tak. *Pokrčí rameny. Kdyby se musela pořád bát o to, že se jí ještě něco stane, asi by se brzy zbláznila.* Vypadáš napjatě. *Stojí si pořád tvrdohlavě za svým. Když se k nakonec taky vyhoupne na zábradlí, vítězně se na něj zazubí.* Hlavně, že ty se držíš. *Popíchne ho pobaveně. * Kdybych byla nějaká fiflena už bych s tebou nemluvila a urazila se, protože to trochu může vyznít, jakože jsem tlustá. S holkama to teda moc neumíš. *Zhodnotí a zeptá se ho na to jak se měl, i když se neviděli tak krátce.* Teď to musí být o něco více stresující, ne? Vzhledem k tomu, že musíte všichni strážci ještě dávat větší pozor, když je tu více hostů.. *V paláci vládne dost velký zmatek už na první pohled.* Já se měla dobře. Procházela jsem si palác, přestože ho znám dobře, potřebovala jsem si to tu trochu oživit. Je to takové okázalé bludiště.

Jak myslíš. *zamumlá nakonec a protočí očima. Asi nemá moc smysl se dohadovat, i když názor má svůj.* Jsi nějaká flegmatická. Nikdy nevíš, měla by sis dávat víc pozor. Navíc seš princezna a tvoje máma.. tak asi víš, jak to s ní bylo, když bydlela ještě tady. Už jen kvůli tomu jí hlavně rebelové nesnáší a těch je plno. *nemluvě o tom, že je rebel i on. Ale říká to lhostejně, nemá s tím přeci nic společného. Naštěstí divadýlka umí hrát dobře, vždyť ho taky hraje celý život, takže mu to nedělá problém.* Tak si pořiď brýle, abys viděla, že napjatej nejsem. *uchechtne se a nakonec se vyhoupne na zábradlí, ale nedrží se.* Ale já můžu, udržím se snáz než ty. *uchechtne se.* Co? Ne, tak jsem to nemyslel. Vždyť seš jak hubená jak proutek. Ale třeba vlasy.. s těmi tě málo kdo přehlédne. Ale je pravda, že zrovna nejlepší co se týče holek nejsem. *Uzná nakonec. Vztah neměl, většinou si prostě užije, když potřebuje. Jinak mu to přijde jako ztráta času. Láska stejně většinou končí špatně. I když... s Celest je to zas trochu něco jiného. I když to je spíše posedlost.* To jo, hlavně na ty princezny co lezou na zábradlí se musí dávat pozor. Ale ještě to není tak hrozný... až přijedou princezny pro princátko, tak to teprv bude nářez. *ušklíbne se. Jedinou výhodu v Selekci vidí v tom, že se podniká aspoň víc útoků na palác. Takže nářez to bude.* Ale taky záleží na tom, kde a jak máš službu. Jsou i klidný části paláce. *doplní a pokrčí rameny.* Takže jsi stihla i zabloudit?

Dávám si pozor, ale kdybych se měla jen bát, tak bych se z toho zbláznila. Věř mi, že to, co udělali rebelové mé mámě a celkově, co udělali mé rodině si uvědomuju. Něco takového zapomenout nejde. *Potřese nad tím znechuceně hlavou. Pokud některé lidi ze srdce nenávidí, jsou to rebelové. Proč to dělají? Komu tím pomohou? Nikomu, naopak jelikož palác musí platit opravy a více strážců tak to ve akorát ještě zhoršují. * Nepotřebuju je, vidím dobře. Spíše ty by sis to měl připustit a přestat kecat a něco si tu nalhávat. *Napjatý byl a o opaku ji nepřesvědčí.* A jak to můžeš vědět? Říkala jsem, že takhle sedávám dost často, takže v tom mám jakousi praxi, neznamená to, že se taky snadno udržím? *Tohle považuje za chabou výmluvu.* Jo já vím, klid. *Uchechtne se. Naštěstí není jako většina holek, které by se po tom urazily.* To mě docela udivuje. Když člověk pomine tohle, tak jsi milej a to že vypadáš dobře ti snad říkat nemusím. *Sice si nedá říct s každým, ale když někdo vypadá jako on.. Přijde jí docela tajemný a možná to ji k němu tak nějak táhne.* Jo, s dívkami ze Selekce to tu bude snad ještě živější. *Přikývne souhlasně hlavou.* Nemluvě o tom, že vždycky rebelové o Selekci více útočí na palác. *Povzdechne si.* Je to hrozný, rebely vážně nechápu. Jak mohou takhle lidem ubližovat? Vážně jsou tak hloupí a myslí si, že tímhle něčemu pomohou? Jasně, jsou to lidé, kteří mají vztek na královskou rodinu, ale vždycky někdo bude nespokojený a takhle ubližují i nevinným lidem, třeba zaměstnancům, který zde pracují. * A to jsou lidé, kteří jsou skoro stejní jako oni.* Hmm.. máš některé své nejoblíbenější? *Zajímá ji, jestli se třeba na nějakém oblíbeném místě shodnou. * Ne, to naštěstí ne, ale díky za důvěru.

