Balkóny paláce

*Když slyší o tom, jak vypadá při přemýšlení, protočí očima.* Aspoň ho mam jenom občas, kdežto ty ses z debilnim výrazem už narodil. *Zašklebí se se na něj a odolá touze mu vlepit minimálně jednu facku.* Taky neposloucham. Tvoje rady jsou totiž k hovnu. Ale kdybych tahala do postele všechny chlapy, nic jinýho bych nedělala. *Pokrčí bez zájmu rameny a pak začne zaujatě zkoumat svou manikúru, než mu začne líčit, jakej je její snoubenec příšernej. Když ale zaslechne tu poznámku o šlapkách, pokusí se ho přizabít pohledem a ukáže mu zdvižený prostředníček.* Už ti někdo řekl, že vtipem neoplýváš? *Ucedí trochu otráveně, ale stejně svou přednášku na téma: "Ten chlap, kterýho si mam vzít je nejhorší osoba na zemi." dokončí.* Myslim, že jeho to napadlo už včera. *Odtuší a radši sklopí pohled k zemi a sleduje svoje nohy, kterými houpe jako nějaké malé dítě, než aby se dívala na něj a riskovala, že v obličeji ukáže víc, než chtěla. Štve jí to a to dost. Štve jí, že je její snoubenec stejný jako ona i to, co si o ní myslí. Když mu včera řekla, že titulu se vzdát odmítá, i když by to znamenalo zrušení zasnoubení, podala to schválně tak, aby to vypadalo, že je jenom spokojená s pohodlím paláce a odmítá pracovat. Ve skutečnosti nechce riziko vládnutí nechat spadnout na svého bráchu. Který jí ovšem zvládá vytáčet přímo bravurně jako například teď. Jeho poznámky o tom, jak se chová, jí taky vytáčejí a štvou, ale jednoduše, když se chová takhle, přijde si míň zranitelnější.* On si ho rozmyslel ještě než mě poznal, jenže neni jak to zrušit. Ani z mojí strany, ani z tý jeho. *Přizná a u toho lehce trhne rameny. Radši dál sklápí pohled k zemi a snaží se nemyslet na to, že s tím magorem bude muset nejspíše strávit zbytek života v jenom paláci.* /Sakra, od kdy jsem tak přecitlivělá?! Měla bych zase nasednout do auta a někam se projet, nebo si najít staďák na bruslení, abych se hodila do normálu../

/Tak to bylo chabý./ *Byl od ní zvyklý na lepší urážky. Byla to jedna z mála oblastí, v níž dovedla být Liv poměrně dost inovativní.* Jenže díky tomu si lidé na ten výraz zvykli. Ty když ho nasadíš, vyděsíš všechny přihlížející. *Vysvětlil jí s trpělivostí, kterou by mu záviděl nejeden učitel. A s tónem přetékajícím shovívavostí, za kterou by mu nejeden žák zatoužil rozbít ciferník.* Moje rady jsou dobré, ty si jen pořád musíš hrát na tvrdohlavého mezka, takže odmítáš změnit i coby jen vlásek na té tvé roztomilé duté hlavince. *Odsekne jí. Nemá rád, když si někdo utahuje z jeho inteligence, nejspíš už by na to měl být zvyklý, ale některé věci dokážou vytočit stále stejně.* Pravda, momentálně tomu věnuješ jen asi padesát procent svého času. *Oplatil jí. Většina jejich konverzací probíhala na principu urážek a sarkastických poznámek. Když však měl špatnou náladu, přišlo mu to jaksi uklidňující. Člověk na chvíli odpoutal myšlenky od vlastní mizérie. Navíc bylo hezké vidět, že i když oba dospěli, tohle se od jejich dětských let nezměnilo a snad se to ani nikdy nezmění. Jejich vzájemná předstíraná nevraživost byla jednou ze stabilit jeho života.* Takové neslušné gesto, tss. *Rádoby nespokojeně zamlaská a zacukají mu koutky.* Naopak, většina lidí mě považuje za náramně zábavného. *Vyslechne si její stížnosti na svého nastávajícího. Ví, že to pro ni není snadné, domluvené sňatky bývají málokdy šťastné. Pokud si ho vezme, on se stane králem manželem, vzhledem k tomu, že sám není korunním princem, převáží Liviin titul korunní princezny. Pokud by však by však na její ramena padla i vláda Angcie, leccos by se zkomplikovalo. On si rozhodně hodlal užívat svobody, dokud může. Musel totiž doufat, že nikoho nenapadne posunout vládu nad Belgií jemu. Věřil tomu, že by byl dobrý král, ale taková hloupá a triviální role se mu příčila. Ztratil by veškerý čas na své studium.* Vůbec tě nezná, neber si to osobně. *Přestože to umně skrývala, znal ji příliš dobře. Bylo mu jasné, že ji to trápí mnohem víc, než by kdy dala najevo. Chvíli mlčí, než sáhne do druhé kapsy kalhot. Vytáhne odtamtud drobnou krabičku. Otevře ji a natáhne s nabídkou směrem k Liv. Je v ní pět malých kousků belgických pralinek. Žil se dvěma sestrami. Už dávno se naučil, že když jsou naštvané, smutné, anebo prostě mají své zatracené dny, je nejlepší po nich hodit čokoládou a ustoupit. Zvykl si tak ve volném čase nějakou nosit u sebe. Jeden nikdy nevěděl, kdy se to bude hodit. Byla to od něj tichá nabídka smíru, porozumění a soucitu. Neuměl dobře vyjadřovat své city, ani svou podporu, slovy, v tom si oba byli podobní, ale ovládal alespoň umění těchto drobných gest.*

Aspoň poznam, kdo za to stojí. Kdo se lekne, je připosranej debil a kdo ne, s tim si užiju. *Opáčí se sladkým úsměvem, za kterým se skrývá touha shodit ho z těch balkónů až někam k zemskému jádru a hned za ním nějakého nastartovaného žraloka.* Já si na nic nehraju. Já to prostě vim líp. A jsem spokojená, takže nemam potřebu nic měnit. *Vysvětlí mu to už po několikáté. To, jak se chová má své důvody a ona to nehodlá a nechce změnit. A navíc teď pochybuje, že by i mohla, když už má skoro ve všech královstvích pověst, jakou má.* Čtyřicet. Deset vlasům. Deset nehtům. Pět všem novinkám ve světě. Dalších deset makeupu. Dvacet práci a zbylých pět svým sourozencům a koníčkům. *Zazubí se na něj a jenom doufá, že se nepřepočítala a dává to dohromady stovku.* Jo? A kde jsou? Protože mi dovol, abych tě informovala o tom, že imaginární se nepočítají. *Uculí se na něj a pak už vysype, co si myslí o svém snoubenci a jak dopadlo jejich první setkání a u toho sklopí radši pohled dolů.* Hmm. *Zamručí neurčitě po jeho slovech o tom, že jí nezná. To totiž nikdy nebude, takže jeho názor bude stejný po zbytek jejich života. Mrzí jí to, ale dělá to pro dobro jak svých sourozenců, tak sebe. Nechce si připadat zranitelná a nechce, aby si někdo myslel, že k tomu, aby se tak cítila, stačí využít právě jejího brášku a sestřičku. Když jí pak před obličejem přistane krabička s pralinkou, rty se jí roztáhnou do šťastného a možná trochu až dojatého úsměvu. Luc vždycky věděl jak na ní. Nakonec, to že byl z jejich rodiny nejchytřejší mělo i své klady. Pro jednu se natáhne a hned si jí strčí do pusy. Sladké miluje a neodolá mu nejspíše nikdy.* Díky, Lucu. *Usměje se na něj.*

