Posilovna paláce

Jasně. *uchechtne se. Narozdíl od ní se nestydí to takhle říct, i když je pravda, že by neuznal to, kolikrát si celý její profil projížděl. To by totiž neuznal nikomu. Je to jen jeho věc.* Ale bylo. Máš vážně krásnou postavu, vždyť ti jí musí většina dívek závidět. *stojí si tvrdohlavě za svým. Tady neustoupí ani za nic.* I mě to těší. *zazubí se na ni a když se k němu natáhne, směřuje pohled pouze na její rty. Už chce tu minimální hranici překročit, jenže ona se odtáhne, takže se jejich rty sotva dotknou na nějakou milisekundu.* To není fér. *zabručí nespokojeně a zamračí se.* To si piš že přidám. *nakonec se nad ní musí uchechtnout a potřese hlavou. Když pak odchází, ještě se taky rychle zvedne a chytne jí za zápěstí tak, že jí otočí k sobě a druhou rukou si ji ještě přitáhne, aby jí mohl tentokrát doopravdy políbit, ale o něco víc vášnivěji a náruživěji, než předtím. Odtáhne se taky až po nějaké té době.* Taky se měj. *nevinně se na ni usměje a když pak odejde, přejde k posilovacímu stroji, kde začne cvičit.*

*Jestli se mu dneska někam nechce, tak je to celkově ven z postele, ale posilovně by se vyhýbal rozhodně na normálních okolností i tak. A už vůbec by si nevybral na schůzku účastnici, co dělá profesionálně wrestling. I tak má ale dál smysl pro povinnost, takže schůzku nezruší. Vezme si na sebe šortky a tílko na cvičení, tenisky a vydá se na místo, na kterém se s dívkou už před pár dny domluvil. Samozřejmě, že sem nemusí nosit šaty, počítá s tím, že sem přijde ve sportovním oblečení. Zastaví se uprostřed tělocvičny, aby se rozhlédl po náčiní, které tak dobře zná a pak se vydá sednout si na lavičku, kde na Lyonesse počká. Snažil se dát nějak dohromady, kruhy pod očima a bledší pokožka se těžko zamaskují, ale aspoň unavený výraz zvládne schovat. Je mi sice trochu špatně, ale není to tak hrozné díky tomu, že je nadopovaný prášky proti nevolnosti.*

*Je ráda, že na sobě nemusí mít šaty, vážně je to docela osvobuzující, jelikož by čekala, že ji donutí si vzít šaty i do tělocvičny, tady by se nedivila ničemu. Tayk je ráda, že jdou do tělocvičny, jelikož se z ošetřovny po otravě čaje vrátila teprve před pár dny. Samořejmě, že už meziitím v tělocvičně byla, ale i tak. Na sobě má černé sportovní legíny a černou sportovní podprsenku, na tom má ještě slabou šedou sportovní mikinu. Vlasy má lece na bocích spletené, aby ji to nezavazelo v očích. Makeup taky nemá nijak extra, stejně by si ho rozmazala. Když dojde do tělocvičny, rozhlédne se po princi a jakmile ho uvidí na lviččce, dojde k němu. Lehce se ukloí.* Dobrý den,Výsosti. *Usměje se na něj a malinko nakrčí obočí, když uvidí ty jeho kruhy pod očima.* Měl jste nabitou noc? *Zeptá se ho lehce pobaveně.*

*Lyonesse přijde včas, což ho potěší, protože dochvilnost je pro něj dost důležitá a pro budoucí královnu stejně tak. Zvedne se na nohy, jak je to ve společnosti dělá a usměje se na ní.* Vzhledem k tomu, že mi tu dneska asi nakopáš zadek, tak navrhuju tykání. *Pronese po jejím pozdravu pobaveně.* Takže ahoj. *Dodá hned i pozdrav, aby nebyl za neslušňáka.* Emm.. No.. Neunesl jsem pár skleniček na diplomatickém jednání. Nabitou noc pak měl zbytek mojí rodiny díky mě. *Přizná po pravdě a pobaveně se u toho uchechtne.* Jak ses měla? Jsi v pořádku po tom čajovym dýchánku? *Zajímá se.*

