Ošetřovna paláce

*oba se shodnou na tom, že pochybují, že jejich společný čas strávený v posteli dopadne odpočíváním. Pak řekne, že mu s prací pomáhat nebude, protože musí odpočívat a navíc on toho nemá až tolik, aby to nezvládl sám* Ty se nemusíš připravovat. Budeš úžasná královna. *řekne upřímně a pousměje se. Podle ní bude Chrysane úžasná královna a nemusí se na nic připravovat. Sám si ale v tomhle ohledu nevěří. Nemyslí si, že bude dobrý král. Pak se začnou bavit o večerníčku a on ironicky řekne, že jeho sledování bude vážně zábavné. Když Chrysane zmíní jejich budoucí dítě, trochu ho to překvapí, ale nedá to na sobě znát. Ještě před týdnem by ano za nic neřekl, že se budou v blízké době bavit o tomhle.* Já nejsem otravný. *řekne uraženým tónem, který ale jen hraje.* Jsi roztomilá a taky mnohem víc, než jen to. A neříkej že ne, protože můj názor stejně nezměníš a to víš. *řekne vážným tónem.*

*Řekne mu, že mu chce pomáhat pro to, aby na sebe měli více času a navíc ona se chce trochu lépe dostat do své budoucí role královny, z čehož má trochu strach. Možná trochu více.*Ale musím. Chci být dobrá královna a měla bych si to aspoň nějak zkusit. *Pak se na něj usměj.*A ty budeš úžasný král. Když budeme spolu, zvládneme to skvěle oba dva.*Uzavře to téma. Baví se o Večerníčku a ona pak zmíní dítě. Je zvědavá na jeho reakci, kvůli které to zmínila a když na to nijak nereaguje, trochu ji to zklame, ale navenek nedá na sobě nic znát. Čekala, že se bude nějak bránit, že jí k tomu prostě něco řekne. Doufala, že se i bude zadrhávat, protože to je pak vtipné pozorovat.*Ale jsi. Občas. Ale stejně tě miluju.*Zazubí se na něj. Na jeho rádoby uražený tón neskočí.*Stejně jak ty nezměníš můj názor a já si stojím za tím, že roztomilá nejsem.*Pokrčí lehce rameny. Neví, co by na ní mohlo být tak roztomilého.*

*nevěří si v tom, že by mohl být dobrý král, ale ví, že Chrysane bude skvělá královna.* Nebudu úžasný král. *řekne tiše. Jeho názor na tohle jen tak nezmění. Když pak Chrysane zmíní jejich dítě, trochu ho to zaskočí, ale nedá to na sobě znát. Ještě před týdnem by ho ani nenapadlo, že by se o něčem takovém mohli v blízké době bavit. Těší se na to, až budou spolu v Autrálii. Pak se brání, protože podle něj otravný není a po jejích slovech se na ni zamilovaně usměje.* Taky tě miluju. I když mě občas vytáčíš k nepříčetnosti. *dodá a pousměje se. Pak řekne, že je roztomilá a následně se jí snaží o tom přesvědčit.* Ale ty roztomilá jsi. Jsi ten nejlepší a nejkrásnější člověk, kterého znám. Pokaždé, když se usměješ, je to jakoby se zastavil svět. Tvoje oči vždycky tak nádherně září. Od toho dne, kdy jsem tě potkal je můj život pořád lepší a lepší. Chvíle strávené s tebou jsou ty nejlepší, jaké jsme kdy zažil. Ty nemáš vůbec ponětí, co se mnou děláš. Stačí abys jenom byla někde kolem a všechno je hned lepší. *vydechne a pohlédne ji do očí.* Jsi jako anděl, kterého nejde nemilovat.

*Řekne mu, že i on bude dobrý král. Pokud bude ona dobrou královnou, on určitě bude jeden z nejlepších králů, co kdy Austrálie měla.*Ale budeš. Budeš skvělý, Zaydene. Vidím to i teď. Proto, aby byl tvůj lid spokojený uděláš cokoliv, pracuješ kvůli tomu klidně i do noci, snažíš se pro ně vymyslet to nejlepší. Záleží ti na nich. Takže budeš dobrým králem, kterého bude lid milovat skoro tak stejně jako jeho manželka.*Usměje se na něj. Popíchne ho dítětem a doufá, že ho to nějak zarazí, ale on na sobě bohužel nedá nic znát, takže to nechá být. Zkusí to na něj vytasit ještě jindy. Řekne, že je otravný, ale do dá, že ho i tak miluje.*Tak vytáčíš i ty mě. Hlavně tou svou tvrdohlavostí.*Odfrkne si. Dohaduje se s ním, protože ona si roztomilá nepřipadá ani náhodou.Poslouchá ho a cítí, jak už jen díky jeho slovům jí začalo bít srdce rychleji. Cítí se teď naprosto úžasně. Trochu se i začervená, takže si tváře zakryje rukama a zaúpí.*Co mi o jen děláš?*Zeptá se nechápavě. Spíše to byla řečnická otázka, protože na jeho odpověď nečeká. Podívá se mu do očí a pak na to plexisklo.*Debilní plexisklo.*Zanadává, protože má zase jednou neuvěřitelnou chuť ho políbit a nemůže.*

