Posilovna paláce

*Byl na sebe hrdý, že ji zvládl poslat pryč. Nechtěl, aby odešla, ale rozhodně jí také nechtěl ublížit. Ale že ho dokázala neúmyslně štvát! A předstíraná starost, když k němu přiběhla. A přitom to pro ni byla všechno jen práce. Asi jako všechno pro Liv byla jen hra, co nemůže skončit zle. Všichni si na něco hráli a on sám taky. Bylo mu z toho zle. I proto je na ni hnusný. Lepší než... něco jiného. Pověsí pytel a poslouchá ji jen napůl ucha. Přesto ho její slova zmatou.* /Do háje, Nyv, nemůžeš být prostě zticha a odejít?/ *Jenže už podráždila jeho zvědavost. Už se sice vydala na odchod, ale on se rozhodl hrát nečetnou hru.* Stůj. *Byl to jasný rozkaz, tón, který použil nepřipouštěl výjimky.* A otoč se. *Dodal, nemohl popřít, že se mu líbilo, když jí mohl nakazovat. Měl rád věci pod kontrolou. Přestože preferoval podřízenost, která byla založena na důvěře, i tohle ho dokázalo trochu uklidnit a uspokojit. Měl kontrolu, i když jen na chvíli. Přitom, jak se všechno stihlo posrat za tu chvilku, co byl v Illei, byl i tohle zázrak.* Není to jedno. Proč ses bála, že se mi něco stalo? Nech mě hádat, vrozená starostlivost? *Přešel k ní blíž, ačkoliv to tak nemínil, jeho kroky nebyly onou typickou ukázkou uvolněnosti, spíše vypočítavosti a němé výhružky.* Když poznáš, že jsem naštvaný, proč jsi neodešla hned? Mohlo ti být jedno, že bych se mohl zranit. Myslíš ty vůbec někdy na sebe? *Neznělo to jako kompliment, ale ani jako výčitka. Spíše jako by ho rozčilovalo, že to nechápe.* Mohl bych ti přikázat tu zůstat. *Nebyla to otázka, spíše konstatování, když před ní zastavil. Dýchal zrychleně, ale námaha už za to mohla sotva, hrudník se mu zvedal pod těžkými nádechy, stále se zdálo, že by do něčeho nejraději praštil.* Ale měla si pravdu, že nechci, aby ses vyptávala. Nechci si povídat. *Věci, které by nejraději dělal obsahovaly mluvení jen málo. Prohlížel si její tvář a nakonec na chvíli zavřel oči.* Bojíš se mě? *Zeptal se ploše. Protože by se ho bát měla. Proč ji vlastně zastavil v odchodu? ROzčilovalo ho, že jeho myšlenky nedávaly smysl, byl jen hněv, frustrace a smutek a vina, ačkoliv ty poslední se snažil nepřipouštět. To vše drželo pohromadě jeho mimořádně chabé sebeovládání.*

*Sleduje ho, jak věsí pytel zase na své místo a přitom namítne, že se o něj nestará jen z povinnosti. Už se párkrát setkali a začala ho spíše považovat za přítele. Nedělal mezi ní a sebou rozdíly ohledně postavení, což je tu vzácnost, normálně si s ní povídal a ji konverzace s ním bavila. Protože on má větší právo na to tu být a potřebuje si očividně nějak vyčistit od něčeho hlavu, vydá se pryč. Zanadává si v duchu, že neodešla rychleji, protože ji Lucien zastaví. A tentokrát tón jeho hlasu naznačuje, že je to přímý rozkaz, nikoli jen nějaké doporučení. Nadechne se a pomalu se otočí čelem k němu. Pokrčí rameny na jeho otázku.* Starám se o všechny, tak to prostě mám. A my jsme se spolu už předtím dost bavili, choval jsi se ke mě jako k sobě rovné, tak jsem tě začala považovat možná za přítele.. A o ty se starám ještě více. *Odpoví mu upřímně na jeho otázku. I když to úplně pravda není. Navrch toho všemu se jí začal i trochu líbit, ale ví, že tohle nemá smysl. Ona je jen komorná a on o ni takový zájem nemá. Navíc se jí kromě toho líbí dost i princ Braydon, ne že tam by to bylo nadějnější.*/Proč se mi musí líbit někdo na koho očividně nemám?/ *Kdyby se jí tak líbil nějaký další sluha, kuchař v kuchyni nebo někdo takový. S ním y možná měla šanci na štěstí.* No, prvně jsem ani nepoznala, že jsi byl naštvaný, normálně jsi bušil o toho pytle, to že jsi naštvaný jsem poznala až po tvých slovech, kdy jsi mi řekl ať jdu pryč, což jsem taky chtěla udělat, jenže pak se stalo to s tím pytlem, což jsem ti už vysvětlila a když jsem se chtěla tedy vydat pryč pak, zastavil jsi mě zase ty sám. *Vysvětlí mu jak svá předchozí slova myslela.* A na sebe myslím. /Ale až po všech ostatních./ To už jsi udělal.. *Podotkne. Přece ji už před odchodem zastavil, kdyby ně, byla by teď už skoro u své komnaty, není zase tak daleko odtud.* Jo, to chápu.. Na nic se raději neptám. *Jen mlčí a když už promluví tak mu přece odpovídá na otázky. Teď ho více naštvat nechce.* Ne. *I když je naštvaný nemyslí si, že je ten typ, který by ji třeba uhodil. Maximálně na ni zakřičí a to už udělal a není ani první a rozhodně ani poslední, vzhledem k tomu, že má práci jakou má. Jen se na něj dívá a čeká, co bude chtít teď.*/Mám odejít nebo raději jen stát?/* Je z něj teď dost zmatená. Předtím chtěl, aby odešla a když se už vydala pryč, zase ji zastavil. Měl by si rozhodnout, co chce.*

*Nyv zastavila a to pro něj bylo hlavní. Málokdy využíval svého postavení, ale neměl rád nezodpovězené otázky a jí se povedlo proniknout oním rudým oparem kolem jeho mysli a probudit jeho zvědavost. Přál by si, aby to byla nedělala, teď byl nejen naštvaný, ale hlavou mu vířilo tisíce myšlenek, nad nimiž neměl o nic větší kontrolu než nad svým vztekem. Skoro by ho dojalo, když ho prohlásila za přítele. Byla naivní. Moc přátel neměl, těžko s lidmi vycházel. A jeho pocity k ní byly příliš komplikované na to, aby ji mohl nazývat kamarádkou. Kamarádky Vás nepokouší k nevhodným myšlenkám. Zeptal se jí, ale vzápětí své otázky litoval. Na vteřinu zavřel oči.* Občas vážně moc mluvíš. *Vydechl ztěžka. Ale měla nejspíš pravdu, choval se nejednoznačně. V tuhle chvíli sám nevěděl, co vlastně chce. Klid? Změnit minulost? Nepřemýšlet? Bušit do pytle? Povídat si s ní? Umlčet ji? Nejspíše všechno z toho. Nezdálo se, že by byť jedna potřeba převažovala na druhou, kdo by pak v takové situaci nebyl frustrovaný.* Nemyslíš. Ne na prvním místě. *Nesouhlasí a po tváři mu přelétne pouhý stín úsměvu, i to je však lepší než nic. Myslel to tak, že jí mohl nakázat zůstat a sám odejít, ale rozhodne se to už dále nevyvracet. Místo toho zaujatě zkoumá pohledem její tvář, až jí to možná začne být nepříjemné, ale to mu je teď vcelku fuk. Nebyl momentálně tím gentlemanem, kterého prvně poznala.* Moudré. *Uzná tiše* Naproti tomu tohle není moudré ani trošičku. *Udělá k ní ještě jeden krok, tentokrát již do jejího osobního prostoru.* Co když by ses měla být? *Nikdy by ženu neuhodil, ale jsou přeci jiné druhy nebezpečí.* Co kdybys měla utíkat, protože nejsem zrovna při smyslech a mohl bych porušit slib, co jsem ti dal? *Zeptá se jí. Nyv ani neví, že jí dává poslední možnost si uvědomit něco, o čem mluví jen v náznacích.*

