Jedna z mnoha komnat paláce

*Přenese jí do postele, kde se podpírá u její hlavy a začne jí líbat na krku. Když mu dá svolení k sundání toho prádla, udělá jí na krku flíček, kterému ale během dneška jisto jistě přibudou kamarádi. Začne jí sundavat prádlo, které pak odhodí někam na postel vedle nich, ale je mu úplně jedno kam. Nechá jí, aby mu svlékla košili a když vidí, jak si prohlíží jeho hruď, pousměje se. Z jejího lehkého doteku mu naskáče husí kůže a kalhoty mu začnou být zase o kousek těsnější. Zamilovaně se usměje, když ho ujistí, že je jenon jeho a pak jí opětuje polibek a zeptá se jí, jestli to doopravdy chce. Po její odpovědi jí pohladí po tváři.* Miluju tě a chci to. *Zopakuje šeptem její slova a pak se k ní sehne a začne jí hladově líbat, během čehož si rozepne kalhoty.*

*Ujistí ho, že je jenom jeho, když i on řekne, že je její. To jsou ta nejhezčí slova, která od někoho snad slyšela. Opětuje mu vášnivý polibek a pak jej ujistí, že to vážně chce. Kdyby to nechtěla, nevzala by si na sebe tohle. Je si tímhle jistá už nějakou dobu. Konkrétně od minulého týdne. Ale protože byl útok a ona až do pátku ležela na ošetřovně a kvůli dalším věcem, které se přihodili neměli ještě moc šancí tohle udělat. Jinak by už nic nenamítala. Když ji pohladí po tváři, pousměje se na něj. Slyší ho zašeptat stejná slova, která řekla ona.*Přesně tak lásko.*Ujistí ho o tom znovu. Začne mu zase opětovat polibek, přičemž ho začne hladit po hrudi a jet níž až k jeho kalhotám, kde už najde jeho ruce, které je rozepínají. Pousměje se nad tím do toho polibku a pak spolu s ním jeho kalhoty stáhne, takže zůstane jen v boxerkách, jejichž lem chytí hned o něco později. Stejně jak předtím jeho kalhoty i jeho boxerky začne stahovat.*

*Musí se jí zeptat, jestli to doopravdy chce, protože chce, aby si jím byla fakt jistá. Nerad by jí znovu ublížil. Pohladí jí po tváři a pak po ní zopakuje její slova. Políbí jí hladově na rty, během čehož si rozepne kalhoty, které mu jsou opravdu hodně těsné a za chvíli by se už asi roztrhly. Pomůže jí stáhnout své kalhoty a pak jí nechá, aby mu sundala boxerky. Když už je všechno jejich oblečení pryč, podívá se jí do očí a hledá v nich nějaké pochybnosti, které by tam mohly být. Když žádné nenajde, začne opatrně spojovat jejich těla a pak jí nechá chvíli, aby si na ten tlak zvykla.* Chvíli počkám, dobře? *Řekne jí šeptem a jakmile ho ujistí, že může pokračovat, začne pomalu a opatrně přirážet do jejího těla.*

*Je si tím vším jistá, jinak by ho už dávno zastavila a nebo si na sebe vůbec nevzala to prádlo. Udělala to přesně kvůli tomuhle, protože už chtěla s ním dojít až sem. Chce to už delší dobu a až dneska je konečně možnost to skutečně uskutečnit. Sjede po jeho hrudi až k jeho rozepnutým kalhotám, které poté spolu s ním stáhne. Sama se dá do stahování jeho boxerek, což je už poslední kus oblečení, který na sobě má a ten je za chvilku také pryč. Podívá se mu do očí a pousměje se na něj. Nepochybuje o tom, takže v jejích očích žádné pochyby vidět nemůže. Když začne jejich těla spojovat, je ráda, že na to jde pomalu. Přece jen pro ni je to poprvé a i když o tom něco ví, pořád neví, jaké to bude ve skutečnosti. Cítí poněkud nepříjemný tlak. Slyší jeho otázku a odpoví na ni jen kývnutím. Když cítí, že tlak ustupuje, natiskne své rty na jeho a tím mu naznačí, že se může začít pohybovat. Brzy je jí to čím dál více příjemné, což dokazuje také její sténání, hlavně Jasperova jména. Dá mu ruce za krk a občas i hýbne boky proti těm jeho.*