*tentokrát se opravdu napne, když znechuceně zavrtí hlavou, i když se to snaží ze všech sil nedávat najevo.* Zapomenout nejde na hodně věcí. *řekne nakonec. Pro něj jsou rebelové rodina. Jako malý skončil na ulici, ale oni ho vzali pod svá křídla, jak se říká.* Nevypadá to, že vidíš dobře. A já si nemám co připouštět. Jak dlouho se chceš dohadovat?? *zeptá se s pobavením v hlase, protože tahle konverzace jede už dlouho, ale zároveń se mu nechce ustoupit.* No.. ne? Ježíšš, fajn, se tam udrž třeba celej život. *protočí nad ní nakonec rezignovaně očima, protože jinak by se vážně tahle debata nedobrala konce. Pak se začne ránit, že to tak nemyslel, protože Celest teda rozhodně není tlustá. J ehubená jak tyčka.* Takže já vypadám dobře, hm? Ahaa, to mě docela udivuje. *Popíchne jí pobaveně a taky použije její větu. Pak už poslouchá o tom, jak jsou rebelové hrozní, přičemž se prostě dívá před sebe a i když v něm všechno vře, nedává na sobě nic moc znát.* Taky ale berou třeba malý děti z ulic. Spratky, který vyhodí bohatý rodiče, protože jedno další dítě už nezapadá do počtu a bylo neplánovaný. A nebo chudí rodiče, kteří ho nemůžou uživit nebo o ně přijde. Rebelů se nedá zbavit, to není havěť, kterou postříkáš nějakým sprejem a pochcípají do jednoho. *Pokrčí lhostejně rameny. Nemůže úplně dávat najevo, jak ho štve, ale zase nedokáže mluvit o rebelech tak jak ona. Je to jeho rodina.* Není to úplně místo na směnu.. ale celkově z paláce mám nejraději asi tělocvičnu. *tráví tam většinu času, pokud zrovna nemá službu.* Ty máš oblíbený místa? *oplatí jí otázku.* Není za co, to byla maličkost. Kdkyoliv budeš chtít, stačí říct a dodám ti dávku důvěry a povzbuzení. *uchechtne se.*

Hmm.. *Zamručí. Rebely nesnáší za to, co všechno udělali její rodině si zaslouží shořet v pekle.* Hodně dlouho, jsem tvrdohlavý člověk, ale tohle nemá smysl ani podle mě. Takže co to nechat tak, abychom si každý myslel v duchu svoje? *Navrhne, aby tu přece jen kvůli tomu dohadování nebyli až do noci. Uchechtne se.* To zas nepotřebuju. *Celý život tu prosedět nehodlá, má ještě pár věcí, které by ráda stihla.* Jo, vypadáš dobře a neříkej, že sis toho nevšiml a nedělej, že trpíš falešnou skromností. *Jistěže vypadá dobře a musel toho určitě už někdy využít, tak ať si tady nehraje na andílka, pro kterého je to nová informace. Dostanou se k tématu rebelům, u kterých se rozpovídá. Počítá s tím, že její názor sdílí, když je strážce. Chrání přece královskou rodinu a tudíž je musí taky nenávidět, ne?* To je pravda, ale kdyby je nesebrali rebelové a neučili akorát nenávidět a zabíjet, skončili by v sirotčinci, kde by se o ně taky postarali a dali jim lepší zázemí, kde by byla podle mě větší láska.. Sirotčince nejsou ideální, ale lepší jak oni určitě ano. *Ani dětí rebelů, ani ty, které skončí v sirotčinci neznají extra luxus, ale určitě je to lepší tam, než u rebelů, kteří akorát nenávidí.* /Nedivím se../*Někde ty svaly musel získat.* Tělocvičnu mám ráda taky, cvičení mě baví. *Usměje se na něj.* No, kromě tělocvičny ještě dost ujde knihovna, staré uličky.. tam bývá úžasný klid, i když je jinak palác plný lidí.* Děkuju, když tak ti napíšu. *Řekne pobaveně.* Nepřemýšlel ty jsi někdy nad změnou povolání? Místo strážce bys byl skvělý motivační kouč nebo něco takového.