Většina tvých... známostí vypadají jako debilové, co vydrží tři minuty, než to pustí, to mi nepřipadá jako něco, co se dá užít, ale znovu jak říkám, otázka vkusu. *Pokroutí nesouhlasně hlavou. On sám rychlovky příliš nemusí. To, že si pečlivě vybírá dlouhodobé milenky má své výhody. Rád zkouší nové věci a některé žádají čas a určitý stupeň důvěry. V přístupu k sexu se asi nikdy neshodnou, ale oni se shodnou v máločem.* /Tak to byl tak pitomý argument, že je pod mou úroveň se k němu vyjadřovat./ *Věnuje jí tudíž pouze soucitný úsměv, jako by si snad myslel, že je malomocná a na vteřinu ji obdivoval, že při tomhle jeho výrazu hned nevyskočila a jednu mu nevrazila. Nejspíš přeci jen má pojem sebeovládání ve slovníku.* Tvůj seznam priorit mě lehce znepokojuje, ale nepřekvapuje. *Zasměje se upřímně. Alespoň že má jeho sestra nějaký smysl pro humor.* CO mě překvapuje, je fakt, že umíš počítat do sta. *Nadhodí ještě, protože by to nebyl on, aby nevyužil možnosti si do Lic rýpnout.* Pohybuju se v trochu míň pochybných kruzích než ty, Liv, takže mé přátele a společníky nejspíš neznáš. *Což nebyla tak docela pravdivá poznámka. Jeho tajné boxerské zápasy byly více než pochybné. Následující téma zahraje na vážnou strunu a on to vycítí navzdory její snaze tvářit se nad věcí. I proto beze slov nabídne Liv pralinky a lehce se pousměje, když jí v očích zazáří potěšené jiskřičky. Pokývne na její díky a položí krabičku vedle ní na parapet. Velké problémy vyžadují hodně čokolády.* Navíc, ber to tak, že si ho musíš jen vzít, nemusíš s ním trávit moc času. Vyžádáš si oddělené ložnice, je to častý zvyk, na akce ho budeš doprovázet, ale následně se od něj oddělíš a přežiješ snad jen na plesech jeden společný tanec. A co se milostného života týče, pokud žije stejně nestřídmě jako ty, nemusíte postel vůbec sdílet. Stačí vydat oznámení, že se Vám holt nedaří počít dítě. Budete prostě manželé jen na papíře. *Pokrčí rameny. Jeho snaha ji povzbudit nevychází ze zbytečných a nepravdivých ujištění ve stylu “bude to dobré”. Raději cituje prostá a pravdivá fakta, nehodlá jí lhát, ale snaží se zmírnit představu katastrofy, kterou si ona možná v duchu maluje.*

Ale prosimtě. Nepotřebuju strávit celej den provzdycháváním se k orgasmu. Zas tolik volnýho času nemám na rozdíl od tebe. *Ušklíbne se. Vzhledem k tomu, že ona si ani nezjišťuje jména těch chlapů až na výjimky, tak s nimi opravdu nepotřebuje být v posteli hodiny. Stačí jí pár minut během kterých dostane co chce a je to.* /Vlastně jsem děsně praktickej člověk../ *Pochválí se v duchu.* Tebe znepokojuje i když má kniha pod sto stran. *Uchechtne se, protože zrovna z jeho znepokojování se si moc hlavu opravdu nedělá.* Fakt to bylo do sta? Vidíš, jak jsem dobrá. *Zazubí se na něj vítězně, protože sama jenom odhadovala, ale rozhodně si to nepřepočítávala nijak pozorně. Přeci jen...kalkulačku u sebe nemá.* Já zase pochybuju, že nějací přátelé a známosti jsou, takže ... Představíš mě někdy? *Nadzvedne obočí, protože tohle je asi jediná cesta, jak se přesvědčit o tom, že někdo takový vůbec existuje. Upřímně i jeden jeho kamarád by jí překvapil, protože její bráška je jednoduše děsnej suchar. Pak si od něj vezme s úsměvem čokoládu a hned je její dušičce o něco málo líp. Jo, kdyby byl její snoubenec z čokolády, řešilo by to spoustu věcí a ona byla nejspokojenější člověk ve vesmíru. Trochu smutně se pousměje, když poslouchá jeho uklidňování a pak k němu zvedne pohled a potřese hlavou.* No tak, bráško. Víš, že takhle to nefunguje. Lidi chtějí šťastnej románek, aby byli spokojený a klidný. A když nebudu mít děti, tak koruna padne na tebe nebo na ty tvoje. To ti nemůžu udělat. *Řekne mu upřímně a i trochu tišeji, protože takovéhle svěřování a upřímná slova jí moc přes rty nejdou.*