*Podívá se jí do očí, aby zjistil, jestli v nich nemá nějaké pochyby a když v nich žádné nevidí, opatrně jejich těla spojí. Ví, že je to pro ní poprvé a chce aby si to užila a ne, aby to protrpěla bolestmi. Řekne mu, že chvíli počká, aby si na ten pocit zvykla a když natiskne své rty na ty jeho, začne jí polibek oplácet a pomalu přirážet do jejího těla. Je hodně opatrný, i když je to pro něj těžké, protože vládu nad jeho tělem přejímá pomalu ale jistě chtíč a narůstající euforie. Rozptyluje jí svými polibky a když slyší, jak sténá jeho jméno, je to ten nejlepší zvuk, který za celý život slyšel. Chce, aby jeho jméno sténala častěji. Ucítí, jak občas hýbne svými boky proti těm jeho a to je pro něj signál, že může zvýšit tempo. I tak to ale nepřehání. Jednou rukou sjede až k jejímu klitorisu, kde jí začne jemně hladit, aby rychleji dosáhla svého vrcholu.*

*Když Jasper konečně spojí jejich těla, cítí nepříjemný tlak a je ráda, že na to jdou pomalu. Když od něj slyší, že chvilku počká, přikývne a jakmile cítí, že to už není tak nepříjemné, políbí ho na rty. Je to pro ni čím dál příjemnější. Občas zasténá jeho jméno a hýbne svými boky proti jeho, což je další signál pro něj, kdy vidí, že u ní je všechno dobré. Zvýšené tempo jí nevadí, spíš má pocit, jako by její tělo snad chtělo víc. Cítí, že je blízko k orgasmu a jakmile ucítí i to, jak jí Jasper hladí klitoris, za chvilku později ho i dosáhne. *Miluju tě.*Vydechne poté. Snaží se zklidnit svůj dech a mezitím se podívá na Jaspera. Na tváři má úsměv. Moc se jí to líbilo, ale není si jistá, jestli i jemu. On je v tomhle ohledu o hodně zkušenější, pro nit o bylo poprvé. Chtěla, aby si to užil stejně jako ona a doufá, že se tak i stalo.*

*Ví, že to pro ni napoprvé bude nepříjemné, takže jí dá chvíli, aby si na ten pocit zvykla. Jakmile ho políbí, začne pomalu přirážet do jejího těla. Přírazy pomalu zrychluje, když cítí, jak boky přirazí proti těm jeho. Chce, aby dosáhla orgasmu, takže rukou sjede k jejímu klitorisu, který začne hladit, aby ho dosáhla rychleji a ve stejnou chvíli jako ona vyvrcholí a hlasitě u toho zasténá.* Miluju tě. *Vydechne a u toho se pousměje. Pohladí jí jemně po tváři a jeden pramínek vlasů jí dá za ucho.* Byla jsi perfektní, lásko. *Políbí jí na tvář a pak z ní opatrně vystoupí a lehne si na bok vedle ní, aby na ní viděl a ukazováčkem a prostředníčkem jí přeběhne po stehně od kolena směrem nahoru.* Můj život neměl vůbec smysl, než jsem potkal tebe. *Vydechne nakonec a pohled upírá na svou ruku, kterou jí na stehně začne kreslit kroužky.*