*snaží se moc k tomu tématu o rebelech nevyjadřovat, protože Celest nemůže vědět, že je rebel, ale zase když to slyší... jen horko těžko se drží na uzdě.* Souhlasím. *Pobaveně se pousměje a je rád, že se na něčem konečně taky shodli.* A já myslel, že se ti tu líbí. *uchechtne se. Aspoň už ví, jde jí hledat příště. I když teda s tím hledáním nemá moc problémů, takže ot je jen jakýsi "bonus".* To nedělám, vím jak vypadám. *pronese na oko povýšeně.* Ale že sis toho všimla zrovna ty a tak rychle. *poznamená pobaveně. Ale nestěžuje si, hezky mu nahrává do karet. I když mu to taky dělá dost náročné... je nějako krásnější, než je na fotkách. Pak se opět dostanou k rebelům, takže pohled zabodne před sebe a prostě se k tomu postaví tak nějak neurčitě a lhostejně. Jako Švýcarsko. Ale moc dlouho mu to nevydrží* Jak víš tak jistě, že dělaj jen tohle? Jsou krutí, ale nikdy jsi přímo u nich nebyla, ne? Takže to nemůžeš vědět. A navíc láska může mít několik druhů projevu. Zázemí můžeš mít kdekoliv a většina sirotčinců bývá plná. Hlavně v chudých provinciích. A taky... ze sirotčince odejdeš, když jsi dospělá a pořád nemáš nic. Je to prostě přechodný bydliště. *nedokáže si představit, že by skončil v sirotčinci. Ghetto je jeho domov, nějkaý sirotčinec může jít k šípku. Sice to bylo u rebelů těžké, ale ani za nic by to nevyměnil.* Takže další místo, kde na sebe narazíme? /Výborně/ *jde to nějak lehko, dokonce mají i společný koníček. A může s ní tak strávit víc času. A nebo jednoduše ví, kde jí najít.* Knihovna je moc.. knižní. A uličky ty ujdou. *uchechtne se. Na knížky moc není.* Jasně, budu na to čekat. * Já? Nenee, vyhovuje mi strážce. Nic motivovat nechci, aspoň ne pracovně. /Ale motivovat k zabíjení je fajn/ *probleskne mu hlavou.*

Konečně, tohle je skoro zázrak. Neměla bych sehnat číslo na papeže a zavolat mu? *Diví se, že se na něčem shodli.* Líbí, ale zase mám i jiné plány, než si tu vysedávat do konce života. *Uchechtne se nad tím.* Aby ti ale nenarostl zase moc velký hřebínek.. A jak jsem říkala, nejsem slepá. *Sice moc chlapů ještě neměla, konkrétně jednoho, teda spíše dva, ale to bylo jen krátké, pořád pozná hezkého chlapa a neubránila se ani té myšlence, jak asi vypadá bez trička. Určitě musí být dokonalé svaly, stačí se jen podívat na jeho ruce.* V sirotčincích tě vychovají normálněji.. U rebelů jsi podle mě více ovlivněný tím. I když tě vyrazí ze sirotčince, nakonec se k nim můžeš přidat, spíše od rebelů odejít a být jen tak je podle mě těžký. A ne nebyla jsem tam, ale útočí na mnou rodinu, mámu mi mučili. Strejda byl odtržený od rodiny. To se mi nezdá jako nejlepší zázemí. *V mnoha věcech s ním nesouhlasí, ale hlas nijak nezvyšuje. Bere to tak, že se normálně baví, konec konců ona nemá tušení, kdo to vedle ní vlastně sedí. * Nejspíše ano. *Přikývne.* Co vůbec nejraději děláš? Jako.. nejraději boxuješ, zvedáš činky, běháš na pásu? *Sama miluje tanec a klidně si pustí hudbu i v tělocvičně a tam tančí. Ale taky běhá na pásu například.* Ráda čtu, takže to, že je knihovna moc knižní mi nevadí. *Musí se zasmát nad tím výrazem, který z něj vypadl.* Hmm.. kdyby sis to rozmyslel, určitě bys měl spoustu zájemců.