*Není člověk, který by chodil pozdě, maximálně občas choila pozdě na tréninky, když měla dost velkou kocovinu a i tak přišla jen maxiálně o půl hodiny později. Překvapí ji, když jí Aaron nabídne tykání a tomu se musí uchechtnout.* Tykání přijímám. Ale přijdu si ve vaší rodině jako nějký postrach. I voje sestra na čajovým dýchánku říkala něco v to smyslu, e zrovna se mnou by se prát radši nechtěla. *Nad tím musí zavrtět pobvně hlavou. Chápe, že to vypadá jako burtální sport, ale ona je nevinnej andílek!* Pár skleniček? Zmohlo tě pár skleniček? *Zopakuje pobaveně.* Měla jsem se fajn. Po tom čajovým dýchanku jsem v pohodě, jen byla strašná nuda ležet na ošetřovně. Nevýhoda toho mít tady sestru j to, že mě hlídala abych nešla z postele o den dřív. *Protočí nad tím čima. Stejně hned jak ji pustili tak chvl neposeděla.* Jak ses měl ty? Kromě toho, že máš teda kocovinu. *Ušklíbne se pobaveně.*

Divíš se? *Nadzvedne obočí. Jemu to přišlo vcelku opodstatněné. Sám z ní má respekt a naštvat by jí nechtěl. Naštěstí není člověk, který by se úmyslně snažil druhé naštvat.* Děláš profesionálně bojový sport a divíš se, že se s tebou lidi nechtějí prát a nebo tě jenom čistě naštvat.. Ty jsi fakt postrach. *Poznamená pobaveně a potřese nad ní hlavou.* Neuvědomuješ si, jakej budíš respekt. *Zhodnotí nakonec beze srandy s pokrčením rameny.* Emm.. Byly to myslim tři skleničky, jestli to chceš vědět přesně. A než si ze mě začneš dělat srandu, tak na mou obhajobu normálně prostě nepiju, whiskey už vůbec ne. *Uchechtne se. Čeká ale, že posměškům se nevyhne.* To je dobře, byla by kravina způsobit si nějaký následky vlastním neuváženým jednáním po tom všem. *Pokýve hlavou.* Má to i nějakou další nevýhodu? Mít tu sestru? *Zajímá se. Rád by věděl, jak to vidí.* Spousta práce, oslavili jsme Bey narozeniny, pár schůzek, procházek do střediska pro chudé.. Nic zvláštního.. *Zhodnotí.*

No... Jak se to řekne, divím se i neidivím. Kdybyc byla na straněě třeba tebe, asi bych na mě měla taky takovej názor, ale z pohledu restlerky je to takový, že... jsem pořád jen člověk. Jen jako bonus dělám bojový sport. *Pokrčí ramny akdyž jí řekne, že je fakt postrach, na oko dotčně si odfrkne a schválně se zamračí.* Chceš vidět postrac? Nemm problém ě jedním chvatem shodit a zem. *Nevinně se na něj zazubí.* Uvědomuju si to. Však nědy mi to od lidí udržuje hezký odstup. *Pokrčí rameny. Když se s ní někdo neche bavit kvůli jejímu povolání, tím líp pro ní. Pak má zase na tváři lehce pobavený úsměv.* Nebudu set i smát, však je to jasný, že když nepiješ každý den, nebudeš mít nějakou vdrž. Ale... Nechceš se opít znovu? Přede mnou? Nemá účastnice nějaký přání? Já bych to chtěla viděět. *Protáhne a ohrne spodní ret a snaží se na něj udělat štěněcí oči.* Nevím... KDybychom spolu vyrůstali, asi by to bylo lepší, ale my se vidíme poprvé od doby, co jsme byl malé děti. Nevíme o sobě spoustu. S akoou i ty budeš vědět o každé z nás víc než my o té druhé. *Potichu si povzdechne.* Takže ta nevyhádoa je vážně tom, že tady nám ani nikdo nevěří, že jsme tu náhodně, aždý si nás plete - to ani nejsme stejný. *Na tomhle si odfrkne. Nejsou si podobný, ani trochu proto nechápe, jak si je idé mohou plést.*