*namítne, že on dobrý král nebude. V tomhle si nevěří.* A který bude milovat svoji manželku. *zamilovaně se na ní usměje a pohlédne jí do očí. I tak si ale dál nevěří. Celkem ho zaskočí, když Chrys zmíní jejich dítě, ale nedá to na sobě znát. Pak řekne, že ji taky miluje, i když ho vytáčí občas k nepříčetnosti.* Hele, ty jsi ta, která je tvrdohlavější, takže raději mlč. *uchechtne se. Pak jí začne přesvědčovat, že roztomilá je a taky řekne několik dalších věcí. Miluje ji. Je pro něj jako slunce, které dělá jeho život lepším. Nedokáže si představit, že by ji ztratil. Dlouho mu trvalo, než si to přiznal a ví, že udělal hodně hnusných věcí, a že si Chrysane nezaslouží, ale už nechce být bez ní. Nemělo by to pak pro něj smysl. Když se Chrysane lehce začervená, pousměje se. Připadá mu tak ještě více roztomilá.* Miluju tě. To dělám. *řekne upřímně a nakloní hlavu lehce na bok. Pak očima taky sklouzne k plexisklu. Nesnáší ho.* Musíš vydržet, Chrys. Brzo budeme spolu. A pak už náš nic nerozdělí. Budeš jenom moje a já budu tvůj. *podívá se jí zpět do očí, ze kterých má pocit, že by se v nich mohl utopit.*

*Zamilovaně se na něj usměje.*Chrysane Yara Collard. To zní hezky, nemyslíš?*Mrkne na něj. Těší se, až budou nosit stejné příjmení. Těší se, až se vezmou a budou manželé. Pak spolu začnou nový život v Austrálii a nechají pro ni ne příliš pěknou minulost za sebou.*/Konečně budu pro jednou s člověkem, který mě skutečně miluje./*Pak řekne, že i když ji taky štve, miluje ho více, než kohokoliv jiného na tomto světě.*Konečně jsi to uznal.*Zazubí se na něj. Dohaduje se s ním o tom, že není roztomilé nepřijde si tak. Jeho slova způsobí, že se cítí skutečně nádherně a nepotlačí červenání.*Já tebe taky. *Řekne a ak propálí pohledem to plexisklo. Jako by snad doufala, že její pohled se najednou změnil v laserový a to plexisklo tak propálila.*/Je to kvůli jeho bezpečí. Už to bude trvat určitě jen pár dní, pak budu s ním./Nějak to vydržím. Už to snad dlouho trvat nebude. Chybí mi i procházky jen tak venku a větší sociální kontakt.*Uchechtne se.*Za chvilku tu už začnu bláznit.

Zní to nádherně. *řekne zamilovaně. Nemůže se dočkat, až budou v Austrálii a budou manželé. Pak řekne, že ji také miluje a že to ona je tady ten tvrdohlavější.* To, že jsi tvrdohlavější uznám, protože je to pravda. Jsi neuvěřitelně tvrdohlavá. *potřese hlavou a uchechtne se. Pak se s ní chvíli dohaduje o tom, jestli je nebo není roztomilá a nakonec ji řekne téměř všechno, co má na srdci. Dokázal by takhle o ní mluvit hodiny. Miluje jí a řekne jí to, jako už několikrát. Když se Chrys začervená, přijde mu ještě roztomilejší něž předtím. Tentokrát je to ona, kdo si začne jako první stěžovat na plexisklo mezi nimi. Řekne, že to ještě chvíli musí vyrdžet. Doufá, že už to opravdu nebude trvat dlouho, protože každý den bez ní je pro něj těžší a těžší.* Mrzí mě to. Strašně rád bych ti nějak pomohl a aspoň trochu ti to vynahradil. Jakkoliv. *povzdychne si.* Až budeš odsud pryč a nebude ti hrozit žádné nebezpečí, vynahradím ti to. Pojedeme kamkoliv jen budeš chtít. Budeme dělat všechno, co budeš chtít. Ale musíš počkat, až bude všechno v pořádku. Nehodlám riskovat, že se ti něco stane. *řekne upřímně. Až bude všechno v pořádku, udělá pro ni cokoliv jen bude chtít. Chce ji nějak vynahradit všechen ten čas, co tráví zavřená tady a taky všechny ty hnusné chvíle, kterými si prošla v minulosti.* Bláznit začneš teprv v Austrálii z těch veder. *uchechtne se. I v Illee je dost horko, ale na Australské počasí a tropy to ani z daleka nemá.*