Jasný, pozdravuj ho. I když určitě hned doletí. *protočí nad ní očima. Opravdu reálná představa. Už to úplně vidí před sebou, jak se to stane.* Aha... a jaký plány? *zeptá se možná trošku moc dychtivě. Jenže ho to opravdu zajímá. Koho by taky nezajímalo, jaké plány s životem má belgická princezna, ne?* O můj "hřebínek", jak říkáš, se starat nemusíš. *Uchechtne se a naznačí rukami také uvozovky u toho slova hřebínek.* Mě přijde, že rebelové jsou prostě jedna obrovská rodina, která sice funguje jinak, než jsme zvyklí, ale funguje. A na hovno zázemí můžeš mít úplně všude. I v sirotčinci můžeš chytnou blbou bandu a nakonec to stojí za nic. A útočí na celej palác, je tu plno rodin, i když třeba jen služebných nebo jiných zaměstnanců a občas taky různě po Illey. *pokrčí rameny a sám sebe v duchu napomene, že už by měl s tím bráněním rebelů přestat. Co kdyby jí náhodou něco docvaklo? I když se říká, že blondýnám to moc nemyslí. Doufejme, že i ona bude ten přápad.* Tak nějak od všeho něco.. ale nejraději mám asi bojový sporty, šermování a box. Prostě něco, při čem se můžu pořádně vymlátit. Navíc se to hodí při práci. *pokrč rameny.* Co děláš v tělocvičně ty? Čteš? *už ví, že tancuje, takže tam klidně může dělat i to, ale poznámku ke čtění si nemůže odpustit.* I knížky jsou moc knižní. Navíc je tam moc písmenek. Ale co jinak čteš nejraději? N2jakou červenou úchylnou knihovnu nebo bibli? *koukne na ní s povytaženým obočím a zvědavostí v očích.* Neměl. Meleš pitomosti. Motivování je pro jiný lidi. *uchechtne se.* A proč to nezkusíš ty, hm? *obrátí to proti ní, protože proč ne?*

*Uchechtne se.* Neboj, pozdravy mu vyřídím. *Přislíbí pobaveně. Nad jeho otázkou pokrčí rameny.* Takový normální.. Jednoho dne si někoho najít, vdát se, a přijde čas tak mít děti, mezitím dále plnit povinnosti princezny nebo co budu.. Nevadilo by mi ani kdybych jí nebyla, až se jednou třeba vdám. Klidně bych byla prostě.. obyčejná, snad se neurazíš, že to tak řeknu. *Pousměje se na něj nejistě. Prostě by jí nevadilo nemít titul, možná se spíše měla vyjádřit takhle, než říct, že by jí nevadilo být "obyčejná". Přijde jí, že to zní nějak zle, ale tak to ona ani v nejmenším případě nemyslela. Začnou se bavit o rebelech a když vidí, že je pořád ze všech sil brání, na chvilku přimhouří oči. */Nějak se od té debaty až moc zapálil../*Pokud něco není, tak není hloupá. Naopak je chytrá dost po svém otci a tudíž u ní neplatí žádný předsudek typu, že blondýny jsou hloupé.*/Měla bych si na něj dávat pozor./*Tohle se jí zkrátka nezdá a bude se teď snažit být o něco méně sdílnější s ním, bude to tak lepší.* Jo, to je jasný. *Přikývne souhlasně.* Jo, tak běžně si vezmu knížku a jdu se s ní posadit na běžící pás. *Řekne ironicky.* Ne, ráda tancuju, dělám jógu nebo jen běhám na pásu. *Řekne a pokrčí u toho rameny. Nic extra a ani neobvyklého, stejně jako u něj.* Čekáš, že i kdybych četla "úchylnou červenou knihovnu" svěřila bych se s tím tobě? *Uchechtne se.* Ne, mám ráda obyčejné romány, které jsou teda občas dost hloupé, ale najdou se tam i výjimky a člověk se u toho aspoň pobaví. Nebo i detektivky.. Jediné, co moc asi nemusím je nějaké sci-fi. *Jinak je schopná přečíst cokoliv, co jí dáte do rukou.* Mám se vzdát titulu a stát se motivačním koučem? Pouvažuju nad tím. *Pobaveně se na něj usměje. Leckdo by si myslel, že žertuje, přece jen princezna a může mít cokoliv, ale dost nad tím přemýšlela, že by se titulu mohla vzdát. Přece.. proč ho má? Sama v tom moc výhod nevidí teda.*