*Když jí řekne, aby se zastavila, udělá to, i když teď už odejít chce sama. Předtím nechtěla, ale nechce se s ním dohadovat a podělat to mezi nimi ještě více. Začali se spolu bavit, takže ho uz části považovala za přítele. Ne moc blízkého, ale přec jen. Taky moc přátel nemá. Není na ně z většiny čas. Dost pracuje a pak je hlavně s rodinou nebo sama. Nenajde se moc lidí, kteří mají zájem o to se bavit s komornou. Když jí řekne, že moc mluví, pusu zavře a mlčí. Nechá ho být, zřejmě si to musí srovnat v hlavě, protože vlastně ani neví, co chce. V jednu chvíli jí posílá pryč a když mu chce konečně vyhovět tak ji zase zastavuje.* Sice ne na prvním místě, ale myslím. *Neví, zda je moudré se s ním o tom teď dohadovat, takže svých slov po chvilce, co je vypustí z pusy zalituje. Nejspíše by měla jen mlčet a se vším souhlasit, vše mu odkývat, než ji nařídí odejít. Dívá se na něj a vzhledem k tomu, jak na ni jen beze slova dlouho zírá, začne si nervózně mnout ruce. Snaží se z jeho pohledu vyčíst, co vlastně chce. Aby odešla? Aby tu zůstala, vrátila se k běžeckému stroji a nechala odejít jeho? Řekne, že se raději neptá, což je jasné, žádné otázky mu nepokládá. Sice je teď trochu nervózní z toho jak se chová, ale rozhodně se jej nebojí.* Možná bych měla.. Ale stejně nejsem. *Nebojí se, že by jí uhodil nebo udělal něco jinýho, co by se jí nelíbilo. Sice může být naštvaný, ale podle ní tam ještě je ten lepší Lucien, který se k ní chová dobře a neudělal by nic, co by jí bylo nepříjemné. Sama v tomhle okamžiku ani netuší, co by mohl udělat, aby jí to bylo nepříjemné.* Možná by mi ani nevadilo, kdybys ho porušil.. *Neví, co to do ní vjelo. Možná byla slušňačkou moc dlouho a teď si to potřebuje vynahradit? Nebo v ní jen Lucien probouzí to nejhorší, vážně neví.*

*Pravdou bylo, že mu vztek zatemnil úsudek. Už na terase s Liv řekl věci, které neplánoval, a kterých teď litoval, takže se k vzteku na Liv dostavil ještě vztek na sebe samotného. A když přišla ona, obrátil ho i proti ní. Navzdory všemu ale nechtěl, aby odešla. Jen ani nechtěl, aby mluvila. Věci, co s ní chtěl dělat jednoduše neměly s mluvením příliš společného a jeho sebekontrola byla v daný okamžik... no, pěkně na hovno.* Kdybys na sebe myslela dost, už bys tu nebyla. *Zhodnotí to. Možná se bála porušit přímý rozkaz, ale téměř každý člověk by raději myslel na sebe, když by zahlédl ten pohled v jeho očích. Soustředěný, rozladěný, ale byla v tom i jiný emoce, temnější a zároveň upřímnější.  Přiblíží se k ní až příliš blízko, ona však neustoupí.* Zvláštní. *Zhodnotí to a hledí na ni, dlouze, jako by snad nad něčím stále váhal. Pokusí se ji naposledy varovat, ale ona jako by se rozhodla ho ještě více dráždit.* /Snažil jsem se, že jo?/ Na možná je pozdě. *Ujistí ji, než jí položí dlaně na boky a zatlačí ji vlastním tělem ty dva kroky až ke dveřím. Tentokrát mezi nimi nenechá prostor, když se k ní přitiskne, a pak už ji líbá. Rozhodně. Žádostivě. Není to něžný polibek, kterým by ji oťukával, ale čirčirý chtíč, který se vymkl kontrole.* /K čertu s tím./ *Nehodlal se ani snažit onu kontrolu znovu nalézt. Místo toho zvedl ruku k jejímu ramenu, prsty přejel na šíji, kde si kolem dlaně namotal její vlasy a donutil ji lehce zaklonit hlavu tak, aby měl lepší přístup. Využil momentu překvapení, aby jazykem rozdělil její rty a polibek prohloubil, tentokrát však o něco pomaleji, jako by ji vyzýval ke hře, sváděl k tomu podlehnout na chvíli onomu bezstarostnému pocitu. Kolenem se vklínil mezi její stehna, držel ji v šachu vlastním tělem, ale neomezoval její ruce, tohle mu prozatím stačilo. Přestože mu přišlo, že se jejích úst ani zdaleka nenabažil, bylo ještě příliš věcí na objevování, než aby se rozhodl prodlet jen u nich. Lehkým tlakem jí zaklonil hlavu ještě o něco více, jeho ústa se vmžiku přesunula k elegantní křivce krku. Rty a jazykem následoval puls na jejím hrdle, polibky značil rozpálenou pokožku až k rameni, kde jemně zkousl, právě tak, aby zastavil onen vjem na hraně bolesti a rozkoše, načež vtiskl na místo téměř ostýchavý něžný polibek. Dlaň z jejího boku téměř instinktivně přesunul na její pozadí a přitiskl ji k sobě ještě blíže. Ačkoliv by to na první pohled mohly volné tepláky skrýt, takhle zblízka rozhodně nemohl skrývat jasný důkaz jeho vzrušení.* Měla jsi utíkat. *Zašeptal jí ou ucha, hlas zhrublý touhou. Políbil ji na stejné místo jako u něj v komnatě, tentokrát však důrazněji. Její vůně nyní byla znatelnější, vznášela se kolem něj a on věděl, že ji nějakou chvíli nedostane z hlavy.*