*Přikývne. Podle jí taky zní její jméno společně se Zadenovým příjmením nádherně. Pak ji potěší, že uzná, že ona je z nich dvou ta tvrdohlavější a vítězně se na něj zazubí.*A to je jen dobře. Aspoň si prosadím svou. Ale neboj, budu toho využívat minimálně..*Řekne, ale už ten tón jejího hlasu napovídá o opaku. Kdy jí řekne, co si o ní myslí, museí se červenat. Nechápe, jak to Zayden dělá. Tentokrát si ona stěžuje na plexisklo. I když ho minule hájila a říkala, že je tu pro jeho dobro. To si samozřejmě myslí i nadále, ale i tak. Štve ji, že ho nemůže políbit. Má pocit, jako by byla na jeho rtech závislá a teď prožívala skutečně nepříjemný absťák. Pousměje se na něj.*Hlavní pro mě bude, že budeme konečně zase spolu. Potom se budu mít dobře kdykoliv a kdekoliv.*Řekne mu se zamilovaným úsměvem.*Však si to vynahradíme na našich líbánkách. Všechno.*Mrkne na něj.*Teplo mám ráda. A však víš, jaké fotky posílám na Illeagram. Tak tak asi prostě budu muset chodit normálně v Austrálii. Neříkej mi, že by ti to vadlo. Aspoň v soukromí. Před nějákýma rádcema a podobně asi jo, co?*Schválně ho popíchne a chce vidět, jestli už teď bude nějak žárlit.*

*uzná, že to ona je tady ta tvrdohlavější.* Jasně, jasně...úplně ti to věřím.*potřese hlavou a uchechtne se. Je mu jasné, že to co Chrysane říká, bude přesný opat toho, co bude dělat. Pak řekne, co si o ní myslí. Dokázal by toho říct ještě opravdu hodně a bude ji to říkat i nadále. Miluje ji a bude ji to dokazovat. Pro jednou je to Chrysane, kdo si začne jako první stěžovat na plexisklo. Nesnáší to, že nemůže být doopravdy s ní. Má pocit, že touha jí políbit a přitáhnout si ji do objetí je každým dnem silnější. Pak řekne, že ji to všechno vynahradí, až bude zase v pořádku. Po jejích slovech se na ní zamilovaně usměje.* To si piš. Pořádně si to vynahradíme.*zazubí se. Pak zmíní horka, které bývají po většinu roku v Austrálii.* V soukromí by mi to rozhodně nevadilo, ale nikam jinam tě tak nepustím. Tenhle pohled je určený jen pro mě a ne pro nikoho jiného. *řekne vážně. Chrysane už musela poznat, jak dokáže být žárlivý, takže by ho raději moc neměla pokoušet. Nehodlá se o ní dělit.* Mimochodem ty tvoje fotky už okomentovali i v Illea News. Nevim, jestli jsi to četla. *poznamená a uchechtne se.*

*Řekne, že toho, že je tvrdohlavější, což i sám Zayden uznal, bude využívat jen výjimečně. Už jen tón jejího hlasu ale tvrdí opak Když jí to ani její snoubenec nespolkne, zatváří se jako nevinný andílek a párkrát zamrká.Ona je přece nevinná! Pak se baví o tom, jestli je ona roztomilá a nebo ne, nad jeho slovy se musí začervenat a pak nadává na plexisklo. Více pro sebe v duchu, jak nahlas. Ví, že je to tu pro dobro Zaydena, ale momentálně ji to štve. Už ho chápe z minula. Předtím se to více nelíbilo právě Zaydenovi. Když jí slíbí, že si to vynahradí až bude v pořádku a on ji vezme, kam bude chtít odvětví, že ji bude bohatě stačit když budou spolu a sami. Taky na jejich líbánkách pro sebe budou mít více času.*/Chce to nějakej opuštěnej ostrov, kde budeme jen my dva. Aby nás nikdo nemohl rušit../*Když zmíní horka v Austrálii připomene mu, co za fotky sdílí na Illeagram. Po jeho slovech na něj mrkne.*Neboj. Teď už ti budu ty fotky posílat spíše soukromě. Ten pohled je už totiž jen tvůj. Já jsem jen tvá. *Ujistí ho.*Jo, četla jsem to. Illea news přinesli včera. A je to nefér. Že tam zmínili hlavně mě. Ty si tam taky posíláš polonahý fotky.*Postěžuje si.*A já bych tam raději viděla tu tvou.