To musí být ale nudně jednotvárné. *Potřese hlavou. Byl by raději, kdyby tuhle konverzaci opustili. Vážně nepotřebuje vědět detaily z jejího milostného života, nebo hůř si ji při takových aktivitách představovat. Sice neschvaluje tenhle její životní styl, ale ani neodsuzuje, je to její tělo. Přál by si jen, aby se nenechávala při svých romancích tak často chytit. Nebavilo ho neustále žehlit její průsery. Ne, že by o tom věděla, ale měl své kontakty snad ve všech novinách v zemi, pečlivě si dával pozor, aby zachytil co nejvíce jejích příliš intimních fotografií a aférek. Je to neustálý koloběh uplácení a vyhrožování. Občas by toho nejraději nechal, jenže zde jde o čest jeho rodiny. Už tak má Livia příšernou pověst a snáší se na ní plno kritiky. Jak špatné by to bylo, kdyby nezachytil to nejhorší v očích veřejnosti?* Jistěže, tak krátká kniha je prostě podezřelá věc. *Zvedne koutky do upřímně pobaveného úsměvu.* /Ty máš naopak problém, když má cokoliv víc jak 100 stran, vlastně pokud to není magazín či časopis, nezajímá tě to./ Aaah, takže to byla jen šťastná náhoda. *Zasměje se.* /Skoro jsem si na vteřinu myslel, že jsem tě podcenil!/ *Předstírá zhrození.* Pokud bych tě představil, tak už se mnou ti lidé nebudou chtít už nic mít. Anebo v horším případě bys mi půlku přátel zatáhla do postele. Navíc si nevzpomínám, že bych tě často viděl ve společnosti někoho jiného než tvých jednorázovek. *Vrátil jí úder. Sama Livia se svým chladným přístupem k lidem neoplývala zrovna vstřícností, co by k ní přitahovala přátelství a sympatie ze všech stran. Zase jedna věc, v které jsou si trochu podobnější. Trochu ji utěší čokoládou a věnuje se tématu jejího manželství.* Odkdy ti záleží na tom, co lidé očekávají nebo chtějí? A o mě se nestarej. Pokud je ten tvůj snoubenec takový vůl, nejspíš si stejně zplodí bastarda a stačilo by mu oficiálně mu udělit titul a je to. A kdyby ne, tak by koruna přešla na mě či mé děti až za spoustu let. *Položí jí ruku na rameno, trochu neohrabaně, není zvyklý na tyhle gesta drobné náklonnosti vůči ní a lehce stiskne na vyjádření podpory.* Nemusíš myslet na mě, když jde o tvůj život a tvé štěstí, Livie. Nebudu moct být vždycky po tvém boku. S následky svých voleb budeš muset žít jen ty sama. Tak udělej všechno pro to, abys byla tak šťastná, jak jen to bude možné a na ostatní se neohlížej. *Příliš moudrá slova na někoho, komu je teprve přes dvacet? Možná, ale on nad životem přemýšlí často.*

Ne, to vůbec ne. *Potřese hlavou. Víc k tomu neřekne. Na případné detaily nebo ukázky ať si sežene někoho jinýho.* No to teda neni. Nechápu, jak můžeš číst vůbec něco, co má sto stran. *Ušklíbne se a zasměje se tomu. Ještě sjede pohledem na tu jeho bichli a jenom nad tím potřese hlavou. Odmítá jen odhadovat, kolik stran to má.* I ta se počítá. *Pokrčí vševědoucně rameny, protože kdyby se náhoda nepočítala, na světě by nebylo spousta rekordů a tak podobně.* No a? Já taky společnost nikoho jinýho nevyhledávám. Nemám přátele a nestojím o ně a to ty moc dobře víš. Stačíte mi vy sourozenci a pak motorky s autama. Takže... Když slíbim, že budu hodná, vezmu si falešný brýle a do postele zatáhnu max jednoho? *Zkusí to ještě jednou a nevinně zamrká řasama. Občas pochybuje o tom, že se skutečně narodila jako nejstarší. Podle ní by byl daleko lepší adept na korunu její bráška, ale odmítá být tou, která to na něj hodí.* Záleží mi na tom celou dobu. Ale to je jedno. A ty jsi můj brácha, jasně, že se o tebe budu starat. To, jestli zplodí bastarda nebo ne, je jeden velký otazník a myslíš, že chci pak Belgii předat někomu, kdo se o ní nebude ani zajímat? Ne, nechci. A stejně tak nechci odpočítávat roky do toho, než to padne na tebe nebo tvoje děti. Ty si zasloužíš svůj klidnej život zašitej v knihovně a u šachů. Ne u vládnutí a papírovaní. *Potřese hlavou. Takhle to prostě je a je to důvod, proč se nikdy titulu nevzdá. Zároveň ho ale nikomu kromě Luciena nepřizná.* Já vim, že se dost často chovam jako sobec, ale teď to odmítam. Nebudu šťastná na úkor toho, že ty nebudeš. To po mě přece nemůžeš chtít. Na to, jak jsi většinou chytrej teď meleš hrozný hovadiny, protože moje rozhodnutí ovlivní nás všechny a nejvíc můžou ovlivnit tebe, takže s následky mých voleb nebudu žít jenom já sama. *Odhodí částečně svojí masku a stáhne obočí, aby dala najevo, že se jí jeho kecy opravdu vůbec nezamlouvají.*

*Je vážně rád, že k tomu už více neřekla. Má jen jedny nervy.* To víš, možná protože je to zajímavé, poučné, něco se z toho dozvím a baví mě to. *Protočí očima.* To že tebe i v časopise více zajímají obrázky než text, je tvoje věc. *Pokrčí rameny. Zamyšleně se na ni při jejích slovech zadíval. Zajímalo by ho, zda tomu, co říká, doopravdy věří, anebo si to pořád dokola namlouvá. Z nějakého důvodu, který k jeho nelibosti ještě nezjistil, si zvolila samotu a bezduché jednorázovky, než aby se na kohokoliv, byť jen přátelsky vázala. On sám moc přátel neměl, nikoliv však protože by se rozhodl lidi odhánět, ale protože na dlouhodobé přátelství musel být onen člověk něčím zvláštní, zajímavý, aby mu vůbec věnoval svůj čas a pozornost. Ona by na druhou stranu mohla mít přátel tucty, ale nechce. A ať tvrdí, co chce, pozná na ní, že se občas cítí osamělá. Jak by taky ne, s tíhou přicházející vlády. Možná si myslí, že čím méně lidí ji doopravdy pozná a bude na ni spoléhat tím méně lidí bude moci zklamat? Rozčilovalo ho, že jeho vlastní sestra mu je i po těch ledech tak trochu záhadou.* Ten slib bys nebyla schopna dodržet. *Odbyl ji nakonec s povzdechem a rozhodl se i tohle citlivé téma dále nerozebírat. V klidu ji vyslechne, na rozdíl od ní se nijak nerozvášňuje a jen znovu lhostejně mykne rameny.* A co přemýšlet o tom, co si zasloužíš ty sama? A o tom, zda lidé doopravdy dostanou vždy to, co si zaslouží? *Nadhodí téměř řečnicky. Ví, že ji tyhle filozofické otázky zrovna netankují, ale on by je dovedl rozpitvávat a probírat třeba hodiny.* Možná budu šťastný, když budeš šťastná ty. *Odpoví jí a naposledy jí stiskne rameno, než odstoupí.* Netoužím po vládnutí, ale představa toho, že bych nějakou náhodou zdědil korunu mě zároveň ani nijak neděsí. *V hrudi se mu zatřepotá něco podobného afektované náklonnosti, kterou zásadně cítí jen ke své rodině.* Ach jo, Liv. Vím, že nechceš být sobecká, ale ať se rozhodneš jakkoliv, nikdo z naší rodiny není křehká dušička, která by to neustála. Občas musíš udělat to, co je nejlepší pro tebe, a pokud se tak někdy rozhodneš, já budu ten poslední, kdo by tě soudil, jasný? *Cestou kolem ní jí prohrábne vlasy a schválně je rozcuchá, což naposledy udělal, když mu bylo třináct.* A kdyby se náhodou tvůj snoubenec choval zase jako příliš velký idiot, dej vědět, chybí mi partner pro boxování. Slibuju, že bych mu tu tvářičku nepocuchal tolik, aby ses s ním musela stydět ukazovat na veřejnosti. Ale teď, jestli mě omluvíš, bych se rád konečně šel navečeřet. *Má příšerné stravovací návyky, vzhledem k tomu, že se často zabere do výzkumu nebo četby a celý den se jídla nedotkne. Občas už mu ale jeho tělo dá jasně znát, že to přehání, jako teď, když mu zakručí v žaludku.* /No jo, pořád./ *Sic ví, že kručení v břiše má s hladem pramálo společného, vždycky to bere jako upozornění.* Běž si užít večera... anebo jistého strážce. *Navrhne jí s úšklebkem a mávne jí ode dveří z balkonů. Rozhodně nehodlá tyhle hluboké debaty s Liv pořádat často. Z nějakého důvodu mu její problémy velice zhoršily náladu. Neměl rád, když něco nemohl ovlivnit a s její situací bohužel mohl dělat jen pramálo.*