*Lehce pokrčí rameny. Vážně na sebe myslí, ale až po všech ostatních. I kdejaký cizinec je pro ni důležitější než ona sama. Je tím člověkem, který by se pro ostatní nejraději rozdal a sám nic na oplátku nežádá. Těší jí, když vidí ostatní šťastné. Ráda dává hodně a samotné jí stačí málo. Taková prostě je. I když jí přikázal zůstat, možná vážně měla odejít. Nejspíše svého rozhodnutí tu dneska zůstat bude litovat, ale teď ne. */To je problém Nyneve budoucí./ *Chabá výmluva, to ano, ale nějakou potřebuje. Neuteče ani když se k ní ještě více přilíží. Má vážně silný pocit že jeho přítomnost v ní probouzí její horší stránku, kde není takový andílek jak se zdá teď a chce tu teď šťouchat do vosího hnízda, zkusit až daleko může zajít a chce zjistit, co udělá. Možná nechce, aby dodržel slib, který jí dal. Jak mu ostatně taky řekne. Kdyby chtěla, aby ho dodržel, taky by už asi odešla a tak moc by ho dneska neprovokovala. Když ji natiskne na dveře čeká jemnější polibek, ten je více žádostivý než který d něj dostala v komnatě. Těžko říct, jestli se to vůbec jako polibek dalo počítat. Ale tohle jí nevadí, spíše naopak, dost se jí to líbí. Byla andílkem nejspíše až moc dlouho a teď to ze sebe potřebuje dostat. Polibek mu oplácí stejně žádostivě. Zakloní hlavu a když polibek prohloubí spokojeně potichu zasténá. Vážně neví, co to s ní dělá, jako by sama nad sebou ztrácela kontrolu. Moc zkušeností v tomhle ohledu nemá. Vlastně.. nikdy se s nikým nedostala dále než k polibku. Rukama mu sjede po jeho hrudi a dotkne se prsty každého jednotlivého svalu. Zakloní hlavu ještě níže a spokojeně vydechne, když cítí jeho rty na svém hrdle. Aby byla upřímná, cítí se vedle něj v tomhle trochu hloupě. Je jasné že má zkušeností dost, kdež to ona ne. Sama se k němu více natiskne, chce ho cítit více u sebe.* Zatím nijak nelituju toho, že jsem zůstala. *Odpoví tichým hlasem. Není to kvůli tomu, že by se nějak bála, zkrátka jí hlas vypověděl službu a nedokáže to říct normálně.*

*Dostala šanci odejít. On už je příliš unavený na to s čímkoliv dnes bojovat, a to včetně své touhy. Už když si to nakráčela do posilovny jen v těch legínách a sportovní podprsence, zavánělo to pro něj problémem. Nakonec to byla však její pusa, která jí dostala do problémů. Ta úžasná ústa, které má konečně možnost políbit a využije toho zplna, dychtivě a rozhodně ne něžně, jak by si nejspíše zasloužila. Na to ale dnes nemá náladu. Ten tichý sten, který vydá, jím otřese. Prohloubí polibek, jako by ho snad chtěl zachytit, pohltit, dovolit mu zůstat o chvíli déle. Sám jí vzdychne do úst, když se dlaněmi vydá na průzkum její hrudi. Je opatrná, ale právě její váhání v něm probouzí touhu pokračovat. Počítal s tím, že není zkušená, ale rozhodně mu to nevadilo. Vynahrazovala to vášní, kterou vkládala do polibku, svými reakcemi, kdy se k němu dobrovolně přitiskla ještě blíže. Jen měkké křivky oproti jeho pevným svalům. Bylo to téměř k zbláznění. Přesune se rty na její hrdlo, dává si pozor, aby nezanechal značku, avšak neodolá drobnému škádlení zuby ani jazykem, cokoliv, aby z ní vymámil další zasténání. Usměje se jí do ohbí krku.* Hlupáčku. *Vydechne ztěžka. Její rozechvělý hlas zahraje na tu správnou strunu. Pokud však Nyv nelituje, rozhodně nehodlá přestat. Spustí ruku z jejích vlasů, přejede prsty něžně přes šíji, krk a rameno na její ruku, načež lehce zavadí o stranu jejího ňadra, než jej podebere a znovu ji políbí na ústa. Nečekal, že by v tuhle chvíli někdo přišel do posilovny, ale kdyby šel kolem, musel si dávat pozor na to, aby nebyla příliš hlasitá, nehledě na to, jak rád by ji slyšel sténat. Látka podprsenky toho již moc nezakryje, a tak palcem přejede po ztvrdlém vrcholku.* Přestaneme, když řekneš, abychom přestali... ale nejlépe ještě ne teď. *Měl jí tolik, co ukázat. Nehodlal s ní mít sex, ne tady, ne když by to bylo očividně její poprvé a nejspíše by toho další den litovala. To však nebránilo jiným aktivitám. Jen trochu se odtáhl, aby ruku mohl z jejího pozadí přesunout na pravou nohu. Putoval dlaní po vnitřní straně stehna, až k tříslům. Jen chvíle zaváhání, spíše pro ni než pro něj, kdyby ho chtěla zastavit, než zastal mezi jejíma nohama, v drobných kruzích začal přes látku mnou místo, kde tušil, že bude nejcitlivější, přestože by si nejraději dovolil více. Potřeboval, aby si na ten pocit zvykla, chtěl, aby mu důvěřovala. Opustil její rty, zadíval se jí do očí, hledal v nich nesouhlas. Volnou rukou lehce stáhl široké ramínko podprsenky, shrnul látku tak, aby měl přístup k nahé kůži. Stále nezlomil oční kontakt, když se sklonil a jazykem obkroužil bradavku, než ji jemně vsál do úst. Jak by jí mohl upřít pozornost, když o to vyloženě žádala? Nebyl na rychlovky, rád se své dámě věnoval a ona rozhodně nebyla výjimka.*

*Kdyby chtěla odejít, udělala by to dávno. Kdyby k sobě byla zcela upřímně připustila by, že nezůstala jen kvůli tomu, že jí to nařídil, ale protože sama chtěla. Už předtím jí řekl, ať odejde a ona zůstala. Vyloženě hledala záminku k tomu, aby odejít nemusela. Když ji políbí, polibek mu hned oplatí. Je to jiné, než v komnatě a než kterýkoliv jiný polibek, který dostala. Všechny byly něžné, sotva je cítila, ale tenhle je vášnivý, což se jí líbí. Je to bezesporu nejlepší polibek, který kdy dostala.**/Vážně ve mě probouzí to nejhorší./*Zkonstatuje v duchu.* Ze rtů jí unikne také spokojený tichý sten. Ví, že jsou na veřejném místě, takže by se měla krotit. Kdyby to nedělala, projevovala by se ais více nahlas.* Natiskne se na něj ještě více. Chce na svém těle zkrátka cítit to jeho. Prsty obkreslí každá sval, který je na jeho hrudi. Dost se jí líbí. Párkrát byla v muzeu, kde byly nejrůznější sochy z antiky, kdy muže rozbrazovali vypadající až nadpozemsky dobře. Teď i začíná myslet, že všechny ty sochy jsou vytesané podle Luciena. Znovu tuše zasténá, protože se jí dost líbí, jak se rty, jazykem a i zuby věnuje jejímu krku. Musí se vážně přemoct, aby dokázala říct vůbec něco. Její hlas je roztřesený a když ji nazve hlupáčkem ani nezareaguje. Ví, že jím je. Nikdy nechtěla být tou holkou jen na pár nocí, na kterou chlap brzy zapomene. Tak přesně to bude v tomhle případě a ví, že z toho bude později zklamaná, ale zkrátka si nemůže pomoct. Když ji pohladí po ztvrdlé bradavce, lehce zčervená. Trochu se až stydí za to jak na něj reaguje. Ale nedokáže to ovlivnit. Kdyby to ovlivnit dokázala a zvládla by přemýšlet racionálně, tak by tu teď ani nebyla.* Teď ještě ne.. *Řekne souhlasně a natáhne se k němu, aby ho mohla sama políbit. Do rtů mu lehce vzdychne. Právě ji totiž Lucien hladí po jejím nejcitlivějším místě. Nechá ho ji stáhnout podprsenku. Její oči jsou vždycky upřímné, takže v nich nemůže najít žádný nesouhlas, naopak právě touhu v tom, aby pokračoval. Musí si skousnout ret, aby znovu a tentokrát hlasitěji nezasténala. To by přitáhlo pozornost, o kterou vůbec nestojí. Jemu by se nic nestalo, ale ona by mohla dostat padáka. No upřímně. I kdyby se tohle to stalo, asi by nedokázala litovat že to udělali.*