*to, že nebude využívat toho, že uznal, že je tvrdohlavější ona, ji nevěří a taky to dá najevo. Pak ji rekne vše, co má teď na srdci. Poté začne Chrysane nadávat na plexisklo, na které většinou nadává on. Štve ho, že s ní může být jenom takhle ale ví, že je to kvůli jeho bezpečí. Slíbí jí, že jí ty dny, kdy je tady sama, vynahradí. Udělá pro ni cokoliv jen bude chtít. A i když Chrysane řekne, že hlavní bude, když budou spolu, tak to bude dělat. Miluje ji a bude ji to dokazovat. Pak se chvilku baví i o jejich líbánkách, na které se už teď neskutečně těší. Pak zmíní horka, které jsou v Austrálii a následně se začnou bavit o jejich vyzývavých fotkách na Illeagramu. Chrysane už asi ví, že dokáže být hodně žárlivý a je rád, když ho více neprovokuje. Nikdy tohle k žádné holce necítil. Všechny pro něj byly jen zábava na jednu noc. Ale Chrysane miluje a když si ji jen představí s někým jiným, začne neskutečně žárlit.* A já jsem jen tvůj. *Ujistí ji a mrkne na ni.* Ale ty tvoje jsou vyzývavější, zlato. *Uchechtne se.* Ale jestli ti to vadí, že tam dali tvou fotku, klidně si vyhledám někoho z redakce a dám jim co proto. *Poznamená. Klidně by to pro ní udělal. Jeho fotka tam sice nebyla, ale byla tam fotka Jentte, kterou okomentoval. Nebo spíše na ní odpověděl.*

*Líbí se jí, až budou jen spolu, jako manželé a na líbánkách, na které se už teď těší. *Myslíš, že se budu líbit tvým rodičům?*Zeptá se trochu starostlivě. Bojí se, že by se jim nemusela líbit, neměli ji rádi a prostě si nerozuměli. V Austrálii prakticky nikoho kromě nich nebude ze začátku mít a chce s nimi mít dobré vztahy. Nechce Zaydenovi zničit vztahy s rodinou. Dostanou se až k vyzývavým fotkám na Illeagramu, které tam přidávají oba dva.* Ona u slíbí, že většinu těch vyzývavých bude posílat jen jemu jako soukromou zprávu. A na Illeagram bude dávat jen normální. Nechce, aby se cítil Zayden nějak hrozně, pokud mu to moc vadí. Navíc ona je jen jeho, takže i pohled na ni jen jen a jen jeho.*No jo.*Protočí očima.*Ale většinou sis s tím začal ty.*Brání se tím. Pak potřese hlavou.*Ne, to je v pohodě. Stejně ji kdokoliv může vidět na Illeagramu, to že ji dali do Illea news je prakticky jedno. Nemusíš za nikým chodit. /Chudák ten člověk za to zodpovědný. Ani neví, že teď jsem ho zachránila já od jisté smrti./*Ví, že by si to ním dokázal Zayden vyřídit, ale podle ní to není potřeba. Lidé se mohou podívat na její účet na Illeagramu a většina tam tu fotku viděla, to že ji vidí znovu v časopisu moc neznamená.*

*představa jejich líbánek se mu líbí a její následující otázka ji dost zaskočí.* Budeš. Nemají důvod k tomu, aby ses jim nelíbila. O tohle si vůbec nemusíš dělat starosti, Chrys. Budou tě milovat stejně jako celá Austrálie. A stejně jako já. *Ujistí ji. Je si jistý, že rodiče ji budou mít rádi.* /U ní to ani nejde jinak./*napadne ho. Ví, že by ji měla ráda i jeho sestra a mrzí ji, že nikdky nebudou mít příležitost se potkat. Pak se začnou bavit o vyzývavých fotkách, které oba sdílí na Illeagram, a když Chrysane uzná, že ty její jsou vyzývavější, vítězně se na ní zazubí.* Nemusela jsi reagovat.*uchechtne se. Pak řekne, že pokud ji vadi to, že dali do Illea News její polonahou fotku, klidně zařídí, aby to bylo naposledy.* Dobře, jak chceš. *Kývne hlavou. Pak pohledem zálétne k hodinám na stěně a zjistí, že už je dost hodin.* Musíš si odpočinout. *Řekne vážně. Čas strávený s ní mu rychle utíká a ani si nevšiml, že už je tolik hodin. Postaví se a přejde blíže k plexisklu, které je mezi nimi.* Dobrou noc. Miluju tě, Chrysane. *Usměje se na ní a pak se vydá k odchodu.*

*S obavami se zeptá, jestli si Zayden myslí, že se jeho rodičům bude líbit. Chce s nimi mít dobrý vztah. Mrzí ji, že se nepozná se Zadenovou sestrou, která zmizela. Ale pořád doufá, že se třeba někde objeví. Nechce, aby se kvůli tomu do konce života její snoubenec a budoucí manžel trápil. Ví, že si to pořád vyčítá, i když podle ní za to vůbec nemůže a to, že si to vyčítá je totální blbost.*Budu věřit, že máš pravdu.*Pousměje se na něj. Nechce ničit nijak jejich rodinné vztahy, takže vážně doufá, že si s nimi bude rozumět. Ona se bude snažit jak jen bude v jejích silách. Baví se o fotkách na Illeagramu a ona je nucena uznat, že ty její jsou vyzývavější, ale jen reaguje na to, jak se svléká Zayden.*Měla jsem to nechat jen tak? Nechat svého snoubence se svlékat před tolika holkama, co nad těma fotkama slintají a sama zklamat mužskou společnost? To bych si neodpustila./Navíc.. na tu hru tu jsou dva./*Ráda mu to oplácí. Pak jej ujistí, že si s nikým nic nemusí vyřizovat. Tuší že kdyby řekla, aby si to vyřídil s tím, kdo psal ten článek, ten člověk by asi nedopadl dobře a to nemůže dopustit. Ví, jak je Zayden ochranářský.*To ty taky. Vidíš, zase jsi propásl ten Večerníček.*Potřese nad ním hlavou. Pak se na něj ještě naposledy zamilovaně usměje.*A já tebe, Zaydene. Dobrou noc.