*Když dosáhne orgasmu, zasténá u toho, stejně jako Jasper. Musí se nad tím pousmát. Vydechne, že ho miluje a jakmile slyší to stejné i od něj usměje se ještě více. Ona si to užila a doufá, že i on. I když má jisté pochybnosti, přece pro ni to bylo něco nového a Jasper je asi zvyklý na něco jiného. Když od něj slyší, že byla perfektní, zase trochu zrudne a zavrtí hlavou. Ona si to nemyslí.*To ty jsi perfektní.*Namítne. Jejich těla se rozdělí a ona si taky lehne trochu na bok, aby na něj lépe viděla. Na tváři má pořád šťastný úsměv. Chápe to, co řekne. I ona moc v tomhle neviděla smysl, než se o ni začal zajímat Jasper. Pak se její život zlepšil a ona je snad poprvé šťastná.*To ani ten můj. Nikdy předtím jsem nebyla.. šťastná.*Řekne potichu.*Ale teď jsem, s tebou.*Dodá. Pak vydechne.*Neber to nijak zle.. Ale můžeš prosím přestat?*Chytne jeho ruku.*Lechtá mě to.*Vysvětlí. Už to jak jí přeběhl prsty od kolena nahoru ji lechtalo, ale tohle ještě o něco více. Na zádech a ani boku ji to ani nevadí, ale na stehnech prostě ano.*

*Řekne jí, že byla perfektní, protože to byla pravda a on ještě nezažil tak skvělý orgasmus, jako dnes. Pousměje se, když vidí, jak zrudla a pohladí jí po červené tváři.* Tak to jsme asi perfektní oba. *Snaží se najít nějaký kompromis.* Ještě nikdy jsem nezažil něco tak skvělýho. *Řekne jí upřímně se zamilovaným úsměvem a pak opatrně jejich těla rozpojí a lehne si vedle ní na bok. Prsty jí přeběhne po stehně od kolena nahoru a po jejích slovech se usměje.* Přesně tak. Teď jsem poprvé za svůj život doopravdy šťastný. Začne jí na stehně kreslit kolečka a když ho chytne za ruku, vzhlédne k ní. Jakmile slyší, že jí to lechtá, šibalsky a pobaveně se usměje.* Lechtá, jo? *Zeptá se jí a jeho úsměv se rozšíří. Překulí se tak, aby byl mezi jejíma nohama a začne jí rychle lechtat na obou stehnech.*

*Když řekne, že byla perfektní, celá zrudne. Pochybuje o tom, ale zdá se jí milé, že to říká. Jakmile jí pohladí, zamilovaně se na něj usměje.*To asi ano.*Řekne.*/Ale ty víc./*Dodá v duchu, takže to nemohl slyšet.*To ani já ně.*Ona to zažila poprvé, takže nemá s kým srovnávat, ale Jasper ano, takže neví, jestli jenom nepřehání, ale rozhodne se v tom už víc nerýpat. Nebude to přece kazit. Lehne si trochu na bok, aby na něj viděla. Na tváři ji pořád hraje šťastný úsměv, který ji od tama nedokáže nic vyhnat snad nic. Když jí přejede prsty od kolena nahoru, trochu ji to polechtá, ale nechává to být. Řekne, že teď je poprvé šťastná a když uslyší stejná slova i od něj, pohladí ho po ruce. Samozřejmě nezapomene obdivovat, jak je vypracovaná.*Budu se snažit, abys byl šťastný pořád.*Nechce na jeho tváři vidět nic jiného, než úsměv a udělá pro to cokoliv co bude v jejích silách. Když jí pak kreslí kolečka na stehně, začne ji to lechat, chytí jeho ruku a požádá ho, aby přestal. Vysvětlí mu, proč to po něm chce a jakmile vidí jeho úsměv, zavrtí hlavou.*To nedělej.. Neznamená to, že toho musíš hned využívat přece.*Nee..*Zaskučí ale celkem pobaveně, když jí začne lechtat.*Nech toho, prosím..*Dostane ze sebe mezi smíchem.*