Jo, chápu to dost dobře. Pro spoustu lidí jsem prakticky nadčlověk a přitom jsem někdo obyčejnej, kdo měl to štěstí v neštěstí, že se narodil jako korunní princ. *Pokrčí rameny. V tomhle jí vlastně chápe dokonale. Oba vzbuzovali respekt, u obou dvou z nich lidé viděli něco zvláštního, něco, co je odlišovalo a pro ostatní z nich dělalo někoho víc. A přitom ničím víc nebyly. Rozdíl byl jenom v tom, že zatímco Lyonesse se pro tuhle dráhu rozhodla dobrovolně sama, jemu to připadlo titulem.* Myslím, že radši ne. Sice jsem dneška ještě nezvracel, ale nic neslibuju, pokud se mnou budeš moc točit a nebo třást. *Zasměje se.* O žádnym přání účastnice nevím, promiň. *Zatváří se lítostivě, jako kdyby ho doopravdy mrzelo, že se nebude moct opít před bandou holek a nebo čistě jenom jí. A to i přes to, že její štěněcí pohled je rozkošný.* Nemám v plánu se znova někdy v blízký době opít. Ale teoreticky... Kdybych s tímhle souhlasil... Co za to? *Nadzvedne zvědavě obočí a u toho má na tváři zvědavý a rošťácký úsměv. Vlastně ho zajímá, co mu dívka nabídne.* No... Ještě nikdy se snad nestalo, že by se do Selekce dostaly sestry. Kdysi dávno myslím, že se sem dostaly sestřenice. Takže musíš pochopit, že jsou z toho všichni překvapeni. A taky musíš uznat, že jste sestry a podobné si docela jste. I když stejné ne. Navíc já se setkávám s dívkami sice docela často, ale s tím kolik vás je, tak se na schůzku dostaneš dost možná někdy v červenci nebo srpnu zase, to je za dost dlouho. Máte spoustu času se tady více poznat, jestli chcete. Nemusíte tohle vnímat jako trest a negativum, ale jako příležitost dohnat to všechno. *Řekne svůj pohled na věc.* Ale když už jsme tady... Ukážeš mi něco z wrestlingu nebo čistě jaký pohyby máš ráda? Jestli chceš.. *Ani si neuvědomí dvojsmysl, který v tom mohl být slyšet.*

Jenže lidi tě neberou jako obyčejného, protože tě prakticky znají už od doby, co ses narodil. Všichni tě sledují jak vyrůstáš, berou tě skoro jak svýho boha, někoho, kdo bude vládnout jejím dětem, tady je jasné, že tě budou brát trochu jinak než obyčejného člověka, i když jsi stejný jako oni, jako já. *Nejse si jistá, jestli se do toho trochu nezamotala nebo jestli to dává smysl, ale řekla to, co říct chtěla a nevadí ji, že to smysl nedává.* Tě jnom pošťouchnu. Nejsem kolooč, abych tě točila. *Odfrkne si pobaveně a zavrtím nad ním hlavou. Pak pokračuje v dělání smutných obličejů a štěněcíc očí.* No taak, to je strašně nefér! Si myslíš, že se můžeš opít a nikoho na tu podivánou nepozvat? *Stále pokračuje ve štěněcím výrazu, až ji z toho pomalu začne bolet obočí a spodní ret.* Kdyby si s tím souhlasil, tak ckoliv budeš chtít. Když říkám cokoliv, tak cokoliv. Já jsem já, udělám jakkoukouliv blbost, jsem pro každou blbost. I kdyby to měla být vážná blbost. V očích má jiskřičky, miluje výzvy.* Sestřenice? Nemůžu předstítrat, že je moje sestřenice teda? *Zeptá se ho ze srandy.* Uznávám, že sestry jsme, jsme dovčata, takže dává smysl, že jsme si podobný, ale já odmítám to, že si podobný nějak extra moc jsme. Máme stejný vlasy. A to je vše. *Zaprotestuje proti tomu.* Já vím, taky to asi ak plánujeme, ale stejně nedoženeme ty roky, kdy jsme si na sebe ani nevzpomněly. Ale pousit se o to asi můžeme. *Pokýve hlavou, načež se nad jeho vyzváním chvíli zarazí. Potom vyprskne smíchy* Čistě jaký polohy chci? To zní jako pozvání do postele. *Ne že by neplánovala s její sestru, které se podaří dříve ho dostat do postele, ale dím, že se ji s ním dobře povídá a zvykla si na to, že není jak typický hlap, její myšlenky na to, jak ho tam dostat se docela uklidnily.* Radš ale spolupacuj, nehci ti nic zlomit. *Řekne vážně. Vezme si jeho ruku kolem ramen, rychle ho druhou rukou chyytne za vršek kalhot, tím si ho jakonadzvedne, pak ho chytne za nohu, tím si ho vezme jakoby do náruče, ale elikož je to chvat, kde má spadnout i ona a taky nechce aby spadla na něj a nechce ho pustit z velké výšky, na žínenu ho pustí z menší výšky a zem než by se normálně mělo dělat a sama spadne taky na záda vedle něj s tím, že stále drží jeho ruku za předloktí. Odfoukne si z tváře vlasy a sedne si.* V pohodě? *Zeptá se ho s úsměvem, jelikož je zoátky ve své živlu.*