Na mě je to moc písmenek. Kdyby to byl zajímavej komix, asi bych se přemohla. *Uzná nakonec s menším úšklebkem. Ale s knížkou, která má přes pět set stran plných miniaturních písmenek rozebírající tahy v šachách. Na to jsou pro ní i ty šachy moc logickou hrou, u který se zbytečně hodně namáhá mozek.* Z obrázků beru inspiraci. Text je zbytečnej. *Pokrčí rameny. Pak mu připomene, že ona žádná přátelství nemá. V dětství pár přátel měla, ale brzo zjistila, jak jsou lidi zákeřní a jak jim jde jenom o nějaké bonusy, i když nejde pouze o dospělé jedince. Přijde si dost často osamělá a to i když má nějakou pánskou společnost. Tam jde ale jenom o sex a ne o nějaké hlubší propojení mezi lidmi. Ale ona si tak připadá míň zranitelná. Dokud jí na někom nezáleží, jeho slova pro ní nemají takovou váhu. Nemůže jí nikdo extra ublížit a zranit, protože ani pořádně neví, co k tomu použít. A přes všechny ty dny, kdy se cítí sama, takhle je to pro ní lepší.* Pfff. Tak málo důvěry mě až uráží. Já bych to zvládla dodržet. *Namítne jako nějaké malé dítě, které slibuje, že bude hodné, když se bude smět dívat o chvíli déle na televizi.* Je mi jedno, co si zasloužim. A i kdyby nebylo...podívej se na mě. Co si asi tak skutečně zasloužim za to, jak se chovam? *Rozhodí rukama.* A dost možná to já mam stejně s tebou. *Namítne s tvrdohlavým pohledem v očích.* Ale mě nejde o to, jestli bys mě soudil nebo ne, Lucu. Mě jde o to, že když se já nějak rozhodnu odneseš to ty na zbytek života a po tobě tvoje děti. Už nebude cesty zpět. Tohle neni něco, po čem by ti měla naskočit modřina, která se za pár dnů vypaří. *Začne se s ním dohadovat už trochu zoufale a jakmile jí rozcuchá vlasy, probodne ho naštvaným pohledem s touhou ho usmažit. Hned si začne vlasy upravovat, protože nesnáší, když je má rozcuchaný. Ale když slyší o tom, že by zmlátil Easta, trochu pookřeje.* Vzhledem k tomu, že toho idiota nesnášim si z něj pro mě za mě udělej klidně boxovací pytel. *Uchechtne se a pak pokýve hlavou.* Měj se. *Rozloučí se s ním. Po tomhle rozhovoru ale nemá na žádný románek náladu, takže zůstane ještě chvíli na balkonech a sleduje zahrady, zatímco kontakt strážce, který se dožaduje její přítomnosti strčí do bloku.*

*Tiše se prochází chodbami paláce a míří si to na balkony. Ví, jak je to od ní troufalé, když se ještě včera neměla před rebely kde schovat, ale potřebovala si vyčistit hlavu. To, co se včera stalo, to, jak pro ni oba dva její bráchové přišli, jak dokonce i Atticus jí vyznal lásku... Nevěděla, co od toho všeho má pořádně očekávat, co má vlastně dělat a jak se nějak zachovat. Prochází se po kraji balkonů spíše u zdi, jako by čekala, že po ní někdo bude zespod střílet, ale pak se jen uchechtne a zavrtí hlavou. Na sobě má dneska tričko, které je spíš jako její podprsenka, a k tomu krátké džínové šortky. Vlasy má rozpuštěné, aby jí aspoň trochu zakryly škrábance na končetinách a tu největší ránu, kterou si při schovávání se rozřízla nohu, má ovázanou. Místo, kde ji jen poškrábal nůž jednoho z rebelů podél čelisti, má zalepené.*

*Po včerejším zážitku, kdy palác napadli rebelové a on byl svědkem porodu se ještě teď vzpamatovává. Neutrpěl žádné zranění, ale i tak je poměrně otřesený a stále přemýšlí nad tím, co včera Rose napsal. Nemyslel to vážně, chtěl jí v té situaci jen nějak pomoc, ale teď si sám vůbec není jistý, co k ní cítí. Sedí na posteli a popíjí whiskey, když se rozhodne s Rose sejít a jakmile se domluví kde, hned vstane, aby se oblékl. Dá si džíny, bílou košili a přes to modré sako. Do kapsy strčí mobil a prohrábne si své černé vlasy, když se pořádně nadechne a rozejde se směrem k balkonu, kde se má s Rose sejít. Je pěkně nervózní a ruce strčí do kapes.* /Sakra, proč jsem jí to včera jen psal?/ *Jde dál, až na balkoně zahlédne Rose, která je oblečená nějak na lehko a on tak vidí její krásné tělo. Sušše polkne a přijde blíž, když promluví.* Rose? Jsi v pořádku? *Prohlíží si ji a všimne si škrábanců, ale i její čelisti, kterou má přelepenou. Hned dojde o něco blíž.* Sakra to ti udělali ti rebelové? *Mračí se, nelíbí se mu to a necítí se v paláci moc bezpečně, takže se má na pozoru. Mohl by u sebe nosit nějakou zbraň, ale asi by se první musel naučit střílet.*

*Když uvidí na balkony přicházet Atticuse, trochu si upraví svoje vlasy. Naposlefy byla takhle nervózní, když ji včera málem našli rebelové. Když ale Atticus stojí jen kousek od ní, udělá ten poslední krok a prvně ho obejme kolem krku. Je to vtipné, když je menší než ona, takže, když se odtáhne, trochu nervózně se usměje.* Promiň, včera to nakonec bylo docela šílený, ale nic se mi nestalo. *Řekne mi nakonec a když jeho zrak je na té ráně na tváři, přejede si po ní rukou.* Tak trochu. *Souhlasí a pak se začne koukat kdekoli, jen ne na něj. Tak nějak neví, jak má navázat konverzaci, protože on jí napsal a ještě to, co jí napsal včera...* Ehm... *Řekne nakonec.* Proč ses chtěl sejít?