*Vítězně se na ní usměje, když přistoupí na jeho kompromis a dál se s ním nedohaduje a pak jí řekne, že nic takového ještě nezažil a myslí to naprosto vážně. Usměje se na ní a je rád, že mohl být jejím prvním, kdo jí tyhle krásné pocity a tu euforii ukázal. Zároveň ho trochu mrzí, že on jí nemohl dát to stejné. Přeběhne jí prsty po stehně, na které upře svůj pohled a pak se na usměje.* A ty si můžeš být jistá, že já se budu snažit o to stejné u tebe. *Zašeptá a pak k ní vzhlédne, když ho chytne za ruku a zastaví tak jeho velmi kreativní malování koleček a po jejím vysvětlení se hned ďábelsky a pobaveně usměje. Její zavrtění hlavou a slova ignoruje a překulí se tak, aby byl nad ní mezi jejíma nohama a začne jí rychle lechtat na obou stehnech. Když slyší, jak se smíchem prosí, aby toho nechal, ještě chvíli jí lechtá a pak přestane a skloní se, aby měl obličej těsně u jejího.* Zapomněla jsi, že jsi v posteli se samotným ďáblem, lásko. A se mnou není jednoduché vyjednávat. *Nakloní hlavu na stranu a políbí jí na krk, kde jí udělá malý flíček. Během toho jí pořád bříškama prstů pomalu lechtá na stehnech.* Takže co mi nabídneš, andílku? *Zamručí do její pokožky a pak se od ní zase o kousek odtáhne, aby jí viděl do očí a šibalsky se pousměje.*

*Bude se vždycky snažit, aby byl jen šťastný. Ví, že to nebude možné, nikdo není celý život šťastný, dějí se i špatné věci, ale vždycky, když se něco stane, bude tu pro něj. Bude se snažit, aby se co nejdříve zase usmíval, bude ho objímat a utěšovat. Udělá pro něj cokoliv a nic a ani nikdo ji v tom nedokáže zabránit. To jak se cítí on je u ní na prvním místě. Když ji pak už moc lechtá to, jak ji prsty kreslí na stehno, řekne mu to a doufá že toho nechá. Vidí jeho ďábelský úsměv a hnedka jí dojde, nad čím přemýšlí. Začne vrtět hlavou a snaží se mu zabránit v tom, aby ji začal lechtat ještě více. Když se překulí mezi její nohy a začne jí zase přejíždět prsty po stehnech a tím ji lechtat, začne se smát a mezi smíchem ho prosí, aby toho nechal. Je to strašně otravné. Cítí, že přestal a oddychne si. Otevře oči a všimne si, že jeho obličej je těsně u toho jejího. Pousměje se nad tím, v očích má jiskřičky. Chce jej políbit na rty a už se nakloní, aby to udělala, ale on se místo toho rozhodne jí věnovat další polibek na krk, díky němuž tam bude mít o jeden flíček na zamaskování více. Cítí zase jeho prsty na svých stehnech a trochu se zavrtí, snažící se před jeho prsty, které ji lechtají uniknout. Podívá se mu do očí.*Cokoliv budeš chtít.*Řekne a konečně zase spojí jejich rty.*

*Její štěstí je pro něj to nejdůležitější. Klidně by obětoval svůj život jenom proto, aby ona mohla být šťastná. Šibalsky se usměje, když slyší o tom, jak jí lechtá na stehně a pak se i přes její slova a vrtění hlavy ocitne mezi jejíma nohama a začne jí lechtat daleko víc. Pobaveně a široce se u toho usmívá a směje. Když slyší, jak ho prosí, přestane jí lechtat tak moc a přiblíží svůj obličej k tomu jejímu. Připomene jí, že on je ten ďábel a že s ďáblem opravdu není jednoduché vyjednávat. Během toho jí udělá další flíček na krku a pak se jí dívá do očí a čeká, co mu nabídne k vyjednávání.* To je hodně široký pojem, anděli. Opravdu si to nechceš rozmyslet? Mohla bys toho potom litovat. *Nakloní hlavu na stranu a pořád jí lehce lechtá na stehnech, i přesto, jak se zavrtí. Nenechá jí jen tak uniknout. Začne jí opětovat polibek, který prohloubí a pousměje se do něj. Pak se svalí do postele na záda a ona se ocitne na něm. Chytí jí za boky a je jasné, že má vyhráno. Zrovna proti ní je naprosto bezbranný.*