A tebe zase neberou jako obyčejnou, protože neznají někoho, kdo by dělal to, co ty. Kdo by byl schopný toho, co ty. V jejích očích jsi speciální. *Nechápe, že to nedokáže přijmout. Ale dává mu to najevo jednu její vlastnost - konkrétně pokoru. A té si u lidí opravdu velmi cení, protože v dnešní době je vzácná.* Nikdy jsem se o to nijak moc nezajímal, nevím, co se při tom dělá a jak to vypadá. Jediný co trochu zvládám je box. *Ten ho naučil Max, ale je to už věčnost, co se s ním v posilovně potkal a něco vyzkoušel. Celkově je to věčnost od toho, co spolu naposledy nějak víc mluvili nebo se potkali. Mrzí ho to, jeho starší brácha mu neuvěřitelně chybí.* Vlastně jsem tak nějak pozval tátu, kterej mě musel hledat. A nevěděl jsem, že po tom tolik toužíš. Ale uvidím, co se s tím bude dát dělat. *Přizná pobaveně a pak na ní mrkne.* Ne, to by vám už nikdo nesežral. *Uchechtne se.* Máte i podobný rysy. Nejen vlasy. Ale zároveň máte každá něco, co vás od té druhé odlišuje. A tak to je správně. *I jeho děda se svým bratrem jako identická dvojčata mají něco, co je od toho druhého odlišuje a díky čemu jsou schopní je rozeznat. I když si jako dítě myslel, že má dva dědečky a úplně to nechápal.* Tak nedohánějte, co jste zameškali, ale zkuste nezameškat příležitost, kterou teď máte. *Navrhne možnost, která zní líp a u toho má na rtech milý úsměv. Dokud mu nedojde, co pak řekl, to zčervená.* Em... Tak jsem to úplně nemyslel... *Pronese trochu váhavě.* Jak mam spolupracovat? *Nadzvedne obočí, ale než pak stihne mrknout, leží na zemi na zádech. Párkrát zamrká, aby se vzpamatoval a natočí hlavu do strany, aby viděl na Lyonesse, která se ocitne na zemi vedle něj.* Jo. Jsi dobrá. *Přikývne a zvedne do vzduchu ruku, kterou mu drží.* Abych to nebral tak, že mojí nemyšlenou nabídku přijímáš. *Zamžiká obočím pobaveně a pak si taky sedne.* Máš nějaký koníček, při kterém nejde o zničení nějakého soupeře? *Zajímá se.*

Nejsem speciální, dělám jen svůj koníček jako práci, na tom není nic speciálního. *Protočí očima, protože ji na tom nepřijde nic speciálního, je plno lidí, co dělá toc o ona, jsou v tom mnoho lepší. Vždyť ona kdyby neměla záchvat vzteu od malička, ani by se k tmu sportu nedosala, začala ten sport dělatjen aby se jí máma zbavila, na tom není nic speciálního.* Plno lidí si myslí, že je to klasický bojový sport jenže ve wrestligu máš většinou vše naraný, vše předem doluvený. Je to vlastně show. Vítěze máš domluvenýho předem, máš tam děj a zápletku. Ale samzřejmě je toho plno druhů. *Vysvětlí mu to ve zkratce.* Box je taky fajn, ale u toho nemůžeš nikým praštit o zem. *Zasměje se.* Kdo by po tom netoužil? Vždyť vidět opitýho slušňáka jako jsi ty, musí být zážitek. A navíc miluju výzv, takže sems tím, dej mi nějakou na výměnu s tím, že se přede mnou opiješ. *Tváří se jako malé dítě o Vánocích, ale takle by se beztak tvářil každý, kdyby mu někdo řekl, že se někdy před ním opije takový slušňák jako je Aaron.* Možná máš pravdu. Ale pro kžadou z nás je těžký si přiznat, že máme někoho, kdo je podobný na tu druhou když jsme se celý život neviděli a sžily se svou totožností. Nebo aspoň o tak mám já. *Vyvsvětlí mu to a následně se musí zašklebit.* To ní chytře, ale zníš jak nějaký filozof, co řekl: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Nebo něco jako... Máš jeden život, tak ho žij. Beztak jsi byl v minulosti nějaký filozof. Od filozofa k fyzikovi. *Uchechtne se a pak už vprskne smíchy nad tím, co řekne aniž by si to uvědomil.* Nemyslel, ale znělo to tak. *Zasměje se a násedně ho už hodí, vlastně i sebe hodí, na zem. Hned si sedne a sleduje ho jak se vzpamatovává.* Chceš vyzkoušet ještě nějaký chvaty? *Zeptá se ho pobaveně.* A co kdybych ji přijmula, *Zamžiká na něj pobaveně obočím stejně jako on na ni.* Miluju malování, kreslení, jízdu na kole, další bojový věci...Plavání. Ale nevydržím moc v klid, jakmile chvílí nic nedělám, musím jít něco dělat, protože sto, že ležím, je pro mě úplně zbytečný.