*Ví, že dneska zkoušeli dát Chrisovi lék. Neví, co to udělá ani ona a ani doktoři. Ale doufá, že to zabere. Chris jí chybí. Chce, aby byli zase spolu, konečně. A šťastní.*/Až se probere, už nikdy ho neopustím. Nepustím ho od sebe ani na krok. Bude pořád jen se mnou. Hodlá si ho pořádně pohlídat, aby se mu nic nestalo. Před chvilkou se vrátila z procházky s Lokim. Většinu dne je u Chrise, jde jen vyvenčit Lokiho. Nechce propásnout nic, co by se mohlo mezitím stát s jejím snoubencem. Na sobě má černé džíny a bílou, volnější košili. Ukradla jednu z Chrisova šatníku, protože jde cítit po něm. Je to možná divný, ale pomáhá jí to, uklidňuje jí to. Sedne si zase do křesla, které je přes plexisklo od Chrise. Nohy si přitáhne k sobě a pozoruje ho.*

*Od doby co ho uvedli do umělého spánku nedokázal nic vnímat. Prostě byl mimo, jako když člověk tvrdě spí a ani o tom neví. Z tohohle stavu ho ale najednou probralo, když do něj zajela nějaká jehla. Nebo jemu to tak aspoň přišlo. Neví, co se stalo. Vůbec neví kde je a proč nemůže otevřít oči. Ať už se snaží vzpomenout jakkoli, vůbec to nejde. Nedokáže se ani nijak pohnout. Takže prostě leží a uvnitř naprosto vyšiluje. Postupně ale začne vnímat čím dál tím víc. Zvuky stroje měřícího jeho tep. Jeho dech, který se o něco prohloubil. Zvuky něčích kroků. Pokusí se hnout prsty a cítí, jak se trochu opravdu pohnuly a potichu zasuštila látka prostěradla jeho lůžka. Cítí i ten odporný pach dezinfekce, který si spojí s ošetřovnou. Pořád ale neví, co se stalo. Doufá, že mu to pomůže zjistit, když otevře oči, což je další pohyb, o který se pokusí. Rychle zamrká, když se mu podaří od sebe odlepit oční víčka a jediné, co vidí, je potemnělý strop ošetřovny. Další, co uvidí, když natočí mírně hlavu, jsou hadičky zavedené do jeho rukou. Ty ho vyděsí snad ještě víc, než ta předešlá temnota. Rychle se vymrští do vzduchu a začne se okolo sebe zběsile rozhlížet. První, co ho napadlo bylo, jestli ho neunesli nějací mimozemšťani a nedělají na něm pokusy, ale to hned zavrhne.*

*Dojde na ošetřovnu, kde tráví hodně času. I když je sama v pořádku. Nemůže od Chrise jen tak odejít. I když je v umělým spánku, je tu s ním, kdyby se náhodou něco stalo. Občas na něj i mluví. Není si jistá, jestli ji slyší a vnímá a nebo ne, ale i tak. Říká mu o tom, jak se má, jak doufá, že bude v pořádku. I jak jí chybí, jak jí a dítěti vařil. Když byla na první prohlídce, všechno mu poté řekla. Snímek jejich dítěte nosí pořád u sebe a doufá, že se Chris probdí a ona mu ho bude moci ukázat. Zvlášť teď doufá, že bude v pořádku, když mu dali doktoři ten lék. Sedí na křesle a sleduje ho. Jako vždycky. Postřehne i menší ohyb na prstech, ale myslí si že se jí to zdálo.*/Už asi blázním../*Proběhne jí hlavou. Pak ale najednou Chris otevře oči a prudce se posadí. V tu chvíli ztuhne. Popravdě nevěřila, že se probere. Chvilku ho jen sleduje. *Probral ses..*Zkonstatuje poté tiše. Stoupne si na trochu roztřesené nohy a přejde blíže k plexisklu. Do očí se jí nahrnou slzy štěstí.*Jak.. Jak se cítíš? Měl by tě zkontrolovat doktor..*Ví, že by pro něj měla jít, ale teď se na Chrise zvládne jen dívat, s už úsměvem na tváři, šťastným.*