*Nelíbí se jí, jak ji lechtá. Komu by se taky něco takového líbilo? Je to otravné a ona se kvůli tomu směje tak moc, že ji od toho úsměvu začínají bolet i tváře. Požádá jej, aby toho nechal a když se obličejem přiblíží k tomu jejímu, moc by jej chtěla políbit, ale on má jiný plán a místo toho jí udělá další flíček na krku. Jeho slova o tom, že on je tady ten ďábel a s ním se velice těžko vyjednává, skoro nevnímá. Jakmile od něj slyší o vyjednávání a zeptá se jí, co by mu mohla nabídnout, řekne, že cokoliv, co bude chtít. Je to pravda pro něj by udělala cokoliv. Stačilo, aby si řekl. Potřese hlavou.*S tebou nebudu litovat ničeho. Toho jsem si více než dost jistá.*Sleduje jej s úsměvem. Cítí, že ji pořád lechtá a trochu se zavrtí. Snaží se tomu uniknout. Políbí jej a když Jasper polibek ještě více prohloubí, opětuje mu jej. Jakmile je na něm, má na něj skutečně perfektní výhled. Sjede ho zase pohledem. Pořád nemůže uvěřit tomu, že je zrovna on jen její. Ruce mu položí na hruď a pro změnu teď ona začne kreslit kolečka na jeho hruď. Přitom se tváří jako to největší neviňátko, které je pod Sluncem.*

*Skloní se obličejem až k tomu jejímu a připomene jí, že je ďábel a že vyjednávat s ním není jednoduché. Pak jí udělá na krku další flíček, který se připojí k těm ostatním, které už na krku má a zeptá se jí, jestli si je jistá tím, že mu dá cokoliv a pak se pousměje.* Abys nebyla překvapená, andílku. *Zašeptá pobaveně a pak prohloubí jejich polibek a svalí se na záda, takže se ona ocitne na něm. Drží jí za boky a pak se na ní usměje a sleduje jí, jak ho sjíždí pohledem.* Klidně se kochej celou noc, lásko. *Usměje se na ní a pak se koukne na její ruce, kterými mu začne kreslit kolečka na hrudi a pak se podívá na její nevinný výraz. Potěšeně se usměje a založí si ruce za hlavu.* Víš, miláčku, já jsem lechtivý jenom na jednom místě a to ti neprozradím. *Oznámí jí pobaveně a zavře oči.* Ale tohle je hrozně příjemný. *Vydechne spokojeně.*

*Řekne, že udělá cokoliv a pak se pousměje. Zavrtí lehce hlavou.*Věřím ti. A vím, že s tebou nebudu litovat ničeho.*V jejím hlase nemůže slyšet žádné pochybnosti. Protože tam ani žádné nejsou. Jak řekla, jemu věří. Nikomu nikdy nevěřila více. Oplatí mu polibek, který prohloubí. Pak se ocitne na něm a on je pod ní. Má takhle výhled přímo na jeho vypracovanou hruď. Nestěžuje si, protože ten výhled se jí moc líbí. Prohlíží si ho, dost okatě. Je jasné, že si toho o musí všimnout a po jeho slovech zvedne zrak k němu a zazubí se na něj.*Kochám se drahý a kochat i budu. Začne si kreslit různé obrázky na jeho hrudi.* Přitom se samozřejmě tváří jako úplný andílek. Nadzvedne obočí..*Tak to si ho budu muset zjistit sama.. /Někdy na to přijdu. Kde by tak mohl být lechtivý?/*V hlavě jí to šrotuje. Líbí se jí vidět ho takhle. Očividně spokojeného a šťastného. *To jsem ráda, že se ti to líbí. *Řekne a trochu se skloní, aby ho mohla na hrudi políbit. Polibky se dostane až k jeho krku, kde se zastaví a trochu se odtáhne, šibalsky se usměje a dá mu jen lehký polibek na rty, který snad nemohl ani cítit. Pak se odtáhne úplně a zase se narovná, jako předtím.*Víš, jak v Řecku tesali ty sochy?*Nadhodí.*Vždycky na nich byli všichni tak vypracovaní, že jsem si myslela, že to ani není možný takhle být v reálu.. Očividně jsem se spletla.. Ale upřímně ty vypadáš ještě lépe, než oni.