*Objetí ji oplatí, je rád, že je skoro v pořádku až na nějaké ty šrámy vypadá v pořádku, takže se lehce pousměje.* To ti udělali oni? Proč jsi nešla do úkrytu? *Vydechne naštvaně, nedokáže si přiznat, že k ní přece jen asi něco cítí a nebo si to přiznat prostě nechce. Palcem jí přejede lehce po tváři, když ruku zase stáhne k tělu a přejde blíž k okraji balkonu o který se pažemi opře a kouká ven do zahrad. Její otázka ho zarazí, takže takhle aspoň získá trochu času, než si rozmyslí, co jí vlastně řekne. Chtěl ji vidět hlavně proto, aby se ujistil, že je v pořádku. Nakonec se na ní otočí a zády se opírá o balkon.* Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku a to v rámci možností jsi. *Na chvíli se odmlčí.* Ta včerejší zpráva... Zapomeň na ni. *Řekne dost chladně, když se zase otočí směrem k zahradám, nemůže si prostě přiznat, že k ní vážně něco cítí.

*Tiše ho sleduje, ajk se jí ptá, proč se nešla nikam schovat, a ona jen trochu našpulí rtíky. Přece mu říkala, že nenašla nikoho, kdo by ji mohl odvést do úkrytu.* Nevěděla jsem, kde je, a těžko budou mít mapu tajných úkrytů v každém pokoji jako v hotelu. *Zavrtěla trochu hlavou a mírně se usmála, když jí rukou pohladí po tváři, kde dostala ránu. No, trochu u toho sykne a pak se zase hned přestane usmívat, protože to trochu bolí. Když poodejde k balkonům, nikam ho nenásleduje, jenom tam tak tiše stojí a opře se o zeď, načež si ruce založí na prsou. S hlavou nakloněnou na stranu ho sleduje, a když konečně vysloví tu větu ohledně té jedné zprávy, jen přikývne. Uvnitř by se nejradši rozplakala, ale tady se snaží udržet chladný výraz, nebo aspoň ten, který tam měla předtím, a jen souhlasně kývne.* V pohodě, myslela jsem si to. *Řekne rádoby nenuceně.*

*Má chuť na nějaký drink a celkově se odreagovat, hlavně teď po tom útoku je ještě rozrušený a tak přemýšlí, kam by zašel a taky zvažuje, že by vzal i Rose, pokud by chtěla.* Hlavní je, že jsi v pořádku. *Řekne, stále je k ní otočený zády a prstíky bubnuje do kamenného zábradlí balkonu, když se rozhlíží. Nakonec se však na ni otočí a upraví si sako.* Nechceš vypadnout někam do baru? Potřebuji se odreagovat. *Řekne nezaujatě, když čeká, jak se rozhodne a pomalu se rozejde dovnitř, ale ještě se na ni otočí.* Jdeš teda taky?

Přemýšlím, jestli by náhodou bylo lepší, kdybych prostě nevyšla z pokoje. *Přemýšlí nahlas, ale když Atticus zmíní bar, jen se usměje a spolu s ním odejde z balkonů.*

*Hned se musí usmát, když s barem souhlasí, potřebuje se prostě odreagovat a takže na ni počká a odchází s ní do baru.*

*Potom co mu ještě i Liv vyčinila, ze mohl své prohlášení udělat více romantické, ho ta myšlenka trochu trápí. Ví, že by se jen těžko mohl považovat za romantika. Na Valentýna se trochu snažil, ale jinak si na velká gesta moc nepotrpěl. Jistě, říkal Nyv, že je krásná, anebo jí udělal snídani, ale to první myslel jako fakt a to druhé mu jednoduše dělalo radost. Rozhodne se svůj poklesek však napravit. A vzhledem k tomu, že vaření mu jde, rozhodne se pro romantickou večeři, už jen protože Nyv se stále netvářila nadšeně, že by s ním měla jít někam do restaurace. Rozhodne se pro lehčí pokrm, kuřecí špízy Yakitori a arašídovou omáčkou, která se zde perfektně hodila, ačkoliv by se to nezdálo. A jako dezert čokoládové suflé. S přípravou stolu si nechá pomoc a donést vše na balkony. Vybral místo na straně, kde nebyl tak dobrý výhled do zahrad, zvlášť když jej částečně skrývaly stromy, ale o to větší pocit soukromí to vytvářelo. Nechal zde zapálit svíčky, přičemž večeři nechal rovnou prostřít. Dezert být horký nemusí, avšak půjčil si kovovou mističku v Indickém stylu, do které dal čokoládu a pod ní zapálil svíčku tak, aby ji udržoval teplou a rozteklou. Suflé je mnohem lepší, když se jí pak ještě z vrchu zakápne. Na sobě má černý oblek, bílou košili, ale kravatu nebo motýlka si nebral. Chtěl jen, aby to působilo autenticky a jelikož to dělal poprvé, radši to přežene než naopak. Vybral k večeři kvalitní víno, které přestože téměř vůbec nepil, označil po ochutnání za dobré, ale má tu i nealkoholické nápoje. Zadívá se na hodinky na zápěstí. Nyv se skoro nikdy nejpozdí, takže už každou vteřinou určitě dorazí. Neřekl jí, co chystá, jen jí napsal, zda za ním přijde v tuhle dobu na balkony. V rukou má skleňenou růži. Věděl, jak nemá ráda květiny, které zvadnou.*

*Lucien ji požádal, aby přišla někdy v tuhle dobu na balkony a pak zmizel. proto dost času strávila u Xaviera, kde si hrála se svým synovcem, protože ho jako celá rodina naprosto zbožňuje. Sice to byl šok, když se o něm dozvěděla, i když ona nekleje, tehdy si v chatu taky trochu zaklela tím překvapením. Odešla ale právě na čas, aby se stihla připravit. Nějak tuší, že Lucien něco plánuje. Sice si nevzala šaty, protože to se jí zdá samotné trochu moc, ale má černou sukni. Tu nosí občas i jen tak. Má samozřejmě i černé silonky a lodičky jsou béžové, stejně jako uplý svetr. Co se týče nějakých šperků, vzala si jen malé perlové náušnice a nalíčená už byla předtím, aby nevyděsila malého Maxe - řasenka, rtěnka a jen světlé oční stíny, kterých by si leckdo ani nevšimnul. Vlasy si jen učesala a nechala volně. Podívá se do zrcadla a svůj vzhled zhodnotí jako přijatelný, nikoli přeplácaný, ale ani obyčejný. Na balkony přijde na čas a když vidí, co je tam přichystané, okamžitě se jí rty roztáhnou do velkého úsměvu.* Sice si n podobných gestech tolik nezakládám, však víš, že mi stačí obyčejný večer s tebou v komnatě, ale tohle.. je nádhera. *Přejde k němu, aby si hned ukradla polibek. Ten si za tohle rozhodně zaslouží.*