*Podaří se mu otevřít oči a jakmile vidí hadičky putující do jeho rukou, vyděšeně se vymrští do sedu, přičemž ignoruje protestující svaly a motající se hlavu a zmateně se začne rozhlížet okolo sebe. Když uslyší vedle sebe nějaký hlas, trhne hlavou ke směru, odkud se ozve a zmateně se zamračí.* Kde jsem? Co se stalo? *Zeptá se jí a jeho hlas je dost chraplavý z toho, jak dlouho nemluvil. Rozhlédne se po celé ošetřovně a pak se znovu podívá na Camille. Zastaví se při pohledu na její břicho. Byl mimo opravdu dlouho a díky léku proti tomu viru je dosti zmatený. Jeho tělo zatím neví, jak se s tím vším popasovat, takže se rozhodlo přesunout energii z jiných částí těla. Konkrétně mozku. Proto je momentálně tolik zmatený a nedokáže si poskládat dohromady jak to, že je Camille těhotná a ani to, že je právě v Illey. Proto na ní také promluvil francouzsky.*

*Když se najednou Chris posadí, chvilku se na něj dívá jako na nějáké zjevení. Doufala, že mu ten lék, co na něm zkoušeli pomůže, ale nečekala, že se hned vzbudí. Ale nestěžuje si. Vidí na něm, že je dost zmatený. Přejde k plexisklu, které je dělí a pousměje se na něj. Když na ni promluví francouzsky, musí se zamyslet chvilku, než si přeloží, na co se ptal. Je docela pozdě a ona nečekala, že na ni francouzsky vůbec spustí.*Jsi na ošetřovně, v Illea. Doktoři tě museli uvést do umělého spánku, kvůli viru, který jsi chytil. Dneska na tobě zkoušeli nový lék, aby ti pomohli.*Vysvětlí mu. Všimne si jeho pohledu na její břicho. Zdá se jí dost zmatený.*Kolik si toho pamatuješ? Co je tvá poslední vzpomínka?*Zeptá se ho.*/Je to jen dočasný, ne? Nebo se mu vzpomínky nevrátí? Co se vůbec stalo. Ví, kdo vůbec jsem? Pamatuje si, že mě kdy miloval?/

*Zmateně se rozhlédne po ošetřovně a pak se Camille zeptá kde je a co se stalo. Mírně stáhne obočí, když jí trvá odpovědět, ale ani když mu odpoví, nijak mu to neosvětlí.* V Illea..? *Pak mu dojde, že by se možná mohl přeorientovat na angličtinu, když mu dojde, kde Illea je a jak se tu mluví.* Vir? Lék? Umělej spánek? Já.... *Potřese hlavou a zoufale si prohrábne vlasy, protože vůbec netuší, o čem to mluví. Pak si všimne jejího břicha, na které se zmateně podívá.* Já nevim.. *Zamračí se a donutí mozek, aby se trochu probral.* Bar..Hudba.. Ty.. *Zvedne pohled k jejímu obličeji.* Tančili jsme spolu. *Vzpomíná si na jednu noc, kterou spolu strávili v baru ve Francii. Nejspíš to bude jedna z jejich prvních společných.* A ty jsi odjela... Nemohl jsem tě nikde najít.. Chtěl jsem ti říct, kdo jsem. U Eiffelovky. Měl jsem v plánu romantický výlet. A pak tě políbit. Pamatuju si, jak jsi měla jemný a sladký rty. *Vůbec nechápe, tok svých myšlenek. Je to jako kdyby vzpomínal na film, který kdysi dávno viděl a snažil se vzpomenout na jednotlivé scény.* Ty jsi ... ty jsi princezna. *Vzpomene si, jak sem přiletěl a potkal jí v kavárně a následně na chodbách paláce.* Donutila jsi mě brát prášky. *Vybaví se mu další obraz. Možná právě kombinace jeho prášků a toho léku způsobila takhle agresivní reakci.*