*Ještě před pár dny se bavili o její andělské povaze. Dnes by jí nevěřil už ani trochu. Její občasné zaváhání sice značilo určitou nejistotu či nezkušenost, ale způsob, jakým se k němu instinktivně tiskla a dychtivě mu vycházela vstříc, rozhodně nebyl znakem zdrženlivé povahy. V paměti si zaznamenává vše, na co reagovala, nezdálo se, že by jí vadilo, když dráždil jemnou pokožku hrdla zuby, naopak z ní díky tomu vymámil další tiché zasténání. Způsob, jaký se nutila krotit ho jen nutil ji dráždit ještě více. Neměl by, jeho zodpovědné já by se snažilo nedat chytit, možná by jí dal ruku přes pusu, zamkl dveře. Jenže jeho zodpovědné já si vzalo neplacenou dovolenou. Bylo mu téměř jedno, zda si to sem někdo zkusí nakráčet. Teď už pro něj bylo příliš pozdě na to přestat. Chtěl jen tohle, ji, víc a blíž. Chtěl ji slyšet a cítit. Svou poznámkou narážel na něco, co ona nemohla tušit. Nebyl na příležitostný sex. Nehodlal ji nechat po dnešku odkráčet, aby ho následně ignorovala. Tím, že se mu dnes odevzdala, si zpečetila osud. Dokud zůstane v Illei, rozhodně od ní nebude držet ruce dál a uměl hrát nečestné hry, nehledě na jeho potřebu kontroly a majetnické sklony.* /Rozhodně si měla utíkat./ *Její souhlas ho postrčí dál.Tichý vzdech a vzepnutí boků ho ponouká, aby pokračoval. V očích se jí zračí tak upřímná touha, že nemůže jinak, než ji naplnit, rty se věnuje jejímu ňadru. Přestane jen na okamžik.* Budeš se muset snažit být potichu. *Zašeptá zhrublým hlasem, na rtech se mu na chvíli mihne šibalský úsměv, protože dlaní v mžiku přestane s drážděním jen proto, aby s ní zajel pod legíny i spodní prádlo dřív, než si mohla pořádně uvědomit, co se děje. Díky bohu za elastické oblečení, s džínami by byla trochu potíž. Spokojeně zasténal, když pocítil, jak je vlhká. Bylo čím dál těžší ignorovat vlastní erekci, která se dožadovala pozornosti, ale touha po jejím uspokojení byla vetší. Prsty začal v drobných kroužcích tam, kde minule přestal, zatímco druhou rukou stáhl zbývající ramínko podprsenky a polibky se vrátil k jejímu dekoltu. Když znovu pozvedla boky v pozvání, neodolal a ukazováčkem do ní pronikl, aniž by ustal v onom pomalém krouživém pohybu palcem kolem klitorisu. Věděl, že ji trápí, jenže nemohl přestat, snad ještě nikdy nebyl s dívkou, která by navzdory tomu, jak málo ho znala, do něj vložila tak brzy tolik důvěry, aby ho nechala nakládat se svým tělem podle jeho uvážení. Chtěl, aby nedostala šanci toho litovat. Toužil po tom, aby to nemohla zapomenou.* Máš tak hebkou kůži. *Vydechl spokojeně, v dlani hnětl jedno ňadro, mezi prsty něžně škádlil bradavku, zatímco té druhé se věnoval rty. Zlehka kolem ní kroužil jazykem a jemně ji vsál do úst, když k jednomu prstu přidal druhý a ucítil, jak se kolem nich těsně sevřela. Bez přemýšlení se narovnal a zaníceně ji políbil, jazykem dobýval její ústa, když poznal, že je blízko. Nemohl dovolit, aby své uvolnění vykřičela do světa, ačkoliv měl určitě jednou v plánu ji donutit nahlas prosit o to, co jí nyní dal svobodně a bezprostředně.

*To jak ji na krku dráždí zuby, jazykem a jak ji tam lehce líbá se ji líbí. Sama hlavu lehce zaklání, aby měl lepší přístup. Snaží se nesténat, takže k sobě pevně tiskne rty, když se teda zrovna nelíbá s Lucienem. Neví, jak to s ní myslí, že ji jen tak nenechá, naopak by přesvědčeně řekla, že ji má jen na jednu maximálně dvě noci a dále ji bude ignorovat. O jeho majetičnosti a touze ji kontrolovat nevěděla. I když jí nakázal předtím tu třeba zůstat, to pro ni o ničem nesvědčí. Mnoho lidí jí nakazuje, co má udělat a nejsou jako Lucien. Nicméně, i kdyby věděla, co pro ni znamená to, že tu dneska zůstala, svoje rozhodnutí by nezměnila a stejně by neodešla. Dala by asi všechno, aby se jí hlavně nepřestával dotýkat. Hruď se jí rychle nadzvedává obzvlášť, když se začne věnovat jejímu ňadru a po jeho slovech polkne, aby vůbec dokázala něco říct.*O to se snažím celou dobu. *Odvětví potichu, jen šeptem. Pokud by se se snažila promluvit nahlas, nejspíše by to nešlo. Ani nepostřehla, když se jí dostal do kalhotek, ale jakmile si toho všimla, lehce zčervenala. Rty bude mít zítra celé rozkousané, to je jasné, protože teď se jí ještě těžčeji zadržují steny, zvlášť, když do ní jedním prstem pronikne. Modlí se za to, aby si toho její rodina nevšimla. Hlavně bratři ne. Na pochválení pokožky ani už nezvládne zareagovat. Kdyby otevřela pusu, jen by hlasitě zasténala, čímž by přilákala pozornost a tomu se snaží celou dobu zabránit. Cítí, jak se blíží k vrcholu. Oplatí mu polibek, který zabrání tomu, aby nahlas vykřikla, když dosáhne vrcholu. Chvilku oddechuje a snaží se zklidnit dech. Neví, jestli ho nazvat Bohem nebo ďáblem, vzhledem k tomu, co sní tady udělal.*/Asi je obojí../