Dobře. *Vydechne a pak jí začne opětovat polibek, během kterého si lehne na záda a ona se ocitne nad ním. Sleduje jí, jak pozoruje jeho tělo a s úsměvem jí vyzve, ať se kochá klidně celou noc.* Tenhle výhled je jenom tvůj. *Usměje se na ní a pak se pousměje, když mu začne kreslit kroužky na hrudi a jakmile uvidí ten její výraz naprostého andílka, oznámí jí, že lechtivý je jen na jednom místě na těle, které jí ale samozřejmě neprozradí a založí si ruce pod hlavou. Tohle mu přijde naprosto nádherné, takže spokojeně zavře oči a užívá si, jak její prsty jezdí po jeho hrudi.* Hodně štěstí. *Pousměje se stále se zavřenýma očima a pak vydechne a slastně zamručí, když ho políbí na hruď.* Čím dál tím lepší. *Vydechne. Nechápe, jak to Charity dělá, ale cítí se, jako by byl v nebi. Ucítí opravdu lehoučký polibek na rtech, po kterém uvažuje, jestli se mu to náhodou jenom nezdálo a když už nic dalšího necítí, otevře oči a trochu zmateně se koukne na Charity. Pak se usměje a potřese hlavou.* Myslíš třeba sousoší Láokoóna? *Zeptá se jí, protože ano, i on dával občas při hodinách pozor. Po jejích dalších slovech se pousměje a sedne si, aby jí mohl obejmout a přitulit si jí k sobě.* A ty vypadáš daleko líp, než všechny ostatní holky na světě. A neříkej, že přeháním, protože to myslím smrtelně vážně. Jsi pro mě ta nejkrásnější bytost na planetě a obětoval bych pro tebe všechno. *Vydechne a políbí jí do očí.* A nechci, aby tys kvůli mě obětovala svůj spánek a už je docela pozdě, zlato. *Koukne na hodiny a pak si spolu s ní lehne a přikryje je. Přitulí si k sobě svou lásku a nasaje vůni jejích vlasů, na které je nejspíš už závislý.* Miluju tě. Sladké sny, lásko. *Vydechne a po chvíli usne.*

*Skousne si spodní ret. Zdá se jí to jako sen. Že je Jasper její. Když zjistí, že je lechtivý jen na jednom místě je odhodlaná zjistit, na kterém místečku. Bude na tom mít očividně dost času.*/Přijdu na to.. Ale až příště./*Teď má moc důležitou práci a to se jak řekl on kochat tím pohledem a zároveň mu po hrudi kreslit. Vidí, že semu to líbí a proto pokračuje. Pak se i sehne a začne mu klást na hruď polibky, kterými dojde až ke krku. Tak se odtáhne a skloní se zase u jeho rtů, kam mu dá jen lehký polibek. Jejich rty se o sebe otřely jen nepatrně. Zase se odtáhne a vzpomene si na ty hodiny dějepisu o Řecku v Antice, kdy jim ukazovali pořád nějáké sochy. Dějepis ji vždycky bavil, proto dávala dost pozor a hned si jich několik vybaví.*/A taky na to sedí Davida../*Vzpomene si na další sochu, která ale do Řecka a ani do té doby nepatří. Přikývne.*To je to souoší s jeho syny?*Vybaví se jí to a přikývne.*Přesně tak./*Jakmile si sedne a obejme ji, obejme ho nazpět a položí si hlavu na jeho rameno.*Miluju tě.*Zamumlá do jeho ramene. Slyší, co říká a upřímně jí to pomáhá v tom, aby si o trochu více věřila. Přikývne. Je už celkem unavená, ale snažila se nedávat to moc najevo. Lehne si, poupraví deku, kterou je Jasper zakryje a přitulí se k němu.*Já tebe taky. Dobrou noc, drahý.*Popřeje mu a po chvilce sama s úsměvem na rtech usne.*