Ve tvých očích. V jejich ne tak docela. *Stojí si na svém názoru. Proč to odmítá pochopit? Vždyť je to logické.* Jsi prostě zvláštní konstanta mezi všemi realitně normálními. Jako desetinný číslo. Ostatní lidi mají tolik desetinných čísel, kolik je v jejich životech zvláštností. Ty je všechny převyšuješ o jedno svým zaměstnáním. Prostě vyčníváš a pro ně jsi speciální. *Snaží se jí to nějak přiblížit tím, jak přemýšlí prakticky o všem - matematikou.* Vážně? To pak u toho člověk nemůže moc upustit páru. Pro mě teda bylo to hlavní, když jsem boxoval vždycky. Neztrácí to pro tebe pak náboj nebo tak? *Zajímá se s čirou a nefalšovanou zvědavostí.* Můžeš zase do někoho praštit. I když teda... většinou jsem byl já ten pytel. Brácha mi jednou omylem zlomil nos.* Hmm... Něco vymyslim a dam ti vědět. *Slíbí jí s pokýváním hlavou a pobaveným úsměvem. Nejspíš napíše do rodinného chatu a probere se šílenými nápady svých sourozenců.* Jo, to chápu. V tomhle ohledu to musí být složité. *Uzná. Neumí si představit, že by byl odtržen od svých sourozenců.* V minulosti? Věříš na reinkarnaci? *Zeptá se jí na to, co ho na jejích slovech zaujalo.* Ale jinak souhlasím s tím, že časem bychom neměli mrhat. *Přizná nahlas. Ale tak nějak počítal vždycky s tím, že stejně to vidí úplně všichni.* No.. A kdybych to tak myslel... Co ty na to? *Nadzvedne zvědavě obočí a snaží se u toho neznít tak stydlivě, jak se cítí. A vcelku se mu to i daří, červený je jenom trochu a ne jako jahoda.* Myslim, že tohle mi asi stačilo. *Odpoví jí na otázku a vyškrábe se do sedu.* To nechám na tobě. *Pokrčí rameny a je zvědavý na její krok.* Našla sis v paláci už nějaký místo na tyhle koníčky? A máš tu nějaký oblíbený místo? *Vyptává se dál.*

*Nafoukne tváře jak malé dítě a vzduch z tváři vyfoukne pryč s odfrknutím, ale nic už na to neříká, jinak by se o tom, jestli je nějak výjimečná nebo není bavili ještě dost dlouho. *Když začne mluvit o nějakých konstantách, v její hlavě by se to teď dalo přirovnat k opici co tam bouchá na do činelů nebo kolečko načítání.* / Z matiky jsem měla za dva a to vvětšinou jen ztěží, tohle po mně nechtěj./ Takže mám jedno kolečko v hlavě navíc. *Přebere si to podle svého s našpulenými rty.* Občas mám problémy se vztekem, takže ani ne, vztek di na tom dokážu vybít tak jako tak. Navíc si tam můžeš přidat své prvky. Ale je víc druhů, já to většinou ty druhy toho sportu střídám. *Vysvětlí mu tak něja zjednodušeně.* Musíš se bránit, aby ti nezlomil nos. *Uchechtne se. pak pokýve hlavou.* Fajn, platí. Ne, že budu muset běhat po paláci nahá. /Ale to by byla tvoje ztráta, mně by to po panácích bylo jedno./ Vlastně já nevím. Pohybuju, že žijeme poprvý. Třeba žijeme prostě už po několikáté, ale nevím o tom, protože kdybysme to věděli, zaškrtíme se radši pupeční šňůrou. Nebo aspoň já. *Zašklebí se, nače se na něj zazubí.* Tak asi bych úplne neprotestovala. *Pronese se zasmátím upřímně. Ale baví jí ho tle provokovat, už jen kvůli tomu, že není klasický hovado jako každý chlap.* Necáš na mě, ještě bych něco udělala, což bych samozřejmě neudělala a bylo by to považovaný jako znásilnění královskýho člena. *Pobaveně se na ně usměje, samozřejmě to myslí ze srandy.* Bazén, maluju v komnatě, taky jsem si zamilovala tady tu pláž a les. Taky kuchyň. *Pokrčí s úsměvem rameny.*