*A kupodivu se jí to dařilo celkem dobře, přesto ho každý sten, který jí unikl, potěšil. Rozhodně teď nehodlal přestat, i kdyby se jí nedařilo být dostatečně potichu, najde nějaký příjemný způsob, jak ji umlčet. Tohle možná bylo to, co celý večer potřeboval. Ne ze sebe vztek jen dostat, ale na chvíli pocítit, že má něco pod kontrolou. Na chvíli ho mrzelo, že to musela být Nyv, protože měl původně v plánu dodržet svůj slib a držet se od ní dál, ale nyní si kvůli tomi nadává v duchu do bláznů. Ah, to lehké zčervenání, ať už vzrušením či rozpaky, ho téměř donutilo se usmát. Nikdy neskrýval, že se mu líbilo, když se červenala a tohle byl zaručeně nejlepší způsob, jak ji k tomu přimět. Nepřestává ji dráždit, a když ucítí, jak se kolem jeho prstů začíná stahovat, políbí ji se vším zanícením, pohltí její uvolněný výkřik, když dosáhne vrcholu a rychle volnou rukou klesne a chytne ji kolem pasu, kdyby se jí náhodou podlomila kolena. Chvěla se mu v náručí a on téměř podvědomě zjemnil tempo polibku, aby ji uklidnil, přestože ji stále škádlil a prodlužoval její vyvrcholení, dokud napětí v jejím těle neochablo. Pomalu vyndal ruku z jejích kalhotek a připojil ji k druhé, aby ji objal pevněji. Konejšivě se polibky přesouval po hraně její čelisti k tváři, další drobný polibek vtiskl na špičku nosu, čelo a do vlasů.* V pořádku? *Zeptal se starostlivě a pohlédl jí do tváře. Věděl, že byl chvílemi příliš hrubý a náruživý, v jiné situaci by se asi choval rozumněji, ale teď bylo pozdě litovat. Na jejím krku bylo pár zarudlých míst, ale postupně bledly místo toho, aby nabíraly tmavší odstín. Alespoň že to se mu povedlo, i když to spíš přičítal praxi než osobnímu rozpoložení. Cítil se výrazně klidnější, přestože v jeho těle stále pulzovala bolestná touha, jejíž důkaz nejspíše musela cítit vzhledem k nulovému prostoru mezi jejich těly. Výraz ve tváři však byl soustředěný.* Tohle jsem vážně neplánoval. *Vydechl ztěžka, načež se zamračil.* Beru dívku na rande předtím, než ji políbím, natož něco víc. *Jemně nesouhlasně nad svým jednáním pokroutí hlavou.* Ale to se dá napravit. *Rty jí přejede po oblině ucha, hravě skousne lalůček a pousměje se.* Půjdeš se mnou na večeři. *V zásadě to není otázka, spíše konstatování. Nyneve brzy zjistí, že pokud jde o vztahy, je rozhodně ten, kdo vede. Nevidí na tom nic špatného, vždycky se stará, aby partnerce nic nechybělo, alespoň do doby, než se rozhádají a románek skončí. Z jeho pohledu však oni mají ještě dost času a on nevidí jediný důvod, proč by ho nemohl trávit s ní. A pokud by protestovala, nu, má své způsoby.*

*Cítí, že se blíží k vrcholu a je jedině ráda, že jí Lucien zaměstná ústa, protože si není jistá, zda by teď slastný výkřik dokázala potlačit. Kdyby ji nedržel, asi by se jí kolena skutečně podlomila. Za chvilku se uklidnila a dokázala se přece jen postavit na vlastní nohy a z tváře si odrhnout jeden pramínek vlasů. Usměje se, když jí věnuje lehký polibek na špičku nosu, na čelo a do vlasů. Předtím se choval úplně jinak, náruživěji, teď je zase takový jemný a ona si není jistá, která stránka Luciena se jí momentálně zamlouvá více.* V nejlepším. *Odpoví upřímně a usměje se na něj. Nikdy nebyla tak spokojená jako teď. Měla by se bát, jestli je někdo neslyšel a možná i litovat toho, co tu udělali, ale nedělá ani jedno.* Já vím.. Promiň. *Omluví se mu, protože za to taky může přece ona. Asi měla spíše vážně odejít, protože nechce, aby byl teď naštvaný a litoval toho. Myslí si, že to přesně totiž dělá. Usměj se, když jí skousne lehce lalůček u ucha a nad tím, co řekne se trochu zarazí. Překvapí jí, že ji zve na večeři a ani neví, zda je to vhodné. Kdyby ji někdo viděl.. Nemusely by ale mohly by z toho být problémy.* Asi asi odpovídat nemusím.. *Řekne lehce pobaveně. Tohle jasně nebyla otázka, ale konstatování.* Řekla bych, že mě nikam brát nemusíš, což je pravda, ale jak se zdá, stejně ses rozhodl.

*Upřímně sám potřebuje chvíli na to vychladnout. Člověk nemůže čekat, že by ho tohle nechalo chladným. Nejraději by si ji jak největší barbar hodil přes rameno a odnesl do komnaty. Ta představa byla dostatečně absurdní a vtipná, že mu pomohla odvést myšlenky od všech věcí, které by s ní rád dělal. Být to jen na něm, dnes v noci by toho rozhodně moc nenaspala. Ale byl trpělivý muž, uměl si počkat na věci, které se vyplatí. Dnes možná přešlápl, ale litovat toho rozhodně taky nehodlal. Potřeboval to. Úlevně si vydechne, když mu potvrdí, že se cítí v pořádku. Málokdy takhle ztratil kontrolu a vážně nerad by zjistil, že jí ublížil, zvlášť když pravděpodobně s nikým jiným ještě nic podobného nedělala. Nechápavě zamrká.* Ty... se omlouváš...mně? *Nemůže nic jiného, než se upřímně rozesmát a opřít si na chvíli hlavu o její rameno.* /Ty jsi vážně neuvěřitelná./ No jistě, omluv se mi za to, že jsem tě zahnal do kouta a udělal ti to opřené o dveře místnosti, kam mohl kdokoliv vejít. Jsi rozhodně zodpovědná za to, že jsem ztratil kontrolu. Ačkoliv jsi jistě vinna tím, že jsi neodolatelná, mám takový dojem, že bych se měl omlouvat já. *Hříšně se pousměje a prsty jí jemně přejede podél páteře.* Měl jsem tě vzít do postele. A postarat se o to, abys měla pohodlí. A taky o to, abys další den při každém kroku cítila, co jsem s tebou dělal. Ještěže není všem dnům konec. *Zhodnotil to bezstarostně. Vážně se nezdálo, že by ji hodlal pustit a vyprovodit se slovy “bylo to fajn a teď budeme dělat, že se to nestalo”. Varoval ji už předtím, že není muž, s kterým by si měla malovat budoucnost. A stejně dnes neodešla. Neznamenalo to však, že by k ní nechoval patřičnou úctu. Rozverně se zazubí. Ten podrážděný kluk, co mlátil do pytle jako by mu snad osobně něco udělal, zmizel. Pořád se cítil lehce vyvedený z míry, ale myslela mu to jasněji.* Chytrá holka. Ale nemusí to být večeře. A samozřejmě můžeš říct ne. *Skloní se k jejímu rameni, kde něžně přiloží rty, ale nezastane a přesouvá se dále k jejímu krku pomalými svůdnými polibky.* Nemůžu však zaručit, že se tě nebudu snažit přesvědčit, abys změnila názor. *Zamumlá jí do kůže. Tohle rozhodně nebude snadné loučení, bylo téměř nemyslitelné pustit ji, přestože brzy bude muset.*