*Řekne Chrisovi aspoň něco. Taky odpoví francouzsky i když ji chvilku trvá, než to zvládne.*Ano, jsi v Illey.*Přikývne. Řekne mu i něco víc a pak se zeptá, co si pamatuje všechno. Bojí se, že na všechno o nich zapomněl, ale jak se ukáže, všechno ne. Když zmíní noc v baru, pousměje a stejně tak i u Eiffelovky. Její úsměv ale povadne, když zmíní, že odjela. Chvilku mlčí a pak nahlas vydechne.*Potkali jsme se ve Francii. Tam jsi mě znal jako Caru.. Zamiloval ses do mě, ale já to nebrala vážně. Nevěděla jsem, že jsi princ a ani ty, že já jsem ve skutečnosti Camille, princezna Illey. Pak mi jednou zavolal táta s tím, že je nemocný a já náhle odjela. Nic jsem ti neřekla a ni se nerozloučila. Ale pak jsme se potkali v kavárně, kde jsi se mi zdál divný.. Zjistila jsem to o Bipolární poruše a donutila tě brát léky. A taky jsme zjistili, že jsme zasnoubení. *Vysvětlí mu to zatím do toho, co si pamatuje on.*Zbytek si už nepamatuješ.. No.. Začala Selekce mého bratra. Byl ples a na palác zaútočili rebelové. Zrovna jsme v tu chvíli byli spolu. Snažili jsem se dostat do bezpečí, jenže mě postřelili do břicha a i tebe zranili.. Když jsi mě odnesl na ošetřovnu, doktor ti řekl, že jsem těhotná, což jsem do té doby taky nevěděla. Čekala jsem dvojčata, s tebou. Jenže.. Doktor nemohl zachránit mě a k tomu dvojčata. A ty ses musel rozhodnout, jestli zachránit obě děti a mě nechat zemřít a nebo zachránit mě a jedno dítě to, co mělo vyšší šanci na přežití. Očividně je jasný, pro co ses rozhodl.. No, když jsem se probrala, začali jsme solu trávit víc času. Ty jsi mi vařil obědy, mě a tomu prckovi. Já ti začala každý den pravidelně nosit kafe. Pořídil jsi dokonce pro mě dva papoušky. Jenže pak se během útoku rebelů někdo nakazit neznámým virem, uměle vytvořeným. Ty jsi ho pak chytil taky a skončil na ošetřovně. Po několika dnech tě museli uvést do umělého spánku, protože se tvůj stav zhoršil. Dneska ti ale dali lék, který se testuje a ten ti pomohl../Očividně./*Po tom, co mu převyprávěla celý příběh mlčí a nechává ho to zpracovat a nějak si v hlavě urovnat.*

*Když se ho zeptá, co si pamatuje, snaží se přinutit mozek co nejvíce pracovat a na pár událostí si vzpomene. To jí také řekne, i když je to dost osekané a jednoduché vzhledem k tomu, že má pocit, jako kdyby ty vzpomínky byly za nějakou záclonou. Poslouchá, jak mu to vysvětluje a doplňuje detaily a v jeho hlavě se to začne skládat dohromady. Vzpomínky jsou najednou daleko zřetelnější. Celou dobu stahuje obočí, jak se usilovně snaží sám vzpomínat i na věci, které Camille do svého shrnutí nezapojila.* Acyn a Palmer. *Hlesne potichu, když slyší o papoušcích.* A ty máš nějakou kočku Lokiho. *Vzhlédne zase k ní a doufá, že mu to potvrdí a on si na to vzpomněl správně. Znovu si přehrává v hlavě její slova a pár dílků mu zapadne do sebe.* Na většinu si vzpomínám. Jak jsme spolu vždycky nějakou chvíli strávili, když jsi mi přinesla kafe... Jak jsi sem za mnou chodila. *Zmíní situace, během kterých se nejspíše nejvíc sblížili.* Chyběla jsi mi. *Pousměje se na ní mírně.* Vy oba. *Sjede mírně pohledem k jejímu břichu.* Jak dlouho jsem byl mimo? *Zeptá se, protože co si pamatuje, když jí viděl posledně, měla o dost menší břicho.* Promiň, já.. jsem hrozně zmatenej. Cítim se divně a nemůžu nějak rozběhnout mozek. *Omluví se jí, protože jí rozhodně nechtěl nijak vystrašit.*

*Zeptá se o, na co si pamatuje a pak chvilku přemýšlí. Nakonec mu řekne všechno, co se stalo, s o něco více detaily. Když Chris řekne, jak se jmenují papoušci, přikývne.*Ano, Acyn a Palmer. A pořídil jsi je, protože jsem na Illeagram s nimi sdílela fotku.*Pousměje se.*Černého jaguára, Lokiho. Často s ním vyhrožuji Wyattovi, že ho nechám sežrat, ale on mi to nebaští, protože je Loki zlatíčko./Teda.. předtím jsem vyhrožovala./*Teď se s rodinou nebaví.*Ano. Každý den jsem ti nosila kafe. Ty jsi říkal, že sis kvůli mě na kofeinu vypěstoval větší závislost, ale prý ti to za to stojí.*Usmívá se přitom. Je ráda, že si na většinu věcí vzpomíná.*Sem jsem chodila taky..*Přikývne.*I když si byl vzhůru a každý den, i když jsi spal.*Dodá tiše.*Ty mě taky. Ani nevíš, jak moc. Jsem ráda, že jsi zase vzhůru a snad ti už bude jen lépe.*Tři týdny.*Pohladí se po břiše.*Předtím jsem měla pár dní před kontrolou, kde nám měla doktorka i toho prcka poprvé ukázat. Protože jsi byl už tady, chtěli jsme udělat video hovor, aby jsi u toho mohl být.. Jenže jsme to nestihli.*Pak potřese hlavou. Nechápe, jak se za to může vůbec omlouvat.*Nemůžeš za to Chrisi. Neomlouvej se. Cítíš se divně? Mám jít pro doktora?*Zeptá se rychle, připravena odtud vyběhnout a najít pomoc. Pak si vzpomene na fotku z ultrazvuku, co má v kapse. Vytáhne ji a položí před plexisklo tak, aby ji Chris viděl.*Prý je všechno v pořádku.. Tu fotku dám sestřičce a ta ti ji pak předá. Já mám ještě jednu v komnatě. V knížce. Byla jsem v jednou obchodu a tam narazila na knížku, kam se zapisují různé datumy. Narození, váha, výška. Kdy třeba řekl první slovo.. A je tam i fotka z ultrazvuku prvního, ak jsem to tam dala. Až bude velký nebo velká, budeme se na to moci společně podívat.*Připadalo jí to pěkné a aspoň se nějak zabavila. Něco tam napsala. Bylo tam i místo na chutě, co má. Různé informace se tam dají napsat.