Cože? Ne. Nemáš kolečko navíc v hlavě. Máš o číslo víc v čísle, které představuješ. *Uvede to rychle na pravou míru, protože jí tim nechtěl nijak urazit nebo způsobit, aby si připadala nějak zvláštně. Spíš speciálně, ale v dobrém slova smyslu.* Tak to je asi dobře, že máš nějaký způsob, jak to ze sebe pustit ven. *Uzná. Lepší, než kdyby to držela v sobě.* Aha. *Vypadne z něj zdráhavě, než skončí na zemi a musí to krátce rozdýchat. Nečekal to takovou rychlostí, i když mu to asi mělo být jasný.* Nebylo by to pak k ničemu žít pořád dokola, když si z předchozího života nic nepamatujeme a nemůžeme se z toho nijak poučit? Teda.. Ne, že bych ti říkal, že tvoje teorie je nesmyslná a tak, jenom... pro mě je těžký tomu uvěřit. Tak nějak si myslím, že po smrti neni vůbec nic. Že život je to jediný, co máme. *Vyjádří upřímně svůj názor.* Hm... Tak aby ses mi tu nezačala nudit, když tu teď v klidu sedíš.. *Naváže na její předešlá slova a natáhne se k ní. Ještě jí dá čas ucuknout, protože se těsně před jejími rty zastaví a zkontroluje její oči a pak se teprve přitiskne svými rty na její a políbí.* Znásilnění by to bylo, kdybych se bránil a nebo s tím nesouhlasil. *Pokrčí rameny.* A kdybys mě měla někam pozvat, kam by to bylo? *Na tohle se ptá tak nějak všech účastnic zatim vzhledem k jeho plánu s dalšími schůzkami.*

Není číslo kolečko? *Ohrne nad tím spodní ret, jak malé dítě, ktereému nejde vypočítat příklad a vlastně se tak cítí, protože si to cce vyřešit podle svého uvažování, takže tak, že má kolečko v hlavě na víc.* O číslo víc v čísle. Jo... To bych mohla chápat. *Uhechtne se a snaží se tvářit strašně chytře, i když se proti němu cítí úplně ale úplně blbá.* Mám, ale nevybíjím si to jen na wrestlingu, celkově na vičení a tak. Ale  malování, tím si to vybíjím takovou tou klidnou formou.* To není nějak moje teorie, jen spíš... Utěcha? I když si jakkoliv můžu stěžovat na můj život, děsi mě to, že po smrti je jen tma a budu se prostě topit v temnotě. Prostě konec, dojde páska, konec filmu. Bez koncových titulek k tomu. Asi sice plácám nemsmysly, ale... Ctěla bych, aby protě někde byla další šance napravit chyby z toho života, kde jsme to nestihli. *Musí zhluboka dýchat, aby zas neměla návaly vzteku, obzvlášť teď, kdy myslí na svou mámu. Ale její dost možný nával vzteku skvěle odežene překvapením Aaron, který se k ní přiblíží. To zůstane na něj koukat s povytaženým obočím. Ale s překvapeným úsměvem mu pohled do očí oplácí. Pak mu polibek oplatí.* To souhlasím, a tady ses rozhodně nebránil. *Odpoví mu s úsměvem a pak ještě naklní hlavu na bok.* Stejně si nedokážu předtsavit jak ženská znásliňuje chlapa. *Našpulí zamyšleně rty.* Pozvala bych tě na to místo, kde to máš vážně ze srdce nejvíc rád, na tvoje nejoblíbenější místo. Což nevím, co je, ale tpuju si, že to bude něco, kde je co nejvíc klidu nebo pracovna. *Uchechtne se.*