Super, díky. *uchechtne se, A pak poslouchá její plány do budoucna a nedokáže se rozhodnout, jestli by v nich raději figuroval a nebo je kazil. Možná by to mohl nějak zkombinovat, ne?* V pohodě, to není urážlivé. *Už minule prohodil něco v tom smyslu, že být královským přeci nemůže být tak hrozný a řekl by to i teď, ale nechce se mu opakovat se.* Takže taková normální budoucnost. *zkonstatuje spíše pro sebe. Když se pak baví o rebelech, uvědomí si, že je brání možná trochu moc a neunikne mu ani to, jak přimhouří oči.* Je to věc názoru. Nepodporuju je, ale zase o nich nechci mluvit nějak hrozně. Je to prostě jiná společnost a supina, která vede jinej život, který se příčí s tímhle. Vždycky něco takovýho bylo a vždycky bude. *pokrčí rameny a pokusí se z toho nějak vybruslit. Už žádné jiné kecy o rebelech. Takhle to půjde od kytek ještě před tím, než začne zábava.* Tak teoreticky při tom můžeš i na tom pásu stát. *uchechtne se.* O tancování jsi mluvila už minule. *Přikývne. Pamatuje si to moc dobře. Už předtím to i věděl, viděl něco na illeagarmu nebo jinde na interentu.* No, jasně, proč ne? Nejsem náhodou hezký a milý, jak jsi říkala? Něco takovýho mi svěřit můžeš. *uchechtne se a prohrábne si vlasy. Cchce si u ní vybudovat i nějakou důvěru, protože ta vždycky zradí.* Filmy jsou pořád lepší. Jsou rychlejší. *stojí si za svým názorem, protože knihomol nikdy nebyl a ani nebude.* Vidíš. Určitě budeš mít lno zákazníků a s radostí ti nějaký seženu. *uchechtne se.*

Nemáš zač. *Uchechtne se. Když se jí zeptá na plány, jen pokrčí rameny a pár mu jich vyjmenuje. Jsou to takové normální věci, které chce snad každý jednou. Vdát se za skvělého muže, mít děti.. * Dobře. *Pousměje se. Je ráda, že to tak nebere, protože to nijak urážlivě nemyslela.* Přesně tak, nic zvláštního. Ale i tak mě představa takové budoucnosti vždycky nadchne. *Ráda by byla takový typická máma, která chodí synům na fotbal a svým dětem připravuje svačiny do pytlíků, na který napíše jména a udělá smajlíka. Nepotřebuje nic extra, hlavní pro ni je mí rodinu, šťastnou rodinu. Lehce přimhouří oči na tím jak vehementně brání rebely. Prvně to brala tak, že se normálně baví, ale tohle se jí zdá příliš.* Hmm.. to máš asi pravdu. *Souhlasí s ním a tak to téma uzavře. Stejně se jí to zdá trochu zvláštní a hodlá si vedle něj dávat větší pozor.* S knížkou teda raději ležím na posteli nebo sedím na balkoně. *Do tělocvičny by si ji vážně nebrala, aby s ní stála na běžícím pásu a četla si.* Jo, protože to dělám vážně ráda. *Usměje se. To má po mámě a ta to má zase po své mámě a ta po své.. Co slyšela dědí se to u nich z generace na generaci.* Jo, to sice jsi, ale s takovými věcmi se ti svěřovat nehodlám. A dávej si bacha na svoje ego, nějak ti stoupá.*Kdyby neseděli na okraji balkonu, z legrace by do něj drcla loktem, ale takhle to raději nebude riskovat, ještě by ztratil rovnováhu a spadl.* Neříkám, že filmy nemám ráda, ale zase u knihy můžeš použít svoji představivost. *S ní je ale skoro za trest dívat se na film. Hned ví, pokud má knižní předlohu a kritizuje vše, co je tam jiné a podle ní špatně. * Popřemýšlím o tom. *Uchechtne se.* Ale třeba v paláci by e teda více vyplatilo dělat nějakého psychologa.