*Vzpomene si na jména jejich papoušků a po jejích slovech i na to, jak jí je pořídil.* Takže žádný zvíře neumřelo? *Zeptá se s menším pobaveným úsměvem a pak si vzpomene, jak mu nosila kafe.* Každá chvíle s tebou stála za to. Dal bych cokoliv, abych s tebou mohl být co nejčastěji. *Usměje se na ní zamilovaně a překvapí ho, když slyší, že sem chodila každý den, i když spal.* Spala a jedla jsi za tu dobu pořádně? *Zeptá se jí starostlivě, protože ví, že se spánkem měla trochu problém s těmi všemi starostmi a on si vždycky pohlídal, aby pořádně spala a jedla, když byl vzhůru. Když pak slyší, že byl mimo tři týdny, překvapeně se na ní podívá. Nečekal, že by to mohlo být tak dlouho. Přijde mu, jako kdyby toho hrozně moc zmeškal a o strašně hodně přišel, což mu potvrdí Camille svými dalšími slovy týkajícími se prvního ultrazvuku.* Ten další už nezmeškám, slibuju. *Nenechal by si to ujít ani za nic. Chtěl by už konečně vidět své dítě.* Ne, to je dobrý. Je to prostě...Jsem hrozně zpomalenej. Jako kdyby mi pořád ještě startovalo tělo. To se určitě srovná. *Nadzvedne mírně koutky rtů a pak upře pohled na fotku z ultrazvuku* To je vážně naše dítě? *Sleduje každý detail fotky ohromeným pohledem a pak se rychle koukne na břicho Camille a zase na fotku.* Je to skvělej nápad. *Usměje se na ní, když mu řekne o knížce. I tak ale pořád sleduje ohromeně tu fotku z ultrazvuku. Jako kdyby až teď pochopil, že bude opravdu tátou.*

*Uchechtne se.*Až mě dojímá to, jak moc mi věříš.*Řekne pobaveně.*A ne, neumřelo. Mají se dobře, akorát jim chybíš. /Skoro tak moc, jak jsi chyběl mě./*Dodá pro sebe v duchu. Pak se na něj zamilovaně usměje.*o já s tebou taky. Miluju tě. Hned jak se dostaneš odtud, už tě nikam nepustím samotného.*Zazubí se na něj. Plánuje být co nejvíce s ním.*Neboj, jedla jsem pořádně a snažila se i spát. I když jsem spíše pořád přemýšlela nad tebou.*Snažila se spát i jíst, nechtěla nějak ublížit dítěti a ví, že to potřebuje jídlo. Řekne mu, jak dlouho byl mimo. Upřímně to byly asi nejhorší tři týdny jejího života. Vidí, jak je z toho překvapený a spíše smutně se pousměje.*Vážně.. Tři týdny.*Vydechne. Byla už i na ultrazvuku. Chtěli tam jít spolu, ale Chris byl v komatu a tak ani nemohli mít video hovor.*Až tě odtud pustí, klidně můžeme zajít na ultrazvuk jen tak, aby ti ho doktorka ukázala, podle mě jí to nebude vadit.*Potřese hlavou.*Já vím, byl jsi dlouho mimo a potřebuješ si na všechno vzpomenou.*Pak si vzpomene na fotku a ukáže mu ji zatím aspoň přes plexisklo.*Ano, je.*Když ho viděla poprvý na ultrazvuku, taky tomu nemohla uvěřit.*Taky zbývá už jen šest měsíců. Na Vánoce tu už nejspíše bude s námi.*Zhruba tak nějak to vychází. Že porodí někdy uprostřed prosince.*Bude to ten nejlepší vánoční dáreček.*Aby se zabavila, pořídila i knížku, od které se všechno píše. Vidí, jak se Chris pořád dívá na fotku.*Počkej..*Odběhne za jednou sestřičkou a požádá ji, aby to dala Chrisovi. Pak se k němu vrátí a za chvilku k němu i přijde další sestřička s tou fotkou.*