Ehm.... No... Nula je ovál a osmička dva kroužky na sobě. Ale jinak ne, kolečko to fakt neni. *Uchechtne se, i když ho svojí otázkou docela zarazila, což je znát na jeho tónu. Málokdy nemá co říct. Zvlášť, když se jedná o matiku.* Není to zas tak těžký, snažil jsem se o jednoduchý přirovnání. *Uchechtne se. Taky mohl vydolovat kvadratické rovnice s vektory a osmi neznámými.* To chápu. Je vztek a vztek. Já s tím teda nikdy nijak moc nebojoval, jsem spíš klidnej typ člověka. Ale asi si to dokážu představit. *Přizná upřímně. Vlastně jí obdivuje za to, jak to zvládá.* Třeba je to jako spánek. Ani si neuvědomuješ, že spíš. Prostě bezesnů. Žádná děsivá temnota. Jenom klid.. věčný odpočinek. *Jemu to přijde vcelku uklidňující. Žádné utrpení ani nic podobného. Vlastně ho uklidňuje, kdyby po smrti nebylo nic a on si neuvědomoval, že je mrtvý.* Jsi v pořádku? Promiň, asi jsem o tom neměl mluvit. Omlouvám se. *Všimnul si jejího hlubokého nádechu a celkově rozpoložení. Ale tyhle fizolofické debaty vždycky natolik pohltily, že si uvědomil až pozdě, jak daleko omylem zašel. Taky svým omylem v dvojsmyslu a následném nevinném pošťuchování dojde až k polibku.* Ani ty ne. *Opáčí potěšeně.* Radši si to ani nepředstavuj, abych ti nezdrhnul. *Varuje jí pobaveně. Její další odpověď ho vážně překvapí a dá to najevo i svým výrazem.* Je pravda, že v pracovně a knihovně trávím nejvíc svýho času. Ale moje neoblíbenější místo tady je ve staré části paláce. Málo lidí tam chodí, takže je pravda, že je tam klid, ale hlavně... já nevim.. Ticho a takovej mír. Vidět co všechno lidi zvládli vybudovat a že je to něco, co po nich zbylo na hrozně dlouho. Takhle bych chtěl vládnout Illey. Abych svým dětem a vůbec všem lidem zajistil lepší životy. To bych chtěl, aby po mě zůstalo. A tam se o tom všem nejlépe přemýšlí. *Rozpovídá se trochu.*

Jenže někdo nulu píše jako kolečko a osmička jsoud vě kolečka, takže číslo je kolečko. *Zazubí se na něj spokojená sama se sebou a svým řešením tohoto problému * Jo, zělo to jednoduše. *Pokýve naoko vážně hlavou a pokačuje v kývání hlavou dál, načež se jí na tváři objeví menší pobavený úsměv.* Já jako dítě jsem byla úplně neovladatelná, máma nevěděla co se mnou a tak mě hodila do kroužku backyardu, to je vlastně amaterský wrestling. *Ucehchtne se.* Pro člověka jako jsem já je věčný odpočinek děsivý pojem, protože nerada odpočívám. *Zašklebí se a pak se na něj posměje a přikývne.* Jasně, že jsem v pohodě. To je dobrý, vážně. Nemáš se za co omlouvat. *Nad tím protočí očima, protože nechápe, proč se omlouvá. To, že dojde až k polibku ji překvapí, od někoho takového jako je Aaron by to rozhodně nečekala, ale stěžovat si rozhodně nebude, nechce.* Ani já ne. *Zopakuje se smíchem. Pak si odfrkne.* Ještě, že mi do hlavy nevidíš, jiak bys zdrhl už dáávno. *Poví schválně a schválně i dá prst na rty, jakoby sdělovala nějaké tajesmtví.* Přijdeš mi jako někdo kdo práci dělá pořád, proto mě napadlo, že bys mohl být hodně v pracovně. Asi to bude tím, že prostě působíš vším všudy jako takový slušňák. *Pak ho upřímně zvědavě poslouchá a musí říct, že tohle jí přijde vážně roztomilé a hezké jak přemýšlí.* To je hezký, jak přemýšlíš takhle. *Poví upřímně.* Aaa pozvala bych tě teda do té staré čáásti palááce. *protáne apokrčí rameny.*