*Vezme Vic do náruče a vydá se s ní do její komnaty. Když už je u dveří, loktem otevře dveře, vejde dovnitř a pak nohou zabouchne dveře. Pak jí položí na její postel.* Spokojená nebo chceš odnést ještě někam předtím, než půjdeš spinkat? *Zeptá se jí se zazubením a pak jí vezme termosku a postaví jí na noční stolek. Pak si k její posteli přitáhne židli, na které plánuje strávit celou noc, zatímco bude dohlížet na to, aby se pořádně vyspala.*

*Nechá se odnést až do své komnaty, vlastně se musí celou dobu smát, protože jí připadá směsně jen to, jak se za chůze pohupuje. Leknutím sebou trhne, jen co za nimi zabouchne dveře. Nechá se položit na postel s tím, že nakloní hlavu a zadívá se na něj.*Ještě se půjdu osprchovat a převléct. Ty si zatím v šuplíku, můžeš vybrat šátek na tu ruku a sundat si boty.*Zaculí se a pokývne hlavou.*Pokud teda nemáš v plánu mi pak čistit koberec.*Ušklíbne se a sama si boty skopne z nohou, akorát je jednoduše zahrabe kamsi pod postel a vstane ze své postele.Ze které vezme svojí noční hedvábnou noční košili.*Ciť se tu jako doma.*Zazubí se na něj, než zmizí za dveřmi do koupelny, kde ze sebe sundá poničené šaty a zadívá se krátce do zrcadla. Než si prohrábne krátce vlasy a vstoupí konečně do sprchy, kterou pustí a nechá si proud vody stékat po zádech.*

*Donese jí do její komnaty a pobaveně se celou cestu usmívá, když slyší její smích. Pak jí položí na postel a zeptá se jí, jestli chce odnést ještě někam, než půjde spát.* Nechci ti zašpinit žádnej šátek. Můžu skočit pro obvaz nebo tak. *Řekne jí a pak se uchechtne.* Ne, to fakt v plánu nemám. *Potřese pobaveně hlavou a vyzuje si boty.* Díky. *Usměje se na ní a pak jí nechá jít do koupelny a sám se začne rozhlížet po její komnatě. Pohledem sjede všechno co tu má a nakonec se zastaví u pár vystavených fotek, nad kterými se pousměje.*

Ale ten šátek ti dám na ten obvaz ty blázínku.*Zavrtí nad tím hlavou, jakoby to snad mělo být jasné. I když je pravda, že často jsou v hlavě jiné věci než ostatních. Obvaz má v malé lékarničce v koupelně, ví přesně co dělá. Uculí se nad jeho poznámkou o tom, že nemá v plánu čistit koberec.* Škoda.*Zamumlá tiše a přikývne. Děkoval jí zase a znovu a ona netuší čím vším si to zaslouží, takže prostě jednoduše zmizí rovnou do koupelny, ani neváhá. Ve sprše jen na chvíli zavře oči, snaží se tak uvolnit, uklidnit. Trvá to, možná je tam i delší dobu, ale pak si na něj vzpomene, na to že na ní Jonas, nejspíš ještě čeká v pokoji.  Než se rozhodne přece jen vypnout tekoucí vodu a vyjít ze sprchy ven. Vezme si do ruky dva ručníky, jeden si hodí na hlavu a druhým si začne sušit tělo, aby si mohla obléct košilku, ke které patří i kalhotky, které nezapomene, Má krémovou barvu a je poměrně krátká, možná jí těsně zakrývá zadek. Přehodí ještě přes sebe župan, který nechá rozvázaný, ruční si sundá z hlavy. Vezme si s lékárny desinfekci a obvaz, s tím také zamíří ke své společnosti, zpátky do pokoje.*

*Pobaveně se usměje a přikývne.* Jasně, to mi asi mělo dojít. *Uzná se smíchem a pak se uchechtne a řekne, že opravdu nemá v plánu čistit její koberec.* Vždyť je tady tak miliarda služebnictva. *Zasměje se po jejím zamumlání a pak jí poděkuje za to, že ho tady nechá a může se cítit jako doma a začne se rozhlížet po její komnatě, zvlášť po fotkách, které tu má. Pobaveně se usměje nad jednou, kde je Vic, on, Tobias a Charity jako malý v zahradách. Ten den si Vic musela poprvé vymotávat větvičky z vlasů. Během chvíle je Vic zpátky v komnatě. Rychle jí sjede pohledem a pousměje se.* /Hezčí jak ty šaty./ *Zhodnotí v duchu, ale nechce, aby se cítila nijak nepříjemně, takže to neřekne nahlas. Pak si všimne dezinfekce v jejích rukou.* Ne, dezinfekci fakt ne. Nestačí voda? *Zeptá se jí hned s trochu vykulenýma očima. Z dezinfekce má skoro panickou hrůzu už od dětství.*