*Trochu začínal mít strach, aby s tím, jak kolem nich všichni začali mít děti, nakonec Nyv nezatoužila po vlastních. On by se tomu rád ještě chvíli vyvaroval. Ačkoliv ji miloval a přiznal si to, na rozdíl od ostatních neviděl důvod, proč někam spěchat. Například nápad Liv, aby požádal Nyneve o ruku. Na jednu stranu ho lákalo, že by měla na prstu onen kroužek, co by potvrzoval, že patří k němu, ale popravdě jí důvěřoval a věděl, že takové gesto je zbytečné. Patřil jí a ona jemu. Brzy ji konečně spatří přicházet a automaticky se pousměje. Jde akorát včas. Bez přemýšlení si ji k sobě přivine a polibek jí oplatí.* Já vím, ale... na tom plese to ze mě vypadlo. Zasloužila sis k tomu spíš takový večer, takže to hodlám napravit... *Vysvětlí jí a odtáhne se, aby jí předal skleněnou růži.* Vím, že řezané nemáš ráda. A tahle ti vydrží věčně. Teda, pokud ji nerozbiješ... *Zhodnotí. Ví, co mu říkala o své občasné nešikovnosti, ale on zatím neměl možnost si něčeho takového všimnout. Odtáhne jí židli, aby se mohla usadit a zase ji přisune.* Mimochodem ti to hrozně moc sluší. *Skloní se k ní a zašeptá jí do ucha.* Víno? Ale mám tu i vodu, anebo citronádu. *Víno dobře doplňuje chuť pokrmu, naproti tomu nealkoholické nápoje zvolil jemné, aby zbytečně chuť nepřebíjely, kdyby se rozhodla nepít. Dle jejího přání jí naleje a usadí se naproti ní.* Dobrou chuť. *Popřeje jí, ale sám počká, až ochutná a zvědavě na ni hledí.* Jak se daří malému Maxwellovi? *Zeptá se. Ví, že u něj teď Nyv ráda tráví čas a zmínila se o tom, že ho dnes bude muset chvíli pohlídat.* /Nu, bude muset, spíš na ni vyšla řada, anebo vyhrála zápas o tu výsadu./

*Nemá ve zvyku nechat někoho dlouho čekat a chodit pozdě, proto si dost hlídá čas a i s přípravou, nad kterou netráví zase tolik času, protože se tak moc zase nestrojí, dojde na balkony včas. Zná Luciena dost dobře a její ženská intuice jí taky pomohla pochopit, že tu určitě něco plánuje, Nedošlo by to asi jen pitomcovi, za kterého se ona tedy napovažuje.* Nemáš sice co napravovat, protože se mi to už na plese zdálo dokonalé, ale dohadovat se s tebou a kazit ten večer dále nehodlám.*Pousměje se na něj. Vezme si od něj skleněnou růži. Líbí se jí jak hledí na to, že nemá ráda řezané květiny, protože je nerada vidí vadnout.* Je nádherná, děkuju. Rozbít jí vážně nechci, takže hádám, že bych ji měla dát do nějakého trezoru a už se jí nikdy nedotknout. *Uchechtne se. Sedne si na židli a na naznačení poděkování za to, že jí ji odsunul se na něj vděčně usměje.*/Je vážně dokonalý./ Děkuju. Tobě samozřejmě taky, jako vždycky. *Líbí se jí v obleku, možná ještě více bez ničeho na sobě, ale svlékat ho přímo tady teda nehodlá. Zatím ne, možná po těch pár skleničkách vína, kdy by byla dost opilá by mluvila jinak.* Ty se v tom vyznáš lépe, co se k tomu jídlu nejvíce hodí? Klidně si dám i sklenku vína. /Po jedné snad ještě budu dost při smyslech./Tobě taky. *Jen co to jídlo viděla začaly se jí sbíhat sliny. Opatrně položí skleněnou růži na stol a poté si nedočkavě vezme do rukou příbor a za chvilku si do úst dává první sousto. Potlačí spokojený povzdech.* Je to vynikající. Nevím jak to děláš, ale jako by mi každé jídlo od tebe chutnalo víc a víc. *Je to pravda. Často jí nosí snídaně do postele a každá je lepší než ta předchozí.* /Klidně by se jako šéfkuchař své vlastní restaurace mohl živit./ Skvěle. Kupodivu s Xavierem ještě žije. *Zacukají jí pobaveně koutky. Ne, že by svému bratrovi nevěřila.. No.. Netušila, že to bude až tak zvládat, vzhledem k tomu, co se o něm všude psalo v Illea news ještě před půl rokem. Vymetání barů, sukničkář, nezodpovědný princ. Dost se změnil.* Spíše mě udivuje, že nám ho Xavier někdy půjčí a nemá ho pořád u sebe. Kdyby neměl práci, asi bychom se k němu jen tak nedostali. Je z něj okouzlený, jako ostatně všichni. Za chvilku tu budeme pořádat gladiátorské hry mezi sebou, jen abychom si ho mohli pochovat. *Napije se trochu vína.* Jak se mají Livia a Astrid? Něco nového? *Livia je těhotná a Astrid zraněná a proto chce vědět, jak to s nimi vypadá. *