*Když řekne, že udělat tohle neměl v plánu, začne si to trochu vyčítat. Připadá jí, že toho Lucien lituje a nechtěla ho nijak naštvat. * Jo.. *Řekne potichu a když se rozesměje, musí se rozesmát taky.* Kdybych odešla už předtím, jak jsi mi řekl, nic z toho by se dneska nestalo. Dával jsi mi možnost odejít, ale já nechtěla a nelituju toho, co se stalo. Omlouvat se vážně nemáš za co. *Klidně by si to zopakovala a zašla ještě dále. Stydí se trochu za svoje myšlenky, které nesou zrovna nevinné. Dlouho byla tím andílkem, který přece nic, řídila se pravidly, na chlapa se podívala jednou za uherskej rok. Asi přišel čas jak to ze sebe za ty roky dostat a kdyby to nebyl Lucien, nejspíše by podlehla někomu jinému.* Může tě uklidnit trochu to, že během zítřka a několika následujících dní budu mít problém se při práci soustředit a budu myslet jen na to, co jsi se mnou zvládl udělat tady. *Pousměje se. Příštích pár dní bude její pozornost mizivá a v práci bude asi dost k ničemu. Vidí, že se směje a to i ji přiměje k velkému úsměvu. */Takhle mu to sluší více, než ten zamračený výraz, který měl předtím. / *Zavře oči a zamručí.* Jsem si jistá, že by jsi mě stejně přesvědčil během chvilky. *Má nad ní velkou moc, což ho nejspíše dost těší.* Ne, že by se mi to nelíbilo a nechtěla jsem takhle zůstat.. Ale je už dost pozdě a měli bychom asi jít. *Taky by takhle nejraději zůstala ideálně navždycky, ale to bohužel nejde.

*Navzdory tomu, co se stalo, si Nyv uchovávala kousek své zlaté naivity, za což byl ale rád, líbilo se mu to. Přesto se musel od srdce zasmát tomu, že se ona omlouvala jemu.* Vypadá to, že lituju? *Překvapeně pozvedne obočí. Ženy jsou vážně divná stvoření.* Já tedy rozhodně netrpěl, možná že se ani jeden z náš nemá za co omlouvat. *Rozsekne to. Možná že trochu kecal, trpěl nevýslovně, když se jí směl dotknout, ale odmítl si zajít dál. Ale zasloužil si to. Ačkoliv to nebylo fér, v tomhle ji využil i jako formu sebemrskačství, přestože mu to pomohlo. Dokázal být zmetek a využít situace, ale naštěstí se zastavil včas, než by to nechal zajít dál. Rozhodně ji nechtěl nechat zahodit své poprvé někde v posilovně, nehledě na to, že u sebe neměl kondom a on nikdy, ale nikdy nezanedbal něco takového, nehledě na to, v jakém stavu zrovna byl. Kéž by se to dalo říct i o Liv. Bude si s ní muset promluvit, tentokrát v klidu. Byl si vědom toho, že to přehnal.* Hmm, to zní dobře. *Pobaveně si odfkl. Neměl proč hrát falešnou skromnost a tvrdit, že ho to nepotěšilo. Neodolá tomu, aby ji ještě trochu neškládlil a spokojeně se pousměje nad jejími slovy.* Takže jsme domluveni. *Narovná se a nespokojeně svraští obočí.* /No fajn, no fajn./ *Potlačí povzdech a lehce neochotně ji propustí, jelikož nemůže upřít to, že má pravdu.* To by ses ale měla upravit. *Pozvedl obočí a naposledy si ji pořádně prohlédl.* /Pokud nechceš pobouřit půlku paláce, že ano./ *Sám si šel pobrat věci. Vysprchuju se až v komnatě. Triko si přehodí přes rameno, stejně nejspíše téměř nikoho cestou nepotká a jemu trocha toho případného pobuřování zas tolik nevadí. Než by se však měli rozloučit, chytne ji za ruku, aby jí naposledy zabránil odejít. Skloní se, aby si ukradl poslední krátký polibek. Rozhodně se nehodlá vrátit k předstírání, že by mohli být jen přátelé.* Dobrou noc, Nyv. *Rozloučí se s ní, než konečně zamíří do své komnaty. ROzhodne potřebuje studenou sprchu, pokud má v noci usnout.*

*Pokrčí rameny..* Tak předtím, když jsi se tak lehce mračil, tak ano. To trochu vypadalo, že toho lituješ. Není vůbec lehký v tobě číst. *Ve většině lidí číst dokáže, ale v něm ne. Taky je dvakrát tolik méně rozhodný v tom, co chce, než většina ostatních lidí. Dokonalým příkladem toho je, jak se nemohl rozhodnout zda chce, aby odešla či nikoliv.* Nejspíše tedy ne. *Souhlasí s ním a přikývne. Má pocit, že neříká úplně pravdu, ale nechá si to pro sebe. Teď se jí s ním vážně nechce dohadovat. A navíc, není hloupá a ví, že chtěl, aby to zašlo dle. Jí by to taky nevadilo, ale asi ne tady. Aby ho potěšila a trochu uklidnila aspoň řekne, že nebude následující dny myslet na nic jiného než na to, co spolu dělali zde. Spokojeně zamručí, když jí ještě párkrát políbí, ale vážně by měli jít, nehledě na to, jak moc si přeje zůstat a ještě ideálně k tomu pokračovat v tom, co dělali. Souhlasí s večeří, stejně by ji k tomu přesvědčil, i když by jeho nabídku odmítla. No ono se to ani tou nabídkou nazvat asi nedá, protože to jen konstatoval. Má pravdu, měla by se upravit. Spraví si podprsenku, legíny a vlasy si rozpustí. Když jí spadnou v jemných vlnách na záda vypadá to lépe, než je mít v tom zničeném drdolu. Gumičku, která je držela si dá na zápěstí. Oplatí mu polibek a pousměje se.* Dobrou noc. *Popřeje mu a vydá se do své komnaty. Je ráda, e je už tak pozdě a ona nemá šanci narazit někde na nikoho ze své rodiny, protože vysvětlovat jim proč se tak spokojeně usmívá a je trochu mimo by nechtěla.*

*Byl v paláci už druhý týden a v neděli dorazili všechny účastnice, takže ode dneška tu nebude mít klid ani kdyby se zavřel do žaláře, navíc se tou celou selekcí zvýšila míra fotografů a novinářů v okolí paláce. Princovi tu selekci nijak nezáviděl, jeho zatím nikdo do svatby nenutil, natož aby si musel vybrat jednu z 35 náhodně vylosovaných holek. Nevěděl co by dělal kdyby byli všechny nesnesitelné. Pár těch děvčat potkal někde náhodně na chodbě a připadalo mu divné že by nevylosovali ani jednu ošklivější dívku.* /Beztak to předem vybírají podle vzhledu či původu a zamíchají tam pár holek z nižších kast./ *Nechal myšlenky myšlenkami a otevřel dveře do posilovny, musel se nějak udržovat v kondici a v posilovně ještě nebyl. Ve sportovní triku, kratasech a s teniskami na nohou se začal protahovat a poté už začal s přitahováním na žebřiny. Postavu měl dobrou, ale rozhodně nechtěl aby ho v míře svalů a kondici předehnal Fred.*