Miliarda služebnictva, mi ale nechodí po koberci v botech.*Vyplázne na něj pobaveně jazyk a pousměje se na něj, ráda jej vidí takhle. Aspoň trochu šťastného, jí samotné to potom dělá radost. Zmizí v koupelně ze, které se vrátí po delší době, s tím že mu věnuje dokonce i omluvný pohled. Čeho si ale všimne už ze dveří je to, že si prohlíží jejich fotky z dětství, opatrně k němu přistoupí a nakloní hlavu na stranu.*Už nejsi malý, a za odměnu, ti nechám půlku postele.*Mrkne na něj s úsměvem, jakože to přece nemůže odmítnou. Sice se tam už nebudou mačkat všichni jako děti, takže mohl mít prostor pro sebe. Ona se ještě otočí ke stolu, ze kterého  vezme kousky vaty na které dá pár kapek dezinfekce, štípá i voda, moc by si nepomohl. Vrátí se k němu a začne odvazovat kus látky z jeho ruku, opatrně a pomalu.*Věříš mi?*Slova při kterých se mu zadívá do očí a usměje se na něj, nemyslí to nijak špatně. Přitom mu začne čistit ránu, tak aby jej trápila co nejméně. Přičemž, hned poté mu ruku ováže do obvazu a zamrká.*Vidíš? Neumřel jsi.*Uculí se a otevře šuplík o kterém už mluvila předtím, aby si vybral šátek....a převázal nevkusně vypadající obvaz. Posadí se přitom na jednu stranu postele, a poklepe na tu druhou.*Sám jsi říkal, že spánek je důležitý*Poznamená s klidným hlasem a dalším úsměvem.*

Ale můžou ti ho uklidit. *Pokrčí pobaveně rameny a zasměje se, když vidí, jak na něj vyplázla jazyk. Jako by se vrátil o pár let dozadu, kdy si s ní hrál v zahradách na babu. Nechá jí odejít do koupelny a mezitím si prohlíží fotky. Zastaví se u té, kde jsou jeho sourozenci a Vic jako malí. Když se Vic vrátí do komnaty, rychle jí sjede pohledem a pak nadzvedne obočí.* Jsi si jistá? Já... Klidně bych se vyspal na židli nebo na zemi, nebo tak.. *Řekne jí hned.* Ale postel bude samozřejmě pohodlnější, jestli jsi si jistá, že ti to nebude vadit. *Zhodnotí nakonec s úsměvem a pak si všimne dezinfekce v její ruce a hned se jí začne ptát, jestli by to nějak nešlo bez ní. Má z dezinfekce prakticky panickou hrůzu už od dětství. Když se ho zeptá, jestli jí věří, podívá se jí do očí a polkne. Nakonec přikývne.* Jo, věřim. *Řekne jí a pousměje se na ní. Jakmile mu ale začne ránu čistit, úsměv mu z tváře zmizí. Rychle zamrká a snaží se soustředit na cokoli jiného, jen ne na svou ruku. Naštěstí je ale brzo po všem a jak ona řekla, doopravdy neumřel.* Jo, pořád dejcham. *Uzná a u toho se usměje. Nechá si to od ní zavázat i šátkem a pak se na ní usměje.* Díky, doktorko. *Zazubí se na ní a pak jí sleduje, jak jde k posteli.* Ano, to je. *Přikývne s úsměvem a pak si přetáhne tričko přes hlavu.* Nevadí ti to, že ne? Kalhoty si necham, neboj. *Ujistí jí hned a pak přejde k posteli.*