*Tušil, že j dojde, že chystá překvapení, protože by jí jen tak nepsal, aby někam došla, ale snad to i tak ocení a zdá se, že měl pravdu.* Byl dokonalý. *Ujistí ji. Když mu oplatila ta slova, nikdy necítil větší radost nebo úlevu. A ta noc potom taky nebyla vůbec k zahození.* Ale i tak sis zasloužila víc, takže... *Pousměje se, když souhlasí, že nebude protestovat. To by samozřejmě mohla, ale bylo by to marné.* Tos říkala i o těch knihách a zatím se jim nic nestalo. *Podotkne pobaveně. I když ji zatím neviděl je číst, jen si v nich opatrně listovat, jako by se snad měly rozpadnout. Nikdo by ho nemohl nařknout, že nemá vychování. A co se týče podávání jídla a pití, hlavně tu nikoho nechtěl, poradí si určitě sami.* Děkuju, možná bys mě ocenila víc v boxerkách v posteli u seriálu, kde bych tě krmil zmrzlinou, ale všechno postupně... *Poškádlí ji.* To víno se k tomu hodí. *Ujistí ji. Stejně jako omáčka je trochu sladší, ale ona trpkost skvěle ladí ke koření a za něj osobně to byla nejlepší volba. Nalije jí sklenku a sobě taky. Co se alkoholu týče, samostatně pil jen irskou whisky, ale k jídlu dovedl ocenit víno, šampaňské či aperitiv. Než se sám pustí do jídla, zvědavě ji sleduje a spokojeně si pro sebe pokývne, když se zdá, že jí chutná.* Jak se to říká? Tajnou přísadou je láska? *Zaškubou mu koutky. Přišlo mu to jako pitomost. Jenže pravdou je, že Nyv by od něj snědla snad cokoliv, i kdyby jí to nechutnalo, jen aby mu udělala radost, takže možná na tom něco přeci jen bude.* Tak to se divím. *Uzná. O jejím mladším bratrovi toho dost slyšel, hlavně teď kvůli Selekci ho probíral snad každý.* Zatím je to jediné dítě v rodině. Teda, vlastně ještě ten malý Rafe, že? Ale kvůli tomu, že musí Xavier pracovat je snazší dostat se k Maxovi, hádám, dokážu si představit, že jde z ruky do ruky. *Nejspíš tomu bude podobně i u dítěte Austina a dalších, ale malý Max nemá mámu, a Xavier se mu nemůže věnvoat pořád, tudíž si ho ostatní asi pěkně uzurpují, kdykoliv je čas.* /Nyv nevyjímaje./ Liv mě vytáhla na nákupy, můžeš být ráda, že žiju. *Zasténá útrpně a dá si sousto jídla, keré zapije, než pokračuje.* Málem kupovala postýlku. Už tak jsme měli plné auto tašek, alespoň tu jsem jí teda vymluvil. *Už nikdy takovou hloupost neudělá, žádné nákupy.* Astrid už je na nohou, ale co jsem slyšel, šla někam do baru a pro změnu si rozbila hlavu. *Potlačí povzdech.* Mám pocit, že ji něco trápí, jenže má teď oči pro nějakého chlapa, takže s námi moc nekomunikuje. *Zamračí se a potřese hlavou.*

Zatím se jim nic nestalo. Doufám, že i nestane, když se k nim chovám s nejvyšší mírou opatrnosti.*Začala si v první už číst, ale pomalinku. Vždycky pomalu obrací stránky, jako by je měla vytrhnou, kdyby s tím křehkým papírem pohnula trochu prudčeji. Jen se o ně vážně bojí. Je to jeden z nejhezčích dárků, který dostala a nechce, aby se mu něco stalo.* Znáš mě dobře. *Uzná, když odhadne přesně na co myslí.* Ale i kdybys byl bez těch boxerek, taky bych se nezlobila.*Zamrká jako neviňátko, které jak Lucien moc dobře ví už není. Zkazil ji už před nějakým časem*Navíc, neříkej mi, že se ti taky moc nelíbí představa nahé mě na posteli, kde jsem svázaná a nedočkavě čeká na tvůj sebelehčí dotek. *Taky ho samozřejmě musí poškádlit. Přece to nenechá jen tak. Kor když moc dobře ví, že tohle je představa, která se mu snad líbí ze všech nejvíce.*Dobře, tak to. *Souhlasí se sklenkou vína. Alkohol moc nepije, ale jedna sklenka jí snad nic neudělá. Jídlo je výborné. Nic jiného by od toho, co uvařil Lucien ani nečekala. Kromě čehokoliv s rybami by jí od něj chutnalo asi jinak všechno. A i to s rybami by ze slušnosti snědla a nějak taktně mu až o pár dní později připomněla, že to je jídlo, které nemá moc v lásce.* Ano, to jsem slyšela. A nebo to, že láska prochází žaludkem. A.. Musím uznat, že to jak mi vaříš je veliké plus. I když kdybys to nedělal, stejně bych tě milovala pořád stejně. *Usměje se na něj. Kvůli tomu jak ji vykrmuje začala i trochu více cvičit. Nechce moc přibrat. Sice svůj vzhled zase nehrotí jako Livia, ale zajít si dvakrát nebo třikrát týdně na dvě hodiny do posilovny na běžící pás nebo tak není zase tolik, ne?*Ještě je tu Rafe. Xavier říkal, že je to velká výhoda, aspoň takhle ví, co má dělat s Maxem. O Rafeo se předtím dost staral. Pomáhal mu na svět, takže s ním měl a pořád má docela pouto, i když se teď musí věnovat spíše svému synovi.*Její bratr toho má vážně dost. No, ona aspoň vždycky ráda malého Maxe pohlídá, aby si mohl udělat práci.*O těch nákupech vím, není snad den, kdy to nepřipomínáš aspoň dvakrát a takhle útrpně nesténáš. *Uchechtne se.*Ale přiznej si, stejně se ti ten čas strávený se sestrou slíbil a kdykoliv bys sní zase někam zašel. *Ví, že obě dvě své sestry Lucien miluje.* Je skvělé, že je jí už dobře. Aspoň se s ní budu moci co nejdříve seznámit.*Na to se dost těší. I na Liviu. S ní si vlastně akorát psala přes Illeagram.* Hádám, že do jakého chlapa se zakoukala nevíš. *Jinak by asi zmínil jméno.* Hmm.. Stejně se o něj brzy určitě dozvíme více. Palác no.. Tady se nic neutajíš, o sám moc dobře víš. *Pokrčí rameny. Dokonalým příkladem jsou oni dva. Sotva si spolu něco začali a už o nich vznikaly první drby. Tady se nic neudrží v tajnosti.*