*Ve svém pokoji se převlékne do legín a sportovní podprsenky. Celé její tělo je pevné a na břiše jsou jasně viditelné svaly. Jako jediná strážná svého pohlaví nesmí být horší než průměrný muž. Což bylo někdy dost obtížné. Už tím, že nebyla nějak zvlášť vysoká, ztrácela váhovou převahu. Vlasy si svázala do pohodlného ohonu, nalíčená nebyla. Přesto měla Diana nějaké své kouzlo a pokud by chtěla, jistě by mu propadlo spoustu mužů. Třeba toho někdy využije ve svůj prospěch, ale nyní to ani nebylo zapotřebí. Dostala se do posilovny nejkratší možnou cestou. Dveře neotevřela v nějaké extra tichosti. Její krok působil jakoby jí to tu snad patřilo. Když si všimla muže, který se přitahoval na žebřinách, protočila oči. Rovnou zamířila k němu. Žebřiny stály těsně vedle police s činkami, které měly dost často tendence padat v tu nejméně vhodnou chvíli. Nějak jí nezajímalo, kdo to je, ale nechtěla, aby na něj spadla ta činka z vedlejší poličky. Pokud se správně neotočila, tak dost často padala právě na sportovce, kteří používali žebřiny.* "Hej, dávejte pozor nebo to na vás spadne," *to už stojí vedle něj. Padající činku chytí v letu těsně než by mladého muže srazila.* "V pořádku, vaše výsosti?" *otočí se a rychle dodá správné oslovení, když rozpozná jeho tvář.*

*Místní posilovnu neznal a tak ho překvapilo když se v ní objevila nějaká žena. Nepřiřadil jí k žádné princezně a to jich znal hodně. Účastnice všechny taky neznal a viděl je jenom od pohledu, ale koutkem oka se na ní podíval aby věděl s kým má tu čest. Nezdálo se mu že by dívky ze selekce šly zvedat činky.* /Ty mají spíš hodinu aerobiku a cardia./ *Palácové jídlo bylo dobré, ale taky pořádně výživné a tak se většina královských rodin bez odborníků na výživu neobejde. Když si všimne jak zamíří k němu a moc se na ní nesoustředí dokud nechytí činku, která na něj malém spadla.* Docela rychlá reakce. Asi tu nejste poprvé, když víte že tu padají činky, nicméně děkuji. *Řekne jenom tak, pokud to byla dívka ze selekce stejně má nižší postavení než on.* /Co je to za posilovnu když tu na někoho padají činky?/ Jistěže v pořádku. slečno? Nebo jste jedna z těch holek ze selekce? *Nezdálo se mu to. Ty se tu sotva zorientovali po týdnu. Natož aby věděli kdo je jaký princ či princezna. Podívá se na na ní a nepřestává se přitahovat.* /Stála by za to, ale holku ze selekce nechci./ *Klidně by si tu něco užil ale zatím nebyl nějak čas.*

"Padají, jen když je někdo zapomene správně postavit," *osvětlí mu jednoduše situaci. Chytí se žebřiny kousek vedle něj, nohou zapřená o nižší příčku se lehce vyhoupne a postaví činku tak, aby už na nikoho nespadla. Pak seskočí znovu na zem aniž by jí to dělalo sebemenší problém. Než mu odpoví, sáhne po bandáži a začne si jí obvazovat levou ruku. Dnes měla v plánu pořádně oprášit místní boxovací pytle.* "Nechala bych vás hádat, ale bylo by to až příliš snadné. Opravdu nejsem jedna z nich. A komorná také ne," *dodá rychle. Jen chodit a starat se o blaho místní smetánky by jí bylo proti srsti, přestože přesně s tímhle účelem jí sem poprvé přijali. Diana by to však nevydržela. Jako strážkyně se na všechny alespoň nemusela usmívat a sem tam si mohla do něčeho praštit. Mohli být rádi, že tu byly ty pytle, protože jinak by to schytal něčí obličej. A v poslední době zřejmě právě ta hezká tvářička korunního prince. Nesnášela ho a bylo pro ni obzvláště těžké nepokusit se ho srovnat do latě, když kolem tropil nějaké pitomosti. I nejhloupější z jejích bratrů by byl jako princ lepší. Sáhne i pro druhou bandáž a když jí pevně upevní na své ruce, udělá náznak pukrle.* "Strážná Diana Pugnatoria k vašim službám," *Bože jak ona tyhle zdvořilosti nesnášela. Ale pořád lepší než trest, který by jí mohl čekat, kdyby se chovala ke smetánce bez úcty, kterou si podle ní stejně nezaslouží.*

*Byl naučený na to být král co jedná odměřeně a férově, ale jeho povaha tomu částečně odporovala. Kdyby tu byl králem on tak ty činky dá jinam a nebo ať se je lidi naučí rovnat Přeci tu musela být nějaká bezpečnost, aby lidem nepadali činky na hlavy.* /A to má být moderní palác./ Docela nebezpečná chyba.*Poznamená a pokračuje v přitahování, akorát změní cvik, aby si neodrovnal hned všechny svaly. Poslední dobou spíš hodně jezdil na koni a boxoval a na posilování tak trochu kašlal. Sleduje jí.* /Takže holka boxuje./ *Účastnice to nebyla a komorná taky ne, nejdřív hádal že to bude nějaká dcera nějakého rádce, či politika, která se v paláci pohybuje.* Popravdě by mi to na vás ani nesedělo. Typuju že účastnice úplně nechodí boxovat. *Podívá se na její ruce.* Vybíjíte si tím vztek? *Zeptá se jí. On sám boxoval proto aby si někdy vybil svůj občasný vztek. Nebyl úplně po otci, ale násilnické sklony v rodině se nezapřeli. Když mu poví že je strážkyně celkem o tím překvapí. Moc žen na tomhle postu nepracovalo. * Takže strážkyně. Ráda chráníte druhé, nebo vám šlo jenom o kastu? *Zeptá se jí.* Slyšel jsem že když se stanete strážcem tak se v kastovní systému posunete docela nahoru. *Místní kastovní systém mu nešel do hlavy.*/Vždyť dělit lidi nemůže nést dobro v žádné zemi./