To číslo je prostě jenom osmička a špatným zapsáním nějaké číslice z ní neuděláme něco jiného, ale pouze jenom čistě obyčejnou chybu. *Opáčí vědecky a na rtech má pobavený úsměv. Na to, že je na matiku citlivý a je to pro něj jako vlastní dítě o ní teď dokáže s Lyonesse vtipkovat docela jednoduše a užívá si to.* Víš aspoň, z čeho konkrétně ten vztek pramenil? Nebylo by lepší řešit to hledáním příčiny? *Teď už je na to ale stejně pozdě, když je dospělá. Jenom ho to napadlo z hlediska psychologie, která je tolik spojená s chemií a zajímá ho.* Ani obyčejný spánek? *Zeptá se. Možná bude mít podobně neexistující spánkový režim jako on, tomu by se rozhodně nebránil a vlastně by mu to bylo sympatické. Do doby, než by ho to nutila změnit.* Kdyby cokoliv... Klidně o tom mluv, jsem tady pro tebe. *Nabídne jí s povzbudivým úsměvem. Jako povzbuzující gesto by se dal považovat i ten polibek, i když tam šlo čistě o ztrátu sebeovládání a situaci, která k tomu skvěle vybízela.* Co se v tvojí hlavě odehrává? Slibuju, že neuteču. Zajímá mě to. *Doufá, že mu vážně dá aspoň trochu nahlédnout do své hlavy. Rád by více porozuměl jejím myšlenkovým pochodům.* Jo, v pracovně jsem vážně nejvíc. Mam tam i svýho křečka, v komnatě by byl dlouhý hodiny sám, i když jsou ty místnosti propojený. Spánkovej režim prakticky nemám, protože nejdu spát, dokud nemám dodělanou práci. Jestli hledáš někoho, kdo vyjadřuje pojem workoholismus... Právě jsi ho našla. *Uzná se smíchem.* Tak s tím budu počítat. *Zazubí se na ní.* A dost se na to těším. Teď už ale budu muset jít. *Podívá se na ní omluvným pohledem, vstane a nabídne jí ruku, aby jí pomohl na nohy.* Můžu tě odvést do komnaty? *Zeptá se jí a podle její odpovědi se s ní vydá ke komnatě, kde se s ní rozloučí jemným polibkem na tvář a pak zamíří k sobě a nebo se s ní rovnou stejným způsobem rozloučí v posilovně než zamíří pryč.*

Ta osička se ale pořá skádá z koružků, stejně jako třeba devítká se skládá z oválu a čáry nebo sedmička jen z čár, tak osmička je jako sněhulák. *Stále si stojí za svým, že osmička má prostě dvě kolečka, jeno menší, druhý větší, je to přece jednoduchý a číslo to bude pořád.*V dětství pramenil z toho, že jsem byla odstřižena od táty. Měla jsem jako malá Elektřin komplex, byla jsem závisla na něm, jenže po rozvodu jsem neměla ani sestru, ani ho, ten vtztek byl dost možná z toho. *Vysvětlí mu to, i když neví proč mu to říká, vždycky si na svoje soukormí dost dávala záležet a teď mu říká vše o své minulosti. No, skoro vše.* Spánek sice miluju, ale hned jak vstanu, musí jít něco dělat a když se probudím třeba v noci, jdu taky něco dělat a pak už neusnu *Uchechtne se a pokrčí nad tím ramenem.* Děkuju, ale to je vážně v pohodě. *Usměje se na něj, překvapená i potom, že chce vědět, co se odehrává v její hlavě, takhle si před selekcí prince nepředstavovala.* V mé hlavě je to jakoby se T-rex pral s Kongem a do toho tam sledovala Godzila hokej a u toho běhaly surikaty. Nad tím je ještě duha a vedle duhy padaj kroupy. *Dostane ze sebe první věc, co ji napadne, přičmž ji u toho škubou pobaveně koutky rtů.* Prostě je tam bordel. Ale ne až takový, občas si tam uklidím. Měla jsem tam chybějící místečko, to zaplnila sestra, chtěla jsem zkusit něco nového a jsem v Selekci, takkže tam až takový bordel není. *Zašklebí se pobaveně.* Ty máš křečka? *Překvapeně se na něj podívá, slyšela něco o om, že jeho táta má něajký divoký zvíře, proto ji překvapuje, že on má křečka.* /Vypadá trochu jak křeček./ Takže pracuješ, pracuješ, Selekce, pracuješ. Ty se rozhodně nenudíš. *Obdiuje ho za to, že to vůbec dává.* Můžeš. *Pokýve hlavou a nechá se odvést před komnatu.* Měj se. *Rozloučí se s ním a zapluje do komnaty, kde si potřebuje přebrat nešek, protože se toho tam rozebíralo až mo a ona si to potřebuje přejet znovu jako zpátečku.*