Všiml jsem si. *Zasměje se. Je ale upřímně rád, že se jí ten dárek tak líbil. Přestože prvně protestovala. Už kvůli tomu se krotil a nic jí moc nekupoval, takhle růže byla výjimkou. Změří si ji zamyšleným pohledem a rezignovaně zavrtí hlavou.* Co jsem to s tebou jen provedl. *Prohlásí, ale tón má pobavený. Z té představy, kterou načtrla se mu udělá téměř horko. Tentokrát na ni pohlédne téměř varovně.* Nezahrávej si. Taky tě dost dobře můžu ohnout tady o stůl. *Ujistí ji. Jeho pásek by na stažení rukou určitě posloužil. Přesně proto poslal Livii porci jídla už z kuchyně, když naznačovala, že by se večeře mohla zvrtnout. Naleje jim víno a pustí se do jídla. Je upřímně rád, že jí chutná.* Ale protože ti vařím, miluješ mě přeci jen o něco víc? *Zazubí se rozverně. Podle něj jí to rozhodně neškodí, stejně pořád cvičila a její křivky rozhodně zbožňoval. Sám je rád, že se mohl vrátit kromě běhání i k boxu a posilování, žebra měl absolutně v pořádku a tyhle činnosti mu chyběly. A oba dost spalovali i sexem, co si něco nalhávat. Zaujatě přikývne.* Aby mu to ale nezkomplikovalo Selekci. *Nadhodí zamýšleně.* Jako korunní princ nemá tolik času, teď do toho ještě syn... A celkově ne každá holka by do toho šla, myslím s dítětem. Vychovávat cizí dítě... *Pokrčí rameny.* Mně by to asi nevadilo, je to podobné jako adopce, ale přeci jen je to zátěž navíc, plus my dva jsme už oba starší než Xavier a ty holky, co se týče rodičovství, každý rok se počítá, řekl bych, člověk dospívá a je víc připravený... Ale zas se nesmí čekat dlouho. *Ne, že by hodlal mít děti až ve 30. Ale mít je teď s Nyv? Asi by se necítil úplně dobře. Rád by, aby se měl jejich vztah čas vyvinout, dítě tvoří určitý nátlak na vztah i psychiku jednotlivce. Nikdy to pak není stejné a jemu to zatím vyhovuje, jak to ne.* No jo... *Zaremcá. Zatím jí o těch nákupech ani tolik neřekl, vždy se omezil na slova jako hrůza, teror a mučení a k tomi přidal nějaké to útrpné zaskučení.* Kamkoliv jen ne na nákupy. *Podstoupil by snad radši i manikúru nebo jinou kravinu.* To jo, obě se na tebe těší. *To ví z toho, jak pořád mluví o tom, jak moc rády by ji poznaly osobně.* Mám podezření na Andrease Anderssona. *Ušklíbne se. Vyšťoural si, že s ní byl v tom klubu a měl ji snad i nést na ošetřovnu. Plus taky ve stejnou dobu postnul zajímavý příspěvek. Lucien nebyl hloupý.* Ale dokud mi to sama neřekne, nechci do toho šťourat. *Přizná a cítí se kvůli tomu trochu rozladěně, protože by se v tom upřímně hrabal rád. Dojí hlavní chod, který byl lehký.* Čas na dezert. *Spokojeně vezme talíře a dá je na vozík, co má bokem a oběma podá čokoládové suflé, které předtím lehce poleje roztavenou čokoládou. Šlo o jeho oblíbený dezert a uměl by ho snad udělat i poslepu, přestože dobré suflé neudělá kde kdo. Navíc to byla v zásadě čokoládová bomba, tak si ho nedopřával často, ale neviděl důvod, proč dneska trochu nehřešit.* /Nebo trochu víc./ *Její provokaci má stále na paměti.*

Zkazil mě. Ale nedělej, že se ti to nelíbí. *Kdyby nebyla zkažená, nevinná Nyneve by mu rozhodně nedovolila dělat s ní v posteli to, co s ní dělá. Ani by se do jedné postele spolu nedostali.* Jediné, čeho bych litovala, kdybys to udělal by bylo toho jídla.*Asi by to všechno nepřežilo.*/Už jen kvůli tomu úžasně vypadajícímu jídlu bych ho tedy neměla moc provokovat./*Lucien je muž svého slova a s tím ji ohnout přes stůl by asi moc problém neměl.* No.. asi jo. *Uzná a uchechtne se. Sice by se obešla i bez toho vaření, není to jediná věc, za kterou ho miluje, ale je to vážně příjemný bonus k tomu všemu.* Vždycky ji potěší taková snídaně do postele, nebo když uvaří oběd. Samozřejmě i to, co udělal dnes se jí dost zamlouvá.* Někdy si musíme skočit do kuchyně něco uvařit spolu ale. Ráda bych, kdybys mi něco ukázal a naučil. *Někdy by ho ráda překvapila snídaní do postele ona. Třeba jednoduché palačinky by zvládla.* Co se týče té práce, zabavení Maxe a tak, s tím mu vždy všichni rádi pomůžeme. Ale jo.. zkomplikovat Selekci by mu to mohlo. Nicméně on si stejně už vybral. I když si asi nepřiznává, že tu dívku miluje, my všichni to moc dobře víme a záleží prakticky jen na tom, jestli přijme Maxe. Vlastně včera měli rande, kam ho s sebou Xavier vzal a žádnou zmínku o tom, že by to dopadlo špatně jsem neslyšela, naopak. *Usměje se. Je za svého bratra ráda.* A nevím no.. každý to bere jinak, ale mě osobně by nevadilo přijmout dítě někoho cizího. *Vzhledem k tomu jaká je, tohle musí být Lucienovi jasné.* Nicméně taky počítám s tím, že tak za měsíc se budeme moct pomalu chystat na odlet do Belgie. *Hodlá letět s ním. Miluje ho, chce s ním být, takže klidně odjede i do cizí země, kde bude znát prakticky jen tři lidi - Luciena, Liviu a Astrid. Bude jí chybět rodina, to ví už teď, ale mohou se navštěvovat a klidně denně si volat nebo psát.* Tohle před Liv neříkej, nebo tě příště zatáhne do kadeřnictví a ty se mi vrátíš obarvený na růžovo nebo tak. *Uchechtne se. Určitě by toho podle ní Livia využila. Pokud ne, dost by ji to tedy překvapilo a udělalo to z ní hrozného člověka, protože.. Ona by toho využila rozhodně. Austinovi by třeba slušelo zelená, nějaká pořádně křiklavě zelená.* To je korunní princ Švédska, nepletu-li se? *Nevzpomíná si na žádné skandály spojené s jeho jménem. Možná je to tím, že se drbům ani tolik nevěnuje.*Hlavně mu nevyhrožuj, hned až ho příště potkáš. *Na rozhovor určitě dojde, ale říkat mu jak je připravený ho mučit na skřipci a tak zase nemusí. Ani Astrid by mu za to nebyla nejspíše vděčná. Sama ví jak se cítila, když s Lucienem mluvil Austin. Dojí hlavní chod a chce si sama odnést talíř, ale on ji předběhne, tak ho nechá. Je zvláštní se nechat takhle obsluhovat.*/Ještě před Vánocemi jsem byla obyčejná komorná a teď jsem tady.. Princezna Illey, která chodí s princem z Belgie, který jí obskakuje./ Vypadá to jako kalorická bomba. *Poznamená pobaveně.* Zítra budu mít takový výčitky, že si budu muset jít zaběhat, i když jsem už tento týden byla asi dvakrát. *Ale vypadá to tak úžasně, že nedokáže odolat a dá si do út první sousto. Tentokrát nezadrží spokojený vzdech.* Kdybys nebyl princ, vážně by sis mohl otevřít vlastní restauraci. Tohle je dokonalé.