"Spíš je to záliba," *odvětí. Samozřejmě ona si tím vztek také vybíjí, ale rozhodně mu nechtěla vysvětlovat proč. Nic mu do toho nebylo. Začala si zlehka protahovat ruce a trošku zvědavě si ho u toho prohlížela. Na svoje postavení vůči němu nějak zvlášť nehleděla. * "Kasta je jen takový bonus, jak říkám, celé to byl koníček a když se nabídlo místo v paláci, jednoduše jsem ho vzala. Jen si občas říkám, že by to chtělo lepšího soupeře," *zazubí se. Někdo jejího postavení by to jistě bral jako výzvu k zápasu, ale Diana nepočítala s tím, že by s ní korunní princ ztrácel čas. Oproti ostatním strážcům byla mnohem rychlejší a jejich ranám uhýbala s lehkostí. Plus její výdrž jí oproti ostatním ve většině případů zaručila výhru. Co se týče svého místa u stráží, tak samozřejmě lhala, ale princ neměl nejmenší šanci na to přijít.* /Vzala jsem to, abych byla blíž šanci nakopat té vaší napudrované sebrance zadek,/ *pomyslí si jedovatě. Z celé rodiny Pugnatoriů byla jedna z mála, která dokázala udržet svůj vztek na uzdě takhle dlouho. Ostatní by tu s někým už dávno praštili o zeď. Proto tu také byla ona a ne někdo z jejích bratrů. Dorotheu už do rodiny ani nepočítala. Přitáhne si nohu k tělu a stejně protáhne i levačku. Nechá prince princem a jde o kousek dál právě k pytlům. Její rány byly přesné, rychlé a tak akorát silné. Nezapomínala na tolik potřebnou mobilitu, byla neustále v pohybu. Cvičně sem tam uhnula, jakoby by uhýbala před údery soupeře.*

*Žena na místě strážce mu připadala poněkud nezvyklá, ale přeci jenom jemu to bylo jedno.* /Když je dobrá tak ať si tu klidně žije mezi chlapy./ *Jemu by nevadilo žít v harému plném žen, ale to bylo něco jiného. * /Stejně jí to nemůže vydržet pořád, jednou se bude chtít vdát a mít dítě./ *On to takhle vnímal, kdykoliv když k nim nastupovala do paláce nějaká mladá žena byla do pár let těhotná a doma s dítětem. Nepřekvapovalo ho že se nechovala slušně , jemu to bylo jedno na etiketu nikdy nehleděl a pochyboval o tom že by palác učil strážce etiketu.* Takže vám jako soupeři vaši kolegové nestačí? *Všimne si jejího zazubení a v jejich očích je vidět že by chtěla soupeře.* /Možná by stálo za to se pobavit./ *Seskočí z žebřin a rozhlédne se co tu ještě mají.* /Dost mizerné./ Takže byste potřebovala soupeře. *Ušklíbne se a podívá se na ní s výzvou v očích.* A koho byste tak považovala za ideálního soupeře, třeba vám seženu nějakého zápasníka. Klidně bych se pokochal. *Miloval zábavu a on sám boxoval, vždycky měl ty nejlepší učitele a trenéry, kteří se starali o jeho fyzické zdraví. Měl celý tým na to aby vypadal neustále dobře. Musel být zdravý jako král. Pozoroval to jak buší do pytle.* /Má docela ránu./ *On sám si šel na lavici zvedat a naložil si na svých obvyklých 120 kg.*

"Neříkám, že nejsou dobří, naopak, jen někteří jsou moc pomalí a ti další se bojí pořádně praštit, protože jsem žena," *na okamžik se zastaví a zahlédne výzvu v jeho očích. Má co dělat, aby udržela jazyk za zuby. Nechá to být a nakonec stejně řekne, co jí přišlo na mysl.* "Ten pohled skrývající výzvu je zajímavý, ale vy to můžete říct nahlas, princům se přání neodmítají," *teď se snad dokonce i usměje. Možná nebyl nejhorší. Kdyby byli jen dva lidi někde v menším městě, možná by ho i vytáhla na drink a zavedla zajímavější řeč. To si nyní ovšem ve svém postavení nemohla dovolit. Zahnala tyhle myšlenky. Vstane a ladným krokem se posadí na lavici vedle něj. Očima zabloudí k závaží, docela dobře dokáže odhadnout její váhu.* /120 na takového hubeňoura, to není vůbec špatný,/ *v jejím pohledu je na okamžik jakýsi obdiv. Kývne nad tím s úsměvem hlavou. Zůstane na lavici sedět sotva pár vteřin. Je na ní vidět, že je to holka, co chvíli neposedí. Nedokáže si představit, že by se někdy měla usadit. To by byla její noční můra, sladká věrná ženuška, to nikdy. Přes posilovnu dojde k velkému přehrávači, na kterém zvolí svůj oblíbený playlist, takový trošku old school rap sem tam něco z rocku, ale tohle Diana ráda. Na okamžik obrátí pohled k Andreasovi, ale pak se vrací ke svým pytlům. Naopak na síle ještě přidává a sem tam úder doplní dobře mířeným kopem. Svaly se jí napínají a na čele se začínají perlit první kapky potu. Něco v její tváři však zrcadlí radost. Pocit euforie, když si připadá na chvíli svobodná je k nezaplacení. Počítala s tím, že když dorazily do paláce ty husy pro selekci, nedostane se odtud ani na krok. Byla však vděčná, že může dělat ochránkyni a nemusí ty holky oblékat do krásných zdobených šatů. Už jen to, že jim bude muset dělat osobní stráž jí lezlo na mozek.* /Chtělo by to whiskey,/ *pomyslí si. Než sem nastoupila, nebyl jí alkohol vůbec cizí. Bude muset někam vytáhnout Austin nebo některého z bratrů a pořádně se zřídit, až tohle všechno skončí.*

*Strážkyně jejíž jméno ani neznal a nehodlal ho odhadovat. Stejně by ho za chvíli zapomněl. Pamatoval si jména pár princezen, jenom proto aby nedělal ostudu na nějakých akcích. U zbytku žen obvykle jméno zapomněl poté co jí dostal do postele. Tohle měli s Fredem společné. Oba vymetali bary či bordely, když se snažil podlehla mu snad každá, ale teď nevěděl jestli se má o něco snažit nebo ne. Měla vyzývavý pohled a lákalo ho to s ní něco provést.* Možná někdy najdete muže, který vás bude chtít praštit. *Tady nevěděl zda si má něco začínat. Přeci jenom násilnické sklony v jeho rodině nebyli malé a věděl že kdyby se do toho opřel tak by to ani pro jednoho z nich nebylo dobré.* Nejsem princ vaší země takže vám poroučet nemůžu a semnou se prát nechcete. *Byl naučený že se lidi nebijou, ale přeci jenom tahle byla o něco víc od rány než ostatní. Pochyboval že by se popral třeba s Astrid, která se okolo něj už dvakrát ochomýtla. Při svých slovech zvedal dál. Postavu měl sice spíš jako model. Tohle měl od mužů z matčiny strany, ostatně tam by se jich spousta modely dělal. I přesto, ale něco zvednul. Nějaký jeho vrchol byl 140 kg.* /Možná bych mohl přidat./ *Na chvíli zvedne pohled zpět ke strážkyni a málem mu ty činky spadnou na hrudník, ale vrátí se zpět do tempa.* Prozradíte mi svoje jméno nebo zůstanete tajemná. *Povytáhne obočí s menším úšklebkem.* Máte docela výdrž. *Poznamená a vidí jak buší do pytle.* Možná by vám spíš sekla kariéra boxérky.*Utrousí jen tak bokem.*